1

C. G.JUNG
VBOR Z DLA

II.

ARCHETYPY A NEVDOM
ISBN 80-85880-16-4 (druh svazek) ISBN 80-85880-11-3 (soubor)

Z nminy peloili Eva Boskova, Kristina ern, Jan ern

Vechna prva vyhrazena. dn st tto knihy nesm bt za jakmkoli elem reprodukovna prostedky elektronickmi nebo mechanickmi, vetn fotokopi, zvukovho zznamu nebo s vyuitm jinch zznamovch a reproduknch systm bezpsemnho svolen nakladatele.

The Original Title: Archetyp und Unbewutes

ISBN 3-530-40780-1 (Gesamtwerk) ISBN 3-530-40782-8 (Archetyp und UnbewuBtes)

ISBN 80-85880-16-4 (druh svazek) ISBN 80-85880-11-3 (soubor)

Copyright 1984 Walter Verlag AG Mnstergasse 9 CH-8001 Zrich Schweiz Translation Copyright 1997 Nakladatelstv Tome Janeka Translation 1997 Eva Boskova, Kristina ern, Jan ern Cover 1997 Vclav Jirsek

TEORETICK VAHY O PODSTAT DUEVNA

(Theoretische berlegungen zum Wesen des Psychischen)

Z nminy peloila Mgr. Eva Boskova. Prce byla pvodn publikovna pod nzvem Der Geist der Psychologie v Eranos-Jahrbuch 1946, Rhein-Verlag, Zrich 1947. Dvodem pro volbu nzvu bylo tma tehdejho zasedn: Duch a proda. Nov rozen vydn pod nynjm nzvem vylo in: Von den Wurzeln des Bewuseins. Studien uber den Archetypus (Psychologische Abhandlungen IX), Rascher, Zrich 1954. Prce je zaazena do 8. svazku GW, Die Dynamik des Unbewuten (Dynamika
nevdom).

A. OTZKA NEVDOM V HISTORII

Neexistuje snad oblast vdy, kter demonstruje duchovn promnu od antiky po novovk zetelnji ne psychologie. Jej djiny* 1 a po 17. stolet spovaj hlavn v zznamech uench nzor o dui, ani by due byla brna v vahu jako objekt vzkumu. Jako bezprostedn dan se zdla kadmu mysliteli nm do t mry znmm, e mohl bt pesvden, e u nen teba dn dal nebo dokonce objektivn zkuenosti. Tento postoj je pro modern stanovisko neobyejn udivujc, nebo dnes jsme toho nzoru, e pes vekerou subjektivn jistotu je zapoteb jet objektivn zkuenosti, abychom zdvodnili nzor, kter si klade nrok na vdeckost. Pes to vechno je vak i dnes obtn dsledn zaujmat v psychologii ryze empirick, respektive fenomenologick stanovisko, protoe pvodn naivn nzor, e due jako nco bezprostedn danho je navsost znm, je stle hluboce zakoenn v naem pesvden. Nejen kad laik, i kad psycholog se opovauje init zvry, a to nejen co se te subjektu, nbr tak, a to je zvanj, co se te objektu. lovk v, nebo si spe mysl, e v, jak je to s druhm, a co je mu ku prospchu. To ani tak nesouvis se suvernnm opomjenm druhho jako s tichm pedpokladem, e vichni jsou stejn. V dsledku tohoto pedpokladu m lovk nevdom sklon vit ve veobecnou platnost subjektivnch nzor. Zmiuji se o tto okolnosti jen proto, abych ukzal, e ani pes empirismus, kter se v
1

Hermann Siebeck, Geschichte der Psychologie, 2 Tiele, Gotha 1880/84.

prbhu t stalet stupoval, pvodn postoj jet v dnm ppad nevymizel. Jeho petrvvn jen ukazuje, jak obtn se vyvj pechod od starho, filosofickho pojet k pojet modernmu, empirickmu. Zastncm dvjho stanoviska pirozen nenapadlo, e jejich uen nzory nejsou nim jinm ne psychickmi fenomny, protoe panoval naivn pedpoklad, e lovk se me prostednictvm uvaovn, ppadn rozumu, do jist mry vymanit ze sv psychick podmnnosti a penst se do nadpsychickho, racionlnho stavu. lovk se stle zdrh brt vn pochybnost, zda vpovdi ducha nejsou nakonec symptomy jistch psychickch podmnek*2. Tato otzka je vlastn nabledni, ale m do t mry dalekoshl, pevratn nsledky, e je jen pochopiteln, kdy k n nejen dvj doba, i novovk pokud mono nepihl. Jsme dnes jet velmi vzdleni tomu, abychom spolu s Nietzschem povaovali filosofii nebo dokonce teologii za ancilla psychologiae (sluku psychologie), nebo ani psycholog nen beze veho ochoten dvat se na sv vpovdi alespo sten jako na subjektivn podmnn vyznn. O stejnorodosti subjekt meme hovoit jen tehdy, pokud jsou ve vt me nevdom, to znamen, e si nejsou vdom sv skuten odlinosti. m nevdomj lovk je, tm vce se bude dit veobecnmi normami psychickho dn. m vce si je vdom sv individuality, tm vce vystupuje do poped jeho odlinost od jinch subjekt a tm mn bude odpovdat veobecnmu oekvn. Je tak mnohem mn mon pedvdat jeho reakce. To souvis s tm, e individuln vdom je vdy vce diferencovan a vce rozen. m vce se vak roziuje, tm vce poznv odlinosti a tm vce se bude tak emancipovat od kolektivn zkonitosti, nebo mrn k jeho roziovn roste stupe empirick svobody vle. Tou mrou, jakou pibv individuln diferenciace vdom, se sniuje objektivn platnost a zvyuje subjektivita jeho nzor, ne-li nezbytn de facto, pak pesto v och okol. M-li bt njak nzor platn, mus mt pro vtinu souhlas co nejvtho mnostv lid, bez ohledu na argumenty, kter k jejich prospchu pin. Pravdiv a platn je to, co si mysl mnoz, protoe to potvrzuje rovnost vech. Pro diferencovan vdom ji ale nen samozejm, e vlastn pedpoklad plat i pro ostatn a vice versa. Tento logick vvoj s sebou pinesl to, e v 17. stolet, tak vznamnm pro rozvoj
Toto konstatovn plat skuten jen o star psychologii. V souasn dob se toto stanovisko znan zmnilo.
2

vdy, se vedle filosofie zaala rozvjet psychologie a byl to Christian August Wolff (1679-1754), kter jako prvn mluvil o empirick nebo experimentln psychologii*3 a uznal tak nezbytnost dt psychologii nov zklad. Musela se zbavit racionlnho stanoven pravdy filosofie, nebo bylo postupn jasn, e dn filosofie nemla onu veobecnou platnost, kter by stejn dostla rznosti individu. Jeliko i v zsadnch otzkch byl mon neurit velk poet subjektivn rznch vpovd, jejich platnost mohla bt poprna zase jen subjektivn, vyplynula pirozen nutnost upustit od filosofickho argumentu a na jeho msto dosadit zkuenost. Tm se vak psychologie stala prodn vdou. Zprvu filosofii zstala irok oblast takzvan racionln nebo spekulativn psychologie a teologie a teprve v prbhu nsledujcch stalet se mohla pozvolna vyvjet v prodn vdu. Tento proces pemny nen dokonen dodnes. Psychologie jako studijn obor je jet na mnoha univerzitch piazena filosofick fakult a je zpravidla v rukou odbornch filosof, a pak existuje lkask psychologie, kter hled pste na lkask fakult. Oficiln je tedy situace z velk sti jet jako ve stedovku, jeliko dokonce prodn vdy jsou pipoutny jako filosofie II jakoby pod pltkem prodn filosofie* 4. Akoli je ji nejmn dv stolet jasn, e filosofie zvis v prvn ad na psychologickch pedpokladech, pesto se dlalo vechno pro to, aby se autonomie empirickch vd alespo zastela, kdy u objev oten Zem kolem Slunce a Jupiterovch msc nebylo mon potlait. Psychologie si dosud ze vech prodnch vd nejmn dokzala vydobt svou samostatnost. Tato zaostalost se mi zd vznamn. Situaci psychologie lze srovnat se situac psychick funkce, je je tlumena vdomm. Z takov funkce jsou, jak znmo, jako existenn oprvnn pipoutny jen ty sti, kter jsou v souladu s tendenc, je pevld ve vdom. Co s n nesouhlas, tomu se dokonce upr existence, pes skutenost a v rozporu s n, e existuj poetn fenomny, respektive symptomy, kter dokazuj opak. Kad znalec takovch psychickch proces v, s jakmi vmluvami a sebeklamnmi triky lovk doke odtpit to, co se mu nezamlouv. Stejn tak je tomu v empirick psychologii: experimentln psychologie se
Psychologia empirica. V anglosaskch zemch ovem existuje titul doctor scientiae a psychologie rovn pov vt samostatnosti.
4 3

jako disciplna veobecn filosofick psychologie pipout za hojnho uplatovn odbornho filosofickho jazyka jako stupek prodovdeck empirii. Psychopatologie vak zstv lkask fakult jako podivn pvsek psychiatrie. Lkask psychologii se na univerzitch nevnuje dn nebo jen mal pozornost*5. Vyjaduji se mysln ponkud drasticky, abych znzornil situaci psychologie koncem 19. a potkem 20. stolet. Tehdej situaci reprezentuje pedevm Wundtovo stanovisko, tak proto, e z jeho koly vyla ada proslulch psycholog, kte udvali tn na zatku 20. stolet. Ve svm dle Grundri der Psychologie Wundt k: Psychick element, kter zmizel z vdom, je nmi oznaovn jako element, jen se stal nevdomm jen potud, pokud pitom pedpokldme monost jeho obnoven, tj. jeho optovnho vstupu do aktuln souvislosti psychickch proces. Na vce ne na tuto monost obnoven se nae znalost element, je se staly nevdommi, nevztahuje. Tvo proto toliko vlohy nebo dispozice ke vzniku budoucch soust psychickho dn Domnnky o stavu nevdom nebo o njakch nevdomch procesech jsou proto pro psychologii naprosto neplodn*6; snad ale existuj psychick prvodn jevy onch psychickch dispozic, kter lze prokzat zsti pmo, zsti se daj odhalit z nkterch zkuenost*7. Zstupce Wundtovy koly k, e psychick stav neme bt nazvn psychickm, jestlie nedoshl alespo prahu vdom. Tento argument pedpokld, respektive rozhoduje, e pouze vdom je psychick, a proto veker psychino je vdom. Autorovi se pitom stalo, e ekl psychick stav; logitji by byl ml ci stav, jeliko pece popr, e takov stav je psychick. Jin argument zn, e nejjednodu duevn skutenost je poitek. Nelze ji rozloit na jednodu skutenosti. Proto to, co poitku pedchz nebo co je jeho zkladem, nen nikdy psychick, nbr fyziologick, ergo: nevdom neexistuje. Herbart jednou ekl: Kdy pedstava klesne pod prh vdom, pokrauje jej ivot latentn, v neustl snaze vrtit se zpt pes prh a potlait ostatn pedstavy*8. V tto form je vta bezpochyby nesprvn,
5 6

Nedvno dolo k jistmu zlepen tchto pomr. Zdraznno mnou. 7 Wilhelm Wundt, Grundri der Psychologie, Leipzig 1902, str. 248. 8 In: Guido Villa, Einleitung in die Psychologie der Gegenwart, peklad, Leipzig 1902,

nebo opravdu zapomenut nem bohuel nikterak tendenci opt se vrtit zpt. Kdyby ale Herbart msto pedstava ekl komplex v modernm smyslu slova, byla by jeho vta neobyejn sprvn. Zejm se mlme, kdy pedpokldme, e tak skuten nco podobnho myslel. K tto vt pak jeden filosofick odprce nevdom velmi jasn poznamenv: Pipustme-li to jednou, budeme vydni vanc vem monm hypotzm o tomto nevdomm ivot, hypotzm, je nemohou bt kontrolovny pozorovnm*9. Je vidt, e u tohoto autora nejde o uznn skutenosti, nbr e rozhodujc je strach, aby se nedostal do vemonch nesnz. A odkud v, e tato hypotza neme bt kontrolovna pozorovnm? To je pro nj jist toliko a priori. Do herbartovskho pozorovn se vak nepout. Nezmiuji se o tomto ppadu proto, e by ml njak vcn vznam, ale jen proto, e je charakteristick pro zastaral filosofick postoj vi empirick psychologii. Wundt sm je toho nzoru, e u takzvanch nevdomch proces nejde o nevdom, nbr vude jen o mn jasn vdom psychick elementy a e hypotetick nevdom procesy mohou bt nahrazeny skuten prokazatelnmi nebo kadopdn mn hypotetickmi vdommi procesy*10. Tento postoj znamen jasn odmtnut nevdom jako psychologick hypotzy. Ppady double conscience (dvojitho vdom) vysvtluje ze zmn individulnho vdom kter nezdka probhaj dokonce kontinuln, v neustlch pechodech, a je zde mohou bt nsilnm a skutenostem odporujcm vkladem nahrazeny vtm potem vdomch individu. Tato vdom tak argumentuje Wundt by pece musela bt s to vyskytovat se souasn v jednom a tme individuu. To nen, k, zejm tento ppad* 11. Nen snad pochyb, e nen mon, aby se hrub patrnm zpsobem projevovala dv vdom souasn v jednom individuu. Proto tyto stavy zpravidla alternuj. Janet ale dokzal, e zatmco jedno vdom tak kajc ovldalo hlavu, druh vdom souasn prostednictvm kdu, vyjadovanho pohyby prst, navazovalo vztah s pozorovatelem*12. Dvoj vdom se tedy me velmi dobe vyskytovat
str. 339. 9 Tamt. 10 Grundzge derphysiologischen Psychologie, III, Leipzig 1903, str. 327. 11 Tamt, str. 326. 12 LAutomatismepsychologique, Paris 1889, str. 238 a nsl. a 243.

souasn. Wundt k, e mylenka dvojho vdom, tedy jakhosi nadvdom a podvdom ve Fechnerov smyslu, je jet peitek psychologickho mysticismu Schellingovy koly. Opr se zjevn o skutenost, e nevdom pedstava je pedstava, kterou nikdo nem* 13. V tomto ppad je pirozen i slovo pedstava zastaral, protoe samo o sob ji sugeruje subjekt, ktermu je nco pedstavovno. Zde snad spov hlavn dvod, pro Wundt odmt nevdom. Tuto nesnz bychom mohli snadno obejt tm, e bychom namsto pedstav nebo poitk hovoili o obsazch, jak to zpravidla dlm. Musm zde ovem pedeslat to, o em budu dle podrobn pojednvat, toti skutenost, e na nevdomch obsazch ulpv nco v tom smyslu, e jsou nkm pedstavovny, respektive uvdomovny, a proto monost nevdomho subjektu pichz vn v vahu. Tento subjekt vak nen identick s j. e to jsou hlavn pedstavy, kter Wundtovi uarovaly, je vidt tak v jeho draznm odmtnut mylenky vrozench pedstav. Jak doslova bere tuto mylenku, ukazuje se v jeho zpsobu vyjadovn: Kdyby mlo novorozen zve skuten pedem pedstavu o vekerm jednn, do nho se pout, jak bohatstv anticipovanch ivotnch zkuenost by pak bylo ve zvecch a lidskch instinktech a jak nepochopiteln by se jevilo, e nejen lovk, ale i zvata si pece vtinu veho osvojuj teprve zkuenost a cvikem* 14! Pesto existuje vrozen pattern of behaviour (vzorec chovn) a prv takov poklad neanticipovan, nbr nahromadn ivotn zkuenosti, jen se nejedn o pedstavy, nbr o nrty, plny nebo obrazy, kter, tebae nepedstavovan j, jsou pece tak reln jako Kantovch sto tolar zaitch v lemu kabtu, na kter vlastnk zapomnl. Wundt by si zde bval mohl vzpomenout na Wolffa, o nm se sm zmiuje, a na jeho rozliovn nevdomch stav, na n smme usuzovat jen z toho, co nalezneme ve svm vdom*15. K vrozenm pedstavm pat tak elementrn mylenky* 16 Adolfa
13 Gustav Th. Fechner, Elemente der Psychophysik, II, Leipzig 1889, str. 438 a nsl. Fechner k, e pojem psychofyzickho prahu dv pojmu nevdom vbec pevn zklad. Psychologie neme abstrahovat od nevdomch vjem, pedstav, ba od ink nevdomch vjem a pedstav. 14 Grundzge, III, str. 328. 15 Grundzge, III, str. 326. Christian August Wolff, Vernnffie Gedancken von Gott, der Welt und der Seele des Menschen, Berlin 1895, par. 193. 16 Ethnische Elementargedanken in der Lehre vom Menschen, Halle 1725, a Der

Bastiana, pod nimi je nutno chpat vude se nachzejc analogick zkladn formy nazrn, tedy zejm tot, co dnes formulujeme jako archetypy. Wundt samozejm tento nzor odmt, stle pod vlivem sugesce, e se jedn o pedstavy a nikoli o dispozice. k, e vznik jednoho a tho jevu na rznch mstech nen sice absolutn nemon, ale podle empirickch psychologickch hledisek v nejvy me nepravdpodobn*17. Popr spolen duevn majetek lidstva v tomto smyslu a zavrhuje tak mylenku interpretovatelnho symbolismu mt s charakteristickm odvodnnm, e pedpoklad, e za mtem se skrv pojmov systm, je nemon*18. kolometsk pedpoklad, e nevdom je vyloen pojmov systm, neexistoval ani ve Wundtov dob, nato pak pedtm nebo potom. Bylo by nesprvn domnvat se, e odmtnut mylenky nevdom v akademick psychologii na pelomu stolet by snad bylo veobecn. V dnm ppad tomu tak nen, protoe u napklad Theodor Fechner* 19 a pozdji i Theodor Lipps pisuzuj nevdom dokonce rozhodujc vznam*20. Akoli je pro Lippse psychologie vdou o vdom, pesto mluv o nevdomch vjemech a pedstavch, jevak posuzuje jako procesy. Psychick proces, k, nen svou povahou nebo sprvnji svm pojmem obsah vdom nebo proitek vdom, nbr je to, co tvo zklad jeho existence to, co je nutn spolu s nm mylen psychicky reln*21 Pozorovn vdomho ivota ale vede k pesvden, e nevdom poitky a pedstavy se v ns nenachzej pouze pleitostn, nbr e psychick souvislost ivota se vdy v podstat odehrv prv v nich a jen pleitostn, ve vznanch bodech, bezprostedn projevuje
Mensch in der Geschichte, I, Leipzig 1860, str. 166 a nsl., 203 a nsl., a II, str. 24 a nsl 17 Volkerpsychologie, V, 2. dl, Leipzig, 10 Bde., 1910-1923, str. 460. 18 Tamt, IV, 1. dl, str. 41. 19 Fechner k: Vjemy, pedstavy ovem ve stavu nevdom pestaly existovat jako skuten, ale nco v ns pokrauje, psychofyzick innost atd. (Elemente der Psychophysik, II, str. 439 a nsl.) Tento zvr je ponkud neopatrn potud, pokud zstv psychick proces vce nebo mn tent, a je nevdom i nikoli. Pedstava nespov pouze v tom, e je pedstavovna, nbr tak a to hlavn ve sv psychick existencialit. 20 Srv. Der Begrf des Unbewufiten, in: III. Internt. Kongre fr Psychologie in Mnchen, Mnchen 1897, str. 146 a nsl., a Grundtatsachen des Seelenlebens, Neudruck Bonn 1912, str. 125 a nsl. 21 Leitfaden der Psychologie, Leipzig 1906, str. 64.

10

svou existenci v pslunch obrazech to, co v ns psob* 22 Psychick ivot tak vdy daleko pesahuje mru toho, co v ns je ptomn nebo me bt ptomn v podob obsah vdom nebo obraz. Lippsovy vvody nejsou v rozporu s dnenmi nzory; pedstavuj naopak teoretick zklad pro psychologii nevdom obecn. Pesto odpor vi hypotze nevdom jet velmi dlouho petrvval. Tak je napklad charakteristick, e Max Dessoir se ve svch Geschichte der Neueren Deutschen Psychologie o Carlu Gustavu Carusovi a Eduardu von Hartmannovi ani nezmiuje.

B. VZNAM NEVDOM PRO PSYCHOLOGII

Hypotza nevdom znamen velk otaznk, kter stoj za pojmem psch. Hrozilo, e se z due, definovan do t doby filosofickm intelektem a obdaen vemi nezbytnmi schopnostmi, vyklube vc s neekanmi a neprobdanmi vlastnostmi. Nepedstavovala ji to, co bezprostedn vme a co je bezprostedn znm, na em nen dle co objevovat krom vce nebo mn uspokojivch definic. Spe se nyn jevila v podivn dvoj podob jako nco nanejv znmho a souasn neznmho. To zvedlo starou psychologii ze idle a pronikav ji zmnilo*23, stejn jako klasickou fyziku objev radioaktivity. Prvnm
Tamt, str. 65 a nsl. Zdraznno mnou. Reprodukuji zde, co o vznamu objevu nevdom due k William James (The Varieties of Religious experience, London 1919, str. 233): Jsem pesvden, e nejdleitj krok kupedu, kter se v psychologii stal od doby, kdy jsem byl studentem tto vdy, objev z roku 1886 je, e neexistuje pouze vdom bnho pole, se svm obvyklm centrem a svou periferi, nbr doplnk k nmu ve form nahromadn vzpomnek, mylenek a cit, je jsou mimo okraj a zcela mimo primrn vdom, mus bt ovem pokldny za druh vdomch fakt, schopnch ohlsit svou ptomnost naprosto srozumitelnmi znamenmi. Nazvm to nejvznamnjm krokem vped, protoe tento objev nm mnohem vce ne jin pokroky, kterch psychologie doshla, odhalil zcela netuenou vlastnost v povaze lidsk pirozenosti. dn jin pokrok neme vznst podobn nrok. (Angl. text viz GW); esky: William James, Druhy nboensk zkuenosti, 1930. Objev z roku 1886, na kter se James odvolv, je stanoven pojmu subliminal consciousness (podprahov vdom) Fredericem W. H. Myersem. Dal k tomu viz ne. Nmeck vydn tohoto dla Williama Jamese: Die Vielfalt re-ligiser Erfahrungen, Olten 1979.
23 22

11

empirickm psychologm se vedlo asi jako mytickmu objeviteli seln ady, kter adil jeden hrek za druhm a nedlal nic jinho, ne e pipojoval dal jednotku k jednotce ji existujc. Kdy vak pozoroval vsledek, nebylo tu na pohled zejm nic ne sto identickch jednotek; ale sla, kter si myslel jen jako jmna, se neoekvan a nepedvdan ukzala jako zvltn jsoucna se stlmi vlastnostmi. Byla tu napklad sla sud a lich, prvosla, sla kladn a zporn, iracionln, imaginrn atd.*24 Tak je tomu i s psychologi: jestlie je due skuten jen pojem, m ji sm tento pojem nesympatickou nedozrnost; je to podstata s vlastnostmi, kterch by se od n nikdo nebyl nadl. Dvno meme konstatovat, e due je vdom a jeho obsahy; to nen nikterak na pekku, dokonce to podporuje objev dve netuenho pozad, skuten matrice vech fenomn vdom, onoho pedtm a potom, toho, co je nad vdomm a pod vdomm. V okamiku, kdy si o njak vci inme pojem, se nm da zachytit jeden z jejch aspekt, piem pravideln podlhme klamu, e jsme postihli celek. Pitom obvykle vbec neuvme, e pln postien je naprosto nemon. Ani pojem, stanoven jako pln, nen pln, vdy je jet onou vlastn podstatou s nedozrnmi vlastnostmi. Tento sebeklam ovem prospv klidu a duevnmu mru: neznm je pojmenovno, vzdlen se posunuje do blzkosti, take si na n meme shnout. Pivlastnili jsme si je a ono se stalo nezvratnm majetkem jako zabit zv, kter u neme utct. Je to magick procedura, kterou primitiv provd na vcech a psycholog na dui. Nejsme ji vydni vanc, avak netume, e prv pojmovm zachycenm objektu m nyn objekt nejlep pleitost rozvinout vechny vlastnosti, kter by se nikdy neprojevily, kdybychom jej nespoutali nzorem. Tyto pokusy o pochopen due v poslednch tech staletch pat k onomu ohromnmu roziovn poznn prody, kter nm tm nepedstavitelnou mrou piblilo vesmr. Tiscinsobn zvten pomoc elektronovho mikroskopu sout se vzdlenostmi pti set milion svtelnch let, ktermi pronik teleskop. Psychologie je ale velmi vzdlena tomu, aby zavala podobn rozvoj jako ostatn prodn vdy; dosud se tak, jak jsme vidli, dokzala mnohem mn vymanit z pout filosofie. Kad vda je ovem funkc due a veker poznn v n m sv koeny.
24

Jeden matematik kdysi ekl, e vechno ve vd udlal lovk, sla vak stvoil sm

Bh.

12

Due je nejvt ze vech zzrak vesmru a conditio sine qua non svta jako objektu. Je nanejv pozoruhodn, e zpadn lidstvo a na nkolik mlo mizivch vjimek tuto skutenost, jak se zd, mlo uznv. Ped ryze vnjmi objekty poznn ustupoval subjekt vekerho poznn doasn do pozad, a zdnliv pestal existovat. Due byla tichm pedpokladem, kter se sm zdl bt ve vem znm. Objevenm monosti nevdom duevn oblasti byla vytvoena pleitost k velkmu dobrodrustv ducha a lovk by mohl oekvat, e se tto monosti bude vnovat vniv zjem. Jak znmo, to se nejen nestalo, ale naopak se proti tto hypotze zvedl veobecn odpor. Nikdo z toho nevyvodil, e pokud m subjekt poznn, toti due, tak temnou, vdom nikoli bezprostedn pstupnou formu existence, mus bt veker nae poznn nepln, a to do hloubky, jakou neumme urit. Platnost vdomho poznvn byla zpochybnna zcela jinou a nebezpenj mrou ne kritickmi vahami teorie poznn. Ta sice stanovila lidskmu poznvn jist hranice, od nich se nmeck idealistick filosofie po Kantovi snaila emancipovat; ale prodovda a common sense (zdrav rozum) se s tm bez obt vyrovnaly, pokud to vbec zaznamenaly. Filosofie se proti tomu brnila ve prospch zastaralho nroku lidskho ducha pekonvat sama sebe a moci poznvat vci, kter le zcela mimo dosah lidskho rozumu. Hegelovo vtzstv nad Kantem znamenalo pro rozum a dal duchovn vvoj pedevm nmeckho lovka nejt ohroen, o to nebezpenj, e Hegel byl zakuklen psycholog a velk pravdy z oblasti subjektu projikoval do vesmru, kter sm stvoil. Vme, jak daleko dnes sah Hegelv vliv. Sly, je kompenzuj tento neblah vvoj, se personifikuj zsti v pozdjm Schellingovi, zsti v Schopenhauerovi a Carusovi, zatmco u Nietzscheho naopak nadobro zvtzil onen nespoutan bakchantsk bh, jeho v prod tuil ji Hegel. Carusova hypotza nevdom musela zashnout tehdy pe vldajc smr nmeck filosofie o to vce, e prv Kantovukritiku, jak se zd, pekonala a bezmla boskou suverenitu lidskho ducha ducha vbec nikoli obnovila, nbr nov stanovila. Duch stedovkho lovka byl v dobrm i ve zlm jet duchem Bom, jemu slouil. Kritika poznn byla jednak jet vrazem skromnosti stedovkho lovka, jednak ji rezignac na Boho ducha nebo jeho odmtnutm, tedy modernm rozenm a zeslenm lidskho vdom v mezch rozumu. Kdykoli je duch

13

Bo z lidskch vah vyluovn, vznik njak nevdom nhradn tvar. U Schopenhauera nachzme jako novou definici Boha slepou vli, u Caruse nevdom a u Hegela identifikaci a inflaci, praktick ztotonn filosofickho rozumu pmo s duchem, m se, jak se zd, stalo monm ono vypuzen objektu, kter vyhnalo nejkrsnj kvt v jeho filosofii sttu. Hegel l een problmu, vyslovenho kritikou poznn, kter dalo pojmm anci prokzat jejich neznmou svbytnost. Ony daly rozumu pchu, kter vedla k Nietzscheho nadlovku a tm ke katastrof, kter nese jmno Nmecko. Nejen umlci, ale i filosofov jsou pleitostn proroky. Na prvn pohled je zejm, e vechny filosofick vpovdi, kter pekrauj oblast rozumu, jsou antropomorfn a nemaj jinou platnost ne tu, kter nle psychicky podmnnm vpovdm. Filosofie, jako je Hegelova, je odhalenm vlastnho psychickho pozad a filosoficky domlivost. Psychologicky znamen tolik co vpd nevdom. S tmto nzorem koresponduje Hegelv zvltn, strojen jazyk. Pipomn ji schizofrenn mocensk jazyk, kter pouv silnch zaklnadel, aby piml k poslunosti to, co je u subjektivn formy transcendentn, nebo dodal banlnmu arm novosti i nevznamnmu zdn hlubok moudrosti. Takto roubovan jazyk je symptomem slabosti, neschopnosti a nedostatku ltky. To vak nebrn tomu, aby prv modern nmeck filosofie opt nepouvala tat slova moci a sly, aby vzbudila zdn, e nen bezdnou psychologi. Jet Friedrich Theodor Vischer uml nmeck podivnstv vyuvat roztomileji. Vedle tohoto ivelnho vpdu nevdom do sfry rozumu zpadnho lidstva nemli Schopenhauer i Carus jinou pdu, na n mohli dle rst a rozvjet svj kompenzan vliv. Zdrav podzenost dobrmu Bohu a ochrann odstup od temnho dmona toto velk ddictv minulosti zstalo u Schopenhauera v podstat zachovno, u Caruse nedoteno do t mry, jak dalece se pokouel uchopit problm u koene tm, e jej pevedl z pli domlivho filosofickho stanoviska na stanovisko psychologie. Smme zde snad odhldnout od filosofick manry, abychom dodali plnou vnost jeho hlavn psychologick hypotze. Onomu ve naznaenmu zvru se alespo piblil tm, e zaal budovat obraz svta, kter obsahoval temnou st due. Na tto budov ovem chyblo nco prv tak podstatnho jako neslchanho, co bych chtl nyn objasnit. K tomuto elu si musme nejprve vysvtlit, e k poznn vbec dochz

14

tm, e reakce psychickho systmu, proudc do vdom, jsou uvdny do du, kter odpovd chovn metafyzickch, respektive o sob relnch vc. Je-li nyn psychick systm, jak jej jet chtj mt i modern stanoviska,koincidentn a identick s vdomm, meme v podstat poznvat vechno, co je poznateln, to znamen co le v mezch teorie poznn. V tomto ppad nen dvod ke znepokojen, je by zachzelo dl ne znepokojen, kter pociuje anatomie a fyziologie, pokud jde o funkci oka nebo sluchovho orgnu. Kdyby se vak potvrdilo, e due nekoinciduje s vdomm, nbr krom toho funguje nevdom podobn nebo jinak ne jej st schopn uvdomn, pak by zejm muselo bt nae znepokojen vt. V tomto ppad u nejde o veobecn hranice teorie poznn, ale o pouh prh vdom, kter ns dl od nevdomch psychickch obsah. Hypotza prahu vdom a nevdom znamen, e ona nezbytn surovina vekerho poznn, tedy psychick reakce, ba dokonce nevdom mylenky a poznatky, le bezprostedn vedle vdom, pod nebo nad nm, oddleny od ns pouze prahem, a pece, jak se zd, nedosaiteln. Nevme zprvu, jak toto nevdom funguje, ale protoe se pedpokld jako psychick systm, m tedy mon vechno, co m i vdom, toti percepci, apercepci, pam, fantazii, vli, afekt, cit, uvaovn, sudek atd., ale to vechno v podprahov form*25. Zde se naskt Wundtem vznesen nmitka, e je naprosto nemon hovoit o nevdomch poitcch, pedstavch, citech a dokonce volnch aktech, protoe tyto fenomny by pece vbec nemohly bt pedstavovny bez provajcho subjektu. Mylenka prahu vdom nadto pedpokld energetick zpsob uvaovn, podle nho uvdomn
25 George Henry Lewes (The Physical Basis ofMind, London 1877) tuto domnnku tak kajc pedpokld. Na str. 338 k: ivost m rzn zpsoby psoben a rzn stupn jako vjem, pedstavu, hnut mysli, vli, kter mohou bt vdom, podvdom nebo nevdom; str. 363: Vdom a nevdom jsou korelty a ob pat do oblasti ivosti. Kad nevdom proces je inn, mn veobecn stav organismu a je schopen vystoupit ve zvltnm vjemu, je-li vyrovnvajc sla naruovna; str. 367 a nsl.: Je mnoho bezdnch in, jich si jsme jasn vdomi, a mnoho zmrnch in, je jsou v dan chvli podvdom nebo nevdom. Prv proto, e mylenka, j si v jednom okamiku nejsme vdomi, probh v jinm okamiku vdom, je o sob tat mylenka, je i in, kter je v jedn chvli zmrn a v jin probh bezdn, o sob stejnm inem. Lewes ovem zachz ponkud daleko, kdy k (str. 373): Nen dn skuten a podstatn rozdl mezi zmrnmi a bezdnmi iny (Angl. texty viz GW). Nkdy mezi nimi le cel svt.

15

psychickch obsah podstatn zvis na jejich intenzit, to znamen na jejich energii. Jako m podnt jistou intenzitu nadprahovosti, meme s jistm oprvnnm pedpokldat, e i ostatn psychick obsahy mus mt uritou vy energii, aby mohly pekroit prh. Maj-li tuto energii jen v men me, zstvaj stejn jako odpovdajc smyslov podnty podprahov. Jak ji zdraznil Lipps, prvn nmitka pad poukazem na skutenost, e psychick proces o sob zstv tent, a je pedstavovn nebo ne. Kdo tedy zaujm stanovisko, e fenomny vdom tvo celou psch, mus ovem poadovat, aby ony pedstavy, kter nemme* 26, nebyly jako pedstavy oznaovny. Mus tak odept jakoukoli psychickou vlastnost tomu, co pak bude jet zbvat. Pro toto rigorzn stanovisko me mt psch jen fantasmagorickou existenci mhajcch se fenomn vdom. Tento nzor se vak patn sn se veobecnou zkuenost, kter mluv ve prospch psychick aktivity mon i bez vdom. Lippsv nzor o existenci psychickch proces o sob me skutenostem dostt lpe. Nechci zde vynakldat nmahu na to, abych uvdl dkazy; spokojm se poukazem na skutenost, e dn rozumn lovk dosud nikdy nepochyboval o existenci psychickch proces u psa, akoli se nikdy dn pes o uvdomn svch psychickch obsah nevyslovil*27.

C. DISOCIABILITA PSCH
Neexistuje a priori dvod k domnnce, e nevdom procesy mus mt bezpodmnen subjekt, a stejn tak mlo mme dvod pochybovat o realit psychickch proces. Nadmru obtn se problm stv u pedpokldanch nevdomch volnch akt. Jestlie zde nejde o pouh pudy a sklony, nbr patrn o uvenou volbu a rozhodnut, je jsou pece vlastn vli, mus se zejm potat s nezbytnost rozhodujcho subjektu, jemu je nco pedstavovno. Tm by vak bylo per definitionem vdom umstno v nevdom, mylenkov operace, kter psychopatologovi nepipad pli obtn. Zn toti psychick fenomn, kter bv akademick psychologii vtinou neznm: je to disociace nebo disociabilita psch. Tato zvltnost spov v tom, e vzjemn souvislost psychickch proces je jen velmi podmnn. Nevdom
26 27

Fechner, Elemente der Psychophysik, II, str. 483 a nsl. Nehodlme zde pihlet k Chytrmu Honzovi a psu mluvcmu o prvotn dui.

16

procesy nejen e maj asto pozoruhodnou nezvislost na proitcch vdom, ale i u vdomch proces lze ji rozeznat zeteln uvolnn, poppad oddlenost. Pipomnm jen vechny nesrovnalosti zpsoben komplexy, je mohou bt pi asocianm experimentu pozorovny s vekerou douc pesnost. Jako se Wundtem zpochybovan ppady double conscience pece jen skuten vyskytuj, jsou i takov ppady, kde nen pmo roztpena cel osobnost, nbr jsou odtreny jen men sti, jet mnohem pravdpodobnj a ve skutenosti i mnohem astj. Jde dokonce o prastar zkuenosti lidstva, kter se odrej ve veobecn rozen domnnce, e v jednom a tme individuu je nkolikero du. Jak ukazuje mnostv duevnch sloek pociovanch na primitivnm stupni, odpovd pvodn stav velmi voln souvislosti psychickch proces a nikterak uzaven jednot tchto proces. Psychiatrick zkuenost navc dokazuje, e asto je zapoteb jen mlo k tomu, aby se jednota vdom, namhav dosaen v prbhu vvoje, rozttila a opt rozloila na sv pvodn prvky. Na zklad faktu disociability lze tedy tak snadno odstranit nesnze, kter vznikaj o sob nutnm pepokladem prahu vdom. Jestlie se obsahy vdom stvaj ztrtou energie podprahovmi a tm nevdommi a opan se prstkem energie stvaj nevdom procesy vdommi, pak bychom, kdyby mly bt napklad mon nevdom voln akty, museli oekvat, e maj energii, kter jim umouje uvdomn; ovem sekundrn uvdomn, kter spov v tom, e nevdom proces je pedstavovn subjektu, kter vol a rozhoduje. Tento proces by dokonce nutn musel mt ono kvantum energie, kter je bezpodmnen potebn k uvdomn. Musel by jednou doshnout svho bursting point* 28. Pokud je tomu tak, musme vyslovit otzku, pro potom nevdom proces nepekro prh a nestane se tak vnmatelnm pro j? Protoe to zjevn nedl, ale jak se zd vzne v dosahu njakho podprahovho sekundrnho subjektu, pak mus bt konen vysvtleno, pro se tento subjekt, jemu pece hypotza pikla kvantum energie nezbytn k uvdomn, nepozvedne nad prh a nezalense do primrnho vdom vzanho na j. Psychopatologie m k zodpovzen tto otzky pipraven potebn materil. Toto sekundrn vdom pedstavuje sloku osobnosti, kter nen
James, Varieties, (srv. nmeck vydn) str. 232, (Bod, okamik propuk nut, vbuchu, prasknut).
28

17

od vdom vzanho na j oddlena nhodou, nbr vd za sv oddlen uritm dvodm. Takov disociace m dva rzn aspekty: v jednom ppad jde o pvodn vdom obsah, kter se vak pro svou nesluitelnou povahu stal vytsnnm podprahov; v druhm ppad je sekundrn subjekt v procesu, kter jet nenael vstup do vdom, protoe tam neexistuj monosti jeho apercepce, to znamen, e vdom vzan na j jej v dsledku nedostatku pochopen neme pijmout, a proto zstv v podstat podprahov, akoli z energetickho hlediska by snad byl schopen vdom. Vd za svou existenci nikoli vytsnn, nbr pedstavuje vsledek podprahovch proces, kter jako takov nebyl nikdy pedtm vdom. Jeliko tu v obou ppadech je kvantum energie umoujc uvdomn, psob sekundrn subjekt pece jen na vdom vzan na j, avak nepmo, to znamen prostednictvm symbol, co ovem nen pli astn vraz. Obsahy, kter se objevuj ve vdom jsou toti zprvu symptomatick. Pokud lovk v nebo si mysl, e v, na co poukazuj nebo na em spovaj, jsou smiotick; freudovsk literatura pro n vdy pouv vraz symbolick, nehled na skutenost, e symbolicky se vdy vyjaduje to, co lovk ve skutenosti nev. Symptomatick obsahy jsou zsti tedy skuten symbolick a pedstavuj nepm reprezentanty nevdomch stav nebo proces, jejich povahu lze z obsah objevujcch se ve vdom odhalit a uvdomit si jen nepln. Je tedy mon, e nevdom skrv obsahy, je maj tak velk energetick napt, e by za jinch okolnost musely bt pro j vnmateln. Vtinou pitom nikterak nejde o vytsnn, nbr o jet nikoli vdom, to znamen subjektivn realizovan obsahy, jako jsou napklad dmoni nebo bohov primitiv nebo fanaticky vyznvan ismy souasnk. Tento stav nen ani patologick ani jinak zvltn; je to pvodn normln stav, zatmco celost psch, shrnut v jednot vdom, pedstavuje ideln a nikdy nedosaen cl. Nikoli neoprvnn uvdme rdi analogii vdom se smyslovmi funkcemi, z jejich fyziologie pojem prahu pochz. Kmitoty zvuku vnmateln lidskm uchem maj rozsah asi od 20 do 20 000 herz a vlnov dlky viditelnho svtla od 7700 a po 3900 angstrm. Z tto analogie se jev jako mon, e pro psychick procesy existuje nejen doln, ale i horn prh, a e tedy vdom, kter je pece systmem vnmn par excellence, lze srovnat s vnmatelnou zvukovou nebo svtelnou klou, piem by mu

18

byla vytena, podobn jako u zvuku a svtla, nejen doln, ale i horn hranice. Snad by se toto srovnn dalo rozit na psch vbec, co by bylo mon tehdy, kdyby psychoidn pocesy existovaly na obou koncch psychick kly. Podle zsady ntura non facit saltus (proda nedl skoky) by snad tato hypotza nebyla zcela scestn. Jestlie pouvm vraz psychoidn, pak jsem si vdom, e se tm stetvm s pojmem psychoid, kter zavedl Driesch. Chpe pod nm to, co je dc, co uruje reakci,prospektivn potenci zrodenho prvku. Je to zkladn agens objeven v jednn* 29, entelechie jednn*30. Jak vstin zdrazuje Eugen Bleuler, je Drieschv pojem vce filosofick ne prodovdeck. Bleuler naproti tomu pouv vraz psychoida* 31, kter pedstavuje souhrnn pojem pro ony hlavn subkortikln procesy, pokud se biologicky tkaj funkc pizpsoben. Chpe pod nm reflex a vvoj pirozenosti. Definuje jej nsledujcmi slovy: Psychoida je hrn vech na cl zamench a pamti odpovdajcch a o zachovn ivota usilujcch tlesnch i centrln nervovch funkc (s vjimkou tch korovch funkc, kter jsme odedvna zvykl oznaovat jako psychick)*32. Na jinm mst k: Tlesn psch jednotlivho individua a fylogenetick psch spolu opt tvo jednotu, kter mus bt prv v naem nynjm uvaovn nejvce pouvna a snad nejlpe oznaena nzvem psychoida. Psychoid a psch je spolen elnost a pouvn dvjch zkuenost k dosaen cle, co v sob zahrnuje pam (engrafii a ekforii) a asociaci, tedy nco analogickho mylen* 33. Akoli je jasn, co je psychoidou myleno, tento vraz se pi uvn pece jen smuje s pojmem psch, jak ukazuje toto msto. Nen tak zejm, pro maj bt tyto subkortikln funkce vlastn oznaovny jako podobn dui. Smovn zjevn pochz z pojet patrnho jet u Bleulera, kter operuje s pojmy jako korov due a due mozkovho kmene a tm projevuje zeteln sklon nechat odpovdajc psychick funkce vznikat z tchto st mozku, akoli je to vdy funkce, kter si
Hans Driesch, Philosophie des Organischen, Leipzig 1921, str. 357. Tamt, str. 487. 31 Die Psychoide als Prinzip der organischen Entwicklung, Berlin 1925, str. 11. Die Psychoide (psychoida, fem. sing.) zejm vytvoeno jako analogie k psch (i|) uxoei5r|c., psychoeids, podobn dui). 32 Tamt, str. 11. 33 Tamt, str. 33.
30 29

19

vytv, udruje a modifikuje svj orgn. Organologick pojet m tu nevhodu, e nakonec vechny na cl vzan aktivity hmoty pokld za psychick, take ivot a psch se smuj v jedno, jako napklad v Bleulerov jazykovm zu fylopsch a reflexy. Je jist nejen obtn, ba dokonce nemon pedstavit si podstatu psychick funkce nezvisle na jejm orgnu, akoli skuten provme psychick proces bez jeho vztahu k organickmu substrtu. Pro psychologa je vak prv souhrn tchto proitk pedmtem jeho vdy, a proto se mus vzdt terminologie pejat z anatomie. Jestlie tedy uvm termnu psychoidn* 34, dje se to za prv nikoli v substantivn, nbr v adjektivn form, za druh tm nen vlastn mylena psychick, respektive duevn kvalita, nbr kvalita dui podobn, jakou maj reflexn procesy, a za tet tm m bt odliena kategorie fenomn jednak od pouhch projev ivota a jednak od vlastnch duevnch proces. Toto rozlien ns bude tak nutit definovat povahu a rozsah psychickho a pln zvl nevdom psychickho. Jestlie me nevdom obsahovat vechno, co je znmo jako funkce vdom, pak se vnucuje monost, e m nakonec stejn jako vdom dokonce subjekt, tj. njak druhy. Tento zvr se projevuje v asto a opakovan uvanm pojmu podvdom. Tento termn je ovem ponkud nesprvn, protoe oznauje bu to, co je pod vdomm, nebo vytyuje spodn, to znamen sekundrn vdom. Pedpoklad podvdom, k nmu se hned pidruuje i nadvdom* 35, souasn poukazuje na to, o co mi zde vlastn jde, na skutenost, e druh psychick systm existujc vedle vdom lhostejno, z kterch vlastnost jej podezvme m natolik absolutnpevratn vznam, e by se tm mohl od zkladu zmnit n obraz svta. Kdybychom mohli pevst do vdom vzanho na j u jenom ty percepce, k nim dochz v druhm psychickm systmu, byla by tm dna monost neuvitelnho rozen obrazu svta. Zkoumme-li vn hypotzu nevdom, musme uznat, e n obraz
Mohu uvat slova psychoidn tm spe, e mj pojem pochz sice z jin sfry pedstav, ale pokou se podchytit piblin onu skupinu fenomn, kterou ml na mysli i E. Bleuler. Toto nediferencovan duevno nazv Adolf Busemann to mikropsychick (Die Einheit der Psychologie und das Problm des Mikropsychischen, Stuttgart 1948, str. 31). 35 Toto nadvdom mi pedhazuj jmenovit lid, kte jsou ovlivnni indickou filosofi. Zpravidla nepostehnou, e jejich nmitka plat pouze hypotze podvdom; tento nesprvn termn nepouvm. Mj pojem nevdom naopak nechv otzku nad nebo pod zcela otevenou a zahrnuje oba aspekty duevna.
34

20

svta sm platit pouze jako pedbn; kdy provedeme na subjektu vnmn a poznn tak stejn zmnu, jako je zmna nestejnho zdvojen, pak mus vzniknout obraz svta, kter se od dosavadnho obrazu li. To je vak mon jen tehdy, jestlie hypotza nevdom existuje prvem, a to me bt prokzno jen tehdy, jestlie nevdom obsahy lze pemnit ve vdom, tedy jestlie se poda vkladem integrovat do vdom poruchy, kter vychzej z nevdom, toti inky spontnnch manifestac, sn, fantazi a komplex.

D. PUD A VLE
Zatmco v prbhu 19. stolet lo jet hlavn o filosofick zdvodnn nevdom (zvlt u Eduarda von Hartmanna* 36), ke konci stolet se souasn a nezvisle na sob objevily na rznch mstech Evropy pokusy podchytit nevdom experimentln nebo empiricky. Pionry v tto oblasti byli ve Francii Pierre Janet*37 a ve starm Rakousku Sigmund Freud*38. Janet se zaslouil hlavn o zkoumn formlnho aspektu, Freud o obsahy psychogennch symptom. Nejsem zde s to zevrubn vylit pemnu nevdomch obsah ve vdom, musm se tedy spokojit s nznaky. Nejprve se hypotzou nevdomch proces podailo objasnit strukturu takzvanch psychogennch symptom. Freud, vychzeje ze symptomatologie neurz, poznal tak sny jako pravdpodobn posly nevdomch obsah. To, co pitom objevil jako obsahy nevdom, se zdlo sestvat z prvk osobn povahy, kter jsou o sob naprosto uvdomiteln, a proto za jinch podmnek tak vdom. V dsledku sv morln nesluiteln povahy byly, jak se mu zdlo, vytsnny. Podobn jako zapomenut obsahy byly tedy kdysi vdom a v dsledku reakce ze strany vdomho zamen se staly podprahovmi a relativn nereprodukovatelnmi. Vhodnou koncentrac pozornosti na odvdjc asociace, to znamen na znaky zachovan ve
Philosophie des UnbewuSten, Leipzig 1869. Ocenn jeho prce se nachz u Jeana Paula, Le Problme de Vhalluci-nation et Vvolution de la psychologie Esquirol a Pierrejanet, Luttich und Paris 1941. 38 V tto souvislosti chci vzpomenout i na vznamnho vcarskho psychologa Theodora Flournoye a jeho hlavn dlo Des Indes a la planete Mars, Paris et Genve 1900. Jako prkopnky je teba uvst i Angliany W. B. Carpentera (Principles of Mental Physiology) a G. H. Lewese (Problems of Life and Mind).
37 36

21

vdom, se podaila asociativn reprodukce ztracench obsah zejm podobn jako u mnemotechnickho cvien. Zatmco zapomenut obsahy se stvaj nereprodukovatelnmi kvli poklesu jejich prahov hodnoty, vytsnn obsahy vd za svou relativn nereprodukovatelnost zbran vychzejc z vdom. Toto prvn zjitn vedlo logicky k vkladu nevdom jako fenomnu vytsnn, jej je nutno chpat personalisticky. Jeho obsahy byly ztracen, kdysi vdom prvky. Pozdji Freud uznval i petrvvn archaickch pozstatk ve form primitivnch funknch zpsob. Ale i ty byly vysvtlovny personalisticky. Tomuto pojet se nevdom psch jev jako podprahov apendix vdom due. Podle Freudajsou uvdoml obsahy takov, kter jsou pro svou schopnost vdom a sv pvodn uvdomn nejsnzereprodukovateln. Pro nevdomou psch dokazuj jen tolik, e duevno existuje mimo vdom. Zapomenut obsahy, kter jsou jet reprodukovateln, dokazuj tot. Pro povahu nevdom psch by z toho tedy nevyplvalo tm nic, kdyby neexistovala zejm vazba tchto obsah na pudovou sfru. Tuto sfru si lovk pedstavuje jako fyziologickou, hlavn jako funkci lz. Tento nzor je nejvraznji podporovn modernm uenm o vnitn sekreci a hormonech. Uen o lidskch pudech se ovem nachz v ponkud nepjemn situaci do t mry, jak nesmrn je obtn pudy nejen pojmov urit, nbr tak zjistit jejich poet a jejich vymezen* 39. V tomto ohledu se nzory velmi rzn. S uritou jistotou lze pouze konstatovat, e pudy maj fyziologick a psychologick aspekt*40. Pokud jde o popis, skuten uiten je nzor Pierra Janeta o partie suprieure a infrieure une fonction*41 (vy sti a ni sti njak funkce). Skutenost, e vechny psychick procesy pstupn pozorovn a zkuenosti jsou njak vzny na organick zklad, dokazuje, e jsou
39 Mohla by tu bt nezetelnost a seten instinkt, kter, jak ukzal Eugne N. Marais (The Soul of the White Ant, peklad, London 1937, str. 42 a nsl.) u opic, souvis tak u lovka se schopnost uen pevaujc nad instinktem. K otzce pud srv. L. Szondi, Experimentelle Triebdiagnostik, Bonn 1947/49 a Triebpathologie, Bern 1952. 40 Pudy jsou fyziologick a psychick dispozice, kter maj za nsledek pohyby organismu, je ukazuj jasn uren smr. (Jerusalem, Lehrbuch der Psychologie, str. 192) Z jinho hlediska popisuje Oswald Klpe pud jako splvn cit a orgnovch poitk, resp. vjem (Grundrifi der Psychologie, Leipzig 1893, str. 333). 41 Les Nvrores, Paris 1909, str. 384 a nsl.

22

zalenny do celkovho ivota organismu a e se proto podlej na jeho dynamismu, toti na pudech, respektive e jsou v jistm ohledu vsledky innosti pud. To nem nikterak znamenat, e je tm nutno psch odvozovat vhradn z pudov sfry, tedy z jejho organickho zkladu. Due jako takov neme bt vysvtlovna fyziologickm chemismem ji proto, e s ivotem vbec je jedinm prodnm faktorem, kter me mnit prodnmi zkony dan, to znamen statistick dy ve vy, respektive nepirozen stavy, v protikladu k zkonu entropie ovldajcmu anorganickou produ. Nevme, jak ivot vytv z anorganickho stavu organick komplexity, snad ale bezprostedn zavme, jak to dl psch. ivot m proto vlastn zkonitost, kter neme bt odvozena ze znmch fyziklnch prodnch zkon. Pesto se psch nachz v jist zvislosti na procesech svho organickho zkladu. V kadm ppad je zde velk pravdpodobnost, e tomu tak je. Pudov zklad ovld partie infrieure, tj. ni st funkce. Tomu, co je partie suprieure, tj. vy st, naopak odpovd pevn psychick sloka tto funkce. Ukazuje se, e partie infrieure je relativn nemnn, automatick a partie suprieure libovoln a promnliv st funkce* 42. Zde se tedy vnucuje otzka, kdy smme hovoit o psychickm a jak vbec definujeme psychick v protikladu k fyziologickmu. Oboj jsou jevy ivota, kter se vak li v tom, e ta st funkce, kter je oznaovna jako partie infrieure, m zjevn fyziologick aspekt. Jej byt i nebyt se zd bt vzno na hormony. Jej fungovn m nucen charakter; odtud pochz oznaen pud. Rivers j pipisuje povahu all-or-no-ne reaction, tj. ve nebo nic*43, to znamen, e funkce psob bu zcela nebo vbec, co znamen specifikaci nutkavho charakteru. Partie suprieure, kter je popisovna nejlpe jako psychick a jako takov je tak pociovna,
Janet k (tamt, str. 384): Zd se mi nezbytn rozliovat v kad funkci doln a horn sti. Je-li funkce vykonvna ji dlouho, obsahuje sti, kter jsou velmi star, kter lze velmi snadno ovldat a kter jsou zastoupeny zcela uritmi, vysoce specializovanmi orgny to jsou doln sti funkce. Myslm vak, e v kad funkci jsou i horn sti, je spovaj v pizpsoben tto funkce novjm, znan neobvyklejm okolnostem a je jsou zastoupeny mnohem mn diferencovanjmi orgny. Nejvy st funkce vak spov v pizpsoben zvltn okolnosti, kter je dna v ptomnm okamiku, ve chvli, kdy ji musme pout (Franc, text viz GW). 43 Instinct and the Unconscious, in: British Journal of Psychology, X, 1909/1920, str. 17.
42

23

naopak nutkav charakter ztratila, me bt podzena vli* 44 a dokonce uita tak, e je v protikladu k pvodnmu pudu. To, co je psychick, se po tto vaze jev jako emancipace funkce z instinktivn formy a jej nucenosti, kter ji jako jedin uren funkce nechv ustrnout v mechanismus. Psychickstav nebo kvalita zan tam, kde se funkce zan uvolovat ze sv vnj a vnitn podmnnosti a stv se schopnou irho a volnjho uit, tj. kde se chyst ukzat, e je pstupn vli motivovan z jinch zdroj. Nedbaje nebezpe, e budu pedbhat svj historick program, nemohu jinak ne poukzat na to, e kdy vymezme psychick z fyziologick pudov sfry, tedy jaksi dol, vnucuje se tot vymezen nahoru. S pibvajcm osvobozovnm od toho, co je pouze pudov, dosahuje partie suprieure konen rovn, kde energie, kterou funkce obsahuje, nen eventuln vbec orientovna podle pvodnho smyslu pudu, nbr nabv takzvan duchovn formy. Nen tm mnna dn podstatn zmna pudov energie, ale pouze zmna jejch forem uit. Smysl nebo el pudu nen dnou jednoznanou vc, protoe v pudu me bt skryt njak elov smysl, kter je odlin od toho, co je biologick, a projev se teprve v prbhu vvoje. V psychick sfe me bt funkce vlivem vle odchlena a nejrozmanitjm zpsobem modifikovna. To je mon proto, e systm pud vlastn nepedstavuje harmonickou skladbu, nbr je vystaven mnoha vnitnm rozporm. Jeden pud ru a vytsuje druh, a akoli pudy vcelku vzato umouj ivot individua, pesto jejich slep nucen rz dv asto podnt k vzjemnm omezovnm. Diferenciace funkce od pudovosti s nucenm prbhem k libovoln pouitelnosti m neobyejn vznam, pokud jde o zachovn ivota. Zvtuje vak monost rozpor a vytv roztpen, prv ony disociace, kter neustle zpochybuj jednotu vdom. Jak jsme vidli, v psychick sfe psob na funkci vle. Dl to na zklad skutenosti, e sama pedstavuje formu energie, kter me pekonat nebo alespo ovlivnit jinou formu energie. V tto sfe, kterou definuji jako psychickou, je vle nakonec motivovna instinkty, ovem nikoli absolutn, nebo jinak by nebyla vl, kter mus mt podle definice jistou svobodu volby. Znamen omezen kvantum energie, kter je vdom
Tato formulace je mylena pouze z hlediska psychologie a s filosofickm problmem indeterminismu nesouvis.
44

24

voln k dispozici. Takov kvantum libida (= energie), kter je k dispozici, mus existovat, jinak by byly zmny funkc nemon, protoe tyto funkce by byly tak vhradn vzny na instinkty, je jsou o sob nanejv konzervativn, a tud nemnn, e by se nemohly uskutenit dn variace, ledae organickmi zmnami. Jak jsem se u zmnil, motivaci vle je nutno pedevm hodnotit jako v podstat biologickou. Na jestli mi dovolte tento vraz horn hranici psychickho, kde se funkce tak kajc uvoluje od svho pvodnho cle, ztrcej instinkty jako motivy vle svj vliv. Touto zmnou jejich formy vstupuje funkce do slueb jinch uren nebo motivac, kter ji, jak se zd, nemaj s instinkty nic spolenho. Tm bych toti chtl popsat pozoruhodnou skutenost, e vle neme pekroit hranice psychick sfry; nen s to si vynutit instinkt, ani nem moc nad duchem, pokud snad pod nm nechpeme pouze intelekt. Duch a instinkt jsou svm zpsobem autonomn a oba stejn omezuj oblast pouit vle. Pozdji uki, v em podle m spov vztah ducha k pudu. Jako se due ztrc dol do organicko-hmotnho zkladu, tak pechz nahoru do takzvan duchovn formy, kter jenm ve sv podstat znma prv tak mlo jako organick zklad pudu. To, co bych chtl oznait jako vlastn psch, sah potud, pokud jsou funkce ovlivovny vl. ist pudov umrnnost nedv tuit uvdomn a tak dn nepotebuje. Vle vak zejm pro svou empirickou svobodu volby potebuje nadazenou instanci, nco jako uvdomn sebe sama, aby modifikovala funkci. Mus vdt o cli, kter se li od cle funkce. Kdyby tomu tak nebylo, splynula by s pudovou silou funkce. Driesch prvem zdrazuje: Bez vdn nen vle*45. Vle pedpokld subjekt, kter vol a kter si pedstavuje rzn monosti. Z tohoto pohledu je psch v podstat konflikt mezi slepm pudem a vl, respektive svobodou volby. Tam, kde pevld pud, zanaj psychoidn procesy, je jako neuvdomitelnprvky pat ke sfe nevdom. Psychoidn proces vak nen cel nevdom, nebo to m zejm podstatn vt rozsah. V nevdom jsou krom psychoidnch proces pedstavy a akty svvole, tedy nco jako procesy vdom* 46; v pudov sfe naopak
Die Seeleals elementarer Naturfaktor, Leipzig 1903, str. 80 a 82. Individualizovan podnty sdluj tomu, co je primrn vdouc abnormn stav a prv toto vdou npravu nejen chce, nbr ji tak zn. 46 Chtl bych zde tene odkzat na sek F v tto stati Nevdom jako mnohoetn vdom.
45

25

ustupuj tyto fenomny do pozad tak dalece, e snad lze termn psychoidn odvodnit. Kdybychom omezili psch na oblast volnch akt, pak bychom pedevm dospli k zvru, e psch je vce nebo mn identick s vdomm, nebo bez vdom si vli a svobodu volby neumme dobe pedstavit. Tm se, jak se zd, dostvm tam, kde se lovk vdycky zastavil, toti k axiomu psch = vdom. Kde ale potom zstv postulovan psychick povaha nevdom?

E. VDOM A NEVDOM
S otzkou povahy nevdom ponaj neobyejn obte mylen, kter nm pipravuje psychologie nevdomch proces. Takov pekky se objevuj vdy, kdy rozum podnikne sml pokus proniknout do svta neznmho a neviditelnho. N filosof se zachoval vskutku prozrav, kdy se prostm popenm nevdom rovnou vyhnul vem komplikacm. Nco podobnho se stalo i fyzikovi star koly, kter vil vhradn ve vlnovou povahu svtla a musel objevit, e existuj fenomny, kter nelze vysvtlit jinak ne svtelnmi sticemi. Fyzika natst psychologovi ukzala, e um zachzet i se zdnlivm contradictio in adiecto. Psycholog, povzbuzen tmto pkladem, se tedy sm odvit een tohoto rozporuplnho problmu, ani by ml pocit, e svm dobrodrustvm vypadl ze svta prodovdeckho ducha. Nejde pece o vysloven tvrzen, nbr spe o navren modelu, kter slibuje vce nebo mn uiten poloen otzky. Model nek, je to tak, pouze ukazuje urit modus pozorovn. Dve ne pistoupme k naemu dilematu, chtl bych vysvtlit jistou strnku pojmu nevdom. Nevdom nen to, co je zcela neznm, spe je to na jedn stran to neznm psychick, tedy vechno, o em pedpokldme, e by se v niem neliilo od nm znmch psychickch obsah, kdyby nabylo vdom. Na druh stran k nmu musme potat i psychoidn systm, o jeho povaze neumme nic pmovypovdt. Takto definovan nevdom popisuje nesmrn nestlou skutenost: vechno, co vm, na co vak momentln nemyslm; vechno, eho jsem si byl kdysi vdom, nyn vak je zapomenuto; vechno, co je vnmno mmi smysly, ale mm vdomm nepovimnuto; vechno, co bezdn a bez pozornosti, to znamen nevdom ctm, na co myslm, vzpomnm, co chci a inm; vechno budouc, co se ve mn pipravuje a teprve pozdji se dostane do

26

vdom to vechno je obsahem nevdom. Vechny tyto obsahy jsou tak kajc vce nebo mn uvdomiteln nebo alespo kdysi vdom byly a v ptm okamiku mohou bt vdom znovu. Potud je nevdom a fringe of consciousness (okraj vdom, tse vdom), jak ho jednou oznail William James*47. K tomuto okrajovmu fenomnu, kter vznik stdavm vyjasovnm a zatemovnm, pat, jak jsme vidli, rovn Freudovo zjitn. K nevdom musme potat i ji zmnn neuvdomiteln, psychoidn funkce, o jejich existenci mme jen nepm zprvy. Dostvme se nyn k otzce, v jakm stavu se nachzej psychick obsahy, kdy se nevztahuj k vdommu j. Tento vztah toti tvo to, co meme oznait jako vdom. Podle pravidla Williama Occama Entia praeter necessitatem non unt multiplicanda*48 by byl nejobezelej zvr ten, e kdy se obsah stv nevdomm, krom vztahu k vdommu j se vbec nic nemn. Z tohoto dvodu odmtm nzor, e momentln nevdom obsahy jsou jen fyziologick. Pro to chyb dkazy. Psychologie neurz ale poskytuje pdn protiargumenty. Pomysleme napklad jen na ppady double personnalit (dvojit osobnosti), automatisme ambulatoire (automatismus chze) atd. Janetova jako i Freudova zjitn ukazuj, e v nevdomm stavu zejm vechno dle funguje tak, jako by bylo vdom. Je to vnmno, myleno, ctno, chtno, zamleno, jako by zde byl subjekt. Ba dokonce nen mlo ppad, napklad prv zmnn ppad double personnalit, kde se tak skuten objevuje druh j a prvnmu j
James tak mluv o transmarginal field (poli za okrajem) vdom a ztotouje je se subliminal consciousness (podprahovm vdomm) Frederica W. H. Myerse, spoluzakladatele British Society for Psychical Research (srv. k tomu Proceedings S. P. R., VII, str. 305 a James, FredericMyers Service to Psychology, tamt, XLII, kvten 1901). James (Varieties, str. 232) k o field of consciousness (poli vdom): Dleit skutenost, kterou tato formule pole pipomn, je neuvdomen pomezn oblasti. Jakkoli nepozorn je vc, kter je v pomezn oblasti obsaena, zachycovna, pesto se tam nachz a pomh nm jak dit nae chovn, tak urovat dal pohyb na pozornosti. Le kolem ns jako magnetick pole, uvnit nho se jako stelka kompasu ot nae energetick centrum, jakmile se prv platn stav vdom zmn ve stav jemu nsledujc. Zsoba vech naich dosavadnch vzpomnek plyne pes tento okraj, pi kadm dotyku pipravena vtci dovnit; a cel mnostv ostatnch sil, impuls a znalost, kter tvo nae empirick j, z nj neustle pesahuje ven. Tak neostr jsou obrysy mezi tm, co je v njakm okamiku naeho vdomho ivota aktuln, a tm, co je pouze potenciln, e je vdy obtn ci o jistch duevnch obsazch, zda si jich jsme nebo nejsme vdomi (Angl. text viz GW). Srv. nm. vydn Vielfa.lt 48 (Kategorie by se nemly roziovat nad nezbytn poet.)
47

27

konkuruje. Takov zjitn, jak se zd, dokazuj, e nevdom je ve skutenosti podvdom. Jist zkuenosti, kter ji zsti zskal Freud, ale ukazuj, e stav nevdomch obsah pece jen nen stejn jako stav vdom. Citov zdraznn komplexy se tak napklad v nevdom nemn v tomt smyslu jako ve vdom. Mohou se sice obohacovat asociacemi, nejsou vak korigovny, nbr konzervovny v pvodn form, co lze snadno zjistit z jejich stlho a rovnomrnho psoben na vdom. Nabvaj rovn neovlivnitelnho nutkavho charakteru automatismu, kterho je meme zbavit teprve tehdy, kdy je uinme vdommi. Tato procedura proto prvem pat k nejdleitjm terapeutickm faktorm. Takov komplexy nabvaj nakonec, pravdpodobn autoamplifikac mrn k jejich vzdlenosti od vdom, archaicko-mytologickho charakteru a tm numinznosti, co meme snadno zjistit u schizofrennch odtpen. Numinznost se ale vdom vli zcela vymyk, nebo uvd subjekt do stavu uchvcen, to znamen odevzdanosti bez vle. Tyto zvltnosti nevdomho stavu jsou v protikladu k chovn komplex ve vdom. Zde se komplexy stvajkorigovatelnmi, ztrcej svj automatick charakter a mohou bt podstatn petvoeny. Zbavuj se svho mytologickho obalu, vyhrocuj se personalisticky a tm, e se zapojuj do procesu pizpsoben, kter se odehrv ve vdom, se racionalizuj, take je umonno dialektick vypodn* 49. Nevdom stav je proto pece jen zjevn jin ne stav vdom. Akoli proces v nevdom nejprve pokrauje, jako by byl vdom, pece jen se zd, e s pibvajc disociac do jist mry kles na primitivnj (to znamen archaickomytologick) stadium, svm charakterem se pibliuje instinktivn form, kter je jeho zkladem, a nabv vlastnost charakteristickch pro pud, toti automatismu, neovlivnitelnosti, toho, co se oznauje jako all-or-none reaction atd. Pouij eme-li zde analogie se spektrem, meme srovnat klesn nevdomch obsah s posouvnm k ervenmu konci. Toto srovnn je zvl sugestivn, ponvad erven jako barva krve odedvna charakterizuje emon a pudovou sfru*50.
49 U schizofrenn disociace chyb tato zmna ve vdomm stavu, protoe komplexy nejsou recipovny v plnm, nbr ve fragmentrnm vdom. Proto se tak asto objevuj ve svm pvodnm, tzn. archaickm stavu. 50 U Goetha m ovem erven duchovn vznam, avak ve smyslu Goethova piznn k citu. Smme zde pedpokldat alchymicko-rosikrucinsk pozad, toti ervenou tinkturu a karbunkul. Srv. VI. svazek Vboru zdila C. G.Junga, Alchymick symbolika v nbojensko-

28

Podle toho je nevdom jinm mdiem ne vdom. V oblastech blzkch vdom se ovem mnoho nemn, protoe zde se jas a temnota stdaj pli asto. Je to vak prv tato hranin vrstva, kter m pro zodpovzen naeho velkho problmu psch = vdom nejvt vznam. Ukazuje nm, jak relativn je nevdom stav, a to do t mry relativn, e lovka dokonce lk pout pojem jako podvdom, aby sprvn charakterizoval temnou st due. Stejn tak relativn je i vdom, nebo v jeho mezch neexistuje vdom vbec, ale cel kla intenzity vdom. Mezi vroky dlm a jsem si vdom, co dlm je nejen nebetyn rozdl, ale nkdy dokonce vyloen protiklad. Existuje proto vdom, v nm pevauje neuvdomen, a vdom, v nm dominuje uvdomn. Tato paradoxnost je okamit srozumiteln, kdy si lovk ujasn, e neexistuje vdom obsah, o nm by mohl s jistotou tvrdit, e si jej je pln vdom*51, protoe k tomu by bylo zapoteb nepedstaviteln plnosti vdom, je by pedpokldala prv tak nemyslitelnou celost nebo plnost lidskho ducha. Dostvme se tak k paradoxnmu zvru, e neexistuje obsah vdom, kter by v jinm ohledu nebyl nevdom. Snad ani neexistuje nevdom duevno, kter nen souasn vdom*52. Dokzat posledn vrok je obtnj ne dokzat vrok prvn, nebo nae j, kter by samo mohlo uinit takov zjitn, je pece vztanm bodem vdom a nen prv v takovm spojen s nevdommi obsahy, aby mohlo vypovdat o jejich povaze. Tchto obsah si prakticky nen vdomo, co ovem nem znamenat, e si jich nen vdomo v jinm ohledu, tedy e eventuln tyto obsahy z jistho hlediska zn, nev vak, e to jsou ony, kter z jinho hlediska zpsobuj poruchy ve vdom. Krom toho existuj procesy, u nich nelze prokzat njak vztah k vdommu j a kter se pesto jev jako pedstavovan, respektive podobn vdom. Konen jsou ppady, kde je tak, jak jsme vidli, nevdom j a tm druh uvdomn. Ale to jsou vjimky*53.
historickm rmci. 51 Na to poukzal ji E. Bleuler (Naturgeschichte der Seele und ihres Bewufitwerdens, Berlin 1921, str. 300 a nsl). 52 Psychoidn nevdom je z toho vslovn vyato, protoe v sob zahrnuje to, co nen uvdomiteln a co je jen podobn dui. 53 V tto souvislosti je teba se zmnit, e C. A. Meier uvd takov pozorovn do souvislosti s podobnmi fyziklnmi nzory. k: Vztah komplementrnosti mezi vdomm a nevdomm naznauje jet dal fyzikln paralelu, poadavek psnho

29

V psychick oblasti ustupuje pattern of behaviour se svou nucenost ve prospch variant chovn, kter jsou podmnny zkuenost a akty vle, tj. procesy vdom. Pokud jde o psychoidn, reflektoricko-instinktivn stav, znamen pschuvolovn vzanosti a pibvajc zatlaovn nesvobodnch proces ve prospch volench modifikac. innost volby se uskuteuje jednak ve vdom, jednak mimo n, to znamen bez vztahu k vdommu j, tedy nevdom. Tento proces je pouze podobn vdom, jako by byl pedstavovn, respektive jako by byl vdom. Jeliko zde nejsou dostaujc dvody k domnnce, e druh j je v kadm individuu, ppadn e kad m disociaci osobnosti, museli bychom od ideje druhho vdom vzanho na j, z nho by mohla vychzet voln rozhodnut, upustit. Protoe se zkuenost psychopatologie i psychologie snu stala existence vysoce komplexnch proces podobnch vdom v nevdom pinejmenm velmi pravdpodobnou, jsme cht necht nuceni k zvru, e stav nevdomch obsah sice nen toton se stavem obsah vdomch, avak pesto je jim njak podobn. Za tchto okolnost zejm nezbv nic jinho, ne pedpokldat nco uprosted mezi poj mem nevdomho a vdomho stavu, toti aproximativn vdom. Ponvad je na bezprostedn zkuenosti dn pouze reflektovan, to znamen jako takov vdom a poznan stav, vztah pedstav nebo obsah ke komplexu j, kter pedstavuje empirickou osobnost, jev se jin vdom bu vdom bez j nebo vdom bez obsahu jako sotva mysliteln. Tuto otzku vak nen teba chpat tak absolutn. Ji na trochu primitivnjm lidskm stupni ztrc komplex j znan na vznamu a tm se charakteristickm zpsobem mn vdom. Pedevm pestv bt reflektovan. Pozorujeme-li dkladn psychick procesy u vych obratlovc, zejmna u domestikovanch zvat, setkvme se s jevy podobnmi vdom, je sotva dvaj tuit existenci j. Jak vme z bezprostedn zkuenosti, svtlo vdom m mnoho stup jasnosti a komplex j mnoho odstn svho zabarven. Na animlnm a primitivnm stupni panuje pouh luminositas, kter se sotva li od svtelnosti disociovanch fragment j. Na infantilnm a primitivnm stupni jet nen
uskutenn principu korespondence. To by mohlo pinst kl k tomu, co v analytick psychologii tak asto zavme jako psnou logiku (pravdpodobnostn logiku) nevdom a co pmo pipomn rozen stav vdom. (Modeme Physik modeme Psychologie, Berlin 1935, str. 360)

30

vdom jednotou, protoe nen centrovno pevn spojenm komplexem j; vzplane hned tu, hned tam, kde jej prv probud vnj nebo vnitn udlosti, instinkty a afekty. Na tomto stupni m charakter ostrvk, poppad souostrov. Ani na vym a nejvym stupni vdom nen zcela integrovan celost, nbr je spe schopno neuritho rozen. I k modernmu vdom mohou bt stle pipojeny rozbeskujc se ostrovy, neli cel kontinenty; jev, kter se stal pro psychoterapeuta kadodenn zkuenost. Dlme snad proto dobe, kdy si vdom vzan na j pedstavujeme jako vdom obklopen mnoha malmi zdroji svtla.

F. NEVDOM JAKO MNOHOETN VDOM

Hypotza mnohoetnch zdroj svtla spov, jak jsme vidli, jednak na vdom podobnm stavu nevdomch obsah, jednak na vskytu jistch obraz, kter je nutno chpat jako symbolick a kter mohou bt zjitny ve snech, vevizulnch fantazich modernch jedinc nebo v historickch dokumentech. Jak znmo, jednm z hlavnch zdroj symbolickch pedstav v minulosti je alchymie. Vybrm z n pedevm pedstavu toho, co je oznaovno jako scintillae, jiskry, kter se jako vizuln iluze objevuj v substanci promny*54. Aurora consurgens k: Vz, e hnilobn zem bude rychle obsahovat bl jiskiky* 55. Tyto jiskry vysvtluje Khunrath jako radii atque scintillae (paprsky i jiskry) toho, co je Anima Catholica (katolick due), jiskry due vekerenstva, kter je identick s duchem Bom*56. Z tohoto vkladu jasn vyplv, e jist alchymist ji tuili psychickou povahu tchto zdroj svtla. Mla to bt semena svtla zaset v chaosu, kter Khunrath nazv mundi futuri seminrnm

Psychologie a alchymie, Vbor z dla C. G.Junga, sv. V, Symbolika mandaly, 16. sen. Lat. text viz GW. Artis auriferae quam chemiam vocant, Basel 1593, I, str. 208, dajn citt Moriena. Tot opakuje Mylius, Philosophia reformata, Frankfurt 1622, str. 146. Na str. 149 jet pipojuje scintillas aureas (zlat jiskry). 56 Rzn jej paprsky a jiskry jsou rozvreny a rozptleny pes celou ohromnou masu prahmoty: jiskry jedn due vekerenstva, je tedy jsou v tchto roztrouench stech svta, je pak byly oddleny od msta a hmoty tla a dokonce od svho obsahu (Amphitheatrum, Hanau 1604, str. 195 a nsl. a 198; lat. text viz GW).
55

54

31

(semenit budoucho svta)*57. Takov scintilla je tak lidsk rozum*58. Z ohniv jiskry due svta je substance arkna (Vodnat zem katolick substance/nebo pozemsk voda [limus, bahno]) univerzln oduevnn podle Sapientia 1, 7: nebo zem je pln Ducha Pna* 59. Ve vod umn, v na vod, kter je tak chaos* 60, se nachzej ohniv jiskry due svta jako ist Formae Rerum essentiales* 61. Tyto formae*62 odpovdaj Platnovm idejm, z eho by tedy plynulo, e scintillae a archetypy jsou jedno a toti, jesie pedpokldme, e Platnovy vn obrazy uloen na nadnebeskm mst jsou filosofickm vyjdenm psychologickch archetyp. Z tohoto alchymickho hlediska bychom museli vyvodit zvr, e archetypy o sob by mly jistou svtelnost nebo podobnost vdom a e by si proto numinositas a luminositas odpovdaly. Zd se, e nco takovho tuil tak Paracelsus. V jeho spise Philosophia sagax jsou nsledujc vty: A jak mlo je asi v lovku bez boskho numen, tak mlo je v nm i bez pirozenho lumen. Numen a lumen pak mus dlat lovka dokonalm, pouze tyto dv vci. Z tch dvou vechno pochz a ob jsou v lovku, ale lovk bez nich nen nim, ony vak jsou bez lovka* 63. Khunrath tuto mylenku potvrzuje: Jsou to Scintillae Animae Mundi igneae, Luminis nimirum Naturae (ohniv jiskry due svta, toti svtla prody), ohniv jiskry due
Tamt, str. 197. Srv. gnostick uen o semenech svtla, kter sbr svteln panna, rovn manichejsk uen o stekch svtla, kter do sebe lovk musel vtlit rituln potravou, jakousi eucharisti, pi povn meloun. Zd se, e nejranj zmnkou o tto ideji je xaQmaT\Q, karpists (sbratel?) u Irenea, Contra haereses, I, 2, 4. K melounu srv. M. L. von Franz, Der Traum des Descartes, in: Zeitlose Dokumente der Seele, Zrich 1952. 58 Rozum lidskho ducha je vzneen a zc jiskra (Khunrath, Amphitheatrum, str. 63). 59 Khunrath, Von hylealischen Chaos, Magdeburg 1597, str. 63, (Weisheit Salomos, lat. text viz GW). 60 Khunrath uvd synonyma vodnat forma, forma moe, bahno Adamovy zem, Azoth, rtu atd. (Chaos, str. 216). 61 Chaos, str. 216. 62 Formae Scintillaeve Animae Mundi oznauje Khunrath (Chaos, str. 189) tak jako Rationes Seminariae Naturae specificae (formy nebo jiskry svtov due semenn modely prody vytvejc druhy) a tm opakuje antickou mylenku. Msto scintilla pouv rovn oznaen entelechia (str. 65) 63 Ed. Huser, X, Basel 1589-91, str. 206; ed. Sudhoff, XII, Mnchen und Berlin 192235, str. 231.
57

32

svta roztrouen nebo roznesen vude na zem a pes zem velkho svta do vech plod ivl*64. Jiskry pochzej z ducha Boho, z Ruach Elhm*65. Mezi jiskrami rozliuje dokonalou jiskru Jednoho Mocnho a Silnho, co je elixr, tedy sama substance arkna* 66. Smme-li srovnat archetypy s jiskrami, pak zde Khunrath jednu zvl zdrazuje. Ta je pak oznaovna tak jako monas a slunce; oboj poukazuje na Boha. Podobn obraz se nachz v listu Ignce z Antiochie Efezskm, kde pe o pchodu Krista: Jak se to tedy enm zjevilo? Hvzda svtila na nebesch, jasnj ne vechny hvzdy, a jej svtlo bylo nevslovn, a takov zjeven vzbudilo div. Vechny ostatn hvzdy spolu se sluncem a mscem sborov obklopily onu hvzdu*67 Psychologicky je to nutno chpat tak, e tato jedna scintilla nebo monas je symbolem bytostnho J (Selbst), co je aspekt, kter bych zde chtl pouze naznait. Pro Dornea maj jiskry jasn psychologick vznam. k: Bude tak svm duchovnm zrakem vnmat, jak nkter jiskry den ze dne (a) vce a vce probleskuj a narstaj do takvelkho svtla, e pozdji bude znm vechno, co je mu (adeptovi) zapoteb*68. Toto svtlo je ono lumen naturae (svtlo prody), kter osvtluje vdom, a scintillae jsou zroden zdroje svtla, je probleskuj z temna nevdom. Dorneus je stejn jako Khunrath zavzn Paracelsovi. Shoduje se s nm, kdy v lovku pedpokld invisibilem slem plurimis incognitum (vtin neznm, neviditeln slunce)*69. O tomto pirozenm, lovku vrozenm svtle Dorneus k: ivot v ns temnch toti svt jako svtlo lid* 70, takka v temnotch, (svtlo) je nepochz z ns, akoli je v ns a (pece) nen z ns, ale (pochz) od toho, jen ns dokonce uznal za hodn toho, aby se v ns usdlil Ten, jen obv nedostupn svtlo, do ns zasel sv svtlo,
Chaos, str. 94. Chaos, str. 249. 66 Chaos, str. 54 (Lat. text viz GW). To je v souladu s Paracelsem, kter oznauje lumen naturae jako kvintesenci, ji ze ty ivl vyextrahoval sm Bh (Sudhoff, XII, str. 36 a 304). 67 XIX, 1 a nsl. 68 Theatrum chemicum, StraBburg 1602,1; De speculativa philosophia, str. 275. 69 Slunce je v lidech neviditeln, na Zemi vak viditeln, a pece ob pochzej z jednoho a tho slunce. (De speculativa phil., str. 308; lat. text viz GW). 70 V nm byl ivot a ivot byl svtlo lid. To svtlo ve tm svt a tma je nepohltila. (Jan 1, 4 a 5)
65 64

33

abychom v jeho svtle vidli svtlo; prv tm jsme ze vech tvor vyznamenni my. Z tohoto dvodu jsme mu byli v pravd uinni podobnmi, protoe nm dal jiskru svho svtla. Pravdu je tedy teba hledat nikoli v ns, nbr v obraze Bom, kter se v ns nachz* 71. Onen jeden archetyp, kter zdrazuje Khunrath, tedy zn i Dorneus jako sol invisibilis (neviditeln slunce), respektive imago Dei (obraz Bo). U Paracelsa pochz lumen naturae nejprve z toho, co oznauje astrm (hvzda, souhvzd) nebo sidus, z hvzdy v lovku*72. Firmament (synonymum hvzdy) je pirozen svtlo*73. Proto je helnm kamenem veker pravdy astronomia, kter je matkou vech ostatnch umn za n zan bosk moudrost, za n zan svtlo prody* 74, ba dokonce znamenit nboenstv zvis na astronomii* 75. Hvzda toti v lovku probouz touhu, aby se zabval velkou pravdou proto se mu ve svtle prody zzran zjevuje a mystria zzranho dla velkho Boha se odhaluj a otevraj*76. Ba lovk sm je astrm: tedy nikoli sm, ale do t mry napod se vemi apotoly a svatmi; kad je astrm, nebe, hvzda proto tak Psmo k: Vy jste svdo svta*77. Tak tedy v tto hvzd je vechno svtlo prody a lovk sm z n mus toto svtlo vzt jako potravu ze zem, do n se tak zrodil, tud se zrodil i do hvzdy*78. Tak zvata maj pirozen svtlo, kterm je vrozen duch*79. Pi svm zrodu je lovk obdaen dokonalm svtlem prody*80. Paracelsus to nazv prvnm a nejcennjm pokladem, kter
Theatr. chem., 1602,1: De philosophia meditativa, str. 460; zdraznno mnou; lat. text viz GW. 72 Huser, X, str. 19; Sudhoff, XII, str. 23: co je ve svtle prody, to je psoben hvzdy. 73 Philosophia sagax, Huser, X, str. 1; Sudhoff, XII, str. 3. 74 Phil. sag., Huser, X, str. 3 a nsl.; Sudhoff, XII, str. 5 a nsl. 75 Apotolov jsou astrologi (astrologov) (Phil. sag., Huser, X, str. 23; Sudhoff, XII, str. 27). 76 Phil. sag., Huser, X, str. 54; Sudhoff, XII, str. 62. 77 Phil. sag., Huser, X, str. 344; Sudhoff, XII, str. 386. Posledn vta se vztahuje k: Matou 5, 14: Vos estis lux mundi. (Vy jste svtlo svta.) 78 Phil. sag., Huser, X, str. 409; Sudhoff, XII, str. 456 a nsl. 79 kdy kohouti kokrhaj, jak bude poas, a pvi ki smrt svho pna to vechno je z vrozenho ducha a je to svtlo prody. (Fragmenta medica: De morbis somnii, Huser, V, str. 130; Sudhoff, IX, str. 361.) 80 Liber de generatione hominis, Huser, VIII, str. 172; Sudhoff, I, str. 300.
71

34

v sob proda skrv*81 (ve shod s veobecn znmmi charakteristikami Jednoho jako vzcn perly, skrytho pokladu, nesnadno dosaitelnho skvostu atd.). Toto svtlo je dno vnitnmu lovku, ppadn vnitnmu tlu (tomu, co je oznaovno jako corpus subtile, jemnohmotn tlo), jak vyplv z nsledujcch vt: lovk proto nech se vzneenost, moudrost atd. vyjde ze svho vnjho tla, pak nech pouv vechnu moudrost a rozum, kter jsou s tmto tlem vn, a jako vnitn lovk*82 a ije a nikoli jako vnj. Takov vnitn lovk je pak vn oslaven a pravdiv, a jakkoli se smrtelnmu tlu nezd bt dokonal, pece se mu jako dokonal zjev, toti po jeho skonu. To, o em nyn vyprvme, se nazv lumen naturae a je vn, Bh je dal vnitnmu tlu, vnitnm tlem je ovldno, a to podle rozumu pak je samo svtlo prody rozum a nic jinho svtlo je to, co dv vru Bh dal lovku dost svtla, tm je peduren, takeneme zbloudit Abychom vak popsali pvod vnitnho lovka nebo tla, pamatujme si tedy, e vechna vnitn tla jsou jednm tlem a jednou jedinou vc ve vech lidech, ale rozdlenou podle dobe seazench sel tla A kdy se vechna setkaj, jsou jen jednm svtlem, jen jednm rozumem*83. Dle je svtlo prody svtlem, kter je zaehnuto z Ducha svatho a neuhasn, pak je zaehnuto dobe je to takov svtlo, kter tou hoet*84, a m dle, tm vce svtit, a m dle, tm je vt ve svtle prody je tedy tak hav touha zaehovat* 85. Je to neviditeln svtlo: z toho tedy plyne, e lovk sm m svou moudrost, sv umn z neviditelnho svtla prody*86. lovk je prorok pirozenho svtla* 87. lovk poznv lumen naturae mimo jin skrze sny* 88, jakkoli svtlo
De vita longa, hg. Adam von Bodenstein, Basel 1562, lib. V, cap. II. Srv. Phil. sag., Huser, X, str. 341; Sudhoff, XII, str. 382: Nyn je zejm, e veker lidsk moudrost k pozemskmu tlu je ve svtle prody. Je to lovka svtlo vn moudrosti. (Phil. sag., Huser, X, str. 395; Sudhoff, XII, str. 441.) 83 De gen. hom., Huser, VIII, str. 171a nsl.; Sudhoff, I, str. 299 a nsl. Zdraznno mnou. 84 Ohe jsem piel uvrhnout na zemi, a jak si peji, aby se u vzal! (Luk 12, 49) 85 Fragmenta cum libro de fundamento sapientiae, Huser, IX, str. 448; Sudhoff, XIII, str. 325 a nsl. 86 Phil. sag., Huser, X, str. 46; Sudhoff, XII, str. 53. 87 Phil. sag., Huser, X, str. 79; Sudhoff, XII, str. 94. 88 Practica in scientiam divinationis, Huser, X, str. 434; Sudhoff, XII, str. 488.
82 81

35

prody neme mluvit, tvo ve spnku ze sly slova (Boho)* 89. Dovolil jsem si zdret se u Paracelsa trochu dle a uvst nkolik autentickch text, abych teni zprostedkoval dojem z toho, jak tento autor pojm lumen naturae. Vzhledem k na hypotze mnohoetnch fenomn vdom se mi pedevm zd dleit, e u Paracelsa se charakteristick vize alchymist jisker, je se rozncuj v ern substanci arkna promuje v pohled vnitnho firmamentu a jeho hvzd. Vid temnou psch jako non nebe poset hvzdami, jeho planety a konstelace stlic pedstavuj archetypy v cel jejich svtelnosti a numinznosti*90. Vdy nebe poset hvzdami je ve skutenosti oteven kniha vesmrn projekce, odraz mytologm, toti archetyp. V tomto pojet si astrologie a alchymie, dv antick pedstavitelky psychologie kolektivnho nevdom, podvaj ruku. Paracelsus je bezprostedn ovlivnn Agrippou z Nettesheimu*91, jen pedpokld luminositas sensus naturae. Z nj sestoupila svtla prorokovn na tynoh zvata, ptky a jin iv bytosti a dala jim schopnost pedpovdat vci budouc*92. Pokud jde o sensus naturae, odvolv se na Guilielma Parisiensa, v nm poznvme Wilhelma z Auvergne (G. Alvernus, ti249), kter byl kolem roku 1228 paskm biskupem. Sepsal mnoho dl, jimi byl ovlivnn napklad Albertus Magnus. Guilielmus Parisiensis pedpokld, e sensus naturae je vy smysl ne lidsk chpavost, a zdrazuje zejmna to, e zvata jej maj tak*93. Uen o tom, co oznauje jako sensus naturae, se vyvj z ideje vepronikajc svtov due, kterou se zabval jin Guilielmus Parisiensis, Alvernv pedchdce, Guillaume de Conches* 94 (1080-1154), platnsk
Liber de caducis, Huser, IV, str. 274; Sudhoff, VIII, str. 298. V Horapollnov spise Hieroglyphica znamen hvzdn nebe Boha jako neodvolateln ftum, piem Bh je symbolizovn slem pt, snad skrze quincunx. 91 Srv. Paracelsus als geistige Erscheinung (Paracehus jako duchovn zjev), GW 13, Studien uber alchemistische Vorstellungen (Studie o alchymickchpedstavch), odst. 148. 92 De occultaphilosophia, Kln 1533, str. LXVIII. Nebo podle uen platonik je uvnit dolnch vc urit sla, skrze ni se dalekoshle shoduj s vcmi hornmi, a proto se zd, e tich shoda ivch bytost s boskmi tly je v souladu a e jejich tla a afekty jsou tmito silami ovlivovny (Lat. text viz GW) atd. (op. cit, str. LXIV). 93 Srv. Lynn Thorndike, A History of Magie and Experimental Science, II, New York, str. 348 a nsl. 94 Francois Picavet, Essais sur Vhistoire generle et compare des thologies et desphilosophies mdivales, Paris 1913, str. 207.
90 89

36

scholastik, kter vyuoval v Pai. Anima mundi, tedy sensus naturae, a Duch svat pro nj byly identick, podobn jako pro Abelarda. Svtov due pedstavuje prv prodn slu, je je zodpovdn za vechny jevy ivota a psch. Jak jsem na uvedenm mst ukzal, je toto pojet svtov due oznaovan anima mundi pro alchymiekou tradici vbec obvykl, protoe Merkurius je vykldn hned jako anima mundi, hned jako Duch svat*95. Vzhledem k alchymickm pedstavm, tak dleitm pro psychologii nevdom, by se snad vyplatilo vnovat pozornost variant, kter je pro symboliku jisker velmi evidentn. Jet astj ne motiv jisker je motiv rybch o, kter maj tent vznam. Jak jsem se ji ve zmnil, autoi udvaj jako pramen uen o jiskrch (scintillae) jedno mstov Morienov textu. V trakttu Moriena Romana skuten toto msto je. Zn vak: ist laton se va tak dlouho, a vysvitne jako ryb oi*96. Zd se, e tato vta je cittem z jet ranjho pramene. U pozdjch autor se ryb oi vyskytuj astji. U sira Georga Ripleye se objevuje varianta, e po vysuen moe zstane substance, kter svt jako ryb oi* 97, co je jasn odkaz na zlato a slunce (jako oko Bo). Nen proto od vci, kdy alchymista 17. stolet jako motto ve svm vydn Nicolase Flammela pedesl slova ze Zacharje 4, 10*98: A kdo pohrdal dnem malch zatk, radostn bude hledt na olovnici v ruce Zerubbelov. Tch sedm, to jsou oi Hospodinovy, prohledvajc celou zemi.*99 U tchto sedmi o jde zjevn o sedm planet, kter jsou jako Slunce a Msc oi Bo, kter nikdy neodpovaj, putuj vemi smry a jsou vevidouc. Tent motiv je snad zkladem pro postavu mnohookho obra Arga. Ml pzvisko TiavTTTjc; (panopts, vevidouc); naznauje hvzdn nebe. Hned je jednook, hned tyok, nebo m o sto, nebo je dokonce uuQiumg (myripos, tisciok). Tak neustle bdl. Hr vyzdobila oima Arga Panopta ocas pva* 100. Stejn jako je Argos
95 Psychologie a alchymie, Vbor zdila C. G.Junga, sv. V, Symbolika mandaly, 16. sen; sv. VI, . 5 a 6. 96 Art. aurif., I: Liber de compositione alchemiae, str. 32. oculi piscium (ryb oi) sami autoi vyloili jinak jako scintillae. 97 Opera omnia, chemica, Kassel 1649, str. 159. 98 Lat. text viz GW. 99 Eirenaeus Orandus, Nicolas Flammel: His Exposition ofthe Hieroglyphicall Figures etc, London 1624. 100 Tento mytologm je dleit pro vklad cauda pavonis (pvho ocasu).

37

hldaem, tak souhvzd Draka v Hippolytovch cittech z Arta m konstelaci, odkud lze ve pehldnout. Drak je zde popisovn jako ten, kdo na vechno shl z vin plu a ve vem dohl na to, aby mu nic z toho, co se dje, nezstalo skryto* 101. Tento drak takka nesp, protoe pl nikdy nezapad. asto se objevuje smen s obloukovitou drhou slunce na obloze. Cest pour ce motif quon dispose parfois les signes du zodiaque entre les circonvolutions du reptile, k Cumont* 102. Znamen zvrokruhu nese nkdy na svm hbetu had*103. Jak zdrazuje Eisler, skrze symboliku asu pechz vevidouc schopnost draka na Chrona, kter ie u Sofokla nazvn navi gwv Xgvoc; (ho pant horn Chronos, vevidouc Chronos) a v npise na nhrobku padlm u Chairneie TTaverraxoTrog Saucov (panepiskopos daimn, vevidouc duch)*104. OgoPQoq (roboros) znamen u Horapollna vnost (occov, ain) a kosmos. Identitou ve-vidoucho s asem se vysvtlovaly oi na kolech Ezechielovy vize (Ezechiel 1,18: ta tyi kola mla loukot kolem dokola pln o). O ztotonn vevidouc konstelace s asem zde mla bt uinna zmnka kvli jejmu zvltnmu vznamu; ukazuje pece, e mundus archetypus nevdom m vztah k fenomnu asu, tedy ukazuje na synchronicitu archetypickch udlost, jich se jet krtce dotknu v zvrenm shrnut. Z autobiografie Ignce z Loyoly, kterou diktoval Loysi Gonzalesovi* 105, se dozvdme, e nkolikrt vidl jasnou zi, kter nkdy mla, jak mu pipadlo, podobu hada. Zdlo se, e byl pln svtcch o, je vlastn oima nebyly. Nejprve ctil, e krsa tohoto zjeven ho velmi utovala, pozdji ale poznal, e to byl zl duch* 106. Tato vize obsahuje in summa vechny aspekty motivu o, o nich jsem pojednval, a pedstavuje velmi psobiv vtvor nevdom s jeho rozesetmi zdroji svtla. Umme si
Elenchos, IV, 47, 2 a nsl. (str. 69); ec. text. viz GW. Textes et monuments figurs relatifs aux mystres de Mithra, I, Briissel 1899, str. 80. 103 Pitra, Analecta sacra, V, str. 300, cit. u Roberta Eislera, Weltenmantel undHimmelszelt, II, Mnchen 1910, str. 389, pozn. 5. 104 Robert Eisler, op. cit., II, str. 388: vevidouc Chronos a na ve shlejc duch. K tomu pat tak Zacharj 3, 9: jeden kmen, na nm sedm o. 105 Ludovicus Gonsalvus, Acta antiquissima. 106 Ignc ml rovn vizi, ji popsal jako res quaedam rotunda tanquam ex auro et magna (jist kulat vc, jakoby ze zlata a velk), kter se ped nm vznela. Vyloil ji jako Krista, kter se mu zjevil v podob slunce. (Philipp Funk, Ignatius vonLoyola, Berlin 1913, str. 57, 65, 74 a 112)
102 101

38

snadno pedstavit div, kter musel stedovk lovk pociovat tv v tv tak vynikajc psychologick intuici, o to vce, e jeho sudku nebyl npomocen dn dogmatick symbol a dn dostaujcalegorika Otc. Ignc vak nebyl tak zcela na omylu, nebo vidt tisci oima je vlastnost, kter se pipisuje prvnmu lovku, Puruovi. Rgvda, X, 90 k: Tiscihlav byl ten mu, ml tisc o, tisc noh. A zemi zcela obestel, o deset palc nad ni nl*107. Arab Monoimus uil podle Hippolyta, e prvn lovk (AVQGTTOC;, Anthrpos) je jedin monda (ua uovg, mi monas), nesloen, nedliteln a souasn sloen a dliteln. Tato monda je teka nad i (ua xsQaa, mi kera); tato nejmen jednotka, kter odpovd jedn Khunrathov scintille, m mnoho tv a mnoho o*108. Monoimus se pitom opr hlavn o prolog evangelia svatho Jana!Jeho prvn lovk je, stejn jako Purua, vesmr (vQcoTtov sivou TO Trav, anthrpon einai to pn, vehomr e je lovk)* 109. Takov vize je nutno chpat zejm jako introspektivn intuice, kter zachycuj stav nevdom, a souasn jako recepci stedn kesansk mylenky. Ve stejnm vznamu se motiv samozejm vyskytuje i v modernch snech a fantazich, napklad jako hvzdn nebe, odlesk hvzd v temn vod, kousky zlata rozeset v ern zemi* 110 nebo zlat psek, jako non slavnost na moi, toti lampiny na tmav vodn hladin, jako ojedinl oko v hlubin zem nebo moe nebo jako parapsychick vize svtelnch koul atd. Protoe vdom se odedvna charakterizuje vrazy, je jsou vzaty z oblasti svtelnch jev, nen podle mho nzoru domnnka, e mnohonsobn zdroje svtla odpovdaj malm fenomnm vdom, pli vzdlen od pravdy. Objevuje-li se zdroj svtla jako monadick, napklad jako jednotliv hvzda nebo jako slunce i oko, nabv rd podoby mandaly, a pak je nutno jej vyloit jako bytostn J. Nejde ale o double conscience, protoe pitom nelze dokzat dnou disociaci osobnosti. Symboly bytostnho J maj naopak sjednocujc vznam*111.
Hillebrandt, Lieder des Rgveda, Gottingen 1913, str. 130; esk citace pevzata z: Prameny ivota, Praha, Vyehrad, 1982, str. 198. 108 Hippolytus, Elenchos, VIII, 12, 5 (str. 232). 109 Tamt, VIII, 12, 2 (str. 232). 110 Podobn alchymickmu mistrovskmu ren: Seminate aurum in terram albam foliatam. (Sejte zlato do bl, listnat zem.) 111 Srv. k tomu moje vklady o sjednocujcm symbolu, in: GW 6, Psychologische
107

39

G. PATTERN OF BEHAVIOUR A ARCHETYP

Umstili jsme doln zatek psch smrem ke stavu, v nm se funkce vymauje z nucenho pudovho prbhu a lze ji ovlivnit vl, a definovali jsme vli jako mnostv energie, s nm je mono voln nakldat. Tm vak, jak ji bylo eeno, pedpokldme subjekt, kter rozhoduje a je schopen sudku a ktermu musme piznat uvdomn. Touto cestou jsme dospli k tomu, abychom takka dokzali, co jsme zpotku zavrhovali, toti ztotonn psch s vdomm. Toto dilema se nyn objasuje, protoe chpeme, do jak mry je vdom relativn, nebo jeho obsahy jsou souasn vdom i nevdom, to znamen z jistho hlediska vdom a z jinho nevdom. Jako kad paradox ani toto zjitn nen snadno pochopiteln*112. Musme zejm pivyknout mylence, e vdom nepedstavuje dn zde a nevdom dn tam. Psch spe pedstavuje vdom-nevdomou celost. Meme snadno dokzat, e obsahy hranin vrstvy, kterou jsem oznail jako osobn nevdom, pesn odpovdaj nadefinici psychickho. Existuje ale podle na definice psychick nevdom, kter nen fringe of consciousness a nen osobn? Zmnil jsem se, e u Freud zjistil archaick zbytky a primitivn zpsoby funkc v nevdom. Pozdj vzkumy toto zjitn potvrdily a shromdily bohat nzorn materil. Vzhledem ke struktue tla by bylo divn, kdyby byla psch jedinm biologickm fenomnem, kter by nevykazoval zeteln stopy svch djin vvoje. Je zcela pravdpodobn, e tyto znaky jsou v nejum vztahu s instinktivnm zkladem. Pud a archaick modus se shoduj v biologickm pojmu toho, co se oznauje jako pattern of behaviour. Neexistuje dn amorfn pud, protoe kad pud m tvar sv situace. Napluje vdy obraz, kter m stl vlastnosti. Pud mravence krejka se napluje v obraze mravence, stromu, listu, ustien,

Typen (Psychologick typy), Definitionen (Definice). 112 Tak Freud dospl k podobn paradoxnm zvrm. k tak (Zur Technik der Psychoanalyse und zur Metapsychologie, str. 213 a nsl.): Pud se nikdy neme stt objektem vdom, pouze pedstava, kter ho reprezentuje. Neme vak bt ani v nevdom reprezentovn jinak neipedstavou. (Zdraznno mnou.) Stejn jako pi mm ve uvedenm popisu zbv otzka subjektu nevdom vle, tak se zde tak musme ptt: Komuje pud v nevdomm stavu pedstavovn? Nebo nevdom pedstavaje contradictio in adiecto.

40

pepravy a zahrady s houbami*113. Chyb-li jedno z tchto uren, pak pud nefunguje, jeliko bez svho plnho tvaru, bez svho obrazu, neme vbec existovat. Takov obraz je typ apriorn povahy. Je mravenci vrozen ped vekerou innost, nebo k innosti vbec me dojt jen tehdy, kdy k tomu d podnt a monost pslun utven pud. Toto schma plat pro vechny pudy a m u vech individu tho druhu identickou formu. Tot plat pro lovka: m v sob a priori typy instinkt, kter tvo podnt a pedlohu jeho innost, pokud se vbec chov instinktivn. Jako biologick bytost se neme chovat jinak ne specificky lidskm zpsobem a naplovat svj pattern of behaviour. Tm jsou dny monostem jeho libovle zk meze, tm u, m je primitivnj a m vce zvis jeho vdom na instinktivn sfe. Akoli pod jistm zornm hlem je zcela sprvn pokldat pattern of behaviour za petrvvajc archaick pozstatek, jak to dlal napklad Nietzsche se zpsoby funkce sn, nikterak se tm ale nedostoj biologickmu a psychologickmu vznamu tchto typ. Nejsou to toti pouze relikty nebo petrvvajc pozstatky dvjch zpsob funkc, nbr stle existujc, biologicky nezbytn regultory pudov sfry, je jsou inn v cel oblasti psch a jejich bezpodmnenost kon teprve tam, kde je omezovna relativn svobodou vle. Obraz pedstavuje smysl pudu. Jak pravdpodobn je existence pudovho tvaru v biologii lovka, tak obtn se jev empirick dkaz zeteln rozliench typ. Onen orgn, jm je meme zachytit, tedy vdom, je sm o sob nejen petvoenm pvodnho pudovho obrazu, ale tak tm, kdo jej petv. Proto nen divu, e se rozumu neda stanovit pro lovka podobn precizn typy, jak znme z e zvat. Musm piznat, e si nedoki pedstavit pmou cestu k een tohoto kolu. A pece se mi, jak vm, podailo odhalit alespo nepm pstup k pudovmu obrazu. V nsledujcm textu bych chtl krtce vylit, jak toto odhalen probhalo. astokrt jsem pozoroval pacienty, jejich sny naznaovaly bohat fantazijn materil. Z pacient samch jsem ml rovn dojem, jako by byli fantaziemi pmo napchovni, ani mohli udat, v em vnitn tlak spoval. Vzal jsem si proto za zminku snov obraz nebo npad pacienta a povil jsem ho, aby z tohoto nmtu volnoufantazijn innost nco vytvoil nebo jej rozvinul. Mohl to udlat podle individulnho sklonu nebo
113

Dle viz u C. L. Morgana, Instinkt und Gewohnheit, peklad, 1909.

41

nadn v dramatick, dialektick, vizuln, akustick, tanen, malsk, kreslsk nebo plastick form. Vsledkem tto techniky byl nespoet sloitch vtvor, v jejich mnohotvrnosti jsem se po cel lta nevyznal, a to tak dlouho, dokud jsem nepoznal, e u tto metody lo o spontnn, technickm umnm pacienta pouze podporovan manifestace o sob nevdomho procesu, jemu jsem dal pozdji nzev individuan proces. Ale jet dlouho pedtm, ne mi svitlo toto poznn, jsem zpozoroval, e tato metoda asto velkou mrou sniovala etnost a intenzitu sn a tm tak zmenovala nevysvtliteln tlak nevdom. To v mnoha ppadech znamenalo znan terapeutick spch, kter povzbuzoval jak m tak pacienta, abychom pokraovali navzdory nepochopitelnosti odhalovanch obsah*114. Musel jsem trvat na tto nepochopitelnosti, abych sm sob brnil v tom, e bych se na zklad jistch teoretickch pedpoklad pokouel o vklady, o nich jsem vdl, e byly nejen nedostaten, ale e by vytvely pedasn sudek o naivnch vtvorech pacienta. m vce jsem tuil, e v tchto vtvorech bylo jist zamen, tm mn jsem se odvaoval pronet o nich njak teormy. Tato zdrenlivost pro m v mnoha ppadech nebyla snadn, protoe lo o pacienty, kte jist pojet potebovali, aby se pln neztratili ve tm. Musel jsem se pokusit podat alespo pedbn vklady, jak jen jsem nejlpe uml, avak prostoupen mnoha snad, kdy a ale a nepekraujc nikdy hranice prv danho vtvoru. Dbal jsem vdy zkostliv na to, abych vklad obrazu nechal vyznt jako otzku, jej zodpovzen bylo penechno voln innosti pacientovy fantazie. Poten chaotick rozmanitost obraz vykrystalizovala v prbhu prce v jist motivy a formln prvky, kter se u nejrznjch jedinc opakovaly v identick nebo analogick podob. Jako nejpodstatnj znaky uvdm to, co je chaoticky mnohonsobn, a d, dualitu, protiklad svtla a tmy, toho, co je nahoe a dole, vpravo a vlevo, sjednocen protiklad v nem tetm, kvaternitu (tyhelnk, k), rotaci (kruh, koule) a konen centrovn a paprskovit uspodn, zpravidla podle tydlnho systmu. Triadick tvary byly krom toho, co se oznauje jako complexio oppositorum (sjednocen protiklad) v nem tetm, relativn vzcn a
Srv. k tomu Cle psychoterapie, Vbor z dk, C. G.Junga, sv. I, str. 56 a nsl., a Vbor zdila C. G.Junga, sv. III, Vztahy mezi j a nevdomm.
114

42

tvoily vysloven vjimky, vysvtliteln zvltnmi podmnkami* 115. Centrovn (usteovn) tvo vrchol vvoje*116, kter nebyl podle m zkuenosti nikdy pekroen a kter je jako takov charakteristick tm, e se shoduje s prakticky nejvtm monm terapeutickm efektem. Uveden znaky znamenaj nejkrajnj abstrakce a souasn nejjednodu vrazy pro operativn principy ztvrnn. Konkrtn skutenost vytvouje nekonen pestej a nzornj. Jejich rozmanitost pesahuje jakoukoli schopnost znzornn. Mohu o n ci pouze tolik, e snad neexistuje motiv z njak mytologie, kter se v tchto produktech pleitostn neobjevuje. Pokud vbec mli moji pacienti znalosti mytologickch motiv, kter by stly za zmnku, pak je npady tvoc fantazie daleko pekonvaly. Zpravidla byly mytologick znalosti mch pacient minimln. Tyto skutenosti tedy naprosto jasnm zpsobem ukazovaly koincidenci fantazi vedench nevdommi regultory s monumenty lidsk duevn innosti vbec, znmmi z tradice nebo etnologickho bdn. Vechny ve uveden abstraktn znaky jsou po jist strnce vdom; kad um potat do ty a v, co je to kruh a tyhelnk, ale jako tvr principy jsou nevdom a vdom nen ani jejich psychologick vznam. Moje nejpodstatnj nzory a pojmy jsou odvozeny z tchto zkuenost. Nejprve byla pozorovn a teprve pot jsem si na n pracn tvoil nzory. A tak je tomu i s rukou, kter vede tuku nebo ttec, s nohou, kter dl tanen krok, se zrakem a sluchem, slovem a mylenkou: nakonec o vtvoru rozhoduje temn impuls, nevdom apriori nalh, aby bylo ztvrnno, a lovk nev, e vdom jinho je vedeno stejnmi motivy tam, kde m pece pocit, e je vydn neomezen subjektivn nahodilosti. Zd se, e nad celou procedurou se vzn temn pedvdn nejen vtvoru, nbr i jeho smyslu*117. Obraz a smysl jsou identick, a jak se formuje obraz, tak se ozejmuje smysl. Vtvor vlastn nepotebuje vklad, pedstavuje svj vlastn smysl. Jsou ppady, kdy mohu od vkladu jako terapeutickho poadavku upustit. S vdeckm poznnm je to ovem jin. Zde musme z celku zkuenosti zjistit urit, pokud mono veobecn platn pojmy, kter nejsou a priori dny. Tato zvltn prce znamen peklad bezasovho,
Nm podobnm je ppad s pentadickmi tvary. Pokud lze zjistit vvoj u objektivnho materilu. 117 Srv. k tomu Snov symboly individulnho procesu, Vbor z dla C. G.Junga, sv. V, Symbolika mandaly, D, odst. 7.
116 115

43

stle existujcho a operativnho archetypu do vdeckho jazyka na souasnosti. Z tchto zkuenost a vah jsem poznal, e jsou jist kolektivn existujc nevidom podmnky, kter reguluj a podncuj tvr innost fantazie a vyvolvaj odpovdajc vtvory tm, e existujc vdom materil podrobuj svm clm. Chovaj se jako motory sn, a proto aktivn imaginace, jak jsem tuto metodu nazval, nahrazuje do jist mry i sny. Existence tchto nevdomch regultor, kter jsem pro jejich zpsob funkce pleitostn oznail tak jako dominanty*118, se mi zdla bt tak dleit, e jsem na n zaloil svou hypotzu takzvanho neosobnho, kolektivnho nevdom. Nanejv pozoruhodn se mi u tto metody jevilo, e neznamen reductio in primam figurm, ale spe syntzu pasivnho vdomho materilu s nevdommi vlivy, kterou voln zamen pouze podporuje, kter je vak koneckonc pirozen, znamen tedy jakousi spontnn amplifikaci archetypu. Tyto obrazy nikterak nelze poznat napklad tm, e se obsahy vdom pevedou na svho nejjednoduho jmenovatele, co by pedstavovalo onu pmou cestu k praobrazm, o n jsem se zmioval ve jako o nepedstaviteln, nbr projevuj se teprve amplifikacemi. O pirozen proces amplifikace se opr i moje metoda zjiovn smyslu snu, nebo sny se chovaj stejn jako aktivn imaginace, jen pi tom chyb podpora vdommi obsahy. Pokud tedy archetypy zasahuj regulujcm, modifikujcm a motivujcm zpsobem do utven vdomch obsah, chovaj se jako instinkty. Proto lze samozejm pedpokldat, e tyto faktory budeme vztahovat k pudm a e vyslovme otzku, zda nakonec nejsou typick obrazy situac, kter tyto kolektivn principy forem patrn pedstavuj, toton s tvary pud, s tm, co se oznauje jako pattern of behaviour.Musm piznat, e jsem dosud nenalezl argument, kter by tto monosti pdn protieil. Ne budu pokraovat ve svch vahch, musm zdraznit jeden aspekt archetyp, kter je pedevm patrn kadmu, kdo se touto vc prakticky zabval. Vynoen archetyp m toti vysloven numinzn charakter, kter musme oznait ne-li jako magick, pak pmo jako duchovn. Proto m tento fenomn nesmrn vznam pro psychologii nboenstv. Ovem
Uber die Psychologie des Unbewufiten (O psychologii nevdom), GW7, Zwei Schriften uber Analytische Psychologie (Dv prce o analytick psychologii), odst. 151.
118

44

efekt nen jednoznan. Me bt liv nebo niiv, ale indiferentn nen nikdy, pirozen za pedpokladu jistho stupn zetelnosti* 119. Tento aspekt si zasluhuje oznaen duchovn par excellence. Nezdka se stv, e archetyp se ve snech nebo vtvorech fantazie objev v podob njakho ducha nebo se chov jako zjeven duch. Jeho numinznost m asto mystickou kvalitu a odpovdajc inek na mysl. Mobilizuje filosofick a nboensk pedstavy prv u lid, kte se myln domnvaj, e jsou takovm zchvatm slabosti na hony vzdleni. Nutk asto s neslchanou vnivost a neprosnou dslednost ke svmu cli a vtahuje subjekt do sv neodolateln moci, z n se pes asto zoufal odpor neme a nakonec u ani nechce vymanit. Nechce, protoe zitek s sebou nese naplnnost smyslem, je byla a dosud pokldna za nemonou. Chpu hluboce odpor vech pevnch pesvden vi psychologickm objevm tohoto druhu. S vtm tuenm ne se skutenm vdnm pociuj lid strach z hroziv sly, kter le spoutna v nitru kadho lovka a jen ek na kouzeln slovo, kter rozbije pouta. Toto kouzeln slovo se vdy rmuje na ismus a psob nejspnji prv u lid, kte maj nejmen pstup k vnitnm zkuenostem a kte od svho instinktivnho zkladu nejdle zbloudili do skuten chaotickho svta kolektivnho vdom Pes pbuznost s instinktem nebo prv pro ni pedstavuje archetyp vlastn zklad ducha; ducha, kter nen toton s rozumem lovka, nbr je spe jeho spiritus rector (dc duch). Jdro obsahu vech mytologi a vech nboenstv i vech ism je archetypick povahy. Archetyp je duch nebo zl duch a zvis vtinou na zamen lidskho vdom, jak se nakonec projev. Archetyp a instinkt tvo nejvt mysliteln protiklady, jak meme snadno zjistit, kdy lovka, jeho ovld pud, srovnme s nkm, kdo je uchvcen duchem. Avak stejn jako je mezi vemi
119 Pleitostn se s tm spojuj dokonce synchronistick, respektive parapsychick efekty. Pod synchronicitou chpu, jak jsem ji na uvedenm mst vyloil, nepli vzcn pozorovateln soubhy subjektivnch a objektivnch skutenost, je nen mono, alespo naimi souasnmi prostedky, vysvtlit kauzln. Na tomto pedpokladu se zakld astrologie a metoda I-ingu. Tato pozorovn nejsou, stejn jako astrologick zjitn, veobecn uznvna, co jak znmo nikdy tmto skutenostem nekodilo. Zmiuji se o tchto efektech jen pro plnost a pouze pro ty ze ten, kte mli pleitost pesvdit se o skuten existenci parapsychickch fenomn. Ble k tomu viz m pojednn Synchronizitt als ein Prinzip akausaler Zusammenhnge (Synchronicita jako princip akauzlnch souvislost), GW 8; O synchronicit, v tomto svazku.

45

protiklady tak tsn vztah, e klad bez pslunho zporu nememe ani nalzt ani si jej pedstavit, tak tak zde plat zsada les extrmes se touchent (krajnosti se stkaj). Jako souvztan jevy pat k sob, snad nikoli tak, e jeden by mohl bt odvozen z druhho, ale spe vedle sebe existuj jako ony pedstavy, kter si dlme o protikladu, jen je zkladem psychick energetiky. lovk vid sm sebe pinejmenm jako nkoho, kdo je k nemu hnn, a souasn jako nkoho, kdo si nco pedstavuje. Tento protiklad o sob nem morln vznam, nebo pud nen o sob zl a duch dobr. Oba mohou bt obojm. Kladn elektina je stejn dobr jako zporn; je to pedevm elektina. Pozorujme tedy i psychologick protiklady z prodovdeckho hlediska. Skuten protiklady nejsou nesoumiteln veliiny, protoe jako takov by senemohly sjednotit; pes vekerou protikladnost projevuj neustle sklon ke sjednocen a Mikul Kusnsk dokonce definoval Boha jako complexio oppositorum. Protiklady jsou extrmn vlastnosti njakho stavu; na jejich zklad me bt vnmn jako skuten, jeliko protiklady tvo potencil. Psch se skld z proces, jejich energie me pochzet z vyrovnvn nejrznjch protiklad. Protiklad duch pud pedstavuje jen jednu z nejobecnjch formulac, kter m tu vhodu, e pevd na spolenho jmenovatele nejvt poet nejdleitjch a nejsloitjch psychickch proces. Z hlediska tohoto zpsobu uvaovn se psychick procesy jev jako energetick vyrovnvn mezi duchem a pudem. Pitom je nejprve zcela nejasn, zda proces me bt oznaen jako duchovn nebo jako pudov. Toto hodnocen i interpretace zcela zvis na stanovisku nebo stavu vdom. Napklad mlo rozvinut vdom, na n kvli existenci hojnch projekc dlaj dojem v pevn me konkrtn nebo zdnliv konkrtn vci a stavy, bude samozejm pohlet na pudy jako na pinu skutenosti. Pitom si vbec nen vdomo duchovnosti svho filosofickho konstatovn a klamn si pedstavuje, e svm sudkem stanovilo bytostnou pudovost psychickch proces. Vdom, kter je v protikladu k pudm, me naopak v dsledku plinho ovlivnn archetypy, kter pak nastv, zahrnovat pudy do ducha tak, e z nepochybn biologickch proces vznikaj bezmla groteskn duchovn spletitosti. Nevid pitom pudovost fanatismu, kter je k takov operaci nutn. Psychick procesy se proto chovaj jako kla, podl kter kloue vdom. Hned se nachz v blzkosti pudovch proces a dostv se pak

46

pod jejich vliv; hned se bl druhmu konci, kde pevauje duch, a asimiluje dokonce jemu protichdn pudov procesy. Tyto protikladn pozice vytvejc iluze nejsou nikterak abnormn jevy; tvo psychick jednostrannosti typick pro normlnho dnenho lovka. Tyto jednostrannosti se samozejm nemanifestuj pouze v oblasti protikladu ducha a pudu, nbr jet v mnoha jinch formch, kter jsem zsti popsal ve sv knize Psychologische Typen (Psychologick typy). Toto klouzajc vdom je pro lovka dnen doby naprosto charakteristick. Jednostrannost tm podmnn ale me bt pekonna tm, co jsem oznail realizace stnu. Pro tuto operaci by bylo mon snadno vymyslet mn poeticky a vce vdecky znjc ecko-latinsk hybrid. Od takov opovlivosti je teba v psychologii z praktickch dvod odradit, pinejmenm tam, kde jde o vysloven praktick problmy. K nim pat realizace stnu, to znamen uvdomn inferiorn sti osobnosti, kter vak nesm bt pekrouceno v intelektualistick fenomn, protoe znamen proitek a utrpen tkajc se celho lovka. Povahu toho, co mus bt pochopeno a asimilovno, vyjdil poetick jazyk slovem stn tak vstin a tak plasticky, e by bylo tm domliv toto jazykov bohatstv nepouvat. U vraz inferiorn st osobnosti je nevhodn a zavdjc; termn stn naopak nepedpokld nic, co by ho obsahov urovalo. Mu bez stnu je toti statisticky nejastj typ lovka,kter se domnv, e je jen tm, co si o sob peje vdt. Ani takzvan nboensk lovk ani lovk nepochybn vdecky zamen netvo bohuel vjimku z pravidla. Konfrontace s archetypem nebo pudem znamen etick problm prvnho du, jeho nalhavost ovem pociuje pouze ten, kdo se ct bt postaven ped nezbytnost rozhodnout se o asimilaci nevdom a integraci sv osobnosti. Tato nalhav poteba se zmocn pouze toho, kdo pochop, e m neurzu nebo e to s jeho duevnm stavem nen nijak nejlep. Takovch jist nen vtina. Kdo je v trochu vt me masov lovk, zsadn nic nechpe, ani nepotebuje vbec nic chpat, nebo jedin, kdo se skuten me dopustit chyb, je velk anonym, konvenn oznaovan jako stt nebo spolenost. Ale ten, kdo v, e na nm nco zvis, nebo by alespo mlo zviset, se ct bt za svj duevn stav zodpovdn, a to o to vce, m jasnji vid, jak by musel bt, aby se stal zdravjm, stabilnjm a schopnjm. Je-li dokonce na cest k asimilaci nevdom,

47

pak si me bt jist, e neunikne dn obti, kter je nezbytnou soust jeho povahy. Masov lovk m naopak vsadu, e svmi velkmi politickmi a socilnmi katastrofami, do nich je cel svt zapleten, nen prv vbec vinen. Podle toho dopad jeho konen bilance, zatmco ten druh m monost nalzt duchovn msto, i, kter nen z tohoto svta. Bylo by neodpustitelnm opomenutm, kdybychom pehldli citovou hodnotu archetypu. M jak prakticky, tak teoreticky nesmrn vznam. Jako numinzn faktor archetyp uruje zpsob a prbh utven se zejmm vdomm nebo s apriorn znalost cle, kter je vymezen procesem centrovn*120. Zpsob, jakm archetyp funguje, bych chtl znzornit na jednoduchm pkladu. Kdy jsem pobval v rovnkov Africe na jinm bo Mount Elgonu, vidl jsem, e lid pi vchodu slunce vychzeli ped sv che, dreli ruce ped sty a plivali nebo foukali do nich. Pak zvedli pae a dreli dlan proti slunci. Ptal jsem se jich, co to znamen, ale nikdo mi nedokzal podat vysvtlen. Pr to tak dlali vdy a nauili se to od svch rodi. Kouzelnk pr v, co to znamen. Pot jsem se zeptal kouzelnka. Vdl prv tak mlo jako ostatn, ale ujistil m, e jeho ddeek to jet vdl. Dl se to prv tak, pi kadm vchodu sluncem a kdy se objev prvn fze msce po novolun. Jak jsem mohl prokzat, okamik, kdy se objev sluncem jako i nov msc, je pro tyto lidi mungu, co odpovd melanskmu mana nebo mulungu a je pekldno misioni jako Bh. Slovo athsta* 121 skuten u Elgony znamen slunce a rovn Bh, akoli popraj, e slunce je Bh. Jen okamik vchodu je mungu, respektive athista. Sliny a dech znamenaj podstatu due. Pinej tedy Bohu svou dui, nevd vak, co dlaj, a nikdy to nevdli. Dlaj to, motivovni pedvdomm typem, kter Egypan na svch pamtkch pipisuj i pavinm, uctvajcm slunce, ovem s plnm vdomm, e u tohoto ritulnho gesta jde o uctvn boha. Toto chovn Elgony nm snad pipad jako velmi primitivn, pitom ale zapomnme, e ani vzdlan Zpadoevropan se nechov jinak. Co by mohl znamenat vnon stromek, vdli nai pedkov jet mn ne my; teprve nov doba se snaila pochopit, co by mohl znamenat.Archetyp je
120

Dkazy k tomu in: Snov symboly individulnho procesu, Vbor z dla C. G. Junga, th se vyslovuje anglicky.

sv. V
121

48

ist, nefalovan pirozenost*122 a je to tato pirozenost, kter lovka podncuje, aby kal slova a provdl kony, jejich smysl je pro nj nevdom, a to tak nevdom, e o nm ani nepeml. Pozdj, vdomj lidstvo pilo pi pohledu na tak smyslupln vci, jejich smysl ale nikdo nedokzal uvst, na mylenku, e jde o pozstatky takzvanho Zlatho vku, kdy existovali lid, kte byli vdouc a uili nrody moudrosti. Pozdj doby padku pr tato uen zapomnly a jen mechanicky opakovaly nepochopen gesta. Vzhledem k vsledkm modern psychologie ji neme bt pochybnosti o tom, e existuj pedvdom archetypy, je nikdy nebyly vdom a mohou bt zjitny nepmo, pouze skrze sv inky na obsahy vdom. Podle mho mnn neexistuje udriteln dvod k odmtn pedpokladu, e vechny psychick funkce, kter se nm dnes jev jako vdom, byly kdysi nevdom, a pesto psobily piblin tak, jako by byly vdom. Mohlo by se tak ci, e vechno, co ze sebe lovk psychickmi fenomny produkuje, zde ji dve bylo v pirozenm neuvdomen. Proti tomu by mohla bt vznesena nmitka, e by pak nebylo mono pochopit, pro vbec existuje vdom. Musm vak pipomenout, e veker nevdom fungovn m, jak jsme u konstatovali, automatick instinktivn charakter a e pudy se vce nebo mn stetvaj, nebojsou v dsledku svho nucenho prbhu neovlivniteln i za podmnek, kter jsou pro individuum podle okolnost ivotn nebezpen. Naproti tomu vdom umouje uspodan adaptan vkony, to znamen pudov zbrany, a proto je nelze postrdat. lovka dl lovkem teprve to, e m schopnost vdom. Syntza vdomch a nevdomch obsah a uvdomn archetypickch efekt na obsahy vdom pedstavuje vrcholn vkon duevnho sil a koncentrace psychickch sil, pokud je provdna vdom. Syntza me bt podle okolnost pipravovna, uvedena do chodu a provedena do jist mry i nevdom, toti a po Jamesv bursting point, kde pak spontnn pronikne do vdom a ulo mu podle okolnost obrovsk kol asimilovat vnikl obsahy tak, aby zstaly zachovny monosti existence obou systm, jednak vdom vzanho na j a jednak vniklho komplexu. Klasickmi pklady tohoto procesu jsou Pavlv zitek obrcen a takzvan vize Trojice Mikule z Fle. Archetyp jsme schopni objevit aktivn imaginac, a to nikoli prv
122

Pirozenost tady m vznam toho, co je pmo dan a existujc.

49

poklesem do sfry instinkt, kter vede jen k neuvdomen, je nen schopno poznn, nebo jet he k intelektualistick nhrad instinkt. Vyjdme-li to podobenstvm viditelnho spektra, znamenalo by to, e obraz pudu neobjevme na ervenm, nbr na fialovm konci barevn kly. Dynamika pudu le do jist mry v infraerven, obraz pudu v ultrafialov sti spektra. Pomyslme-li pitom na dobe znmou symboliku barev, pak se erven, jak u jsem se zmnil, k pudu vbec patn nehod. K duchu by se ale podle naeho oekvn*123 hodila lpe modr ne fialov. Fialov je takzvan mystick barva, kter tedy zajist uspokojiv odr nepochybn mystick, respektive paradoxn aspekt archetypu. Fialov se skld z modr a erven, akoli ve spektru je barvou sama o sob. Nen to bohuel pouze povznejc vaha, kdy musme zdraznit, efialov charakterizuje archetyp pesnji: archetyp je nejen obrazem o sob, nbr souasn i dynamis, kter se projevuje v numinznosti, fascinujc sle archetypickho obrazu. K realizaci a asimilaci pudu nedochz nikdy na ervenm konci, to znamen nikoli poklesem do pudov sfry, ale pouze asimilac obrazu, kter znamen a evokuje souasn i pud, ovem ve zcela jin podob ne je podoba, v n se s nm setkvme na biologick rovni. Kdy k Faust Wagnerovi: Tv hru jen jeden z obou pud zn; , chra se, t ten druh znti! *124 pak lze tento vrok aplikovat na pud vbec; m dva aspekty jednak je provn jako fyziologick dynamika, jednak jeho mnohonsobn podoby vstupuj do vdom jako obrazy a obrazov souvislosti a rozvjej numinzn inky, kter jsou nebo se zdaj bt v nejpsnjm protikladu k fyziologickmu pudu. Pro znalce nboensk fenomenologie nen tajemstvm, e fyzick a duchovn ve jsou sice neptelsk, ale pece jen sestry, a e proto asto sta pouze okamik, aby se jedna zmnila v druhou. Ob jsou skuten a tvo dvojici protiklad, kter pedstavuje jeden z nejvydatnjch zdroj psychick energie. Nejde o odvozovn jedn od druh, aby se jedn nebo druh dostalo prvenstv. Tak to, zn-li lovk nejprve jen jedno a o druhm nco tu a mnohem pozdji,
To se zakld na zkuenosti, e modr se jako barva vzduchu a nebe s oblibou pouv k zobrazen duchovnch obsah, erven naopak jako tepl barva k znzornn citovch a emocionlnch obsah. 124 Faust, 1. dl, Za branou; esk citace pevzata z: J. W. Goethe, Faust, Praha, SNKLU, 1957, str. 111.
123

50

nedokazuje, e to druh zde ji dlouho pedtm nebylo. Nelze odvozovat tepl od studenho a to, co je nahoe, od toho, co je dole. Protiklad spov ve dvojdlnosti nebo vbec neexistuje a byt bez protikladnosti je zcela nemysliteln, protoe jeho existence by nemohla bt zjitna. Pokles do pudov sfry tedy nevede k vdommu realizovn a asimilaci pudu, protoe vdom se dokonce panicky brn, aby nebylo pohlceno primitivnost a neuvdomenm pudov sfry. Tento strach je vnm pedmtem mtu hrdiny a motivem nesetnch tabu. m vce se lovk pibl svtu instinkt, tm mocnji se hls nutkn z nj uniknout a zachrnit svtlo vdom ped temnotou houcch propast. Archetyp je vak jako obraz pudu psychologicky duchovnm clem, k nmu thne povaha lovka; moem, k nmu si raz klikat cesty vechny eky; cenou, ji si hrdina odn z boje s drakem. Protoe archetyp je princip formy pudov sly, obsahuje ve sv modr ervenou, to znamen, e se jev fialov, nebo bychom mohli toto podobenstv tak ukzat na apokatastasis (obnoven) pudu na rovni vyho kmitotu; stejn dobe bychom mohli odvodit pud z latentnho (to znamen transcendentnho) archetypu, kter se manifestuje v oblasti vtch vlnovch dlek*125. Akoli me jt pouze o analogii, jsem pesto v pokuen doporuit teni obraz tto fialov barvy jako ilustrujc odkaz na vnitn pbuznost archetypu s jeho vlastnm protikladem. Fantazie alchymist se pokusila vyjdit toto obtn pochopiteln tajemstv prody jinm, nemn nzornm symbolem, symbolem robora, hada, kter se koue do ocasu. Nechci toto podobenstv donekonena opakovat, ale jak ten pochop, lovk je vdy rd, kdy pi probrn obtnch problm nalezne oporu v uiten analogii. Toto podobenstv nm pome objasnit i otzku, kterou jsme dosud jet nepoloili a jet mn ji zodpovdli, otzku povahy archetypu. Archetypick pedstavy, kter nm nevdom zprostedkuje, nesmme zamovat s archetypem o sob. Jsou to prost obmovan vtvory, kter odkazuj na o sob nenzornou zkladn formu. Tato forma se vyznauje jistmi formlnmi prvky a jistmi zkladnmi vznamy, kter vak lze zachytit jen piblin. Archetyp o sob je psychoidn faktor, kter tak kajc pat k neviditeln, ultrafialov sti
125 James Jeans, Physik und Philosophie, Zrich 1944, str. 282 a nsl., zdrazuje, e stny na stn platnsk jeskyn jsou stejn reln jako neviditeln vzory vrhajc stn, jejich existenci lze odhalit pouze matematicky.

51

psychickho spektra. Zd se, e jako takov nen schopen vdom. Odvauji se tto hypotzy, protoe se zd, e vechno archetypick, co je vnmno vdomm, pedstavuje variace na zkladn tma. Tato okolnost na lovka nejvce psob, kdy zkoum nekonen varianty motivu mandaly. Jde o relativn jednoduchou zkladn formu, jej vznam snad me bt oznaen jako stedn. Akoli se mandala jev jako struktura stedu, pesto zstv nejist, zda je ve struktue vce zdraznn sted nebo periferie, rozdlen nebo nerozdlenost. Protoe jin archetypy podncuj k podobnm pochybnostem, zd se mi pravdpodobn, e vlastn podstata archetypu je neuvdomiteln, to znamen, e je transcendentn, a proto ji oznauji jako psychoidn. Navc je kad pedstava archetypu ji vdom, a proto se v me, kterou nelze pesn urit, li od toho, co ji podntilo. Jak u zdrazoval Lipps, podstata duevna je nevdom. Vechno vdom pat ke svtu jev, kter, jak ns pouuje modern fyzika, neposkytuje ona vysvtlen, jak vyaduje objektivn realita. Tato realita si d matematickou ablonu, kter se zakld na neviditelnch a nenzornch faktorech. Psychologie se neme vymykat univerzln platnosti tto skutenosti, o to mn, e pozorujc psch je ji do formulace objektivn reality zahrnuta. Jej teorie ovem neme mt matematickou formu, protoe nemme mtko pro men psychickch kvantit. Jsme odkzni vhradn na kvality, tj. na pedstavy, kter maj tvar. Tm je psychologii znemonna kad vpov o nevdomch stavech, to znamen, e nen nadje, e by kdy mohla bt vdecky dokzna platnost njak vpovdi o nevdomch stavech nebo procesech. Cokoli o archetypech vypovdme, jsou znzornn nebo konkretizace, je pslu vdom. Jinak ale nememe o archetypech vbec hovoit. Musme si bt stle vdomi toho, e to, co myslme archetypem, je o sob nenzorn, ale m inky, kter umouj znzornn, toti archetypick pedstavy. S celkem podobnou situac se setkvme ve fyzice. Existuj tam nejmen stice, kter jsou o sob nenzorn, ale maj inky, z jejich povahy lze odvodit jist model. Takov konstrukci odpovd archetypick pedstava, takzvan motiv nebo mytologm. Pedpokldme-li existenci dvou nebo vce nenzornch veliin, je tm a ne vdy je to dostaten uveno tak dna monost, e nejde o dva nebo vce faktor, nbr pouze o jeden. Nelze dokzat, zda dv nenzorn veliiny jsou nebo nejsou toton. Kdy psychologie na zklad svch pozorovn pedpokld existenci jistchnenzornch psychoidnch

52

faktor, pak dl v zsad tot co fyzika, kdy sestavuje model atomu. Pitom se ona nepjemnost, e svmu pedmtu, nevdom, dv prv tento astokrt kritizovan nzev, kter pedstavuje negativum, stv nejen psychologii, nbr i fyzice, jeliko si nemohla pomoci, aby nepouila pro nejmen stici hmoty ji od nejstarch dob existujc oznaen atom (to, co je nedliteln). Tak jako atom nen nedliteln, tak ani nevdom nen pouze nevdom, jak jet uvidme. Tak jako fyzika z psychologickho hlediska nedl vc, ne e konstatuje existenci pozorovatele, ani by mohla nco vypovdt o jeho povaze, tak i psychologie me vztah psch k hmot pouze naznait, ani by pitom mohla odhalit by to nejmen o jeho podstat. Protoe psch a hmota jsou obsaeny v jednom a tme svt, navc jsou spolu neustle ve styku a ob nakonec spovaj na nenzornch transcendentlnch faktorech, existuje nejen monost, ba dokonce i jist pravdpodobnost, e hmota a psch jsou dva rzn aspekty jedn a te vci. Zd se mi, e fenomny synchronicity ukazuj tmto smrem, protoe bez kauzlnho spojen se nepsychick me chovat jako psychick a naopak*126. Nae souasn znalosti nm ovem nedovoluj o mnoho vc ne srovnat vztah psychickho a materilnho svta se dvma kuely, jejich vrcholy se v nepli velkm bod, v pvodnm nulovm bod, dotkaj i nedotkaj. Ve svch dvjch pracch jsem hovoil o archetypickch fenomnech jako o fenomnech psychickch, protoe u materilu, kter bylo mono podat nebo zkoumat, lo stle jen o pedstavy. Psychoidn povaha archetypu, kterou zde navrhuji, proto nen v rozporu s dvjmi formulacemi, nbr znamen jen dal diferenciaci pojmu, je je nevyhnuteln v okamiku, kdy se ctm nucen obecnji rozebrat podstatu psch a objasnit jej empirick pojmy a jejich vzjemn vztah. To, co je psychicky infraerven, tj. biologick pudov due, postupn pechz ve fyziologick ivotn procesy a tm v systm chemickch a fyziklnch podmnek. Stejn tak to, co je psychicky ultrafialov, to znamen archetyp, pedstavuje oblast, kter jednak nevykazuje dn zvltnosti toho, co je fyziologick, jednak u nakonec ani neme bt povaovna za psychickou, akoli se psychicky
Synchronizitt als ein Prinzip akausaler Zusammenhnge (Synchronicita jako princip akauzlnch souvislost), GW 8; O synchronicit, v tomto svazku.
126

53

manifestuje. To vak dlaj i fyziologick procesy, ani bychom je proto prohlaovali za psychick. Akoli neexistuje forma existence, kter by nm nebyla zprostedkovna vhradn psychicky, nelze vechno prohlaovat za pouze psychick. Tento argument musme logicky aplikovat i na archetypy. Protoe existence archetypu o sob si nejsme vdomi, a pesto je zakoume jako to, co spontnn psob, nezbv nm zatm zejm nic jinho, ne jejich povahu oznait podle jejich hlavnho psoben jako ducha, a to ve smyslu, kter jsem se pokusil objasnit ve svm lnku o fenomenologii ducha*127. Tm by bylo ureno postaven archetypu mimo psychickou sfru, analogicky k postaven fyziologickho pudu, kter tkv bezprostedn v hmotnm organismu a svou psychoidn povahou vlastn tvo most ke hmot. V archetypick pedstav a v pudovm vjemu proti sob stoj na psychick rovniduch a hmota. Hmota stejn jako duch se v duevn sfe jev jako charakteristick vlastnosti obsah vdom. Oboj je svou povahou nakonec transcendentln, to znamen nenzorn, protoe psch a jej obsahy pedstavuj jedinou skutenost, kter je nm bezprostedn dna.

H. OBECN VAHY A VHLEDY

Problematika komplexn psychologie, kterou se zde pokoum lit, znamenala pro m samho podivuhodn vsledek. Myslel jsem si, e se zabvm prodn vdou v nejlepm smyslu slova, e zjiuji skutenosti, pozoruji, klasifikuji, popisuji kauzln a funkn souvislosti, abych nakonec objevil, e jsem se zapletl v sti vah, je vekerou prodn vdu daleko pesahuj do oblasti filosofie, teologie, srovnvac re-ligionistiky a duchovnch djin vbec. Toto prv tak nevyhnuteln jako povliv rozen mi zpsobilo nemalou starost. Nehled na mou osobn nekompetentnost v tchto oblastech, jevila se mi zsadn vaha pochybn i proto, e jsem hluboce pesvden o vznamnm vlivu takzvan osobn rovnice na vsledky psychologickho pozorovn. Tragick je, e psychologie nem k dispozici dnou matematiku, je by s n byla vude identick. Tm j chyb ona nesmrn vhoda Archimdova bodu, j se t fyzika. Fyzika pozoruje z psychickho stanoviska to, co je fyzick, a toto fyzick me pevst v psychick. Psch naopak pozoruje sebe samu a me to, co pozorovala, pevst opt pouze v jin duevno. Kdyby byla v
127

O fenomenologii ducha v pohdkch, v tomto svazku.

54

tto situaci fyzika, nemohla by dlat nic jinho, ne penechat fyzick proces sob sammu, protoe tak me bt nejzetelnji takov, jak je. Psychologie se neme zobrazit v niem; me se znzornit pouze sama v sob a samu sebe popsat. To je tak dsledn princip m metody: je to v podstat ryz zitkov proces, kde zsah a pehmat, vklad a omyl, teorie a spekulace, lka a pacient jsou symptsis nebo symptma, soubh a souasn pznak proces. To, co lm, tedy nen vcelku vzato nic jinho ne popis psychickch udlost, je vykazuj jistou statistickou etnost. Pitom jsme se vdecky nikterak nevydali na rove, je by byla psychickmu procesu njak nadazen nebo by stla mimo nj, a ani jsme jej dokonce nepevedli v jin mdium. Fyzika je naproti tomu s to nechat explodovat matematick formule vytvoen ist psychickou innost a zabt tak 78 000 lid jednou ranou. Tento skuten pdn argument by ml zejm psychologii umlet. Ona vak sm se v skromnost poukzat na to, e matematick mylen je psychick funkce, dky kter me bt hmota uspodna tak, e dokonce exploduj atomy vzan ohromnmi silami, co by je od prody nenapadlo, alespo ne v tto form. Psch je naruitel prodnch zkon vesmru, a kdyby se jednou mlo podait spchat tpenm atomu nco Msci, bude toho psch zejm schopna. Psch je stejn bod svta a nikoli snad pouze velk podmnka, e svt vbec existuje; znamen navc zsah do existujcho du prody, o nm by zejm nikdo s jistotou nedokzal ci, kde by bylo mono najt jeho posledn meze. Je zbyten zdrazovat zvanost due jako pedmtu vdy. Musme naopak s o to vt nalhavost zdraznit, e by i jen mal zmna na psychickm faktoru, pokud je zsadn povahy, m svrchovan vznam pro poznn a utven obrazu svta. Integrace nevdomch obsah do vdom, kter pedstavuje hlavn operaci komplexn psychologie, znamen zsadn zmnu natolik, nakolik odstran samovldu subjektivnho vdom vzanho na j, a konfrontuje ho s nevdommi kolektivnmi obsahy. Vdom vzan na j, se jev jako zvisl na dvou faktorech: za prv na podmnkch kolektivnho, respektive socilnho vdom a za druh na nevdomch kolektivnch dominantch, respektive archetypech. Ty se fenomenologicky dl na dv kategorie, jednak pudovou sfru a jednak sfru archetypickou. Prvn z nich reprezentuje pirozen popudy, druh ony dominanty, je vstupuj do vdom jako obecn ideje. Mezi obsahy

55

kolektivnho vdom, kter se projevuj jako veobecn uznvan pravdy, a obsahy kolektivnho nevdom je protiklad, kter je tak vrazn, e posledn z nich jsou zavrhovny jako naprosto iracionln, ba nesmysln a jsou ovem velmi neoprvnn z vdeckho zkoumn a uvaovn vyluovny, jako by vbec neexistovaly. Psychick fenomny tohoto druhu vak existuj, a jev-li se nm jako nesmysln, pak to pouze dokazuje, e jim nerozumme. Je-li jejich existence jednou poznna, pak u nemohou bt z obrazu svta vypuzeny, i kdyby byl svtov nzor ovldajc vdom neschopen tyto nejasn fenomny pochopit. Svdomit zkoumn tchto jev ukazuje jejich nesmrn vznam a neme se proto vymykat poznn, e mezi kolektivnm vdomm a kolektivnm nevdomm existuje tm nepekonateln protiklad, do nj se subjekt ct bt vtaen. Kolektivn vdom tedy zpravidla vtz svmi rozumnmi obecnmi pojmy, kter prmrnmu chpn nein dn obte. Stle jet v na nutnou souvislost piny a nsledku a relativnost kauzality vzalo sotva na vdom. Nejkrat spojen mezi dvma body je stle jet pmka, zatmco fyzika pot s nesetnmi nejkratmi spojenmi, co dnenmu nedovzdlanci pipad jako svrchovan nesmysln. Psobiv udlost v Hiroim ale pece sjednala i nesrozumitelnm zjitnm modern fyziky bezmla hroziv respekt. Ve svch dsledcch daleko stralivj vbuch, kter jsme mli pleitost v Evrop pozorovat, poznv jako ist psychickou katastrofu prozatm jen velmi mlo lid. Dv se naopak pednost nejabsurdnjm politickm a nacionln-ekonomickm teorim, je jsou pilhav prv tak, jako bychom chtli vbuch v Hiroim vysvtlovat nhodnm zsahem velkho meteoritu. Preferuje-li subjektivn vdom pedstavy a nzory kolektivnho vdom a ztotouje-li se s nimi, pak jsou obsahy kolektivnho nevdom vytsnny. Vytsnn m typick nsledky: energetick nboj vytsnnch obsah se a do uritho stupn*128 st s nbojem vytsujcho faktoru a tm vznam jeho inku odpovdajcm zpsobem vzrst. m vce stoup jeho nboj, tm vce dostv vytsujc postoj fanatick charakter a bl se
Je velmi pravdpodobn, e archetypy jako instinkty maj specifickou energii, kter jim neme bt natrvalo odebrna. Energie, kterou archetyp m, normln nesta k tomu, aby jej vyzvedla do vdom. K tomuto elu je zapoteb uritho kvanta energie, kter proud z vdom do nevdom, a ji je tomu tak, e vdom tuto energii nepouv, nebo tak, e archetyp ji ze svho msta pitahuje. O tento dodaten nboj me bt pipraven, nikoli vak o svou specifickou energii.
128

56

tak obratu v protiklad, takzvan enantiodromii. m vt je nboj kolektivnho vdom, tm vce ztrc j svj praktick vznam. Je jaksi vstebvno nzory a tendencemi kolektivnho vdom a tm vznik masov lovk, kter vdy propadal njakmu ismu. J si svou samostatnost zachovv jen tehdy, kdy se neztotouje s jednm z protiklad a um mezi nimi udret sted. To je vak mon jen tehdy, kdy si je vdomo nejen jednoho, ale i druhho. Vhled mu ovem neztuj jen jeho sociln a politit vdcov, ale i jeho vdcov nboent. Vichni chtj rozhodnut pro to jedno a tm pln ztotonn individua s nutn jednostrannou pravdou. I kdyby mlo jt o velkou pravdu, bylo by ztotonn s n pece jen nco jako katastrofa, protoe umrtvuje dal duevn vvoj. Namsto poznn m pak lovk u jen pesvden, a to je nkdy mnohem pohodlnj, a proto pitalivj. Je-li naopak obsah kolektivnho nevdom uvdomen, to znamen, e je uznna existence a innost archetypickch pedstav, pak vznik zpravidla siln konflikt mezi tm, co Fechner oznail jako denn a non nzor. Stedovk a jet i modern lovk, pokud si zachoval zamen minulosti, il ve vdomm rozporu mezi svtskost, je byla podzena tomu, kdo se oznauje jako princeps huius mundi (vldce tohoto svta)* 129, a Bo vl. Tento rozpor mu byl tak po stalet demonstrovn protikladem mezi csaskou a papeskou moc. V morln oblasti se konflikt vyhrotil prv v kosmick boj mezi dobrem a zlem, doprosted nj byl postaven lovk skrze peccatum originale (prvotn hch). Tento lovk jet nepropadl svtskosti tak jednoznan jako dnen masov lovk, nebo oproti zjevnm a takka hmatatelnm mocm tohoto svta uznval prv tak vlivn metafyzick sly, na n bylo nutno brt zetel. Akoli byl na jedn stran politicky a sociln asto nesvobodn a bezprvn (napklad jako nevolnk) a na druh stran byl ve stejn neuten situaci, pokud byl tyranizovn temnou povrou, pak byl alespo biologicky ble on nevdom celosti, kterou m v plnj me dt a primitivn lovk a v dokonalm stupni pak divoce ijc zve. Z hlediska modernho vdom se jev situace stedovkho lovka stejn politovnhodn jako vyadujc zlepen. Tolik nezbytn rozen vdom skrze vdu nahradilo
129 Jan 12, 3 a 16, 11. Akoli ob msta naznauj, e bel bude zlikvidovn jet za Jeova ivota, pesto je v Apokalypse jeho znekodnn zleitost budoucnosti a poslednho soudu (ZjevenJanovo 20, 2 a nsl.)

57

stedovkou jednostrannost, toti odedvna pevldajc a postupn dvno peit neuvdomen, jinou jednostrannost pecennm vdecky fundovanch nzor. Tyto nzory se vesms odvolvaj na poznn vnjho objektu, a to natolik jednostrannm zpsobem, e se dnes stal zaostal stav psch a pedevm sebepoznn jednm z nejnalhavjch problm doby. V dsledku pevldajc jednostrannosti a pes dsivou demonstratio ad oculos (nzornou demonstraci) nevdom, je se proti vdom projevuje cize, stle existuje nespoet lid, kte jsou tmto konfliktm slep a bezmocn vydni a svou vdeckou svdomitost vynakldaj pouze na vnj objekt, nikoli na vlastn duevn stav. Psychick skutenosti vak vyaduj objektivn vzkum a uznn. Existuj objektivn duevn faktory, kter prakticky znamenaj nejmn tolik co automobil nebo rdio. Nakonec zle pedevm na tom (zvlt u atomov bomby), k emu to lovk pouije; a to je podmnno prv existujcm duevnmstavem. Ten je nejvce ohroen pevldajcmi ismy, je nejsou nim jinm ne nebezpenmi identitami subjektivnho a kolektivnho vdom. Takov identita bezchybn produkuje masovou psch s jejm neodolatelnm sklonem ke katastrofm. Subjektivn vdom, aby uniklo tomuto stralivmu ohroen, se mus identifikace s kolektivnm vdomm vyvarovat tm, e pozn svj stn, jako i existenci a vznam archetyp. Archetypy tvo innou ochranu proti pesile socilnho vdom a s n korespondujc masov psch. Co se tk efektu, odpovd nboensk pesvden a jednn stedovkho lovka piblin onomu zamen j, kter se vytv integrac nevdomch obsah, ovem s tm rozdlem, e ve druhm ppad vstoupily na msto sugesce okol a neuvdomen vdeck objektivita a uvdomn. Pokud vak nboenstv jet v dnenm vdom znamen hlavn konfesi, a proto tedy pedstavuje kolektivn uznvan systm kodifikovanch nboenskch vpovd formulovanch do dogmatickch pouek, pat spe do oblasti kolektivnho vdom, akoli jeho symboly vyjaduj pvodn inn archetypy. Dokud zde objektivn je vdom crkevnho spoleenstv, t se psch (jak je rozvedeno ve) jistmu stavu rovnovhy. V kadm ppad je tu dostaten inn ochrana proti inflaci j. Odpadne-li ecclesia a jej matesk ers, je jedinec bez jakkoli ochrany vydn njakmu kolektivnmu ismu a masov psch, kter k nmu pat. Propad sociln nebo nacionln inflaci, a to tragicky, s tmt duevnm zamenm, s

58

jakm pedtm nleel crkvi. Je-li naopak dost samostatn, aby poznal hloupou omezenost socilnho ismu, pak je ohroen subjektivn inflac; nen zpravidla s to vidt, e nboensk ideje se v psychologick skutenosti nikterak nezakldaj pouze na tradici a ve, ale odvozuj se od archetyp, jich by ml lovk peliv dbt a vit si jich (religere!), co tvo podstatu nboenstv. Archetypy jsou stle zde a psob, nevyaduj o sob vru, nbr znalost jejich smyslu a moudrou bze, (deisidaimonia, bohabojnost), kter nikdy neztrc ze zetele jejich vznam. Pouen vdom v o katastroflnch nsledcch, kter m pro jednotlivce, jako i pro spolenost to, kdy se jich nedb. Jako je archetyp jednak duevn faktor, jednak v pudu tkvc skryt smysl, tak je tak duch, jak jsem ukzal, sporn a paradoxn: je velkou pomoc a rovn velkm nebezpem*130. Zd se, jako by bylo lovku souzeno hrt pi odstrann tto pochybnosti rozhodujc lohu, a to na zklad jeho vdom, kter vylo jako svtlo v temn propasti prvotnho svta. Takka nikde ovem o tchto vcech nevme, nejmn vak tam, kde kvete ismus, kter pedstavuje vymylenou nhradu za ztracenou souvislost s duevn skutenost. Zmasovn due, kter z toho neklamn vznik, ni smysl jedince a tm smysl kultury vbec. Kdy tedy psch ztrc rovnovhu, nenaruuje pouze d prody, ale ni i sv vlastn dlo. Proto m peliv respektovn duevnch faktor vznam pro obnovu rovnovhy nejen v individuu, nbr i ve spolenosti; jinak destruktivn tendence snadno zskaj pevahu. Jako je atomov bomba dosud nedostinm prostedkem k masovmu fyzickmu nien, tak vede chybn vvoj psch k masovmu duevnmu zpustoen. Dnen situace je natolik povliv, e nen mon potlait podezen, e Stvoitel opt plnuje potopu, aby vyhladil souasn lidstvo. Kdo by si snad myslel, e by mohl lidem vtpit spsn pesvden o existenci archetyp, ten uvauje stejn naivn jako lid, kte chtj zakzat vlku nebo atomovou bombu. Toto opaten pipomn onoho biskupa, kter uvalil klatbu na chrousty pro neppustn mnoen. Zmna vdom zan u jednotlivho lovka, je zleitost stalet a hlavn zvis na otzce, jak daleko sah schopnost
To je vstin vyjdeno v rigenem citovanm logionu (In Jerem, hom., XX, 3): Kdo je mi blzko, je blzko ohni. Kdo je ode mne daleko, je daleko od krlovstv. Toto slovo Hospodinovo nemajc pna se vztahuje k Izajovi 33, 14. (Kdo z ns me pobvat u srajcho ohn? Kdo z ns me pobvat u vnho ru?)
130

59

vvoje psch. Dnes pouze vme, e to jsou pedevm nejprve jednotliv individua, kter jsou schopna vvoje. Jak velk je jejich celkov poet, o tom nm nen nic znmo; prv tak nevme, jak je sugestivn sla rozen vdom, to znamen, jak vliv m toto rozen na ir okol. Takov inky ovem nikdy nezvis na rozumnosti ideje, ale spe na otzce, ji lze zodpovdt jen ex effectu (z inku), zda toti as pro pemnu uzrl nebo nikoli. Psychologie se nachz, jak jsem vyloil, ve srovnn s jinmi prodnmi vdami v nepjemn situaci, protoe j chyb zkladna, kter by byla vn jejho objektu. Me se pevst jen sama na sebe nebo se zobrazit jen sama v sob. m vce roziuje oblast objekt svho vzkumu a m komplexnj se tyto objekty stvaj, tm vce j chyb stanovisko lic se od jejho objektu. Doshne-li tato komplexnost dokonce komplexnosti empirickho lovka, pak jeho psychologie nevyhnuteln st do psychickho procesu samho. Neme se od nj u odliit, stv se jm samm. inkem je, e tm proces doshne vdom. Psychologie tak uskuteuje touhu nevdom po uvdomn. Je uvdomnm psychickho procesu, ale v hlubm smyslu nikoli jeho vysvtlenm, protoe veker vysvtlen duevna neme bt nim jinm ne prv ivotnm procesem psch sam. Psychologie jako vda sama sebe ru, jak se bl ke svmu vdeckmu cli. Kad jin vda m nco, co je vn n; ne tak psychologie, jej objekt je subjektem veker vdy vbec. Psychologie nutn vrchol ve vvojovm procesu, jen je j vlastn, kter spov v integraci obsah schopnch uvdomn. Znamen uskutenn celosti psychickho lovka, kter m pro vdom vzan na j stejn pozoruhodn jako obtn popsateln dsledky. Pochybuji o tom, zda je v mch silch pimen popsat zmnu subjektu vlivem individuanho procesu; jedn se pece o relativn vzcnou udlost, kterou zaije jen ten, kdo proel zdlouhavou, k integraci nevdom vak nezbytnou konfrontac s nevdommi slokami osobnosti. Jsou-li nevdom sti osobnosti uvdomeny, pak z toho snad neplyne pouze asimilace tchto st v ji dvno existujc jskou osobnost, ale spe zmna tto osobnosti. Velk obt tedy spov prv v charakterizovn povahy tto zmny. J je zpravidla pevn semknut komplex, kter pro vdom s nm spojen a jeho kontinuitu neme a nesm bt snadno zmnn, nechce-li se lovk nadt

60

patologickch poruch. Dal analogie ke zmn j toti le v oblasti psychopatologie, kde se setkvme nejen s neurotickmi disociacemi, nbr i se schizofrenn fragmentaca dokonce s rozputnm j. V te oblasti pozorujeme tak patologick pokusy o integraci je-li tento vraz dovolen. Ty spovaj ve vce nebo mn prudkch vpdech nevdomch obsah do vdom, piem se ukazuje, e j je neschopno vetelce asimilovat. Je-li naopak struktura komplexu j tak siln, e doke snst npor nevdomch obsah, ani by se jeho sloen osudn uvolnilo, pak me dojt k asimilaci. V tomto ppad jsou postieny nejen nevdom obsahy, ale i j. Me si sice zachovat svou strukturu, je vak ze sv centrln a vldnouc pozice takka odstranno a dostv se tm do role trpcho divka, jemu chyb prostedky nutn k tomu, aby za vech okolnost uplatnil svou vli; a to nejen proto, e by snad vle o sob byla oslabena, jako spe proto, e mu v tom brn jist vahy. J si toti neme pomoci, aby neobjevilo, e pliv nevdomch obsah osobnost povzn a obohacuje a vytv postavu, kter rozsahem a intenzitou j njak pevyuje. Tato zkuenost ochromuje pli egocentrickou vli a pesvduje j, e jeho stup na druh msto je pes vechny obte stle jet lep ne bezvchodn boj, v nm lovk nakonec pece pijde zkrtka. Tmto zpsobem se vle jako pouiteln energie podizuje postupn silnjmu faktoru, to znamen nov celistv postav, kterou jsem oznail jako bytostn J. V tto situaci je pirozen nejvtm pokuenm prost nsledovat mocensk instinkt a j zkrtka identifikovat s bytostnm J, aby se tak udrela iluze vldnoucho j. V jinch ppadech se j ukazuje jako pli slab, aby kladlo vnikajcmu plivu nevdomch obsah potebn odpor, a je pak asimilovno nevdomm, m vznik seten a zatemnn vdom vzanho na j a identita tohoto vdom s pedvdomou celost*131. Ob varianty vvoje jednak znemouj uskutenn bytostnho J, jednak pokozuj existenci vdom vzanho na j. Pedstavuj proto patologick efekty. Psychick fenomny, je bylo mono ped nedvnem pozorovat v Nmecku, pat do tto kategorie. V nejvt me se pitom ukzalo, e takov abaissement du niveau mental
Vdom celost spov ve zdailm sjednocen j a bytostnho J, piem si ob zachovvaj sv hlavn vlastnosti. Nastoup-li namsto sjednocen pemoen j bytostnm J, pak ani bytostn J nebude mt formu, kterou by mlo mt, nbr zstane na primitivnm stupni a me se pak vyjadovat jen archaickmi symboly.
131

61

(snen duevn rovn), toti pemoen j nevdommi obsahy a z nj plynouc identita s pedvdomou celost, m nesmrnou psychickou virulenci, to znamen nakalivost, a je proto schopno vysoce neblahho inku. Takov varianty vvoje je zapoteb bedliv sledovat a co nejdkladnji kontrolovat. Tomu, koho takov tendence ohrouj, bych chtl doporuit, aby si na stnu povsil obraz svatho Krytofa a meditoval na nj. Bytostn J m funkn smysl jen tehdy, kdy me psobit jako kompenzace vdom vzanho na j. Rozpust-li se j identifikac s bytostnm J, vznikne z toho jaksi vgn nadlovk, jeho j je nafoukl a bytostn J naopak scvrkl. Takovmu lovku, jakkoli mesisky nebo jakkoli neblaze se snad me tvit, chyb scintilla, jiskra due, ono mal, bosk svtlo, je nikdy nesvt jasnji, ne kdy mus odolvat nporu temnoty. m by byla duha, kdyby nestla ped temnm mranem? Tmto podobenstvm bych chtl pipomenout, e patologick analogie individuanho procesu nejsou jedinmi. Existuj pamtky z djin duchovnho vvoje, kter pedstavuj pozitivn znzornn naeho procesu. Chtl bych pedevm poukzat na zenbuddhistick kany, je prv svou paradoxnost bleskov objasuj obtn poznateln vztahy mezi j a bytostnm J. pln jinm a Zpadoevropanovi mnohem pstupnjm jazykem popsal Jan od Ke tent problm jako temnou noc due. Je dno povahou vci, pro jsme nuceni uvdt analogie jednak z oblasti psychopatologie, jednak z oblasti vchodn a zpadn mystiky: proces individuace je mezn psychick fenomn, kter k tomu, aby se stal vdomm, vyaduje zcela zvltn podmnky. Je to snad zatek vvojov cesty, po n pjde budouc lidstvo, kter vak nejprve jako patologick scest vystila do evropsk katastrofy. Znalci komplexn psychologie se snad me zdt zbyten, e znovu probrme dvno konstatovan rozdl mezi uvdomnm a uskutennm bytostnho J (individuac). Optovn shledvm, e proces individuace se zamuje s uvdomnm j a tm se j ztotouje s bytostnm J, z eho pirozen vznik alostn zmaten pojm. Z individuace se tak stv pouh egocentrismus a autoerotismus. Bytostn J v sob zahrnuje nekonen vce ne pouh j, jak odpradvna ukazuje symbolika: je stejn tak ten druh nebo ti druz jako i j. Individuace svt nevyluuje, nbr zahrnuje. Tm bych chtl sv vklady uzavt. Pokusil jsem se nastnit vvoj a hlavn problematiku na psychologie a zprostedkovat tm pojet

62

kvintesence, tedy ducha tto vdy. Vzhledem k nezvykl obtnosti mho tmatu nech mi ten promine nemstn nrok na jeho ochotu a pozornost. Zsadn vklady pat k sebereflexi vdy, ale zbavn jsou zdkakdy.

DOSLOV
Nzory vysvtlujc nevdom, kter pichzej v vahu, jsou asto nesprvn pochopeny. Chtl bych proto prv v souvislosti se svmi pedchozmi zsadnmi vklady ponkud ble pohovoit o dvou hlavnch pedpojatostech. Porozumn pedevm asto znemouje tvrdojn pedpoklad, e archetypem je mnna vrozen pedstava. dnmu biologovi nenapadne, aby pedpokldal, e kad individuum vdy nov zskv svj celkov zpsob chovn. Spe je pravdpodobn, e mlad ptk snova stav sv charakteristick hnzdo proto, e je snova a nikoli krlk. Tak je tak pravdpodobnj, e lovk se rod se specificky lidskm zpsobem chovn a nikoli se zpsobem chovn hrocha nebo s vbec dnm. K jeho charakteristickmu chovn pat i jeho fyzick fenomenologie, kter se li od fenomenologie ptka nebo tvernoce. Archetypy jsou typick formy chovn, kter se, kdy se stanou vdommi, projevuj jako pedstava, stejn jako vechno, co se stv obsahem vdom. Protoe jde o charakteristicky lidsk mody, pak neudivuje, e v individuu meme zjistit psychick formy, kter se nevyskytuj pouze u protinoc, ale i v jinch tisciletch, s nimi ns archeologie spojuje. Chceme-li tedy dokzat, e urit psychick forma je nejen jedinenou, ale i typickou udlost, pak se to me stt jen tak, e nejprve j sm potvrdm, e jsem u rznch individu za potebnch zajitn, kter vyluuj vechny pochybnosti, pozoroval tot. Potom mus i jin pozorovatel potvrdit, e udlali podobn nebo stejn pozorovn. Nakonec mus bt jet konstatovno, e podobn nebo stejn jevy mohou bt prokzny ve folklru jinch nrod a ras a v textech, kter jsou tradovny z dvjch stalet a tiscilet. Moje metoda a obecn vaha proto vychz z individulnch psychickch skutenost, kter jsem nezjistil pouze j sm, ale i jin pozorovatel. Uveden folkloristick, mytologick a historick materil slou v prvn ad dkazu stejnorodosti psychickho dn v prostoru a ase. Pokud m tedy obsah individuln vzniklch typickch

63

forem prakticky velk vznam a jeho poznn hraje v jednotlivm ppad znanou roli, pak je nevyhnuteln, aby se jistm zpsobem sekundrn osvtlil i mytologm, pokud jde o jeho obsah. To ovem nem nikterak naznaovat, e clem zkoumn by snad byl vklad mytologmu. Avak prv v tto vci panuje rozen pedsudek, e psychologie takzvanch nevdomch proces je jakousi filosofi, jejm clem je vysvtlovat mytologmy. Tento bohuel tak pomrn rozen pedsudek mysln pehl, e nae psychologie vychz z pozorovatelnch skutenost a nikoli z filosofickch spekulac. Pozorujeme-li napklad struktury mandaly, kter se vyskytuj ve snech a fantazich, pak by mohla vznst neuven kritika nmitku a tak ji skuten vznesla e do psch interpretan vkldme indickou nebo nskou filosofii. Ve skutenosti jsme vak pouze srovnvali jednotliv psychick udlosti se zjevn pbuznmi kolektivnmi jevy. Introspektivn tendence ve vchodn filosofii odhaluje prv onen materil, kter se v podstat ukazuje ve vech introspektivnch zamench ve vech dobch a na vech mstech Zem. Velk obt pro kritika pirozen spov v tom, e zpochybovan skutenosti zn z vlastn zkuenosti stejn tak mlo jako duevn stav lamy, kter tvo mandalu. Oba tyto pedsudky znemouj pstup k modern psychologii nemalmu potu jinak vdecky schopnch hlav. Vedle toho existuj jet mnoh jin pekky, na n ovem nelze jt rozumem. Nech proto zstanou neuvedeny. Neschopnost pochopit nebo nevdomost veejnosti neme vd zabrnit v tom, aby uvaovala o jistch pravdpodobnostech, o jejich zpochybnitelnosti je dostaten zpravena. Dobe vme, e stavy a procesy nevdom o sob meme poznat prv tak mlo, jako mohou fyzikov poznat proces, kter je zkladem fyzickho jevu. To, co je mimo svt jev, si neumme vbec pedstavit, jeliko neexistuje pedstava, je by mla jin msto svho vzniku ne svt jev. Chceme-li zsadn uvaovat o podstat duevna, potebujeme archimdovsk bod, kter teprve umon sudek. Tmto bodem me bt jen to, co nen psychick, nebo duevno jako jev ivota je zaputno v patrn nepsychick prod. Akoli ji vnmme jen jako psychickou danost, pece existuj dostaten dvody, abychom byli pesvdeni o jej objektivn realit. Pokud je tato proda vn hranic naeho tla, je nm zprostedkovna v podstat jen sticemi svtla, kter dopadaj na nai stnici. Uspodn tchto stic popisuje obraz svta jev

64

a charakter tohoto obrazu zvis jednak na stavu apercipujc psch, jednak na stavu prostedkujcho svtla. Ukzalo se, e apercipujc vdom je ve velk me schopn vvoje. Sestrojilo pomcky, s jejich pomoc byla o mnoho stup rozena percepce zraku a sluchu. Tm se neuvitelnou mrou rozil svt jev, stanoven jako reln, jako i subjektivn svt vdom. Nen snad teba dle dokazovat existenci tto pozoruhodn korelace mezi vdomm a svtem jev, mezi subjektivnm vnmnm a objektivn relnmi procesy, to znamen jejich energetickmi inky. Protoe svt jev pedstavuje kumulaci proces atomrnho du, je pirozen nanejv dleit zjistit, zda a jak nm napklad fotony umouj jednoznan poznn reality, kter je zkladem prostedkujcch energetickch proces. Zkuenost ukzala, e svtlo i hmota se chovaj jednak jako oddlen stice, jednak jako vlny. Dky tomuto paradoxnmu vsledku se na rovni atomrnho du stala nezbytnou rezignace na kauzln popis prody v bnm asoprostorovm kontinuu a na jeho msto vstupuj nenzorn pravdpodobnostn pole ve vcerozmrnch prostorech, kter vlastn pedstavuj stav naich souasnch vdomost. Zkladem tohoto abstraktnho vkladovho schmatu je pojem reality, kter zsadn bere v vahu nevyhnuteln vlivy pozorovatele na systm, kter lze pozorovat, piem realita zsti ztrc svj objektivn charakter a fyzikln obraz svta nutn dostv subjektivn moment*132. Aplikace statistickch zkonitost na procesy atomrnho du ve fyzice m zvltn obdobnou souvztanost v psychologii, pokud zkoum zklady vdom, tj. sleduje vdom procesy a tam, kde se zatemuj, take si je ji nelze pedstavovat, a kde u lze zjistit jen vlivy, kter maj podajc vliv na obsahy vdom*133. Z vzkumu tchto vliv vyplv zvltn skutenost,
Vdm za tuto formulaci laskav podpoe pana prof. W. Pauliho. tene snad bude zajmat, kdy se dov mnn fyzika k tomuto bodu. Pan prof. Pauli, kter byl tak laskav a podval se na rukopis mho doslovu, mi napsal: Fyzik bude skuten na tomto mst oekvat obdobu v psychologii, protoe se zd, e gnoseologick situace tkajc se pojm vdom a nevdom je dalekoshle analogick k ne popisovan situaci komplementrnosti ve fyzice. Jednak lze nevdom zpstupnit zajist jen nepmo skrze jeho (podajc) inky na obsahy vdom, jednak m kad pozorovn nevdom, tzn. kad uvdomovn nevdomch obsah, nejprve nekontrolovateln zptn vliv na nevdom obsahy samy (co jak znmo zsadn vyluuje vyerpn nevdom uvdomnm). Fyzik tedy per analogiam usoud, e prv toto nekontrolovateln zptn psoben pozorujcho subjektu na nevdom omezuje objektivn charakter jeho reality a souasn j dodv subjektivnost. Akoli je dle poloha ezu mezi vdomm a nevdomm
133 132

65

e vychzej z nevdom, to znamen objektivn reality, kter se vak souasn chov i jako subjektivn realita, tedy jako uvdomn. Realita, kter je zkladem vliv nevdom, rovn zahrnuje pozorujc subjekt a jej povahu si proto nelze pedstavit. Je ve skutenosti tm, co je nejintimnji subjektivn a souasn veobecn pravdiv, tedy jej existenci lze v zsad prokzat vude, co o obsazch vdom personalistickho charakteru nikterak neplat. Prchavost, svvolnost, mlhavost a neopakovatelnost, kter laick rozum s pedstavou duevna neustle spojuje, plat jen pro vdom, nikoli pro absolutn nevdom. Jednotky psobnosti nevdom, je nelze urit kvantitativn, nbr pouze kvalitativn, takzvan archetypy, maj proto charakter, kter nen mon s jistotou oznait jako psychick. Akoli k tomu, e pochybuji o pouze psychickm charakteru archetypu, jsem dospl ryze psychologickou vahou, i vsledky fyziky nut psychologii k tomu, aby revidovala sv pouze psychick pedpoklady. Fyzika j toti demonstrovala zvr, e na rovni atomrnho du se v objektivn realit pedpokld pozorovatel, a jen za tto podmnky je mon uspokojiv vkladov schma. To znamen jednak subjektivn moment, kter fyzikln obraz svta nutn m, jednak spojen tohoto momentu s objektivnm asoprostorovm kontinuem, nezbytn pro vysvtlen psch. Jak mlo si umme pedstavit fyzikln kontinuum, tak nenzorn je tak nutn existujc psychick aspekt tho. Velk teoretick vznam vak m relativn nebo sten identita pscha fyziklnho kontinua, nebo znamen nesmrn zjednoduen do t mry, nakolik spojuje zdnlivou nesoumitelnost mezi fyziklnm a psychickm svtem; to ovem nein nzornm zpsobem, nbr na fyzikln stran matematickmi rovnicemi, na stran psychologick postulty odvozenmi z empirie, toti archetypy, jejich obsahy, pokud zde vbec takov jsou, si nememe pedstavit.
(alespo do uritho stupn) ponechna na svobodn vli psychologickho experimenttora, zstv existence tohoto ezu nevyhnutelnou nutnost. Pozorovan systm by se pak podle toho z hlediska psychologie skldal nejen z fyziklnch objekt, nbr by zahrnoval i nevdom, zatmco vdomi by pipadla role nstroje pozorovn. Je zjevn, e s rozvojem mikrofyziky se zpsob popisu prody v tto vd dalekoshle piblil zpsobu popisu v modern psychologii: Zatmco fyzika je v dsledku zsadn situace oznaovan jako komplementrnos konfrontovna s nemonost vylouit vlivy pozorovatele determinovatelnmi korekturami, a proto musela v zsad rezignovat na objektivn zachycen vech fyziklnch fenomn, psychologie mohla zsadnm zpsobem nahradit pouhou subjektivn psychologii vdom postultem existence nevdom, je je dalekoshle objektivn reln.

66

Archetypy se projevuj teprve v pozorovn a zkuenosti, a to tm, e podaj pedstavy, co se prv dje nevdom, a proto to lze poznat vdy a dodaten. Asimiluj materil pedstav, jeho pvod ze svta jev nelze popt, a stvaj se tm viditelnmi a psychickmi. Proto jsou nejprve poznvny jen jako psychick veliiny a jako takov pojmny stejnm prvem, jakm povaujeme euklidovsk prostor za zklad naich bezprostedn vnmanch fyziklnch jev. Teprve vysvtlen psychickch jev minimln svtelnosti ns nut k pedpokladu, e archetypy mus mt nepsychick aspekt. Podnt k tomuto zvru dvaj fenomny synchronicity*134, kter jsou spojeny s innost nevdomch faktor a kter se dosud pojmaly, respektive zavrhovaly jako telepatie* 135. Pochybnosti by ovem mly bt pouze o nesprvn teorii, nikoli o prvem existujcch skutenostech. dn nepedpojat pozorovatel je neme popt. Odpor vi jejich uznn spov hlavn v nechuti, kterou lovk pociuje k pedpokladu nadpirozen schopnosti pisuzovan psch, tedy takzvan jasnovidnosti. Pokud jsem dosud mohl zjistit, velmi rzn a matouc aspekty tchto fenomn se tm beze zbytku objasuj pedpokladem psychicky relativnho asoprostorovho kontinua. Pokud pekro psychick obsah prh vdom, jeho synchronistick pomezn fenomny miz. Prostor a as nabvaj svho obvyklho absolutnho charakteru a vdom je opt izolovno ve sv subjektivit. Je to jeden z onch ppad, kter lze nejspe vystihnout pojmem komplementrnost, znmm ve fyzice. Pejde-li nevdom obsah do vdom, ustv jeho synchronistick manifestace a naopak uvedenm subjektu do nevdomho stavu (transu) mohou bt vyvolny synchronistick fenomny. Tent komplementrn vztah lze ostatn stejn dobe pozorovat ve vech tch astch a v lkask zkuenosti bnch ppadech, v nich miz jist klinick pznaky, kdy jsou jim odpovdajc nevdom obsahy uvdomeny. Hypnzou, to znamen prv omezenm vdom, me bt, jak znmo, vyvolna i ada psychosomatickch jev, kter se jinak vli naprosto vymykaj. Pauli
K pojmu synchronicita viz C. G. Jung a W. Pauli, Naturerklrung und Psyche, Zrich 1952 a Jungv pspvek: Synchronizitt als ein Prinzip akausaler Zusammenhdnge (Synchronicita jako princip akauzlnch souvislosti), GW 8; O synchronicit, v tomto svazku. 135 Fyzik Pascual Jordn (Positivistische Bemerkungen uber die paraphysischen Erscheinungen, in: Zentralblatt fr Psychotherapie, IX, Leipzig 1936, str. 14 a nsl.) ji pouil ideu relativnho prostoru pro vysvtlen telepatickch fenomn.
134

67

formuluje vztah komplementrnosti, kter se v tto vci projevuje, z hlediska fyziky nsledujcm zpsobem: Je penechno svobodn volb experimenttora (respektive pozorovatele) , kter znalosti chce zskat a kter ztratit; nebo lidov eeno, zda chce mit A a B zniit, nebo zniit A a mit B. Nen vak ponechno na jeho vli, aby znalosti jen zskval, ani by tak njak ztrcel*136. To plat zvl o vztahu fyziklnho a psychologickho stanoviska. Fyzika uruje kvantity a jejich vzjemn vztah, psychologie pak kvality, ani by mohla mit njak mnostv. Pes to vechno dospvaj ob vdy k pojmm, kter se sob vznamn bl. Na paralelnost psychologickho a fyziklnho vkladu ji poukzal C. A. Meier ve svm lnku Modern Physik Modeme Psychologie*137. k:Ob vdy nakupily v mnohalet navzjem oddlen prci pozorovn a jim adekvtn mylenkov soustavy. Ob vdy narazily na jist hranice, kter maj podobn principiln charakter. To, co je nutno zkoumat, a lovk se svmi smyslovmi a poznvacmi orgny a jejich prodlouenmi pomckami a metodami men je v tsnm spojen. To je komplementrnost ve fyzice jako i v psychologii. Mezi fyzikou a psychologi existuje dokonce prav a nefalovan komplementrn vztah. Jakmile se lovk jednou doke osvobodit od nevdeck vmluvy, e jde pouze o nhodnou koincidenci, pak uvid, e fenomny, o n jde, nejsou nikterak vzcn, nbr relativn ast udlosti. Tato okolnost se zcela shoduje s Rhineovmi vsledky, kter jsou nad hranic pravdpodobnosti. Psch nikterak nen chaos skldajc se ze svvolnost a nahodilost; je objektivn realita, kter je pstupn vzkumu prostednictvm prodovdeckch metod. Jist znmky nasvduj tomu, e psychick procesy jsou v energetickm vztahu k fyziologickmu zkladu. Pokud jde o objektivn udlosti, nelze je vykldat jinak ne jako energetick procesy*138, to znamen, e se nm pes nemitelnost psychickch proces neda chpat skutenost vnmatelnch zmn zpsobench psch jinak ne jako energetick dn. Tm vznik pro psychologa situace, kter fyzika nanejv pohoruje: psycholog tak mluv
Sdlen v dopise. In: Die kulturelle Bedeutung der Komplexen Psychologie, Festschrift zum 60. Geburtstag von C. G. Jung, Berlin 1935, str. 362. 138 Tm chci jen ci, e psychickm jevm je vlastn energetick aspekt, dky nmu mohou bt prv oznaeny jako jevy. Nikterak tm vak nechci ci, e energetick aspekt by zahrnoval nebo dokonce vysvtloval celek psch.
137 136

68

o energii, akoli nem v rukou nic, co by se dalo mit, a pojem energie navc pedstavuje matematicky pesn definovanou veliinu, ji na duevno jako takov vbec nelze aplikovat. Vzorec kinetick energie, L = mv 2 obsahuje faktory m (hmotnost) a v (rychlost), kter se nm jev nesoumiteln s podstatou empirick psch. Trv-li pesto psychologie na uvn vlastnho pojmu energie, aby vyjdila psobnost (vsQYExa, energeia) due, pak samozejm nepouv matematicko-fyzikln vzorec, nbr pouze jeho analogii. Tato analogie je vak souasn star pedstavou, z n se pvodn vyvinul fyzikln pojem energie. Ten se toti zakld na dvjch pouitch matematicky definovan ivQyexa, kter nakonec vede zpt a k primitivn, respektive archaick pedstav toho, co je mimodn inn. To je takzvan mana, pojem, kter se snad neomezuje na Melansii, ale vyskytuje se i v Holandsk Indii jako i na vchodoafrickm pobe*139 a doznv jet v latinskm numen a zsti tak ve slov genius (napklad genius loci). Uvn termnu libido v modern lkask psychologii m dokonce pekvapivou duchovn pbuznost s primitivnm mana*140. Tato archetypick pedstava tedy nen pouze primitivn, li se od fyziklnho pojmu energie tm, e nen kvantitativn, ale hlavn kvalitativn. Na msto exaktnho men kvantit vstupuje v psychologii uren intenzit odhadem, k emu se pouv funkce ctn (hodnocen). Tato funkce zastupuje v psychologii msto, kter m ve fyzice men. Psychick intenzity a jejich postupn rozdly poukazuj na kvantitativn charakterizovan procesy, kter jsou pmmu pozorovn, respektive men nepstupn. Psychologick zjitn je sice v podstat kvalitativn, m vak i takka latentn fyzikln energetiku, nebo u psychickch fenomn lze rozpoznat jist kvantitativn aspekt. Kdyby mohly bt tyto kvality njakmeny, pak by se psch musela jevit jako nco, co se pohybuje v prostoru, a na to se pouv energetick vzorec. To znamen: protoe hmota a energie jsou stejn podstaty, musely by bt hmota a rychlost pojmy adekvtn psch, pokud m psch vbec inky, je lze v prostoru zjistit. Jinmi slovy, psch by musela mt aspekt, kdy by se jevila jako hmota, kter se pohybovala. Nechceme-li se zetelem k
Ve svahiltin znamen mana vznam a mungu Bh. Srv. mj spis Uber psychische Energetik und das Wesen der Traume (O psychick energetice a podstatsn), GW 8,1, VI, XI, a. Vbor z dla C. G. Junga, sv. I, Obecn hlediska psychologie snu, O podstat sn, Obecn pojednn k teorii komplexu.
140 139

69

fyzickmu a psychickmu dn postulovat pmo prestabilizovanou harmonii, pak to me bt pouze interactio. Tato hypotza vyaduje psch, kter se njak dotk hmoty, a opan vyaduje hmotu s latentnpsch. Jist formulace modern fyziky ji nejsou tomuto postultu pli vzdleny (Eddington, Jeans a jin). Musm v tto souvislosti pipomenout existenci parapsychickch fenomn, u nich mohou hodnotu jejich skutenosti uznat pouze ti, kte mli pleitost k dostatenmu vlastnmu pozorovn. Jsou-li tyto vahy oprvnn, vyplvaly by z nich pro podstatu psch zvry se zvanmi dsledky, protoe pak by jej objektivita velmi zce souvisela nejen s fyziologickmi a biologickmi fenomny, nbr i s fenomny fyziklnmi, a to, jak se zd, nejvce s fenomny atomov fyziky. Jak je snad z mho vkladu zejm, jde pedevm pouze o konstatovn jistch analogi, z jejich existence nelze vyvozovat zvr, e souvislost by tm ji byla prokzna. Za souasnho stavu fyziklnho jako i psychologickho poznn se musme spokojit s pouhou podobnost jistch zsadnch vah. Existujc analogie jsou vak jako takov dost vznamn, aby bylo jejich zdraznn odvodnn.

70

O ARCHETYPECH KOLEKTIVNHO NEVDOM

(Uber die Archetypen des kollektiven Unbewuten) Z nminy peloila Mgr. Eva Boskova. Pvodn pednka, poprv publikovan in: Eranos-Jahrbuch 1934, Rhein-Verlag, Zrich 1935. Byla pepracovna jako Abhandlung I, in: Von den Wurzeln des Bewujtseins. Studien uber den Archetypus (Psychologische Abhandlungen IX), Rascher, Zrich 1954. Prce je zaazena do svazku 9/1 GW, Die Archetypen und das kollektive Unbewute (Archetypy a kolektivn nevdom).

Hypotza kolektivnho nevdom pat k onm pojmm, na n publikum nejprve reaguje s divem, potom si je osvojuje a uv jich jako bnch pedstav, jak se to stalo s pojmem nevdom. Pot, co filosofick idea nevdom, jakou nachzme hlavn u C. G. Caruse a E. von Hartmanna, zahynula pod venic vlnou materialismu a empirismu, ani zanechala vraznjch stop, objevila se opt postupn v prodovdecky orientovan lkask psychologii. Nejprve se pojem nevdom omezoval na oznaen stavu vytsnnch nebo zapomenutch obsah. U Freuda nen nevdom, akoli u vystupuje alespo metaforicky jako jednajc subjekt, v podstat nim jinm ne sbrnou prv tchto zapomenutch a vytsnnch obsah a jen dky jim m praktick vznam. Podle tohoto nzoru je tedy vhradn osobn povahy*141, akoli na druh stran ji Freud vidl archaicko-mytologick zpsob mylen nevdom. Do jist mry povrchov vrstva nevdom je bezpochyby osobn. Nazvme ji osobn nevdom To vak spov na hlub vrstv, kter u nepochz z individuln zkuenosti a z toho, co bylo zskno osobn, nbr je vrozen. Touto hlub vrstvou je takzvan kolektivn nevdom. Zvolil jsem vraz kolektivn, protoe toto nevdom nem individuln, ale veobecn charakter, to znamen, e m na rozdl od osobn psch obsahy a zpsoby chovn, kter jsou vude a ve vech individuch cum grano salis (s jistm omezenm) stejn. Jinmi slovy, je ve vech lidech identick a tvo tm v kadm existujc veobecn duevn zklad nadosobn povahy.
141 Freud toto sv zkladn pojet v pozdjch pracch diferencoval: instinktivn psch nazval ono (id) a jeho nadj (superego) oznauje individuu zsti vdom, zsti nevdom (vytsnn) kolektivn vdom.

71

Duevn existence je poznvna pouze z existence uvdomitelnch obsah. Meme proto hovoit o nevdom jen potud, pokud jsme schopni prokzat jeho obsahy. Obsahy osobnho nevdom jsou v podstat takzvan citov zabarven komplexy, kter tvo osobn intimitu duevnho ivota. Obsahy kolektivnho nevdom jsou takzvan archetypy. Vraz archetypus se nachz ji u Filna Alexandrijskho* 142 v souvislosti s imago Dei (obrazem Bom) v lovku. Stejn tak u Irenea* 143, kde se pe: Mundi fabricator non a semetipso fecit haec, sed de alienis archetypis transtulit. (Stvoitel svta nestvoil tyto ze sebe, nbr penesl z jinch archetyp.) V Corpus Hermenticum*144 je Bh nazvn TO QxxuTrov cptoc; (to archetypon fs, archetypick svtlo). U Dionsia Areopagity se tento vraz vyskytuje vcekrt, napklad v De caelesti hierarchia*145: cd Acu QxeTumai (hai aylai archetypiai, nehmotn archetypy), stejn tak v De divinis nominibus*146. U Augustina se sice nevyskytuje vraz archetypus, ale idea, viz Dediversis quaestionibus: Ideje je samy nejsou ztvrnny jsou obsaeny v boskm vdn*147. Archetypus je vysvtlujc opis platnskho eSoq (eidos). Pro nae ely je toto oznaen vstin a uiten, protoe naznauje, e u kolektivn nevdomch obsah jde o prastar nebo jet lpe o prvopoten typy, to znamen od pradvna existujc obecn obrazy. Vraz reprsentations collectives (kolektivn pedstavy), kter uv Lvy-Bruhl k oznaen symbolickch podob primitivnho svtovho nzoru, lze bez obt aplikovat tak na nevdom obsahy, nebo se tk tm stejn vci. Primitivn kmenov uen toti pojednvaj o
De mundi opificio, Opera, Bd. I, Lyon 1561. Adversus omne haereses, 2, 6. 144 Scott, Hermetica, I, Oxford 1934, str. 140. 145 II, 4 (Migne, P. G. L., III, col. 144). 146 II, 6 (Migne, tamt, col. 595). 147 De diversis quaestionibus, LXXXIII, XLVI, col. 49. Podobn pouvaj archetypus alchymist, napklad v trakttu Herma Trismegista Tractatus aureus (Theatrum chemicum, 1613, IV, str. 718): jako Bh vechny poklady svho bostv v sob skrv jako v archetypu tak stejn i Saturn v sob tajn nos obsaen obraz kovovch tl. U Vigenera (Tractatus de igne et sle, in: Theatrum chemicum, 1661, VI, Kp. 4. str. 3) je svt stvoen podle obrazu svho archetypu a proto je nazvn magnus homo (velk lovk), homo maximus u Swedenborga.
143 142

72

archetypech v uritch obmnch. Ty zde u ovem nejsou obsahy nevdom, ale promnily se ve vdom vzorce, kterm u tradice vtinou formou tajnho uen, je je typickm projevem pedvn kolektivnch, pvodn z nevdom pochzejcch obsah. Jinm, dobe znmm projevem archetyp je mtus a pohdka. Ale i tady jde o specificky utven formy, kter byly pedvny po dlouh vky. Pojem archetyp se proto hod pro reprsentations collectives jen nepmo, protoe oznauje pouze ony psychick obsahy, kter jet nebyly podrobeny vdommu zpracovn, a proto tedy pedstavuj bezprostedn duevn danost. Jako takov se archetyp nikoli nevznamn li od historicky vzniklch nebo vypracovanch ustlench vzorc. Jmenovit na vych stupnch tajnch nauk se archetypy objevuj v pojet, je zpravidla jasn vykazuje posuzujc a hodnotc vliv vdomho zpracovn. Jejich bezprostedn podoba, jak se nm zjevuje ve snecha vizch, je ale mnohem individulnj, nesrozumitelnj nebo naivnj ne napklad v mtu. Archetyp v podstat pedstavuje nevdom obsah, kter se uvdomnm a vnmnm mn, a to ve smyslu toho kterho individulnho vdom, v nm se objevuje*148. Co je mnno archetypem, je snad jasn eeno jeho prv objasnnm vztahem k mtu, tajnmu uen a pohdce. Pokusme-li se vak vyptrat, co znamen archetyp psychologicky, cel vc se zkomplikuje. Ve vzkumu mt jsme se dosud vdy spokojovali se solrnmi, lunrnmi, meteorologickmi, z e rostlinstva odvozenmi a jinmi pomocnmi pedstavami. e jsou mty v prvn ad psychick manifestace, kter zobrazuj podstatu due, jsme si dosud tm vbec nepipoutli. Na objektivnm vysvtlen obecn znmch vc primitivovi zle zprvu mlo, avak m nevyhnutelnou potebu, nebo lpe eeno jeho nevdom due m nepekonateln puzen asimilovat vekerou vnj smyslovou zkuenost v duevn dn. Primitivovi nesta vidt, e slunce vychz a zapad, nbr toto vnj pozorovn mus bt zrove i duevnm dnm, to znamen, e slunce mus ve sv promn znzorovat osud boha nebo hrdiny, kter vlastn nepebv nikde jinde ne v dui
Abychom byli pesn, musme rozliovat mezi archetypem a archetypickmi pedstavami. Archetyp o sob pedstavuje hypotetickou, nenzornou pedlohu, podobn jako pattern of behaviour znm v biologii. Viz k tomu Teoretick vahy o podstat duevna, v tomto svazku.
148

73

lovka. Vechny mytizovan prodn procesy jako lto a zima, zmny Msce, obdob de atd. nejsou rozhodn pouh alegorie* 149 prv tchto objektivnch zkuenost, ale jsou spe symbolick vrazy pro vnitn a nevdom drama due, kter me lidsk vdom pochopit cestou projekce, tedy zrcadlen v prodnch udlostech. Projekce je tak dkladn, e bylo zapoteb nkolika tiscilet kultury, aby byla by jen sten oddlena od vnjho objektu. V ppad astrologie napklad dolo dokonce k absolutnmu oerovn tto prastar intuitivn vdy (scientia intuitiva), protoe lovk nebyl schopen oddlit psychologickou charakterologii od hvzd. A kdo dnes jet nebo opt v v astrologii, znovu zpravidla propad star povriv domnnce o vlivu hvzd, akoli kad, kdo um vypotat horoskop, by ml vdt, e od dob Hipparcha z Alexandrie je jarn bod stanoven na 0 Berana a e se proto kad horoskop zakld na arbitrrnm zvrokruhu, protoe prv od dob Hipparchovch postupn jarn bod v dsledku precese rovnodennosti postoupil a do potenho stupn Ryb. Subjektivita primitivnho lovka je tak dojemn, e vbec prvn domnnkou by vlastn mlo bt, e mty se vztahuj k duevnu. Jeho poznn prody je pedevm e a vnj odn nevdomch duevnch proces. V tom, e jsou tyto procesy nevdom, spov dvod, pro se pi vysvtlovn mtu pomlelo spe na cokoli jinho ne na dui. Docela prost se nevdlo, e due obsahuje vechny obrazy, ze kterch kdy vznikly mty, a e nae nevdom je jednajc a trpc subjekt, jeho drama primitivn lovk analogicky znovu nalz ve vech velkch i malch prodnch djch*150. V tv hrudi jsou hvzdy tvho osudu, k Seni Valdtejnovi* 151, m by bylo veker astrologii uinno zadost, kdyby se vdlo alespo nco o tomto tajemstv srdce. Dosud jsme vak pro n mli mlo porozumn. Netroufm si tvrdit, e dnes je situace v zsad lep. Uen kmene je posvtn nebezpen. Vechny tajn nauky se pokouej zachytit neviditeln dn v dui a vechny si dlaj nrok na nejvy autoritu. Tato
Alegorie je parafrz vdomho obsahu, symbol naopak nejlep mon vraz pro teprve tuen, ale jet neznm nevdom obsah. 150 Srv. k tomu Jung a Kernyi, Einfuhrung in das Wesen der Mythologie; Psychologie archetypu dtte (v tomto svazku); GW9/1, VII. 151 Schiller, Die Piccolomini, II, 6, str. 118.
149

74

pravda o primitivnch naukch plat jet vt mrou pro vldnouc svtov nboenstv. Obsahuj pvodn tajnou znalost zjeven a vyjdila tajemstv due v ndhernch obrazech. Jejich chrmy a svat spisy obrazem i slovem zvstuj nejstar posvtn uen pstupn kadmu vcmu srdci, kadmu citlivmu pohledu a kadmu pronikavmu hloubn. Ba musme dokonce ci: m krsnj, m velkolepj a m obshlej je vznikl a pedvan obraz, tm vce je vzdlen individuln zkuenosti. Meme se do nj u jen vciovat a prociovat jej, ale prvotn zkuenost je ztracena. Pro je psychologie zejm nejmlad ze vech empirickch vd? Pro jsme neobjevili nevdom u dvno a nevykopali jeho poklad vnch obraz? Zcela prost proto, e jsme mli pro vechny vci due nboenskou formuli, je je mnohem krsnj a obshlej ne bezprostedn zkuenost. Vybledl-li pro mnoh svt kesanskch pedstav, jsou zato symbolick klenotnice Vchodu jet pln zzrak, je mohou zlibu v podvan a novch hvech ivit jet po dlouh as. Navc jsou tyto obrazy a u jsou kesansk nebo buddhistick i njak jin krsn, tajemn a bohat pedtuchami. m bnj nm jsou, tm vce nm astm uvnm zevednly, take zbyla jen jejich banln vnjkov formlnost ve sv tm nesmysln paradoxnosti. Tajemstv zrozen z Panny nebo homousie (soupodstatnost) Syna a Otce nebo Trojice, je nen tridou, u filosofickou fantazii nepodncuj. Staly se pouhmi objekty vry. Nelze se proto divit, kdy se vzdlan Evropan ct bt ve sv poteb nboenstv, vc mysli a ve svm filosofickm hloubn pitahovn symboly Vchodu, velkolepmi pojetmi bostev v Indii a hlubinami taoistick filosofie v n, stejn jako byly kdysi srdce a duch antickho lovka uchvceny kesanskmi ideami. Jsou mnoz, kte se nejprve oddali psoben kesanskho symbolu, a se zapletli do kierkegaardovsk neurzy nebo a se jejich vztah k Bohu vyvinul v dsledku vzrstajcho ochuzen symboliky v nesnesiteln vyhrocen vztah j Ty, aby pak podlehli kouzlu sv neobvyklosti vchodnch symbol. Toto podlehnut nen nutn vdy porkou, nbr me dokazovat otevenost a ivotnost nboenskho ctn. Nco podobnho pozorujeme u vchodnho vzdlance, kter se nezdka ct bt pitahovn kesanskm symbolem nebo vdou, tak neadekvtnmi vchodnmu duchu, a rozvj pro n dokonce zvidnhodn porozumn. e lovk podlh tmto vnm obrazm, je samo o sob normln vc. K

75

tomu tady pece tyto obrazy jsou. Maj pitahovat, pesvdovat, fascinovat a uchvacovat. Vdy jsou stvoeny z praltky zjeven a zobrazuj zkuenost s Bostvm, kter je pokad jedinen. Proto tak vdy lovku odkrvaj tuen toho, co je bosk, a chrn ho zrove ped jeho bezprostednm zakuenm. Tyto obrazy jsou dky asto staletmu snaen lidskho ducha zalenny do obshlho systmu mylenek podajcch svt a souasn vysvtlovny mocnou, rozenou, starobyle dstojnou instituc nazvanou Crkev. To, co mm na mysli, uki snad nejlpe na pkladu vcarskho mystika a poustevnka, nedvno kanonizovanho Mikule z Fle*152. Jeho snad nejdleitjm zitkem byla takzvan vize Trojice, kter ho natolik zamstnvala, e si ji namaloval nebo nechal namalovat i na stnu sv cely. Vize je znzornna na soudobm obraze, uchovvanm ve farnm kostele v Sachselnu: je to mandala rozdlen na est st, jejm centrem je korunovan tv Bo. Vme, e bratr Klaus zkoumal na zklad ilustrovan kneky jednoho nmeckho mystika podstatu sv vize a snail se svj pvodn zitek pevst do formy jemu srozumiteln. Zabval se tm adu let. Oznauji to jako zpracovn symbolu. Jeho vahy o podstat vize, ovlivnny mystickmi diagramy v jeho pruce, nutn vedly k zvru, e musel vidt samu svatou Trojici, tedy summum bonm, samu vnou lsku. Tomu odpovd i ji ustlen zobrazen v Sachselnu. Pvodn zitek vak byl pln jin. Ve vytren se bratru otevel pohled natolik stran, e se mu tm zmnila tv, a to tak, e se lid nad tm zdsili a ctili ped nm bze. To, co vidl, byla vize nejvy intenzity. Woelflin o tom pe: Vichni, kdo k nmu pili, byli pi prvnm pohledu npln ni velkou bzn. O pin tto bzn on sm kval, e vidl pronikav svtlo, je pedstavovalo lidskou tv. Pi jejm pohledu se bl, e se mu srdce rozsko na mal kousky. Zachvcen bzn ihned odvrtil tv a zhroutil se na zem. Proto nyn jeho tv ostatn ds* 153. Velmi oprvnn se tato vize spojuje s viz v Apokalypse 1,13 a dle*154, s onm zvltnm apokalyptickm obrazem Krista, jej v hrozivosti a nezvyklosti pekonv ji jen pern sedmiok Bernek se sedmi rohy
Srv. Jung, Bruder Klaus (Bratr Klaus), GW 11, Zur Psychologie westlicher und stlicher Religion (Kpsychologii zpadnho a vchodnho nboenstv). 153 Fritz Blanke, Bruder Klaus von Flue, Zrich 1948, str. 92 a nsl. Peklad: Alban Stockli, Die Visionen des seligen Bruder Klaus, Einsiedeln 1933, str. 34. 154 Blanke, tamt, str. 94.
152

76

(Zjevenjanovo 5, 6 a nsl.). Vztah tto postavy ke Kristu v evangelich je tko pochopiteln. Dve proto tradice tuto vizi vykldala uritm zpsobem. Humanista Karl Bovilius roku 1508 pe pteli: Chci zpravit o tvi, kter se mu jednou za jasn hvzdn noci, kdy se vnoval modlitb a rozjmn, zjevila na nebi. Vidl toti podobu lidsk tve s hroznm vrazem oblieje plnm hnvu a hrozeb atd.*155 Tento vklad se vstin shoduje s modern amplifikac skrze Apokalypsu 1,13*156. Nesmme ani zapomenout na jin vize, jako jsou napklad Kristus v medvd ki, Bh jako Pn a ena a bratr Mikul jako Syn apod. Maj zsti velmi nedogmatick rysy. S touto velkou viz se tradin spojoval obraz Trojice v kostele v Sachselnu a rovn symbolika kola v dle zvanm Pilgertraktat*157: bratr Mikul ukzal poutnku, jen ho navtvil, obraz kola; tento obraz ho oividn zamstnval. Blanke zastv nzor, e v rozporu s tradic nen mezi viz a obrazem Trojice dn souvislost* 158. Mn se zd, e tento skepticismus zachz ponkud pli daleko. Bratrv zjem o obraz kola mus mt njak dvod. Takov vize asto zpsobuj zmatek a rozklad (srdce, kter se rozsko na kusy). Zkuenost u, e ochrann kruh, mandala, je tradin antidotum na chaotick duevn stavy. Proto je jen pochopiteln, e bratr byl symbolem kola fascinovn. Vklad dsiv vize jako zitku Boha snad proto rovn nen pochyben. Souvislost mezi velkou viz a sachselnskm obrazem Trojice, ppadn symbolem kola, se mi proto jev jako velmi pravdpodobn i z vnitnch, psychologickch dvod. Tato bezpochyby dsiv vize, kter bez dogmatick ppravy a exegetickho komente vtrhla jako vbuch sopky do svta nboenskch pedstav bratra Klause, vyadovala zajist del asimilan prci, aby byla zaazena do due a jejho celkovho kontextu a aby se tm obnovila naruen rovnovha. Vyrovnvn s tmto zitkem se dlo na tehdy sklopevn pd dogmatu, je prokzalo svou asimilujc slu tm, e to
Stockli, Die Visionen des seligen Bruder Klaus. Lavaud (Vie profonde de Nicolas de Flue) tvo prv tak vstinou paralelu s textem Heinricha Seuseho Horologium sapientiae, v nm se apokalyptick Kristus zjevuje jako rozlcen a zlostn mstitel, velmi protikladn k Jei z kzn na hoe.
156 155

Ein nutzlicher und loblicher Tractat von Bruder Claus und einem Bilger, Stockli, str. 95.
158

157

Tamt, str. 95 a nsl.

77

straliv ivouc spsn promnilo v krsnou nzornost ideje Trojice. Vyrovnvn by se vak mohlo uskutenit i na zcela jinm zklad vize sam a jej hroziv opravdovosti, pravdpodobn v neprospch kesanskho pojmu Boha a k bezpochyby jet vtmu neprospchu bratra samho, kter by se pak nestal svatm, nbr mon kacem (ne-li dokonce nemocnm) a svj ivot by snad skonil na hranici. Tento pklad ukazuje uitenost dogmatickho symbolu. Formuluje prv tak siln jako nebezpen rozhodujc duevn zitek, kter se pro svou pevahu prvem oznauje jako zkuenost Boha, po zpsobu snesitelnm lidsk chpavosti, ani by rozmr zitku podstatn snil nebo pokodil jeho zvan vznam. Tv Boho hnvu, s n se v jistm smyslu setkvme i u Jacoba Bhmeho, se obtn spojuje s novozkonnm Bohem, milujcm Otcem na nebesch, a proto by se mohla snadno stt zdrojem vnitnho konfliktu. Takov konflikt snad dokonce spoval v duchu doby konce 15. stolet, doby Mikule Kusnskho, kter chtl formul complexio oppositorum (spojen protiklad) pedejt hrozcmu schizmatu! Nedlouho pot proel v protestantismu jahvistick pojem Boha adou znovuzrozen. Jahve je pojmem Boha, kter jet obsahuje neoddlen protiklady. Bratr Klaus se postavil mimo obyej a tradici, kdy opustil dm a rodinu, il dlouho sm a hledl hluboko do temnho zrcadla, take se mu pihodil zzrak i ds prapvodn zkuenosti. V tto situaci psobil po mnoho stalet rozvjen dogmatick obraz Bostv jako spsn liv npoj. Pomohl mu asimilovat osudov vpd archetypickho obrazu a uniknout tak vlastnmu rozervn. Angelus Silesius toto tst neml; jeho vnitn protiklad rozloil, nebo v jeho dob ji byla pevnost crkve, kter garantuje dogma, otesena. Jacob Bhme zn Boha ohn hnvu, Boha, jen je opravdov absconditus. Dokzal jednak hluboce pociovan protiklad peklenout kesanskou formul Otec-Syn a spekulativn jej zalenit do svho sice gnostickho, ale ve vech podstatnch bodech pece kesanskho svtovho nzoru, jinak by se byl stal dualistou, jednak mu bezpochyby pomohla alchymie, kter ji dlouho v tajnosti pipravovala sjednocen protiklad. Protiklad vak pece jet zanechal zeteln stopy v jeho

78

mandale, kter je pipojena ke tyiceti otzkm o dui* 159 a znzoruje podstatu Bostv, protoe je rozdlena na tmavou a svtlou polovinu, a pslun plkruhy, msto aby se zavraly, k sob stoj zdy* 160. Dogma nahrazuje kolektivn nevdom tm, e je v irokm rozsahu formuluje. Katolick zpsob ivota proto v zsad nezn psychologickou problematiku v tomto smyslu.ivot kolektivnho nevdom je tm beze zbytku zachycen do dogmatickch, archetypickch pedstav a jako spoutan eka plyne v symbolice Krda a ritulu. Jeho ivot se zjevuje v hloubce katolick due. Kolektivn nevdom, jak je znme dnes, nebylo nikdy psychologick, nebo ped kesanskou crkv existovala antick mystria, je sahala a po er dvnovk neolitu. Lidstvu nikdy nechybly inn obrazy, kter poskytovaly magickou ochranu proti hroziv ivmu aspektu hlubin due. Postavy nevdom se vdy vyjadovaly v ochrannch a livch obrazech, m byly vykazovny do kosmickho, mimoduevnho prostoru. Obrazoborectv reformace vak doslova uinilo prlom do ochrann zdi posvtnch obraz a od t doby se drol jeden za druhm. Staly se nepjemnmi, protoe kolidovaly s probouzejcm se rozumem. lovk navc ji dvno pedtm zapomnl, co kaly. Skuten to zapomnl? Nebo snad nikdy nevdl, co znamenaly, a snad a v modern dob bylo protestantskmu lidstvu npadn, e se pece vlastn nev, co m bt mnno zrozenm z Panny, Kristovm bostvm nebo komplexnost Trojice? Tm se zd, jako by byly tyto obrazy toliko ily a jako by jejich iv existence byla prost bez pochyb a bez reflexe pijmna, asi tak, jako zdob vichni lid vnon stromky a ukrvaj velikonon vajka, ani by kdy vdli, co tyto zvyky znamenaj. Archetypick obrazy jsou toti a priori tak pln vznam, e jsme se nikdy neptali, co by vlastn mohly znamenat. Proto as od asu bohov umraj, protoe lovk nhle zjist, e nic neznamenaj, e to jsou lidskou rukou stvoen, ze deva a kamene vytvoen zbytenosti. Ve skutenosti pitom lovk pouze zjistil, e dosud o svch obrazech vbec nepemlel. A kdy o nich zane pemlet, pak to in za pomoci toho, co nazv rozum, co vak ve skutenosti nen
159 Viertzig Fragen von der Seelen Vrstand, Essentz, Wesen, Ntur und Eigenschafft atd., Amsterdam 1682. 160 Srv. Zur Empirie des Individuationsprozesses (K empirii individulnho procesu), GW9/I.

79

nim jinm ne soutem jeho pedpojatost a krtkozrakost. Djiny vvoje protestantismu jsou chronick obrazoborectv. Padala jedna ze za druhou a toto nien nebylo zas a tak obtn, kdy byla autorita crkve jednou otesena. Vme, jak se ve velkm i malm, v obecnm i jednotlivm rozpadala kus po kuse a jak dolo ke stran chudob symbol, jak dnes panuje. Zmizela tm i sla crkve; pevnost, je je zbavena svch bat a kasemat, dm, jeho zdi jsou zboeny, vydn napospas vem vtrm svta a vem nebezpem. Rozdroben protestatismu na nkolik set denominac je vlastn politovnhodn padek, kter rmout historick ctn, a neklamn znamen toho, e nepokoj trv. Protestantsk lovk je vlastn vyhnn do situace bez ochrany, j by se prodn lovk mohl bt. Osvcen vdom o tom nechce nic vdt; hled ale ve v tichosti jinde to, co se v Evrop ztratilo. lovk ptr po psobivch obrazech, po formch nazrn, kter upokoj zneklidnn srdce a mysl, a nachz poklady Vchodu. Proti tomu nen co namtat. Nikdo nenutil many, aby importovali asijsk kulty jako zbo masov poteby. Kdyby germnskm nrodm takzvan cizorod kesanstv skuten nebylo v podstat vhod, mohly je snadno opt odvrhnout, jakmile pohasl vliv mskch legi. Zstalo, nebo odpovd existujc archetypick pedloze. V prbhu stalet sevak stalo nm, emu by se jeho zakladatel nemlo divil, kdyby se toho doil; a jak vypad kesanstv u ernoch a Indin, dalo by tak nkolik podnt k historickm vahm. Pro by tedy neml Zpad asimilovat vchodn formy? man pece tak chodili do Eleusny, na Samothrk a do Egypta, aby se dali zasvtit. Zd se, e v Egypt to byla dokonce skuten turistika tohoto druhu. Bohov Hellady a ma zahynuli na stejnou nemoc jako nae kesansk symboly: tehdy jako nyn lid zjistili, e si o nich u nic nemysl. Bohov cizinc mli naopak jet neopotebovan mana. Jejich jmna byla zvltn a nesrozumiteln a jejich iny pln pedtuch, temn, pln jin ne ohran chronique scandaleuse Olympu. Asijskm symbolm lovk alespo nerozuml, a proto nebyly banln jako odedvna znm bohov. Nebylo tehdy problmem, e nov se pebralo stejn bez rozmyslu, jako se odkldalo star. Stane se to problmem dnes? Budeme si moci hotov symboly, vyrostl na exotick pd, naskl ciz krv, vyslovovan cizmi jazyky, iven ciz

80

kulturou, promnn v cizch djinch, oblci jako nov aty? ebrk, kter se hal do krlovskho roucha; krl, kter se pestrojuje za ebrka? Mon to nepochybn je. Nebo je nkde v ns pkaz, abychom nedlali makardu, nbr si snad sv roucho dokonce sami uili? Jsem pesvden, e vzrstajc ochuzovn symbol m smysl. Tento vvoj m vnitn dslednost. Vechno, o em si lovk nic nemyslel a emu tak chybla logick souvislost s dle se vyvjejcm vdomm, zaniklo. Kdyby se tedy lovk pokouel zahalit svou nahotu ndhernmi orientlnmi rouchy, jak to dlaj teosofov, zpronevil by se svm vlastnm djinm. Pece nejprve neskonme jako ebrci, abychom pak pzovali jako indit divadeln krlov. Mnohem lep se mi zd, kdy se rozhodneme piznat se k duchovn chudob absence symbol, msto abychom pedstrali vlastnictv, jeho legitimnmi ddici v dnm ppad nejsme. Jsme sice prvoplatnmi ddici kesansk symboliky, ale toto ddictv jsme jaksi promarnili. Nechali jsme rozpadnout dm, kter nai otcov postavili, a pokoume se nyn vniknout do orientlnch palc, je nai otcov nikdy neznali. Kdo ztratil historick symboly a neme se spokojit s nhrakou, je dnes ovem v tk situaci: e je ped nm nicota, od n se se strachem odvrac. Jet h: vakuum se pln absurdnmi politickmi a socilnmi ideami, je se vechny vyznauj duchovn przdnotou. Kdo se vak s touto kolometskou chytristikou neme smit, ct se bt nucen vn pouvat takzvanou dvru v Boha; pitom vtinou vyjde najevo, e strach je jet pesvdivj. Nen zajist neoprvnn, nebo kde je Bh nejbl, zd se bt nebezpe nejvt. Piznvat se k duchovn chudob je toti nebezpen; kdo je chud, prahne, a kdo prahne, pitahuje k sob osud. vcarsk pslov to k drasticky: Za kadm bohatm stoj bel a za kadm chudm dva. Tak jako v kesanstv slib svtsk chudoby odvracel mysl od statk svta, tak se i duchovn chudoba chce odci falench bohatstv ducha, aby se vzdala nejen nuznch pozstatk velk minulosti, kter se dnes nazvaj protestantsk crkev, ale i vech lkadel exotick vn, aby se zastavila u sebe, kde se ve studenm svtle vdom roziuje nuzota svta a ke hvzdm. Tuto chudobu jsme u zddili od naich otc. Vzpomnm si jet dobe na svou konfirman vuku, kterou mi poskytoval mj vlastn otec. Katechismus m nevslovn nudil. Listoval jsem jednou v t mal knce,

81

abych nael nco zajmavho, a mj pohled padl na odstavec o Trojici. To m zajmalo a s netrplivost jsem oekval, a vyuovn postoup k onomu seku. Kdy pak pila vytouen hodina, ekl mj otec: Tento sek peskome, sm z toho nic nechpu. Tm byla pohbena m posledn nadje. Obdivoval jsem sice upmnost svho otce, to mi vak nepomohlo penst se pes skutenost, e od t doby m vechny ei o nboenstv k smrti nudily. N intelekt podal nesmrn vkony, zatmco n duchovn dm se rozpadl. Jsme hluboce pesvdeni, e ani s nejnovjm a nejvtm zrcadlovm dalekohledem, kter se stav v Americe, neobjevme za nejvzdlenj hvzdnou mlhovinou empyreum, ono ohniv nebe, sdlo boh a svtovho pohybu, a vme, e n pohled bude zoufale bloudit mrtvm przdnem nezmrnch dlek. A nezlep se to, ani kdy nm matematick fyzika odhal svt nekonen malho. Nakonec vyhrabeme moudrost vech dob a nrod a zjistme, e ve, co je nejdra a nejcennj, je ji dvno eeno nejkrsnjm jazykem. Natahujeme po tom ruce jako lan dti a domnvme se, e kdy to uchopme, pak to tak mme. Avak to, co lovk m, ji neplat, a ruce se natahovnm unav, jeliko bohatstv le vude, kam a zrak dohldne. Z vekerho toho vlastnictv se stv voda a nejeden arodjv ue se v tchto vodch, kter sm pivolal, nakonec utop, pokud pedtm nepropadl spasitelskmu bludu, e tato moudrost je dobr a tamta patn. Z tchto adept pochzej oni zkost budc nemocn, je v, e maj prorock posln. Nebo umlm oddlenm prav a falen moudrosti vznik takov napt due a z nj takov osamlost a nruivost jako u morfinisty, kter stle douf, e nalezne spolenky ve sv neesti. Jestlie nae pirozen ddictv vyprchalo, pak tak, eeno s Hrakleitem, sestoupil ze svch ohnivch vin i veker duch. Kdy vak duch ztkne, stv se vodou a intelekt se v lucifersk pe zmocuje msta, na nm kdysi trnil duch. Duch si snad sm osobovat patris potestas nejvy moc nad du, nikoli ale pozemsk intelekt, kter je meem nebo kladivem lovka a ne tvrcem duchovnch svt, otcem due. Klages sem snad smoval a Schelerovo reetablovn ducha bylo pomrn skromn, protoe oba pat k dob, kde duch ji nen nahoe, nbr dole, kdy ji nen ohnm, nbr vodou. Cesta due, kter hled ztracenho otce, jako Sophia hled Bytha, proto

82

vede k vod, k onomu temnmu zrcadlu, kter le na jejm dn. Kdokoli si pro sebe vyvolil stav duchovn chudoby, prav ddictv protestantismu dsledn dovedenho ivotem do konce, dostane se na cestu due, je vede k vod. Tato voda tedy nen metaforick povra, je iv symbol temn psch. Nejlpe to snad uki na konkrtnm pkladu, kter nech zastupuje mnoho jinch: Protestantskmu teologu se asto zdval tent sen, e stoj na svahu, pod nm le hlubok dol a v nm temn jezero. Ve snu v, e ho dosud vdy nco zadrelo, aby se k jezeru piblil. Tentokrt se rozhodne jt k vod. Jak se bl ke behu, stmv se a zan bt nebezpeno a pes hladinu jezera nhle pebhne nraz vtru. Tu ho popadne panick strach a probud se. Tento sen ukazuje pirozenou symboliku. Snc sestupuje do sv vlastn hlubiny a cesta ho pivd k tajemn vod. A tady se stane zzrak jako na rybnku v Bethesd: sestoup andl a dotkne se vody, kter tm zsk livou slu. Ve snu je to vtr, pneuma, kter vane, kudy chce. lovk mus sestoupit k vod, aby byl vyvoln zzrak oiven vody. Dech ducha, kter pebhne pes temnou vodu, je ale hroziv jako vechno, eho lovk nen pinou nebo eho pinu nezn. Je tm naznaena neviditeln ptomnost, numen, jemu ivot nepropjilo ani lidsk oekvn, ani svvoln intrika. ije samo ze sebe a lovka, jemu byl stle duch jen tm, co si mysl, co sm dl, co stoj v knihch nebo o em mluv lid, pepad hrza. Kdy se to vak pihod spontnn, pak je to straidlo a naivn rozum zachvt primitivn strach. Prv tak mi popsali starci kmene Elgony v Keni boha noci, kterho nazvaj Ten, kdo dl strach. Pijde k tob, kali, jako chladn zvan vtru a ty se zhroz, nebo svitiv obchz kolem ve vysok trv; africk Pan, kter obchz v poledn hodin duch v rkos, psk na fltnu a stra paste. Tak onen dech pneumatu znovu vystrail ve snu pastora, paste stda, kter v temnm nonm ase vstoupil na rkosm porostl beh vody v hlubokm dol due. Snad onen kdysi ohniv duch sestoupil k prod, ke stromu a skle i vodm due jako onen staec v Nietzscheho Zarathutrovi*161, jen, unaven lidstvem, odeel do lesa, aby s medvdy bruel psn k poct Stvoitele. Snad mus jt lovk cestou vody, kter vede vdy dol, chce-li opt
161

Friedrich Nietzsche, Tak pravil Zarathustra, Olomouc, Votobia, 1995, str. 8-9.

83

vykopat poklad, vzcn ddictv otc. V gnostickm hymnu na dui* 162 je syn vysln rodii, aby hledal perlu, kter se ztratila z koruny krlovskho otce. Perla le na dn hlubok studny, kterou hld drak v zemi Egypan, v smyslnm a opojnm svt fyzickch i duchovnch bohatstv. Syn a ddic se vyprav, aby pinesl klenot, a v orgich egyptskch svtskch rozko zapomene sm na sebe i na svj kol, a mu otcv dopis pipomene, co je jeho povinnost. Vyd se k vod a pono se do temn hlubiny studny, na jejm dn nachz perlu, aby ji konen pinesl nejvymu bostv. Tento hymnus, pipisovan Bardesanovi, pochz z doby, kter se t na v nejednom smru podob. Lidstvo hledalo a oekvalo a byla to Ryba levatus de profundo*163 (vyzdvien, esky ovem vyzdvien, z hlubin) z pramene, kter se stala symbolem Spasitele. Kdy jsem psal tyto dky, dostal jsem z Vancouveru dopis od neznmho lovka. Pisatel se podivuje nad svmi sny, je se neustle zabvaj jen vodou: Tm pokad, kdy snm, je to o vod: bu se koupu, nebo petee zchod nebo praskne potrub nebo je mj dm zanesen na kraj vody nebo vidm, jak njakmu znmmu hroz, e se utop ve vod, nebo se pokoum vyjt z vody nebo se koupu a vana petk. *164 Voda je nejbnj symbol pro nevdom. Jezero v dol je nevdom, kter le jaksi pod vdomm, a proto se tak asto oznauje jako podvdom, nezdka s nepjemnou pchut mncennho vdom. Voda je duch dol, taoistick vodn drak, jeho povaha je podobn vod, v jin pojat jang. Voda proto psychologicky znamen: duch, kter se stal nevdom. Proto tak teologv sen zcela sprvn k, e u vody me zat psoben ivho ducha jako zzrak vylen v rybnku v Bethesd. Zd se, e sestup do hlubiny vdy pedchz vzestupu. Tak se jinmu teologovi zdlo* 165, e spatil na hoe zmek jako z legendy o grlu. el ulic, kter zdnliv vedla k pat hory a stoupala. Kdy se vak piblil k hoe, objevil ke svmu velkmu zklamn, e ho od n dlila propast, temn a hlubok rokle, v n
162 Srv. Thomasakten, in: Neutestamentliche Apokryphen (hg. Hennecke), Tbingen 1924, str. 277-281. (esky lze tento krtk text nalzt v knize Petra Pokornho Pse o perle, 1. vyd., Praha, Vyehrad, 1986, str. 16-20.) 163 Augustinus, Confessionum libri, XIII, XXI, col. 395, 29. 164 Angl. text viz GW. 165 To, e jde opt o sen teologa, neudivuje proto, e far se ji ryze profesionln zabv, motivem vzestupu. Mus o nm mluvit tak asto, e je nasnad otzka, jak je asi jeho vlastn duchovn vzestup.

84

huela podsvtn eka. Do hlubiny vedla pkr stezka a na druh stran opt namhav plhala vzhru. Vhled ho ale odradil a snc se probudil. Tak zde stoj proti sncmu, jen usiluje o svtl viny, nutnost ponoit se nejprve do temn hlubiny a ukazuje se jako nezbytn podmnka vyho vzestupu. V tto hlubin hroz nebezpe, ktermu se ten, kdo je chytr, vyhne; tm se ale tak piprav o dobro, kterho by mohl doshnout smlm, ale nerozumnm odvnm inem. Vpov sncho nar na prudk odpor vdom, kter zn ducha pouze jako nco, co se nachz ve vinch. Duch zejm pichz vdy shora. Zdola pichz vechno, co je patn a zavrenhodn. Pro tento nzor znamen duch nejvy svobodu, vznen nad hlubinami, proputn z vzen toho, co je chthonick, pozemsk, a proto refugium (toit) pro vechny bzliv, kte se nechtj stt. Voda je vak pozemsky hmatateln, je tak tekutinou pudy ovldanho tla, krv a krveznivost, pachem zvete a vnmi ztklou tlesnost. Nevdom je ona psch, je z dennho jasu duchovn a mravn istho vdom sah dol do onoho nervovho systmu, kter se odedvna oznauje jako sympatikus, a na rozdl od cerebrospinlnho systmu, kter udruje vnmn a innost sval a tm ovld prostor, jen jej obklopuje, zachovv rovnovhu ivota bez pomoci smyslovch orgn a tajuplnmi cestami skrze spoludrdn nejen zprostedkuje zprvy o nejvnitrnj podstat jinho ivota, nbr i na tuto vnitn innost vyzauje. V tomto smyslu je to svrchovan kolektivn systm, vlastn zklad vekerho participation mystique (mystickho astenstv), zatmco cerebrospinln funkce vrchol v odlien uritosti j a zachycuje mdiem prostoru stle jen povrchy a formlnosti. Tato funkce prov vechno jako vnj, ta druh vechno jako vnitn. Nevdom obecn plat za jakousi do sebe uzavenou osobn intimitu, co bible oznauje napklad jako srdce a mimo jin chpe jako msto pvodu vech patnch mylenek. V komnatch srdce sdl zl krvav duchov, prchliv hnv a smysln slabost. Tak vypad nevdom, kdy je pozoruje vdom. Vdom se ale zd bt v podstat zleitost velkho mozku, kter vechno oddluje a vid izolovan, tedy i nevdom, kter je veskrze pokldno za zcela moje nevdom. Mysl se proto veobecn, e ten, kdo sestoup do nevdom, se dostane do tisniv omezenosti egocentricksubjektivity a v tto slep ulice je vystaven toku vech zlch zvat, kter ukrv jeskyn duevnho podsvt.

85

Ten, kdo pohldne do zrcadla vodn hladiny, uvid pedevm svj vlastn obraz. Kdo jde sm k sob, riskuje setkn se sebou samm. Zrcadlo nelichot, ukazuje vrn to, co do nj pohl, toti onu tv, kterou svtu nikdy neukazujeme, protoe ji zakrvme personou, maskou herce. Zrcadlo vak je za maskou a ukazuje pravou tv. To je prvn zkouka odvahy na vnitn cest, zkouka, kter sta k tomu, aby mnoh odradila, jeliko setkn se sebou samm pat k nejnepjemnjm vcem, jim lovk unik, dokud me vechno negativn projikovat na okol. Je-li lovk s to vidt vlastn stn a snst vdom tohoto stnu, pak je vyeena teprve mal st kolu: lovk odhalil alespo osobn nevdom. Stn je vak iv st osobnosti a chce proto v njak podob spolu s n t. Nelze jej popt nebo rozumovnm pemnit v nekodnou vc. Tento problm je nepomrn obtn, nebo nejen e vyaduje celho lovka, ale pipomn mu souasn i jeho bezmocnost a neschopnost. Siln povahy nebo bychom mli spe ci slab? nemaj tuto narku rdy; vymlej si njak heroick mimo dobro a zlo a rozsekvaj gordick uzel, msto aby ho rozvzaly. et ale pece mus bt dve nebo pozdji vyrovnn. lovk si to u mus pipustit: jsou problmy, kter neme vlastnmi prostedky pln vyeit. Takov piznn m vhodu poctivosti, pravdy i skutenosti a je jm poloen zklad pro kompenzan reakci kolektivnho nevdom; to znamen, e nyn je lovk naklonn tomu, aby naslouchal npomocnmu npadu nebo vnmal mylenky, kter pedtm nepustil ke slovu. Bude si mon vmat sn, kter se v takovch chvlch dostavuj, nebo uvaovat o jistch udlostech, kter se v ns prv v tto dob odehrvaj. M-li lovk takov postoj, mohou se probudit a zashnout npomocn sly, je dmaj v hlub pirozenosti lovka, nebo bezmocnost a slabost jsou vnm proitkem a vnou otzkou lidstva a existuje na n tak vn odpov, jinak by lovk ji dvno zahynul. Pokud jsme udlali vechno, co jsme udlat mohli, pak u zbv jen to, co bychom jet mohli udlat, kdybychom to vdli. Kolik toho vak lovk v sm o sob? Je to podle vech zkuenost velmi mlo. Pro nevdom proto zbv velk prostor. Jak znmo, modlitba vyaduje velmi podobn postoj, a proto m i odpovdajc inek. Nutn a potebn reakce kolektivnho nevdom se projevuje v archetypicky ztvrnnch pedstavch. Setkn se sebou samm znamen nejprve setkn s vlastnm stnem. Stn je ovem labina, zk brna, je

86

je trzniv tsn, a toho nezstane ueten nikdo, kdo sestoup do hlubok studny. lovk ale mus poznat sm sebe, aby vdl, kdo je, protoe to, co pijde po smrti, je neekan nekonen, rozshl prostor pln neuviteln neuritosti, patrn dn uvnit a dn vn, dn nahoe a dn dole, dn zde nebo tam, dn moje a dn tvoje, dn dobro a dn zlo. Je to svt vody, v nm se vzn ve iv, na as zastaveno, kde zan e sympatiku, due veho ivho, kde jsem neoddliteln tm i onm, kde provm v sob druhho a kde druh prov m jako j.Kolektivn nevdom je cokoli, jen ne do sebe uzaven, osobn systm, je to celosvtov a svtu oteven objektivita. J jsem objektem vech subjekt, naprosto obrcen ne v mm obvyklm vdom, kde jsem stle subjektem, kter m objekty. Jsem tam v bezprostedn sounleitosti se svtem propojen do t mry, e velmi snadno zapomnm, kdo ve skutenosti jsem. Ztracen sm v sob je sprvn vraz, kter charakterizuje tento stav. Toto bytostn J (Selbst) je ale svt nebo njak svt, kdyby ho vdom mohlo vidt. Proto mus lovk vdt, kdo je. Sotva se nevdom nkoho dotkne, u jm lovk je, protoe si nen vdom sm sebe. To je prvotn nebezpe, kter primitivn lovk, jen sm je tak blzko tomuto plrmatu (plnosti, duchovnmu svtu kolem prvotnho bostv), zn a kter je pedmtem jeho bzn. Jeho uvdomn je toti nejist a stoj na vratkch nohou. Je jet dtsk, prv se vynoiv z prvotnch vod. Snadno se pes n me pevalit vlna nevdom a on zapomene, kdo byl, a dl vci, v nich ji sm sebe nezn. Proto se primitivov boj neovldanch afekt, e v nich vdom pli snadno zanik a dv prostor posedlosti. Veker snaen lidstva proto smovalo k upevnn vdom. Tomuto elu slouily rituly, reprsentations collectives, dogmata; byly hrzemi a zdmi zzenmi proti nebezpem nevdom, perils of the soul (nebezpem due). Primitivn ritul proto spov v zaklnn duch, odarovvn, odvracen zlho znamen, vtn, oiovn a v analogickm, to znamen magickm vytven npomocnho dn. Jsou to tyto od pravku zizovan zdi, je se pozdji staly zklady crkve. Proto jsou to tak tyto zdi, kter se bort, kdy symboly slbnou stm. Pak vody stoupaj a lidstvo postihuj bezbeh katastrofy. Nboensk vdce Indin z puebla Taos, Loco Tenente Gobernador, mi jednou ekl: Amerian by mli pestat niit nae nboenstv, nebo kdy

87

zahyne a my u nebudeme moci pomhat slunci, naemu otci, putovat po nebi, pak Amerian a cel svt do deseti let nco zaij; pak u toti slunce nevyjde. To znamen, e bude tma, svtlo vdom zhasne a nastane temn moe nevdom. Lidstvo, a u je primitivn i nikoli, stle stoj na hranicch onch vc, kter samo kon, a pece neovld. Cel svt chce mr a cel svt zbroj do vlky podle axiomu Si vis pacem, para bellm (chce-li mr, pipravuj vlku), abychom uvedli jen jeden pklad. Lidstvo nezme nic proti lidstvu a bohov mu jako odedvna ukazuj cesty osudu. Dnes bohy nazvme faktory, co pochz od slova facere, dlat. Tito dlajc stoj za kulisami divadla svta. Je tomu tak v malm i ve velkm. Ve vdom jsme svmi vlastnmi pny; jsme zdnliv tyto faktory samy. Projdeme-li vak branou stnu, s hrzou si uvdomme, e jsme objekty faktor. Je rozhodn nepjemn to vdt; nic nezklame vce ne odhalen na nedostatenosti. Podncuje to dokonce k primitivn panice, protoe je nebezpen zpochybnna svrchovan nadvlda vdom, ji zkostliv steme, v ni vme a kter je ve skutenosti tajemstvm lidskho spchu. Protoe ale nevdomost nezaruuje jistotu, ba naopak zvtujenejistotu, je snad lep pes vekerou bze vdt o naem ohroen. Sprvn poloen otzka znamen polovin vyeen problmu. V kadm ppad pak budeme vdt, e nejvt nebezpe, je ns ohrouje, pochz z nedozrnosti psychick reakce. Rozumn a rozvn lid proto ji odedvna chpali, e vnj historick podmnky jakhokoli druhu tvo pouze podnty ke skutenm nebezpem ohroujcm ivot, toti k politicko-socilnm bludnm systmm, kter je nutno chpat nikoli kauzln jako nutn nsledky vnjch podmnek, nbr jako rozhodnut nevdom. Tato problematika je nov, nebo vechny doby ped nmi jet v njak form vily v bohy. Bylo zapoteb ji bezpkladnho ochuzen symboliky, abychom znovu objevili bohy jako psychick faktory, jako archetypy nevdom. Tento objev je snad zatm jet nevrohodn. K pesvden je teba on zkuenosti, je je nartnuta v teologov snu; jen tehdy lze zakusit autonomnost a spontaneitu ducha nad vodami. Od t doby, kdy hvzdy spadly z nebe a nae nejvy symboly vybledly, vldne v nevdom skryt ivot. Proto dnes mme psychologii a proto hovome o nevdom. To vechno by bylo a ve skutenosti tak je zcela zbyten v dob a ve form kultury, kter m symboly. Tyto symboly jsou duchem

88

shry a pak i duch je nahoe. Proto by bylo pro takov lidi poetilou a nesmyslnou opovlivost chtt provat i zkoumat nevdom, je neobsahuje nic ne tichou, neruenou vldu prody. Nae nevdom vak skrv ivou vodu, to znamen ducha, jen se stal prodnm, a proto je rozjiten. Nebe se stalo nam fyziklnm vesmrem a bosk empyreum krsnou vzpomnkou, jak to kdysi bylo. Nae srdce vak plane a skryt neklid hlod v koenech naeho byt. Spolu s psn Vlusp se meme ptt: Co si to muml din s hlavou Mima? U va ji v prameni ,*166 Zabvat se nevdomm je pro ns ivotn otzkou. Jde o duchovn byt i nebyt. Vichni lid, je potkala zkuenost naznaen ve zmnnm snu, vd, e poklad je ve vodn hlubin a oni se jej pokus vyzvednout. Protoe nikdy nesm zapomenout, kdo jsou, nesm za dnch okolnost ztratit sv vdom. Budou se pevn dret svho stanoviska na zemi; stanou se tak abychom zstali u podobenstv rybi, kte udic a st chytaj to, co plave ve vod. Jestlie existuj ist i neist blzni, kte nechpou, co rybi dlaj, pak posledn jmenovan neztrat vru v sekulrn smysl svho konn, nebo symbol jejich emesla je o mnoho stalet star ne nehynouc zvst o svatm grlu. Avak ne kad je ryb. Nkdy se tato postava zastav na svm instinktivnm pedstupni a pak je to vydra, jak vme napklad z vydch pohdek Oscara A. H. Schmitze* 167. Kdo se dv do vody, vid sice svj vlastn obraz, ale za nm se brzy vyno iv bytosti; snad jsou to ryby, nekodn obyvatel hlubiny nekodn, kdyby jezero nebylo pro mnoh pln straidel. Jsou to vodn bytosti zvltnho druhu. Nkdy se rybi dostane do st rusalka, ensk, napl lidsk ryba*168. Rusalky jsou marniv bytosti: Pl taen tam, pl kles tam sm, a nezhldli ho ji.*169 Rusalka je jet instinktivnj pedstupe arovn ensk bytosti, kterou oznaujeme anima. Mohou to bt tak Sirny, Meluzny* 170, lesn
Die Edda, str. 149. Toto msto bylo nota bene napsno v roce 1934. In: Mdrchen aus dem Unbewufiten, Mnchen 1932, str. 14 a nsl. 168 Srv. k tomu Paracelsus, De vita longa, hg. Adam von Bodenstein (1562) a mj koment k tomu in: Paracelsus als geistige Erscheinung (Paracelsusjako duchovn zjev), GW13, Studien uber alchemistische Vorstellungen (Studie o alchymickch pedstavch). 169 Goethe, Ryb, balada; esk citace pevzata z: J. W. Geothe, Balady, Praha, Odeon, 1976, str. 44. 170 Srv. k tomu obraz adepta v Liber mutus z roku 1677 (Obrzek 13 in: Psychologie
167 166

89

nky, vly a dcery krle duch, lamie a sukkuby, kter l mladky a vysvaj jim ivot. Mravokrce ekne, e tyto postavy jsou projekce touebnch citovch stav a zavrenhodnch fantazi. Nemohu neuznat jistou oprvnnost tohoto konstatovn. Je to vak cel pravda? Nen rusalka skuten nim jinm ne produktem morlnho ochabnut? Neexistovaly takov bytosti ji dvno, v dob, kdy bylo svtajc lidsk vdom zcela svzno s prodou? Nejdve zejm byli duchov v lese, na poli a ve vodnch tocch, dvno pedtm, ne existovala otzka morlnho svdom. Navc byly tyto bytosti prv tolik obvan, e jejich ponkud podivn erotick manry jsou pro n charakteristick jen relativn. Vdom bylo tehdy mnohem jednodu a jeho majetek smn mal. Nekonen mnoho z toho, co dnes pociujeme jako soust na vlastn psychick podstaty, se u primitiva projikovno jet vesele prohn po ir plni. Slovo projekce se vlastn nehod, nebo z due nebylo nic vyvreno, nbr psch se spe adou introjeknch akt stala komplexn tak, jak ji dnes znme. Jej komplexnost vzrstala v pomru k odduchovnn prody. Nebezpen vla z tehdejch dob se dnes nazv erotick fantazie, kter trznivm zpsobem komplikuje n duevn ivot. Potkv ns sice nemn ne rusalka, nadto je jako sukkuba; promuje se do mnoha podob jako arodjnice a projevuje vbec nesnesitelnou samostatnost, kter psychickmu obsahu vlastn po prvu nepslu. Pleitostn zpsobuje fascinace, kter se mohou vyrovnat nejlepmu oarovn, nebo zkostn stavy, je si nezadaj se zjevenm bla. Je to tveraiv bytost, je nm k cestu v mnoha promnch a pevlecch, trop nm rzn elmovsk kousky, zpsobuje blaen i neblah len, deprese a extze, neovladateln afekty atd. Ani ve stavu rozumn introjekce neodloila rusalka sv ibalstv. arodjnice nepestala mchat sv neist npoje lsky a smrti, ale jej magick jed se zjemnil na intriku a sebeklam; sice neviditeln, nikoli mn nebezpen. Odkud vak bereme odvahu oznaovat tuto vlu jako animu? Anima pece znamen dui a oznauje nco velmi zzranho a nesmrtelnho. Tak tomu ale vdy nebylo. Nesmme zapomnat, e takov due je dogmatick
penosu, Vbor z dla C. G.Junga, sv. III). Chyt ryby a lap rusalku. Jeho soror mystica (mystick sestra) vak svou st chyt ptky, kte pedstavuj anima. Idea animy se vyskytuje v literatue 16. a 17. stolet astji, napklad u Richarda Vita, Aldrovanda a v komenti k Tractatus aureus. Viz mj lnek Das Rtsel von Bologna (Zhada bolosk) = Das Enigma Bolognese, GW 14/1, Mystrium Coniunctionis.

90

pedstava, jejm elem je zaehnat a polapit nco nebezpen spontnnho a ivho. Nmeck slovo due (Seele) je pes gtskou formu saiwal nejble pbuzn s eckm slovem aiXoq (aiolos), co znamen pohnut, tpytc se mnoha barvami, tedy nco jako motl, ecky ipux] (psch), kter opojen poletuje z kvtu na kvt a ije z medu a lsky. V gnostick typologii stoj vQWTrog yvxixq, (anthrpos pschikos) psychik pod pneumatikem (TTVEUucmxg, pneumatikos), a konen existuj i patn due, kter se mus po celou vnost smait v pekle. Dokonce i pln nevinn duenektnho novorozence je pipravena pinejmenm o pedstavu Boha. U primitiv je due magick dech ivota (odtud anima) nebo plamen. Nekanonick slovo Pn pilhav k: Kdo je mi nablzku, je nablzku ohni* 171. U Hrakleita je due na nejvym stupni ohniv a such, nebo ipux1! (ps~ ch) je o sob nejble pbuzn chladnmu dechu ip/etv (psychein) znamen dchat, ipuxQc, (psychros) je chladn, studen a IJJOXOC; (psychos) chlad Oduevnl bytost je iv bytost. Due je v lovku to ivouc, co ije samo ze sebe a co zpsobuje ivot; proto Bh vdechl Adamovi ivouc dech, aby il. Due lst a hravm lenm svd k ivotu lnou hmotu, kter nechce t. Pesvduje o nedvryhodnch vcech, aby byl ivot it. Je pln osidel a nstrah, aby lovk padl, dostal se na Zemi, zapletl se tam a ulpl na n, aby byl ivot it, stejn jako Eva v rji u nemohla upustit od toho, aby Adama nepesvdovala o tom, e zakzan jablko je dobr. Kdyby nebylo neklidu a mavosti due, lovk by ve sv nejvt nruivosti lenosti dospl k neinnosti*172. Urit druh racionality je jejm advoktem a urit druh morlky k tomu dv sv poehnn. Mt dui je odvnm inem ivota, jeliko due je dmon, jen dv ivot a jen hraje svou sktkovskou hru nad i pod lidskou existenc. Proto se mu tak v dogmatu hroz jednostrannmi tresty a usmiuje se poehnnmi, je oboj daleko pekrauj zsluhy, je jsou v lidskch monostech. Nebe a peklo jsou osudy due a nikoli obyejnho lovka, kter by ve sv slabosti a kehkosti vbec nevdl, co se sebou v nebeskm Jeruzalm pot. Anima nen dogmatick due, dn anima rationalis, kter je filosofickm pojmem, ale je pirozen archetyp, kter uspokojivm
Hennecke (Hg.), Neutestamentliche Apokryphen, str. 35. La Rochefoucauld, Maxime (supprime), DCXXX, Paris 1868, str. 264. (Srv. Vznik hrdiny, Vbor z dla C. G.Junga, sv. VIII)
172 171

91

zpsobem zahrnuje vechny vpovdi nevdom, primitivnho ducha, djin jazyka i nboenstv. Je to factor ve vlastnm smyslu slova. lovk ji neme udlat; ona je vdy tm apriori nlad, reakc, impuls a vech monch psychickch spontnnost. Je tm, co ije ze sebe a co zpsobuje, e ijeme my; ivot za vdomm, kter neme bt do vdom beze zbytku integrovn, nbr z nj vdom naopak spe vychz. Psychick ivot je nakonec z vt sti nevdomm a obklopuje vdom ze vech stran; mylenka, je nm okamit svitne, kdy jedinkrt uvme, jak nevdom pprava je nutn k tomu, abychom napklad rozpoznali smyslov vjem. Akoli se zd, jako by anim psluel cel nevdom duevn ivot, pece je pouze jednm archetypem z mnoha. Proto necharakterizuje nevdom zcela. Je jen jeho aspektem. To se ukazuje ji na skutenosti, e je ensk povahy. To, co nen j, toti musk, je s nejvt pravdpodobnost ensk, a protoe ne-j je pociovno jako nepatc k j, a proto vnj, je obraz animy projikovn zpravidla na eny. V kadm pohlav je do jistho stupn opan pohlav, protoe biologicky rozhoduje volbu muskho pohlav pouze vt poet muskch gen; zd se, e men poet enskch gen tvo ensk charakter, kter vak zstv v dsledku sv podzenosti zpravidla nevdom. Archetypem animy vstupujeme do e boh, ppadn do oblasti, kterou si rezervovala metafyzika. Vechno, ehose anima dotkne, se stv numinzn, to znamen absolutn, nebezpen, tabuizovan, magick. Je hadem v rji nevinnho lovka plnho dobrch pedsevzet a mysl. Poskytuje pesvdiv dvody proti tomu, aby se lovk zabval nevdomm, protoe takov innost ni morln zbrany a rozpoutv sly, je bychom radji nechali v nevdom. Jako obvykle se ani zde tak docela neml, jeliko ivot o sob nen pouh dobro; je tak zl. Tm, e chce anima ivot, chce dobro i zlo. Ve svt elf tyto kategorie nejsou. Tlesn jako i psychick ivot m onu bezohlednost, e se asto mnohem lpe obejde bez konvenn morlky a zstane tak zdravj. Anima v v xaAv xvav (kalo kagathon) krsu a dobro* 173, co je primitivn pojem, existujc ped vekerou pozdji vynalezenou protikladnost estetiky a morlky. Bylo zapoteb dlouh kesansk diferenciace, aby se objasnilo, e co je dobr, nen vdy krsn, a co je
173

(krsa a dobro)

92

krsn, nen nutn dobr. Paradoxnost tohoto vidn pojm zpsobovala ekm a manm stejn tak mlo pot jako primitivm. Anima je konzervativn a navnm zpsobem se dr starho lidstv. Proto se rda zjevuje v historickm roue, se zvltn zlibou v ecku a Egypt. K tomu srovnejme klasiky Ridera Haggarda a Pierra Benoita. Sen renesance, Polifilova Hypnerotomachia*174, a Goethv Faust shly rovn hluboko do antiky, aby nalezly le vrai mot de la situation (prav vraz situace). Jeden zapsahal krlovnu Venui, druh trjskou Helenu. O anim ve svt reprezentanta biedermeieru a romantismu nartla iv obraz Anielajaffov*175. Nechci dle zvyovat poet vrohodnch korunnch svdk; poskytuj ovem dostatek ltky a nezmrn, autentick symboliky, abychom hojn obohatili nai vahu. Chce-li nkdo vdt, co se dje, kdy se anima objev v modern spolenosti, mohu nejlpe doporuit Erskinovu knihu Private Life of Helen ofTroy. Nen bez hloubky, jeliko nad vm skuten ivm spov dech vnosti. Anima je ivot mimo vechny kategorie, a proto se tak me obejt bez hany i chvly. Krlovna nebes a husika, kter sedla na lep ivotu uvaovali jsme nkdy, jak uboh osud byl v marinsk legend zasazen pod bosk hvzdy? Nesmysln a neuspodan ivot, kter nem dost na sv vlastn plnosti, je pro lovka zaazenho do sv civilizace pedmtem strachu a odporu a nelze mu nedat za pravdu, nebo takov ivot je tak matkou vekerho nesmyslu a veker tragiky. Proto pozemsk lovk se svm zdravm zvecm instiktem od potku bojuje s du a jej dmoninost. Kdyby byla due jednoznan temn, bylo by to jednoduch. Tak tomu bohuel nen, protoe tat anima se tak me zjevit jako andl svtla, jako pschopompos (prvodce du) a vst k nejvymu smyslu, jak ukazuje Faust. Je-li vyrovnn se stnem tovarysk kus, pak vyrovnn s animou je kus mistrovsk. Vztah k anim je opt zkouka odvahy a kest ohnm pro duchovn a morln sly mue. lovk nesm nikdy zapomenout, e prv u animy jde o psychick skutenosti, je tak kajc nikdy pedtm nebyly majetkem lovka, jeliko se jako projekce zdrovaly vtinou mimo jeho psychick okruh. U syna tkv v dominancimatky anima, kter mnohdy po
Srv. Linda Fierz-David, Der Liebestraum des Poliphilo, Zrich 1947. Bilder und Symbole aus E. T. A. Hojfmanns Mrchen Der Goldene Topf, in: C. G. Jung, Gestaltungen des Unbewufiten, Zrich 1950.
175 174

93

cel ivot zanechv plinou citovou vazbu a velmi tce omezuje osud mue, nebo naopak dv jeho odvaze kdla k nejsmlejm inm. Antickmu lovku se anima zjevuje jako bohyn nebo arodjnice; naproti tomu stedovk lovk nahradil bohyni Krlovnou nebes a Matkou Crkv. Svt protestanta zbaven symbol s sebou pinesl nejprve nezdravou sentimentalitu a potom zosten morlnho konfliktu, kter logicky vede k nietzscheovskmu mimo dobro a zlo, a to pouze v dsledku jeho nesnesitelnosti. V civilizovanch centrech se tento stav projevuje ve vzrstajc nestlosti manelstv. Americk pomr rozvedench manelstv je na mnoha mstech Evropy dosaen, ne-li pekroen, co dokazuje, e anima se ocit zejmna v projekci na druh pohlav, m vznikaj magicky komplikovan vztahy. Tato skutenost vedla, nikoli pinejmenm kvli svm patologickm dsledkm, ke vzniku modern psychologie, kter ve sv freudovsk form zastv nzor, e hlavnm zkladem vech poruch je sexualita, nzor, jen ji existujc konflikt jet vce vyostuje* 176. Zamuje se toti pina s inkem. Sexuln porucha nen nikterak pinou neurotickch obt, nbr stejn jako ony je jednm z patologickch ink, je vychzej ze snenho pizpsoben vdom, to znamen, e vdom je konfrontovno se situac a kolem, jim nedorostlo. Nechpe, jak se jeho svt zmnil a jak by se muselo zamit, aby bylo opt pizpsoben. Nrod nese pee zimy, kterou nelze vysvtlit* 177, jak k peklad jednoho korejskho npisu na stle. U stnu stejn jako u animy nesta o tchto pojmech vdt a pemlet o nich. Ani pouhm pebrnm cizch cit a mylenek nelze nikdy prot jejich obsah. Nen nic platn nauit se nazpam seznam archetyp. Archetypy jsou proitkov komplexy, kter se dostavuj osudov, to znamen, e jejich psoben zan v naem nejosobnjm ivot. Anima se u proti nm nestav jako bohyn, ale podle okolnost jako nae nejosobnj nedorozumn nebo n nejlep odvn in. Opust-li napklad star velezaslouil uenec v sedmdesti letech svou rodinu a oen se s dvacetiletou rusovlasou herekou, pak vzme bohov si opt pili pro ob. Tak se v ns projevuje dmonick pesila. A donedvna by bylo snadn odsoudit tuto mladou osobu jako arodjnici.
Sv stanovisko jsem podrobn vyloil ve sv knize Psychologie penosu, Vbor z dla C. G.Junga, sv. III. 177 Franc. text. viz GW
176

94

Podle m zkuenosti je velmi mnoho lid jistho stupn inteligence a vzdln, kte snadno a bezprostedn chpou ideu animy a jej relativn autonomie a rovn i fenomn anima u en. Psychologov mus v tomto ohledu pekonvat vt obte, snad proto, e nejsou nuceni vyrovnvat se s komplexnmi skutenostmi, je charakterizuj psychologii nevdom. Jsou-li zrove lkai, pak jim stoj v cest jejich somatopsychologick mylen, je zastv nzor, e psychologick procesy lze vyjdit intelektulnmi, biologickmi nebo fyziologickmi pojmy. Psychologie vak nen ani biologie, ani fyziologie, ani njak jin vda ne prv vdn o dui. Obraz, kter jsem dosud o anim nartl, nen pln. Anima je sice chaotickm puzenm k ivotu, ale vedle toho je v n nco neobyejn vznamnho, nco jako tajn vdnnebo skryt moudrost, v nejpodivnjm protikladu k jej iracionln sktkovsk povaze. Chtl bych zde opt odkzat na ve citovan autory. Rider Haggard nazv She Wisdoms Daughter (dcera moudrosti); Benotova krlovna Atlantidy m pinejmenm vbornou knihovnu, kter dokonce obsahuje ztracenou Platnovu knihu. Trjsk Helena je ve sv reinkarnaci vysvobozena Simonem Mgem z nevstince v Tyru a doprovz ho na cestch. Zpotku jsem se o tomto veskrze charakteristickm aspektu animy zmrn nezmioval, protoe prvn setkn s n zpravidla dv usuzovat spe na cokoli jinho ne na moudrost*178. Tento aspekt se ukazuje jen tomu, kdo se s animou vyrovn. Teprve tato tk prce dv vzrstajc mrou poznat*179, e za vekerou touto krutou hrou s lidskm osudem vz nco jako skryt mysl, kter, jak se zd, odpovd mocnj znalosti zkon ivota. Prv to, co je nejprve neoekvan, co je dsiv chaotick, odhaluje hlub smysl. A m vce je tento smysl poznvn, tm vce anima ztrc svj nalhajc a nutkajc charakter. Postupn vznikaj hrze proti plivu chaosu; nebo to, co je smyslupln, se oddluje od nesmyslnho, a tm, e smysl a nesmysl ji nejsou toton, se sla chaosu odntm smyslu a nesmyslu oslabuje a smysl se vybavuje silou smyslu a nesmysl silou nesmyslu. Tak vznik nov vesmr. Tm snad nen mnn nov objev
178 Odvolvm se zde na veobecn pstupn literrn pklady msto na klinick materil. Pro nae ely pln posta literrn pklad. 179 Mnno je vyrovnn s obsahy nevdom vbec. To pedstavuje velk kol procesu integrace.

95

lkask psychologie, ale prastar pravda, e z plnosti ivotnch zkuenost vznik ono uen, je pedv otec synovi*180. Moudrost a poetilost se v elf bytosti nejen jev jako jedno a tot, nbr jsou jedno a tot, pokud jsou pedstavovny animou. ivot je blzniv nerozumn a zrove m vznam a smysl. A kdy se tomu prvnmu nesmjeme a o tom druhm nepemlme, pak je ivot banln; vechno m ten nejmen rozmr. Pak existuje jen mal smysl a mal nesmysl. Nic znamen v zsad nco, nebo kdy jet neexistovali myslc lid, nebylo tu nikoho, kdo by jevy vykldal. Vykldat se mus jen tomu, kdo nerozum. Vznam m jen to, co je nesrozumiteln. lovk procitl ve svt, jemu nerozuml, a proto se jej pokou vykldat. Tak je i anima a tm ivot bezvznamn do t mry, nakolik nenabz dn vklad. Maj vak podstatu, je vyloiteln je, jeliko v kadm chaosu je kosmos a v kadm nepodku skryt d, v kad svvoli pevn zkon, protoe ve, co psob, spov na protikladu. Aby to bylo mon poznat, je zapoteb rozliujcho lidskho rozumu, kter vechno rozkld do antinomickch (protikladnch) sudk. Vyrovnv-li se s animou, podncuje jej jej chaotick svvole, aby tuil skryt d, to znamen, aby jsme tm v pokuen ci postuloval za jej podstatou osnovu, smysl a zmr, ale to by neodpovdalo pravd. Ve skutenosti lovk zprvu nedisponuje chladnm uvaovnm, ani mu nepomh vda a filosofie a tradin nboensk uen jen velmi podmnn. Je zapleten a zamotn v bezclnm provn a sudek se vemi svmi kategoriemi se ukazuje jako bezmocn. Lidsk vklad selhv, protoe vznikla bouliv ivotn situace, na ni se nehod dn obvykl interpretace. Je to okamik zhroucen. lovk kles do posledn hlubiny, jak sprvn k Apuleius, ad instar voluntariae mortis (takka dobrovoln smrti)* 181. Je to nikoli umle chtn, nbr pirozen vynucen rezignace na vlastn monosti; nen to morln vyoen, dobrovoln podzen a pokoen, ale naprost, jasn porka, korunovan panickm strachem z demoralizace. Kdy jsou vechny opory a berly zlomeny a ani nejtajnj posledn pojistka u nikde neslibuje ochranu, pak je teprve dna monost k proit archetypu, kter se dosud skrval ve vznamy obtkan nesmyslnosti animy. Je to archetyp smyslu,
Zde je dobrm pkladem mal knka Gustava Schmaltze, stliche Weisheit und westliche Psychotherapie, Stuttgart 1951. 181 Metamorphoseos, XI, 23, str. 240.
180

96

tak jako anima pedstavuje pmo archetyp ivota. Vdy se nm sice zd, e smysl je mlad z obou udlost, protoe uritm prvem pedpokldme, e ho sami dvme, a protoe rovn snad prvem vme, e velk svt me existovat, ani by byl vykldn. Jak ale dvme smysl? Odkud jej nakonec bereme? Formy naeho vkladu smyslu jsou historick kategorie, je sahaj do mlhavho dvnovku, co obvykle dostaten nezvaujeme. Vklad smyslu pouv jistch jazykovch matric, je samy opt pochzej z pradvnch obraz. Meme k tto otzce pistupovat, odkud chceme, vude se dostaneme k djinm jazyka a motiv, kter vedou vdy zpt, pmo do primitivnho svta div. Vezmme napklad slovo idea. Odvozuje se z Platnova pojmu eSoq (eidos) a vn ideje jsou praobrazy, je jsou jako transcendentn vn formy uloeny v 7TQOUQav (p TTTp (hen hyperrani top, na nadnebeskm mst). Oko proroka je vid jako imagines et lares nebo jako obrazy snu a zjevujc se vize. Nebo vezmme pojem energie, kter vykld fyzikln dn. Dve to byl tajemn ohe alchymist, flogiston, hmot inherentn tepeln sla, podobn jako prvotn teplo stoik nebo hrakleitovsk TTUQ ei ooov (pr aei zon, vn ijc ohe), kter je ji docela blzk primitivn pedstav obecn rozen ivotn sly, liv sly rstu a magick sly, obvykle oznaovan jako mana. Nechci zbyten hromadit pklady. Sta vdt, e nen jedna podstatn idea nebo pedstava, kter by nemla historick pedchdce. Zkladem vech jsou nakonec archetypick praformy, jejich nzornost vznikla v dob, kdy vdom jet nemyslelo, nbr vnmalo. Mylenka byla objektem vnitnho vnmn, nebyla mylena, ale pociovna jako jev, tak kajc vidna nebo slyena. Mylenka byla v podstat zjevenm. Nebyla nm, co bylo vynalezeno, byla nm vnucenm i pesvdivm svou bezprostedn skutenost. Mylen pedchz primitivnmu vdom vzanmu na j a to je spe jeho objektem ne subjektem. Avak ani my jsme jet nevyplhali na posledn vrchol uvdomn a mme proto rovn preexistujc mylen, kterho si ovem nejsme vdomi, dokud jsme podeprni starobylmi symboly; eeno jazykem snu, dokud otec nebo krl nezemel. Jak nevdom mysl a pipravuje een, chci ukzat na pkladu. Jde o mladho studenta teologie, kterho jsem osobn neznal. Ml problmy se

97

svm nboenskm pesvdenm a v t dob se mu zdl nsledujc sen*182.

Stl ped krsnm starm muem, jen byl odn cel v ernm. Vdl, e to byl bl mg. Mg k nmu dlouho promlouval, ale snc si u na obsah nemohl vzpomenout. Zapamatoval si jen zvren slova: A k tomu potebujeme pomoc ernho mga. V tom okamikuse otevely dvee a dovnit vstoupil podobn

star mu, pouze byl odn ble. ekl blmu mgovi: Potebuji tvou radu, vrhl vak postrann pohled na sncho, a nato bl mg ekl: Me klidn mluvit, je nevinn. Pak zaal ern mg vyprvt svj pbh. Pichz pr z dalek zem, kde se stalo nco podivnho. Zemi toti vldl star krl, kter ctil, e se bl jeho smrt. Vyhledal si tedy nhrobek. V on zemi je velk mnostv nhrobk ze starch dob a ten nejhez si krl vybral pro sebe. Podle povsti v nm byla pohbena panna. Krl nechal hrob otevt, aby jej upravil pro sv ely. Jakmile byly ostatky, je se v nm nachzely, vyneseny na vzduch, najednou obivly a promnily se v ernho kon, kter okamit utkal k pouti a tam zmizel. On ern mg se o tto phod doslechl a ihned se vypravil, aby toho kon nsledoval. Po mnoha dnech cesty, stle koni na stop, se dostal k pouti a proel ji a na druhou stranu, kde zase zanala travnat pda. Tam narazil na pasoucho se kon a nael tam rovn nco, kvli emu potebuje radu blho mga; nael tam toti kl od rje a nyn nev, co se s nm m dle stt. V tomto napnavm okamiku se snc probudil. Ve svtle pedchozch vklad snad nen tk rozlutit smysl snu. Star krl je vldnouc symbol, kter se chce odebrat k vnmu odpoinku, a to na mst, kde ji jsou podobn dominanty pohbeny. Jeho volba padne prv na hrob animy, kter sp spnkem smrti jako pkov Renka, dokud platn princip (princ neboli princeps) d a vyjaduje ivot. Kdy ale krl umr*183, anima opt ov a promuje se v ernho kon, kter ji v Platnov podobenstv vyjaduje vzpurnost vniv povahy. Ten, kdo ho nsleduje, se dostv do pout, to znamen do divok zem vzdlen od lid, co je obraz duchovnho a morlnho osamn. Tam ale le kle k rji.
O tomto snu jsem se ji zmnil in: O fenomenologii ducha v pohdkch (v tomto svazku) a in: Psychologie und Erziehung (Psychologie a vchova), GW 18/11, Das symbolische Leben (Symbolick ivot), pod XVI, jako o pkladu velkho snu, bez bliho komente. 183 Srv. k tomu motiv starho krle v alchymii in: Vbor z dla C. G.Junga, sv. VI.
182

98

Co je tedy rj? Zejm zahrada Eden se svm stromem dvoj tve, stromem ivota a poznn, a svmi tymi toky. V kesanskm pojet je to tak nebesk msto z Apokalypsy, je je stejn jako zahrada Eden myleno jako mandala. Mandala je ale symbol individuace. Je to tedy ern mg, kdo nachz kle k een pot s vrou, je sncho zatuj, kle, je otevraj cestu individuace. Protiklad pou rj tedy znamen jin protiklad: osamn individuace nebo uskutenn bytostnho J. Tato st snu je zrove pozoruhodnou parafrz slova Pn, doplnnho a vydanho u Hunta a Grenfella, v nm je cesta ke krlovstv nebeskmu ukzna skrze zvata a kde se k v napomenut: Proto poznejte sami sebe, nebo vy jste msto a msto je krlovstv.* 184 Dle je to tak parafrze hada z rje, kter pemluvil prvn rodie k hchu, jen pak v dalm vvoji vedl ke spse lidskho rodu Synem Bom. Tento kauzln sled dal, jak znmo, v ofitickm kultu podnt k identifikaci hada se Strem (Spasitelem, Mesiem). ern k a ern mg jsou a to je modern duevn statek tak kajc prvky zla, jejich relativita smrem k dobru je naznaena vmnou roucha. Oba mgov jsou dva aspekty starho mue, mocnjho mistra a uitele, archetypu ducha, kter pedstavuje preexistujc smysl skryt v chaotickm ivot. Je otcem due, je je vak zzran jeho panenskou matkou, a proto byl alchymisty oznaovn jako prastarsyn matky. ern mg a ern k odpovdaj sestupu do temnoty ve ve zmnnch snech. Jak nesnesiteln tk uen pro mladho studenta teologie! Natst si vbec neviml, e k nmu ve snu mluvil Otec vech prorok a na dosah mu piblil velk tajemstv. Snad udivuje, jak neeln jsou takov udlosti. Pro takov pltvn? Musm ovem ci, e nevme, jak inky ml tento sen na studenta v budoucnu, a pak musm zdraznit, e alespo mn ekl tento sen velmi mnoho. Neml by bt ztracen, i kdyby jej snc nepochopil. Mistr z tohoto snu se zjevn pokou ukzat dobro a zlo v jejich spolen funkci, snad jako odpov na stle jet nevyeen morln konflikt v kesansk dui. Osobitm relativizovnm protiklad dochz k jistmu piblen mylenkm Vchodu, tomu, co se v hinduistick filosofii oznauje jako nirdvandva, osvobozen od protiklad, je je ukzno jako monost een, kter smiuje konflikt. Jak nebezpen dmysln je vchodn relativita dobra a zla, ukazuje moudr indick otzka: Kdo
184

Srv. tak M. R. James, The Apocryphal New Testament, Oxford 1924, str. 25 a nsl.

99

potebuje del dobu k dovren dokonalosti, ten, kdo miluje Boha, nebo ten, kdo Boha nenvid? Odpov zn: Ten, kdo miluje Boha, potebuje k dovren dokonalosti sedm reinkarnac a ten, kdo Boha nenvid, potebuje pouze ti, nebo kdo Ho nenvid, bude na Nj myslet vce ne ten, kdo Ho miluje. Osvobozen od protiklad pedpokld jejich funkn rovnocennost, kter naemu kesanskmu pocitu odporuje. Nicmn, jak ukazuje n pklad snu, uspodan kooperace morlnch protiklad je pirozenou pravdou, je byla Vchodem rovn pirozen uznna, jak snad nejvraznji ukazuje taoistick filosofie. I v kesansk tradici ostatn existuje nkolik vpovd, je se bl tomuto stanovisku; pipomenu napklad podobenstv o nevrnm hospodi. N sen nepedstavuje v tomto ohledu nic jedinenho, protoe tendence k relativizaci protiklad je typickou vlastnost nevdom. Musme vak hned dodat, e to plat jen v ppadech vyhrocen morln pecitlivlosti; v jinch ppadech me nevdom prv tak neprosn poukazovat na nesluitelnost protiklad. K vdommu zamen zaujm nevdom zpravidla relativn stanovisko. Proto snad smme ci, e n sen pedpokld specifick pesvden a pochyby protestantskho teologickho vdom. To znamen omezen vpovdi na uritou oblast problm. Avak i s tmto krtem v platnosti demonstruje sen pevahu svho stanoviska. Vstin proto vyjaduje svj smysl jako mnn a hlas blho mga, jen nad vdomm sncho v kadm ohledu daleko vynik. Mg je synonymem moudrho starce, kter je pmo odvozen z postavy medicinmana v primitivn spolenosti. Je stejn jako anima nesmrteln dmon, jen svtlem smyslu pronik chaotick temnoty holho ivota. Je to ten, kdo pin osvcen, uitel a mistr, pschopompos, jeho personifikaci nemohl uniknout dokonce ani rozbje desek Nietzsche, kter vyvolal jeho inkarnaci v Zarathutrovi, vynikajcm duchu doby tm homrsk, nositeli a zvstovateli svho vlastnho dionskho osvcen a naden. Bh byl pro nj sice mrtev, ale dmon moudrosti se mu stal takka tlesnm dvojnkem, kdy k: Tu, nhle, ptelkyn! Z jednoho se stali dva A Zarathutra proel kolem m*185 Zarathutra je pro Nietzscheho vce ne poetickou postavou, je bezdnm vyznnm. Tak on zabloudil v temnotch od Boha odvrcenho a u nikoli kesanskho ivota, a proto k nmu piel ten, kdo
185

Sils-Maria, in: Lieder des Prinzen Vogelfrei, str. 360.

100

zjevuje a osvcuje, jako zdroj, je mluv z jeho due. Odtud pochz posvtn archaick jazyk Zarathutry, nebo to je styl tohoto archetypu. V proitku tohoto archetypu zakou modern lovk prastar zpsob mylen jako autonomn innost, jejm objektem je on. Hermes Trismegistos neboli Thovt (Thoth) hermetick literatury, Orfeus, Poimandrs a jemu pbuzn Hermv Poimn* 186 jsou dal formulace te zkuenosti. Kdyby nebylo jmno Lucifer ji pedpojat, bylo by snad pro tento archetyp vstin. Spokojil jsem se proto s tm, e jsem jej oznail archetyp moudrho starce, ppadn archetyp smyslu. Jako vechny archetypy m i tento pozitivn i negativn aspekt, jimi se zde nechci ble zabvat. ten najde podrobn vklad o dvoj tvi moudrho starce v mm lnku 0 fenomenologii ducha v pohdkch*187. Ti archetypy, o nich jsem dosud hovoil, stn, anima a moudr staec, vystupuj v bezprostedn zkuenosti personifikovan. V pedchozm textu jsem se pokusil naznait, z jakch obecnch psychologickch pedpoklad vychz zkuenost s nimi. To, co jsem sdlil, vak byly sam abstraktn racionalizace. Mohl bych, nebo lpe ml bych vlastn podat popis procesu, jak se ukazuje bezprostedn zkuenosti. V prbhu tohoto procesu toti archetypy vystupuj ve snech a fantazich jako jednajc osobnosti. Proces sm je znzorovn jinm druhem archetypu, je bychom mohli oznait jako archetypy promny. Tyto archetypy nejsou osobnosti, nbr spe typick situace, msta, prostedky, cesty atd., kter symbolizuj ten kter typ promny. Stejn jako osobnosti jsou i tyto archetypy prav a skuten symboly, je nemohou bt pln vyloeny ani jako anueia (smeia, znaky) ani jako alegorie. Jsou to tm spe prav symboly, e jsou mnohoznan, mnohoslibn a v neposledn ad nevyerpateln. Zkladn principy (qyai, archai) nevdom jsou pro bohatstv svch vztah nepopsateln, a to i pes svou poznatelnost. Intelektuln sudek se pirozen vdy pokou zjistit jejich jednoznanost a mj se tak s tm, co je podstatn, nebo to, co pedevm lze zjistit jako jedin odpovdajc jejich povaze, je jejich mnohoznanost, jejich tm nedozrn plnost vztah, je znemouje jakoukoli jednoznanou formulaci. Krom toho jsou v podstat paradoxn, tak jako je
Reitzenstein pojm Hirten des Hermas jako konkurenn kesansk spis k textu Poimandrs. 187 Viz O fenomenologii ducha v pohdkch, v tomto svazku.
186

101

pro alchymisty duch staec i mladk zrove*188. Chceme-li si udlat obrzek o symbolickm procesu, pak dobrmi pklady pro nj jsou alchymick srie obraz, akoli jejich symboly jsou v podstat tradin, i kdy asto temnho pvodu a vznamu. Vstinmi pklady z Vchodu jsou tantrick systm aker*189 nebo mystick nervov systm nsk jgy*190. Zd se tak, jako by srie obraz tarotu byly potomky archetypu promny. V tomto nzoru m utvrdila pesvdiv pednka pana profesora R. Bernoulliho*191.Symbolick proces je proitek obrazu a v obraze. Jeho prbh m zpravidla enantiodromickou strukturu, podobn jako text I-ingu, a pedstavuje proto rytmus kladu a zporu, prohry a vhry, svtla a tmy. Jeho zatek tm vdy charakterizuje slep ulika nebo jin bezvchodn situace; jeho clem je obecn eeno osvcen nebo vy uvdomn, m je vchoz situace pekonna na vy rovin. Proces se me asov stlaen znzornit v jedinm snu nebo v krtkm okamiku proitku, nebo se me thnout msce a roky podle toho, jak je vchoz situace individua, je je v procesu zahrnuto, a jak je cl, kterho je teba doshnout. Bohatstv symbol samozejm nadmru kols. Akoli nejprve je vechno provno v obraze, to znamen symbolicky, pesto v dnm ppad nejde o lacin nebezpe, nbr o velmi skuten rizika, na nich me podle okolnost zviset osud. Hlavn nebezpe spov v podlehnut fascinujcmu vlivu archetyp a k tomu me dojt nejspe tehdy, kdy si lovk archetypick obrazy neuvdom. M-li psychotickou predispozici, pak se za tchto okolnost me stt, e se archetypick obrazy, kter maj tak jako tak pro svou pirozenou mimino itu jistou autonomii, zcela vymknou kontrole vdom a zskaj plnou samostatnost, to znamen vytvo fenomny posedlosti. Pi posedlosti animou se chce napklad nemocn promnit autokastrac v enu jmnem Marie nebo se boj, e mu bude nco takovho zpsobeno nsilm. Pkladem toho je znm Schreber*192. Nemocn objevuj asto celou mytologii animy s poetnmi archaickmi motivy. Ppad tohoto druhu publikoval svho asu

188 189

(senex et iuvenis simul) Arthur Avalon (ed.), The Serpent Power, London 1919. 190 Erwin Rousselle, Seelische Fhrung im lebenden Taoismus, Zrich 1934. 191 Rudolf Bernoulli, Zur Symbolik geometrischer Figuren und Zahlen, Zrich 1935. 192 Denkwrdigkeiten eines Nervenkranken.

102

Jan Nelken*193. Jin pacient v knize sm popsal a komentoval sv zitky*194. Zmiuji se o tchto ppadech proto, e stle existuj lid, kte si mysl, e archetypy jsou m subjektivn smylenky. To, co pi duevnm onemocnn bezohledn vychz najevo, zstv v neurze jet skryto v pozad, odtud vak nicmn ovlivuje vdom. Kdy pak analza pronikne do pozad fenomn vdom, odhal tyt archetypick obrazy, je oivuj deliria psychotika. Last, but not least (v neposledn ad) dokazuj poetn literrn historick dokumenty, e u tchto archetyp jde o prakticky vudyptomn normln typy fantazie a nikoli o vplody duevn nemoci. Patologick prvek nespov v existenci tchto pedstav, ale v disociaci vdom, kter ji neme ovldat nevdom. Ve vech ppadech disociace se proto ukazuje nutnost integrace nevdom do vdom. Jde o proces syntzy, kter jsem oznail jako proces individuace. Tento proces vlastn odpovd pirozenmu prbhu ivota, v nm se individuum stv tm, m vdy bylo. Protoe m lovk vdom, neprobh takov vvoj hladce, nbr je asto obmovn a ruen, protoe vdom se znovu a znovu odchyluje od archetypickho instinktivnho zkladu a dostv se s nm do protikladu. Z toho pak plyne nutnost syntzy obou poloh. To ji na primitivnm stupni pedstavuje psychoterapii, kter se dje formou ritul obnovy. Pkladem jsou australsk zptn identifikace s pedky obdob alcherringa, identifikace se syny slunce u Indin z puebla Taos, apoteza Hlia v sidinch mystrich u Apuleia atd. Terapeutick metoda komplexn psychologie spov podletoho jednak v co mon nejplnjm uvdomn konstelovanch nevdomch obsah a jednak v jejich syntze s vdomm skrze akt poznn. Protoe kulturn lovk m velkou disociabilitu a neustle ji pouv, aby se vyhnul vem monm rizikm, nen pedem vbec jist, e by snad poznn bylo nsledovno odpovdajcm jednnm. Musme naopak potat s naprostou neinnost poznn, a proto nalhat na jeho smyslupln aplikovn. Poznn to zpravidla samo nein, ani neznamen mravn moc o sob. V takovch ppadech se pak jasn ukazuje, jak velkm morlnm problmem je len
193

Analytische Beobachtungen uber Phantasien eines Schizophrenen, Leipzig und Wien

1912. John Custance, Wisdom, Madness and Foliy, New York 1952, nmecky: Weisheit und Wahn, Zrich 1954.
194

103

neurzy. Protoe archetypy jsou jako vechny numinzn obsahy relativn autonomn, nemohou bt integrovny prost racionln, nbr vyaduj dialektick postup, to znamen vlastn vyrovnvn, je pacient provd asto formou dialogu, m uskuteuje, ani by to vdl, alchymickou definici meditace: toti meditace jako colloquium cum suo angelo bono, vnitn rozhovor se svm dobrm andlem* 195. Tento proces m zpravidla dramatick prbh s mnoha peripetiemi. Projevuje se nebo je doprovzen snovmi symboly, je jsou pbuzn s onmi reprsentations collectives, kter ve form mytologickch motiv odedvna pedstavovaly duevn procesy promny*196. V rmci pednky se musm spokojit s tm, e pojednvm jen o nkolika pkladech archetyp. Zvolil jsem ty, kter hraj hlavn roli v analze muskho nevdom, a pokusil jsem se rovn do urit mry nartnout psychick proces promny, v nm se objevuj. Postavy stnu, animy a moudrho starce, o nich jsem zde hovoil, jsem po prvnm vydn tto pednky podrobn popsal spolen s odpovdajcmi postavami enskho nevdom ve svch pspvcch k symbolice bytostnho J* 197 a proces individuace jsem podrobil blimu zkoumn ve vztahu k alchymick symbolice*198.

Rulandus, Lexicon alchemiae, Frankfurt 1612, viz meditatio. Odkazuji na sv vklady in: Symboly promny, Vbor z dla C. G.Junga, sv. VII a. sv. VIII. 197 GW9/II,Aion. 198 Psychologie a alchymie, Vbor z dla C. G.Junga, sv. V.
196

195

104

O POJMU KOLEKTIVNHO NEVDOM

(Der Begriffdes kollektiven Unbewufiten) Z nminy peloila Mgr. Eva Boskova. Pvodn pednka, pednesen pod nzvem The Concept of the Collective Unconscious 19. jna 1936 v Abernethian Society v St. Bartholomews Hospital v Londn. Byla zveejnna v asopise tto nemocnice Journal, XLIV, London 1936/37, str. 46-49 a 64-66. V nmeckm pekladu byla poprv publikovna jako soust svazku 9/1 GW, Die Archetypen und das kollektive UnbewuSte (Archetypy a kolektivn nevdom).

Snad dn z mch pojm se nesetkal s takovm neporozumnm jako mylenka kolektivnho nevdom. V nsledujc stati se pokusm: a) podat definici pojmu, b) nartnout jeho vznam pro psychologii, c) vysvtlit metodu dkazu, d) uvst pklad.

A. DEFINICE
Kolektivn nevdom je st psch, ji lze od osobnho nevdom negativn odliit tm, e za svou existenci nevd osobn zkuenosti a nen proto osobnm ziskem. Zatmco osobn nevdom se skld hlavn z obsah, je byly svho asu vdom, avak z vdom zmizely tak, e byly bu zapomenuty, nebo vytsnny, obsahy kolektivnho nevdom vevdom nikdy nebyly a nebyly tud nikdy zskny individuln, nbr vd za svou existenci vhradn ddinosti. Pojem archetyp, jen tvo nevyhnuteln korelt k mylence kolektivnho nevdom, naznauje existenci uritch forem v psch, je jsou vudyptomn nebo vude rozen. Mytologick vzkum je nazv motivy, v psychologii primitiv odpovdaj Lvy-Bruhlovu pojmu reprsentations collectives (kolektivn pedstavy) a v oblasti srovnvac religionistiky je Hubert a Mauss definovali jako kategorie imaginace. Adolf Bastian je u dve oznail elementrn mylenky nebo pramylenky. Z tchto odkaz by mlo dostaten jasn vyplvat, e moje pedstava archetyp doslova preexistujc formy nen vlun mm pojmem; je uznvna a znma i v jinch vdnch oborech. M teze tedy zn: Na rozdl od osobn povahy vdom psch existuje druh psychick systm kolektivnho neosobnho charakteru vedle naeho vdom, kter je zcela osobn povahy a kter i kdy jako pvsek pipojme osobn nevdom povaujeme za psch, ji jedin lze

105

zakouet. Kolektivn nevdom se nevyvj individuln, je ddno. Sestv z preexistujcch forem, archetyp, je si lze uvdomit a sekundrn a je dvaj obsahm vdom pevn vyznaenou formu.

B. PSYCHOLOGICK VZNAM KOLEKTIVNHO NEVDOM

Nae lkask psychologie, je vyrostla z odborn praxe, zdrazuje osobn povahu psch. Mm na mysli pedevm Freudovy a Adlerovy nzory. Je to psychologie osoby a jej etiologick nebo kauzln faktory jsou tm pln pokldny svou povahou za osobn. I tato psychologie se vak opr o jist veobecn biologick faktory, napklad o sexuln instinkt nebo o pud sebezchovy, a ne pouze o osobn zvltnosti. Je k tomu nucena do t mry, nakolik si dl nrok bt vysvtlujc vdou. dn z tchto nzor nepopr instinkty, je maj zvata a lid spolen, ani jejich vliv na osobn psychologii. Instinkty jsou ovem neosobn, veobecn rozen a ddin faktory motivujcho charakteru, je jsou asto vzdleny od okraje vdom natolik, e modern psychoterapie ct, e je postavena ped kol pomoci pacientovi k jejich uvdomn. Instinkty navc nejsou svou podstatou nejasn a neurit; jsou to specificky formovan pudov sly, je dlouho ped jakmkoli uvdomnm a bez ohledu na jakkoli stupe uvdomn sleduj sv inherentn cle. Proto tvo celkem pesn analogie k archetypm, ba tak pesn, e je dvod se domnvat, e archetypy samy jsou nevdom obrazy instinkt, jinmi slovy, pedstavuj zkladn vzor instinktivnho chovn. Hypotza kolektivnho nevdom je prv proto snad stejn odvn jako pedpoklad, e existuj instinkty. Memebeze veho pipustit, e lidsk aktivita je velkou mrou ovlivovna instinkty nehled na racionln motivace vdomho rozumu. Tvrdme-li tedy, e nae fantazie, nae vnmn a nae mylen jsou stejnm zpsobem ovlivovny vrozenmi a obecn existujcmi formlnmi principy, pak se mi zd, e normln fungujc chpn me v tto pedstav objevit prv tak mnoho nebo prv tak mlo mysticismu jako v teorii instinkt. Akoli byla tato vtka mysticismu vi mmu pojet vznena asto, musm znovu velmi zdraznit, e pojem kolektivnho nevdom nen ani spekulativn ani filosofick, nbr empirick zleitost. Otzka zn prost: existuj takov univerzln formy, nebo neexistuj? Existuj-li, pak existuje oblast psch,

106

kterou meme nazvat kolektivn nevdom. Diagnza kolektivnho nevdom nen vdy snadnm kolem. Nesta zdraznit asto zejmou archetypickou povahu nevdomch vtvor, nebo me bt odvozena prv tak dobe od toho, co lovk zskv prostednictvm jazyka a vchovy. Kryptomnzie by mla bt rovn vylouena, co je v nkterch ppadech tm nemon. I pes vechny tyto obte zbv dostaten mnostv individulnch ppad, je nade vechnu rozumnou pochybnost vykazuj autochtonn se obnovujc mytologick motivy. Existuje-li vbec takov nevdom, mus je vzt psychologick vysvtlen na vdom a jist dajn osobn etiologie podrobit vt kritice. To, co mm na mysli, snad me bt nejlpe objasnno na konkrtnm pkladu. etli jste snad Freudovu rozpravu o jistm obraze Leonarda da Vinci*199 Sv. Anna Samotet (Sv. Anna s Mari ajezultkem). Freud vysvtluje tento pozoruhodn obraz skutenost, e sm Leonardo ml dv matky. Tato kauzalita je osobn. Nechceme se pozastavovat nad skutenost, e takov obrazy jsou vechno jin ne jedin svho druhu, ani nad malm rozporem, e sv. Anna je pece Kristova babika; chceme zdraznit, e se zejm osobn psychologi se ms neosobn motiv, kter dobe znme odjinud. Je to motiv dvou matek, archetyp, s nm se lze setkat v oblasti mytologie a nboenstv v rozlinch variantch a kter tvo zklad etnch reprsentations collectives. Mohl bych se zmnit napklad o motivu dvojho pvodu, to znamen pvodu z lidskch i boskch rodi, jak je tomu u Hrakla, jen zskal nesmrtelnost, nevdomky adoptovn Herou. To, co je v ecku mtem, je v Egypt dokonce ritulem. Tam m faran od prody charakter jak lidsk, tak bosk. V snch zrozen v egyptskch chrmech je na stnch zobrazeno faranovo druh, bosk poet a narozen je dvakrt zrozen. To je pedstava, kter je zkladem vech mystri znovuzrozen, vetn kesanskch. Kristus sm je dvakrt zrozen; ktem v Jordnu doshl svho znovuzrozen z vody a z Ducha. Ktitelnice je v msk liturgii logicky oznaovna jako uterus ecclesiae (dloha crkve); a jak meme st v mskm misle, nazv se tak jet dnes pi svcen kestn vody o sabbatum sanctum, sobot ped velikonocemi. A je tomu jakkoli, v ran gnzi si pedstavovali Ducha, kter se zjevoval v podob holubice, jako
Eine Kindheitserinnerung des Leonardo da Vinci, Leipzig und Wien 1910, IV; esky: Sigmund Freud, Vzpomnka z dtstv Leonarda da Vinci, 2. vyd., Praha, Orbis, 1991.
199

107

Sofii, Sapientii, Moudrost a jako matku Kristovu. Na zklad tchto motiv dvojho rodiovstv se dnes dtem, msto abymly dobr nebo zl vly, kter kletbou nebo poehnnm provdj magickou adopci, pidluj kmoti, toti Gtti a Gotte (ve vcarsk nmin, od nmeckho Gott = Bh), godfather a godmother (v anglitin). Pedstava druhho zrozen je asov i mstn velmi rozen. V prvnch potcch medicny se vyskytuje jako magick lebn prostedek; v mnoha nboenstvch je mystickou zkuenost; tvo stedn mylenku stedovk prodn filosofie a last not least (v neposledn ad) infantiln fantazii mnoha malch i dosplch dt, kter v, e jejich rodie nejsou jejich skutenmi, nbr jen adoptivnmi rodii, jim byly sveny. Tuto pedstavu ml napklad i Benvenuto Cel-lini, jak pe ve sv autobiografii*200. Je tedy zcela vyloueno, e vichni lid, je v ve dvoj pvod, mli ve skutenosti vdy dv matky, nebo opan, e by ti nemnoz, kte sdlej Leonardv osud, nakazili zbytek lidstva svm komplexem. Skutenost je, e nelze ne pedpokldat, e univerzln vskyt fantazie o dvojm zrozen a souasn s n fantazie o dvou matkch odpovd veobecn lidsk poteb, kter se v tomto tmatu odr. Jestlie tedy Leonardo da Vinci portrtoval ve sv. Ann a Marii skuten ob sv matky o em pochybuji pak pece jen vyjdil nco, co si myslely nesetn miliony lid ped nm a po nm. Rovn symbol supa, o nm Freud pojednval v uvedenm lnku, tento nzor jen potvrzuje. Jako pramen symbolu cituje sprvn Horapollnovu knihu Hieroglyphica*201, kter byla v t dob velmi rozena, teme v n, e supi jsou jen enskho pohlav a symbolicky znamenali matku; ponali skrze vtr (ecky pneuma). Slovo pneuma nabylo pedevm pod vlivem kesanstv vznamu duch. Dokonce ve zprv o svatodunm zzraku m pneuma jet stle dvoj vznam vtr i duch. Podle mho nzoru poukazuje tato skutenost bezpochyby na Marii, kter, svou podstatou panna, poala z pneumatu, to jest podobn jako sup. Vedle toho je sup podle Horapollna tak symbol Athny, je vyskoila pmo z ela nejvyho boha, byla panna a znala zjevn jen duchovn matestv. To vechno jasn ukazuje na Marii a motiv znovuzrozen. Nen ani stopy po dkazu, e by mohl Leonardo tmto obrazem myslet nco jinho. Jestlie je
200 201

Leben des Benvenuto Cellini, pel. a vyd. Goethe, Tiibingen 1803. 1,11, str. 32; Freud, op. cit, II, str. 24 a nsl.; v eskm vydn str. 37 a nsl.

108

sprvn pedpoklad, e se sm identifikoval s Jezultkem, pak zobrazil se v pravdpodobnost mytick dvoj matestv, v dnm ppad vak svj vlastn osobn pbh. A co vichni ti ostatn umlci, kte zobrazili stejn motiv? Urit pece vichni nemli dv matky? Peneseme-li nyn Leonardv ppad na oblast neurz, pedpokldejme, e jde o pacienta s mateskm komplexem trpcho klamnou pedstavou, e pina jeho neurzy spov v tom, e ml skuten dv matky. Osobn vklad by musel pipustit, e m pravdu, a pece by byl tento vklad ve skutenosti zcela myln. Pina jeho neurzy by vlastn tkvla v optovnm probuzen archetypu dvoj matky, zcela nezvisle na tom, zda ml jednu nebo dv matky; jak jsme vidli, funguje tento archetyp individuln a historicky bez jakkoli souvislosti s pomrn vzcnm ppadem dvojho matestv. Je pirozen lkav pedpokldat tak jednoduchou a osobn pinu, ale hypotza je nejen nepesn, nbr zcela chybn. Oveme je obtn pochopit, jak motiv dvoj matky neznm lkai vzdlanmu pouze v medicn mohl mt tak velkou urujc slu, e se projevil jako traumatick stav. Vezmeme-li vak v vahu ohromn sly, je jsou skryty v mytick sfe lovka, vypad kauzln vznam archetypu mn fantasticky. Existuj skuten etn neurzy, je naznauj poruchy, kter lze odvodit pmo z okolnosti, e psychickmu ivotu pacienta chyb souinnost tchto hnacch sil. Pesto ryze personln psychologie redukc na osobn piny dl, co me, aby popela existenci archetypickch motiv, a v osobn analze se je dokonce pokou zniit. Povauji to za skuten nebezpenou opovlivost. Dnes lze povahu zastnnch sil posoudit lpe ne ped dvaceti lety. Nezavme prv, jak cel velk nrod oivuje archaick symbol, ba dokonce archaick nboensk formy a jak tato nov emoce revolunm a transformujcm zpsobem ovlivuje jednotlivce? lovk minulosti je v ns iv v me, o n by se nm ped vlkou nebylo zdlo; a co jinho je nakonec osud velkch nrod ne souet psychickch zmn individu? Pokud je neurza vlastn jen soukromou vc, toti pokud m sv koeny pouze v osobnch pinch, nehraj archetypy vbec dnou roli. Pokud je ovem zleitost veobecn inkompatibility nebo njakho jinho kodlivho stavu, kter zpsobuje neurzy u relativn velkho potu individu, musme pedpokldat ptomnost archetypu. Protoe neurzy

109

nejsou ve vtin ppad pouze soukrommi zleitostmi, nbr socilnmi jevy, musme tak ve vtin ppad pedpokldat ptomnost archetypu: druh archetypu, kter odpovd situaci, je probuzen a jako vsledek zanaj psobit ony explozivn, a proto tak nebezpen pudov sly, je jsou v archetypu skryty, a to m asto nedozrn dsledky. Ano, nen nic zlho, co by nemohlo lovka pod nadvldou archetypu napadnout. Byl by se nkdo ped ticeti lety odvil pedpokldat, e by el psychologick vvoj ve smru obnoven stedovkho pronsledovn id, e by se Evropa znovu tsla ped liktorskmi svazky prut a ped pochodovnm legi, e by se mohl znovu zavst msk pozdrav jako ped dvma tisci lety a e by msto kesanskho ke mohla miliony vlenk nalkat k pipravenosti zemt archaick svastika roznesli bychom toho lovka jako mystickho blzna. A dnes? Jakkoli ohromujc se to me zdt, cel toto lenstv je stranou skutenost. Soukrom ivot, soukrom motivy a piny i soukrom neurzy se v dnenm svt staly tm fikc. lovk minulosti, jen il ve svt archaickch reprsentations collectives, vstal opt z mrtvch k velmi oividnmu a trapn relnmu ivotu, a to nikoli pouze v nkolika nevyrovnanch jedincch, ale v mnoha milionech lid. Je tolik archetypu, kolik je typickch situac v ivot. Nekonen opakovn vtpilo tyto zkuenosti do psychick konstituce nikoli ve form obraz, je by byly naplnny obsahem, nbr zprvu pouze jako formy bez obsahu, kter toliko pedstavuj monost uritho typu chpn a jednn. Kdy se v ivot pihod nco, co odpovd archetypu, archetyp se zaktivizuje a nastupuje jako u instinktivn reakcenutkn, aby se prosadil proti rozumu a vli nebo vyvolal konflikt, kter peroste a k tomu, co je patologick, tj. k neurze.

C. METODA DKAZU
Musme se nyn vnovat otzce, jak me bt existence archetyp dokzna. Protoe archetypy maj vyvolvat jist duevn formy, musme objasnit, kde a jak lze zachytit materil, kter tyto formy znzoruje. Hlavn zdroj je ve snech, je maj tu vhodu, e jsou na vli nezvislmi, spontnnmi vtvory nevdom psch, kter jsou proto ryzmi prodnmi produkty, neovlivnnmi jakmkoli vdomm zmrem. Kdy se jedince dotazujeme, meme zjistit, kter motivy, je se objevuj ve snech, mu jsou

110

znmy. Z tch, je mu nejsou znmy, musme ovem vylouit vechny motivy, kter by mu mohly bt znmy, napklad abychom se vrtili k Leonardov ppadu symbol supa. Nevme, jestli Leonardo pevzal tento symbol z Horapollna, i kdy to by pro vzdlance jeho doby bylo beze veho mon, nebo umlci se zvlt v t dob vyznaovali znanm humanistickm vzdlnm. Proto by jeho vskyt v Leonardov fantazii nic nedokazoval, akoli motiv ptka je archetyp par excellence; z toho dvodu musme hledat motivy, kter sncmu prost nemohly bt znmy, a pesto se v jeho snu chovaj tak funkn, jak to znme z fungovn archetyp z historickch pramen. Dalm zdrojem potebnho materilu je takzvan aktivn imaginace. Pod n rozumm ony srie fantazi, je oivuje zmrn koncentrace. Mm zkuenost, e intenzita a etnost sn se zesiluje ptomnost nepochopitelnch a nevdomch fantazi a e sny mn svj charakter, zeslabuj se a je jich mn, kdy jsou tyto fantazie vyzvednuty do vdom. Z toho jsem vyvodil zvr, e sny asto obsahuj fantazie, kter maj tendenci k uvdomn zdroje sn jsou asto potlaen instinkty, je maj pirozen sklon ovlivovat vdom rozum. V takovch ppadech dvme pacientovi za kol, aby pozoroval kad jednotliv zlomek sv fantazie, kter se mu zd dleit, v jeho takzvanm kontextu, to znamen na zklad pslunho asocianho materilu, do nj je zalenn, tak dlouho, a mu porozum. Nen to otzka voln asociace, jak ji pro ely analzy snu doporuoval Freud, nbr jde o zpracovn fantazie pozorovnm dalho fantazijnho materilu tak, jak je k fragmentu pirozenm zpsobem pipojen. Nen zde msto, abych se zabval technickm objasnnm metody. Nech sta, e odhalen srie fantazi pin levu nevdom a pedstavuje materil bohat na archetypick formy. Tato metoda sm bt samozejm aplikovna jen v uritch, peliv vybranch ppadech. Nen zcela bez nebezpe, protoe me pacienta odvdt pli daleko od skutenosti. Varovn ped bezmylenkovitm pouvnm je kadopdn na mst. Konen, ale nikoli v posledn ad, jsou jako zajmav zdroje archetypickho materilu k dispozici bludn mylenkyduevn nemocnch, fantazie ve stavech transu a sny z ranho dtstv (od tetho do ptho roku ivota). Lze zskat jakkoli mnostv takovho materilu, ale je bezcenn,

111

kdy se lovku nepoda vystopovat pesvdiv historick paralely. Nesta pirozen spojit sen o hadu s mytickm vskytem hada; nebo kdo by mohl zaruit, e funkn vznam hada ve snuje stejn jako v jeho mytologickm rmci? Abychom vyvodili platnou paralelu, je nutn znt funkn vznam individulnho symbolu a pak zjistit, zda dajn paraleln mytologick symbol pat ke stejnmu druhu okolnost a v dsledku toho m tent funkn vznam. Sestaven takovch fakt je nejen zleitost zdlouhavho a namhavho vzkumu, ale i nevdnm objektem pro demonstraci. Protoe symboly nesm bt vytreny ze sv souvislosti, je nutno pedloit jak vyerpvajc osobn, tak mytologick zobrazen, co je prakticky nemon v rmci jedin pednky. Nkolikrt jsem se o to pokouel, nedbaje nebezpe, e polovinu svch poslucha uspm.

D. PKLAD
Jako pklad volm ppad z praxe, kter opt pouiji, akoli ji byl publikovn, protoe se dky sv strunosti hod pro ilustraci. Navc mohu pipojit nkolik poznmek, kter byly pi dvjm zveejnn* 202 vyputny. Asi v roce 1906 jsem se setkal s podivnmi fantaziemi paranoika, kter byl u mnoho let internovn. Od svho mld trpl nelitelnou schizofreni. Navtvoval obecn koly a pracoval jako ednk v kanceli. Neml dn zvltn nadn a j sm jsem tehdy nevdl nic o mytologii nebo archeologii; situace tak nebyla nijak podezel. Jednoho dne jsem ho zastihl, jak stl u okna, pohyboval hlavou sem a tam a moural do slunce. Podal m, abych dlal tot, a slbil mi, e pak uvidm nco velmi zajmavho. Kdy jsem se ho zeptal, co vid, byl pekvapen, e j sm jsem nic nevidl, a ekl: Vidte pece ten slunen penis kdy pohybuji hlavou sem a tam, pohybuje se tak, a to je vznik vtru. Pirozen jsem tuto zvltn mylenku vbec nechpal, ale zapsal jsem si ji. Asi o tyi roky pozdji, bhem svho mytologickho studia, jsem objevil knihu Albrechta Dietericha, znmho filologa, kter vrhala svtlo na onu fantazii. Toto dlo vydan roku 1910 pojednv o eckm papyru z Bibliothque Nationale v Pai. Dieterich vil, e v sti textu odhalil liturgii Mithrova kultu. Text
202 Symboly promny, Vbor z dla C. G. Junga, sv. VII, Pse mola, Promna libida; Die Struktur der Seele (Struktura due), GW 8, Die Dynamik des UnbewuJSten (Dynamika nevdom), odst. 317.

112

je bezpochyby nboenskm nvodem k provdn uritho vzvn, v nm je volno Mithrovo jmno. Pochz z alexandrijsk koly mystik a ve vznamu se shoduje s dlem Corpus Hermeticum. V Dieterichov textu teme nsledujc pokyny: Naber dech z paprsk, tikrt vdechni, jak nejsilnji um, a uvid se, jak se zved a kr vzhru, take si bude myslet, e jsi uprosted vzdunho prostoru cesta viditelnch boh se zjev skrze slunce, boha, mho otce; podobn bude viditeln i roura, zdroj slubu konajcch vtr. Nebo uvid ze slunenho kotouejakoby dol visc rouru: a to po krajinch Zpadu nekonenou jako vchodn vtr; kdy je do krajin Vchodu uren jin, tak podobn uvid po krajch oten (pohyb vped) jeho tve.*203 Text ukazuje autorv zmr uvst tene do stavu, v nm bude provat tuto vizi, kterou autor ml nebo v ni alespo v. ten m bt uveden do autorovy vnitn zkuenosti nebo co je pravdpodobnj do nkterho z tehdy existujcch mystickch spoleenstv, o nm jako souasnk podv svdectv Filn Alexandrijsk. Zde vzvan bh ohn a slunce je postava, pro ni mohou bt prokzny historick paralely, kupkladu v souvislosti s postavou Krista ve Zjeven. Jde proto o kolektivn pedstavu, jako j jsou popsan rituln kony, napklad napodobovn hlas zvat atd. Tato vize je tak zalenna do nboensk souvislosti jednoznan extatick povahy a popisuje zpsob iniciace do mystick zkuenosti bostv. N pacient byl asi o deset let star ne j. Trpl bludem velikstv, byl toti Bohem i Kristem v jedn osob. Jeho postoj ke mn byl blahosklonn ml m rd jako jedinou osobu, kter vbec jevila zjem o jeho nesrozumiteln pedstavy. Jeho bludy byly pevn nboensk povahy, a kdy m vyzval, abych moural do slunce jako on a kval hlavou sem a tam, ml zjevn v myslu nechat m, abych se podlel na jeho vizi. Hrl roli mystickho mudrce a j jsem byl jeho kem. Byl dokonce samotnm bohem slunce, protoe svm kvnm hlavou vytvel vtr. Rituln promnu v bostvo dosvduje Apuleius v sidinch mystrich, a to ve form apotezy slunce. Vznam slubu konajcho vtru je podle v
203 Eine Mithmsliturgie, Leipzig und Wien 1910, str. 6-7. (Jak sejung pozdji dovdl, vydn z roku 1910 je vlastn druh vydn. Kniha vyla poprv v roce 1903. Pacient byl ale hospitalizovn nkolik let ped tmto rokem.)

113

pravdpodobnosti vznam plodcho ducha (pneuma je vtr), kter proud od slunenho boha do due a oploduje ji. Spojen slunce a vtru se v antick symbolice vyskytuje asto. Nyn musme dokzat, e u tchto dvou jednotlivch ppad nejde o pouhou nhodnou shodu. Musme proto ukzat, e pedstava vtrn roury ve spojen s bohem nebo sluncem existuje kolektivn nezvisle na obou tchto vpovdch nebo, jinak eeno, e se vyskytuje i v jinch dobch a na jinch mstech. Jist stedovk obrazy znzoruj Zvstovn prostednictvm rourovitho zazen, je sah od Boho trnu k tlu Marie. Spout se jm bu holubice, nebo Jezultko. Holubice je oplodovatel, Duch svat vtr. Nepipad tedy vbec v vahu, e by pacient mohl mt njak znalosti o papyru, kter byl zveejnn o tyi roky pozdji, a je nanejv nepravdpodobn, e by snad mla jeho vize nco spolenho se zvltnm stedovkm zobrazenm Zvstovn, i kdyby se mu mla njakou nepedstavitelnou nhodou dostat do rukou reprodukce takovho obrazu. Pacient byl potkem svch dvactch let prohlen za duevn nemocnho. Nikdy necestoval. V dn veejn umleck galerii v jeho rodnm mst Curychu nevis takov obraz. Nezmiuji se o tomto ppadu proto, abych dokzal vizi archetypu, nbr proto, abych vm ukzal postup zkoumn v co mon nejprost form. Kdybychom mli jen takovppady, bylo by nae ptrn relativn snadn, ale pedloen dkazovho materilu je ve skutenosti sloitj. Nejprve je nutno jist symboly dostaten jednoznan izolovat, aby je bylo mono poznat jako typick fenomny a nikoli jako pouh nhodn zleitosti. To se dje zkoumnm ady sn, eknme nkolika stovek, a jejich typickch postav stejn jako pozorovnm jejich vvoje v srii. Touto metodou je mon zjistit jist spojitosti a odchylky u jedn a te postavy. Meme zvolit jakoukoli postavu, kter svm chovnm ve snu nebo ve snech bud dojem, e je archetyp. Je-li materil, kter je lovku k dispozici, dobe pozorovn a je-li hojn, lze zjistit zajmav skutenosti o zmn, jakou typ prodlal. Doklady ze srovnatelnho mytologickho materilu me bt objasnn nejen typ sm, ale i jeho varianty. Popsal jsem tuto metodu vzkumu v prci uveejnn roku 1935* 204 a pedloil jsem v
Zsadn aspekty praktick psychoterapie, Vbor z dla C. G. Junga, sv. I; STV. tak Snov symboly individulnho procesu, Vbor z dla C. G. Junga, sv. V.
204

114

n tak potebn kazuistick materil.

115

O ARCHETYPU SE ZVLTNM ZETELEM K POJMU ANIMY

(Uber den Archetypus mit besonderer Bercksichtigung des Animabegriffes) Z nminy peloila Mgr. Eva Boskova. lnek byl poprv publikovn in: Zentralblatt jur Psychotherapie und ihre Grenzgebiete, IX/5, Leipzig 1936, str. 259-275. Pozdji byl revidovn jako Abhandlung II, in: Von Wurzeln des BewuStseins. Studien uber den Archetypus (Psychologische Abhandlungen IX), Rascher, Zrich 1954. lnek je zaazen do svazku 9/1 GW, Die Archetypen und das kollektive Unbewufite (Archetypy a kolektivn nevdom).

Akoli se zd, e vdom ptomnosti u zapomnlo, e kdysi existovala psychologie, kter nebyla empirick, pesto je zkladn obecn postoj stle podobn onomu pedchozmu, kter ztotooval psychologii s teori o duevnu. V akademickm svt ji bylo zapoteb on drastick revoluce v metodice, je vyla od Fechnera*205 a Wundta*206, aby se vdeckmu svtu vysvtlilo, e psychologie je empirick obor a nikoli filosofick teorie. Pro slc materialismus na sklonku 19. stolet u ovem nic neznamenalo, e kdysi existovala empirick vda o dui* 207, j dosud vdme za cenn popisy. Pipomenu jen Seherin von Prevorst dr. Justina Kernera (1846). Pro nov vznikajc smr prodovdeck metodiky byla kad romanticky popisn psychologie anatmatem. Pehnan oekvn tto experimentln laboratorn vdy se odr ji ve Fechnerov psychofyzice. Jejmi dnenmivsledky jsou psychotechnika a obecn zmna vdeckho stanoviska ve prospch fenomenologie. Zejm vak jet nememe tvrdit, e fenomenologick hledisko proniklo do vech mozk. Teorie dosud hraje vude pli velkou roli, msto aby byla zahrnuta do fenomenologie, jak by tomu vlastn mlo bt. Dokonce i Freud, jeho empirick postoj je mimo vekerou pochybnost, spojil svou teorii s metodou jako conditio sine qua non, jako kdyby bylo nevyhnuteln vidt psychick fenomny v jistm svtle, aby nm byly. Pesto to byl Freud, kdo alespo v oblasti neurz uvolnil cestu pro vzkum komplexnch fenomn. Osvobozen oblast sahala jen tak daleko, jak
G. Th. Fechner, Elemente der Psychophysik, Leipzig 1889. Wilhelm Wundt, Grundziige derphysiologischen Psychologie, Leipzig 1902-1903. 207 Nap. sbrka dr. G. H. Schuberta, Altes undNeues aus dem Gebiet der inn-ren Seelenkunde, Leipzig und Erlangen 1825-1844.
206 205

116

dovolovaly jist zkladn fyziologick pojmy, take tm vznikal dojem, jako by psychologie byla zleitost fyziologie pud. Materialistick svtov nzor on doby ped tm padesti lety toto omezen psychologie vtal a tak je tomu i pes zmnn obraz svta do znan mry dodnes. lovk m nejen vhodu ohranienho pracovnho pole, ale i znamenitou vmluvu, e se nemus starat o to, co se dje ve vzdlenm svt. Cel lkask psychologie tak pehlela, e psychologie neurz, napklad Freudova, vis bez znalost veobecn fenomenologie zcela ve vzduchoprzdnu. Rovn se pehlelo, e v oblasti neurz zaal ji ped Freudem budovat popisnou metodiku Pierre Janet* 208, a to ani by ji zatoval pli mnoha teoretickmi a svtonzorovmi pedpoklady. Za psn lkaskou oblast sah biografick popis duevnho jevu, zastoupen hlavnm dlem enevskho filosofa Theodora Flournoye, toti jeho vylen psychologie neobyejn osobnosti*209. Za nm jako prvn obshl pokus nsledovalo hlavn dlo Williama Jamese Varieties of Religious Experience (1902). Vdm zejmna tmto dvma badatelm, e jsem se nauil chpat podstatu psychick poruchy v rmci celku lidsk due. Sm jsem po nkolik let dlal experimentln prci; dky svmu intenzivnmu studiu neurz a psychz jsem byl nucen uznat, e jakkoli douc je kvantitativn uren bez kvalitativn popisn metody to nejde. Lkask psychologie poznala, e rozhodujc jevy jsou mimodn sloit a mohou bt zachyceny pouze kazuistickm popisem. Tato metoda ovem pedpokld osvobozen od teoretick pedpojatosti. Kad prodn vda je tam, kde u neme postupovat experimentln, popisn, ani by tm pestala bt vdeck. Empirick vda vak znemouje samu sebe, kdy vymezuje pole sv prce teoretickmi pojmy. Due nekon tam, kde pestv dosah fyziologickho nebo jinho pedpokladu, to znamen, e v kadm jednotlivm ppad, kter vdecky pozorujeme, musme vzt v vahu celkov jev due. Tyto vahy jsou nezbytn pi vkladu empirickho pojmu, jakm je pojem animy. Proti asto vyjadovanmu pedsudku, e se pitom jedn o teoretickou smylenku nebo jet he o ryz mytologii, musm
208 LAutomatisme psychologique, Paris 1889; UEtat mentol des hystriques, Paris 1893; Nvroses et ideesfixes, Paris 1898. 209 Des Indes a la plante Mars, a Nouvelles observations sur un cas de somnambulisme avec glossolalie, Paris et Genve 1900.

117

zdraznit, e pojem animy je ist empirick pojem, jeho elem nen vc ne pojmenovat skupinu pbuznch nebo analogickch jev. Pojem neposkytuje vc a ani neznamen vc ne napklad pojem arthropoda, kter v sob pojm vechny lenovce a tto fenomenologick skupin dv nzev. Zmnn pedsudky pochzej, a je to jakkoli politovnhodn,z neznalosti. Kritikov neznaj fenomny, o kter jde, nebo tyto fenomny le z vt sti mimo hranin meznky pouhho lkaskho vdn v oblasti obecn lidsk zkuenosti. Ale due, s n m lka co do inn, se nestar o omezenost jeho znalost; dv najevo projev svho ivota a reaguje na vlivy ze vech oblast lidsk zkuenosti. Jej podstata se neukazuje pouze v tom, co je osobn, nebo v instinktech i v tom, co je sociln, nbr ve fenomnu svta vbec, to znamen, e chceme-li rozumt dui, pak musme zahrnout i svt. Nejen meme, z praktickch dvod dokonce musme vymezovat pracovn pole, to se vak me dt jen s vdomm pedpokladem omezen. m komplexnj je jev, s nm se mus len vyrovnvat, tm ir mus bt pedpoklad a odpovdajc znalost. Nkdo, kdo nezn univerzln rozen a vznam motivu syzjgi (motivu sdruovn do pr) v psychologii primitiv* 210, v mytologii, ve srovnvac religionistice a v djinch literatury, me st co mluvit ve vci pojmu animy. Jeho vdomosti o psychologii neurz by mu sice mohly zprostedkovat jistou znalost tohoto pojmu, ale teprve znalosti o jeho veobecn fenomenologii by mu mohly otevt oi pro vlastn vznam toho, co se mu v individulnm ppad a asto v patologick karikatue stav na odpor. Akoli veobecn pedsudek stle v, e sama hlavn zkladna naeho poznn je dna vhradn zvnjku a e v intelektu nen nic, co by pedtm nebylo ve smyslech*211, je pece jen pravda, e veskrze ven teorie atom starho Leukippa a Dmokrita nikterak nespovala na pozorovn rozbjen atom, nbr na mytologick pedstav nejmench stic, je jsou jako atomy due, jako iv nejmen stice znmy u paleolitickm obyvatelm centrln Austrlie*212. Kolik danost due se projikuje do toho,
Zdrazuji zejmna amanismus a jeho pedstavu pouse cleste. (Eliade, Le Chamanisme, Paris 1951, str. 80 a nsl.) 211 Lat. text viz GW. 212 Spencer and Gillen, The Northern Tribes of Central Australia, London 1904, str. 331;
210

118

co je na vnjm jevu neznm, v kad znalec star prodovdy a prodn filosofie. Je toho ve skutenosti tolik, e vbec nejsme s to nkdy stanovit, jak je svt o sob, protoe jsme nuceni pevdt fyzick dn do psychickho procesu, chceme-li vbec hovoit o poznn. Kdo zaru, e pi tomto pevdn vyjde najevo njak uspokojiv objektivn obraz svta? Muselo by tomu bt tak, e fyzick dn by bylo zrove dnm psychickm. Zd se, e od tohoto zjitn ns dl velk vzdlenost. Do t doby se asi musme cht necht spokojit s pedpokladem, e due produkuje ony obrazy a formy, kter teprve umouj poznn objektu. O tchto formch se veobecn pedpokld, e jsou pedvny tradic, a proto dnes jet stle hovome o atomech, ponvad jsme pmo i nepmo slyeli o Dmokritov atomismu. Kde ale slyel o atomech Dmokritos nebo kdokoli, kdo jako prvn mluvil o nejmench stavebnch prvcch? Tato idea m svj potek v takzvanch archetypickch pedstavch, to znamen v praobrazech, kter nejsou nikdy odrazy fyziklnch udlost, nbr vlastnmi produkty duevnho faktoru. I pes materialistickou tendenci chpat dui v podstat jako pouh otisk fyziklnch a chemickch proces neexistuje jedin dkaz pro tuto hypotzu. Nesetn skutenosti dokonce zcela naopak dokazuj, e due pekld fyzikln dj do ad obraz, je asto majs objektivnm djem sotva znatelnou souvislost. Materialistick hypotza je pli sml a s metafyzickou troufalost pesahuje to, co je empiricky zjistiteln. Pi souasnm stavu naeho vdn meme s jistotou konstatovat nai nevdomost o podstat duevna. Nen proto dn dvod povaovat psch za nco sekundrnho nebo za epifenomn, ale je dostatek dvod pro to, abychom ji alespo hypoteticky pojmali jako factor sui generis, a to tak dlouho, ne bude dostaten prokzno, e duevn proces me bt tak vyroben ve zkumavce. Vysmvali jsme se poadavku alchymie, onomu lapis philosophorum, kter se skld z corpus et anima et spiritus, tj. tla a due a ducha, jako nemu, co je nemon; proto bychom nemli za sebou nadle vlet ani logick dsledek stedovkho pedpokladu, tedy materialistickou pedpojatost, pokud jde o dui, jako by byla premisa pedpojatosti dokzanou skutenost. Jen tak brzy se nepoda pevst komplexn duevn skutenosti na chemick vzorec; duevn faktor proto mus ex hypothesi platit prozatm
rovn Crawley, The Idea ofthe Soul, London 1909, str. 87 a nsl.

119

jako autonomn skutenost zhadnho charakteru, a to v prvn ad proto, e se podle veker opravdov zkuenosti jev jako podstatn odlin od fyzikln-chemickch proces. Nevme-li u konen, co je jeho podstatou, pak to ovem plat i o fyzickm objektu, toti o hmot. Pokldme-li proto duevno za samostatn faktor, pak z toho plyne zvr, e je duevn existence, kter se vymyk svvoli vdomho vynalzn a ovldn. M-li njak duevno onen charakter prchavosti, povrchnosti, stnovitosti, ba nicotnosti, pak to ze veho nejvce plat o tom, co je subjektivn psychick, tedy o obsazch vdom, nikoli vak o tom, co je objektivn psychick, o nevdom, je pedstavuje a priori existujc podmnku vdom a jeho obsah. Z nevdom vychzej determinujc inky, kter nezvisle na pedvn zaruuj v kadm jednotlivm individuu podobnost, ba dokonce stejnost zkuenosti jako i imaginativnho utven. Jednm z hlavnch dkaz pro to je takzvan univerzln paralelismus mytologickch motiv, kter jsem pro jejich praobraznou povahu nazval archetypy. Jeden z tchto archetyp, kter m pro psychoterapeuta zvl praktick vznam, jsem oznail anima. Tmto latinskm vrazem m bt charakterizovno nco, co by se nemlo zamovat s dnm kesanskodogmatickm ani s dnm z dosavadnch filosofickch pojm due. Chceli si u lovk udlat alespo trochu konkrtn pedstavu o podstat toho, co tento pojem formuluje, nech radji shne po antickm spisovateli, jako je Macrobius*213, nebo po klasick nsk filosofii* 214, kde je anima (nsky pcho a kuej) pojata jako ensk a chthonick st due. Takov optovn chopen se mylenky je ovem neustle spojeno s nebezpem metafyzickho konkretismu, ktermu se sice, pokud to lze, snam vyhnout, jemu vak mus do jist mry propadnout kad pokus nzornho popisu. Nejde toti o abstraktn, nbr o empirick pojem, kter m nutn tvar, v nm se objevuje, a kter bychom ani nemohli popsat jinak ne prv skrze jeho specifickou fenomenologii. Nehled na asov podmnn, svtonzorov pro a proti, mus vdeck psychologie pojmat ony transcendentln pedstavy, kter ve vech dobch
In somnium Scipionis, Lyon 1556. Wilhelm undjung, Das Geheimnis der Goldenen Blte (Tajemstv Zlatho kvtu), 1929, str. 49 a nsl. (Jungv pspvek in: GW 13, Studien iiber alchemistische Vorstellungen (Studie o alchymickch pedstavch); Chantepie de la Saussaye (Hg.), Lehrbuch der Religionsgeschichte, I, Tiibingen 1924, str. 193 a nsl.
214 213

120

vznikaly z lidskho ducha, jako projekce, to znamen jako psychick obsahy, j,e se ocitly vyvreny v metafyzickm prostoru a v nm byly hypostazovny*215. S animou se v historii setkvme pedevm v boskch syzygich*216, dvojicch androgynnch boh. Sahaj jednak dol do temnot primitivn mytologie*217, jednak vysoko do filosofickch spekulac gnosticismu*218 a klasick nsk filosofie, kde je kosmogonick dvojice pojm oznaena jako jang (musk) a jin (ensk)* 219. O tchto syzygich lze klidn tvrdit, e jsou prv tak univerzln jako vskyt mue a eny. Z tto skutenosti pirozen vyplv zvr, e imaginace je vzna tmto motivem, take je na vech mstech a ve vech dobch velkou mrou podncovna, aby projikovala stle tot*220. Projekce je tedy, jak vme z lkask zkuenosti, nevdom, automatick proces, jm se subjektu nevdom obsah pen na objekt, a tm se zd, jako by tento obsah patil objektu. Projekce naopak pestv v okamiku, v nm se stv vdomou, tj. kdy lovk vid, e obsah pat subjektu*221. Polyteistick nebe boh antiky proto nemlo vdilo za sv oslaben onomu nzoru, kter poprv podntil Euhmeros* 222, e jeho postavy jsou pouze odrazy lidskch charakter. Je snadn dovozovat, e bosk pr nen nic jinho ne idealizovan rodiovsk pr nebo jin lidsk (mileneck) pr, kter se z njakho dvodu objevil na nebi. Tato domnnka by byla nanejv prost, kdyby projekce nebyla nevdom
Toto stanovisko se opr o Kantovu kritiku poznn a nem nic spolenho s materialismem. 216 Syzygos: sdruen do pru, spojen; syzygia: coniugatio. 217 Josef Winthuis, Das Zweigeschlechterwesen bei den Zentralaustraliern und anderen Volkem, Leipzig 1928. 218 Zejmna v systmu valentinovc. Srv. Ireneus, Adversus omne haereses. 219 I Ging. Das Buch der Wandlungen, Olten und Freiburg 1981; esky: I-ing. Kniha promn, 2. vyd., Praha, Maxima, 1996. 220 Nzorn pklady podv hojn takzvan hermetick alchymistick filosofie 14.-17. stolet. Relativn postaujc pohled umouje Michael Maier, Symbol aureae mensae, Frankfurt 1617. 221 Jsou ovem ppady, kde pes zdnliv dostaten vhled nepestv zptn psoben projekce na subjekt, tj. nenastupuje oekvan osvobozen. Jak jsem asto vidl, jsou v tomto ppad s nositelem projekce jet spojeny vznamn, ale nevdom obsahy. Jsou to ony, kdo udruj psoben zdnliv pochopen projekce. 222 il kolem r. 300 ped Kr.; srv. R. de Block, Euphmere. Son livre et sa doctrine, Mons 1876.
215

121

proces, nbr vdom mysl. Meme obecn pedpokldat, e vlastn rodie jsou nejznmj, tj. subjektu nejvce vdom jedinci. Ale prv z tohoto dvodu nemohou bt projikovni, nebo projekce se tk obsahu, kter je pro subjekt nevdom, to znamen, e mu zdnliv nepat. Obraz rodi je tedy prv tm, co neme bt projikovno, protoe je pli vdom. Ve skutenosti jsou, jak se zd, nejastji projikovna prv imaga rodi. Tato skutenost je tak evidentn, e bychom z toho tm mohli vyvodit zvr, e to jsou prv vdom obsahy, kter se projikuj. Nejzetelnji to snad vidme v ppadech penosu, kde si je pacient zcela vdom toho, e projikuje na lkae imago otce (nebo dokonce imago matky) a nahl dokonce v nejirm rozsahu incestn fantazie s tm spojen, ani by byl proto osvobozen od zptnho vlivu sv projekce, od efektu penosu, tedy chov se tak, jako by svou projekci vbec nebyl nahldl. Zkuenost vak ukazuje, e se nikdy neprojikuje vdom, ale e projekce se stle vyskytuj a jsou a dodaten rozpoznvny. Musme proto pedpokldat, e krom incestnch fantazi jsou s imagy rodi spojeny tak vysoce emocionln obsahy, je si daj odpovdajc uvdomn. Jejich uvdomn je patrn jet obtnj ne u incestnch fantazi, o nich se pedpokld, e jsou prudkm odporem vytsnn, a proto nevdom. Domnvme-li se, e tento nzor je sprvn, pak jsme nuceni uinit zvr, e krom incestnch fantazi existuj obsahy, je jsou vytsovny jet vtm odporem. Protoe si lovk neum snadno pedstavit nco, co je vce pohorliv ne incest, je ponkud v rozpacch, chce-li odpovdt na tuto otzku.Dme-li slovo zkuenosti z praxe, pak nm tato zkuenost k, e vedle incestn fantazie jsou s imagy rodi asociovny i nboensk pedstavy. Nemusm pro to uvdt dkazy z historie. Jsou veobecn znmy. Jak je tomu ale s pohorlivost nboenskch asociac? Jednou si nkdo viml, e mluvit v prmrn spolenosti po jdle o Bohu je trapnj, ne vyprvt ponkud odvn vtip. Ve skutenosti je pro mnoh snesitelnj piznat sexuln fantazie, ne muset pipustit, e jejich lkaem je Spasitel, nebo prvn ppad je konen biologicky legln, druh vak definitivn patologick a k tomu m lovk nejvt odpor. Ale zd se mi, e se tento odpor pli zveliuje. Fenomny, o n jde, lze prv tak dobe vysvtlit nedostatkem obrazotvornosti a

122

pemlivosti, kter zpsobuje, e pacientovi je akt uvdomn tak zatko. Snad vbec nem dn zvltn odpor proti nboenskm pedstavm, jen ho nenapadne, e by mohl svho lkae vn pokldat za Boha nebo Spasitele. U pouh jeho rozum ho chrn ped takovmi iluzemi. Mn pak vh s domnnkou, e lka si nco takovho mysl. Je-li nkdo sm dogmatik, nepsob mu, jak znmo, pote pokldat druhho za proroka a zakladatele nboenstv. Jak dosvduj djiny, nboensk pedstavy tedy maj nejvy sugestivn a emocionln slu. Potm k nim samozejm vechny reprsentations collectives (kolektivn pedstavy): to, o em referuj djiny nboenstv jako i vechno, co se rmuje na ismus. To je jen modern odrda historickch konfes. Nkdo me bt v dobr ve pesvden, e nem dn nboensk mylenky. Avak nikdo neme od lidstva odpadnout do t mry, e by ji neml dnou dominujc reprsentation collective. Prv jeho materialismus, ateismus, komunismus, socialismus, liberalismus, intelektua-lismus, existencialismus atd. svd proti jeho bezelstnosti. Nkde je tak nebo onak, tie i nahlas posedl njakou nadazenou ideou. Psychologie v, kolik nboenskch idej je spojeno s imagy rodi. Djiny pro to uchovaly chvatn svdectv, naprosto nehled k modernm lkaskm nlezm, kter dokonce naznaily mylenku, e vztah k rodim je teba pokldat za vlastn pinu vzniku nboenskch idej. Tato hypotza ovem spov na mal znalosti vci. Za prv nelze modern psychologii rodiny hned jen tak pevdt na primitivn pomry, kde se to s vcmi m pln jinak, za druh se lovk mus mt na pozoru ped nerozvnmi fantaziemi o praotci a pravk hord a za tet a pedevm je nutno znt co nejpesnji fenomenologii nboenskch proitk, kter je zleitost sui generis. Dosavadn psychologick pokusy nespluj v tomto smru dnou z tchto t podmnek. Z psychologick zkuenosti vme jist jen to, e s imagy rodi jsou asociovny teistick pedstavy, a to (u naeho klinickho materilu) vtinou nevdom. Nedaj-li se pslun projekce zruit vhledem, pak mme vechny dvody, abychom mysleli na ptomnost emocionlnch obsah nboenskho charakteru bez ohledu na racionalistick odpor pacienta. Pokud lovka vbec znme, vme, e je vdy a vude pod vlivem dominujcch pedstav. U koho tomu tak dajn nen, ten je okamit

123

podezel z toho, e zamnil oekvanou znmou formu vry s jemu i jinm mn znmou variantou. Namsto teismu holduje ateismu, msto Dionsa dv pednost modernmu Mithrovi a msto na nebi hled rj na zemi. lovk bez dominujc reprsentation collective by byl naprosto abnorm jev. Takov lovk se vak vyskytuje pouze ve fantazii jednotlivch individu, kter klamou sama sebe. Ml se nejen pokud jde o existenci nboenskch idej, ale i a to ve zvltn me pokud jde o jejich intenzitu. Archetyp nboenskch pedstav m stejn jako kad instinkt svou specifickou energii, kterou neztrc, i kdy ji vdom ignoruje. Jako meme s nejvt pravdpodobnost pedpokldat, e kad lovk m vechny prmrn lidsk funkce a kvality, tak smme oekvat i existenci normlnch nboenskch faktor, ppadn archetyp, a toto oekvn, jak patrno, neklame. Ten, komu se poda odloit rouku vry, to me uinit jen na zklad okolnosti, e m po ruce jinou plus ca change, plus ca reste la mme chose!* 223 Pedpojatosti lidskho byt neunikne nikdo. Reprsentations collectives maj dominujc slu; nen proto divu, jsou-li s intenzivnm odporem potlaovny. Ve stavu vytsnn se pak neskrvaj za nm nepatrnm, nbr za onmi pedstavami a postavami, kter jsou problematick u z jinch dvod, a zvyuj a komplikuj jejich spornost. Vechno, co by lovk napklad infantiln chtl oekvat od rodi nebo co by jim chtl pipisovat, se tm, co jim v skrytu pidv, zveliuje do fantastina, a proto zstv otevenou otzkou, kolik je toho z povstn incestn fantazie teba brt vn. Za rodiovskou nebo mileneckou dvojic jsou obsahy o nejvym napt, je nejsou apercipovny ve vdom, a proto se mohou projevit jen projekcemi. Historick dokumenty prokzaly, e takov projekce jsou pvodn udlosti a nikoli pouh tradin nzory. Tyto dokumenty toti ukazuj, e takov syzygie jsou projikovny zcela v protikladu k tradinmu zamen vry, a to ve form viz, proitk* 224.
(m vce se mn, tm vce zstv stejn.) Vedle toho nesmme samozejm pehlet, e existuje zejm mnohem vt poet viz, je odpovdaj dogmatu. Psn vzato to vak nejsouspontnn a autonomn projekce, nbr vizua.Uzfl.ee vdomch obsah, vyvolan zbonost, autosugesc a heterosugesc. V tomto smru psob zvlt exercicie (duchovn cvien) jako i pedepsan meditan praktiky Vchodu. Pi zevrubnjm zkoumn takovch viz by mimo jin muselo bt tak zjitno, co bylo vlastn viz a nakolik k jejmu utven pisplo zpracovn ve smyslu
224 223

124

Jednm z nejnzornjch ppad je v tomto smru ppad nedvno kanonizovanho Mikule z Fle, vcarskho mystika 15. stolet, o jeho vizi mme zprvy od souasnk*225. Ve vizch, jejich pedmtem je jeho iniciace do synovstv Boho, se zjevuje dvoj Bh, poprv jako krlovsk Otec, podruh jako krlovsk Matka. Toto zobrazen je naprosto neortodoxn, protoe ji tehdy tomu bylo tisc let, co crkev vylouila z Trojice ensk prvek jako heretick. Bratr Klaus byl prost negramotn sedlk, kter jist nepijal jin ne schvlen crkevn uen a gnostick vklad Ducha svatho jako ensk a matesk Sofie* 226 mu jist nebyl znm. Takzvan vize Trojice tohoto mystika je souasn nzornm pkladem intenzity projikovnho obsahu. Mikulova psychologick situace je pro takovou projekci velmi vhodn, nebo jeho vdom pedstava se s nevdomm obsahem shoduje tak mlo, e se tento obsah objevuje ve form cizorodho zitku. Z tto skutenosti je nutno vyvodit zvr, e to, co se ve vizi objasnilo, nebyla nikterak tradin pedstava Boha, nbr zcela naopak heretick obraz* 227, to znamen interpretace archetypick povahy, je se i bez vnjho pedvn opt spontnn probudila. Je to archetyp bosk dvojice, syzygie. Se zcela podobnm ppadem se setkvme ve vizch, je l v Pelerinage de 1me Guillaume de Digulleville*228. Vid Boha na nejvym nebi jako Krle na zcm, kulatm trnu, vedle nho sed Krlovna nebes na podobnm trnu z hndho kilu. Na mnicha cistercickho du, kter se vyznaoval zvltn psnost, je tato vize znan heretick. Podmnka projekce je tedy opt splnna. Psobiv popis charakteru zitku pi vizi syzygi se nachz v dle Edwarda Maitlanda, kter l biografii Anny Kingsfordov. Maitland tam
dogmatu. 225 Alban Stockli, Die Visionen des seligen Bruder Klaus, Einsiedeln 1933, a Fritz Blanke, Bruder Klaus von der Flile, Zrich 1948. 226 Jedinen milostn pbh tohoto poslednho anonymnho gnostika je mono najt u Irenea, Adversus omne haereses, I, 2, 2 a nsl. 227 Jung, Bruder Klaus (Bratr Klaus), GW 7 7, Zur Psychologie westlicher und bstlicher Religion (Kpsychologii zpadnho a vchodnho nboenstv). 228 Guillaume napsal ti Pelerinages po zpsobu Divina Commedia (Bosk komedie), ale nezvisle na Dantovi, mezi rokem 1330 a 1350. Byl pedstavenm cistercickho kltera v Chlis v Normandii. Srv. Josef Delacotte, Guillaume de Digulleville Trois romans-pomes du XIV sicle, 2 Bde., Leipzig 1906/15. Dle: Symbolika mandaly, Vbor z dla C. G.Junga, sv. V, odst. s pozn. 148 a nsl.

125

podrobn popisuje svj zitek Boha, kter spoval ve vizi svtla, je se zcela podobala vizi bratra Klause. k doslova: Byl to Bh jako Pn, kter svou dualitou dokazuje, e Bh je jak substance tak sla, lska i vle, je ensk i musk podstaty, Matkou i Otcem*229. Tchto nkolik pklad snad sta, abychom charakterizovali to, co je u projekce proitkem a co je nezvisl na vnjm pedvn. Nevyhneme se asi hypotze, e v nevdom je pipraven emocionln napjat obsah a v uritm okamiku dospje k projekci. Obsahem je motiv syzygi, kter vyjaduje, e s tm, co je musk, je zrove tak vdy dno to, co je odpovdajc ensk. Neobyejn rozen a emocionalita motivu dokazuj, e jde o fundamentln, a proto prakticky dleitou skutenost, bez ohledu na to, zda jednotliv psychoterapeut nebo psycholog chpe, kde a jakm zpsobem tento duevn faktor ovlivuje jeho speciln pracovn oblast. Mikrobi byli, jak znmo, nebezpen dvno pedtm, ne byli objeveni. Jak jsem poznamenal ve, bylo by nasnad pedpokldat v syzygich rodiovsk pr. ensk st, matka, odpovd anim. Protoe vak z ve probranch dvod uvdomn pedmtu zabrauje jeho projekci, nezbv nic jinho, ne se domnvat, e rodie jsou souasn pro vechny lidi tak tm, co je ze veho nejmn znm, a e tedy existuje nevdom zrcadlov obraz rodiovskho pru, kter mu je nepodobn, ba dokonce pln ciz, prv tak nesrovnateln jako lovk pirovnvan k Bohu. Bylo by mono se domnvat a bylo to, jak znmo, i vysloveno, e nevdom zrcadlov obraz nen nic jinho ne onen v ranm dtstv zskan, peceovan a v dsledku spolu s tm dan incestn fantazie vytsnn obraz otce a matky. Toto pojet ovem pedpokld, e tento obraz byl kdysi vdom, protoe jinak by pece vbec nemohl bt vytsnn. Krom toho by tak bylo nutno pedpokldat, e sm akt morlnho vytsnn se stal rovn nevdomm, nebo jinak by tento akt vytsnn zstal zachovn ve vdom a s nm pinejmenm i vzpomnka na vytsujc morln reakci, z jej povahy by pak mohl bt opt snadno poznn charakter toho, co je vytsnno. Nechci se zdrovat u tchto vah; chci zdraznit, e podle veobecnho mnn zejm nedochz k vytvoen rodiovskho imaga v
Maitland, Anna Kingsford: Her Life, Letters, Diary and Work, I, London 1896, str. 130. Maitlandova vize odpovd formou a vznamem vizi v trakttu Poimandrs (Scott, Hermetica, I, I, str. 114 a nsl.), kde se duchovn svtlo oznauje tak jako androgynn. Nevm, zda Maitland Poimandra znal, pravdpodobn ne.
229

126

prepubertlnm obdob nebo v jinm obdob vce nebo mn rozvinutho vdom, nbr spe v potench stadich vdom mezi prvnm a tvrtm rokem ivota, to znamen v dob, kdy vdom jet nevykazuje vlastn kontinuitu, a proto m charakter ostrvkovit diskontinuity. Vztaenost k j, kter je pro kontinuitn vdom nezbytn, je ptomna teprve zsti, proto probh velk st psychickho ivota na onom stupni ve stavu, kter snad nememe oznait jinak ne jako relativn nevdom. Takov stav by u dosplho kadopdn dlal dojem somnambulnho, snovho nebo mrkotnho stavu. Tyto stavy vak jsou, jak vme zajist i z pozorovn malch dt, vdy charakterizovny fantazi naplnnou apercepc skutenosti. Fantazijn obrazy pevauj nad vlivem smyslovch podnt a utvej tyto podnty ve smyslu pedchozho duevnho obrazu. Podle mho nzoru je velkm omylem pedpokldat, e due novorozenho dtte je tabula rasa ve smyslu, jako by v n vbec nic nebylo. Pokud dt pichz na svt s diferencovanm, ddinost predeterminovanm, a proto i individualizovanm mozkem, pak tak konfrontuje se smyslovmi podnty pochzejcmi z vnjku nikoli jakkoli pohotovosti, nbr pohotovosti specifick, co ihned podmiuje vlastn (individuln) vbr a utven apercepce. Tyto pohotovosti jsou prokazateln zddn instinkty a preformace. Posledn uveden jsou na instinktech zaloen, apriorn a formln podmnky apercepce. Jejich existence vtiskuje svtu dtte a sncho antropomorfn rz. Ony jsou archetypy, je kad innosti fantazie uruj jej stanoven drhy a tmto zpsobem produkuj ve fantazijnch vtvorech dtskch sn jako i v pedivu blud schizofrenie podivuhodn mytologick paralely, jak meme konen najt, ale ve zmenen me, i ve snech normlnch lid a neurotik. Nejde tedy o zddn pedstavy, ale o zddn monosti pedstav. Nejsou to ani individuln zddn duevn vlastnosti, nbr hlavn vem spolen zddn monosti pedstav, jak lze vidt z univerzlnho vskytu archetyp*230.
Hubert et Mauss (Mlanges histoire des religions, preface, str. XXIX, Paris 1909) nazvaj tyto apriorn formy nazrn kategorie, zejm oprajce se o Kanta: Existuj obvykle spe ve form zvyk, kter d vdom, samy jsou vak nevdom. Autoi se domnvaj, e praobrazy jsou dny jazykem. Tento pedpoklad je sice v jednotlivch ppadech sprvn, obecn vak je vyvrcen skutenost, e psychologie sn stejn jako psychopatologie odhaluj mnostv archetypickch obraz a souvislost, kter by historickm jazykovm zem ani nebyly sdliteln.
230

127

Jako se archetypy coby mty vyskytuj v djinch nrod, tak se tak nachzej v kadm individuu a tam psob vdy nejsilnji, to znamen antropomorfizuj skutenost nejvce tam, kde je vdom neju nebo nejslab a kde proto me fantazie zaplavit danosti vnjho svta. Tato podmnka je bezpochyby dna u dtte v prvnch letech ivota. Pipad mi proto pravdpodobnj, e ona archetypick forma boskho pru nejprve pekrv a asimiluje obraz skutench rodi, ne je pak konen s rostoucm vdomm vnmna jejich skuten podoba nezdka ke zklamn dtte. Nikdo nev lpe ne psychoterapeut, e mytologizovn rodi asto pokrauje dlouho do dosplho vku a lovk se ho vzdv jen s nejvtm odporem. Vzpomnm si na ppad, jen se mi pedstavil jako ob vysokho stupn mateskho a kastranho komplexu, kter stle jet nen pekonn, navzdory psychoanalze. Zhotovil bez m pomoci sm od sebe nkolik kreseb, kter pedstavuj matku nejprve jako nadlidskou bytost, pak ale jako alostnou postavu s krvavmi zmrzaenmi. Zvl npadn bylo, e na matce byla zjevn provedena kastrace, nebo ped jejm krvavm genitlem leely odezan musk pohlavn orgny. Kresby zobrazovaly stupovn od vtho k menmu*231: nejprve byla matka bosk hermafrodit, jenbyl potom zkuenost skutenosti oloupen o svou androgynn, platnskou dokonalost a promnn v alostnou postavu obyejn star eny; tato zkuenost pin zklamn a nelze ji u popt. Matka tedy zjevn byla od zatku, to znamen od nejranjho dtstv, asimilovna archetypickou ideou syzygie nebo coniunctia androgyna a jevila se proto jako dokonal a nadlidsk* 232. Tato vlastnost toti na archetypu neustle ulpv a je tak dvodem, pro se vdom jev ciz a nesounleit a pro v ppad, e se s nm subjekt identifikuje, zpsobuje asto niivou zmnu osobnosti, vtinou ve form velikskho bludu nebo bludu mikromanickho. Zklamn vykonalo na hermafroditn matce kastraci: to byl pacientv takzvan kastran komplex. Spadl z Olympu dtstv a nebyl ji hrdinskm synem bosk matky. Jeho strach z kastrace byl strachem ze skutenho ivota, kter nikterak neodpovdal prvotnmu dtskmu oekvn a vude
(climax a maiori ad minus) To odpovd dvojpohlavnmu prvotnmu lovku u Platna, Symposion, XIV, a hermafroditn prvotn bytosti vbec.
232 231

128

postrdal onen mytologick smysl, na nj si od svho nejranjho mld matn vzpomnal. Jeho ivot byl v nejvlastnjm smyslu slova zbaven bostv. A to pro nj znamen, akoli to nepochopil, tkou jmu na ivotn nadji a inorodosti. Pipadal si sm vykletn, co je pochopiteln neurotick nedorozumn, tak pochopiteln, e se dokonce mohlo stt teori neurz. Protoe je veobecnou obavou, e by lovk mohl v prbhu ivota ztratit onu souvislost s instinktivnm, archetypickm pedstupnm vdom, dvno se vil zvyk pidlovat novorozenci k jeho tlesnm rodim jet kmotra a kmotru, v anglitin godfather a godmother (otec a matka pro ivot v Bohu), ve vcarsk nmin Gotti a Gotte, kte na sebe mli vzt hlavn duchovn blaho ktnho dtte. Pedstavovali bosk pr, jen se zjevuje pi narozen a naznauje motiv dvojho zrozen* 233. Obraz animy, kter dodal matce v och syna nadlidsk lesk, se banlnost vednho dne postupn str a propad tak nevdom, ani by tm njak ztratil sv pvodn napt a bohatost instinktu. Odtud je tak kajc pipraven ke skoku a projikuje se pi prvn pleitosti, tehdy, kdy njak ensk bytost udl dojem pekraujc vednost. Pak se stane to, co zail
233 Dvoj zrozen pedstavuje onen motiv znm z mytologie hrdiny, podle nj pochz hrdina z boskch i lidskch rodi. Motiv hraje vznamnou roli v mystrich a nboenstvch jako motiv ktu a znovuzrozen. Tento motiv tak svedl k pehmatu Freuda v jeho studii Eine Kindheitserinnerung des Leonardo da Vinci. (esky: Sigmund Freud, Vzpomnka z dtstv Leonarda da Vinci, 2. vyd., Praha, Orbis, 1991.) Ani uvil, e Leonardo vbec nen jedin, kdo namaloval motiv svat Anny samotet, pokouel se redukovat Annu a Marii, toti babiku a matku, na Leonardovu vlastn a nevlastn matku, tzn. pizpsobit obraz sv teorii. Mli vichni ostatn mali tak nevlastn matky? To, co Freuda k tto nsilnosti podntilo, byla zejm fantazie o dvojm pvodu, kterou naznaovala Leonardova biografie. Fantazie pemalovala nehodc se skutenost, e svat Anna je babika, a zabrnila Freudovi, aby dle zkoumal biografii jinch umlc, kte se svatou Annou samotet tak zabvali. Nboensk zbrana mylen, o n se zmiuje na str. 17 (orig.), se potvrdila na autorovi samm. Tak tolik zdrazovan teorie incestu spov na archetypu, na dobe znmm a v mtu hrdiny asto se objevujcm motivu incestu. Motiv se logicky odvozuje z pvodnho typu hermafrodita, jen zejm sah daleko do primitivnho dvnovku. Vdy, kdy psychologick teorie postupuje ponkud nsiln, existuje odvodnn podezen, e se archetypick fantazijn obraz pokou pekroutit skutenost, co by tedy odpovdalo Freudov pojmu nboensk zbrany mylen. Vysvtlovat vznik archetypu teori incestu by vak bylo stejn pnosn, jako kdybychom nabrali vodu z jednoho kotle do jin, vedle stojc ndoby, kter by vak byla s kotlem spojena trubic. Nelze vysvtlovat jeden archetyp jinm archetypem, to znamen, e vbec nelze vysvtlit, odkud archetyp pochz, jeliko neexistuje Archimdv bod mimo tyto apriorn podmnky.

129

Goethe s pan von Stein*234 a co se opakovalo v postav Mignon a Marktky. V poslednm ppad nm Goethe, jak znmo, dokonce ukzal jet i celou metafyziku, je za tm vz. Ve zkuenostech milostnho ivota mue se projevuje psychologie tohoto archetypu ve form bezmezn fascinace, peceovn a zaslepen, nebo ve form misogynie se vemi jejmi stupni a odrdami, je nikterak nelze vysvtlit ze skuten povahy pslunch objetk, nbr pouze penosem mateskho komplexu. Komplex vak nkdy vznik o sob normln a vudyptomnou asimilac matky na preexistujc, enskou st archetypu hermafroditickho pru protiklad a potom, kdy oddlen praobrazu od matky abnormn otl. Naprostou ztrtu archetypu vlastn lid neunesou. Vznik z toho nesmrn stsnnost z kultury, v n se ji lovk nect doma, protoe mu chyb otec a matka. Kad v, jak opaten neustle po tto strnce inilo nboenstv. Bohuel je ale velmi mnoho tch, kte se stle bezmylenkovit ptaj po pravd tam, kde pece jde o psychologickou otzku poteby. Rozumnm vysvtlenm se zde nezme nic. V projekci m anima vdy enskou formu s uritmi vlastnostmi. Toto empirick zjitn nem nikterak znamenat, e archetyp o sobje rovn takov. Androgynn syzygie je jen jedna z monch dvojic protiklad, ovem jedna z prakticky nejdleitjch, a proto nejastjch. M velmi mnoho vztah k jinm dvojicm, je vykazuj vce ne rozdly pohlav, a proto mohou bt podzeny protikladu pohlav jen nsilm. Tyto vztahy se vyskytuj v rozmanitch promnch zvlt v kundalin-jze* 235, v gnosticismu*236 a pedevm v alchymick filosofii*237, naprosto nehled ke spontnnm vtvorm fantazie v materilech u neurz a psychz. Zvme-li peliv vechna tato data, pak se bude jevit jako pravdpodobn, e archetyp nem v neprojikovanm stavu klidu dnou
Pro jsi nm dala hlubok pohledy. Duben 1776. (Pan von Steinov.) Avalon (ed.), The Serpent Power, London 1919. Dle Shr-Chakra-Sambhara Tantra, a Woodroffe, Shakti andShkta, London 1920. 236 Wolfgang Schultz, Dokumente der Gnosis, Jena 1910; zvlt listiny u Irenea, op. cit. 237 Srv. Psychologie a alchymie, Vbor zdila C. G.Junga, sv. Fa sv.VI.34) Ve svm spise Vztahy mezi j a nevdomm, Vbor z dla C. G.Junga, sv. III, jsem popsal problematiku, je je pro terapii zsadn, rovn in: Psychologie penosu, Vbor z dla C. G. Junga, sv. III. K mytologickmu aspektu animy nech ten srovn Einfuhrung in das Wesen der Mythologie, (Jung und Kernyi). Jungv pspvek Psychologie archetypu dtte, v tomto svazku.
235 234

130

pesn zjistitelnou formu, ale je formln neuritelnm tvarem, kter m monost objevovat se na zklad projekce v uritch formch. Zd se, e toto zjitn je v rozporu s pojmem typ. Jak vm, nezd se to pouze, nbr je to rozpor. Empiricky jde zejm o typy, to znamen o urit formy, je lze proto i pojmenovat a rozliit. Jakmile vak tyto typy zbavme jejich kazuistick fenomenologie a pokusme se je zkoumat v jejich vztazch k jinm archetypickm formm, roz se v natolik obshl souvislosti z oblasti historie symbol, e dojdeme k zvru, e zkladn psychick prvky se vyznauj neuritou, mavou mnohotvrnost, kter pln pesahuje lidskou pedstavivost. Empirie se proto mus spokojit s teoretickm jako by. Nem tak hor postaven ne atomov fyzika, i kdy jej metoda nen metoda kvantitativn mc, nbr morfologicky popisn. Anima je nanejv dleit faktor v psychologii mue, kde stle probhaj emoce a afekty. Zesiluje, pehn, faluje a mytologizuje vechny emocionln vztahy k profesm a lidem obou pohlav. Vplody fantazie, je se pod tm skrvaj, jsou jejm dlem. Je-li anima konstelovna silnji, pak zenuje charakter mue a zpsobuje, e je citliv, vzntliv, nladov, rliv, jeitn a nepizpsoben. Je ve stavu stsnnosti a stsnnost i do vzdlenho okol. Vztah animy k odpovdajc en nkdy vysvtluje existenci komplexu symptom. Jak jsem ji poznamenal ve, bsnci postav animy nikterak neunikli. Existuj vynikajc popisy, kter tak zrove podvaj zprvu o symbolickm kontextu, v nm se archetyp zpravidla zd bt zalenn. Zmnm se pedevm o Haggardov She, The Return of She a Wisdom s Daughter (dcei moudrosti), potom i o Benoitov LAtlantid. Benoit byl svho asu obvinn z plagitu Ridera Haggarda, protoe analogie obou popis je zarejc. Dokzal se vak, jak se zd, obvinn zbavit. Spittelerv Promtheus obsahuje rovn velmi bystr pozorovn a jeho romn Imago popisuje projekci nejvstinji. Otzka terapie je problm, jeho se nelze zhostit nkolika slovy. Nepedsevzal jsem si ani, e zde o nm pojednm, avak chtl bych krtce naznait sv stanovisko k tomutoproblmu: Mlad lid ped dosaenm stedu ivota (jen je asi kolem ptaticeti let) mohou bez jmy snst i zdnliv plnou ztrtu animy. Mu by ml bt v kadm ppad schopen bt muem. Dospvajc jinoch se mus umt osvobodit od fascinace

131

animou v podob matky. Existuj vjimen ppady, zejmna umlci, kde problm asto spov jinde; potom homosexualita, kter se zpravidla vyznauje ztotonnm s animou. Pi uznvan etnosti tohoto jevu je jeho pojet jako patologick perverze velmi pochybn. Podle psychologickho nlezu jde spe o nepln odlouen od hermafroditickho archetypu, spojen s vyloenm odporem identifikovat se s rol jednopohlavn zamen bytosti. Takovou dispozici nelze za vech okolnost posuzovat jako negativn, pokud zachovv pvodn lidsk typ, jen se u jednopohlavn zamen bytosti do jist mry ztrc. Po dosaen stedu ivota znamen naopak trval ztrta animy ubvn ivosti, prunosti a lidskosti. Vznik zpravidla brzk rigidita, ne-li zkostnatlost, stereotypie, fanatick jednostrannost, svhlavost, lpn na zsadch, nebo opak: rezignace, nava, ledabylost, nezodpovdnost a konen dtinsk ramollissement (zmknut) s nklonnost k alkoholu. Po dosaen stedu ivota by proto mla bt pokud mono obnovena souvislost se sfrou archetypickch proitk.

132

PSYCHOLOGICK ASPEKTY ARCHETYPU MATKY

(Die psychologischen Aspekte des Mutterarchetypus) Z nminy peloila Mgr. Eva Boskova. lnek byl poprv publikovn in: Eranos-Jahrbuch 1938, Rhein-Verlag, Zurich 1939. Byl pepracovn jako Abhandlung III, in: Von den Wurzeln des Bewufotseins. Studien uber den Archetypus (Psychologische Abhandlungen IX), Rascher, Zurich 1954. lnek je zaazen do svazku 9/1 GW, Die Archetypenund das kollektive Unbewujte (Archetypy a kolektivn nevdom).

1. O POJMU ARCHETYPU
Pojem Velk matky pochz z djin nboenstv a zahrnuje nejrznj projevy typu matesk bohyn. Zpotku se psychologie netk, protoe obraz Velk matky v tto form se v praktick zkuenosti vyskytuje jen zdka a i pak jen za zcela zvltnch podmnek. Symbol je samozejm derivtem archetypu matky. Kdy se proto odvme zkoumat pozad obrazu Velk matky z psychologick strnky, mus se nutn stt zkladem naeho pozorovn mnohem veobecnj archetyp matky. Akoli dnes u je asi sotva nutn podrobn probrat pojem archetypu, pece se mi v tomto ppad nezd zcela zbyten pedeslat nkolik zsadnch poznmek. V dvjch dobch i pes ppadn odlin nzory a pes sklony k aristotelovskmu mylen nebylo pli obtn rozumt Platnov mylence, e idea existuje pedevemi fenomny a je jim nadazena. Archetyp tedy nen nic jinho ne vraz, vyskytujc se ji v antice, kter je synonymem ideje v platnskm smyslu. Kdy napklad v Corpus Hermeticum, kter zejm pat do 3. stolet, je Bh oznaovn jako TO QXTUTTOV (pooc; (to archetypon fs, archetypick svtlo)* 238, je tm vyjdena mylenka, e je praobrazem kadho svtla, existujcm ped fenomnem svtla a jemu nadazenm. Kdybych byl filosofem, pokraoval bych podle svho pedpokladu v platnskm argumentu a ekl bych: Nkde, na njakm mst v nebi, je praobraz matky, existujc ped kadm fenomnem mateskho (v irokm smyslu tohoto slova) a jemu nadazen. Jeliko ale nejsem filosof, nbr empirik, nemohu si dovolit
238

Scott, Hermetica, I, Oxford 1934, str. 140.

133

pedpokldat svj zvltn temperament, to znamen svj individuln postoj k filosofickm problmm, jako veobecn platn. To si sm patrn dovolit jen ten filosof, kter sv dispozice a postoje pedpokld jako veobecn a svou individuln problematinost pokud mono neuznv jako podstatnou podmnku sv filosofie. Jako empirik musm konstatovat, e existuje temperament, ktermu jsou ideje jsoucna a ne pouh nomina. Skoro bych ekl, e nhodou nyn ijeme ji asi dv st let v dob, kdy se stalo nepopulrnm, ba dokonce nesrozumitelnm pedpokldat, e ideje by vbec mohly bt nco jinho ne nomina. Kdo mysl jet ponkud anachronicky v platnskm duchu, mus ke svmu zklamn provat, e nebesk, to znamen metafyzick jsoucno ideje je odsunuto do nekontrolovateln oblasti vry a povry nebo se trpn penechv bsnkovi. Nominalistick hledisko ve staletm sporu univerzli opt jednou pekonalo hledisko realistick a praobraz vyprchal ve flatus vocis. Tento obrat byl doprovzen, ba z dobr sti zpsoben mohutnm nstupem empirismu, jeho pednosti se rozumu vnucovaly pli zeteln. Od t doby u idea nen nim apriornm, nbr sekundrnm a odvozenm. Je samozejm, e novodob nominalismus si bez okolk dl nrok na veobecnou platnost, akoli spov na uritm, a proto omezenm, na temperamentu zvislm pedpokladu. Ten zn: Plat to, co pichz zvnjku, a je proto verifikovateln. Ideln ppad je experimentln potvrzen. Antiteze zn: Plat to, co pichz z nitra a nen verifikovateln. Beznadjnost tohoto stanoviska bije do o. Hmot naklonn eck prodn filosofie ve spojen s aristotelovskm rozumem doshla nad Platnem pozdnho, ale vznamnho vtzstv. V kadm vtzstv ovem le zrodek budouc porky. V souasn dob se mno znmky, kter poukazuj na jistou zmnu stanoviska. Pznan je to prv Kantovo uen o kategorich, kter na jedn stran dus v zrodku kad pokus metafyziky ve starm smyslu, na druh stran ale pipravuje znovuzrozen platnskho ducha: kdy u neme existovat metafyzika, vypnajc se nad lidsk schopnosti, tak neexistuje ani empirie, kter by u nebyla skrze apriori lapena do omezujc struktury poznn. V pl druhm stolet, kter uplynulo od Kritiky istho rozumu, si postupn razil cestu nzor, e mylen, rozum, chpn atd. nejsou o sob existujc procesy, oprotn od veker subjektivn podmnnosti a poplatn pouze vnm zkonm logiky, ale psychickfunkce, kter jsou piazeny a

134

podzeny osobnosti. Otzka u nezn: Bylo to vidno, slyeno, ohmatno rukama, zveno, spotno, promyleno a shledno logickm?, nbr zn: Kdo vid, kdo sly, kdo mysl? Ponaje osobn rovnic pi pozorovn a men minimlnch proces pokrauje tato kritika a ke vzniku empirick psychologie, jak ji dn doba ped nmi neznala. Jsme dnes pesvdeni, e ve vech vdnch oblastech existuj psychologick premisy, kter rozhoduj o vbru ltky, o metod zpracovn, o povaze zvr a o konstrukci hypotz a teori. Vme dokonce, e Kantova osobnost byla nikoli nepodstatnm pedpokladem Kritiky istho rozumu. Nejen filosofov, ale i vlastn filosofick sklony, dokonce nae takzvan nejlep pravdy jsou mylenkou osobn premisy zviklny, pokud ne pmo ohroeny. Veker tvr svoboda volme je nm tm odebrna! Jak, lovk e me myslet, kat a dlat jen to, co sm je? Za pedpokladu, e to opt nepeeneme a nepropadneme tak bezmeznmu psychologismu, jde ovem o takovou, jak se mi jev, nezbytnou kritiku. Tato kritika je podstatou, zdrojem a metodou modern psychologie: existuje apriori veker lidsk innosti a to je vrozen a tm pedvdom a nevdom individuln struktura psch. Pedvdom psch, napklad psch novorozence, nen pouh nic, jemu by bylo za pedpokladu pznivch okolnost mon cokoli vtpit, nbr je nadmru komplikovanm a individuln nejve determinovanm pedpokladem, kter se jev jako zhadn nic jen proto, e jej nememe vidt pmo. Sotva se ale objev prvn viditeln psychick projevy ivota, lovk by musel bt slep, aby nevidl individuln charakter tchto projev, toti svrznou osobnost. Nememe pitom snad pedpokldat, e vechny tyto jednotlivosti vznikaj teprve ve chvli, kdy se objevuj. Jedn-li se napklad o chorobn sklony, kter se vyskytuj ji u rodi, pedpokldme ddinost skrze zroden plazma. Nenapadne ns, abychom epilepsii dtte epileptick matky povaovali za podivuhodnou mutaci. Stejn tak postupujeme u nadn, kter lze sledovat po generace. Tmt zpsobem vysvtlujeme objeven sloitch instinktivnch chovn u zvat, kter nikdy nevidla sv rodie, nemohla jimi tedy bt vychovna. Dnes musme vychzet z hypotzy, e lovk netvo dnou vjimku mezi tvory, kdy m za vech okolnost jako kad zve preformovanou psch odpovdajc druhu, kter navc, jak ukazuje pesnj pozorovn, vykazuje jet vrazn znaky rodovch predispozic. Nemme dn dvod

135

k pedpokladu, e jsou jist lidsk aktivity (funkce), je by bylo mon vyjmout z tohoto pravidla. Jak dispozice nebo pohotovosti, kter umouj instinktivn chovn u zvete, vypadaj, to si naprosto neumme pedstavit. Zrovna tak mlo je mon poznat povahu nevdomch psychickch dispozic, na jejich zklad je lovk schopen reagovat lidskm zpsobem. Mus se jednat o funkn formy, kter jsem oznail jako obrazy. Obraz vyjaduje nejen formu innosti, kterou je nutno vykonat, nbr souasn i typickou situaci, v n je innost vyvolna* 239. Tyto obrazy jsou do t mry praobrazy, jak dalece jsou pmo vlastn druhu; a pokud vbec kdy vznikly, pak se jejich vznik kryje nejmn s potkemdruhu. Je to pirozenost lovka, specificky lidsk forma jeho innost. Specifick chovn spov u v zrodku. Pedpoklad, e nen zddn, ale v kadm lovku znovu vznik, by byl prv tak nesmysln jako primitivn nzor, e slunce, kter rno vychz, je jin ne to, kter veer pedtm zapadlo. Protoe vechno psychick je preformovno, jsou preformovny i jeho jednotliv funkce, zejmna ty, kter vychzej bezprostedn z nevdomch pohotovost. K nim pat pedevm tvr fantazie. V produktech fantazie se objevuj praobrazy a zde nachz pojem archetypu sv specifick pouit. Nen to naprosto m zsluha, e jsem na tuto skutenost poprv upozornil. Vavny nle Platnovi. Prvn, kdo v etnopsychologick oblasti vyzvedl vskyt jistch veobecn rozench prapvodnch mylenek, byl Adolf Bastian. Pozdji to jsou dva badatel z Drkheimovy koly, Hubert a Mauss, kte mluv o vlastnch kategorich fantazie. Nevdomou preformaci v podob nevdomho mylen nepoznal nikdo men ne Hermann Usener*240. Jestlie mm na tchto objevech svj podl, je to dkaz, e archetypy se v dnm ppad veobecn neroziuj pouze tradic, jazykem a migrac, nbr mohou kdykoli a vude spontnn znovu vznikat, a to zpsobem, kter nen ovlivnn zprostedkovnm zvnjku. Nesmme podceovat dosah tohoto zjitn; neznamen pece nic menho, ne e sice nevdom, ale ne o to mn aktivn, to znamen iv pohotovosti, formy, prv ideje v platnskm smyslu, jsou v kad psch a instinktivn preformuj a ovlivuj jej mylen, ctn a jednn. elm neustle neporozumn, e archetypy jsou obsahov ureny, tj. e
Srv. Instinkt und Unbewufites (Instinkt a nevdom), GW 8, Die Dynamik des UnbewuJSten, (Dynamika nevdom). 240 Das Weihnachtsfest, Bonn 1911, str. 3.
239

136

jsou druhem nevdomch pedstav. Je proto nutn jet jednou zdraznit, e archetypy nejsou ureny obsahov, ale pouze formln, a to jen velmi podmnnm zpsobem. Obsahov uren je praobraz prokazateln jen tehdy, kdy je vdom, a proto naplnn materilem vdom zkuenosti. Jeho formu lze naopak, jak jsem vysvtlil na jinm mst, srovnat s osovm systmem krystalu, kter do jist mry preformuje tvorbu krystalu v matenm louhu, ani by sm ml hmotnou existenci. Ta se projevuje teprve ve zpsobu usazovn iont a poslze molekuly. Archetyp je o sob przdn, formln prvek, kter nen nim jinm ne facultas praeformandi, a priori danou monost formy pedstavy. Nedd se pedstavy, nbr formy, kter v tomto ohledu pesn odpovdaj rovn formln urenm instinktm. Prv tak mlo jako existenci archetypu lze dokzat i existenci instinkt, dokud se tyto neprojev in concreto. Co se te uritosti formy, je srovnn s tvoenm krystal zejm do t mry, nakolik osov systm uruje pouze stereometrickou strukturu, nikoli vak konkrtn tvar individulnho krystalu. Ten me bt velk nebo mal, nebo se me mnit na zklad rznho formovn svch ploch nebo na zklad vzjemnho prorstn krystal. Konstantn je jen osov systm ve svch v zsad invariabilnch geometrickch vztazch. Tot plat o archetypu: me bt v zsad pojmenovn a m invariabiln vznamov jdro, kter stle jen principiln, nikdy vak konkrtn, uruje zpsob jeho projeven. Jak se napklad v dan chvli empiricky projevarchetyp matky, nelze nikdy odvodit z nho samho; to spov na jinch faktorech.

2. ARCHETYP MATKY
Jako kad archetyp m i archetyp matky tm nedozrn mnostv aspekt. Zmnm se jen o nkolika typitjch formch: vlastn matka a babika; nevlastn matka a tchn, njak ena, k n m lovk vztah, tak kojn nebo chva, pramti a Bl pan, ve vym, penesenm smyslu bohyn, zvlt Matka Bo, panna (jako omlazen matka, napklad Dmtr a Kor), Sofia (jako matesk milenka, ppadn jako typ KybelAttis nebo jako dcera [omlazen matka] milenka); cl touhy po spse (rj, krlovstv Bo, nebesk Jeruzalm); v irm smyslu crkev, univerzita, msto, pda, nebe, zem, les, moe a stojat vody; hmota, podsvt a msc, v um smyslu jako msto porodu a plozen, pole, zahrada, skla, jeskyn, strom, pramen, hlubok studna, ktitelnice, kvtina jako ndoba (re a

137

lotos); jako arovn kruh (mandala jako padma) nebo jako roh hojnosti; v nejum smyslu dloha, kad dut forma (napklad roubov matice); jni; pec, hrnec; jako zve krva, zajc a vbec zve, kter lovku pomh. Vechny tyto symboly mohou mt pozitivn, pzniv nebo negativn, neblah smysl. Ambivalentnm aspektem je bohyn osudu (Parky, Graie, Norny), neblahm arodjnice, drak (kad pohlcujc a svrajc zve jako velk ryba nebo had); hrob, sarkofg, vodn hlubina, smrt, non mra a straidlo (typ Empsa, Lilith atd.). Tento vet si neklade nrok na plnost, naznauje pouze podstatn rysy archetypu matky. Jeho vlastnosti jsou to, co je matesk: pmo magick autorita enstv; moudrost a viny ducha mimo rozum; to, co je dobrotiv, peujc, snenliv, poskytujc rst, plodnost a potravu; msto magick promny, znovuzrozen; pomhajc instinkt nebo impuls; to, co je tajn, skryt, temn, propast, e mrtvch, to, co je pohlcujc, svdjc a otravujc, vzbuzujc strach, neodvratn. Tyto vlastnosti archetypu matky jsem podrobn vylil a opatil pslunmi doklady ve sv knize Symboly promny (Vborzdila C. G.Junga, sv. Vila. sv. VIII). Protikladnost vlastnost jsem formuloval jako milujc a stranou matku. Nm nejbli historickou paralelou je snad Maria, kter je ve stedovk alegorii zrove i Kristovm kem. V Indii by to byla rozporn Kl. Filosofie snkhji vytvoila z archetypu matky pojem prakrti a pidlila j ti guny jako zkladn vlastnosti: dobrotu, ve a temnotu sattvu, radas a tamas* 241. To jsou ti podstatn aspekty matky, toti jej peujc a ivc dobrota, jej orgiastick emocionalita a jej podsvtn temnota. Zvltn rys ve filosofick legend prakrti tan ped puruou, aby mu pipomnla rozliujc poznn nepat bezprostedn k matce, nbr k archetypu animy. Ten je v psychologii mue neustle smen s obrazem matky. Akoli etnopsychologick podoba matky je takka univerzln, pece se tento obraz v praktick individuln zkuenostinikoli nepodstatn mn. Zde na ns pedn psob pravdpodobn nesmrn vznam vlastn matky, patrn na prvn pohled. V personalistick psychologii zaujm tato postava tak vznamn msto, e tato psychologie nen, jak znmo, ve svch pojetch
241 To je etymologick vznam t gun. Viz Weckerling (Hg.), Das Glck des Lebens. Medizinisches Drama von Anandaryamakhi, Greifswald 1937, str. 21 a nsl., a Richard Garbe, Die Smkhya-Philosophie, Leipzig 1917, str. 272 a nsl.

138

nikdy s to, a to ani teoreticky, pokroit za osobn matku. Chtl bych hned na zatku pedeslat, e m pojet se od psychoanalytick teorie zsadn li v tom, e osobn matce pisuzuji jen podmnn vznam. To znamen: nen to pouze osobn matka, kter m onen v literatue popisovan vliv na dtskou dui, ale je to spe na matku projikovan archetyp, kter j dv mytologick pozad a propjuje j tm autoritu, ba dokonce numinznost*242. Etiologick, respektive traumatick vlivy matky mus bt rozdleny do dvou skupin: za prv vlivy, kter odpovdaj skuten existujcm charakterovm vlastnostem nebo postojm osobn matky, a za druh vlivy, kter m matka jen zdnliv, protoe se jedn o projekce fantastick (tedy archetypick) povahy ze strany dtte. Ji Freud zjistil, e skuten etiologie neurz v dnm ppad netkv, jak se nejprve domnval, v traumatickch vlivech, nbr spe ve zvltnm vvoji infantiln fantazie. Sotva lze popt monost, e takov vvoj je mon odvozovat z ruivch vliv ze strany matky. Hledm proto pinu infantilnch neurz v prvn ad u matky, protoe ze zkuenosti vm, e za prv se dt s mnohem vt pravdpodobnost rozvj normln ne neuroticky a za druh v naprost vtin ppad lze definitivn piny poruchy prokzat u rodi, zvlt u matky. Obsahy abnormnch fantazi lze vztahovat na vlastn matku jen sten, protoe astji nepochybn a jasn obsahuj vpovdi, kter daleko pekrauj to, co bychom mohli pipisovat skuten matce; zejmna tehdy, kdy se jedn o vysloven mytologick vtvory, co je astm ppadem u infantilnch fobi, kde se matka objevuje jako zve, arodjnice, straidlo, lidoroutka, hermafrodit a podobn. Protoe vak fantazie nejsou vdy oividn mytologick, nebo pokud jsou, ne vdy vychzej z nevdomho pedpokladu, nbr mohou pleitostn pochzet i z pohdkovch vyprvn, nhodnch poznmek a podobn, je v kadm ppad douc peliv zkoumn. U dt to z praktickch dvod pichz v vahu mnohem mn ne u dosplch, kte takov fantazie zpravidla penej na lkae bhem len nebo pesnji eeno: tyto fantazie se vyskytuj jako projekce. Pak je nesta pochopit a odbt jako smn, alespo ne natrvalo, nebo archetypy pat k nezciziteln sousti kad psch a tvo onen poklad v
242 Zde americk psychologie podv pklady ve velkm mtku. Takovm, avak vchovn mnnm paskvilem je v tomto ohledu kniha Philipa Wylieho Generation ofVipers, New York, Toronto 1942.

139

poli temnch pedstav, o nm mluv Kant a o nm ns bohat zpravuj nespoetn motivy pokladu ve folklru. Archetyp ve sv podstat v dnm ppad nen pouh nemil pedpojatost. Je j jen na nesprvnm mst. Archetyp o sob pat k nejvym hodnotm lidsk due a zalidnil proto vechny Olympy vech nboenstv. Odbt ho jako bezcenn znamen potenciln ztrtu. Jedn se proto spe o rozputn tchto projekc, aby se jejich obsahy opt vrtily tomu, kdo je ztratil tm, e se jich bezdn zbavil.

3. MATESK KOMPLEX
Archetyp matky tvo zklad takzvanho mateskho komplexu. Je otevenou otzkou, jestli bez prokazateln kauzln spoluasti matky vbec vznik. Podle mch zkuenost se mi zd, jako by matka byla pi vyvoln poruchy, to znamen zejmna u infantilnch neurz nebo u neurz, kter etiologicky bezpochyby sahaj zpt do ranho dtstv, vdy aktivn. V kadm ppad je ale instinktivn sfra dtte naruena a tm jsou konstelovny archetypy, kter vstupuj mezi dt a matku jako ciz a asto zkost vzbuzujc prvek. Kdy se napklad dtem pli starostliv matky o n pravideln zd jako o zlm zveti nebo arodjnici, zpsobuje takov zitek v dtsk dui roztpen a tm monost neurzy.

A. Matesk komplex syna

inky mateskho komplexu jsou rzn podle toho, zda jde o syna nebo dceru. Typickmi inky na syna jsou homosexualita a donchuanismus, pleitostn tak impotence*243. U homosexuality lp nkdy i heterosexuln sloky v nevdom form na matce, u donchuanismu je matka nevdom hledna v kad ensk. inky mateskho komplexu na syna jsou znzornny ideologi typu KybelAttis: je to autokastrace, lenstv a pedasn smrt. U syna nen matesk komplex ist do t mry, nakolik je zde nestejnost pohlav. Tato rozdlnost je dvodem, pro v kadm mateskm komplexu mue hraje vedle archetypu matky vznamnou lohu archetyp sexulnho partnera, toti animy. Matka je prvn enskou bytost, kter se s budoucm muem setkv a neme jinak, ne se hlun nebo tie, hrub nebo nn, vdom nebo
243

Zde vak hraje znanou roli i otcovsk komplex.

140

nevdom neustle dotkat synova mustv; stejn jako si syn ve vzrstajc me uvdomuje enstv matky, nebo alespo nevdom, instinktivn na n odpovd. Tak se u syna jednoduch vztahy identity nebo odliujcho se odporu stle k s faktory erotick pitalivosti a odpuzovn. Tm se obraz znan komplikuje. Nechci ovem tvrdit, e v dsledku toho bychom matesk komplex syna museli snad brt vnji ne matesk komplex dcery. Jsme ve vzkumu tchto komplexnch duevnch jev teprve na zatku, ve stadiu pionrsk prce. Srovnvn lze provdt teprve tehdy, a zde budou statisticky pouiteln sla. Ta vak jet nikde nejsou v dohlednu. Matesk komplex je istm a nekomplikovanm ppadem pouze u dcery. Zde jde na jedn stran o zeslen enskch instinkt, vychzejc od matky, na druh stran o jejich oslaben a vymizen. V prvnm ppad vznik dky pevaze instinktivnho svta neuvdomlost vlastn osobnosti; v druhm ppad se rozvj projekce instinkt na matku. Prozatm se musme spokojit se zjitnm, e matesk komplex ensk instinkt u dcery bu nadmrn podporuje, nebo ho odpovdajcm zpsobem tlum, u syna ale musk instinkt pokozuje nepirozenou sexualizac. Protoe matesk komplex je pojem psychopatologie, je vdy spojen s pojmem jmy a utrpen. Kdy ho vak vyjmeme z jeho ponkud pli zkho rmce a dme mu ira obshlej vznam, meme hovoit i o jeho pozitivnm inku: u syna vznik vedle nebo msto homosexuality napklad diferenciace ertu*244 (v tomto smru nco naznauje Platnovo Symposion); rovn tak rozvoj vkusu a estetiky, kterm nen jist femininn prvek nikterak na kodu; dle pedagogick kvality, je ensk schopnost vctn asto nejv dovruje; historick duch, kter je konzervativn v nejlepm smyslu slova a co nejvrnji uchovv vechny hodnoty minulosti; smysl pro ptelstv, kter splt podivuhodn jemn svazky mezi muskmi duemi a dokonce vysvobozuje ptelstv mezi pohlavmi ze zatracen nemonosti; bohatstv nboenskho citu, kter promuje ecclesia spiritualis v pravdu; a konen duchovn vnmavost, kter je svolnou ndobou zjeven. Co je negativn donchuanismus, me jako pozitivum znamenat
244 Uber die Psychologie des Unbewujten (O psychologii nevdom), GW 7, Zwei Schriften uber Anly tische Psychologie (Dv prce o analytick psychologii), odst. 16 a nsl.: Die Erostheorie (Teorie ertu).

141

smlou, bezohlednou munost, ctidostivost po nejvych clech; pouit sly proti kad hlouposti, zarytosti, nespravedlnosti a lenosti; ochotu k obti pro to, co bylo poznno jako sprvn, kter hrani s hrdinstvm; vytrvalost, nezlomnost a houevnatost vle; zvdavost, kter se nelek ani zhad svta; konen revolunho ducha, kter svm blinm stav nov dm nebo dv svtu jinou tv. Vechny tyto monosti se odrej v mytologmech, kter jsem ve vyjmenoval, jako aspekty archetypu matky. Protoe o mateskm komplexu syna vetn komplikace s animou jsem pojednval ji v ad spis, chci v tchto pednkch, kde se jedn o typ matky, ponechat muskou psychologii v pozad.

B. Matesk komplex dcery

a. Hypertrofie mateskho prvku
Poznamenal jsem ji dve, e matesk komplex*245 vytv u dcery do jist mry hypertrofii enskosti nebo odpovdajc atrofii. Vystupovn enskosti znamen zeslen vech enskch instinkt, v prv ad instinktu mateskho. Negativn aspekt takovho vystupovn pedstavuje ena, jejm jedinm clem je rozen. Mu je zjevn vedlej vc; je hlavn nstrojem plozen a jako objekt, o nj je nutno peovat, je zaazen mezi dti, chud pbuzn, koky, slepice a nbytek. Tak vlastn osobnost je vedlej; asto je dokonce vce nebo mn nevdom, nebo ivot je it v jinch a skrze jin, protoe takov ena se s nimi v dsledku neuvdomlosti vlastn osobnosti identifikuje. Nejprve plod dti, pak na nich lp, jeliko bez nich nem vbec dn raison tre. (smysl ivota). Jako Dmtr si vyvzdoruje na bozch vlastnick prvo na svou dceru. Ers je vyvinut pouze jako matesk vztah, jako osobn vztah je vak nevdom. Nevdom ers se vdy projevuje jako moc*246; proto tento typ pes
Uvdm v tto kapitole adu typ mateskho komplexu, tm vak neformuluji terapeutick zkuenosti. Typy nejsou jednotliv ppady, jak by ml kad vzdlanec vdt. Typ rovn nen vynalezen schma, do nj mus bt vmstnny vechny vyskytujc se ppady. Typy jsou ideln konstrukce, prmrn obrazy zkuenosti, s nimi nelze nikdy ztotoovat jednotliv ppad. Lid, kte maj sv zkuenosti pouze z knih nebo z psychologickch laborato, si ovem nemohou udlat sprvnou pedstavu o psychologick zkuenosti lkae. 246 Tato vta se zakld na ast zkuenosti, e tam, kde chyb lska, zaujm przdn
245

142

veker zjevn matesk sebeobtovn nen vbec schopen pinst skutenou ob a prosazuje matesk instinkt s asto bezohlednou vl k moci a po znien vlastn osobnosti a vlastnho ivota dt. m nevdomj vlastn osobnosti si takov matka je, tm vt a nsilnj je jej nevdom vle k moci. U tohoto typu je nemlo ppad, kde by byla vhodnm symbolem nikoli Dmtr, ale Baubo. Rozum se nepstuje pro rozum sm, nbr setrvv vtinou v podob svpvodn dispozice, to znamen, e zstv prodn, nevztaen a bohaprzdn, ale tak pravdiv a pleitostn dokonce hlubok jako sama proda* 247. Ona sama to vak nev a neme proto jednak ocenit dvtip svho rozumu, jednak obdivovat jeho filosofick hlubiny, nbr pokud mono zapomn, co ekla.

b. Vystupovn ertu
Komplex, kter takov matka u dcery zpsobuje, naprosto nemus bt opt hypertrofi mateskho instinktu. Naopak se stv, e tento instinkt u dcery dokonce vymiz. Nhradou za nj nastv vystupovn ertu, kter vede tm pravideln k nevdommu incestnmu vztahu s otcem*248. Vystupovan ers zpsobuje abnormn zdraznn osobnosti druhho. rlivost na matku a vtzstv nad n se stvaj hlavnm motivem pozdjch in, kter jsou asto katastrofick povahy. Ppad tohoto typu toti miluje blouzniv a senzan vztahy pro n sam a zajm se o enat mue, ovem ani ne pro jejich blaho jako spe pro skutenost, e jsou enat a poskytuj proto pleitost zniit manelstv, co je hlavnm clem cvien. Je-li tohoto cle dosaeno, zjem v dsledku chybjcho mateskho instinktu vyprchv a na adu pichz jin mu* 249. Tento typ se vyznauje pozoruhodnou neuvdomlost. Takov eny jsou pmo zasaeny slepotou pro sv vlastn ponn* 250, kter je nejen pro spoluzastnn, ale i pro n sam vhodn. Nemusm snad ji
msto moc. 247 Termn, kter jsem v tto souvislosti pouval ve svch anglickch seminch, zn natural mind. 248 V tomto ppad vychz iniciativa od dcery. V jinch ppadech je pinou incestn vazby u dcery psychologie otce (projekce animy). 249 V tom se tento typ li od jemu pbuznho typu, enskho otcovskho komplexu, kde pak naopak nastv pehnan matesk pe a vysedn otce. 250 To snad neznamen, e by si nebyly vdomy pouhch skutenost. Je to jen jejich vznam, kter pro n zstv nevdom.

143

zdrazovat, e pro mue slabho ertu skt tento typ skvlou pleitost pro projekci animy.

c. Identita s matkou
Nenastane-li u enskho mateskho komplexu stupovn ertu, vyskytuje se identita s matkou a ochromen vlastnho enskho konn. Nastv projekce vlastn osobnosti na matku v dsledku neuvdomen vlastnho svta instinkt, mateskho instinktu jako i ertu. Vechno, co tmto enm pipomn matestv, zodpovdnost, osobn sounleitost a erotick poadavky, vzbuzuje pocity mncennosti a nut k tku, pirozen k matce, kter vechno to, co se dcei zd naprosto nedosaiteln, ije dokonalm zpsobem, tm jako nadosobnost. Mimodk udiven pozorovna dcerou, pedem vechno odv za ni. Dcera se spokoj s tm, e na matce nesobecky lp a souasn se nevdom sna, takka proti sv vli, postupn to dothnout na tyrana vlastn matky, ovem nejprve pod maskou dokonal loajality a oddanosti. Vede stnov ivot, asto oividn vysvna svou matkou, a prodluuje j ivot takka neustlou transfz krve. Takov bled panny nejsou chrnny proti manelstv. Naopak, pes svou stnovitost a vnitn netenost, nebo spe prv pro n, jsou na trhu satk ve vysokm kurzu. Pedevm jsou do t mry przdn, e mu v nich me pedpokldat naprosto vechno; pak jsou nevdom tou mrou, e nevdom z nich vystrkuje nespoetn tykadla, neku-li neviditeln ramena polyp, a nasv vechny musk projekce, co se mum nadmru lb. Tak velk ensk neuritost je vytouenm doplkem k musk uritosti a jednoznanosti, kter me bt dosaeno jaktak uspokojiv jen tehdy, je-li mu s to vechno pochybn, dvojznan, neurit, nejasnodsunout do projekce na rozkonou enskou nevinnost* 251. Z dvodu charakteristick vnitn netenosti a pocit mncennosti, kter neustle pedstraj uraenou nevinnost, pipad mui vhodn role, e sm s pevahou, a pece shovvav, tedy tak kajc rytsky, snet znm ensk nedostatky. (e tyto nedostatky z vt sti sestvaj z jeho vlastnch projekc, mu natst zstv skryto.) Zvlt pitaliv psob notorick dv bezmocnost. Dvka je tak nesamostatnm pvskem matky, e vbec nev, co se s n dje, kdy se v jej blzkosti objev mu. Tolik pak
Tento typ eny m na manela neobyejn ulehujc vliv, toti tak dlouho, dokud mu neodhal, koho si vzal a s km sdl sv manelsk loe, tedy s tchn.
251

144

potebuje pomoci a doista vbec o niem nev, e i ten nejmrnj bernek se zmn ve smlho nosce en a milujc matce dceru kladn sebere. Moci bt tak jednou rokem je ohromn ance, kter nepichz kad den a rozvj proto ne zrovna malou motivan slu. Tak tak Pltn unesl Persefonu neutiteln Dmte, z rozhodnut boh vak musel svou enu kadoron na lto postupovat tchni. (Laskav ten si vimne, e takov legendy nevznikaj jen tak!)

d. Obrana proti matce

Ti extrmn typy, o nich jsem prv pojednval, jsou propojeny mnoha mezistupni, z nich bych se chtl zmnit pouze o nkolika hlavnch. U tohoto stednho typu jde mn o vystupovn nebo ochromen enskch instinkt; jde spe o obranu proti pesile matky, kter pevauje nad vm ostatnm. Tento ppad je vzorovm pkladem pro takzvan negativn matesk komplex. Jeho hlavnm motivem je: Vechno, jen njako matka! Jde na jedn stran o fascinaci, z n se ale nikdy nestane identita, na druh stran o vystupovn ertu, kter se ale vyerp v jistm rlivm odporu vi matce. Tato dcera sice v, co vechno nechce, ale vtinou nem jasno v tom, co si vlastn pedstavuje jako svj vlastn osud. Jej instinkty se ve form obrany vechny koncentruj na matku a neda se jim proto vybudovat vlastn ivot. Jestlie k tomu pece dojde, dcera se napklad vd, je manelstv bu vyuito jen k tomu, aby unikla od matky, nebo j osud pinese mue, kter m s matkou spolen hlavn charakterov rysy. Vechny instinktivn procesy a poteby se setkvaj s neekanmi obtemi; bu nefunguje sexualita nebojsou nevtan dti nebo se matesk povinnosti zdaj bt nesnesiteln nebo tato dcera na poadavky manelskho souit odpovd netrplivost a podrdnost. To vechno njak nepat ke stejnm ivotnm skutenostem, protoe nejvy smysl ivota tvo jen a jen stl obrana proti matin moci v kad form. V takovch ppadech meme asto vidt vlastnosti archetypu matky ve vech jednotlivostech. Matka jako rodina nebo klan napklad zpsobuje prudk odpor proti vemu nebo nezjem o ve, co pedstavuje rodinu, spoleenstv, spolenost, konvenci a podobn. Odpor proti matce jako uteru se asto projevuje v menstruanch potch, v obtch s poetm, v odporu k thotenstv, v krvcen bhem thotenstv, v pedasnch porodech, ve zvracen bhem thotenstv a podobn. Matka jako hmota je

145

pinou netrplivosti s pedmty, neikovnosti v zachzen s nadm a ndobm a tak pehmat v oblkn. Z obrany proti matce pleitostn plyne spontnn rozvoj rozumu za elem vytvoen sfry, ve kter se matka nevyskytuje. Tento rozvoj probh z vlastn poteby, nikoli snad z cty k mui, ktermu by ena chtla imponovat nebo pedstrat duchovn ptelstv. M slouit k tomu, aby zlomil matinu moc intelektuln kritikou a pevahou vdn nebo aby j mohl pedhazovat vechny jej hlouposti, logick chyby a mezery ve vzdln. Ruku v ruce s rozvojem rozumu jde i jist vystupovn muskch zvltnost vbec.

C. Pozitivn aspekty mateskho komplexu

a. Matka
Pozitivn aspekt prvnho typu, toti plin vystupovn mateskho instinktu, je onen obraz matky, kterou opvovali a velebili ve vech dobch a jazycch. Je to ona matesk lska, kter pat k nejdojemnjm a nejnezapomenutelnjm vzpomnkm dosplosti a znamen skryt koeny vekerho vvoje a vech zmn, nvrat dom a zahloubn a tich prapvod kadho potku a konce. Dvrn znm a ciz jako proda, lskypln nn a osudov krut nenavn drkyn ivota pln radosti, Matka sedmibolestn a temn, mlen-liv brna, kter se zavr za mrtvmi. Matka je matesk lska, je mm proitkem a mm tajemstvm. Co vechno a kolik pli nesprvnho, pli nedostatenho, ba pli prolhanho se d ci o onom lovku, kter se nazval matkou a chtlo by se ci nhodou byl nositelkou onoho proitku, kter v sob zahrnuje ji i mne a cel lidstvo, ba veker iv stvoen, kter vznik a zanik, proitek ivota, jeho jsme dtmi? Dlalo se to sice vdy a vdy se to dlat bude, ale vdouc u neme svalovat onu nesmrnou thu vznamu, zodpovdnosti a posln, nebe a pekla na onoho slabho a chybujcho lovka, hodnho lsky, trplivosti, pochopen a odputn, kter nm byl matkou. V, e matka je nositelkou nm vrozenho obrazu toho, emu se k mater ntura a mater spiritualis, vekerho rozsahu ivota, ktermu jsme jako dti sveni a souasn vydni vanc. Nesm se ani na okamik rozpakovat osvobodit lidskou matku od tohoto hroznho bemene, z ohledu na ni i na sebe sama. Prv tato vznamov tha je tm, co ns pipoutv k matce a co ji ve k dtti, k duevn a fyzick zkze obou. dn komplex

146

se neodstran tm, e se matka subjektivn redukuje na lidsk rozmry, do jist mry oprvnn. lovk se pitom vystavuje nebezpe, e rozlo na atomy i proitek matky a tm zni i nejvy hodnotu a zahod zlat kl, kter nm do kolbky poloila dobr vla. Proto lovk instinktivn k rodim vdy dodval preexistentn bosk pr jako godfather (otec pro ivot v Bohu, kmotr) a godmother (matka pro ivot v Bohu, kmotra), aby se nikdy nezapomnl v tom smyslu, e by z neuvdomen nebo krtkozrakho racionalismu zatoval rodie bemenem bostv. Archetyp je pedevm mnohem mn vdeck problm jako spe bezprostedn nalhav otzka duevn hygieny. I kdyby nm chybl jakkoli dkaz existence archetyp a i kdyby nm vichni rozumn lid pesvdiv dokazovali, e archetypy vbec nemohou existovat, museli bychom si jepece vymyslet, abychom nenechali nae nejvy a nejpirozenj hodnoty klesnout do nevdom. Upadnou-li toti do nevdom, zmiz tak cel iveln sla pvodnch proitk. Na jejich msto nastoup fixace na imago matky, a pokud je dostaten podpoena rozumovnm, jsme pln vzni na lidsk ratio a nadle odsouzeni k tomu, abychom vili vhradn v to, co je rozumn. To je sice na jedn stran ctnost a pednost, na druh stran vak omezen a ochuzen, protoe lovk se tak bl przdnot doktrinstv a osvtstv. Tato Desse Raison (bohyn rozumu) alebn svtlo, kter osvtluje jen to, co u lovk v, ale zakrv temnotou vechno, co by bylo teba vdt a uvdomit si ze veho nejvce. m samostatnji si rozum pon, tm vce se stv pouhm intelektem, jen na msto skutenosti dosazuje uen nzory a pedevm m na zeteli nikoli lovka, jak je, ale klamn obraz o nm. Svt archetyp mus zstat lovku vdom, a u jej chpe nebo ne, nebo v nm je jet prodou a spojen se svmi koeny. Svtov nzor nebo spoleensk d, kter lovka odezv od praobraz ivota, nejen e nen kulturou, nbr ve vzrstajc me vzenm nebo stj. Zstvaj-li praobrazy v njak form vdom, me energie, kter jim odpovd, pitkat k lovku. Kdy u se ale neda udret s nimi spojen, pak energie, kter se v onch obrazech projevuje a vyvolv onu pipoutvajc fascinaci infantilnho rodiovskho komplexu, kles zpt do nevdom. Nevdom tm dostv nboj, kter se jako tm neodolateln vis a tergo (sla psobc zezadu) propjuje kadmu nzoru nebo ideji i tendenci, je m ped sebou rozum dostivosti (concupiscentiae) jako lkav cl. Tmto

147

zpsobem lovk nadobro propad svmu vdom a jeho racionlnm pojmm, sprvnm i nesprvnm. Jsem dalek toho, abych snioval hodnotu boskho daru rozumu, tto nejvy lidsk schopnosti. Rozum jako samovldce ale nem dn smysl, stejn jako svtlo ve svt, ve kterm proti nmu nestoj temnota. lovk by zejm ml dbt moudr rady matiny a jejho neprosnho zkona pirozenho omezen. Nikdy by neml zapomnat, e svt existuje proto, e jeho protiklady se vyvauj. Tak je tak vyveno racionln iracionlnm a zamlen danm. Toto odboen k veobecnm vahm bylo ovem nevyhnuteln, nebo matka je prvn svt dtte a posledn svt dosplho. Do plt tto nejvt sis jsme vichni zahaleni jako jej dti. Nyn se vak opt vrtme k naim typm enskho mateskho komplexu. U mue nen matesk komplex nikdy ist, to znamen, e je neustle smen s archetypem animy, co m za nsledek, e musk vpovdi o matce jsou vtinou emocionln, to znamen animzn pedpojat. Pouze u eny je monost zkoumat inky archetyp matky bez animznch pms, co m ovem vyhldky na spch jen tam, kde se jet nerozvinul kompenzujc animus.

b. Vystupovan ers
Dostvme se nyn ke druhmu typu enskho mateskho komplexu, toti k nadmrnmu vystupovn ertu. Nartl jsem velmi nepzniv portrt tohoto ppadu, pokud ses nm setkvme v oblasti patologie. Avak i tento tak mlo lkav typ m pozitivn aspekt, kter bychom sociln neradi postrdali. Vezmeme-li prv nejhor inky tohoto zamen, tj. bezohledn nien manelstv, spatme za nm smyslupln a eln opaten prody. Tento typ vznik, jak jsem popsal, asto z reakce na toliko prodn, ryze instinktivn, a proto ve pohlcujc matku. Tento archetyp matky je anachronismus, nvrat do temnho matriarchtu, kde mu jako pouh oplodovatel a nevolnk pole vede bezduch ivot. Reaktivn vystupovn ertu u dcery je zameno na mue, kter m bt vymann z pevahy mateskosti-enskosti. Takov ena se bude instinktivn angaovat vude, kde bude provokovna neuvdomenm manelskch partner. Naruuje musk osobnosti tak nebezpenou pohodlnost, v n mu rd spatuje vrnost. Tato pohodlnost vede k neuvdomen vlastn osobnosti a k onm dajn idelnm manelstvm, kde on nen nic ne tta a ona nic ne mma a kde se tak manel tak vzjemn oslovuj. To je ikm

148

plocha, kde je manelstv snadno degradovno na nevdomou identitu partner. ena naeho typu zamuje vyzaovn svho ertu na mue ve stnu mateskosti a vyvolv tm morln konflikt. Bez nj ale nen uvdomn osobnosti. Pro vak, bude se jist kad ptt, m lovk a tort et a travers (slep) dospt k vymu uvdomn? Tato otzka m do ohniska problmu a odpov na ni je pomrn obtn. Mohu zde namsto skuten odpovdi vyznat jen jistou vru: Zd se mi toti, jako by v tiscch milion let konen nkdo musel vdt, e tento podivuhodn svt hor, mo, slunc a msc, Mln drhy, hvzdnho nebe, rostlin a zvat existuje. Kdy jsem, stoje na malm pahorku na Athi Plains ve vchodn Africe, vidl, jak se tiscihlav divok stda pasou v naprostm tichu, jak to dlala vdy od nepedstaviteln dvnch dob, ml jsem pocit, e jsem prvn lovk, prvn bytost, kter jedin v, e to vechno je. Cel tento svt kolem m byl jet v tichu potk a nevdl, e byl. A prv v tomto okamiku, protoe jsem to vdl j, vznikl svt a bez tohoto okamiku by nikdy nebyl. Tento el sleduje cel proda a jeho naplnn nachz v lovku, a to vdy pouze v nejvce vdomm lovku. Kad nejmen krok kupedu na cest uvdomovn tvo svt. Nen uvdomn bez rozliovn protiklad. To je otcovsk princip logu, kter se v nekonenm boji prvotnho tepla a prvotn temnoty vysvobozuje z mateskho klna, tedy z neuvdomen. Nelekajc se dnho konfliktu, dnho utrpen, dnho hchu, usiluje bosk zvdavost o zrozen. Neuvdomen je prvotn hch, pro logos pmo zlo. Jeho inem osvobozen, tvocm svt, je vak vrada matky a duch, kter se odvil do vech vin a hlubin, mus, jak ekl Synesius, vytrpt trest boh, pikovn ke kavkazskm skalm. Nebo nic neme bt bez druhho, protoe oboj bylo na zatku Jednm a na konci bude opt Jednm. Vdom me existovat pouze za trvalho uznn a respektovn nevdom, stejn jako veker ivot mus projt nkolikerou smrt. Vyvoln konfliktu je lucifersk ctnost ve vlastnm smyslu slova. Konflikt vytv ohe afekt a emoc a jako kadohe m i tento dva aspekty, spalovn a vytven svtla. Emoce je na jedn stran alchymick ohe, jeho teplo probouz vechno k projevu a jeho r omne superfluitates comburit, spaluje vechny pebytenosti na druh stran je emoce onm okamikem, kdy kosa padne na kmen a vykee jiskru; emoce

149

je toti hlavn pinou vekerho uvdomn. Bez emoce nen promna temnoty ve svtlo a netenosti v pohyb. ena, jejm osudem je bt naruitelkou manelstv, je vslovn destruktivn jen v patologickch ppadech. V normlnm ppad je jako ta, kter naruuje, sama naruenm zasaena, jako ta, kter zpsobuje zmnu, sama zmn podlh a z ohn, kter zaloila, jsou osvtleny a osvceny vechny obti zpletky. Co se zdlo bt nesmyslnm naruenm, stv se oistnm procesem: co pomjiv zde v skutek se mn* 252. Nen-li si tento druh en vdom vznamu sv funkce, to znamen, nevli, e je st t sly je, chtc vdy pchat zlo, vdy dobro vykon* 253, pak tak zhyne meem, kter pin. Uvdomn ji ale promuje ve vysvoboditelku a vykupitelku.

c. Jenom dcera
ena tetho typu, typu identity s matkou*254 za ochromen vlastnch instinkt, nikterak nemus bt vdy beznadjn nula. V irok kle normlnho existuje naopak monost, e prv intenzivn projekc animy se przdn ndoba napln. Na tom je ovem takov ena zvisl: bez mue k sob, jak se zd, neme ani dospt; mus bt matce opravdu uloupena. Nadto pak mus po del dobu za velkho sil hrt j pidlenou roli, a se j stane odpornou. Takto snad potom me objevit, kdo je. Takov eny mohou bt obtavmi manelkami mum, kte existuj jen a jen identifikac s povolnm nebo nadnm, v ostatnm jsou a zstanou nevdommi. Protoe sami jsou jen maskou, mus bt ena schopna co nejpirozenji hrt vedlej roli. Tyto eny vak mohou mt i cenn nadn, kter se nikdy nerozvinula jen proto, e vlastn osobnost byla pln nevdom. V tomto ppad nastupuje projekce nadn na manela, ktermu se takovho nadn nedostv, a pak vidme, jak se najednou nkdo naprosto bezvznamn, u nj je to dokonce nepravdpodobn, vypn k nejvym vrcholm, jako by jej nesl kouzeln koberec. Cherchez la femme, a mme kl k tajemstv tohoto spchu. Takov eny mi pipomnaj omluvte nezdvoil pirovnn velk, siln feny, kter
Faust, 2. dl, Horsk rokle; esk citace pevzata z: J. W. Goethe, Faust, Praha, SNKLU, 1957, str. 660. 253 Faust, 1. dl, Studovna; esk citace: Faust, op. cit., str. 121. 254 Pinou je projekce instinkt.
252

150

berou do zajech ped nejmenm psem, kter zatk, prost proto, e je to stran mu a jednomu pak pece vbec nenapadne, aby kousl. Przdnota je vak konen enskm tajemstvm. Pro mue je to nco prvotn cizho, przdnho, propastn jinho, jin. Soucit vzbuzujc ubohost tto nicotnosti (mluvm zde jako mu) je tm bych ekl bohuel mocnm mystriem nepochopitelnosti enstv. Takov ena je pmo osud. Mu o tom, proti tomu nebo pro to me ci vechno nebo nic nebo oboj, a nakonec pesto nerozumn blaen pad do ttojmy nebo zmek a zkaz jedinou anci, jak se zmocnit sv munosti. Toho nelze odvrtit od jeho hloupho tst, onoho pesvdit o jeho netst. Matky! matky! Zn to tak podivn!*255 S tmto povzdechem, jen stvrzuje kapitulaci mue na hranicch e matek, se obracme ke tvrtmu typu.

D. Negativn matesk komplex

Tento typ se vyznauje negativnm mateskm komplexem. Jako patologick jev je tato ena nepjemnou, nronou a mlo uspokojujc drukou mue, protoe cel jej sil je zpovn se proti vemu, co pramen z pirozenho prazkladu. Nikde vak nen psno, e pibvajc ivotn zkuenost ji nepou k lepmu, take pedevm zanech boje proti matce v osobnm a um smyslu. Ale i v nejlepm ppad bude neptelem veho temnho, nejasnho, dvojznanho a bude pstovat a stavt do poped ve jist, jasn, rozumn. Bude pekonvat ostatn eny vcnost a chladnm sudkem a svmu mui se me stt ptelem, sestrou a soudnou rdkyn. K tomu ji tak opravuj pedevm jej musk aspirace, je j umouj lidsk pochopen pro individualitu mue, kter je mimo jakoukoli erotiku. Ze vech forem mateskho komplexu m snad v druh polovin ivota nejvt anci udlat ze svho manelstv rekord, ovem jen a jen tehdy, kdy vtzn pekon peklo bt jenom enou, chaos matina klna, kter j (v dsledku negativnho komplexu) hroz nejvce. Komplex je, jak znmo, ve skutenosti pekonn jen tehdy, kdy se ivotem vyerp a do nejzaz hloubi. emu jsme se z dvod komplexu vyhbali, to pak musme vypt a do dna, jestlie to chceme peshnout. Tato ena se ke svtu stav s odvrcenou tv jako Lotova ena strnule hledc za Sodomou a Gomorou. Mezitm svt a ivot prochzej kolem n jako ve snu, jako nevtan zdroj iluz, zklamn a iritac, je se vechny
255

Faust, 2. dl, Temn galerie; esk citace: Faust, op. cit, str. 379.

151

nezakldaj na niem jinm, ne e se tato ena ned pimt k tomu, aby se nkdy dvala zpma. ivot se j tak stv tm, proti emu nejvce bojuje, toti pouhm matestvm-enstvm, v dsledku jejho pouze nevdom reaktivnho postoje ke skutenosti. Obrt-li ale tv, oteve se j takka poprv svt ve svtle zralho pochopen, okrlen barvami a vemi okouzlujcmi zvltnostmi mld, ba tu a tam dokonce dtskho vku. Takov vidn znamen poznn a objeven pravdy, kter je nezbytnou podmnkou uvdomn. Kus ivota byl ztracen, jeho smysl vak je pro ni zachrnn. ena, kter bojuje s otcem, m sice stle jet monost pudov enskho ivota, nebo odmt jen to, co jej ciz. Kdy vak bojuje s matkou, me s rizikem pokozen instinkt dospt k vymu uvdomn, protoe v matce popr tak vekerou temnotu, pudovost, dvojznanost a nevdomost sv vlastn bytosti. Dky jej bystrosti, vcnosti a muskosti se lze prv s enou tohoto typu asto setkat v dleitch postavench, kde jej pozd objeven matesk enskost, veden chladnm rozumem, psob blahodrn. Avak nejen ve vnjch vcech se potvrzuje jej vzcn kombinace enskosti a muskho rozumu, nbr i v bohatstv duevn intimity. Me jako duchovn vdkyn a rdkyn mue, skryta vnjmu svtu, hrt vlivnou roli jako neviditeln spiritus rector. Na zklad svch kvalit je pro mue prhlednj ne jin formy mateskho komplexu, a proto ji svt mu asto obdaruje projekc pozitivnch mateskch komplex. Vechno pli ensk ds jist typ muskho mateskho komplexu, kter se vyznauje velkou tlocitnost. Tato ena ho neds, protoe muskmu duchu stav mosty, po nich me cit bezpenji pejt na druh beh. Jej vytben rozum vlv mui dvru, prvek, kter nelze podceovat, kter ve vztahu mue a eny chyb astji, ne si myslme. Ers mue vede nejen nahoru, nbr zrove i dol, do onoho hrozivho temnho svta Hekaty a Kl, jeho se kad duchovn mu hroz. Rozum eny se mu stv hvzdou v beznadjn tm zdnliv nekonench bludnch cest.

4. SHRNUT
Z dosud eenho je snad patrn, e se vpovdi mytologie stejn jako inky mateskho komplexu, jsou-li zbaveny sv kazuistick rozmanitosti, nakonec vztahuj k nevdom. Jak jinak by asi lovk piel na mylenku,

152

uvaje podobenstv dne a noci, lta a zimnho obdob de, rozdlit vesmr na svt dennho svtla a svt temnoty pln bjnch bytost, kdyby pro to nenael vzor prv sm v sob, ve vdom a v psobivm, ale neviditelnm, to znamen vdn nepstupnm nevdom? Pvodn chpn objektu vychz jen zsti z objektivnho chovn vc, z jin, asto vt sti vak z intrapsychickch skutenost, kter maj s vcmi vbec nco spolenho jen na zklad projekce. Je tomu tak prost proto, e primitiv jet nepoznal askezi ducha, toti kritiku poznn, ale poznv svt jako veobecn jev jen v erm proudu fantazie, kter ho napluje, kde se subjektivn a objektivn nerozlien navzjem prostupuj. Vechno vnj je tak vnitn, mohli bychom ct spolu s Goethem*256. Toto vnitn, kter modern racionalismus tak rd odvozuje od vnjho, m svou vlastn strukturu, kter jako apriorn pedchz kad vdom zkuenosti. Nelze si pedstavit, jak by zkuenost v nejirm smyslu a psychick vbec mohlo vznikat vhradn z vnjho. Psch pat k srdci tajemstv ivota a stejn jako m veker organick ivot svou vlastn strukturu a formu, m je i psch. Zda duevn struktura a jej prvky, tedy archetypy, vbec kdy vznikly, je otzkou metafyziky, a proto na ni nelze odpovdt. Struktura je prv nalezen, tedy to, co tady ji ve vech ppadech bylo, pedpoklad. Je to matka, forma, do n se zachycuje vechno proit. Vzhledem k n reprezentuje otec dynamiku archetypu, protoe archetyp je obojm, formou i energi. Nositelkou archetypu je v prvn ad osobn matka, protoe dt zprvu ije ve vhradn participaci, to znamen v nevdom identit s n. Matka nen jen fyzickm, nbr i psychickm pedpokladem dtte. S probuzenm vdom j se participace pozvolna rozpad a vdom zan vstupovat do protikladu k nevdom, ke svmu vlastnmu pedpokladu. Z toho vznik odlien j od matky, jej osobn zvltnost se postupn stv zetelnj. Tm z jejho obrazu odpadvaj vechny fiktivn a tajemn vlastnosti a pesouvaj se na nejbli monost, napklad na babiku. Jako matka matky je vt ne ona. Je vlastn skuten Velk matka* 257. Nezdka na sebe bere rysy moudrosti stejn jako arodjnosti. m vce je archetyp vzdlen
Nic nen uvnit, nic nen vn/Nebo co uvnit, to je i vn. Gott und Welt. Epirrhema.
256

Nmecky babika = GroBmutter znamen doslova velk matka. (Pozn. pekl.)

257

153

od vdom, tm je vdom jasnj a tm zetelnj mytologick podoby archetyp nabv. Pechod od matky k babice znamen pro archetyp hodnostn poven. To se jasn ukazuje napklad v pedstav Batak. Pohebn ob pro otce je skromn, je to obyejn jdlo. Kdy vak syn m sm syna, pak se stal otec ddem a doshl tm vy hodnosti na onom svt. Pak jsou mu pineny velk obti*258. Protoe vzdlenost mezi vdomm a nevdomm se zvtuje, babika se hodnostnm povenm mn na Velkou matku, piem se asto rozpadaj vnitn protiklady tohoto obrazu. Na jedn stran vznik dobr vla a na druh stran zl nebo vldn, svtl a nebezpen, temn bohyn. V zpadn antice a zejmna ve vchodnch kulturch zstvaj protiklady asto sjednoceny v te postav, ani by vdom pociovalo tuto paradoxnost jako ruivou. Stejn jako jsou legendy o bozch asto pln rozpor, je takov i morln charakter jejich postav. V zpadn antice ji brzy vzbudila morln dvojznanost boh pohoren a vyvolala odpovdajc kritiku, kter nakonec zsti vedla k poklesu vnosti olympsk spolenosti boh, zsti dala podnt k filosofickm vkladm. Nejvraznji se to zejm projevuje v kesansk reformaci idovskho pojmu Boha: morln dvojznan Jahve se stal vhradn dobrm Bohem, v protikladu k nmu v sob vechno zlo soustedil bel. Zd se, jako by si vt citov rozvoj u zpadnho lovka vynutil ono rozhodnut, je morln rozdvojilo Boha. Na Vchod naopak pevn intuitivn intelektuln hledisko nepiznvalo citovm hodnotm prvo rozhodovat, proto si bohov mohli neruen zachovat svou pvodn morln paradoxnost. Kl tak reprezentuje Vchod a Madona Zpad. Ta svj stn pln ztratila. Propadl se do pekla v lidovm pojet, kde vede tm nepovimnut ivot jako blova babika. Dky rozvoji citovch hodnot nesmrn stoupla slva svtlho a dobrotivho Boha, avak temnota, kterou ml pedstavovat bel, se lokalizovala v lovku. Tento zvltn vvoj byl zpsoben hlavn tm, e kesanstv, vyden manichejskm dualismem, se pokouelo ze vech sil obhjit svj monoteismus. Protoe skutenost temnoty a zla nebylo mon popt, nezbvalo nic jinho, ne za n uinit odpovdnm lovka. bel byl tm nebo dokonce pln odstrann, m byla tato metafyzick postava, kter dve tvoila nedlnou soust Boha, introjikovna v lovku, take lovk se stal vlastnm nositelem
258

Warneck, Die Religion der Batak, Leipzig 1909.

154

mystria iniquitatis (mystria nerovnosti): Omne bonm a Deo, omne malum ab hornin! (Vechno dobr [pochz] od Boha, vechno zl od lovka.)*259. Tento vvoj se v souasn dob belsky obrac, protoe vlk, obchzeje kolem v roue bernm, vude naeptv, e zlo nen vlastnnic ne nepochopen dobra a vhodn nstroj pokroku. lovk v, e tak definitivn ukzal dvee svtu temnoty, a nemysl na to, jakou duevn otravu si tm zpsobuje. Vdy tak sm ze sebe dl bla, nebo bel je polovinou archetypu, jeho neodolateln moc vyr i z nevcho Evropana pi kad vhodn i nevhodn pleitosti zvoln , Boe!. Me-li lovk jinak, neml by se nikdy indentifikovat s archetypem, protoe nsledky jsou, jak ukazuje psychopatologie a jist souasn udlosti, dsiv. Zpad se duevn zruinoval do t mry, e mus poprat pravzor lovkem neovldnut a neovladateln duevn sly, toti samotnho Bostv, aby se vedle ji pohlcenho zla zmocnil jet i dobra. Petme si jednou pozorn a s psychologickou kritikou Nietzscheho Zarathutru. Nietzsche zobrazil se vzcnou dslednost a s vn skuten nboenskho lovka psychologii onoho nadlovka, jeho Bh je mrtev; onoho lovka, kter ztroskotv na tom, e vtsnal boskou paradoxnost do tsn ulity smrtelnho lovka. Moudr Goethe si zejm viml: A ty Te zm t blednout? Ty, lovk nadlovk! t*260 a vyslouil si tm blahosklonn smv nedovzdlance. Jeho oslava matky, jej velikost zahrnuje krlovnu nebes a souasn Marii Aegyptiacu, znamen pro pemlivho Zpadoevropana nejvy moudrost a kzn v dob pstu. Ale co konen chceme v dob, kdy dokonce povolan pedstavitel kesanskch nboenstv veejn projevuj svou neschopnost pochopit podstatu nboensk zkuenosti. Nsledujc vtu vybrm z teologickho (protestantskho) lnku: Chpeme se a naturalisticky nebo idealisticky jako jednotn bytosti a nikoli tak prazvltn rozdlen, e by ciz sly mohly zasahovat do naeho vnitnho ivota*261, jak to pedpokld Nov zkon.*262 Autorovi zejm nen znmo, e vda ji ped vce ne pl
Tajemstv nespravedlnosti (hch). Faust, 1. dl, Noc, Duch; esk citace: Faust, op. cit, str. 86. 261 Zdraznno mnou. 262 Citace Bultmanna, in: F. Buri, Theologie und Philosophie, in: Theologische Zeitschrift, VIII, Basel 1952, str. 117.
260 259

155

stoletm konstatovala a experimentln prokzala labilitu a disociovatelnost vdom. Nae vdom intence jsou takka neustle v men i vt me rueny a maeny nevdommi prniky, jejich piny nm jsou naprosto ciz. Psch zdaleka nen jednotou, naopak, je to klokotajc sms odporujcch si impuls, zbran a afekt a jej konfliktn stav je pro mnoho lid nesnesiteln do t mry, e si dokonce pej teologi vychvalovan vykoupen. Vykoupen od eho? Samozejm od nanejv pochybnho psychickho stavu. Jednota vdom, poppad takzvan osobnosti, nen skutenost, nbr desideratum. iv si vzpomnm na jistho filosofa, kter blouznil o tto jednot a konzultoval se mnou svou neurzu: byl posedl mylenkou, e m rakovinu. Nevm, s kolika specialisty se u radil a kolik rentgenovch snmk u nj bylo provedeno. Vdy byl ujiovn, e rakovinu nem. On sm mi ekl: Vm, e nemm rakovinu, ale pesto bych ji mohl mt. Kdo je zodpovdn za tuto klamnou pedstavu? Nevytv si ji sm, vnucuje mu ji jemu dusila. Nesmuji tento stav se stavem posedlch v Novm zkonu. Jestli vm v dmona vzdun e nebo ve faktor v nevdom, kter mi dl zlomyslnosti, je zcela irelevantn. Skutenost, e lovk je ve sv domnl jednotnosti ohroovn cizmi silami, zstv stle tat. Teologie by zejm udlala lpe,kdyby konen vzala tyto psychologick skutenosti v vahu namsto toho, aby je se stoletm tichm zpodnm osvcensky demytologizovala. V pedchozm jsem se pokusil podat pehled o onch psychickch jevech, kter je nutno pipsat pevaze obrazu matky. Ani bych na to zvl poukazoval, mj ten snad pod roukou personalistick psychologie i beztoho mohl vnmat ony rysy, ktermi se vyznauje mytologick postava Velk matky. Kdy vyzveme nae pacienty, kte jsou pod obzvltnm vlivem obrazu matky, aby slovem nebo obrazem vyjdili to, co jim jako matka stoj v cest a je to pozitivn nebo negativn obdrme symbolick ztvrnn, kter je nutno pokldat za bezprostedn analogie k mytologickmu obrazu matky. Tmito analogiemi nyn ovem vstupujeme do oblasti, k jejmu objasnn je poteba jet mnoho prce. J osobn se alespo nectm bt s to ci k tomu nco definitivnho. Jestlie se pesto odvm udlat nkolik poznmek, nech jsou povaovny za pedbn a nezvazn. Pedevm bych chtl upozornit na zvltn okolnost, e obraz matky spov na jin rovin, pokud je ten, kdo jej vyjaduje, mu a nikoli ena.

156

Pro enu je matka typem jejho vdomho a s jejm pohlavm se shodujcho ivota. Pro mue je vak matka typem cizho protjku, kter je nutno prot, naplnnho svtem obraz latentnho nevdom. Ji z tohoto dvodu se matesk komplex mue zsadn li od mateskho komplexu eny. Ve shod s tm je matka mui ji pedem takka zleitost vysloven symbolickho charakteru; proto m tak tendenci matku idealizovat. Idealizace je skryt apotropaismus. lovk idealizuje tam, kde m bt zaehnn strach. Obvanm je nevdom a jeho magick vliv* 263. Zatmco u mue je matka ipso facto symbolick, u eny se symbolem stv zejm teprve v prbhu psychologickho vvoje. Je npadn, e podle zkuenost u mue veobecn silnji vystupuje typ ranie, zatmco u eny pevauje chthonick typ, takzvan Matka Zem. Ve fzi, kdy se objevuje archetyp, nastupuje zpravidla vce nebo mn pln identita s praobrazem. ena se me bezprostedn identifikovat s Matkou Zem, mu nikoli (vyjma psychotick ppady). Jak dokazuje mytologie, pat ke zvltnostem Velk matky, e se asto vyskytuje v pru se svm muskm ekvivalentem. Mu se tedy identifikuje se synem-milencem, obdaenm milost Sofie, je to puer aeternus nebo filius sapientiae, mudrc. Protjkem chthonick matky je ale prav opak, ithyfalick Hermes (nebo jako v Egypt Bes) nebo v indick terminologii lingam. V Indii je to symbol nejvyho duchovnho vznamu a Hermes je jedna z nejrozporuplnjch postav helnistickho synkretismu, z nho vychzely rozhodujc smry duchovnho vvoje Zpadu: Hermes je tak bohem zjeven a v ran stedovk prodn filosofii nen nic menho ne sm ns (rozum, intelekt) tvoc svt. Snad nejlpe vyjaduje toto tajemstv temnmi slovy Tabula Smaragdina: Omne superius est sicut quod inferius (Ve, co je nahoe, to je i dole)*264. Tmito zjitnmi vstupujeme do oblasti syzygi, toti protiklad, kde jedno nen nikdy oddleno od druhho, opanho. Je to ona zitkov oblast, kter vede bezprostedn ke zkuenosti individuace, uskutenn bytostnho J (Selbst). Ze zpadn literatury stedovku a hlavn z pokladnice moudrosti Vchodu lze uvst mnoho symbol tohoto procesu, ale v tto vci slova a pojmy, ba i mylenky znamenaj mlo. Mohou
Tak dcera me samozejm idealizovat matku, k tomu jsou vak nutn zvltn okolnosti, zatmco u mue dochz k idealizaci tak kajc v normlnm rmci. 264 Julius Ruska (Hg.), Heidelberg 1926, str. 2.
263

157

dokonce vst na nebezpen scest. V tto jet skuten temn oblasti duevnch zkuenost, kde se takka bezprostedn proti nm objevuje archetyp, vychz i jeho psychick sla najevo nejvraznji. Jestlie tato sfra nm je, pak je sfrou ryzho proitku a neme bt proto zachycena nebo anticipovna dnou definic. Vdoucmu je ovem i bez obrnho vysvtlen srozumiteln, jak napt vyjaduje Apuleius ve sv pekrsn modlitb Regina Coeli, kdy coelestis Venus (bosk Venui) pidruuje nocturnis ululatibus horrenda Proserpina (Proserpinu, kter bud hrzu svm nonm nkem)*265: je to dsiv paradoxnost pradvnho obrazu matky. Kdy jsem v roce 1938 napsal prvn verzi tohoto lnku, nevdl jsem, e o dvanct let pozdji bude kesansk podoba archetypu matky povena na dogmatickou pravdu. Kesansk Regina Coeli se samozejm zbavila vech olympskch vlastnost s vjimkou aspekt svtla, dobra a vnosti a jej lidsk tlo, kter je jako takov ze veho nejvce vydno napospas hrub materiln pomjivosti, se dokonce zmnilo v tericky nesmrteln. Pesto si bohat alegorika Matky Bo zachovala nkter vztahy ke svm pohanskm prefiguracm v sis (nebo ) a Semel. Nejen sis a dt Hros jsou ikonologickmi vzory, nbr i nanebevstoupen Semel, pvodn smrteln matky Dionsovy, pedjm assumptio Beatae Virginis. I syn Semel je bh, kter umr a vstv z mrtvch (a nejmlad z olympskch boh). Zd se, e sama Semel byla starou Bohyn Zem, stejn jako Panna Maria je zem, z n se zrodil Kristus. Za tchto okolnost pirozen vznik pro psychologa otzka, kam se potom podl pro obraz matky tak charakteristick vztah k zemi, k temnot a k propastnosti tlesnho lovka s jeho animln pudovou a vnivou pirozenost a k materii vbec. K vyhlen dogmatu dolo v dob, kdy vymoenosti prodn vdy a techniky spolen s racionalistickm a materialistickm svtovm nzorem hrozily nsiln zniit duchovn a duevn statky lidstva. Lidstvo se s nevol a strachem chyst k pernmu zloinu. Mohly by nastat okolnosti, kdy by napklad musela bt pouita vodkov bomba a kdy by na obranu vlastn existence byl nevyhnuteln nepedstaviteln straliv in. Matka Bo na nebesch je v nejpkejm protikladu k tomuto fatlnmu vvoji vc; jej assumptio je dokonce vykldno jako zmrn protitah proti materialistickmu doktrinstv, kter pedstavuje
265

Metamorphoseos, lib. XI, str. 223 a nsl.

158

vzpouru chthonickch sil. Tak jako se zjevenm Krista vznikl svho asu z pvodnho Syna Boho na nebesch nejprve vlastn bel a protihr Boha, tak se nyn naopak nebesk postava odtpila od svho pvodn chthonickho okruhu a zaujala k rozpoutanm ttnskm silm zem a podsvt protikladn postaven. Stejn jako byla Matka Bo zbavena vech podstatnch vlastnost materilnosti, byla i hmota co nejdkladnji zbavena ducha, a to v dob, kdy prv fyzika pronik k poznatkm, kter hmotukdy ne pmo odhmotuj, tedy pokldaj za obdaenou vlastnostmi a z jejho vztahu k psch tak dlaj nalhav problm. Jako vedl obrovsk rozvoj prodovdy pedevm k ukvapenmu sesazen ducha z trnu a ke stejn tak nepromylenmu zbotn hmoty, tak je to i tat touha po vdeckm poznn, kter se dnes chyst peklenout obrovskou propast, je se mezi obma svtovmi nzory rozevela. Psychologie se klon k tomu, e v dogmatu assumptia vid symbol, kter v jistm smyslu pedjm naznaen vvoj. Pokld vztahy k zemi a ke hmot za trvalou vlastnost archetypu matky. Je-li tedy tmto archetypem podmnn postava zobrazena jako vyzdvien na nebesa, to znamen do e ducha, je tm naznaeno sjednocen zem a nebe, ppadn hmoty a ducha. Prodovdeck poznn se ovem vyd opanou cestou: bude ve hmot sam poznvat ekvivalent ducha, piem obraz tohoto ducha se bude jevit jako prv tak zbaven vech nebo alespo vtiny dosud znmch vlastnost, jako byla pozemsk hmota, kter vstoupila na nebesa, zbavena svch specifickch zvltnost. Nicmn sjednocen oddlench princip si raz cestu. Konkrtn vzato znamen assumptio absolutn protiklad k materialismu. Takto chpan protitah v dnm ppad nezmenuje napt mezi protiklady, nbr ene je do extrmu. Chpno symbolicky vak assumptio tla znamen uznn hmoty, kter byla jen v dsledku pevaujc pneumatick tendence nakonec zcela identifikovna se zlem. O sob jsou duch i hmota neutrln nebo lpe utriusque capax (schopn obojho), to znamen schopn toho, co lovk nazv dobrm nebo zlm. Akoli to jsou oznaen nanejv relativn povahy, jejich zkladem jsou pece skuten protiklady, kter pat k energetick struktue fyzick stejn jako psychick prody, bez nich by neexistovalo zjistiteln byt. Klad bez svho zporu neexistuje. Pes nebo prv pro extrmn protiklad neme bt jedno bez druhho. Je to prv tak, jak to formuluje klasick nsk

159

filosofie: jang (svtl, tepl, such a musk princip) v sob obsahuje zrodek jinu (tmavho, studenho, vlhkho a enskho principu) a vice versa. Ve hmot by proto bylo teba objevit zrodek ducha a v duchu zrodek hmoty. Od nejstarch dob znm a Rhineovmi experimenty statisticky potvrzen synchronistick fenomny podle veho ukazuj tmto smrem*266. Jist oduevnlost hmoty uvd v pochybnost absolutn imaterilnost ducha, protoe by mu musela bt pisouzena urit substancialita. Crkevn dogma, kter bylo vyhleno v dob nejvtho politickho roztpen, jak vbec historie zn, je kompenzujc symptom, kter odpovd sil prodovdy o jednotn obraz svta. V jistm smyslu oba smry vvoje pedjmal v alchymii hieros gamos protiklad, ovem pouze v symbolick form. Symbol m ale velkou vhodu, e me v jednom obraze shrnout heterogenn, ba nesoumiteln faktory. Se znikem alchymie se symbolick jednota ducha a hmoty rozpadla a v dsledku toho se modern lovk nachz v odduevnl prod vykoenn a ciz. Alchymie spatovala sjednocen protiklad pod symbolem stromu a nelze se proto nijak zvl divit, e nevdom dnenho lovka, kter se ve svm svt u nect bt domaa svj ivot neme zaloit ani na ji neexistujc minulosti ani na jet neexistujc budoucnosti, se opt vrac k symbolu stromu svta, kter m koeny v tomto svt a vyrst k nebesm a kter je tak lovkem. Djiny symbolu vbec l strom jako cestu a rst k nemnnmu a vn jsoucmu, kter vznik jen sjednocenm protiklad a svou vnou, ji ptomnou existenc tak sjednocen umouje. Zd se, jako by lovk, jen marn hled svou existenci a in z toho filosofii, znovu nachzel cestu zpt do onoho svta, v nm nen cizincem, pouze skrze proitek symbolick skutenosti.

Synchronizitt als ein Prinzip akausaler Zusammenhange (Synchronicita jako princip akauzlnch souvislost), GW 8; O synchronicit, v tomto svazku.

266

160

PSYCHOLOGIE ARCHETYPU DTTE

(Zur Psychologie des Kindarchetypus) Z nminy peloili: PhDr. Kristina ern, Jan ern. lnek byl spolu s pspvkem Karla Kernyiho Das Urkind in der Urzeit publikovn jako monografie (Albae Vigiliae VI/VII) v akademickm nakladatelstv Pantheon, Amsterdam, Leipzig 1940 pod nzvem Das Gottliche Kind. In mythologischer und psychologischer Beleuchtung, Pozdji byl publikovn spolen s pojednnm Zumpsychologischen Aspekt der Korefigur jako: C. G. Jung und Karl Kernyi, Einfihrung in das Wesen der Mythologie. Gottkindmythos / Eleusinische Mysterien, ve stejnm nakladatelstv v roce 1941. Nov vydn vylo pod stejnm nzvem, ale s podtitulem Das gottliche Kind / Das gottliche Mdchen, in: Rhein-Verlag, Zrich 1951. lnek je zaazen do svazku 9/1GW, Die Archetypen und das kollektive Unbewujte (Archetypy a kolektivn nevdom).

1. VOD
Autor*267 prce o mytologii dtte i dtskho bostva mne podal o psychologick koment k pedmtu svho bdn. Na jeho poadavek rd pistupuji, i kdy mi to pipad jako nemal opovlivost, uvm-li obrovsk vznam motivu dtte v mytologii. Sm Kernyi podv obrn vklad o vskytu tohoto motivu v ecku a m s paralelami pochzejcmi z indickch, finskch a jinch zdroj, m dv najevo, e by se jeho len dalo v mnohm jet rozit. I kdyby obshl popis nepinesl v principu nic rozhodujcho, celosvtov vskyt a etnost tohoto motivu nicmn vyvolv chvatn dojem. Chceme-li rozpoznat univerzalitu mytologickch motiv, nepome nm jejich obvykl zkoumn v rmci jednotlivch vdnch obor, jako jsou filologie, etnologie, historie kultury a srovnvac djiny nboenstv. Psychologick problmy, kter tato univerzalita pedns stav, mohou bt snadno odstaveny migranmi hypotzami. Proto se i ideje Adolfa Bastiana setkaly ve sv dob s malm spchem. Pstupnho empirickho materilu, umoujcho dalekoshl psychologick zvry, bylo ji tehdy dost; chybly vak nezbytn pedpoklady. Tvoen mt tehdej psychologie znala svdectvm je Wundtova Volkerpsyekologie; nemla ovem takovou vhu, aby mohla tento proces demonstrovat jako ivouc
267

Karl Kernyi, Das gottliche Kind.

161

funkci, skuten ptomnou v dui civilizovanho lovka, nato aby mohla chpat mytologick motivy jako strukturln prvky psch. Vrna sv historii, kdy byla zprvu metafyzikou, potom uenm o smyslovch funkcch a poslze naukou o vdom a jeho funkcch, ztotonila psychologie svj pedmt s vdomm a jeho obsahy, a pehlela tud pln existenci nevdom psch. Pestoe na problm temn due poukazovali velmi jasn rzn filosofov vetn Leibnize, Kanta a Schellinga, byl to lka, kterho jeho vdeck a klinick zkuenosti pimly, aby jako esenciln zklad due oznail nevdom. Byl to C. G. Carus, vznamn pedchdce Eduarda von Hartmanna. V nedvn dob to byla opt klinick psychologie, kter pistoupila k problmu nevdom bez filosofickch pedpoklad. Z mnoha nezvislch vzkum jasn vysvitlo, e psychopatologie neurz a mnohch psychz se neobejde bez hypotzy temn strnky due, tj. nevdom. Tot plat pro psychologii sn, co je skuten terra intermedia mezi normln a patologickou psychologi. Ve snu i v produktech psychzy se ukzaly nesetn vzjemn souvislosti, k nim lze najt paralely pouze v mytologickch spojench pedstav (ppadn v uritch poetickch vtvorech, pro n jsou asto pznan ne vdy vdom vpjky z mt). Kdyby zevrubn zkoumn ukzalo, e ve vtin takovch ppad jde prost o zapomenut vdomosti, lka by se nemusel namhat rozshlm zkoumnm individulnch a kolektivnch paralel. Ve skutenosti byly vak typick mytologmy pozorovny u jedinc, kde jakkoli znalosti tohoto druhu nepipadaly absolutn v vahu a kde nepm odvozen bu od nboenskch pedstav, kter by jim mohly bt znm, nebo z obrat lidov mluvy bylo nemon*268. Takov zvry ns pimly k pedpokladu, e se urit jedn o autochtonn znovuvznikn nezvisl na veker tradici a e tud ony mtotvorn strukturn prvky mus bt ptomny v nevdom psch*269.
268 C. G. Jung, Die Struktur der Seele (Struktura duh), GW 8, Die Dynamik des Unbewugten (Dynamika nevidom), odst. 317 a nsl. 269 Sigmund Freud (Die Traumdeutung; esky: Sigmund Freud, Vklad sn, 2. vyd., uprav., Pelhimov, Nov tiskrna, 1994; str. 185, orig.) uvedl urit aspekty infantiln psychologie do paralely s legendou o Oidipovi a podotkl, e se jej veobecn platnost d vysvtlit z podobnch infantilnch pedpoklad. Vlastnho zpracovn mytologick ltky se pak ujali m ci. Alphonse Maeder, Essai interprtation de quelques rves, in: Archives de psychologie, VI (1907), 354-375, a Die Symbolik in den Legenden, Mrchen, Gebruchen und Trdumen, in: Psychologisch-neurologische Wochenschrift, X (1908/9), 45-

162

Tyto produkty nejsou nikdy (nebo jsou alespo velmi zdka) zformovan mty; jsou to spe mytologick komponenty, je pro jejich typickou povahu meme oznaovat jako motivy, prvotn obrazy, typy nebo jak jsem je nazval j archetypy. Archetyp dtte je vstin pklad. Dnes si meme dovolit vyslovit tezi, e archetypy se objevuj v mtech a pohdkch prv tak jako ve snech a psychotickch fantazijnch produktech. Tkvj v mdiu, jm je v prvnm ppad uspodan a povtinou okamit srozumiteln kontext; v druhm ppad jde vtinou o nesrozumiteln, iracionln, neku-li delirantn sled obraz, kter nicmn nepostrdaj uritou skrytou koherenci. U jedince se archetypy jev jako bezdn manifestace nevdomch proces, jejich existenci a smysl lze dovozovat jen nepmo, zatmcov mtu jde o tradin ztvrnn ponejvce neuritelnho st. Sahaj a k primitivnmu prasvtu, jeho duchovn pedpoklady a podmnky meme dosud pozorovat mezi souasnmi primitivy. Mty jsou na tto rovni vtinou uen kmene, je jsou pedvna z generace na generaci stnm podnm. Primitivn mentalita se li od civilizovan hlavn tm, e jej vdom je co do rozsahu a intenzity daleko mn vyvinut. Funkce jako mylen, vle atd. nejsou dosud rozlieny; jsou pedvdom, co se napklad u mylen projevuje tm, e primitiv nemysl vdom, nbr e se jeho mylenky objevuj. Primitiv neme tvrdit, e mysl, ale e to v nm mysl. Spontaneita aktu mylen nespov pinn v jeho vdom, nbr v jeho nevdom. Nen ani schopen jakhokoli vdomho volnho sil; mus se nejprve uvst nebo nechat uvst do nlady chtn odtud rites entre et de sortie (obady vstupu a odchodu). Jeho vdom je ohroovno pesilou nevdom odtud jeho strach z magickch vliv, kter mohou v ktermkoli okamiku zkit cestu jeho zmru, a proto je tak obklopen neznmmi silami, jim se mus njak pizpsobit. Pi chronicky zastenm stavu jeho vdom je asto tm nemon zjistit, zda se mu nco pouze zdlo, nebo zda to opravdu zail. Do vdom se vude vtraj manifestace nevdom s jeho archetypy a
55; Franz Riklin, Uber Gefdngnispsychosen, in: Psychol.-neurol. Wochenschrift, IX (1907), 269-273, a Wunscherfullung und Symbolik im Mrchen, Leipzig und Wien 1908; Karl Abraham, Traum und Mythus, Leipzig und Wien 1909. Z vdesk koly je nsledoval Otto Rank, Der Mythus von der Geburt des Helden, Leipzig und Wien 1909. In: Wandlungen und Symbole der Libido (Promny a symboly libida), 1911, jsem uvedl ponkud obshlej zkoumn psychickch a mytologickch paralel. Srv. t mou sta O archetypu se zvltnm zetelem k pojmu animy, v tomto svazku.

163

mytick svt pedk napklad altjira nebo bugari australskch domorodc je existence rovn, ne-li nadazen hmotnmu svtu* 270. Z jeho nevdom nehovo svt, jak jej znme my, ale neznm svt psch, o n vme, e zrcadl n empirick svt pouze zsti, a pokud jde o dal st, utv tento empirick svt v souladu s vlastnmi duevnmi pedpoklady. Archetyp nepochz z fyzick skutenosti, spe l, jak due fyzickou skutenost prov. Due se pitom chov tak autokraticky, e popr hmatatelnou realitu nebo tvrd vci, kter j pmo odporuj. Primitivn mentalita mty nevyml, ale provaje. Mty jsou pvodn zjeven pedvdom due, bezdn vpovdi o nevdomm duevnm dn, a rozhodn to nejsou alegorie fyzickch proces* 271. Takov alegorie by byly jen neplodnou hrou nevdeckho intelektu. Mty maj naopak vitln vznam. Nen to pouh znzornn, ale souasn duevn ivot primitivnho kmene, kter se okamit rozpad a zanik, kdy ztrat sv mytologick ddictv, jako lovk, kter ztratil svou dui. Kmenov mytologie je jeho ivouc nboenstv a jeho ztrta je vdy a vude, i mezi civilizovanmi lidmi, morln katastrofa. Nboenstv je vak ivouc spojen s duevnmi procesy, kter jsou nezvisl na vdom a odehrvaj se v temnm zzem due. Mnoh z tchto nevdomch proces mohou bt sice nepmo vyvolny vdomm, ale nikdy na zklad vdom libovle. Jin se dj jakoby spontnn, tj. vdom neme jejich pinu ani rozpoznat, ani dokzat. Modern psychologie pokld produkty nevdom fantazijn aktivity za sebeznzornn proces nevdom nebo za vpovdi nevdom due o sob sam. Rozpadaj se do dvou kategori. Jsou to za prv fantazie (vetn sn) osobnho charakteru, kter se nepochybn vracej k osobnm zkuenostem, k vcem zapomenutm nebo vytsnnm, a lze jetedy pln vysvtlit individuln anamnzou. Za druh existuj fantazie (vetn sn) neosobnho charakteru, je nelze redukovat na zkuenosti z minulosti jedince a nelze je tedy vysvtlit jako nco individuln zskanho. Tyto fantazijn obrazy maj nepochybn sv nejbli analogie v mytologickch typech. Lze proto pedpokldat, e odpovdaj uritm kolektivnm (a nikoli osobnm) strukturlnm prvkm lidsk due obecn, je se stejn jako morfologick
Skutenost je znma a pslun etnologick literatura je pli rozshl, aby se zde dala uvst. 271 Die Struktur der Seele (Struktura due), GW 8, odst. 328 a nsl.
270

164

prvky lidskho tla dd. Pestoe svou roli jist hraje tradice a en migrac, existuje, jak u jsme ekli, velmi mnoho ppad, je nelze vysvtlit tmto pvodem a je ns tak nut k hypotze autochtonnho znovuvznikn. Tyto ppady jsou tak etn, e se nememe vyhnout pedpokladu, e v dui existuje kolektivn zkladn vrstva. Nazval jsem ji kolektivn nevdom. Vtvory tto druh kategorie jsou natolik podobn strukturnm typm mt a pohdek, e je musme povaovat za pbuzn. Je proto docela dobe mon, e oba typy, jak mytologick tak osobn, vznikaj za zcela podobnch podmnek. Jak u jsme se zmnili, fantazijn produkty druh kategorie (a rovn prvn) vznikaj ve stavu snen intenzity vdom (ve snech, delirich, dennch snnch, vizch atd.). V takovch stavech miz zbrany, je ukld nevdomm obsahm soustedn vdom, take dosud nevdom materil proud jakoby otevenmi bonmi dvemi do pole vdom. Tento zpsob vzniku je obecnm pravidlem*272. Snen intenzita vdom, neptomnost soustedn a pozornosti, abaissement du niveau mental (snen duevn rovn Pierre Janet), odpovd tm pesn primitivnmu stavu vdom, v nm, jak musme pedpokldat, mty pvodn vznikaly. Je proto nanejv pravdpodobn, e i mytologick archetypy se objevovaly velmi podobnm zpsobem jako individuln projevy archetypickch struktur, k nim dochz i dnes. Metodologick princip, podle nj zachz psychologie s produkty nevdom, zn: obsahy archetypickho charakteru jsou manifestace proces v kolektivnm nevdom. Nevztahuj se tud k niemu, co je nebo bylo vdom, nbr k nemu podstatn nevdommu. Nelze tedy ci, k emu se vztahuj. Kad vklad nevyhnuteln zstv v podob jako by. Posledn vznamov jdro lze opisovat, nikoli vak popsat. Pesto i pouh opis znamen podstatn pokrok v poznn pedvdom struktury due, kter existovala i tehdy, kdy jet vbec neexistovala jednota osoby (primitiv ji ani dnes nevlastn s jistotou) ani vdom. Tento pedvdom stav meme pozorovat i v ranm dtstv jsou to prv sny tohoto ranho obdob, kter nm nezdka pinej mimodn pozoruhodn archetypick

272 Vjimku tvo urit ppady spontnnch viz, automatismes tlolo-giques (Flournoy) a procesy pi metod aktivn imaginace, kterou jsem zavedl (Zur Empirie des Individuationsprozesses, K empirii individulnho procesu), GW9/I.

165

obsahy*273. Jestlie tedy postupujeme v souladu s uvedenm principem, pak miz otzka, zda se mtus vztahuje ke slunci nebo msci, otci nebo matce, sexualit nebo ohni i vod; mtus pouze opisuje a piblin popisuje nevdom vznamov jdro. Konen smysl tohoto jdra nikdy vdom nebyl a nikdy ani vdom nebude. Byl a vdy je pouze vykldn a kad vklad, kter se ponkud bl skrytmu smyslu (nebo z pohledu vdeckho intelektu k nesmyslu, co vychz nastejno), si odjakiva klade nrok nejen na absolutn pravdua platnost, ale zrove i na ctu a nboenskou oddanost. Archetypy byly a jsou duevn ivotn sly, kter vyaduj, aby byly brny vn, a maj zvltn zpsob, jm si zajiuj tento inek. Vdycky byly nositeli ochrany a spsy a jejich pokozen mlo za nsledek dobe znm perils of the soul* 274, jak znme z psychologie primitiv. Jsou to toti zrove neomyln strjci neurotickch a dokonce i psychotickch poruch, ponvad se chovaj pesn jako zanedbvan i tran tlesn orgny nebo organick funkn systmy. Archetypick obsah se vyjaduje pedevm e podobenstv. Pokud hovo o slunci a ztotouje s nm lva, krle, zlat poklad steen drakem a ivotn nebo livou slu lovka, pak to nen ani jedno ani druh, nbr nco neznmho tetho, co se d vce i mn vstin vyjdit vemi tmito pirovnnmi, a pece k vn nevoli intelektu zstv neznm a nevyjditeln. Proto upad vdeck intelekt stle znovu do osvcensk manry a douf, e tyto obte definitivn pekon. A u se toto sil nazv euhmerismus, kesansk apologetika, osvcenstv v um slova smyslu nebo pozitivismus, skrv se za nm v novm a matoucm hvu vdycky mtus, kter nsleduje star a posvtn vzor, nebo je podvn jako definitivn poznn. Ve skutenosti nemme nikdy prvo odznout se od svch archetypickch zklad, pokud za to nechceme zaplatit neurzou, stejn jako se nememe zbavit naeho tla a jeho orgn, ani bychom spchali sebevradu. Nememe-li archetypy popt nebo je jinak znekodnit, elme na kadm novm stupni kulturn diferenciace vdom, jeho dosahuje civilizace, kolu nalzt vklad, kter by byl tomuto stupni pimen, abychom spojili ivot minulosti, kter v
Pslun materil se nachz v nepublikovanch zprvch psychologickho semine na Eidgenssische Technische Hochschule, Zrich 1936-1939. 274 (nebezpe due)
273

166

ns stle existuje, se ivotem ptomnosti, u nj hroz, e minulosti uprchne. Jestlie se to nepoda, vznik vykoenn vdom, kter u nen orientovno na minulost. Je to vdom, je bezmocn podlh jakkoli sugesci, co v praxi znamen, e je nchyln k psychickm epidemim. Se ztrtou minulosti, kter je najednou bezvznamn, znehodnocen a neschopn novho zhodnocen, je ztracen i spasitel, nebo spasitel je sm o sob bu nkdo bezvznamn, nebo se jm z nkoho takovho stane. Znovu a znovu se v promnch boh (Ziegler) vynouje jako zvstovatel nebo prvorozenec nov generace, objevuje se neekan na tch nejmn pravdpodobnch mstech (zrod se z kamene, ze stromu, z brzdy, z vody atd.) a v dvojznan podob (Paleek, trpaslk, dt, zve atd.). Tento archetyp dtskho boha je mimodn rozen a dvrn spjat se vemi dalmi mytologickmi aspekty motivu dtte. Nen asi nutno pipomnat dosud ivho Jeka, kter m v legend svatho Krytofa tak onen typick aspekt men ne mal a vt ne velk. Ve folklru se motiv dtte objevuje v podob trpaslka a elfa jako znzornn skrytch sil prody. Do tto oblasti pat tak pozdn antick postava muka (vQCOTiQiov, anthrparion), kovovho muka* 275, kter a do pozdnho stedovku jednak oivoval rudn achty* 276, jednak pedstavoval alchymick kovy*277 (jako hermafrodit, jako filius sapientiae [syn moudrosti] nebo infans noster [nae dt]* 278). Dky nboenskmu vkladu dtte se nm ze stedovku dochovalashodn svdectv o tom, e dt nebylo pouhou tradin postavou, ale i spontnn provanou viz (jako takzvan vpd nevdom). Zmnm tu vizi nahho chlapce u Mistra Eckharta a sen bratra Eustachia* 279. Zajmav zprvy o tchto spontnnch zitcch lze najt tak v anglickch straidelnch pbzch, kde najdeme vizi zivho hocha (Radiant Boy), jen byl pr spaten na mst mskch ruin*280. Tato postava se uvd jako zl znamen. Tm to
275 M. Berthelot, Collection des anciens alchimistes grecs, Paris 1887/88, III, XXXV, str. 201. 276 G. Agricola, De animantibus subterraneis, Basel 1549; A. Kircher, Mun-dus subterraneus, Amsterdam 1678, VIII, 4. 277 J. D. Mylius, Philosophia reformata, Frankfurt 1622. 278 Allegoria super librum turbae, in: Artis auriferae, I, str. 161. 279 Texte aus der deutschen Mystik des 14. und 15.Jahrhunderts, hg. A. Spamer, Jena, str. 143 a nsl., 150 a nsl. 280 J. H. Ingram, TheHauntedHom.es and Family Traditions of Great Britain, London

167

vypad, e se jedn o postavu vnho chlapce (puer aeternus), kter se stal dky metamorfze nepznivm, a tud sdl osud vech antickch a germnskch boh, z nich se stali zl duchov. Mystick charakter zitku nm potvrzuje i Goethe ve druhm dle Fausta, kde je sm Faust promnn v hocha a pijat do sboru blaench pacholtek, a to jako stadium kukly doktora Mariana*281. V podivnm vyprvn Bruna Goetze zvanm Das Reich ohne Raum se jako neastn znamen objevuje puer aeternus jmnem Fo (= Buddha) s celmi sbory neblahch chlapc. (Souasn paralely je lpe nechat stranou.) Zmiuji tento pklad pouze jako demonstraci trval vitality tohoto archetypu. Motiv dtte se nezdka objevuje v oblasti psychopatologie. Dt jako bludn pedstava se hojn vyskytuje u duevn chorch en a obvykle se vykld v kesanskm smyslu. Objevuj se i homunkulov, jako v proslulm ppad D. P. Schrebera* 282, kde pichzej v houfech a sou nemocnho. Avak nejjasnji a nejvznamnji se motiv dtte manifestuje v terapii neurz v procesu zrn osobnosti vyvolanm analzou nevdom, kter jsem nazval procesem individuace*283. Jedn se tu o pedvdom procesy, kter v podob vce i mn ztvrnnch fantazi postupn pechzej pmo do vdom nebo se stvaj vdommi v podob sn nebo jsou nakonec uvdomeny metodou aktivn imaginace*284. Tento materil je bohat na archetypick motivy, mezi nimi se asto vyskytne i motiv dtte. Ztvrnn dtte se asto opr o kesansk vzor, ale daleko astji se vyvj ze zcela nekesanskch zklad tj. z podsvtnch zvat, jako jsou krokodlov, draci, hadi nebo opice. Nkdy se dt objev v kvtnm kalichu, ze zlatho vejce nebo jako centrum mandaly. Ve snech se objevuje
1897, str. 43 a nsl. 281 Star alchymick autorita uvdn jako Morienes, Morienus nebo Ma-rianus (De compositione alchemiae, in: Mangetus, Bibliotheca chemica curiosa, I, str. 509 a nsl.). Pi vysloven alchymickm charakteru 2. dlu Faus-ta nen takov souvislost tak zcela neekan. 282 Denkwrdigkeiten eines Nervenkranken, Leipzig 1903. 283 Obecn vklad in: BewuStsein, Unbewujtes und Individuation (Vdom, nevdom a individuace), GW9/1. Speciln fenomenologie in: Snov symboly individuanho procesu (Vbor z dla C. G.Junga, sv. V) a Zur Empirie des Individuationsprozesses (K empirii individuanho procesu), GW9/I. 284 Vztahy mezi j a nevdomm, 2. dl, III, Vbor zdila C. G.Junga, sv. III; dle Transcendentn funkce, v tomto svazku.

168

asto jako syn i dcera, jako chlapec, jinoch i panna, nkdy se zd bt exotickho pvodu, nskho nebo indickho, s temnou plet, jindy vypad spe kosmicky, je pod hvzdami nebo m hvzdnou korunu, ppadn jako syn krle i dt arodjnice s dmonickmi atributy. Ve specilnm ppad motivu tce dosaitelnho skvostu*285 je motiv dtte mimodn promnliv a pijm vemon formy, jako je forma drahokamu, perly, kvtiny, ndoby, zlatho vejce, kvaternity, zlat koule atd. V takovch a podobnch obrazech se motiv dtte me promovat tm neomezen.

2. PSYCHOLOGIE ARCHETYPU DTTE

A. ARCHETYP JAKO MINUL STAV
Pokud jde o psychologii naeho motivu, musm poznamenat, e kad vrok zachzejc za ist jevov aspekty archetypu podlh kritice, kterou jsme vyjdili ve. Nesmme ani na chvli podlehnout iluzi, e by archetyp mohl bt vysvtlen, a tm vyzen. I ty nejlep pokusy o vysvtlen jsou pouze vce i mn spn peklady do jinho obraznho jazyka. (Jazyk sm je zase jenom obraz!) V nejlepm ppad snme mtus dl a dvme mu modern podobu. A cokoli s nm vysvtlen nebo vklad udl, uinme tak sv dui a bude to mt pslun nsledky na naem vlastnm zdrav. Archetyp nikdy na to nezapomnejme je toti duevn orgn ptomn v kadm z ns. Spatn vysvtlen znamen patn postoj k tomuto orgnu, kter tud me bt pokozen. Nakonec to vak ubl prv patnmu vykladai. Vysvtlen by tedy mlo bt vdycky takov, aby funkn smysl archetypu zstal zachovn, tj. mlo by zaruit dostaten spojen mezi vdomm a archetypem, kter by odpovdalo jeho smyslu. Archetyp je prvek na psychick struktury, a proto ivotn nutn sloka na duevn ekonomie. Pedstavuje nebo zosobuje jist instinktivn danosti temn, primitivn due: skuten, avak neviditeln koeny vdom. Jak elementrn dleit je spojen s tmito koeny, vidme na zaujet primitivnho ducha uritmi magickmi faktory, co nen nic jinho ne to, emu dnes kme archetypy. Tato pvodn forma religia tvo i v dnen dob innou podstatu vekerho nboenskho ivota a bude tomu tak
285

Symboly promny, Vbor z dla C. G.Junga, sv. VII & sv. VIII.

169

vdy, a u bude pt forma tohoto ivota jakkoli. Za archetyp neexistuje dn racionln nhraka, stejn jako nen nhrada za mozeek nebo ledviny. Tlesn orgny meme vyetovat anatomicky, histologicky a z hlediska jejich vvoje. Tomu by odpovdal popis archetypick fenomenologie a jej vylen z vvojov srovnvacho hlediska. Smysl tlesnho orgnu vysvitne teprve tehdy, kdy se zaneme ptt teleologicky. Odtud vyvstv otzka: Jak je biologick el archetypu? Tak jako fyziologie odpovd na otzku po tle, m psychologie odpovdt na tut otzku, pokud jde o archetyp. Tvrzen, e motiv dtte je zbytek vzpomnky na vlastn dtstv, a podobn vysvtlen se otzce pouze vyhbaj. Kdybychom takovou vtu lehce pozmnili a ekli, e motiv dtte je obraz jistch vc z naeho dtstv, kter jsme zapomnli, pak bychom byli pravd ble. Jeto je vak archetyp vdy obraz patc celmu lidstvu a nikoli pouze jedinci, mohli bychom to lpe ci takto: Motiv dtte pedstavuje pedvdom aspekt dtstv kolektivn due*286. Nepochybme, kdy tento vrok uchopme zatm historicky, jako analogii uritch psychologickch zkuenost, kter ukazuj, e se urit seky individulnho ivota mohou natolik osamostatnit a personifikovat, e vyst do vize sebesama lovk se napklad vid jako dt. Takov vizionsk zitky a ji se objev ve snech nebo v bdlm stavu jsou, jak vme ze zkuenosti, podmnny disociac mezi ptomnm a minulm stavem. K takovm disociacm dochz dky rozlinm inkompatibilitm; ptomn stav se napklad dostal do protikladu se stavem dtstv. lovk se mon nsiln oddlil od svho pvodnho charakteru v zjmu svvoln
286 Snad nen zbyten poznamenat, e laick pedsudek m vdycky sklon ztotoovat motiv dtte s konkrtnm zitkem dtte, jako by kauzlnm pedpokladem existence motivu dtte bylo skuten dt. V psychologick realit je vak empirick pedstava dtte pouze prostedek (a nezdka nikoli jedin), jak vyjdit duevn skutenost, kterou nelze ble uchopit. A tak ani mytologick pedstava dtte naprosto nen kopie empirickho dtte, ale symbol, kter lze jako takov snadno rozpoznat: je to bosk, zzran, a prv nikoli lidsk dt, zplozen, zrozen a vychovan za zcela mimodnch okolnost. Jeho iny jsou prv tak zzran nebo obludn jako jeho povaha i tlesn konstituce. Jedin a pouze kvli tmto nikoli empirickm vlastnostem je vbec nutno mluvit o motivu dtte. Navc m mytologick dt rozmanit varianty, jako je bh, obr, Paleek, zve atd., co poukazuje na kauzalitu, kter nen ani v nejmenm racionln nebo konkrtn lidsk. Tot plat pro archetyp otce a matky, co jsou, mytologic-ky vzato, rovn iracionln symboly.

170

persony, kter odpovd jeho ambicm* 287. Stal se z nj nedtsk a uml lovk, kter tak piel o sv koeny. Je to vhodn pleitost pro stejn vehementn konfrontaci s pvodn pravdou. Vzhledem k tomu, e lidstvo dosud nepestalo pronet vroky o boskm dtti, smme snad rozit individuln analogii tak na ivot lidstva a zvrem ci, e i lidstvo se asi neustle dostv do protikladu s podmnkami svho dtstv, to znamen s pvodnm, nevdomm a instinktivnm stavem, a e nebezpe takovho rozporu, kter umouje vizi dtte, skuten existuje. Nboensk praxe, tj. stl vyprvn a rituln opakovn mytickho dn, tedy slou k tomu, aby mlo vdom znovu a znovu ped oima obraz dtstv a veho, co s nm souvis. Tak se spojen s pvodnm stavem neperu.

B. Funkce archetypu
Motiv dtte nepedstavuje jenom nco, co bylo a dvno zaniklo, nen to tedy pouh zbytek, nbr systm fungujc i v ptomnosti, jeho elem je smysluplnm zpsobem kompenzovat nebo korigovat nevyhnuteln jednostrannosti a extravagance vdom. Podstatou vdom je soustedn na nkolik mlo obsah, kter tak maj bt co nejzetelnj. Nutnm dsledkem i pedpokladem vdom je vylouen jinch momentlnch obsah, kter by do nj mohly rovn proniknout. Pi takovm vylouen dojde nevyhnuteln k urit jednostrannosti obsah vdom. Diferencovan vdom civilizovanho lovka zskalo v dynamice vle inn nstroj k praktickmu provdn svch obsah. m vce svou vli trnuje, tm vt je nebezpe, e zbloud v jednostrannosti a e se uchl od svch zkon a koen. Na jedn stran to znamen monost lidsk svobody, na druh stran je to zdroj nekonench svzel v instinktivnm ivot. Primitivn lovk kter m podobn jako zve ke svm instinktm ble se proto vyznauje neofobi a vzanost na tradici. Podle naeho vkusu je trapn zaostal, kdeto my velebme pokrok. Nae pokrokovost vak na jedn stran umouje, aby se spousta pn co nejskvleji splnila, ale na druh stran se hromad prv tak gigantick promtheovsk dluh, jen mus bt as od asu zaplacen osudovmi katastrofami. Jak dlouho snilo lidstvo o ltn, abychom dnes dospli a k leteckmu bombardovn! Usmvme se
Psychologische Typen (Psychologick typy), GW6, odst. 879 a nsl., a Vztahy mezi j a nevdomm, 1. dl, III, Vbor z dla C. G.Junga, sv. III
287

171

dnes kesansk nadji na vn ivot a sami asto upadme do chiliasm, kter jsou stokrt nesmyslnj ne idea astnho vnho ivota po smrti! Diferencovan vdom je neustle ohroovno vykoennm, potebuje proto kompenzaci ve stle existujcm stavu dtstv. Z hlediska pokroku jsou ovem symptomy kompenzace formulovny v mlo lichotivch pojmech. Protoe jde, vidnopovrchn, o retardujc inek, hovo se o netenosti, zaostalosti, skepsi, ourn, konzervativismu, bzlivosti, malichernosti atd. Jestlie je lidstvo schopno zbavit se vlastnch zklad, me tak pipustit, aby je nebezpen jednostrannost strhla do katastrofy. Pokud se dr tradinch zkon, je retardujc idel vdy primitivnj, pirozenj (v dobrm i patnm smyslu) a morlnj. Progresivn idel je vdy abstraktnj, mn pirozen a mn morln, nebo vyaduje poruen vrnosti tradici. Vl vynucen pokrok je vdycky ke. Zaostalost m sice ble k pirozenosti, ale stle j hroz bolestn probuzen. Star pojet si bylo vdomo toho, e pokrok je mon pouze Deo concedente (s podvolenm Bohu), m dokazovalo, e si uchovv vdom protiklad, a na vym stupni opakovalo starobyl rites entre et de sortie. m diferencovanj je vdom, tm vt je nebezpe oddlen od koen. K plnmu odlouen dochz, kdy je Deo concedente zapomenuto. V psychologii tedy plat zsada, e ta st due, kter se odtp od vdom, se inaktivuje pouze zdnliv, zatmco ve skutenosti zpsob posedlost, nebo ona odtpen st due zfaluje zamen osobnosti. Jestlie je tedy dtsk stav kolektivn due vytsnn a pln vylouen, nevdom obsah ovldne vdom zamen a tak zabrauje, faluje nebo pmo ni jeho realizaci. K ivotaschopnmu pokroku vak dochz jen pi kooperaci vdom a nevdom.

C. BUDOUCNOSTN CHARAKTER ARCHETYPU

Podstatnm aspektem motivu dtte je jeho budoucnostn charakter, zamen do budoucna. Dt je potenciln budoucnost. Vskyt motivu dtte v psychologii jedince tud obvykle znamen pedbn uchopen budoucho vvoje, i kdy me na prvn pohled vypadat jako retrospektivn tvar. ivot je pece prbh, plynut do budoucna a nikoli mstnn a zptn tok. Proto nepekvapuje, e mytit spasitel jsou asto dtt bohov. Pesn to odpovd zkuenostem psychologie jednotlivce, kter

172

ukazuj, e dt pipravuje budouc promnu osobnosti. V individuanm procesu anticipuje postavu, kter vznikne ze syntzy vdomch a nevdomch prvk osobnosti. Proto je to symbol sjednocujc protiklady*288, zprostedkovatel, spasitel, ten, kdo vytv celek. Dky tomuto vznamu je motiv dtte tak schopen etnch, ji zmnnch promn formy: je napklad vyjden kolem, kruhem, koul nebo kvaternitou jako dal formou celosti* 289. Tuto celost, kter transcenduje vdom, jsem nazval bytostn J (Selbst)*290. Clem individuanho procesuje syntza bytostnho J. Z jinho hlediska by se dal msto syntzy doporuit spe termn entelechie. Existuje empirick dvod, pro by byl tento vraz nkdy vhodnj: symboly celosti se toti asto objevuj na potku individuanho procesu a meme je dokonce pozorovat u v prvnch snech ranho dtstv. Toto pozorovn svd pro apriorn existenci celostn potenciality*291, a proto se nabz pojem entelechie. Ponvad vak individuan proces empiricky probh jako syntza, vypad to tak, jako by se paradoxn spojovalonco, co u existuje. Dky tomuto aspektu lze ut i vraz syntza.

D. Jednota a pluralita motivu dtte

V mnohotvrn fenomenologii dtte musme rozliovat mezi jednotou a pluralitou pslun formy jevu. Jde-li napklad o etn homunkuly, trpaslky, chlapce atd. bez jakkoli individuln charakteristiky, je pravdpodobn disociace. Na takov formy proto narazme zejmna u schizofrenie, jej podstatou je fragmentace osobnosti. Mnostv dt pak pedstavuje produkt jejho rozkladu. Pokud se ale pluralita objev u normlnch lid, pak jde o reprezentaci dosud nepln syntzy osobnosti. Osobnost (ppadn bytostn J) je dosud na rovni plurality, tj. j sice existuje, avak neme jet zakusit svou celost v rmci vlastn osobnosti, nbr teprve ve spoleenstv rodiny, kmene nebo nroda;
GW6, odst. 315 a nsl. Snov symboly individuanho procesu, Vbor z dla C. G.Junga, sv. V, a. Psychologie und Religion (Psychologie a nboenstv), GW11, Zur Psychologie westlicher und ostlicher Religion (Kpsychologii zpadnho a vchodnho nboenstv). 290 Vztahy mezi j a nevdomm, Vbor z dla C. G.Junga, sv. III, Symbolika mandaly, srv. t Aion, 4. kap., GW9/II. 291 Psychologie a alchymie, Vbor zdila C. G.Junga, sv. V, odst. s pozn. 159.
289 288

173

je dosud ve stavu nevdom identity s pluralitou skupiny. Crkev pihl k tomuto veobecn rozenmu stavu uenm o corpus mysticum (mystickm tle) a o tom, e pirozenost jednotlivce je bt jeho dem. Kdy se vak tento motiv objev v podob jedinho dtte, pak jde o nevdomou a pedbn ji dokonanou syntzu osobnosti, kter v praxi, stejn jako vechno nevdom, neznamen nic vc ne monost.

E. Dtsk bh a dtsk hrdina

Nkdy vypad dt spe jako dtsk bostvo, nkdy jako mlad hrdina. Obma typm je spolen zzran narozen a osudy v ranm dtstv oputn a ohroen pronsledovateli. Bh je ist nadpirozeno; hrdina je svou povahou lidsk, ale pozved se a k hranicm nadpirozena (polobostv). Zatmco bh, zejmna ve svm intimnm vztahu k symbolickmu zveti, zosobuje kolektivn nevdom dosud neintegrovan do lidsk povahy, hrdina zahrnuje do sv nadpirozenosti lidskou povahu a pedstavuje syntzu (boskho, tj. dosud nepolidtnho) nevdom a lidskho vdom. Znamen tedy potenciln anticipaci individuace, kter se bl k celosti. Proto lze dtsk osudy povaovat za zobrazen tch duevnch udlost, kter se odehrvaj pi entelechii i zrodu bytostnho J. Zzran zrozen se sna zobrazit povahu zitku tohoto zrodu. Jeto jde o psychick zrod, mus se vechno dt neempiricky, napklad prostednictvm zrozen z panny, zzranho zplozen nebo zrozen z nepirozench orgn. Motivy bezvznamnosti, vydn napospas, oputn, ohroen atd. se sna znzornit, jak choulostiv je psychick monost existence celosti, tedy enormn pote, s nimi se setkme pi dosahovn tohoto nejvyho dobra. Znamenaj tak bezmocnost a bezradnost ivotnho puzen, kter podrobuje vechno, co roste, zkonu maximlnho sebenaplnn, zatmco vlivy prosted stav zrove kad individuaci do cesty ty nejvt a nejrznorodj pekky. Zvlt skutenost, e vlastn svbytnost je ohroena hady a draky, ukazuje na nebezpe, e nabyt vdom bude opt pohlceno instinktivn du, nevdomm. Ni obratlovci jsou odpradvna oblbenmi symboly kolektivnho psychickhozkladu*292, jeho anatomick lokalizace se kryje
292

Vy obratlovci symbolizuj hlavn afekty.

174

s podkorovmi centry, mozekem a mchou. Tyto orgny tvo hada* 293. Sny o hadech se zpravidla objevuj, kdy se vdom odchyluje od sv instinktivn bze. Motiv menho ne mal a vtho ne velk pipojuje k bezmocnosti doplujc, prv tak zzran skutky dtte. Tento paradox pat k povaze hrdiny a probh celm jeho osudem jako erven nit. Hrdina zvld ta nejvt nebezpe, a pece je nakonec jeho zkzou nco zcela nepatrnho: Bal dra zahub jmel, Mauho smch malho ptka, Siegfrieda jeho zraniteln msto, Hrakla drek jeho eny, jin obyejn zrada atd. Hlavnm hrdinovm inem je pemoen obludy z temnot: je to vytouen a oekvan vtzstv vdom nad nevdomm. Den a svtlo jsou synonyma pro vdom, noc a tma pro nevdom. Vznik vdom byl pravdpodobn nejsilnj zitek prvotnch dob, nebo s nm vznikl svt, o jeho existenci pedtm nikdo nic nevdl. A Bh ekl: Budi svtlo! je projekce onoho dvnho zitku uvdomn oddlujcho se od nevdom. I dnes je mezi primitivy vlastnictv due riskantn zleitost a ztrta due je typick duevn onemocnn, kter nut primitivn medicnu ke vemonm psychoterapeutickm zsahm. Proto se u dt vyznauje skutky, kter poukazuj na tento cl vtzstv nad temnotou.

3. SPECILN FENOMENOLOGIE ARCHETYPU DTTE

A. Oputnost dtte
Oputn, pohozen, ohroen atd. pat k dalm charakteristikm jak bezvznamnch potk dtte, tak jeho tajemnho a zzranho zrozen. Tato vpov popisuje uritou psychickou tvr zkuenost, jejm objektem je vynoen novho a dosud neznmho obsahu. V psychologii jedince je to v takov chvli pokad muiv situace konfliktu, kter zdnliv nem vchodisko pro vdom, nebo pro n vdycky plat tertium non datur (nic tetho neexistuje)*294. Nevdom psch vak z tohoto stetu protiklad vytvo vdy nco tetho, iracionlnho, co vdom
Tento vznam hada se nachz u u Hippolyta, Refutatio, IV, 49-51. Srv. t Hans Leisegang, Die Gnosis, Leipzig 1924, str. 146. 294 GW6, odst. 249 a nsl.
293

175

neoekv ani nechpe. Projev se to v podob, kter nevyjaduje ani ano ani ne, a je proto odmtna z obou stran. Vdom toti nezn nic mimo protiklady, nev tud nic o tom, co je sjednocuje. een konfliktu skrze sjednocen protiklad je vak vitln dleit a vdom po nm tou, a tak pece jen pronikne tuen, e se tvo nco vznamnho. Z toho vznik numinzn charakter dtte. Vznamn, ale nepoznan obsah vdy tajemn fascinuje vdom. Nov tvar je vznikajc celost; je na cest k celosti alespo potud, pokud jakoto celek pekonv vdom rozpolcen protiklady a pokud je pesahuje svou plnost. Proto maj vechny sjednocujc symboly vykupitelsk vznam.Z tto situace se vynouje dt jako symbolick obsah, zeteln oddlen, ppadn izolovan od svho pozad (matky), nkdy vak vtahujc i matku do ohroujc situace: na jedn stran ho ohrouje odmtav postoj vdom a na druh horror vacui (strach z przdnoty) nevdom, kter je vdy pipraveno znovu pohltit vechny sv zrozence, protoe je plod toliko bhem hry, a zkza je nevyhnutelnou st tto hry. Na celm svt toto nov zrozen nic nevt; pesto je to nejcennj a nejperspektivnj plod samotn praprody a znamen vy sebeuskutenn. Proto se dtte ujm proda, sm svt instinkt: iv a ochrauj ho zvata. Dt znamen nco, co dospv k samostatnosti. To se neme stt bez odlouen od vlastnho pvodu: oputnost je tud nutn podmnka, nikoli pouze prvodn jev. Konflikt tedy nepekon vdom, kter zstv lapeno do protiklad, a prv proto potebuje symbol, kter mu uke nutnost odlouen od vlastnho pvodu. Tm, e symbol dtte v tu chvli fascinuje a upoutv vdom, vykupujc inek pechz do vdom a provd ono odlouen od konfliktn situace, jeho nebylo vdom schopno. Symbol anticipuje rodc se stav vdom. Dokud nen dosaen zstv dt mytologickou projekc, kter vyaduje kultovn opakovn a rituln obnovu. Jezultko je napklad kultickou nutnost tak dlouho, dokud je vtina lid neschopna psychologicky uskutenit vrok: jestlie se neobrtte a nebudete jako dti (Matou, 18, 3). Takov promna a vvoj jsou mimodn tk a nebezpen, a tak nen divu, e takov postavy pekvaj stovky i tisce let. Ve, co by lovk ml a u v pozitivnm nebo negativnm smyslu a eho dosud nen schopen, ije jako mytologick postava a anticipace vedle jeho vdom, a to bu jako nboensk projekce, nebo co je nebezpenj jako obsahy nevdom,

176

je se pak spontnn projikuj do nepimench objekt, jako jsou napklad hygienick a jin spsu slibujc nauky nebo postupy. Jsou to vechno racionalistick nhraky mytologie a jejich nepirozenost pin lidem vce kody ne uitku. Bezvchodn konfliktn situace, ze kter vznik dt jako iracionln tertium, je ovem formule, kter odpovd pouze psychologickmu, tedy modernmu stupni vvoje. Nelze ji prost aplikovat na duevn ivot primitiv u proto, e dtinsk rozsah vdom primitiv dosud vyluuje cel svt psychickch zitkovch monost. Na prodn rovni primitiva je n modern morln konflikt dosud objektivn nouz, kter ohrouje samotn ivot. Nemlo dtskch postav jsou proto pinaei kultury a jsou tud ztotoovni s kulturnmi faktory, kter j pomhaj, jako napklad s ohnm*295, kovem, penic, kukuic atd.Jako osvtlovatel, tj. ti, kte roziuj vdom, pemhaj temnotu, to znamen dvj nevdom stav. Vy vdom jako vdn, kter pekrauje nae souasn vdom, odpovd svm vznamem osamlosti svta. Tato osamlost vyjaduje protiklad mezi nositelem i symbolem vyho uvdomn a jeho okolm. Ti, kdo pemohli temnoty, se vracej daleko do prvotnch as, co (s mnoha jinmi povstmi) ukazuje, e existoval tak stav pvodn duevn nouze, toti neuvdomen. Odtud patrnpochz nerozumn strach ze tmy, kter maj i dnen primitivov. U kmene ijcho na hoe Elgonu jsem nalezl nboenskou formu, kter odpovdala panteistickmu optimismu. Toto pesvden se ale v dob mezi estou hodinou veern a estou rann vytratilo a vystdal je strach, nebo v noci panuje bytost temnot, Ayik Ten, kdo dl strach. Za dne nebylo v krajin dnch obrovskch had; zato v noci hali na vech cestch. V noci byla veker mytologie ta tam.

B. Nepemoitelnost dtte
Ve vech mtech o dtti je npadn paradox, e dt je na jedn stran bezmocn, je vydno vanc nesmrnm neptelm a stle mu hroz zhuba, zatmco na druh stran vldne silami daleko pesahujcmi lidsk mtko. Tyto vpovdi zce souvis s psychologickm faktem, e dt je sice nepatrn, tj. nepoznan, pouh dt, ale zrove bosk. Z hlediska
295 Ohnivou povahu m dokonce i Kristus (kdo je blzko m, je blzko ohn: Origenes, Homiliae in Ieremiam, XX, 3, cit. in: Preuschen, Anti-legomena, str. 44); rovn Duch svat.

177

vdom jde o zdnliv bezvznamn obsah, u nj bychom se dnho osvobodivho, neku-li spsnho charakteru nenadali. Vdom vz ve sv konfliktn situaci a bojujc sly se zdaj bt tak velk, e osamle se vynoujc obsah, dt, nen v dnm vztahu k faktorm vdom. Snadno se tedy pehldne a upad opt do nevdom. Toho bychom se mli alespo obvat, kdy vci dopadaj podle vdomho oekvn. Mtus vak zdrazuje, e tak to prv nen, e dt je vybaveno silami, kter naopak pev, a e se tedy neekan, pes vechna nebezpe prosad. Dt je zrozeno z lna nevdom, zplodily ho hlubiny lidsk povahy i spe samotn iv proda. Zosobuje ivotn sly pesahujc omezen rozsah vdom, cesty a monosti, o nich vdom pi sv jednostrannosti nic nev, a celost, kter zahrnuje hlubiny prody. Pedstavuje tu nejsilnj a nepotlaitelnou touhu kad bytosti, toti touhu uskutenit se. Je to ono nemohu jinak vybaven vemi pirozenmi silami instinktu, zatmco vdom vdy uvzne ve svm domnlm mohu i jinak. Nutkn a puzen k sebeuskutecnn je prodn zkonitost a m nepemoitelnou slu, i kdy je jej psoben zprvu nepatrn a nepravdpodobn. Tato moc se projevuje v zzranch skutcch dtskho hrdiny a pozdji v thla (pracch) postavy sluebnka (Hraklova typu), kde hrdina sice ji vyrostl z bezmocnosti dtte, ale m dosud pece jen bezvznamn postaven. Postava sluebnka ns obvykle vede k vlastn epifanii poloboskho hrdiny. Podobnou obmnu tohoto motivu nalzme kupodivu v alchymii v synonymech pro lapis. Jako materia prima je to lapis exilis et vilis (nuzn a bezcenn kmen). Jako substance promny se jev coby servus rubeus nebo fugitivus (rud nebo prchav sluebnk); nakonec v opravdov apoteze dosahuje dstojnosti jako filius sapientiae nebo deus terrenus (syn moudrosti nebo zemsk bh), svtlo nad vemi svtly, moc, je v sob obsahuje vechny sly toho, co je nahoe i dole. Stv se z nj corpus glorificatum (oslaven tlo), kter doshlo vn neporuitelnosti, a proto je souasn panacea (spasitel!)* 296. Velikost a nepemoitelnost dtte souvis v indick spekulaci s podstatou tmanu.

Materil je shromdn in: Snov symboly individuanho procesu, Vbor Z dla C. G.Junga, sv. V, a Pedstavy spsy v alchymii, Vbor z dla C. G. Junga, sv. VI. Merkurius jako sluha v podobenstv Eirenaea Philaletha, Erklrung der Hermetisch Poetischen Werke Herm Georgii Riplaei, Hamburg 1741, str. 131 a nsl.

296

178

Ten odpovd tomu, jen je men ne mal a vtne velk* 297. Jako individuln jev je bytostn J men ne mal, jako ekvivalent svta je vak vt ne velk. Bytostn J jako protipl, vi svtu absolutn jin, je conditio sine qua non poznn svta i vdom subjektu a objektu. Vdom je vbec mon jedin kvli tto duevn jinakosti. Identita toti vdom neumouje; pouze oddlen, odlouen a trzniv konfrontace s protikladem me plodit vdom a poznn. Indick introspekce zhy poznala tento psychologick stav vci, a proto ztotonila subjekt poznn se subjektem existence vbec. V souladu s pevn introvertnm postojem indickho mylen objekt ztratil vlastnost absolutn reality a asto se stal pouhm zdnm. ecko-zpadn duchovn stanovisko se nedokzalo osvobodit od pesvden o absolutn existenci svta ovem na kor kosmickho vznamu bytostnho J. I dnes je pro zpadnho lovka tk nahldnout psychologickou nutnost transcendentnho subjektu poznn jakoto protiplu empirickho univerza, akoli pedpoklad, e bytostn J v konfrontaci se svtem existuje alespo jako bod reflexe, je logicky nevyhnuteln. Bez ohledu na odmtav nebo jen podmnn souhlasn stanovisko souasn filosofie zstv v na nevdom psch kompenzujc tendence vytvoit symbol bytostnho J v jeho kosmickm vznamu. Toto sil se uskuteuje v archetypickch formch mtu hrdiny, co lze pozorovat tm v kadm individuanm procesu. Fenomenologie narozen dtte ukazuje vdy k pvodnmu psychologickmu stavu nepoznvn, tedy temnoty nebo era, nerozliovn mezi subjektem a objektem, nevdom totonosti lovka a svta. Z tohoto stavu nerozlienosti vznik zlat vejce, kter je zrove lovkem i vesmrem, a pece nen ani jednm ani druhm, nbr iracionlnm tetm. Zastenmu vdom primitiva se zd, jako by vejce vzelo z lna irho svta a bylo tud kosmickou, objektivn vnj udlost. Diferencovanmu vdom naproti tomu pipad, e toto vejce nen pece nic jinho ne symbol, kter vytryskl z due, nebo a to je jet hor svvoln spekulace a e tedy nejde o nic ne primitivn fantasma, jemu nepslu jakkoli skutenost. Souasn lkask psychologie ovem o tchto fantasmatech sml ponkud jinak. V, jak zvan poruchy tlesnch funkc a jak pustoiv duevn nsledky mohou vzejt z
Srv. Katha-Upanishad, in: Sacred Books ofthe East, XV, str. 11, peloeno a komentovno in: GW 6, odst. 342.
297

179

pouhch fantazi. Fantazie jsou pirozen ivotn projevy nevdom. Nevdom je vak du vech autonomnch funknch komplex tla a jeho fantazie maj proto etiologick vznam, kter nelze v dnm ppad podceovat. Z psychopatologie individuanho procesu vme, e tvoen symbol se asto poj s psychogennmi tlesnmi poruchami, kter jsou v nkterch ppadech pociovny velice skuten. V lkastv jsou fantazie reln vd, kter mus psychoterapeut brt vn. Neme proto upt oprvnnost tm primitivnm fantasmatm, jejich obsah je natolik reln, e je projikovn do vnjho svta. I lidsk tlo je pece vytvoeno z kosmick ltky, v n se vyjevuj fantazie; bez n by je nebylo mon vbec zakusit. Bez takov ltky by byly fantazie nco jako abstraktn krystalov mka v matenm roztoku, kde krystalizan proces dosud ani nezaal.Symboly bytostnho J vznikaj v hlubinch tla a vyjaduj jak jeho hmotnou povahu, tak i strukturu vnmajcho vdom. Symbol je iv tlo, corpus et anima (tlo a due); proto je dt tak vhodnou formul pro symbol. Jedinenost psch se nikdy neuskuten pln, lze si ji uvdomit jen piblin a zrove je to trval a absolutn zklad veho vdom. Hlub vrstvy psch ztrcej s narstajc hloubkou a temnotou individuln jedinenost. Smrem dol, tedy kdy se bl k autonomnm funknm systmm, se stvaj stle kolektivnjmi, a se nakonec univerzalizuj a vyhasnaj v materilnosti tla, tj. v chemickch sticch. Tlesn uhlk je prost uhlk. Na samm dn je proto psch prost svt vbec. V tomto smyslu m Kernyi podle mne naprosto pravdu, kdy k, e v symbolu mluv sm svt. m je symbol archaitj a hlub, tedy m je fyziologitj, tm je kolektivnj a univerzlnj, materilnj. m je abstraktnj, diferencovanj a specifitj, tm vce se jeho povaha bl vdom jedinenosti a neopakovatelnosti a tm vce se zbavuje svho univerzlnho charakteru. Ve vdom se zcela ocit v nebezpe, e se stane pouhou alegori, kter nikde nepekro rmec vdomho chpn, a je vystaven vem monm pokusm o racionalistick vysvtlen.

C. Hermafroditismus dtte
Pozoruhodn je, e zejm vtina kosmogonickch boh m bisexuln povahu. Hermafrodit neznamen nic jinho ne sjednocen nejsilnjch a nejnpadnjch protiklad. Toto sjednocen se pedevm vrac k primitivnmu duchovnmu stavu, v jeho eru byly rozdly a protiklady bu

180

jet mlo oddleny, nebo pln seteny. Se vzrstajc jasnost vdom se vak protiklady stle zetelnji a nesmiitelnji oddluj. Kdyby byl hermafrodit pouze produktem primitivn nerozlienosti, museli bychom oekvat, e by jej vzmhajc se kultura brzy vymtila. Tak to v dnm ppad nen; naopak, fantazie se touto pedstavou zamstnvala znovu a znovu i na vysok, ba nejvy kulturn rovni, jak vme z pozdn eck a synkretistick filosofie gnosticismu. Hermafroditick rebis hrl dleitou roli v prodn filosofii stedovku. V posledn dob slyme o Kristov androgynii v katolick mystice*298. Neme tedy u jt o pokraujc existenci primitivnho fantasmatu, o pvodn kontaminaci protiklad. Jak meme vidt pmo ve stedovkch textech*299, prvotn pedstava se stala spe symbolem konstruktivnho sjednocen protiklad, vlastnm sjednocujcm symbolem. Ve svm funknm vznamu u symbol neukazuje zpt, nbr kupedu, k cli dosud nedosaenmu. Bez ohledu na svou obludnost se hermafrodit pozvolna stv spasitelem, kter pekonv protiklady tento vznam ostatn zskal u na relativn ran kulturn rovni. Tento vitln vznam vysvtluje, pro obraz hermafrodita nevyhasl u v prvotnch dobch, ale naopak byl schopen se po tisce let prosazovat s rostouc hloubkou symbolickho obsahu. Skutenost, e pedstava tak naprosto archaick vyrostla do takov vznamov ve, neukazuje pouze na vitalitu archetypickch idej; demonstruje tak sprvnost principu, e archetyp skrze svou moc sjednocovatprotiklady prostedkuje mezi nevdommi zklady a vdomm. Klene most mezi souasnm vdomm, stle ohroenm ztrtou koen, a pirozenou, nevdom instinktivn celost prvotnch dob. Tak se jedinenost, zvltnost a jednostrannost naeho souasnho individulnho vdom opt spojuje se svmi pirozenmi rodovmi koeny. Pokrok a vvoj jsou idely, kter se nedaj popt; ztrcej vak svj smysl, kdy lovk doshne novho stavu pouze jako fragment sebe sama a ponech sv podstatn zzem ve stnu nevdom, v primitivnm nebo i barbarskm stavu. Vdom odtpen od svch zklad, neschopn naplnit smysl novho stavu, pak snadno upad do situace daleko hor, ne je ta, z n je mly novoty vysvobodit exempla unt odiosa! Friedrich Schiller tento
Georg Koepgen, Die Gnosis des Christentums, Salzburg 1939, str. 315 a nsl. Lapis jako meditor a medium; srv. Tractatus aureus cum scholiis, in: Mangetus, Bibliotheca chemica curiosa, I, str. 408b, a Artis auriferae (1572), str. 641.
299 298

181

problm vytuil prvn; ale ani jeho souasnci ani potomci nebyli schopni z toho vyvodit dn zvry. Msto toho maj lid stle vt sklon vychovvat pouze dti. Mm proto podezen, e furor paedagogicus je vtan oklika, kter se vyhb stednmu problmu, jeho se dotkl Schiller: toti vchovy vychovatele. Dti vychovv to, m dospl je, a nikoli to, co povd. Obecn rozen vra ve slova je skuten duevn nemoc, nebo povra tohoto druhu odvd lovka dl a dl od jeho zklad a svd k nevyliteln identifikaci osobnosti s jakmkoli sloganem, jemu se momentln v. A zatm vechno, co bylo pekonno a oputno takzvanm pokrokem, kles hloubji a hloubji do nevdom, odkud se nakonec znovu vynouje v primitivnm stavu identity s masou. Msto vytouenho pokroku se skutenost stv prv tento stav. V prbhu kulturnho vvoje se prapvodn bisexuln bytost stv symbolem jednoty osobnosti, bytostnho J, v nm se konflikt protiklad utiuje. Takto se prvotn bytost stv vzdlenm clem sebeuskutenn lidsk bytosti, jeliko byla od samho potku projekc nevdom celosti. Lidsk celost zle ve sjednocen vdom a nevdom osobnosti. Prv tak, jako kad jedinec vznik z maskulinnch i femininnch gen a dan pohlav je ureno pevahou pslunch gen, tak i v dui je to u mue pouze vdom, kter m maskulinn pedznamenn, zatmco jeho nevdom m femininn povahu. V ppad eny je tomu naopak. Ve sv teorii animy jsem tuto skutenost pouze znovu objevil a formuloval* 300. Znma vak byla u dvno. Idea coniunctia muskho a enskho prvku, kter se stala takka odbornm termnem v hermetick filosofii, se objevila u v gnosticismu jako mystrium iniquitatis (mystrium nerovnosti), pravdpodobn nikoli bez vlivu starozkonnho Boho manelstv, jak se uskutenilo napklad u Ozee*301. Poukazuj na to nejen jist tradin zvyky* 302, ale i citt z evangelia ve druhm list Klementov: Budou-li dva jedno a to, co je vnj, bude jako to, co je vnitn a musk s enskm, ani musk ani ensk*303. Klmns Alexandrijsk uvd tento vrok slovy: Kdy jste
300 GW 6, Definitionen (Definice) pod heslem Seele (Due), a Vztahy mezi j a nevdomm, Vbor zdila C. G.Junga, sv. III 301 O^al, 2 a nsl. 302 Srv. Leonhard Fendt, Gnostische Mysterien, Miinchen 1922. 303 Hennecke, Neutestamentliche Apokryphen, Tbingen 1924, str. 176, 12.

182

polapali (svma nohama) at z hanby* 304, co se pravdpodobn vztahuje k tlu, nebo Klmns, stejn jako Cassianus (od nj je citt pevzat) i Pseudo-Klmns, vykld tato slova v duchovnm smyslu v protikladu ke gnostikm, kte brali coniunctio pli doslova. Starali se vak pomoc potratovch praktik a jinchrestrikc, aby biologick smysl jejich ponn nepevil nad nboenskm vznamem obadu. Zatmco v crkevn mystice prvotn obraz hieros gamos sublimoval do vzneench vin a jen obas jako napklad u Mechthildy z Magdeburku*305 se alespo v pocitu zeteln piblil fysis, i tak zstval vude iv a byl stle pedmtem zvltnho duevnho zaujet. V tomto ohledu nm symbolick kresby Opiina de Canistris*306 poskytuj zajmav pohled na zpsob, jm byl tento prvotn obraz pouit jako nstroj sjednocovn protiklad i v patologickm stavu. V hermetick filosofii vyplujc stedovk se provdlo coniunctio zcela v oblasti fysis, ovem v abstraktn teorii manelskho spojen Slunce a Msce (coniugium Solis et Lunae), kter pesto poskytovala tvoiv fantazii bohatou pleitost k antropomorfizaci. Za tto situace je pochopiteln, e se prvotn obraz hermafrodita znovu objevuje v modern psychologii nevdom v podob musko-enskho protikladu, jinmi slovy jako musk vdom a ensky personifikovan nevdom. Avak psychologick proces pivdn vc do vdom tento obraz vn zkomplikoval. Zatmco star vda byla tm vlun oblast, do n se mohlo projikovat pouze nevdom mue, nov psychologie musela uznat i existenci autonomn ensk psch. Tady je tomu prv naopak: ensk vdom stoj v protikladu k musky personifikovanmu nevdom, kter u nememe oznait jako animu, nbr jako anima. Tento objev rovn zkomplikoval problm coniunctia. Tento archetyp il pvodn zcela v oblasti magie plodnosti a zstval proto velmi dlouho ist biologickm fenomnem, jen neml jin el ne oplodnn. Nicmn symbolick vznam tohoto aktu rostl asi u v ranm starovku. Tlesn proveden hieros gamos jako kultovnho aktu se stalo nejen mystriem stalo se dokonce pouhou domnnkou* 307. Jak jsme
Clemens, Stromata, III, 13, 92, a Hennecke, op. cit., str. 23. Das fliejende Licht der Gottheit. 306 Richard Salomon, Opicinus de Canistris, London 1936. 307 Srv. alobu biskupa Asteria (Paul Foucart, Myseres Eleusis, Paris 1914, kap. XX). Podle Hippolytovy zprvy se hierofant skuten uinil impotentnm pomoc douku
305 304

183

vidli, i gnosticismus se se v vnost snail poddit fyziologick metafyzickmu. V crkvi bylo nakonec coniunctio odato oblasti fysis pln a v prodn filosofii se z nj stala abstraktn theria. Tento vvoj znamenal pozvolnou promnu archetypu na duevn proces, kter meme teoreticky oznait jako kombinaci vdomch a nevdomch proces* 308. V praxi to nen tak jednoduch, protoe ensk nevdom mue je pravideln projikovno na ensk protjek a musk nevdom eny na mue. Vyjasnn tchto problm je vak zvltn tma v psychologii a nehraje dnou roli pi vkladu o mytologickm hermafroditovi.

D. Dt JAKO BYTOST POTKU A KONCE

Faustje po sv smrti pijat jako chlapec do sboru blaench pacholtek. Nevm, zda Goethe ml v tomto zvltnm obraze na mysli antick nhrobn Erty. Nen to nemysliteln. Postava Cucullata ukazuje na zahalenho lovka, neviditelnho, na gnia zesnulho, kter se znovu objevuje v dtskm veselm tanenm reji novho ivota, obklopen moskmi postavami delfn a boh moe. Moe je oblben symbol nevdom, matky veho ivho. Stejn jako se dt za uritch okolnost (napklad v ppad Herma a Daktyl) zce vztahuje k falu jako symbolu zploditele, vyvstv opt v nhrobnm falu jako symbolu obnovenho plozen.Dt je proto i renatus in novm infantiam (znovuzrozen do novho dtstv). Je to tud nejen bytost potku, ale i konce. Poten bytost existovala ped lovkem a konen bytost trv po lovku. Psychologicky eeno to znamen, e dt symbolizuje pedvdomou i postvdomou povahu lovka. Jeho pedvdomou povahou je nevdom stav nejranjho dtstv; postvdomou povahou je anticipace pesahujc per analogiam smrt. V tto pedstav je vyjdena veobjmajc povaha duevn celosti. Celost nelze nikdy zcela zahrnout do oblasti vdom pat k n toti rovn neurit a neuriteln rozsah nevdom. Empiricky eeno je celost nedozrn rozloha, star i mlad ne vdom, je zahrnuje v ase i prostoru. To nen spekulace, nbr bezprostedn duevn zkuenost. Nevdom procesy nejen stle doprovzej vdom proces, asto jej dokonce vedou, pomhaj mu nebo jej peruuj. Dt duevn ilo dve,
bolehlavu. Autokastrace kn pi boho slub Matce Bohyni m podobn vznam. 308 Pokud jde o vypodn s nevdomm, viz Vztahy mezi j a nevdomm, Vbor z dla C. G.Junga, sv. III.

184

ne nabylo vdom. I dospl stle k a dl vci, jejich vznam si mon uvdom a pozdji, pokud k tomu vbec kdy dojde. A pece je kal a dlal, jako by vdl, co znamenaly. Nae sny stle kaj vci mimo nae vdom chpn (proto jsou tak uiten v terapii neurz). Pedtuchy a intuice dostvme z neznmch zdroj. Strachy, nlady, mysly a nadje se ns zmocuj bez viditeln piny. Tyto konkrtn zkuenosti tvo zklad pocitu, e sami sebe znme nedostaten, a jsou tak zkladem trzniv domnnky, e se meme sami od sebe dokat pekvapen. Primitivn lovk pro sebe nen hdankou. Co je lovk? to je otzka, ji si lovk vdycky nechv a nakonec. Duevno je vak u primitivnho lovka natolik mimo jeho vdom, e je pro nj zkuenost s nm psychickm mimo nj daleko bnj ne u ns. Vdom obklopen psychickmi silami, kter ho chrn a nesou, ohrouj ho nebo klamou, to je pradvn zkuenost lidstva. Tato zkuenost se projikovala do archetypu dtte vyjadujcho lidskou celost. Dt je to, co je oputno a vydno napospas a zrove bosky mocn; nepatrn, pochybn potek a triumfln konec. Vn dt v lovku je nepopsateln zkuenost, nepizpsobenost, nevhoda i bosk prerogativ; je to cosi nezvaitelnho, co tvo konenou hodnotu nebo bezcennost osobnosti.

4. ZVR
Jsem si vdom, e psychologick koment k archetypu dtte bez podrobn dokumentace zstv pouhm nrtkem. Jeliko je to pro psychology nov oblast, snail jsem se hlavn vytyit mon rozsah problm vyvstvajcch v souvislosti s nam archetypem a popsat alespo zbn jeho rozlin aspekty. V tto oblasti nejsou pesn vymezen a striktn pojmov formulace vbec mon, nebo plynul vzjemn prolnn pat k podstat archetypu. Pinejlepm je lze pouze piblin opsat. Jejich iv vznam vyplv spe z jejich znzornn jako celku ne z jednotliv formulace. Kad pokus o pesnj postien se okamit vymst tm, e jas nepochopitelnho vznamovho jdra vyhasne. dnarchetyp nelze pevst na jednoduchou formuli. Je to ndoba, ji nememe nikdy vyprzdnit ani naplnit. Archetyp jako takov existuje pouze potenciln, a jakmile nabude hmotn podoby, u nen tm, m byl. Trv po tiscilet a vyaduje pesto stle nov vklad. Archetypy jsou

185

neotesiteln prvky nevdom, svj tvar ovem stle mn. Vytrhvat jednotliv archetyp ze iv tkn due je skoro beznadjn; navzdory svmu propojen vak tvo vznamov jednotky, je lze intuitivn pochopit. Psychologie jako jeden z mnoha ivotnch projev due pracuje s pedstavami a pojmy, je jsou zase odvozeny z archetypickch struktur, a tud vytvej pouze ponkud abstraktn mtus. Pekld tedy, ani si toho je vdoma, archaickou e mtu do modernho mytologmu, kter tvo prvek mtu vdy. Tato beznadjn innost je iv a it mtus, vyhovujc osobm s pslunm temperamentem, a je pro n dokonce blahodrn v me, v jak je od zklad jejich due oddlila neurotick disociace. S archetypem dtte se empiricky setkvme ve spontnnch i terapeuticky indukovanch individuanch procesech. Prvn podoba dtte je zpravidla pln nevdom. Pacient se tu identifikuje s jeho osobnm infantilismem. Potom pod vlivem terapie dochz k vce nebo mn pozvolnmu oddlen a objektivizaci dtte, identita se tedy rozpust a zrove se zintenzivn (nkdy technicky podporovan) fantazijn tvorba, piem archaick, tj. mytologick rysy jsou stle zetelnj. Dal promny probhaj v souladu s mtem hrdiny. Motiv velkch in zpravidla chyb, na druh stran vak hraj stle vt roli mytick nebezpe. V tomto stadiu se obvykle vyskytuje jin identita, a to s hrdinou, jeho role je z rozlinch dvod pitaliv. Identita je asto mimodn zatvrzel a nebezpen pro duevn rovnovhu. Jestlie se ji poda rozpustit a redukovat vdom na lidsk rozmry, me se postava hrdiny postupn diferencovat na symbol bytostnho J. V praxi nejde sprvn pochopeno o to, aby lovk ml jen znalosti o tchto vvojovch procesech, ale jde o to, aby promny proil. Poten stav osobnho infantilismu ukazuje obraz oputnho, tj. nepochopenho dtte, s nm se nespravedliv nakld a kter m troufal nroky. V epifanii hrdiny (druh identifikace) se projev odpovdajc inflace: nepimen nroky vyrstaj a do pesvden, e lovk je nco mimodnho; nebo nesplnitelnost takovch nrok dokazuje vlastn mncennost, kter je pzniv pro roli hrdinskho trpitele (negativn inflace). Navzdory sv protikladnosti jsou ob formy toton, nebo vdom megalomanie je vyvaovna nevdomou kompenzan mncennost a vdom mncennost nevdomou megalomani. (Nikdy se

186

nesetkvme s jednou bez druh.) Jakmile se poda tes druh identifikace astn obeplout, mohou se vdom procesy ist oddlit od nevdomho dn, kter lze objektivn pozorovat. Tak je mono se vypodat s nevdomm a dospt k syntze vdomch a nevdomch prvk poznn a jednn. To opt vede k posunu centra osobnosti z j do bytostnho J* 309. V tomto psychologickm rmci se nachzej motivy oputnosti, nepemoitelnosti, hermafroditismu, bytosti potku a konce jako rozliiteln kategorie provn a poznn.

309

Vztahy mezi j a nevdomm, Vbor zdila C. G.Junga, sv. III.

187

O FENOMENOLOGII DUCHA V POHDKCH

(Zur Phnomenologie des Geistes im Mrchen) Z nminy peloili: PhDr. Kristina ern, Jan ern. lnek byl poprv publikovn in: Eranos-Jahrbuch 1945, Rhein-Verlag, Zrich 1946 pod nzvem Zur Psychologie des Geistes. Po pepracovn a rozen byl pod uvedenm nzvem publikovn in: Symbolik des Geistes (Psychologische Abhandlungen VI), Rascher, Zrich 1948. lnek je zaazen do svazku 9/1GW, Die Archetypen und das kollektive Unbewufite (Archetypy a kolektivn nevidom)

PEDMLUVA
Pat k neporuitelnm pravidlm prodnch vd, e maj pedmt svho zkoumn pokldat jen za natolik znm, nakolik o jeho platnosti vypovd vdeck vzkum. V tomto smyslu je vak platn jen to, co se d doloit fakty. Pedmtem zkoumn je pirozen jev. V psychologii pat k nejdleitjm fenomnm vpov a zvlt jej formln a obsahov jevov strnka, piem druhmu aspektu pipad vzhledem k podstat psch vt vznam. loha, kter se objevuje vdy jako prvn, je popis a uspodn udlost; poslze nsleduje pesnj prozkoumn zkonitosti ivho chovn psch. Otzka po podstat pozorovanch jev je v prodnch vdch mon jen tam, kde se nalz Archimdv bod, kter le vn. Pro psch takov vnj vchoz bod chyb, protoe psch me pozorovat zase jen psch. Proto je poznn psychick substance nemon, alespo naimi souasnmiprostedky. To ovem v dnm ppad nevyluuje, e nm atomov fyzika budoucnosti jednou tento Archimdv bod poskytne. Do t doby vak ani n nejjemnj dmysl nezjist nic jinho, ne co se d vyjdit vtou: Tak se chov psch. Poctiv badatel d od otzky po podstat zdvoile nebo vylekan ruce pry. Vm, e nen zbyten, kdy svho tene seznamuji s nutnm a zrove dobrovolnm sebeomezenm psychologie, aby mohl pochopit fenomenologick vchodisko jej modern podoby, kter se vdy nesetkv s pochopenm. Toto vchodisko nevyluuje existenci vemonch vr, pesvden a zkuenosti svdom, ani nepopr jejich monou platnost. Jejich vznam pro individuln i kolektivn ivot me bt sice velk, ale psychologii

188

naprosto chyb prostedky, kter by dokazovaly jejich platnost ve vdeckm slova smyslu. Meme si na tuto neschopnost vdy stskat, ale vlastn rozum se nm tm peskoit nepoda.

A. O SLOV DUCH
Nmeck slovo duch (Geist) se pouv natolik iroce, e nm d dost nmahy si uvdomit, co vechno je tm mnno. Jako ducha oznaujeme princip, kter je v protikladu ke hmot. Myslme tm nemateriln substanci nebo existenci, kter je na nejvym a nejuniverzlnjm stupni nazvna Bh. Pedstavujeme si, e tato nemateriln substance je nositelem psychickch jev nebo dokonce ivota. Proti tomuto pojet stoj protiklad duch proda. Zde se pojem ducha omezil na nco nadpirozenho nebo protipirozenho a ztratil substanciln vztah k dui a ivotu. Podobn omezen pedstavuje pojet Spinozovo, e duch je atributem jedin substance. Jet dle zachz hylozoismus, kter chpe ducha jako vlastnost hmoty. Veobecn rozen nzor pojm ducha jako vy a dui jako ni inn princip, pro nkter alchymisty je duch naopak svazkem, kter spojuje dui a tlo310*, piem tm maj zjevn na mysli spiritus vegetativus (pozdjho ivotnho nebo nervovho ducha). Stejn obecn je pojet, e duch a due jsou v podstat tot, a tud se daj oddlit jen svvoln. Pro Wundta je duch vnitn byt, bez ohledu na jakoukoli souvislost s vnjm bytm*311. U jinch se duch omezuje na urit psychick schopnosti, funkce nebo vlastnosti, jako je rozum a schopnost myslet v protikladu ke spe duevn mysli. Zde znamen duch souhrn jev racionlnho mylen, respektive intelektu, vetn vle, pamti, fantazie, tvoiv sly a snahy podmnn idelnmi motivy. Dalm vznamem ducha je duchaplnost, m se mysl mnohostrann, bohat, npadit, brilantn, vtipn a pekvapiv fungovn rozumu. Dle je jako duch oznaovn urit postoj nebo jeho princip vychovvme napklad v duchu Pestalozziho nebo v duchu Vmaru je nepomjiv nmeck ddictv. Specilnm ppadem je duch doby, kter pedstavuje princip a motiv uritch nzor, soud a jednn kolektivn povahy. Existuje tak
(Ligamentum animae et corporis.) Pvod cittu se nepodailo zjistit. Podle smyslu pat mj. do: Logik, III: Logik der Geisteswissenschaften.
311 310

189

takzvan objektivn duch, jm rozumme celkov stav lidskch kulturnch vtvor, zvlt pak intelektuln a nboensk povahy.Duch, jej chpeme jako postoj, m, jak ukazuje jazykov zus, neopominutelnou tendenci k personifikaci: duch Pestalozziho me bt v konkretistickm smyslu i jeho duch, to znamen jeho imago nebo pzrak, prv tak jako duchov z Vmaru mohou bt osobn duchov Goetha a Schillera, protoe duch znamen tak pzrak, tj. dui zemelho. Studen dech duch poukazuje na jedn stran na prastar pbuzenstv ipuxi (psch) s vrazy xpuxQ<; (psychros) a tpOxc (pschas), kter oba znamenaj chladn, na druh stran na pvodn vznam slova TTVEUUCX (pneuma), kter neznamen nic jinho ne pohybliv vzduch, stejn jako animus a anima souvis s xveiuog (anemos), vtrem. Nmeck slovo Geist souvis vce s nm pncm a kypcm, a proto je patrn na jedn stran pbuznost se slovy Gischt (zpnn vlny), Gscht, gheest (sprka), na druh stran s emocionlnm aghast (zden). Emoce je odedvna pokldna za posedlost, a proto se jet dnes k napklad o prchlivm lovku, e je posedl blem nebo zlm duchem, e si ho osedlal ert nebo e do nj nkdo takov vjel*312. Podobn jako duchov a due mrtvch jsou podle starho nzoru z velmi jemn ltky podobn zvanu vzduchu nebo koui, tak u alchymist znamen spiritus subtiln, prchavou, aktivn a oivujc esenci, za jakou byl napklad povaovn alkohol, jako i veker substance arkn. Duch na tto rovni je vinn lh, pavkov voda, mraven lh, atd.*313 Tato tvrtstovka vznam a vznamovch odstn slova duch ztuje psychologovi pojmov vymezen jeho pedmtu, avak usnaduje mu lohu, jak svj pedmt popsat, protoe mu mnoh rzn aspekty zprostedkuj nzorn obraz fenomnu. Jde o funkn komplex, kter byl pvodn na primitivnj rovni zakouen jako a presence neviditeln ptomnost, prchav jako dech. William James tento pradvn jev nzorn vylil ve svm dle Varieties ofReligious Experience. Veobecn znm je tak pklad vtru svatodunho zzraku. Primitivn zkuenosti je
312 Viz m vvody in: Geist und Leben (Duch a livot), GW 8, Die Dynamik des Unbewuften (Dynamika nevidom).

Weingeist doslova duch vna, Salmiakgeist doslova duch salmiaku, duch jelen, duch jelenho rohu, Ameisengeist doslova duch mraven. (Pozn. pekl.)

313

190

personifikace neviditeln ptomnosti jako pzraku nebo dmona bezprostedn blzk. Due nebo duchov zemelch jsou tot jako psychick innost neho ivho; jsou jejm pokraovnm. Pojet, e psch je duch, je tedy nasnad. Proto kdy se v jedinci pihod nco psychickho pociovanho jako nco, co k nmu pat, je to jeho vlastn duch. Kdy se mu ale stane nco psychickho, co se mu jev jako ciz, je to njak jin duch, kter zpsobil teba posedlost. Duch v prvnm ppad odpovd subjektivnmu postoji, ve druhm odpovd veejnmu mnn, duchu doby nebo pvodn, jet ne lidsk, antropoidn dispozici, kterou oznaujeme tak jako nevdom. V souladu se svou prapvodn vtrnou povahou je duch vdy aktivn, okdlen a pohybliv jako i oivujc, podncujc, rozncujc, inspirujc bytost. Duch je, modern eeno, dynamick, a proto vytv klasick protiklad ke hmot, k jej statinosti, setrvanosti a neovenosti. Je to nakonec protiklad mezi ivotem a smrt. Pozdj diferenciace tohotoprotikladu vede k pozoruhodn konfrontaci ducha a prody. I kdy duch je nco podstatn oivenho a oivujcho, nememe provat produ jako nco neduchovnho nebo mrtvho. Mus se tedy jednat o (kesansk) pedpoklad ducha, jeho ivot je duchu prody natolik nadazen, e se k nmu chov jako smrt. Tento zvltn vvoj nzoru na ducha vychz z poznatku, e neviditeln ptomnost ducha je psychick fenomn, tj. vlastn duch, co nen jen pouh vzdouvn ivota, ale jsou to tak vtvory s vlastnm obsahem. V prvnm ppad vystupuj do poped zejmna ta zobrazen a vzory, kter napluj vnitn zorn pole, ve druhm je to mylen a rozum, kter svtu obraz dvaj d. Proto se svrchovan duch nadadil pvodnmu prodnmu ivotnmu duchu a postavil se k nmu dokonce do protikladu jako k nemu pouze pirozenmu. Svrchovan duch se stal nadpirozenm a nadpozemskm kosmickm principem du a jako takov dostal oznaen Bh, nebo se stal alespo atributem jedin substance (jako u Spinozy), ppadn jednou osobou Bostv (jako v kesanstv). Odpovdajc vvoj ducha v opanm, hylozoistickm smru, tedy a maiori ad minus, probhal s protikesanskm pedznamennm v materialismu. Pedpokladem tohoto zptnho vvoje je naprost jistota, e duch je identick s psychickmi funkcemi, jejich zvislost na mozku a ltkov vmn se stvala stle zetelnj. Jedin substanci bylo teba

191

dt jin jmno a nazvat ji hmotou, aby se vytvoil pojem ducha, kter je bezpodmnen zvisl na viv a na prosted a jeho nejvy formou je intelekt, respektive rozum. Tm se dostala pvodn prchav ptomnost ducha zcela do oblasti lidsk fyziologie a Klages mohl vznst obalobu proti duchu jako odprci due. V poslednm pojmu se toti ztratila prapvodn spontaneita ducha a duch pot poklesl na nesvobodn atribut hmoty. Nkde vak musela bt uchovna kvalita ducha jakoto deus ex machina kdy ne u nj samho, tak u jeho pvodnho synonyma, due, motlovit bytosti lehk jako dech, kter se tpyt vemi barvami* 314 (anima, ipuxi). I kdy materialistick pojet ducha vude neprorazilo, zachoval se pece jen jeho pojem v prostoru jev vdom, mimo nboenskou sfru. Duch jako subjektivn duch se stal oznaenm pro endopsychick fenomny, zatmco objektivn duch neznamenal teba univerzlnho ducha nebo bostvo, ale souhrn intelektulnch kulturnch statk, kter tvo nae lidsk instituce a obsah naich knihoven. Duch pozbyl v nejirm rozsahu sv pvodn podstaty, sv autonomie a spontaneity, s jedinou vjimkou nboensk oblasti, kde se alespo v principu uchoval jeho pvodn charakter. V tomto resum je popsna jsoucnost, kter se projevuje jako bezprostedn psychick fenomn v protikladu k ostatnm psychismm, jejich existence spov podle naivnch nzor kauzln na fyzickch vlivech. Vztah duchovnho jsoucna k fyzickm podmnkm nen snadno zejm, a proto je duchovnmu jevu pipisovna nehmotnost, a to jet v daleko vt me, ne je tomu u duevnho projevu v umslova smyslu. Tomuto projevu se pit nejen urit zvislost na fysis, ale dokonce jist materilnost, jak ukazuje mylenka subtle body (jemnho tla) a nsk nzor na kuej dui. Pi intimnm spojen uritch, jet psychickch proces s paralelnmi fyzickmi projevy je nemon si myslet, e duevno je zcela nemateriln. Naproti tomu trv consensus omnium (veobecn shoda) na nematerilnosti ducha, piem mu ne vichni piznvaj zrove vlastn substancia-litu. Nen snadn pochopit, pro hypotetick hmota, kter dnes vypad zcela jinak ne ped ticeti lety, m bt sama o sob
314 Seele (due), pragermnsk saiwal, je asi pbuzn s ociAoc. (aiolos, tpytiv, pohnut, promnliv). Znamen tak lstiv, klamn, co dodv alchymick definici animy jako Merkuria na jist pravdpodobnosti.

192

reln a duch nikoli. Pestoe pojem nematerilnosti jako takov nevyluuje realitu, laick nzor vdy spojuje skutenost s materilnost. Duch a hmota jsou formy jednoho byt, kter je jako takov transcendentln. Take napklad tantrist maj zrovna tak prvo kat, e hmota nen nic jinho ne jistota a uritost bo mylenky. Jedin bezprostedn realita je psychick skutenost obsah vdom, jejich pvod je v urit me oznaovn bu jako duchovn, nebo jako materiln* 315. Duchovnmu jsoucnu je vlastn za prv spontnn princip pohybu a innosti, za druh schopnost volnho vytven obraz nezvisle na smyslovm vnmn a za tet autonomn a suvernn manipulace s obrazy. Toto jsoucno stoj proti primitivnmu lovku, v prbhu vvoje se vak dostv do oblasti lidskho vdom a stv se funkc, kter je mu podzena, m jeho pvodn charakter autonomie zanik. Trvaj na nm pouze konzervativn nzory, co jsou nboenstv. Sestup ducha do sfry lidskho vdom je vyjden v mtu o boskm voug (ns), kter se dostal do zajet (pmg (fysis). Tento proces, kter se thne po tiscilet, je zejm nevyhnutelnou nutnost, proti n nboenstv hj ztracenou pozici, pokud chtj vit, e se mohou pokouet zadret vvoj. Maj-li dobe pochodit, pak jejich lohou pece vbec nen zabrnit nevyhnutelnmu chodu vc, ale naopak upravit jej tak, aby mohl probhnout bez fatlnch kod na dui. Nboenstv maj proto neustle pipomnat pvod a pvodn charakter ducha, aby lovk nikdy nezapomnl, co vtahuje do sv sfry a m napluje sv vdom. On sm pece ducha nevytvoil, ale duch psob, e lovk tvo; dv mu podnt a astn npad, vdr, naden a inspiraci. Duch se vak natolik dere do lidskho byt, e je lovk v nejtm pokuen uvit, e on sm je stvoitelem ducha a e ho m. Ve skutenosti si ale pvodn fenomn ducha podmauje lovka, a sice pesn tak, jako je fyzick svt zdnliv libovolnm objektem lidskch zmr, ale ve skutenosti svazuje lidskou svobodu tiscem pout a stv se obsedantn ide-force (nutkavou pedstavou). Duch ohrouje naivnho lovka inflac, co dokld nae doba tmi nejpounjmi pklady. Nebezpe je tm vt, m vce je zjem poutn vnjm objektem a m vce zapomnme, e diferenciace naich vztah k prod by mla jt ruku v ruce s diferenciac naeho vztahu k duchu, aby se vytvoila potebn rovnovha.
Tento ryvek nedostal v angloamerickm vydn (1959) nedopatenm dn slo odstavce.
315

193

Nestoj-li vi vnjmu objektu objekt vnitn, vznik materialismus bez zbran spaen s bludnm sebepeceovnm nebo s vyhasnutm autonomn osobnosti, co je ostatn idel totlnho masovho sttu. Obecn modern pojem ducha se nehod ke kesanskmu nzoru, kter ducha pojm jako summum bonm, tedy jako samho Boha. Existuje ovem i pojem zlho ducha. Ani tm nelze modern pojem ducha pokrt, nebo ten nen nutn zl; mus bt spe oznaen jako morln indiferentn nebo neutrln. Kdy Psmo k: Bh je duch, zn to jako definice njak substance nebo jako kvalifikace. blu, jak se zd, nle stejn vlastnictv duchovn substance, by zl a zkaen. Pvodn totonost substance je vyjdena jet v mylence o pdu andla, stejn jako v blzkm vztahu Jehovy a satana ve Starm zkon. Nsledkem tohoto primitivnho vztahu je asi i prosba v Oteni: A neuve ns v pokuen, co je pece zleitost pokuitele, samotnho bla. Tak se dostvme k otzce, na ni jsme pi naich vahch dosud vbec nenarazili. Upoutala ns toti zprvu kulturn historick a bn pojet, kter vyplynula z lidskho vdom a jeho vah, abychom si vytvoili obraz o psychickch projevech faktoru ducha. Nebrali jsme vak ohled na to, e duch me dky sv pvodn a psychologicky nezpochybniteln autonomii*316 vyjevovat sm sebe.

B. SEBEZOBRAZEN DUCHA VE SNECH

Psychick projev ducha ukazuje na to, e je archetypick povahy, to znamen, e jev, kter nazvme duchem, spov na existenci autonomnho praobrazu, kter je univerzln ptomen v pedvdom vbav lidsk psch. Setkal jsem se s tmto problmem stejn jako ve vech podobnch ppadech u svch pacient, a to pi zkoumn jejich sn. Nejprve m napadlo, e urit druh otcovskho komplexu m tak kajc duchovn charakter, co znamen, e z obrazu otce vychzej vpovdi, jednn, tendence, podnty, mnn atd., kterm dost dobe nememe odept atribut duchovn. U mu vede pozitivn otcovsk komplex nezdka k urit dve v autoritu a k nepochybn ochot podrobit se vem duchovnm pedpism a hodnotm, u en vede k ivm duchovnm
316 I kdy je lovk toho nzoru, e sebeodhalen ducha, nap. jeho zjeven, je pouh haluciance, je to pece jen spontnn psychick udlost (nepodlh na libovli). Kadopdn je to autonomn komplex, co nm pro nae ely pln sta.

194

aspiracm a zjmm. Ve snech je to otcovsk postava, z n pochzej rozhodujc pesvden, zkazy a rady. Neviditelnost tohoto zdroje je asto zdraznna tm, e je to pouze autoritativn hlas, kter vydv konen platn soudy*317. Je to tedy vtinou postava starho mue, kter symbolizuje faktor ducha. Tuto roli nkdy hraje tak vlastn duch, tj. duch zemelho. ideji pedstavuj ducha groteskn postavy sktk nebo mluvc a vdouc zvata. Trpasli formy se nachzej, alespo podle m zkuenosti, hlavn u en, take mi pipad logick, kdy Barlach ve he Der Toten Tag (Mrtv den) pipisuje trpasli postavu Steibarta*318 matce, stejn jako je Bes piazen matesk bohyni z Karnaku. Duch se me objevovat u obou pohlav tak v podob chlapce nebo jinocha. U en odpovd tato postava takzvanmu pozitivnmu animovi, co je nznak monosti vdom duchovn iniciativy. U mu nen tato postava tak jednoznan. Me bt pozitivn pak m vznam vy osobnosti, bytostnho J (Selbst) nebo krlovskho syna (filius regius), jak jej pojmaj alchymist*319. Me bt i negativn, pak znamen infantiln stn*320. V obou ppadech pedstavuje chlapec uritho ducha* 321. Staec a chlapec pat k sob. Tento pr hraje znanou roli i v alchymii jako symbol Merkuria. Nikdy se ned se stoprocentn jistotou konstatovat, e jsou postavy duch ve snu morln dobr. astji maj vechny pznaky nejen dvojznanosti, ale i zlomyslnosti. Musm vak zdraznit, e velk pln, podle nj je konstruovn nevdom ivot due, se natolik vymyk naemu pochopen, e nikdy nevme, jakho zla je teba, aby se pomoc enantiodromie dolo k dobru, a kter dobro bude svdt ke zlu. Janovo doporuen probate spiritus (zkoumejte duchy)*322 neme bt asto pi nejlep vli nic jinho ne opatrn a zrove trpliv vykvn, jak to
Pslun ppad je vylen in: Psychologie a alchymie, Vbor z dla C. G. Junga, sv. V, Iniciln sny.
317

Steibart je jedna z mnoha pzranch bytost, kter E. Barlach ve sv tvorb produkoval, v tomto ppad jde o trpasli bytost s vousem na kostri (zadeku) Zadkovous, Zadkovous. (Pozn. red.)
Pat sem vize nahho hocha u Mistra Eckharta. Pipomnm hochy v romnu Bruna Goetze Das Reich ohne Raum, Potsdam 1919, Konstanz 1925. 321 Srv. bosk dt, str. 235 v tomto svazku. 322 zkoumejte duchy, zda jsou z Boha
320 319

318

195

nakonec dopadne. Postava moudrho starce se me objevit nejen ve snech, ale tak ve vizch pi meditaci (nebo pi aktivn imaginaci) tak plasticky, e me pevzt roli gurua*323, co se obas stv v Indii. Moudr staec se ve snech objevuje jako mg, lka, knz, uitel, profesor, ddeek nebo jakkoli jin postava, kter m autoritu. Archetyp ducha v podob lovka, zvete nebo sktka se objevuje vdycky v situaci, kdy je teba vhledu, pochopen, dobr rady, rozhodnut, plnu atd., ale my nejsme schopni jich doshnout vlastnmi prostedky. Archetyp kompenzuje tento duchovn nedostatek obsahy, kter onu mezeru vypln. Znamenitm pkladem je sen o blm a ernm mgovi, kter se sna kompenzovat duchovn pote mladho studenta teologie. Sncho osobn neznm, take mohu vylouit svj osobn vliv. Zdlo se mu, e stoj ped vzneenou knskou postavou, nazvanou bl mg, pestoe byla odna v dlouh ern at. Ten prv ukonil del e slovy: A k tomu potebujeme pomoc ernho mga. Tu se najednou otevely dvee a vstoupil jin star mu, ern mg, kter byl odn do blho odvu. I on byl krsn a vzneen. ern mg chtl Zjevn hovoit s blm mistrem, ale vhal tak uinit v ptomnosti sncho. Tu mu bl mistr ekl, ukazuje na sncho: Jen mluv, je nevinn. A ern mg zaal vyprvt pozoruhodn pbh o tom, jak nalezl ztracen kle od rje a e nev, jak je pout. A tak piel, ekl, za blm mgem, aby se mu dostalo vysvtlen tajemstv kl. Vyprvl mu, e krl zem, ve kter ije, hled pro sebe vhodnou hrobku. Jeho poddan nhodn vykopali star sarkofg, v nm byly uloeny tlesn pozstatky njak panny. Krl sarkofg otevel, vyhzel kosti ven a nechal przdn sarkofg opt pohbt, aby jej uchoval k pozdjmu pouit. Ale ve chvli, kdy se dostaly kosti na denn svtlo, promnila se bytost, j kdysi patily toti ona panna v ernho kon, kter prchl do pout. ern mg jejpronsledoval pout a jet dl, a tam po mnoha zvratech a potch nael ztracen kle od rje. Tm jeho pbh skonil a rovn sen byl bohuel u konce*324.
Odtud mnoh zzran pbhy ri a mahtm. Vzdlan Ind, s nm jsem se bavil o podstat gurua, mi na otzku, kdo byl jeho guru, odpovdl: Byl to ankararja. (pelom 8. a 9. stol.) Uasle jsem podotkl: Ale to je pece ten znm komenttor. Nato odvtil: Ano, byl to on, ovem jeho duch, ani jej moje zpadnick znepokojen sebemn vyruilo. 324 Srv. Anlytische Psychologie undErziehung (Analytickpsychologie a vchova), GW 17, Uber die Entwicklung der Personlichkeit (0 vvoji osobnosti), odst. 208 a nsl., a Vztahy
323

196

Kompenzace se zde neodehrla tak, e by se sncmu dostalo toho, co se mu jevilo jako douc, ale byl konfrontovn s problmem, jej jsem u naznail a kter nm ivot opakovan pin, a sice s nejistotou morlnho hodnocen, s matouc souhrou dobra a zla a neprosnm zetzenm viny, utrpen a vykoupen. Tato cesta k prvotn nboensk zkuenosti je sprvn, ale kolik z ns ji dovede rozeznat? Je to tich hlas a zaznv zdlky. Je dvojsmysln, pochybn a temn, znamen nebezpe a odvahu; je to nejist stezka, po n lze jt jen z Bo vle, bez jistoty a bez potvrzen.

C. DUCH V POHDKCH
Rd bych teni pedloil dal modern snov materil. Obvm se vak, e individualismus snuje pli nron na popis a vyaduje prostor, kter zde nemme k dispozici. Obrame se tedy radji k folklru, kde jsme oprotni od konfrontac a spletitost individuln kazuistiky a meme se zabvat variacemi motivu ducha bez ohledu na vce i mn jedinen individuln podmnky. V mtech a pohdkch stejn jako ve snu vypovd due o sob sam a archetypy se projevuj ve sv pirozen souhe jak vznik a zmna sem je zve i zptky vnho smyslu vnou hrou* 325. Ve snu vystupuje typ ducha jako starho mue piblin stejn asto jako v pohdkch*326. Star mu se objevuje vdycky, kdy se hrdina nachz v beznadjn nebo zoufal situaci, z n jej me vysvobodit jen zevrubn vaha nebo astn npad, tj. duchovn funkce nebo endopsychick automatismus. Jeliko vak hrdina nen tohoto vkonu z vnjch nebo vnitnch pin schopen, vystupuje potebn poznn, kter tento nedostatek kompenzuje, v podob personifikovan mylenky, co je prv postava starce pinejcho radu a pomoc. V jedn estonsk pohdce*327 se napklad vyprv, jak sirotek, s nm se patn zachzelo a ktermu na pastv utekla krva, se ze strachu ped trestem nechtl vrtit dom a tak utekl nazdabh. Tak se dostal do beznadjn situace, ze kter
mezi j a nevdomm, Vbor z dla C. G. Junga, sv. III. 325 Faust, 2. dl, Temn galerie; esk citace pevzata z: J. W. Goethe, Faust, Praha, SNKLU, 1957, str. 383. 326 Za pohdkov materil, kter tu pouvm, vdm ptelsk podpoe dr. MarieLouise von Franz. 327 Jak sirotek nenadle ke Mst piel, Finsk a estonsk lidov pohdky, . 68, in: Die Marchen der Weltliteratur, Diederichs.

197

nevidl dn vchodisko. Vyerpn upadl do hlubokho spnku. Kdy se probudil, zdlo se mu, jako by ml v stech nco tekutho a spatil ped sebou stt malho staeka s dlouhou, edou bradou, kter prv hodlal opt zaztkovat svj soudek s mlkem. Dej mi jet napt! prosil chlapec. Pro dneek m dost, odpovdl mu staec. Kdyby m sem nhodou cesta nezavedla, usnul bys tu urit naposled, nebo kdy jsem t nael, byls u napl mrtv. Pak se staec chlapce zeptal, kdo je a kam jde. Chlapec mu vyprvl vechno, co proil, od nejranjch vzpomnek a po rny ze verejho veera. A staec ekl: Ty mj malik! Nevedlo se ti he ani lpe ne mnohm jinm, jim ti, co je chovali a konejili, odpovaj v rakvi pod zem. Zptky se vrtit neme. Jednou jsi odeel a mus si hledat ve svt nov tst. A protoe sm nemm ani dm anistatek, ani enu ani dt, nemohu se o tebe dl starat, ale dm ti zadarmo dobrou radu. A potud vyslovil staec to, co si chlapec, hrdina vyprvn, mohl pomyslet i sm. Kdy podlehl nvalu afektu a utekl do neznma, musel pece vdt, e bude potebovat potravu. A tak bylo v takov chvli teba o vlastn situaci pemlet. Pitom mu vytanul na mysli, jak u to tak bv, cel jeho dosavadn ivot a k t nejranj minulosti. Takov anamnza je eln proces, kter smuje k tomu, aby se v kritickm okamiku, kter vyaduje vechny duchovn a fyzick sly, usebrala cel osobnost s celou svou vbavou a aby tmito spolenmi silami rozrazila dvee budoucnosti. Nikdo mu pitom nepome, bude odkzn sm na sebe. Couvnout u nelze. Tento nhled dod jeho jednn potebnou rozhodnost. Staec ho pimje k tomu, aby to uskutenil, a tak mu uet nmahu vlastnho pemlen. Onen staec sm je prv toto eln pemlen a soustedn morlnch a fyzickch sil, kter se spontnn odehrv v mimovdomm psychickm prostoru, tam, kde vdom mylen jet nebo u nen mon. Koncentrace a vypt psychickch sil maj v sob vdy nco magickho; vyvjej toti neekan prbojnou slu, kter asto mnohokrt pevyuje vdom voln sil. Experimentln to meme pozorovat zvlt v hypnze, umlm stavu soustedn: ve svch kurzech jsem pravideln uvdl do hlubok hypnzy hysterku se slabou tlesnou konstituc a poloil jsem ji ztylkem na jednu idli a patami na druhou, take leela jako prkno asi minutu. Jej puls pozvolna stoupl a na 90. Siln sportovec mezi studenty se marn pokouel tento experiment napodobit s vdomm volnm

198

silm. Vtinou se za chvli prolomil s pulsem asi 120. Kdy moudr staec chlapci pomohl, aby piel k sob, mohla pijt dobr rada, to znamen, e situace u nevypadala beznadjn. Poradil mu, aby klidn putoval dl, stle na vchod, kde za sedm let doraz k velik hoe, kter pedstavuje jeho tst. Velikost a strmost hory je nznakem dospl osobnosti*328. Ze soustedn sly vyrst jistota, co je nejlep zruka spchu*329. Pak u mu nebude nic chybt. Vezmi si mj chlebnk a soudek, ekl staec, kad den tam najde tolik jdla a pit, kolik bude potebovat. Pidal mu jet list lopuchy, kter se mohl promnit v lo, kdyby se chlapec poteboval dostat pes vodu. Staec v pohdce asto klade otzky kdo, pro, odkud a kam* 330, kter vedou k sebeuvdomn a soustedn morlnch sil, a jet astji propjuje potebn kouzeln prostedky*331, to znamen neekanou a nepravdpodobnou schopnost uspt, j se v dobrm i ve zlm vyznauje sjednocen osobnost. Ale stejn nezbytn se zd bt starcv zsah, tedy spontnn objektivace archetypu, protoe samotn vdom vle nen s to sjednotit osobnost do t mry, aby doshla vjimen sly vedouc k spchu. K tomu je teba nejen v pohdce, ale i v ivot objektivnho zkroku archetypu, kter prostednictvm etzce vnitnch konfrontanch
Hora pedstavuje cl putovn a vstupu, take asto znamen psychologicky bytostn J (Selbst). I-ing popisuje cl takto: Krl ho pedstavuje zpadn hoe (Hexagram . 17, Sui, Nsledovn). U Honoria z Autunu (Speculum de mysteriis ecclesiae, in: Migne, P. L., CLXXII, str. 345) zn takto: Hory jsou patriarchov a proroci. Richard von St. Victor k: Ghce vidt promnnho Krista? Postav se na tuto horu, nau se poznat sm sebe. (Benjamin minor, in: Migne, P. L., CXCVI, col. 53-56). 329 V tomto ohleduje teba zvlt zdraznit fenomenologii jgy. 330 Tady mme hojnost pklad: panlsk a portugalsk lidov pohdky (. 34: Bl papouek, . 45: Krlovna rfe a Tomek); Rusk lidov pohdky (. 26: Bezruk dvka); Pohdky z Balknu (. 15: Past a ti sa-movly); Pohdky z rnu (Tajemstv lznBdgerd); Seversk lidov pohdky, I (vdsko, . 11: Vlkodlak), str. 231; ve in: Die Mrchen der Weltliteratur, Diederichs. 331 Dvka, kter hled svho bratra, od nj dostane klubko, kter se k nmu dokutl (Finsk a estonsk lidov pohdky, . 83: Bojujc brati, str. 280). Princ, kter hled nebeskou i, dostane lun, kter sm pluje (N meck pohdky od doby Grimm, elezn korn, str. 381). Jindy je drkem fltna, kter vechny roztan (Pohdky z Balknu, Dvanct drobt, str. 173) nebo koule, kter zn cestu, a hl, kter in neviditelnm (Seversk lidov pohdky, . 18, Dnsko: Princezna se dvancti pry zlatchstevc, str.
328

97) nebo zzran psi (tamt, str. 287, . 20, vdsko: Ti psi) nebo kniha tajn moudrosti (nsk lidov pohdky, str. 248, . 86: DangLiang).

199

a realizanch pochod zastav pouh afektivn reagovn. Tak vystoup do poped jasn otzky kdo, kde, jak, k emu, kter umon rozpoznn momentln situace a zrove cle. Takov vyjasnn a rozpleten klubka osudu m v sob asto nco kouzelnho, co je zitek, kter psychoterapeut dobe zn. Starcova tendence podncovat uvaovn se projevuje t v podob vzvy nejprve se na to vyspat. Dvce, kter hled sv zmizel bratry, ekne: Jdi si lehnout; rno je moudej veera* 332. Prohldne tak temnou situaci hrdiny, kter se dostal do nesnz, nebo alespo v, jak obstarat informace, kter mu pomohou dl. K tomuto elu rd pouv pomoci zvat, zvlt ptk. Princi, kter hled cestu do nebesk e, ekne poustevnk: Bydlm tady u ti sta let, ale na cestu do nebesk e se m jet nikdo neptal; nemohu ti to ci, ale nahoe, v dalm pate domu bydl velic ptci, ti by ti to mohli urit ci* 333. Staec v, kter cesty vedou k cli, a hrdinovi je uke*334. Varuje ho ped nadchzejcmi nebezpemi a dv mu prostedek, aby se s nimi inn vypodal. Napklad chlapce, kter m pinst stbrnou vodu, pou, e pramen hld lev, kter mus klamnou vlastnost, e s otevenma oima sp, ale se zavenma bd*335, nebo porad chlapci, kter chce jet na koni ke kouzelnmu prameni pro liv npoj pro krle, aby nabral vodu jen v poklusu, protoe tam haj arodjnice, kter na kadho, kdo pijde k prameni, hzej laso*336. Nech princeznu, kter hled svho nejmilejho promnnho ve vlkodlaka, aby rozdlala ohe a na nj dala kotlk se smlou. Potom mus do vac smly hodit svou milovanou blou lilii, a kdy pijde vlkodlak, mus mu nasadit kotel na hlavu; a tm bude jej mil vysvobozen*337. Nkdy se staec vyznamen svm kritickm sudkem. Tak je tomu v jedn kavkazsk pohdce o nejmladm princi, kter chtl vybudovat svmu otci bezchybn kostel, aby zddil i. Postav kostel a
Finsk a estonsk lidov pohdky, . 83, Estonsko: Bojujc brati, str. 280. Nmeck pohdky od doby Grimm, elezn korn, str. 382. V jedn balknsk pohdce (. 15: Past a ti samovly) je starcem car vech ptk. Znalosti tam m straka. Srv. i zhadnho Christophera Tau-benschlaga v Meyrinkov novele Bl dominikn, Praha, Odeon, 1992. 334 Pohdky z rnu, Tajemstv lznBdgerd, str. 152. 335 panlsk pohdky, . 34: Bl papouek, str. 158. 336 Tamt, . 41: Krlovna re a Tomek, str. 199. 337 Seversk lidov pohdky, I, . 11, vdsko: Vlkodlak, str. 231 a nsl.
333 332

200

nikdo na nm neme odhalit chybu, ale objev se staec a ekne: Ach, jak krsn kostel jste tu postavili! Jen koda, e zkladov ze je trochu kiv! Princ nech kostel strhnout a vystav nov. Ale staec opt odhal chybu, a to se stane tikrt*338. Staec tedy na jedn stran pedstavuje vdn, poznn, rozvahu, moudrost, bystrost a intuici, na druh stran vak tak morln vlastnosti, jako je dobr vle a ochota pomhat, co jasn poukazuje na jeho duchovn charakter. Jeliko je archetyp autonomnm obsahem nevdom, me pohdka, kter archetypy konkretizuje, nechat starce, aby se objevil ve snu, a sice prv tak, jak se to dje i v modernch snech. V jedn balknsk pohdce se staec objevuje hrdinovi v nouzi ve snu a dv mu dobrou radu, jak zvldnout nemon koly, kter mu byly uloeny* 339. Starcv vztah k nevdom je zeteln v jedn rusk pohdce* 340, kde je oznaovn jako lesn car. Kdy sedlk znaven usedl na paez, vylezl z nj mal staeek, byl sam vrska a po kolena mu visel zelen vous. Kdo jsi, zeptal se sedlk. Jsem lesn car Och, ekl muek. Sedlk k nmu dal do sluby svho nezdrnho syna. A kdy s nm lesn car odeel, zavedl jej do jinho svta pod zem, do zelen che V t chi bylo vechno zelen: zelen byly stny i lavice, zelen byla Ochova ena, zelen byly dti, zkrtka vechno, vechno. I vodn nky, kter u nj slouily, byly zelen jako routa. I jdlo bylo zelen. Lesn car je tu zobrazen jako numenvegetace nebo strom, kter vldne jednak lesu, jednak m prostednictvm rusalek vztah k vodn i, z eho je jasn vidt, e pat k nevdom, nebo to je asto vyjdeno jako les a voda. Prv tak je zejm souvislost s nevdomm, kdy se staec zjev jako trpaslk. V pohdce o princezn, kter hledala svho nejmilejho, se k: Pila noc a temnota, hvzdy vyly a zaly a princezna stle jet sedla na tom samm mst a plakala. Jak tak hluboce zamylena sedla, zaslechla, jak ji zdrav njak hlas: Dobr veer, krsn panno! Pro tu sed tak smutn a samotn? Cel zmaten kvapn vstala a nebylo divu. Ale kdy se rozhldla, stl tu jen malink star muek skromnho a srdenho vzezen. V jedn vcarsk pohdce potk selsk synek, kter chce
338

Kavkazsk pohdky, str. 35 a nsl.: Dva slavci, str. 35 a nsl., Slavk Gisar, Balkn, Balknsk pohdky, . 49: Lubi a krska zem, str. 217. Rusk pohdky, . 6: Och, str. 30 a nsl.

. 51.
339

340

201

pinst krlovsk dcei kok plnjablek, es chlis isigs Manndle, das frogtene, was er do e dem Chratte hig? (ledovho muka, kter se ho zeptal co m v koku). Na jinm mst m muek Manndle es isigs Chlaidle an*341 na sob (elezn atiky, elezn obleek). Spe ne ledov (eisig) znamen isig asi elezn (eisern). V tom ppad by zejm muselo bt es Chlaidli vo Is (obleek, atiky z ledu). Existuj sice ledov, ale i kovov muci a v jednom modernm snu jsem dokonce narazil na ernho eleznho muka, kter se objevil v okamiku dleitho ivotnho obratu, jako v on pohdce o hloupm Honzovi, kter se hodlal oenit s princeznou. V jedn modern srii viz, kde opakovan vystupuje typ moudrho starce, je jednou normln vysok, kdy se objev na dn krteru obklopenho vysokmi skalnmi stnami, jindy je jeho postava nepatrn a nachz se na vrcholku hory v nzk kamenit ohrad. Stejn motiv najdeme i v Goethov pohdce o princezn trpaslk, kter sdlila ve perkovnici*342. Do tto souvislosti pat Anthrparion, olovn muek ze Zsimovy vize*343, jako i permonci v rudnch dolech, dovedn Daktylov antiky, homunkulov u alchymist, sktkov, skott brownies atd. Jak skuten jsou podobn pedstavy, jsem si uvdomil pi pleitosti tkho netst v horch, kdy po katastrof mli dva jej astnci za blho dne kolektivn vizi muka v kapuci, jen vystoupil z nepstupn trhliny v sesutm ledovci a peel jej nap, co u obou vyvolalo vyslovenou paniku. asto jsem se setkval s motivy, kter ve mn budily dojem, jako by nevdom bylo svtem nekonen malho. Racionalisticky by se to dalo odvodit z temnho pocitu, e u takovch viz jde o nco endopsychickho, co ns vede k zvru, e to mus bt nco velice malho, aby se to velo do hlavy. Nejsem ptelem takovch rozumnch domnnek, jakkoli bych nerad tvrdil, e jsou vdy vedle. Pipad mi daleko pravdpodobnj, e sklon k diminutivu nebo zase naopak k nemrnmu zvtovn (obi!) souvis s tm, e pojmy prostoru a asu jsou v nevdom pozoruhodn nejist*344. Lidsk cit pro mru, tj. nae racionln chpn
341 Jedn se o pohdku Ptk Noh, . 84 z Dtskch a domcch pohdek sebranch bratry Grimmy, 1922, II, str. 29 a nsl. Text se hem fonetickmi chybami. 342 Nov Meluzna. Pohdka. 343 Srv. mj lnek Zsimovy vize, Vbor z dla C. G.Junga, sv. IX. 344 V jedn sibisk pohdce (. 13, str. 62: Mu promnn v kmen) se staec objevuje

202

velkho a malho, je vyloen antropomorfismus, kter pozbv platnosti nejen v i fyziklnch jev, ale i v tch oblastech kolektivnho nevdom, kter le mimo dosah toho, co je specificky lidsk. tman je men ne mal a vt ne velk, je velk jako palec a pece se rozkld po celm svt na dv ky dlan vysoko*345. A o Kabirechk Goethe: By malit jsou, moc ohromnou piznal jim trosenk mnoh.*346 A tak je archetyp mudrce sice malik, tm nepatrn, a pece m osudovou slu, co je zejm, kdy se dostaneme vcem na kloub. Tuto zvltnost maj archetypy spolenou se svtem atom, kter prv v na dob nzorn dokazuje, e m hloubji pronikaj experimenty badatel do svta toho, co je nekonen mal, tm niivj jsou kvanta energie, kter jsou tam vzna. To, e z nejmenho vznik nejvt inek, se ukzalo nejen ve fyzikln oblasti, nbr i v psychologickm bdn. Jak asto v kritickch ivotnch okamicch zvis vechno na zdnlivm nic! V uritch primitivnch pohdkch je vyjdena osvtlujc povaha naeho archetypu tm, e je staec ztotonn se sluncem. Pin si ohniv por, kter potebuje, aby si opekl tykev. Kdy ji sn, bere si ohe zase s sebou, co lidi podnt, aby mu jej ukradli*347. V jedn severoamerick pohdce je staec medicinman, kter vlastn ohe*348. Duch m aspekt ohn, co vme ze slov Starho zkona a z vyprvn o svatodunm zzraku. Jak jsme se ji zmnili, vyznauje se staec krom sv bystrosti, moudrosti a poznn i morlnmi vlastnostmi, ba co vce: zkou morln schopnosti lovka a jeho dary zvis na tto zkouce. Zvlt jasnm pkladem je estonsk*349 pohdka o nevlastn a vlastn dcei. Prvn z nich je sirotek a vyznauje se poslunost a podnost. Pbh zan tm, e j spadne do studny vetnko. Sko za nm, ale ve studni se neutop, dostane se do kouzeln zem, vydv se na pou a potkv krvu, berana a jablo, kterm pln jejich pn. Pak pichz k lzni, v n sed pinav, nemocn mu, kter chce, aby jej umyla. Rozvj se nsledujc rozmluva Staec: Hezk dvko, hezk dvko! Vykoupej m, je mi zatko bt tak pinav!
jako bl postava nc a k nebi. 345 Srv. str. 250 a nsl. v tomto svazku. 346 Faust, 2. dl, scna s Kabiry; esk citace: Faust, op. cit., str. 477. Srv. Vbor z dla C. G.Junga, sv. V, Symbolika mandaly, 22. sen. 347 Indinsk pohdky z Jin Ameriky, str. 285, Konec svta a krde ohn. 348 Indinsk pohdky ze Severn Ameriky, str. 74, Pbhy z kov mana: Krde ohn. 349 . 53: Odplata nevlastn a vlastn dcery, str. 192 a nsl.

203

Dvka: m mm zatopit v kamnech? Posbrej devn kolky a vran vkaly a zatop tm. Ona vak pin chrast a pt se: Kde mm vzt vodu ke koupeli? On: Pod surnou obil stoj bl klisna. A se vymo do vdra! Dvka vak bere istou vodu. Kde mm vzt metlicku? Ustihni t bl kobyle ocas a udlej z nj metliku! Ale ona ji udl z bezovho prout. Kde mm vzt mdlo? Vem kmen z lzn a vydrhni m s nm! Ona vak pinesla z vesnice mdlo a starce umyla*350. A on j dal za odmnu krabiku plnou zlata a drahokam. Vlastn dcera j pirozen zvidla, hodila vetnko do studny, kde jej ale hned zase nala. Pesto la dl, a co udlala nevlastn dcera sprvn, ona udlala obrcen. Podle toho byla odmnna. Tento motiv je tak ast, e si jeho dal dokldn uetme. Postava starce, kter situaci ovld a zrove je hotov pomoci, naznauje, abychom ji uvedli do njakho vztahu k bostvu. V nmeck pohdce o Vojkovi a ern princezn*351 se vyprv, jak proklet princezna vystupuje kadou noc ze sv elezn rakve, bere vojka, kter m stt na stri u hrobu, k sob a seere jej. A tu jeden vojk, na nj vyla str u hrobu, chtl uprchnout. A kdy nastal veer, odkradl se pry a utkal pes hory a doly a dorazil na krsnou louku. Pojednou tu ped nm stl mal muek s dlouhmi edmi vousy, ale byl to n mil Pnbh, kter u nechtl dlepihlet trapm, kter sm bel noc co noc chystal. Kampak? zeptal se edivek. Mu s sebou? A e ten staeek vypadal tak pvtiv, vyprvl mu vojk, jak utekl a pro to udlal. A pak jako obvykle nsleduje dobr rada. V tomto vyprvn je staeek opravdu prohlen za samho Boha se stejnou naivitou, s jakou oznail anglick alchymista sir George Ripley starho Krle za antiquus dierum (Starho dn)*352. Jako maj vechny archetypy pozitivn, pzniv, svtl, smrem vzhru ukazujc charakter, maj i dol ukazujc, dlem negativn a nepzniv, dlem pouze chthonick, jinak vak neutrln aspekt. Archetyp ducha se z toho nijak nevymyk. Ji jeho trpasli podoba znamen omezujc
Angloamerick vydn zde obsahuje odstavec, kter bychom neradi pebrali. Nmeck pohdky od doby Grimm, Diederichs, str. 189 a nsl. 352 Daniel 7, 9 a 13 V jeho Kantiln in: Riplaeus, Georgius (Sir Geor-ge Ripley), Opera omnia chemica, Kassel 1649.
351 350

204

diminutiv, stejn jako naznaen prodnost numen vegetace, kter pochz z podsvt. Jako pokozen se staec jev v jedn balknsk pohdce* 353, ponvad piel o jedno oko. Vly jacsi okdlen zloduchov mu ho vypchly a hrdina mus zadit, aby mu ho zase vrtily. Staec tedy piel dky dmonickmu svtu temnot o st svho zraku, tj. svho nhledu a osvcen; utrpl tak jmu a pipomn tm osud Osridv, kter ztratil jedno oko pi pohledu na ern prase, toti Stha, nebo podobn pbh Wotanv, kter obtoval jedno sv oko u Mimirova pramene. Je pznan, e zve, na nm jede staec v na pohdce, je kozel, z eho je patrn, e i on sm m temnou strnku. V jedn sibisk pohdce se staec objevuje jako jednonoh, jednoruk a jednook staroch, kter probouz mrtvho eleznou hol. V prbhu dje jej omylem zabije nkolikrt oiven lovk, kter tm zrove promarn cel sv tst. Nzev pohdky zn Jednostrann staec a jeho jma ve skutenosti znamen, e je do jist mry jen polovin. Druh polovina je neviditeln, ale ve vyprvn vystupuje jako vrah, kter hrdinovi pbhu ukld o ivot. Hrdinovi se nakonec poda svho mnohonsobnho vraha zabt; v zuivosti vak zabije i jednostrannho starce, m je naznaena totonost obou zabitch. Z toho plyne, e by staec mohl bt tak svm protikladem, tedy zrove tm, kdo oivuje, i tm, kdo zabj ad utrumque peritus (obratn v obojm)* 354, jak se k o Hermovi. Za takovch okolnost lze z heuristickch i jinch pin doporuit, abychom si kdekoli staec vyhl skromn a dobrosrden peliv posvtili na prosted. V na prvn, estonsk pohdce o chlapci, kter ve slub ztratil krvu, tud vznik podezen, e ochotn stak, kter se objevuje v prav as na pravm mst, krvu pedtm lstiv odstranil, aby svmu chrnnci opatil motiv k odchodu. Je docela mon, jak ukazuje kadodenn zkuenost, e svrchovan, ale podprahov znalost osudu inscenuje njakou mrzutou udlost, aby zahnala hloupho klauna jskho vdom do zkch a pivedla jej tak na svou vlastn cestu, kterou by on ve sv ryz hlouposti nikdy nenael. Kdyby byl n sirotek tuil, e to byl staec, kdo mu odaroval krvu, pipadal by mu asi jako njak kodolib troll nebo ert. Staec m opravdu tak zl aspekt jako je primitivn medicinman na jedn stran lc pomocnk a na druh obvan mcha
353 354

Balknsk pohdky, . 36: Krl a jeho ti synov. Prudentius, Contra Symmachum, viz: Hugo Rahner, Kvtina, kter l dui, str. 132

205

jed, stejn jako slovo (pguaxov (farmakon), kter znamen liv prostedek a zrove jed a jed me bt nakonec obojm souasn. A tak m staec dvojznan, elf charakter, jako nanejv poun postava Merlina: v jistch podobch se jev jako samo dobro a v jinch formch mu nle i aspekt zla. Pak je to zl kouzelnk, kter z egoismu kon zlo kvli zlu. V jedn sibisk*355 pohdce je staec zl duch, na jeho hlav byla dv jezera, na nich pluly dv kachny. ivil se lidskm masem. Pbh vyprv, jak hrdina a jeho lid jdou na slavnost do sousedn vesnice a nechvaj doma sv psy. Ti se rozhodnou podle pslov Kdy nen kocour doma, myi maj pr e si tak uspodaj slavnost. Kdy slavnost vyvrchol, vrhnou se vichni na zsoby masa. Kdy pijdou lid dom, psy vyenou. Ti uteou do divoiny. Stvoitel ekl Ememqutovi, hrdinovi pbhu: Vezmi svou enu a jdte psy hledat! Ten se ale dostal do straliv snhov boue a musel hledat toit v chi zlho ducha. Nsleduje znm motiv naplenho erta. Stvoitel je Ememqutv otec. Stvoitelv otec se vak jmenuje Sm se stvoil, protoe se stvoil sm. I kdy se nikde v pohdce neuvd, e staec se dvma jezery na hlav pilkal hrdinu a jeho enu, aby utiil svj hlad, d se tuit, e do ps vstoupil zvltn duch, kter zpsobil, e slavili svtek stejn jako lid a pak navzdory sv pirozenosti utekli, take je Ememqut musel hledat, a tak se hrdina dostal do snhov boue a vbhl zlmu starci pmo do nrue. Jako rdce mu pomh Stvoitel, syn toho Kter se sm stvoil, m se problm zaplt; a tak jeho vyeen radji penechme sibiskm teologm. V jedn balknsk pohdce dv staec bezdtn carevn snst kouzeln jablko, z nho othotn a porod syna. Staec si vymnil, e se stane jeho kmotrem. Hoch je vak ertovo kvtko, kter bije vechny dti a zabj pastm dobytek. Deset let nedostal dn jmno. Objevuje se staec, zabodne mu n do nohy a d mu jmno princ N. Syn se pak hodl vydat za dobrodrustvm, co mu otec po dlouhm vhn dovol. N, kter mu vz v noze, je podmnkou jeho ivota: kdy mu jej vythne nkdo jin, zeme, kdy si jej vythne sm, bude t. Nakonec se mu stane n osudnm, nebo mu jej ve spnku vythne star arodjnice. Umr, ale ptel, kter si sm zskal, jej zase pivedou k ivotu*356. Staec tu sice
355 356

. 36: Stvoitelovi psi. Balknsk pohdky, . 9: iny careviovy a jeho dvou spolenk.

206

pomh, ale zrove je to drce nebezpenho osudu, kter se me obrtit i ve zl. Zlo se manifestuje velmi asn a zeteln v nsiln chlapcov povaze. V dal balknsk pohdce stoj rovn za zmnku varianta naeho motivu: Krl hled sestru, kterou unesl cizinec. Na sv pouti se zastavil v chaloupce star eny, kter jej varovala, aby nepokraoval ve svm hledn. Plody obsypan strom, kter ped nm stle uhb, jej vylk z chaloupky. Kdy nakonec zstane stt, sestoup z jeho koruny staec. Krle pohost a zavede jej na hrad, kde ije jeho sestra jako starcova ena. Ta ekne svmu bratrovi, e jej mu je zl duch, kter ho zabije. Po tech dnech krl tak opravdu zmiz. Jeho mlad bratr se jej rovn vyd hledat a zlho ducha v podob draka zabije. Tm zbav kouzla krsnho mladho mue, kter se pak se sestrou oen. Staec, kter se zprvu objevil jako numen stromu, je ve zejmm vztahu k seste. Je to vrah. Ve vsunut epizod se mu pit k ti, e zaaroval cel msto, nebo je uinil eleznm, tj. nehybnm, strnulm a uzavenm*357. Dr v zajet i krlovu sestru a nedovol j, aby se vrtila ke svm pbuznm. Tak je zobrazena sestina posedlost animem. Staec je tedy pojmn jako sestin animus. Zpsob, jak je do tto posedlosti zataen krl, a jeho hledn vede k mylence, e sestra m pro bratra vznam animy. Archetyp jako drce osudu se tedy nejdve zmocnil krlovy animy, co znamen, e mu odejmul archetyp ivota, kter personifikuje prv anima, m jej pinutil, aby hledal ztracenou chu do ivota, tento tko dosaiteln skvost, a tm z nj uinil mytickho hrdinu, tj. vy osobnost, kter je vrazem jeho bytostnho J. Staec zde jedn mahem jako padouch, mus bt nsiln odstrann, a vzpt se objev jako cho sestry-animy, vlastn jako enich due, kter slav posvtn incest jako symbol spojen stejnho a protikladnho. Tato sml enantiodromie, kter se vyskytuje tak asto, neznamen jen starcovo omldnut a promnu, ale dv tuit i tajn vnitn vztah zla k dobru a naopak. V tomto pbhu tedy vidme archetyp starce v podob zlosyna jako sousti promn a peripeti individuanho procesu, kter nznakem sah a k hieros gamos. Ve ve uveden rusk pohdce o lesnm carovi se staec ukazuje naopak zprvu jako pomocnk a dobrodj, ale pak nechce chlapce propustit ze svch slueb, take hlavn udlosti vyprvn spovaj
357

. 35: Ze z ciziny.

207

v jeho rozmanitch pokusech o nik z arodjovch spr. Msto hledn nastupuje tk, kter je zejm stejnou zsluhou jako vyhledvan dobrodrustv, protoe se hrdina nakonec oen s krlovskou dcerou. arodj se mus spokojit s lohou podvedenho erta.

D. TERIOMORFN SYMBOLIKA DUCHA V POHDKCH

Popis naeho archetypu by nebyl pln, kdybychom pominuli jeden zvltn zpsob jeho projevu, a sice jeho zvec formu. Obecn pat k teriomorfismu boh a dmon a m stejn psychologick vznam. Zvec podoba toti ukazuje na to, e obsahy a funkce, o n jde, se dosud nachzej mimo lidsk dosah, v oblasti mimo lidsk vdom, a tud se podlej na svt jednak dmonickm a nadlidskm, jednak zvecm a podlidskm. Zrove je teba vzt v vahu, e toto rozdlen plat pouze v rozsahu vdom, kde se bez nj mylen neobejde. Logika k: Tertium non datur*358, tj. e si neumme pedstavit protiklady v jejich jednot. Jinmi slovy, antinomie pesto trvaj a jejich zruen je pro ns jenom postultem. Pro nevdom to vak vbec neplat, nebo jeho obsahy jsou vesms samy o sob paradoxn nebo antinomick, a to vetn kategorie byt. Pokud si o tom nkdo neznal psychologie nevdom chce udlat obrzek, nech se pust do studia kesansk mystiky nebo indick filosofie. Tam se shled se zetelnmi inky antinomick povahy nevdom. Staec m a dosud v naem pojednm povtinou lidsk vzhled a chovn, ale jeho arodjn schopnosti a po duchovn nadazenost poukazuj v dobrm i zlm na mimolidskou, nadlidskou i podlidskou povahu. Jeho zvec aspekt neznamen ani pro primitivy ani v nevdom njak znehodnocen, nebo zve je v uritm smyslu lovku tak nadazeno. Nezabloudilo dosud ve svm vdom a moc, z n ije, nepostavilo zatm do protikladu vi dnmu svvolnmu j, nbr tm dokonale pln vli, kter jm vldne. Kdyby bylo vdom, bylo by bohabojnj ne lovk. Legenda o hnm pdu obsahuje hlubok pouen; je to vraz temnho pocitu, e emancipace jskho vdom je lucifersk in. Lidsk djiny svta spovaj od potku v tom, e se pocit
358

(Tet neexistuje.)

208

mncennosti potk se sebepovyovnm. Moudrost hled sted a pyk za tu smlou opovlivost neblahm pbuzenstvm s dmonem a se zvetem, a proto trp tm, e mravn vklad me bt nesprvn. V pohdkch se asto setkvme s motivem zvat jako pomocnk. Chovaj se lidsky, mluv lidskou e a vyznauj se moudrost a vdnm, kter jsou lidsk moudrosti a vdn dokonce nadazeny. V takovm ppad lze prvem ci, e zvec podobaje vrazem archetypu ducha. V jedn nmeck pohdce*359 se vyprv o chlapci, jen pi hledn zmizel princezny potk vlka, kter mu k: Neboj se! Ale ekni mi, kam t vede cesta? Chlapec mu vyprv svj pbh, nae mu vlk d magick dar, nkolik svch vlastnch chlup, s jejich pomoc si jej hoch vdycky me zavolat na pomoc. Toto intermezzo m pesn stejn prbh jako setkn se starcem, kter je ochoten pomoci. V tme vyprvn vak vystupuje i jin, zl strnka archetypu. Pro nzornost vm zkrcen sdlm obsah pohdky: Chlapec pase sv prasata v lese, a tam objev velik strom, jeho vtve se ztrcej v oblacch. Jak to asi je, k si chlapec, podvat se na svt z jeho vrcholku? Vyplh tedy na strom, plh cel den, ale na vtve nedoshne. Nastv veer a chlapec mus penocovat na jednom pahlu. Na druh den plh dl a v poledne se dostv do koruny. Teprve naveer doraz do vsi vystavn ve vtvch. Bydl tam rolnci, kte jej pohost a poskytnou mu nocleh. Rno plh dl. O polednch dospje k zmku, kde ije panna. Zde zjist, e v u to nejde. Panna je krlovsk dcera uvznn zlm kouzelnkem. Zstv tedy u princezny a me do vech pokoj v zmku; jen do jednoho vstoupit nesm. Ale zvdavost je silnj. Pokoj oteve a najde v nm havrana pibitho temi hebky ke zdi. Jeden hebk prochz hrdlem, druh dva kdly. Havran si stsk na ze a mladk, pohnut soucitem, mu d napt vody. Pi kadm douku vypadne jeden hebk, pi tetm je havran voln a ultne oknem. Kdy se o tom doslechne princezna, velmi se polek a ekne: To byl ten bel, kter mne zaaroval a nebude dlouho trvat a pijde si pro mne! Jednoho krsnho jitra opravdu zmiz. Chlapec se ji nyn vydv hledat a potk, jak jsme se ji zmiovali, vlka. Podobn jej potk medvd a lev a tak od nich dostane chlupy. Lev mu krom toho prozrad, e princezna je uvznna v blzk myslivn. Chlapec najde dm i princeznu, ale shled, e tk je nemon, protoe myslivec
359

Princezna na strom, Nmeck pohdky od doby Grimm.

209

m tnohho bloue, kter vechno v a myslivce neomyln varuje. Pesto se chlapec o tk pokus, ale marn. Myslivec jej dohon, ale nech ho bt, protoe mu kdysi, kdy byl havranem, zachrnil ivot. A tak odjede pouze s princeznou. Chlapec se po myslivcov odchodu do lesaopt vpl do domu a pemluv princeznu, aby z myslivce vypila tajemstv, jak ke svmu chytrmu blouovi piel. T se to v noci poda a chlapec, kter je ukryt pod postel, zjist, e asi hodinu cesty od myslivny bydl arodjnice, kter chov arovn kon. Kdo doke po ti dny uhldat hbata, me si za odmnu vybrat jednoho kon. Ped dvnmi asy k nim arodjnice pidala jet dvanct jehat, aby utiila hlad dvancti vlk, kte ili v lese okolo dvorce, a tm jim zabrnila vrhnout se na vybranho kon. Myslivci vak dn jehata nedala. Kdy odjdl, vlci jej pronsledovali, a kdy pekraoval hranici, podailo se jim blouovi utrhnout alespo jednu nohu. Proto m jen ti. Chlapec tedy kvapem vyhledal arodjnici a vymnil si, e mu d nejen kon, kterho si sm vybere, ale navc jet dvanct jehat. arodjnice souhlasila. Pikzala hbatm, aby mu utekla. Chlapci dala s sebou koalku, aby jej uspala. Ten ji vypil, usnul a hbata mu utekla. Prvn den mu je pomohl pivst zptky vlk, druh den mu pomohl medvd a tet den lev. A tak si mohl vybrat svou odmnu. arodjina dcerka mu prozradila, na kterm koni jezd jej matka. Ten k je pirozen nejlep, tak blou, a toho si vydal. Sotva k vyel ze stje, provrtala mu arodjnice vechna tyi kopyta a vysla mu morek z kost. Z morku upekla kol, kter dala chlapci na cestu. K byl k smrti slab, ale chlapec mu dal serat kol a k nabyl sv dvj sly. Kdy uchlcholil dvanct vlk dvancti jehaty, podailo se mu dostat se bez hony z lesa. Dojel si pro princeznu a ujdl s n pry. Tnoh blou zavolal myslivce, kter je okamit pronsledoval a rychle je dostihl, protoe tynoh blou nechtl bet. Kdy se myslivec piblil, zavolal tynoh blou na tnohho: Sestiko, sho ho! K ho shodil a oba kon jej rozdupali. Chlapec pak posadil princeznu na tnohho bloue a oba jeli do krlovstv jejho otce, kde slavili svatbu. tynoh blou prosil chlapce, aby obma konm sal hlavu, protoe by mu jinak pinesli netst. Kdy to udlal, promnili se kon ve statnho prince a pekrsnou princeznu, kte po njak dob zamili do vlastnho krlovstv. Myslivec je kdysi promnil v kon. Krom teriomorfn symboliky ducha je na tto pohdce obzvl zajmav,

210

e funkci vdn a intuice znzoruje jezdeck zve. Tm je vyjdeno, e duch me bt tak vlastnictvm. Tnoh blou nle dmonickmu myslivci, zatmco tynoh pat arodjnici. Duch je zde zsti funkce, kter me mnit vlastnka jako vc (k), zsti je to vak i autonomn subjekt (myslivec-arodj jako vlastnk kon). Tm, e chlapec zsk od arodjnice tynohho bloue, osvobod ducha nebo urit druh mylen z moci nevdom. arodjnice zde znamen stejn jako jinde Matku produ (mater ntura), respektive pvodn, tak kajc matriarchln stav nevdom; tm je naznaen psychick stav, v nm proti nevdom stoj jen slab a nesamostatn vdom. tynoh blou se ukazuje jako nadazen vi tnohmu, protoe mu me porouet. Vtzstv tynohosti nad tnohost lze ekat, protoe kvaternita je symbol celosti a celost hraje v obrazovm svt nevdom podstatnou roli*360. Co vak m znamenat protiklad trojnosti a tvernosti, respektive co znamen trojnost vi celosti? V alchymii se tento problm nazv Mariin axiom a provz tuto filosofii dle ne jedno tiscilet, aby se nakonec znovu objevil ve Faustovi (scna s Kabiry). V literatue najdeme jeho nejranj znn v vodnch slovech dialogu Timaios*361, kter Goethe znovu pipomn. U alchymist meme zeteln vidt, jak trojici bostva odpovd trojnost ni, chthonick (podobna Dantovu trojhlavmu blovi). Ta spov na principu, jeho symbolika prozrazuje pbuznost se zlem, i kdy nelze v dnm ppad tvrdit, e by nevyjadoval nic ne zlo. Vechno spe poukazuje na to, e zlo, respektive jeho bn symbol, pat k rodin postav, kter popisuj vechno temn, non, spodn, chthonick. Spodn se v tto symbolice chov k hornmu jako odpovdajc protiklad* 362, to znamen, e je stejn jako horn pojmno jakoto trojnost. Trojka je tu jako musk slo logicky piazena zlmu myslivci, jej bychom mohli (alchymicky) chpat jako spodn trojnost. Naopak tyka jako ensk slo je piazena staen.
360 Pokud jde o kvaternitu, musm poukzat na sv dvj prce, zvlt na Psychologii a nboenstv, Vbor z dla C. G.Junga, sv. IV, a Psychologii a alchymii, Vbor z dla C. G.Junga, sv. V a. sv. VI. 361 Nejstarm mn znmm zobrazenm problmu jsou tyi Horovi synov. Nkdy jsou ti z nich zpodobovni se zvecmi a jeden s lidskou hlavou. Chronologicky nsleduje Ezechielova vize ty postav, kter se vracej v atributech ty evangelist. Jak znmo, ti maj hlavu zvete ajeden lidskou (andl). 362 Podle vty, kterou obsahuje Tabula Smaragdina: Co je dole, je jako to, co je nahoe.J. Ruska, Heidelberg 1926.

211

Oba kon jsou mluvc a myslc zzran zvata a pedstavuj tud nevdomho ducha, kter je v jednom ppad podzen zlmu arodji a ve druhm arodjnici. Mezi trojnost a tvernost existuje tedy pedevm protiklad mustv a enstv, piem tvernost je symbolem celosti, ale trojnost nikoli. Trojnost vak znamen jak prokzala alchymie protikladnost, nebo jedna trojnost vdy pedpokld druhou, vi nahoe stoj dole, vi svtlu temnota, vi dobru zlo. Protiklad znamen energetick potencil, a kde je potencil, tam je monost prbhu a dn, protoe napt protiklad se vdy sna o vyrovnn. Pedstavme-li si tvernost jako tverec a ten rozdlme diagonlou na dv poloviny, vzniknou dva trojhelnky, jejich vrcholy ukazuj do protichdnch smr. Lze tedy ut metafory a ci: Kdy rozdlme celost symbolizovanou tvernost na stejn poloviny, vzniknou dv trojnosti s protichdnm smrem. Tato jednoduch vaha odvozuje trojnost ze tvernosti; stejn vysvtluje i myslivec uvznn princezn, jak se z jeho tynohho bloue stal tnoh jednu nohu mu utrhlo dvanct vlk. Tnohost bloue vd tedy za svou existenci netst, kter se stalo v okamiku, kdy se k chystal opustit i Temn matky. Psychologicky vyjdeno by to znamenalo, e jakmile se manifestuje nevdom celost, tj. kdy opust nevdom a pestoup do sfry vdom, jeden len tveice zaostane, nebo jej zadr horror vacui nevdom. Tak vznikne trojnost, kter, jak vme nejen z pohdek, ale i z historie symbol, odpovd jin protichdn trojnost*363, a tak vznikne konflikt. I zde bychom se mohli se Sokratem zeptat: Jeden, dva, ti ale kde mme, mil Timaie, tvrtho z vs, verejch host, kte jste dnes hostiteli? *364 Zstv v i Temn matky, zadrovn vl nenasytnost nevdom, kter nechce ze svho zaklet nic pustit, pokud nen pinesena odpovdajc ob. Myslivec, respektive star kouzelnk, a arodjnice odpovdaj v magickm svt nevdom negativnm rodiovskm obrazm. Ve vyprvn vystupuje myslivec zprvu v podob ernho havrana. Uloupil princeznu a dr ji v zajet. Ta jej oznauje za bla. Je pozoruhodn, e
Srv. Psychologie a alchymie, obr. 54, Vbor zdila C. G.Junga, sv. V, podrobnji in: Der Geist Mercurius (Duch Merkurius), GW13, Studien uber alchemistische Vorstellungen (Studie o alchymickch pedstavch). 364 Platn, Timaios. Kritias, 2. vyd., Praha, Oikoumenh, 1996, str. 15. Toto nevysvtlen msto se obvykle pipisuje Platnov ibalsk nlad.
363

212

on sm je zaven v jedinm zakzanm pokoji na zmku a je tam pibit, co znamen vlastn ukiovn, temi hebky na zdi. Je uvznn jako kad alnk a zaklet jako kad, kdo prokln. Oba, princezna i arodj, jsou uvznni v kouzelnm zmku na vrcholku obrovskho, zejm svtovho stromu. Princezna pat do svtlho hornho svta v blzkosti slunce. Jeliko je zajata prv na svtovm strom, je to zejm jaksi anima mundi, kter upadla do moci temnoty. Ukazuje se, e tento lovek temnm silm nepinesl nic dobrho, protoe lupi je ukiovn, a sice temi hebky. Ukiovn zjevn znamen, e je v mukch svzn a zaven, co je trest za lenou smlost toho, kdo se jako Promtheus odvil do sfry protikladnho principu. Prv to havran, kter je toton s myslivcem, udlal, protoe z hornho svtlho svta ukradl drahocennou dui proto je v hornm svt i nadsvt za trest pibit ke zdi. Je zejm, e se zde zrcadl protiklad kesanskho praobrazu. Zachrnce, kter osvobodil dui lidstva z vldy pna tohoto svta, je dole v sublunrnm svt pibit na k, a prv tak je zlodjsk havran na nebeskm vrcholku svtovho stromu pibit za svj pehmat na ze. Nstrojem proklet je v na pohdce trojice heb. Kdo havrana uvznil, se v pohdce neprav. Zn to vak, jako by se jednalo o kletbu v trojjedinm jmnu. Mlad hrdina, kter se vyplhal na svtov strom a vetel se do kouzelnho zmku, kde mel osvobodit princeznu, sml vejt do vech pokoj, jen do jednoho ne, a sice do toho, kde byl havran* 365. Jako se z jednoho stromu v rji nesmlo jst, nesml se otevt ani jeden pokoj, a tam pirozen vstoupil nejdve. Nic nevzruuje pozornost tolik jako zkaz. Je to takka nejjistj zpsob, jak vyvolat neposlunost. Zjevn tu psob tajn zmr neosvobodit ani tak princeznu, jako spe havrana. Jakmile jej hrdina spat, zane havran alostn nakat a stovat si na ze* 366 a
365 V Grimmov pohdce (I, . 55: Mariino dt) se nalz v zakzan komnat trojjedinost, co mi pipad pozoruhodn. 366 U Aelian (De ntura animalium, Leipzig 1864,1, 47) referuje, e Apol-ln odsoudil krkavce k zni, ponvad jeden krkavec, kterho si poslal pro vodu, se pli dlouho zdrel. V nmeckm folklru se k, e v ervnu nebo v srpnu mus krkavec trpt zn. Jako dvod se udv, e jako jedin neelel Kristovy smrti nebo e se nevrtil, kdy jej vypustil Noe (Panzer, Zeitschrift fr deutsche Mythologie, II, str. 171, a Kohler, Kleinere Schriften zur Mrchenforschung, I, 3). Ke krkavci jako alegorii zla viz vyerpvajc len Huga Rahnera, Erdgeist und Him-melsgeist in der patristischen Theologie, Zrich 1946. Na druh stran m krkavec tsn vztah k ApoUnovi, jako zve, kter je mu zasvceno; prv tak se vyskytuje v bibli v pozitivnm vznamu (alm 147, 9): tomu, kter zvatm potravu dv,

213

chlapec, jm pohnula ctnost soucitu, jej neoberstvuje yzopem a octem, nbr osvujc vodou, a v tu chvli vypadvaj ti hebky a havran prch otevenm oknem. Zl duch je tedy opt na svobod, promuje se v myslivce, uloup princeznu podruh a tentokrt ji zamkne ve sv loveck chat na zemi. Tajn zmr se sten odhaluje: princezna mla bt odvedena z nadsvt do svta lid, co zejm nebylo mon bez pomoci zlho ducha a lidsk neposlunosti. Jeliko i v lidskm svt je lovec du pnem princezny, mus hrdina znovu zashnout, a to tm, e jak jsme se ji dovdli arodjnici pelst a zsk tynohho kon, m zlom kouzelnkovu tnohou moc. Trojnost je to, co zaklelo havrana, a trojnost je zrove moc zlho ducha. Jsou to ob trojnosti, kter maj protichdn smr. Ze zcela jin oblasti, toti z psychologick zkuenosti vme, e ti ze ty funkc vdom jsou diferencovan, co znamen, e se mohou stt vdommi; jedna vak zstv spjata s mateskou pdou, nevdomm, a je oznaovna jako inferiorn, respektive mncenn funkce. Tvo Achillovu patu i toho nejhrdintjho vdom. Silk je nkde slab, chytrk hloup, dobrk patn atd.; a plat to i naopak. Podle na pohdky se trojnost jev jako zmrzaen tvernost. Kdybychommohli ke tem ostatnm jednu nohu vrtit, vznikla by celost. Stejn zn i enigmatick Mariin axiom: Ze tetho se stane jedno (jako) tvrt (x TOU TQTOU TO ev TTOCQTOV, ek t trit to hen tetarton)*367, co znamen: kdy ze tetho povstane tvrt, vznik tm zrove jednota. Jeden ztracen kus, kter pat vlkm Velk matky, je sice jen jedna tvrtina, ale spolen s onmi temi vytv celost, kter ru rozdlen a konflikt. Kde se ovem bere fakt, e tvrtina je podle vroku symboliky rovn trojnost? Zde ns nechv symbolika pohdky na holikch, a tak jsme nuceni uchlit se ke skutenostem psychologie. U jsem ekl, e ti funkce mohou bt diferencovan a jen jedna zstv v zajet nevdom. Toto tvrzen musm jet upesnit. Podle zkuenosti se diferenciace poda jen u jedn funkce, kter je tud popisovna jako superiorn nebo hlavn a spolen s extroverz a introverz tvo typ zamen vdom. Tato funkce je
i krkavm mlatm, kdy ki. Jb 38, 41: Kdo opat lovek krkavci, kdy jeho mlata volaj k Bohu Podobn Luk 12, 24. Jako opravdov sluebn duchov se objevuj v 1 Kr 17, 4 a 6, kde Eliovi pinej denn potravu. 367 Srv. Psychologie a alchymie, Vbor zdila C. G.Junga,sv. VZLSV. VI.

214

podporovna jednou nebo dvma vce i mn diferencovanmi pomocnmi funkcemi, kter vak tm nikdy nedoshnou stejnho stupn diferenciace, to znamen schopnosti libovolnho pouit. Maj tedy vy stupe spontaneity ne hlavn funkce, kter se jev jako do znan mry spolehliv a jako n vdom mysl. tvrt, inferiorn funkce se jev jako nepstupn na vli. Tu se jako diblk projevuje potutelnmi poruchami, tu jako deus ex machina. Vdy ale pichz a jedn sua sponte. Z tohoto vkladu vyplv, e i diferencovan funkce se vymanily ze svch koen v nevdom jen sten, svou druhou st vz dosud v nevdom a operuj pod jeho nadvldou. Ti diferencovan funkce, jimi disponuje j, toti odpovdaj tem nevdomm podlm, kter se jet neodpoutaly z nevdom*368. A jako stoj proti tem vdomm a diferencovanm stem funkc tvrt nediferencovan funkce coby vce i mn trapn ruiv faktor, jev se i superiorn funkce jako nejhor neptel nevdom. A nelze zapomenout na zvltn finesu: stejn jako bel, kter se rd pevlk za andla svtla, i inferiorn funkce ovlivuje tajnm a zkenm zpsobem nejvce funkci hlavn, kter ji nejvce potlauje*369. Tyto el ponkud abstraktn vvody jsou nutn, abychom objasnili souvislosti na jak se kv dtsky prost pohdky, tak bohat na lsti a nznaky. Ob protikladn trojnosti jedna, kter kouzlem pout zlho, a druh, kter pedstavuje jeho moc odpovdaj takka navlas pesn funkn struktue na vdom a nevdom psch. Pohdka jako spontnn, naivn a nereflektovan produkt due neme vypovdat o niem jinm ne o tom, m due vskutku je. A tak nejsou tyto strukturln psychick vztahy zobrazeny pouze v na pohdce, ale i v bezpotu dalch*370. Nae pohdka ukazuje vjimen zeteln jednak celou protikladnost archetypu ducha, jednak matouc souhru antinomi smujc k jednomu velkmu cli vyho uvdomn. Mlad pask vep, kter se vyplh z animln hloubky na obrovsk strom svta a pln nahoe, v jasnm
368 V jedn seversk pohdce (Norsko, . 24: Ti princezny v bl zemi) znzornno jako ti princezny, kter vz po krk v zemi a maj bt vysvobozeny. 369 K nauce o funkcch srv. Obecn popis typ, Vbor z dla C. G.Junga, sv. I. 370 Pro laiky na tomto poli bych rd uvedl, e nauka o struktue psch nebyla snad odvozena z pohdek a mt, ale spov na zkuenosti a pozorovn pi lkaskm a psychologickm bdn a teprve sekundrn se potvrzuje pi srovnvacm vzkumu symbol v oblastech, kter jsou lkai zprvu velmi vzdleny.

215

nadsvt, objev svou urozenou princeznu, pannu animu, symbolizuje vzestup vdom z oblast blzkch zvecm k vrcholku a rozhledu, co je neobyejn vstin obraz rozen obzoru vdom* 371. A kdy musk vdom doshlo tto ve, vychzmu tam vstc jeho ensk protjek, anima*372, kter je personifikac nevdom. Toto setkn ukazuje, jak nevhodn je oznaovat nevdom jako podvdom. Nevdom nen jen pod vdomm, ale i nad nm, a je nad nm dokonce u dvno, take se hrdina mus k nmu namhav vyplhat. Toto horn nevdom nen ovem v dnm ppad nadvdomm v tom smyslu, e by ten, kdo ho jako n hrdina doshne, stl nad podvdomm asi prv tak vysoko, jako m daleko k povrchu zem. Ke sv nelibosti naopak zjist, e jeho vzneen a jasn anima, princezna due, je tam nahoe zaklet a nesvobodn jako ptk ve zlat kleci. Me se sice honosit tm, kam a dospl od nin tm animlnch temnot, ale jeho due je v moci zlho ducha, chmurnho otcovskho imaga z podsvt v podob havrana, tto znm teriomorfn postavy bla. K emu jsou mu jeho viny a ir horizont, kdy jeho milovan due p ve vzen? Ano, a dokonce se astn hry podsvt a chce zejm chlapci zabrnit, aby odhalil tajemstv jejho uvznn, nebo mu zakazuje vstoupit do jednoho pokoje. Potaj jej pivede, navzdory zkazu, prv tam. Jako by nevdom mlo dv ruce, piem jedna dl stle opak toho, co druh. Princezna by zrove chtla i nechtla bt vysvobozena. Zl duch se vak zejm vlkal do pasti: chtl si uloupit krsnou dui z jasnho nadsvt, co jako okdlen bytost tak dokzal, ale nepotal s tm, e tak bude v nadsvt sm pipoutn. Je to sice temn duch, ale tou po svtle. Je to jeho tajn ospravedlnn, zatmco kletba je trestem za jeho pehmat. Dokud je zl duch uvznn v nadsvt, neme ani princezna sestoupit na zem a hrdina zstv ztracen v rji. Ale pak spch hch neposlunosti, umon lupii nik a zpsob tm dal princeznin nos, tedy cel sled patnch nsledk. Vsledkem je, e se princezna dostane na zem a e i belsk havran na sebe vezme lidskou podobu myslivce. Tm se dostane jasn, nadsvtn anima i zl princip do lidsk blzkosti, co znamen, e jsou oba zdrobnni na lidsk mtko a
371 Jde o typickou enantiodromii: tato cesta u nevede nikam ve, ale musme realizovat i druhou stranu sv bytosti a sestoupit k n. 372 Pi pohledu na velk strom se chlapec pt: Jak to asi je, kdy si z jeho vrcholku prohldne svt?!

216

tm jsou dosaiteln. Tnoh, vevdouc myslivcv k pedstavuje jejich skutenou moc. Ta odpovd nevdomm podlm diferencovatelnch funkc*373. Myslivec zosobuje inferiorn funkci, kter je patrn tak u hrdiny jako jeho zvdavost a touha po dobrodrustv. Jak dj pokrauje, podob se hrdina myslivci dokonce jet vc: stejn jako on si svho oe opat od arodjnice. Na rozdl od nj si vak myslivec zapomnl zrove vzt dvanct jehat, aby nakrmil dvanct vlk, a ti mu potom kon pokodili. Zapomnl zaplatit da chthonickm mocnostem, protoe je to pouh lupi. Z jeho opomenut se hrdina pouil, e nevdom propust sv zplozence jen za ob*374. Dvanctka je zde asov symbol s vedlejm vznamem dvancti prac (dca, thla)*375, kter se mus pro nevdom vykonat, ne se z nj vysvobodme* 376. Myslivec se jev jako prvn, nepodaen pokus hrdiny nabt sv due loupe a nsilm. Zskat dui ovem ve skutenosti znamen opus trplivosti, vle k obti a oddanosti. Tm, e hrdina zsk tynohho kon, zaujme pln msto myslivce a tm se zrove dome princezny. tvernost se v naem vyprvn proke jako vt moc, protoe ve sv celosti integruje dl, kter chybl k jejmu dosaen. Archetyp ducha je v tto lze ci nikterak primitivn pohdce vyjden teriomorfn jako systm t funkc, kter je podzen jednot, toti zlmu duchovi, tak jako nejmenovan instance ukiovala trojic heb havrana. V obou ppadech je jednota nadazen a odpovd v prvnm ppad inferiorn funkci, kter je nevdomm odprcem funkce hlavn, tedy myslivci, ve druhm ppad odpovd hlavn funkci, tedy samotnmu hrdinovi. Hrdina a myslivec se nakonec vzjemn pipodobn, take funkce myslivce v hrdinovi zanik. V myslivci skuten ji od potku vz hrdina, jen jej pimje, aby pouil vech nemorlnch prostedk, jimi
Povaovat nevdom sti funkc za vevdouc je pirozen pehnan. Tyto nevdom sti funkc ve skutenosti disponuj i lpe jsou ovlivnny podprahovmi vjemy a vzpomnkami jako i instinktivnmi archetypickmi obsahy nevdom. A prv ony zprostedkuj nevdomm innostem neekan sprvn informace. 374 Lovec udlal et bez hostinskho, jak se to vtinou dje. Nikdy nebo jen zdka pomyslme na nklady, kter innost ducha zpsob. 375 Srv. mtus o Hraklovi. 376 Alchymist zdrazuj, e dlo trv dlouho, a hovo o longissima via, diuturnitas immensae meditationis (o nejdel cest o dlce nesmrnch meditac) atd. Dvanctka by mohla souviset s crkevnm rokem, v nm probh vykupitelsk Kristovo dlo. Ob bernka asi pochz ze stejnho zdroje.
373

217

disponuje, k loupei due, kterou myslivec nakonec takka proti sv vli pihraje do hrdinovch rukou. Navenek mezi obma zu div boj, ale v pozad se jeden star o zleitosti druhho. K een tohoto zauzlen dochz v okamiku, kdy se hrdinovi poda zskat tvernost, co psychologicky znamen zapojit do trojnho systmu inferiorn funkci. Konflikt se tm narz vyd a postava myslivce se vypa do nicoty. Po tomto vtzstv posad hrdina svou princeznu na tnohho kon a jede s n do krlovstv jejho otce. Princezna nyn d a zosobuje tu oblast ducha, kter dve slouila zlmu myslivci. Anima tedy i nadle zastupuje onu st nevdom, kter nen a nikdy nebude soust celosti, j me lovk doshnout.

E. DODATEK
Teprve po dokonen rukopisu m jeden ptel upozornil na ruskou variantu na pohdky. Jmenuje se Marja Morevna*377. Hrdinou pbhu nen pask vep, ale carevi Ivan. Ti pomocn zvata tu maj zajmav vysvtlen: odpovdaj tem Ivanovm sestrm a jejich mum, co jsou ve skutenosti ptci. Ti sestry pedstavuj nevdomou funkn tridu, kter m vztah ke zvec, poppad duchovn i. Pta lid jsou jacsi andl a zdrazuj pomocnou povahu nevdomch funkc. Do pbhu se vkldaj v rozhodujcm okamiku, aby zachrnili hrdinu, kter se (na rozdl od nmeck varianty) dostane do moci zlho ducha, kter jej usmrt a rozsek na kousky (typick osud boholovka!)*378. Zl duch je staec, je asto zobrazovn nah a jmenuje se Koej Bessmertnoj (Kostj* 379 Nesmrteln). Pslun arodjnice je znm Baba Jaga. Ti pomocn zvata z nmeck varianty jsou zde zdvojena, jednou jsou to pta lid, podruh lev, neznm ptk a vely. Princeznou je tu carevna Marja Morevna, velk vojevdkyn (Maria, krlovna nebes, je v ruskm ortodoxnm hymnu velebena jako vojevdkyn), kter zlho ducha pipoutala na svm zmku v zakzanm pokoji dvancti etzy. Staec, jeho ze Ivan uti, krlovnu uloup. Magick jezdeck zvata se nakonec nepromn v lidi. Rusk pohdka m vysloven primitivnj charakter.
Dcera moe; Afanasjev, Russian Fatry Tales, New York 1946, str. 553 a nsl. Staec d rozsekanou mrtvolu do sudu, kter hod do moe, co pipomn osud Osridv (hlava a falus!). 379 Od kosth = kosti a pakosth, kaposth = odporn, pinav.
378 377

218

F. DOVTEK
Nsledujc vvody si nein nrok na obecn zjem, protoe jsou v podstat technick. Zprvu jsem je chtl v tomto novm vydn vynechat, ale nakonec jsem se rozhodl, e je pipojm v tomto dovtku. ten, kter nem speciln psychologick zjmy, me tento sek klidn peskoit. Zabval jsem se zdnliv odlehlm problmem tnohosti a tynohohosti magickho kon, m m vahy nabyly takov podoby, e je patrn metoda, j se dm. Toto psychologick usuzovn spov jednak na iracionlnch danostech ltky, tedy pohdky, mtu nebo snu, jednak na tom, e si uvdomme jejich vzjemn latentn racionln vztahy. e takov vztahy vbec existuj, je pedevm hypotza, podobn napklad t, kter k, e sny maj smysl. Tato domnnka neplat apriorn. Jej uitenost vysvitne jen pi jejm pouit. Proto musme nejdve vykat, jestli jej metodick aplikace na iracionln materil umon jeho smyslupln vklad. Jej pouit spov v tom, e se tmto materilem zabvme tak, jako by ml vnitn smysluplnou souvislost. Vtina daj zde potebuje uritou amplifikaci, to znamen jist ozejmn, generalizaci a piblen k vce i mn obecnmu pojmu podle kardanskho pravidla vkladu. Mme-li si tedy napklad ozejmit tnohost, musme ji pedevm oddlit od kon a piblit ji tak jejmu vlastnmu principu, toti trojnosti. Pohdka se tak zmiuje o tynohosti, kter je na vym stupni obecnho pojmu rovn ve vztahu k trojnosti, z eho vychz hdanka v dialogu Timaios, tedy problm trojky a tyky. Trida a tetrda pedstavuj archetypick struktury, kter hraj v obecn symbolice vznamnou roli a jsou stejnou mrou dleit pro vzkum jak mt, tak sn. Povme-li iracionln danost (t a tynohost) na rove obecnho nzornho pojmu, umon nm to, aby se v naem zornm poli vynoil univerzln vznam motivu. Uvaujc rozum tak me nabt odvahy, aby bral takov argument vn. Tato loha zahrnuje celou adu vah a zvr technickho rzu, kter bych psychologicky zaujatmu teni a zvlt odbornkovi nerad odepral, a to tm spe, e tato rozumov prce je pro een symbol typick, a zcela nezbytn, pokud jde o pochopen produkt nevdom. Jen tmto zpsobem se lze domoci smyslu nevdomch souvislost z nich samch, na rozdl od deduktivnch vklad, kter vychzej z pedem danch teori, jako jsou napklad interpretace astromytologick,

219

meteoromytologick, o sexuln teorii nemluv. Tnoh a tynoh k je ve skutenosti velmi tajupln zleitost, kter je hodn dkladnjho prozkoumn. Trojka a tyka nepipomnaj jenom dilema psychologick nauky o funkcch, ale i axiom Marie Prorokyn, kter hraje znanou roli v alchymii. Proto se nm vyplat, kdy se na vznam obou zzranch kon podvme ponkud ble. Pedevm mi pipad pozoruhodn, e tnoh k je princezn na jedn stran piazen jako jezdeck zve, ale na druh stran je to kobyla a zrove zaklet princezna. Trojnost je tu nepochybn spojena se enstvm, zatmco v dominujcm vdomm nboenskm pohledu se ukazujejako vlun musk zleitost, nemluv o tom, e trojka jako lich slo je tak i tak musk. Trojnost by se tedy dala pmo pekldat jako mustv, kter je jet psobivj ve staroegyptsk trojjedinosti: bh Kamtef* 380 faran. Tnohost jako vlastnost zvete znamen nevdom vnitn mustv u ensk bytosti. U skuten eny j odpovd animus, kter v podob zzranho kon pedstavuje ducha. Naproti tomu u animy nekoinciduje trojnost s kesanskou pedstavou Trojice, ale se spodnm trojhelnkem, inferiorn funkn tridou, kter tvo takzvan stn. Inferiorn polovina osobnosti je vtinou do znan mry nevdom. Nejde o cel nevdom, nbr pouze o jeho osobn vse, kdeto anima, jakmile je odliena od stnu, personifikuje kolektivn nevdom. Pokud je j pisouzena trojnost v podob jezdeckho zvete, pak by to znamenalo, e na stnu jede, z eho plyne, e se k nmu chov jako Mae* 381. V tomto ppad stn ovld. Je-li vak tm konm ona sama, pak ztratila sv dominujc postaven jako personifikace kolektivnho nevdom a stala se jezdeckm zvetem princezny A, hrdinovy manelky, kter na n jede, tedy ji ovld. Jakoto princezna B je zaarovna do tnohho kon, jak sprvn k pohdka. Tuto ponkud zamotanou zleitost lze rozeit nsledovn: 1. Princezna A je hrdinova anima*382. Jede, to znamen ovld tnohho
380 Kamtef znamen bk sv matky. Viz Helmut Jacobsohn, Die dog-matische Stellung des Konigs in der Theologie der alten gypter, Glckstadt 1939, str. 17,35, 41 a nsl. 381 Srv. Symboly promny, Vbor z dla C. G.Junga, sv. VIII, Symbol matky a znovuzrozen, odst. s poznmkou 90 a nsl., a Obt, odst. s poznmkou 44 a nsl. 382 Skutenost, e to nen obyejn dvka, ale osoba krlovsk a navc dve electa zlho ducha, dokazuje, e jej povaha nen lidsk, nbr my-tologick. Musm pedpokldat, e

220

kon, stn, tj. inferiorn funkn tridu svho nastvajcho manela. Lze to vyjdit jednodueji tak, e obsadila inferiorn polovinu hrdinovy osobnosti. Zmocnila se jej z jeho slab strany, co se v bnm ivot stv asto, protoe tam, kde je lovk slab, potebuje podporu a doplnn. Na slab stran mue je ena dokonce na sprvnm a smysluplnm mst. Tak bychom museli formulovat situaci, kdybychom pokldali hrdinu a princeznu A za dv bn osoby. Pbh je vak zzran a odehrv se hlavn v magickm svt, a tak bude asi sprvnj vklad, e princezna A je hrdinova anima. V tomto ppad je hrdina svm setknm s animou vytren z profnnho svta podobn jako Merlin prostednictvm sv vly; znamen to, e jako obyejn lovk je tm, kdo je polapen do arokrsnho snu a vid svt u jen jakoby skrze mlhu. 2. Nyn celou vc znan komplikuje neekan okolnost, e tnoh k je enskho pohlav, co znamen, e pedstavuje analogii princezny A. Je to princezna B. Ta ve sv kosk podob odpovd stnu princezny A (tedy jej inferiorn funkn trid). Princezna B se od princezny A li tm, e nejede na koni, ale je v nm obsaena, respektive je do nj zakleta, m se dostala pod nadvldu musk trojnosti. Je tedy posedl stnem. 3. Otzka nyn zn: stnem koho je posedl? Neme to bt stn hrdiny, protoe toho se ji zmocnila hrdinova anima. Pohdka nm odpovd, e je to myslivec, respektive arodj, kter ji zaklel. Jak jsme vidli, myslivec souvis uritm zpsobem s hrdinou, nebo ten postupn obsad jeho msto. Mohli bychom tedy dospt k domnnce, e myslivec nen v podstat nic jinho ne hrdinv stn. Tomuto nzoru vak odporuje fakt, e myslivec reprezentuje vznamnou moc, kter nedosahuje jen k hrdinov anim, ale mnohemdl, a ke krlovskmu pru bratra a sestry, o jejich existenci hrdina ani jeho anima nemaj ani pont a kte se i v pohdce objevuj velice nenadle. Moc, kter pesahuje vliv jednotlivce, m nadindividuln charakter, neme bt tud identifikovna se stnem, pokud jej definujeme a pojmme jako temnou polovinu osobnosti jednotlivce. Jako nadindividuln faktor je nuraen myslivce dominantou kolektivnho nevdom, jej charakteristiky k nim pat myslivec, arodj, havran, zzran k, ukiovn, respektive zaven ve vrcholku svtovho stromu*383 oslovuj zvlt germnskou dui. A tak odlesk kesanskho
pojem animy je znm. 383 Vm, e jsem visel ve vtrnm stromu devt dlouhch noc, otpem proklt v ob

221

svtovho nzoru na sebe bere v moi nevdom dsledn Wotanovy rysy*384. V postav myslivce narme na imago dei, na obraz boha, protoe Wotan je tak bh vtru a ducha. Proto jej man pilhav vykldali jako Merkuria. 4. Princ a jeho sestra, princezna B, tedy nle pohanskmu bohu a jsou promnni v kon, co znamen, e jsou zatlaeni do zvec sfry, kter odpovd nevdom. Oba tud kdysi ve sv vlastn lidsk podob patili do e kolektivnho vdom. Ale km vlastn jsou? Mme-li na tuto otzku odpovdt, musme vyjt z toho, e oba nepochybn pedstavuj protjky hrdiny a princezny A. Oba s nimi souvisej tak proto, e jim slou jako jezdeck zvata, take se projevuj jako jejich ni, animln poloviny. Zve je ve sv tm pln nevdomosti odedvna symbolem t psychick sfry lovka, kter je ukryta v temnot tlesnho pudovho ivota. Hrdina jede na hebci, kter se vyznauje sudm (enskm) slem (tyi) a princezna A na kobyle, kter m jen ti nohy (tedy musk slo). Z tchto sel je zejm, e pi promn ve zvata dolo tak k urit zmn v pohlav hebec m ensk a kobyla musk atribut. Psychologie tento vsledek potvrzuje: nakolik je mu pemoen kolektivnm nevdomm, natolik vychz bez zbran najevo nejen jeho vlastn pudov sfra, ale i urit ensk charakter, kter jsem navrhl oznait anima. Dostane-li se vak do podru nevdom ena, vystoup silnji do poped temnj strnka jej ensk povahy spojen s vysloven muskmi rysy. Tyto rysy zahrnuje pojem animus*385. 5. Podle pohdky nen zvec podoba pru bratra a sestry prav, existuje dky kouzelnmu psoben pohanskho boha lovce. Kdyby to byla pouh zvata, mohl by nm takov vklad stait. To bychom ovem
dinovi, sm sob sammu, na onom strom, o nm nikdo nev, z kterch koen roste. Edda, 1. vyd., Praha, SNKLU, 1962, peloil Ladislav Heger, str. 64. 384 Srv. Nietzscheovo vylen zitku Boha v Nku Ariadny (Klage der Ariadn):

dein Wild nur bin ich,jsem jen tv zv, grausamster Jger! nejkrutj lovce! deine stolzeste Gefangene, tv nejpynj zajatkyn, du Ruber hinter Wolken ty lupii za oblaky
Dichtungen: Dionysos-Dithyramben, Werke, VIII, str. 423. 385 Srv. Emma Jung, Ein Beitrag zum Problm des Animus, in: Animus und Anima, Zrich 1967.

222

nespravedliv pominuli pozoruhodnou narku na zmnu v pohlavnm charakteru. Blou ovem nen obyejn k, ale zzran zve s nadpirozenmi vlastnostmi. Lidsk postava, z n se kouzlem stalo zve, mus mt tedy tak nadpirozen charakter sama o sob. Pohdka vak k tomu nic nepodotk. Pokud je sprvn nae domnnka, e zvec forma obou postav odpovd podlidsk sousti hrdiny a princezny, vyplv z toho, e lidsk forma dosahuje sv nadlidsk sousti. Nadlidskost pvodnho paska vep se projevuje v tom, e se z nj stane hrdina, to znamen nco jako polobh nezstane u prasat, ale vyplh se na svtov strom, m se stane jeho vznm tm jako Wotan. Prv tak by se nemohl mit s myslivcem, kdyby mu nebyl, jak jsme vidli, v uritm ohledu podobn. Podobn znamen uvznn princezny A ve vrcholku svtovho stromu uritou vy volenost, a jestlie sdl, jak uvd pohdka, s myslivcem loe, je dokonce nevstou boha. Jsou to vjimen, nadlidskho se dotkajc sly hrdinstv a vyvolenosti, kter zapletou dva obyejn lidi do nadlidskho osudu. V profnn oblasti se tak z paska vep stv krl a princezna dostv mue, jen je j hoden. Jeliko v pohdce neexistuje jen profnn, ale i magick svt, nek lidsk osud jet vechno. Proto nen opomenuta narka na to, co se dje v magickm svt. I tam se dostal princ a princezna do moci zlho ducha a on sm se nalz ve velmi patnm postaven, z nho se neme vysvobodit bez ciz pomoci. Tm je na rovni magickho svta dna paralela k lidskmu osudu, kter se pihod chlapci a princezn A. Jestlie se vak lovec jako pohansk obraz boha povzn a nad svt herou a milk boh, sah paralela pes kouzla a do bosk a duchovn oblasti, kde je zl duch, bel nebo alespo jeden bel vyobcovn pinejmenm stejn tak mocnm nebo mon jet mocnjm protikladnm principem, kter je naznaen temi hebky. Toto nejvy napt protiklad, z nho cel drama vychz, je zjevn konflikt mezi horn a doln trojnost. Vyjdme-li to svtonzorov, jde o konflikt, kde je na jedn stran kesansk Bh a na druh bel, jen nabyl Wotanovch* 386 rys. 6. Zd se, e musme vyjt z tto nejvy instance, chceme-li pohdku sprvn pochopit, protoe prvn dvod dramatu spov v pehmatu zlho ducha, kter pedchz vemu ostatnmu. Nsleduje jeho ukiovn. Ve sv
K trojnosti Wotanov srv. Martin Ninck, Wodan und germanischer Schicksalsglaube.Jena. 1935, str. 142 a nsl.
386

223

strastipln situaci potebuje ciz pomoc, kter me bt pivolna jen zdola, nebo shora nepichz. Pasek m jak lenou odvahu, tak chlapeckou podnikavost a zvdavost, aby vyplhal na svtov strom. Kdyby spadl a polmal si vechny kosti, ekli by lid: kter zl duch ho navedl k takovmu blznovstv, aby lezl na tak obrovsk strom! A vskutku by nebyli daleko od pravdy, protoe to bylo pesn to, co zl duch nutn poteboval. Uvznn princezny A bylo peinem v profnnm svt a zaarovn jak se lze domnvat poloboskho pru bratra a sestry bylo prv takovm peinem ve svt magickm. Nevme to sice, ale je mon, e tento zl in dokonce asov pedchzel zaklet princezny A. Oba dva ppady kadopdn dokazuj zasahovn zlho ducha do magickho i profnnho svta. Nen patrn bez hlubho smyslu, e osvoboditel i vykupitel je stejn jako marnotratn syn paskem prasat. Pichz z toho nejniho, a to m spolen se zvltn pedstavou, kterou mli o vykupiteli alchymist. Jeho prvn osvoboditelsk in je vysvobozen zlho ducha z trestu, kter na nj uvalil Bh. Z tohoto inu jako prvnho stupn lysis se odvj cel dramatick zpletka. 7. Morlka tohoto pbhu je skuten velice podivn. Konec ns uspokojuje v tom, e pask a princezna A slav svatbu a stane se z nich krlovsk pr. I princ a princezna B slav svatbu, ale podle archaickho krlovskho prerogativu jako incest, co by mohlo vyvolat urit pohoren, ovem v kruzch poloboh je to nutno brt jako jejich obyej* 387. Cose ale stane se zlm duchem, jeho vysvobozenm ze spravedlivho trestu cel drama zaalo? Zl myslivec je rozdupn komi, co duchovi asi nezpsob dnou trvalou jmu. Zdnliv beze stopy zmiz; avak jen zdnliv, protoe tak i tak zanech svou stopu, a sice tce vykoupen tst jak v profnnm, tak v magickm svt. tvernost, kterou pedstavuje na jedn stran pask a princezna A a na druh princ a princezna B, se alespo napl sjednotila a pevn spojila: stoj te proti sob dva manelsk pry, kter jsou sice paraleln, ale jinak oddlen, protoe jeden z pr pat profnnmu a druh magickmu svtu. Navzdory tomuto nepochybnmu
Domnnka, e tu jde o pr bratra a sestry, se opr o skutenost, e hebec oslovuje klisnu sestiko. Me to bt jednak pouh zpsob osloven, na druh stran ale sestika znamen pece jen sestru, a u vlastn nebo nevlastn. Incest hraje navc v mytologii stejn jako v alchymii vznamnou roli.
387

224

oddlen existuj mezi nimi, jak jsme vidli, tajn psychologick vztahy, kter nm dovoluj odvodit jeden pr z druhho. V duchu pohdky, kde drama zapoalo na nejvym mst, bychom museli ci, e svt poloboh pedchz svtu profnnmu, jej uritm zpsobem ze sebe vytv, stejn jako on sm mus bt pojmn jako nco, co vzelo ze svta boh. V tomto pojet neznamen past a princezna A nic jinho ne pozemsk obrazy prince a princezny B a ti jsou zase potomky svch boskch vzor. Nezapomnejme, e k myslivci pat jako jeho ensk protjek arodjnice chovajc kon, tak trochu star Epona (keltsk bohyn kon). Nen bohuel znmo, jak zaarovn v kon probhalo. e v tom mla prsty arodjnice, vyplv u z toho, e oba bloui pochzej z jej stje a jsou to tedy do jist mry jej vtvory. Myslivec a arodjnice tvo pr, kter je odleskem boskho rodiovskho pru v non, chthonick sti magickho svta. Bosk pr nen tk rozpoznat v kesansk stedn pedstav enicha a nevsty (sponsus et sponsa), Krista a nevsty Crkve. Kdybychom chtli pohdku vysvtlovat personalisticky, ztroskotal by tento pokus na skutenosti, e archetypy nejsou svvoln vmysly, nbr autonomn prvky nevdom psch a jsou tu ped vekerou smylenkou. Pedstavuj nemnnou strukturu psychickho svta, kter svmi determinujcmi inky na vdom ukazuje, e je skuten. Proto m takov vznam psychick skutenost, e lidskmu pru* 388 odpovd v nevdom jin pr, kter je jen zdnliv zrcadlovm obrazem prvnho. Krlovsk pr je ve skutenosti vdy a vude a priori, a proto lidsk pr znamen daleko spe individuln, asoprostorovou konkretizaci vnho praobrazu, alespo ve sv duchovn struktue, kter je vtitna biologickmu kontinuu. Dalo by se tedy ci, e pask prasat pedstavuje prv takovho animlnho lovka, jemu je kdesi v nadsvt pidruena partnerka. Krlovsk pvod dokazuje jej spojitost s a priori existujcm poloboskm prem. Ten pedstavuje z tohoto pohledu vechno, m se jet lovk me stt, jen kdy se vyplh dost vysoko na svtov strom*389. Nebo jak
Pokud animu nahrad lidsk osoba. Velk strom odpovd alchymickmu arbor philosophica. Setkn pozemskho lovka s animou v podob Meluzny, kter sestupuje z koruny, je znzornno napklad v Ripleyho Svitku (Scroll). Viz Psychologie a alchymie, Vbor z dla C. G.Junga, sv. VI, obr.
389 388

225

se mlad past zmocuje sv urozen ensk poloviky, bl se zrove k poloboskmu pru a povzn se tak do sfry krlovstv, tj. veobecn platnosti. V mezihe Chymick svatby Christiana Rosencreutze se setkvme se stejnm motivem: krlovsk syn mus svou krlovskou nevstu nejdve vysvobodit z moci mouenna, jemu se dobrovoln oddalajako konkubna. Mouenn zde pedstavuje alchymick nigredo, v nm je ukryta substance arkna; tato mylenka tvo dal paralelu naeho mytologmu, psychologicky eeno, dal variantu tohoto archetypu. Stejn jako alchymie, i nae pohdka popisuje ty nevdom pochody, kter kompenzuj kesansk stav vdom. Zobrazuje psoben ducha, kter rozvj kesansk mylenky pes hranice, je stanovilo crkevn pojet, aby nalezl odpov na otzky, na n nedovedl odpovdt stedovk ani novovk. Nen tk vidt, e v obraze druhho krlovskho pru tu mme protjek crkevn pedstavy o enichovi a nevst a e obraz myslivce a arodjnice je znetvoen kesanskho mylen na dosud petrvvajc nevdom wotanis-mus. To, e jde o nmeckou pohdku, in vc obzvlt zajmavou, ponvad tent wotanismus byl psychologickm kmotrem nacionlnho socialismu*390. Ten pedvedl takov sniujc znetvoen zcela zeteln. Pohdka vak na druh stran ukazuje, e dosaen totality jakoto celosti lovka je mon jen zahrnutm zlho ducha a e je tento zl duch dokonce causa instrumentalis osvobodiv individuace. Na-cionln socialismus naprosto zvrtil tento cl duchovnho vvoje, k nmu smuje nejen proda, ale jeho pedobraz podv i kesansk doktrna, zniil mravn autonomii lovka a nastolil nesmyslnou totalitu sttu. Pohdka naopak ukazuje, jak je poteba postupovat, kdy chce lovk pekonat moc temnho ducha: je nutno pout jeho vlastn metody proti nmu sammu; to se pirozen neme stt, kdy magick podsvt temnho myslivce zstv nevdom a ti nejlep z nroda radji kou pouky a lnky vry, msto aby brali vn lidskou dui.

G. ZVR
Zabvme-li se duchem v jeho archetypick form, jak se nm jev v
257.
390 Srv. m Aufsdtze zur Zeitgeschichte, zejmna Wotan, a Nach der Katastrophe (Po katastrof), GW 10, Zivilisation im Ubergang (Civilizace na pechodu), a Das C. G.JungLesebuch.

226

pohdkch a ve snech, vyvstv obraz, kter se podivn li od vdom ideje ducha roztpen na velk mnostv vznam. Duch je pvodn duch v lidsk nebo zvec podob, je to daimonion, kter stoj proti lovku. V naem materilu vak u meme vystopovat rozen vdom, kter zan pozvolna okupovat pvodn nevdomou oblast a tato daimonia sten promuje ve svvoln iny. lovk si podrobuje nejen produ, ale i ducha, ani by si uvdomoval, co vlastn in. Osvcenmu rozumu se to jev jako uveden na sprvnou mru, kdy pozn, e to, co pokldal za duchy, je duch lidsk, a koneckonc jeho vlastn duch. Ve v dobrm i zlm nadlidsk, co dvj doby vypovdaly o daimonich, je jako nadszka redukovno na rozumnou mru, a tm se zd bt vechno v nejlepm podku. Byla ale obecn pijman pesvden minulosti vskutku a urit jen nadszkami? Nebyla-li jimi, pak integrace lidskho ducha neznamen nic menho ne jeho dmonizaci, ponvad nadlidsk duchovn sly, je kdysi pebvaly spoutny v prod, vstoupily do lidsk bytosti a propjily j moc, kter pemsuje hranice lidstv nejnebezpenjm zpsobem do neurit. Musme osvcenmu racionalistovi poloit otzku: Vedla jeho rozumn redukce k blahodrnmu ovldnut hmoty a ducha? Bude pyn na pokroky fyziky a medicny, na osvobozen ducha ze stedovk zatuchlosti a jako dobromysln kesan pouke na vysvobozen ze strachu z dmon. Ptme se ale dle: K emu vedly vechny dosavadn kulturn vdobytky? Ped naima oima le straliv odpov: lovk se dnho strachu nezbavil a na svt le temn mra. Rozum stle alostn selhv a hrzn se rozvj prv to, emu chtli vichni zabrnit. lovk se nsilm domohl uitku, ale zrove otevel i bezednou hlubinu svta; a kde se zastav, kde se jet me zastavit? Po posledn svtov vlce doufali lid v rozum a u se douf zase. Ale zrove ns fascinuj monosti tpen uranu a slibujeme si od toho zlat vk je to nejlep zruka, e se rozrostou hrzy zpustoen. A kdo to je, kdo to vechno zpsobil? Je to takzvan nekodn, nadan, vynalzav a rozumn lidsk duch, kter si bohuel nen vdom dmoninosti, kter v nm vz. A tento duch dl skuten vechno, aby se nemusel dvat na vlastn tv, a kad mu v tom pomh, jak me. Jen ne dnou psychologii, protoe by ns ta vstednost mohla pivst k sebepoznn! To u radji vlky, kter zavinil ten druh; a nikdo nevid, e cel svt ve sv posedlosti dl to, ped m utkme a eho se dsme.

227

Oteven eeno: zd se mi, e minul doby nepehnly, e se duch nezbavil dmoninosti a e se lid dky vdeckmu a technickmu vvoji vydali do rostoucho nebezpe posedlosti. Pro archetyp ducha je sice charakteristick, e je schopen psobit jak dobro, tak zlo, ale zle na svobodnm, to znamen vdomm rozhodnut lovka, zda se i dobro nepromn v nco satanskho. Jeho nejhorm hchem je nevdomost, j se s nejvt zbonost oddvaj prv ti, kdo by mli lidem slouit jako uitel a vzory. Kdy konen nadejde as, kdy nebudeme lovka brt barbarsky, nbr se v vnost budeme hledat prostedky a zpsoby, abychom ho zbavili zlch duch, vytrhli ho z jeho posedlosti a nevdomosti a uinili z toho nejdleitj kol kultury? Copak u nelze konen pochopit, e se vnitn povahy lovka dn vnj zmna ani zlepen nedotk a e nakonec vechno zvis na tom, zda lovk, kter zachz s vdou a technikou, je i nen odpovdn? Kesanstv nm sice otevelo cestu, ta vak, jak ukazuj fakty, nevnikla dost hluboko pod povrch. Jakho zoufalstv bude jet teba, aby se vdcm lidstva otevely oi natolik, aby se alespo oni sami dovedli zdret pokuen?

228

TRANSCENDENTN FUNKCE
(Die transzendente Funktion) Z nminy peloili: PhDr. Kristina ern, Jan ern. lnek byl napsn v roce 1916. Rukopis byl do roku 1953 uloen v autorovch aktech. V roce 1957 se objevil v anglickm pekladu jako soukrom tisk vydan studenty Institutu C. G.Junga v Curychu. Nmeck originl pepracovan autorem tvoil jeho pspvek ke Geist und Werk. Aus der Werkstatt unseren Autoren. Zum 75. Geburtstag von Dr. Daniel Brody, Rhein-Verlag, Zrich 1958. lnek je zaazen do 8. svazku GW, Die Dynamik des Unbewufiten (Dynamika nevidom).

PEDMLUVA
lnek, kter mte ped sebou, vznikl v roce 1916. Nedvno jej objevili studenti Institutu C. G. Junga a anglick peklad jeho prvn provizorn podoby vydali jako soukrom tisk. Rukopis jsem pi zachovn jeho mylenkovch pochod a nutn omezenho obzoru stylisticky pepracoval, aby dostal publikovatelnou podobu. Po dvaatyiceti letech problm neztratil nic ze sv aktulnosti, jakkoli by jeho dnen popis poteboval mnoh doplnn, co kad znalec ltky ihned pozn. Vysok vk mi bohuel nedovoluje, abych takov sil podstoupil. Uchovejme tedy lnek ve v jeho neplnosti jako historick dokument. Nech dosvd sil o pochopen, je si vyadovaly prvn pokusy o syntetick pojet duevnho dn v procesu lby. A jeliko alespo zkladn vahy plat i dnes, nech lnek tene podnt k irmu a hlubmu pochopen tohoto problmu. Ten je totiidentick s univerzln otzkou: Jak se prakticky vypodat s nevdomm? Je to otzka, kterou si klade indick filosofie, zejmna buddhismus a zenov filosofie. Nepmo je to vak zkladn praktick otzka vech nboenstv a filosofi vbec. Vdy nevdom nen jen to i ono; je to neznmo, kter se ns bezprostedn dotk. Jev se nm jako psychick, ale o jeho skuten povaze se toho d vyptrat stejn mlo jako o hmot nebo stejn mnoho, pokud to vyjdme optimisticky. Avak zatmco fyzika si je vdoma modelov povahy svch vpovd, vyjaduj se nboensk filosofie metafyzicky a sv obrazy hypostazuj. Kdo se dosud dr takovho stanoviska, neme rozumt psychologick vpovdi; bude j vytkat, e je

229

metafyzick nebo materialistick nebo alespo agnostick, ne-li dokonce gnostick. Takov vlastn stle stedovc kritici mne pranuj jednou jako mystika a gnostika, podruh jako ateistu. Na toto nedorozumn musm poukzat jako na zkladn pekku pochopen: jedn se o urit nedostatek vzdln, kter nev nic o kritice poznn, a proto naivn pedpokld, e mtus mus bt historicky pravdiv, a pokud ne, pak nen vbec nim. Pro takov lidi je pouit mytologickch a folkloristickch vpovd se zetelem k psychologickm skutenostem naprosto nevdeck. Takov pedsudek zataras pstup k psychologii nevdom a tm tak cestu k dalmu rozvoji vnitnho lovka, jeho intelektuln a morln selhn je jednm z nejbolestivjch odhalen na epochy. Kad, kdo k tomu m co ci, mluv o tom, co by se mlo a co se mus, ani si viml, jak alostnou bezmocnost tm piznv. Vechny prostedky, kter doporuuje, jsou prv ty, kter selhaly. Psychologie je ve svm hlubm smyslu sebepoznn. To se vak ned fotografovat, spotat, zvit a zmit, a tak je nevdeck. Je ale ten stle velice neznm psychick lovk, kter vdu provozuje, tak nevdeck, tedy nehodn dalho zkoumn? Pokud mtus necharakterizuje psychickho lovka, musme tak upt ptku snovai jeho hnzdo a slavkovi jeho zpv. Existuje dostatek doklad k pedpokladu, e lovk m obecn hluboce zakoenn odpor k tomu, aby se o sob dovdl nco vc, a prv tady lze hledat vlastn pinu toho, e navzdory vekermu vnjmu pokroku nedolo k pimenmu vnitnmu vvoji a zlepen. Dodatek k anglickmu vydn Sebranch spis: Metoda aktivn imaginace*391 je nejdleitj pomcka pi produkci tch obsah nevdom, kter le takka pod prahem vdom a kter by, jakmile by zintenzivnly, vnikly do vdom nejspe spontnn. Metoda m tud sv nebezpe a nemla by se pouvat bez lkask kontroly. Men nebezpe spov v tom, e probhne snadno bez vsledku, ponvad pejde k Freudovm takzvanm volnm asociacm, m pacient upadne do sterilnho kolobhu vlastnch komplex, z nho se stejn nedoke vysvobodit. Dal, samo o sob nekodn riziko zle v tom, e sice dojde
K aktivn imaginaci viz t: str. 47; Cle psychoterapie, Vbor z dla C. G. Junga, sv. I; Vztahy mezi j a nevdomm, Vbor z dla C. G.Junga, sv. III; Zur Empirie des Individuationsprozesses (K empirii individulnho procesu), GW9/1, Die Archetypen und das kollektive UnbewuSte (Archetypy a kolektivn nevdom).
391

230

k produkci autentickch obsah, ale pacient jim vnuje vhradnestetick zjem, m uvzne v jejich fantasmagorii, a tm se pirozen nieho nedoshne. Smysl a hodnota tchto fantazi se projev teprve pi jejich integraci do cel osobnosti, co je chvle, kdy se s nimi konfrontujeme podle smyslu a tak morln. Pi poslednm, tetm nebezpe kter je za jistch okolnost velice zvan jde o to, e podprahov obsahy u maj tak vysok energetick nboj, e jakmile jim aktivn imaginace uvoln cestu, vdom jim podlehne a osobnost upadne do jejich moci. Tm vznikne stav, kter nelze alespo doasn odliit od schizofrenie a me dokonce dojt ke skuten psychotick epizod. Tato metoda nen tud dn dtsk hraka. K jej nebezpenosti pispv i obecn panujc podceovn nevdom. Na druh stran vak pedstavuje neocenitelnou psychoterapeutickou pomcku. C. G.Jung Ksnacht, z 1959 Pod nzvem transcendentn funkce nen teba chpat nic tajuplnho, takka nadpirozenho nebo metafyzickho je to psychologick funkce, jej povahu lze srovnat se stejnojmennou matematickou funkc a funkc imaginrnch a relnch sel. Psychologick transcendentn funkce vychz ze spojen vdomch a nevdomch obsah. Zkuenost dostaten pouila kadho, kdo se zabv analytickou psychologi, e vdom a nevdom se ve svm obsahu a tendencch shoduj zdka. Jak ns u zkuenost, nen tento nedostatek paralelnosti nhodn nebo bezplnovit, ale spov v tom, e nevdom se k vdom chov kompenzan nebo komplementrn. Mohli bychom to formulovat tak obrcen a ci, e vdom se chov komplementrn k nevdom. Tento vztah vychz z toho, e: 1. obsahy vdom maj prahovou hodnotu, take vechny pli slab prvky zstvaj v nevdom; 2. vdom vyvj dky svm zenm funkcm vi vekermu materilu, kter se prv nehod, zbrany (co Freud oznail jako cenzuru), m se tento nehodc materil propad do nevdom; 3. vdom vytv momentln proces pizpsoben, zatmco nevdom obsahuje vechen zapomenut materil individuln minulosti a zrove vechny zddn strukturln funkn stopy lidskho ducha; 4. nevdom obsahuje fantazijn kombinace, kter se dosud nedostaly nad prh, ale asem se za patinch okolnost mohou vynoit na svtlo vdom. Z tohoto pehledu u samo o sob vyplv, e nevdom je vi vdom

231

zameno komplementrn. Uritost a zamenost vdomch obsahuje ve fylogenezi velmi pozd zskan vlastnost, kter napklad u dnench primitiv ve velk me chyb. Prv tak asto je poruena u neurotika, kter se od normlnho lovka odliuje tm, e se jeho prh vdom snadnji posune, jinmi slovy, dlc stna mezi vdomm a nevdomm je propustnj. Psychotik je ovem zcela pod pmm vlivem nevdom. Uritost a zamenost vdom je nesmrn dleit vymoenost, kterou lidstvo vykoupilo nejtmi obmi; zrove mu vak prokzala nejvt sluby. Vda, technikaa civilizace by bez n prost nebyly mon, nebo pedpokldaj vytrvalost, pravidelnost a zamenost psychickho procesu na cl. Tyto vlastnosti jsou nezbytnm pedpokladem od nejvyho sttnho ednka, lkae, inenra a k ndenkovi. Sociln bezcennost stoup obecn v t me, v jak jsou tyto vlastnosti ochromeny nevdomm. Existuj ovem i vjimky, a to zejmna lid s tvrm nadnm. Jejich pednost tkv prv v propustnosti dlc stny mezi vdomm a nevdomm. Socilnm organizacm, kter vyaduj pravidelnost a spolehlivost, jsou vjimen lid zpravidla mlo platni. Je proto nejen pochopiteln, ale i nutn, aby byl v jednotlivm ppad psychick proces co mon pevn a urit, nebo to vyaduje ivotn nutnost. S pednostmi tchto vlastnost je vak spojena i velk nevhoda: jejich zamenost v sob zahrnuje inhibici nebo vylouen vech tch psychickch prvk, kter se k nmu zdnliv nebo skuten nehod, respektive jsou schopny odklonit vyznaen smr v jeho smyslu a vst proces k nechtnmu cli. Jak ale pijt na to, e se doprovodn psychick materil nehod? Takov poznn spov na sudku, kter pevn stanov smr vytyen a chtn cesty. Tento soud je stranick a pedpojat, nebo vybr jedinou monost na et vech ostatnch. Soud vdy vychz ze zkuenosti, to znamen z toho, co je ji znmo. Obvykle tedy nen vbec zaloen na nem novm, dosud neznmm, co by za uritch okolnost mohlo zamen proces podstatn obohatit. To pirozen nen mon, protoe nevdom obsahy nemohou doshnout vdom. Takov soudy zpsob, e se zamen proces stane nutn jednostrannm, i kdy je racionln sudek mnohostrann a zdnliv nepedpojat. Racionln sudek me bt dokonce pedsudkem; rozumn je toti to, co se nm jako rozumn jev. Co se nm tedy jev jako

232

nerozumn, vyloume prv kvli jeho iracionlnmu charakteru, jen me bt skuten iracionln, ale me se nm tak pouze jevit, ani tomu tak ve vym smyslu je. Jednostrannost je nevyhnuteln nutn vlastnost zamenho procesu, protoe smr je jednostrannost. Jednostrannost je zrove pednost i nevhoda. I kdy nevhodu navenek nerozpoznme, pece existuje v nevdom zejm protikladn pozice, pokud prv nejde o ideln ppad plnho soubhu vech psychickch komponent v tme smru, co je ppad, jeho monost nememe teoreticky popt, ale prakticky je mon jen velice zdka. Protikladn pozice v nevdom je nekodn tak dlouho, dokud nevykazuje vy energetick hodnoty. Jakmile vak napt protiklad pi pli velk jednostrannosti stoupne, protikladn tendence proraz do vdom, a to zpravidla prv v okamiku, kter je pro proveden zamenho procesu prv nejdleitj. A tak se enk peekne, prv kdy mu nejvce zle, aby neekl nic hloupho. Tento okamik je kritick, protoe vykazuje nejvy energetick napt, kter pi ji existujcm nboji nevdom snadno pesko a vyvol nevdom obsah. N civilizovan ivot vyaduje koncentrovanou, zamenou innost vdom a vytv tak riziko znanho oddlen od nevdom. m vce se pi zamenm fungovn vzdlmeod nevdom, tm spe se me vytvoit pslun intenzivn protikladn pozice, kter pokud proraz me mt nemil nsledky. Pi analytick terapii na ns siln zapsobilo, jak jsou nevdom vlivy dleit, co ns pouilo o tom, e je v praktickm ivot nemoudr oekvat, e se po takzvanm ukonen lby nevdom eliminuje nebo uti. O tto skutenosti mnoz pacienti temn vd, a tak se bu vbec, nebo jen velmi tko odhodlvaj vzdt se analzy, pestoe pacienta i lkae pocit zvislosti obtuje a pipad jim nepstojn. Nkte se pmo boj pokusit se o to a postavit se na vlastn nohy, nebo ze zkuenosti vd, e nevdom me vdy znovu a zdnliv nevypoitateln ruiv zashnout do jejich ivota. Dve se pedpokldalo, e pacienti jsou pipraveni pokraovat v normlnm ivot, jakmile se pou o praktickm sebepoznn natolik, e jsou napklad schopni rozumt vlastnm snm. Zkuenost vak ukzala, e sami lkat analytici, u nich bychom ekali, e interpretaci sn zvldli, vi vlastnm snm asto kapituluj a mus se obrtit na kolegu, aby jim

233

pomohl. Jestlie se tedy i u toho, kdo pedstr, e metodu odborn ovld, uke, e nen schopen uspokojiv vyloit vlastn sny, tm mn to meme oekvat od pacienta. Freudova nadje, e se d nevdom vyerpat, se nesplnila. Snov ivot a vpdy nevdom pokrauj mutatis mutandis bezstarostn dl. Existuje obecn rozen pedsudek, kter analzu pojm jako jakousi kru, kterou na sebe nechme po njakou dobu psobit, a pak jsme z nijako vylen proputni. Je to laick omyl, kter pochz jet z potenho obdob psychoanalzy. Analytickou lbu meme pokldat za nov pizpsobovn psychologickho postoje, jeho je dosaeno za pomoci lkae. Tento nov zskan postoj, kter lpe odpovd vnitnm a vnjm podmnkm, me sice samozejm njakou dobu vydret, ale je jen velmi mlo ppad, kdy m jednorzov kra tak trval vsledek. Lkask optimismus, kter, jak znmo, v dn dob neskrblil reklamou, m vdy po ruce zprvy o definitivnm vylen. Nemli bychom se vak nechat zmst praktikem, kter je jen lidsk i pli lidsk; musme mt naopak stle na zeteli, e nevdom ije dl a stle znovu vytv problematick situace. Nemusme bt pesimistit; na to jsme vidli hodn dobrch vsledk, k nim nm pomohlo tst a dkladn prce. To nm ovem nebrn, abychom nepotali s tm, e analza nen kra, kter zabere jednou provdy, ale e je to pedevm pouze vce i mn dkladn nov pizpsoben. Neexistuje vak naprosto dn zmna, kter by platila bezpodmnen a natrvalo. ivot chce bt vdy zas a znovu zskvn. Existuj nanejv trval kolektivn postoje, kter umouj typick een konflikt. Kolektivn postoj vpravuje individuum hladce do spolenosti, jeliko na nj psob jako kad jin ivotn okolnost. Pacientovy pote ale spovaj prv v tom, e se jeho individuln danost ned hladce vpravit do typick normy a vyaduje individuln een konfliktu, pokud m bt zachovna ivotaschopn celost osobnosti. Tomuto kolu neme dostt dn racionlneen a dn kolektivn norma, kter by mohla nahradit individuln; een beze ztrt prost neexistuje. Nov postoj zskan v analze pestane nutn dve nebo pozdji v uritm ohledu stait, nebo ivot pod plyne a domh se stle novho pizpsoben, protoe dn pizpsoben nesta jednou provdy. Mohli bychom ovem vznst poadavek, e lebn metoda mus bt takov, aby se nov orientace dalo doshnout bez tkost i v pozdjm ivot. Jak ns

234

u zkuenost, prv o to do urit mry jde. asto vidme, e pacienti, kte proli dkladnou analzou, maj pi pozdjm novm pizpsoben vznamn men pote. Tyto pote jsou pesto dost ast a nkdy i dost obtn. A tak se stv, e i pacienti, kte zaili dkladnou lbu, se pozdji asto obracej na svho nkdejho lkae a daj jej o pomoc. Ve srovnn s obecnou lkaskou prax to pece nen nic podivnho, ale popr to nejen urit patn pojat terapeutick entusiasmus, ale i nzor, e analza je jednorzov kra. Je nakonec vysoce nepravdpodobn, e by mohla existovat terapie, kter odstran vechny pote. lovk pote potebuje, pat k jeho zdrav. lovku se jako pebyten jev jen jejich nepstojn mra. Zkladn terapeutickou otzkou nen, jak pouze odstranit momentln pote, ale jak se spn utkat s tmi budoucmi. Otzka zn: Jak duchovn-morln postoj je nutno zaujmout vi ruivm vlivm nevdom a jak jej lze pacientovi zprostedkovat? Odpov spov zjevn v tom, e se zru oddlen vdom od nevdom. Ned se to udlat tak, e by se obsahy nevdom jednostrann odsoudily vdomm rozhodnutm, ale daleko spe tak, e je teba rozpoznat jejich smysl pro kompenzaci jednostrannosti vdom a potat s nm. Tendence nevdom a vdom jsou dva faktory, kter spolen tvo transcendentn funkci. Nazv se transcendentn, protoe umouje pechod od jednoho postoje ke druhmu organicky, tj. bez ztrty nevdom. Konstruktivn metoda pedpokld vdom poznn, kter u pacient existuje alespo potenciln a me bt tedy pivedeno do vdom. Pokud lka o tchto monostech nic nev, neme v tomto ohledu ani u pacienta nic rozvjet, ledae by se tomu lka s pacientem pleitostn vnovali, co ale zpravidla meme vylouit. V praxi tedy transcendentn funkci zprostedkovv pacientovi pslun vzdlan lka, co znamen, e mu pomh, aby spojil vdom a nevdom a doclil tak novho postoje. V tto funkci lkae spov jeden z rozlinch vznam penosu: pacient se pi penosu pimkne ke lovku, od nj si slibuje dosaen novho postoje; v penosu se sna dosci promny, kterou nutn potebuje, i kdy si toho nen vdom. Lka tedy pro pacienta pedstavuje nepostradatelnou postavu, kter je k ivotu absolutn poteba. Jakkoli se takov zvislost me jevit jako infantiln, pesto je v n vyjdeno nesmrn dleit oekvn, a kdy je lka zklameme mu

235

astou odmnou trpk nenvist. A tak je dleit vdt, o co takovmu oekvn, kter je v penosu ukryto, jde: mme toti sklon chpat tento poadavek pouze reduktivn jako erotickou infantiln fantazii. Kdybychom vak vzali doslova, e se tato fantazie zpravidla vztahuje k rodim, znamenalo by to, e pacient, respektive jeho nevdom, m skuten jet nebo opt oekvn, kter ml kdysi jako dt vi rodim. Zdnliv je to stle stejn oekvn, jak m dt ve vztahu k rodiovsk pomoci a ochran, ale z dtte se mezitm stal dospl a to, co je u dtte normln, nen u dosplmu vlastn. Je to jen metaforick vraz pro potebu pomoci v nouzi, kter se ve vdom nerealizovala. Historicky je jist sprvn, kdy erotick charakter penosu vysvtlme zptnm poukazem na infantiln ers. el a smysl penosu se tm ovem nevysvtl a vklad, e jde o infantiln sexuln fantazii, ns odvd od skutenho problmu. Pochopen penosu nememe hledat v jeho historickch pedpokladech, nbr v jeho elu. Jednostrann reduktivn vysvtlen odporuje smyslu, zvlt kdy krom rostoucho pacientova odporu nevychz najevo nic novho. Do len se vkrd nuda, co nen nic jinho ne vraz monotonie a mylenkov chudoby, a to nikoli nevdom, jak se obas pedpokld, ale analytika, kter nechpe, e tyto fantazie je teba pojmat nikoli jen konkretisticky reduktivn, ale spe konstruktivn. Takov nhled asto rzem promn vznouc situaci. Jakmile zachzme s nevdomm konstruktivn, tj. kdy se ptme po smyslu a elu, klademe zklad vhledu do procesu, kter nazvm transcendentn funkc. Tady zejm nen zbyten vsuvka o ast nmitce, e konstruktivn metoda je sugesce. Metoda spov v tom, e symbol (toti snov obraz nebo fantazie) u nen hodnocen smioticky jako jaksi pznak elementrnch pudovch proces, ale skuten symbolicky, piem symbolem rozumme vraz, kter co nejlpe reprodukuje komplexn skutenost, kterou vdom dosud jasn neuchopilo. Analytickm eenm takovho vrazu nezskme nic jinho, ne objasnn jeho elementrnch komponent, z nich se pvodn skldal. Tm nechceme popt, e i ir vhled do jednotlivch prvk m do jist mry sv vhody. Pomj vak otzku elu. een symbolu je tedy v tomto stadiu analzy nutno zavrhnout. Metoda propracovn smyslu, kter symbol naznauje, je ovem t jako pi analytickm een: sbrme pacientovy npady, kter zpravidla

236

zcela sta k tomu, aby se daly synteticky pout. A opt tu vyuijeme nikoli smiotick, ale symbolick pohled. Otzka zn, k jakmu smyslu poukazuj npady A, B, C atd. v souvislosti s manifestnm obsahem snu. Neprovdan pacientce se zdlo, e j nkdo pedv drahocenn, bohat zdoben prastar me vykopan z njak mohyly. Pacientiny npady Kord jejho otce, kter ped n jednou nechal zablsknout ve slunci, co na ni zvlt zapsobilo. Jej otec byl v kadm ohledu inorod mu s pevnou vl, s boulivm temperamentem, se sklonem k milostnm dobrodrustvm. Keltsk bronzov me. Pacientka se pyn svm keltskm pvodem. Keltov jsou temperamentn, bouliv, vniv. Vzdoba vyhlela tajupln, star tradice, runy, znamen star moudrosti, prastar kultury, ddictv lidstva vynesen z hrobu opt na denn svtlo. Analytick vklad
Pacientka m vyloen otcovsk komplex a kolem otce, kterho zhy ztratila, splt bohat erotick fantazie. Stle zaujm matino msto, ovem se silnm odporem vi otci. Nikdy nebyla schopna pijmout mue, kter se podobal otci, a tak si proti sv vli vybrala slabosk neurotick mue. I v analze mla prudk odpor vi lkai-otci. Sen vyhrabal jej pn mt zbra svho otce. Teoretick anticipace by zde ihned ukazovala na falickou fantazii.

Konstruktivn vklad
Vypad to, jako by pacientka takovou zbra potebovala. Jej otec zbra ml. Byl inorod a tak tak il, vzal na sebe pote svho tempe-ramentu, take ml sice vniv pohnut ivot, ale nebyl neurotick. Tato zbra je star ddictv lidstva, kter bylo v pacientce pohbeno a na denn svtlo jej dostala prce na vykopvkch (analza). Zbra m co dlat s vhledem, s moudrost. Slou k toku a obran. Zbran jejho otce byla vniv, nezlomn vle, kterou si razil cestu ivotem. Pacientka byla doposud kadopdn jeho protikladem. Je prv v bod, kdy zjiuje, e lovk me tak chtt a nejen se nechat unet, jak vdycky vila. Vle zaloen na ivotn moudrosti a vhledu je star ddictv lidstva, kter je uloeno, by doposud pohbeno, i v n, protoe je i v tomto ohledu dcerou svho otce, co ale dosud pro svou ryz zhkanost a dtinskou ltostivost nezhodnotila. Byla krajn pasivn a oddvala se sexulnm fantazim.

V tomto ppad nebylo poteba, aby jej lka doploval njakmi dalmi analogiemi. Pacientiny asociace poskytly vechno, co bylo teba.

237

Proti takovmu zachzen se snem by se dalo namtnout, e jde o sugesci. Pitom se pln zapomn, e sugesce, vi n neexistuje vnitn pohotovost, nen bu pijata vbec, nebo je-li pece jen po velkm nalhn pijata, ihned se zase vytrat. Sugesce, kter je pijata trvale, vdy odpovd siln psychologick pohotovosti, kterou takzvan sugesce pouze vyvolala. Takov nmitka je tedy bezmylenkovit a pipisuje sugesci magickou slu, kterou zcela postrd, nebo jinak by mla sugestivn terapie neslchan inky a analytick procedura by pak byla zcela zbyten. Tak to ale opravdu nen. Nmitka vi sugesci navc zcela pomj skutenost, e npady pacientky sam poukazuj na kulturn vznam mee. Po tomto odboen se vrtme k otzce transcendentn funkce. Vidme, e transcendentn funkce se pi len jev jako takka umle navozen, protoe ji podstatn podporuje pomoc lkae. M-li vak pacient stt na vlastnch nohou, neml by bt na vnj pomoc odkzn natrvalo. Interpretace sn by byla sice ideln, byl by to ideln prostedek syntzy nevdomch a vdomch dat, ale praktick obte pi vlastn analze sn jsou pli velk. K vytvoen transcendentn funkce potebujeme data z nevdom. Zde se nabz pedevm sen jako vraz nevdomch proces, k nmu se dostaneme nejsnze. Je to takka ist produkt nevdom. O zmnch, jimi v procesu uvdomovn prochz, nelze pochybovat, ale nebereme je v vahu, nebo jsou rovn nevdom provenience a nejde o zmrn deformace. Mon zmny pvodnho snovho obrazu pochzej z povrchnj vrstvy nevdom a tvo je nevdom materil, kter lze rovn zuitkovat. Jsou to rozvit fabulace ve smyslu snu. Tot plat tak o astch nslednch pedstavch, kter se objevuj spontnn v polospnku nebo bezprostedn pi probuzen. Jeliko sen pochz ze spnku, m jako takov vechny pznaky abaissement du niveau menta! (snen duevn rovn Janet), tj. malho energetickho napt: logickou diskontinuitu, fragmentrnost, vytven analogi, povrchn asociace eov, zvukov a obrazn povahy, kontaminace, iracionalitu vrazu, zmatenost atd. Pi silnjm energetickm napt zskvaj sny uspodanj charakter, jsou dramaticky komponovan, ukazuj zetelnou souvislost smyslu a jejich asociace nabvaj na hodnot. Jeliko je energetick napt ve spnku zpravidla velice mal, maj i sny jakoto vraz obsah nevdom ve srovnn s vdommi obsahy malou

238

hodnotu. Nevdom obsahy jsou z konstruktivnho hlediska obtn srozumiteln, zatmco z reduktivnho hlediska jim lze vtinou porozumt snze. Sny jsou tud obecn nevhodn, respektive tko pouiteln materil pro transcendentn funkci, protoe kladou na subjekt vtinou pli velk nroky. Musme se tedy porozhldnout po jinm zdroji: existuj napklad nevdom interference v bdlm stavu, takzvan spontnn npady, nevdom poruchy jednn, vzpomnkov klamy, zapomnn, symptomatick jednn atd. Tento materil je vtinou hodnotn spe z hlediska reduktivnho ne konstruktivnho; je pli fragmentrn a postrd del souvislosti, kter jsou pro pochopen smyslu nezbytn. Nco jinho jsou spontnn fantazie. Vystupuj vtinou v relativn komponovan a souvisl podob a asto obsahuji njak zjevn vznam. Mnoz pacienti jsou schopni produkovat fantazie kdykoli vylou prost kritickou pozornost a nechaj je voln vystoupit. Takov fantazie lze vyut, ale tento zvltn dar nen pli ast. V tto schopnosti je vak mono se speciln vycviit, take poet lid schopnch takov voln fantazijn tvorby se d podstatn zvit. Trnink spov pedevm v tom, e se systematicky cvi vyazen kritick pozornosti, m se vyprzdn vdom a to pak napome k vynoen fantazi, kter jsou u pipraveny. To ovem pedpokld, e jsou pipraveny fantazie skuten obsazen libidem. K tomu pirozen nedochz vdy a vude. Kdy tomu tak nen, je poteba zvltnch opaten. Ne se tmito zvltnmi metodami zanu zabvat, musm se vrtit k osobnmu pocitu, kter mi k, e ten m pochybovanou otzku, k emu vlastn takov ponn je a pro se mus za vech okolnost vyvolvat nevdom obsahy. Sta pece, e se as od asu svm vlastnm zpsobem a vtinou nemile pipomenou samy; nen pece teba tahat nevdom na povrch nsilm. Clem analytick lby by naopak mlo bt zbavit nevdom fantazi a zbavit ho tak soben. Nepipad mi zbyten, kdy se tmto pochybm budeme vnovat ponkud zevrubnji, protoe metody uvdomovnnevdomch obsah se mohou jevit jako nov, nezvykl a mon i podivn. Proto se nejdve musme s tmito pirozenmi nmitkami vypodat, aby nm nepekely, a se pustme do demonstrace uvedench metod. Jak jsme ji ekli, vdom obsahy potebujeme doplnit nevdommi.

239

Kdyby byl vdom postoj zamen jen v mal me, mohlo by nevdom vplvat pln samo od sebe, co se prv dje vem lidem, u nich napt vdom patrn nedosahuje vyho stupn pkladem jsou primitivov. Chceme-li si u nich zjednat pstup k nevdom, nepotebujeme k tomu dn zvltn prostedky. V uritm smyslu je nepotebujeme vbec, nebo ten, kdo svou nevdomou strnku zn nejmn, je j ovlivnn nejvce. Nen si toho vak vdom. Nevdom se ivota skryt astn vdy a vude; tuto spoluast nen teba hledat. To, co je poteba hledat, je uvdomn nevdomch obsah, kter se chystaj proniknout do naeho jednn; meme tak zabrnit tajnmu vmovn nevdom a jeho nedoucm nsledkm. Padne jist otzka: Pro nememe ponechat nevdom jemu sammu? Kdo jet v tomto ohledu nem njak patn zkuenosti, nebude pirozen hledat pleitost, jak nevdom kontrolovat. Kdo ale potebnou zkuenost m, ten uvt i pouhou monost kontroly nevdom. Nezbytnou podmnkou vdomho procesu je, jak jsme vidli, zamenost, kter je vak podmnna nevyhnutelnou jednostrannost. Jeto je psch stejn jako iv tlo autoregulujc soustava, pipravuje se v nevdom vdy regulujc protikladn psoben. Nebt zamenosti vdom funkce, mohly by protikladn vlivy nevdom zashnout ihned. Prv zamenost je vyluuje. Tm se samozejm nepotla protikladn psoben, kter navzdory tomu probh. Jeho regulujc vliv je vak vyazen kritickou pozornost a clevdomou vl, protoe se jako takov k vdommu zamen nehod. Psch civilizovanho lovka tedy u nen autoregulujc soustava, ale lze ji pirovnat ke stroji. Na jedn stran je jeho automatick regulace rychlosti natolik necitliv, e ve sv innosti pokrauje a k sebepokozen, a na druh stran je podroben zsahm jednostrann orientovan svvole. Je-li nevdom protikladn psoben potlaeno, ztrc svj regulujc vliv. Zane pak psobit jako urychlen a zintenzivnn ve smru vdomho procesu. Vypad to, jako by protikladn psoben ztrcelo svj regulujc vliv a vechnu svou energii, nebo se objevuje stav, kdy nejene u dn inhibujc protikladn psoben neprobh, ale jako by se jeho energie pidvala k energii vdomho smovn. To samozejm zprvu usnadn proveden vdomho zmru, kter vak nic nebrzd, take se me prosadit nemrn na et celku. Kdy nkdo napklad formuluje njak ponkud sml tvrzen a potla pitom protikladn psoben, toti

240

pochybnost, kter je na mst, bude pak o to vce a k vlastn kod na svm tvrzen trvat. Snadnost, s jakou se d protikladn psoben vyadit, odpovd stupni disociovatelnosti psch a vede ke ztrt instinktu, kter je pro civilizovanho lovka pznan a zrove nutn, protoe pudy s pvodn silou podstatn ztuj sociln pizpsoben. Pesto nejde o skuten zakrnn pud, ale zpravidla jen o relativn trval produkt vchovy, kter by se nikdy nemohl tak ustlit, kdyby neslouil dleitm zjmm individua. Abych nemluvil o kadodennch pkladech z praxe, zmnm se o ppadu Nietzscheov, jak se projevuje v knize Tak pravil Zarathustra. Objev vyho i nejerednjho lovka odpovd nevdom regulaci, nebo vy lid chtj Zarathutru sthnout do sfry prmrnho lidstv, kter odedvna existuje, a nejerednj lovk je dokonce personifikac protikladnho psoben samho. Ale Zarathutrv morln lev vechny tyto vlivy, ale pedevm soucit, svm evem zaene zptky do jeskyn nevdom. Je tak potlaen regulujc vliv, ale nikoli skryt protikladn psoben nevdom, kter je v Nietzscheovch spisech jasn patrn. Ten nejdve hled Neptele ve Wagnerovi, jemu neme odpustit Parsifala, ale vechen jeho hnv se brzy sousted na kesanstv a zvlt na Pavla, jemu se v uritm ohledu vedlo podobn. Jak znmo, psychza pinesla Nietzschemu pedevm identifikaci s Ukiovanm a s roztrhanm Zagreem. V tto katastrof se protikladn psoben dostalo na povrch. Dalm pkladem je klasick ppad lenstv moci, kter se dochoval ve tvrt kapitole knihy Daniel. Kdy stanul Nebkadnesar na vrcholu sv moci, zdl se mu sen, kter mu ohlaoval netst, pokud se sm nepoko. Daniel interpretoval sen naprosto odborn, ale nedoel sluchu. Dal udlosti daly jeho vkladu za pravdu, protoe Nebkadnesar, kter regulujc vliv nevdom potlail, propadl psychze, jejm obsahem bylo prv protikladn psoben nevdom, jemu se chtl krl vyhnout: on, pn zem, se stal zvetem. Jeden znm mi kdysi vyprvl sen, v nm z vrcholku hory vykroil do przdna. Vysvtlil jsem mu nco o vlivu nevdom a varoval jsem jej ped pli nebezpenmi horolezeckmi podniky, kter neobyejn miloval. On se mi vak vysml a za nkolik msc skuten vykroil do przdna, spadl a zabil se.

241

Tyto vci se ve vemon me dj stle znovu, co lovka, kter je zail, nalad k pemlen. Uvdom si, jak snadno se regulujc vliv pehldne, a ml by se tedy snait, aby nevdomou regulaci, kterou tak potebujeme ke svmu duevnmu i tlesnmu zdrav, nepehlel. Takovou pomoc bychom mli hledat i v sebepozorovn a sebekritice. Avak pouh sebepozorovn a intelektuln sebeanalza k navzn kontaktu s nevdomm nesta. Pestoe lid nikdy nebudou ueteni patnch zkuenost, pece se vichni ostchaj je riskovat, zvlt kdy v, e vid by jedinou monost, jak se bez nich obejt. Tendence vyhnout se pokud mono nepjemnostem je zcela legitimn. Znalost regulujcch vliv me v mnoha ppadech skuten umonit, e se zbytenm patnm zkuenostem vyhneme. K mnoha oklikm, kter se nevyznauj zvltnm pvabem, ale navnmi konflikty, by vbec nemuselo dojt. Sta nm okliky a omyly, kter podstoupme v neznm a neprobdan zemi; ale zabloudit na irokch ulicch v obydlen zemi je jen k vzteku. Poznn regulujcch faktor nm to me uetit. A tak tu mme otzku: Jak jsou cesty a monosti, kter mme pi poznvn nevdom k dispozici? Kdy nen po ruce voln fantazijn produkce, musme si pomoci umle. Pleitost, kdy se meme o takovou pomoc obrtit, se vtinou objev v deprimovan nebo jinak naruen nlad, pro ni chyb dostaten dvod. Racionlnch dvod je pirozen dost. Sta teba u patn poas. Jako vysvtlen ns vak tyto dvody neuspokoj, protoe kauzln vysvtlen tchto stav sta vtinou jen tomu, kdo stoj mimo, a i tomu jen zpola. Vnj pozorovatel se spokoj, kdy je relativn nasycena jeho poteba kauzality; sta mu vdt, odkud vc pochz, protoe nect vzvu, kter pro toho druhho v depresi spov. Postien by toti nechtl ani tak znt odpov na otzku odkud jako spe k emu, nebo chce vdt, jak vc napravit. V intenzit afektivn poruchy spov hodnota, tj. energie, j by ml trpc disponovat, aby se mohl stavu snenho pizpsoben zbavit. Tm, e tento stav vytsnme nebo racionln znehodnotme, nic nezskme. Abychom se zmocnili patn umstn energie, bereme jako zklad nebo vchodisko procedury afektivn stav. Nladu si co mon nejvc uvdomme tak, e se do n nepokryt ponome a psemn zachytme vechny fantazie a jin asociace, kter se objev. Fantazii musme ponechat co nejvt pole psobnosti, avak nikoli tak, aby opustila okruh svho

242

objektu, jm je afekt, a ve svch dalch asociacch plcala takka pt pes devt. Tyto takzvan voln asociace ns odvdj od pedmtu ke vemonm komplexm, o nich si nejsme vbec jisti, e se vztahuj k afektu a e nepedstavuj pesunut, kter se dosazuj na jeho msto. Pi takovm ponn vysvitne vce i mn pln vraz nlady, kter odr obsah rozlady pomrn hodn konkrtn nebo symbolicky. Jeliko rozladu nezpsobilo vdom, ale je to nevtan interference nevdom, je propracovan vraz takka obrazem obsah a tendenc nevdom, kter jsou v rozlad globln obsaeny. Postup pedstavuje zpsob, jak afekt obohatit a objasnit, aby se tak i se svmi obsahy piblil k vdom. Nabude tak na psobivosti a tm i na srozumitelnosti. U sama takov prce me mt pzniv a oivujc vliv. Kadopdn se tm vytvo nov situace, nebo z afektu, kter se dosud k niemu nevztahoval, se stane vce i mn artikulovan pedstava, a to dky vstcnosti a kooperaci vdom. Tak jsme dospli k potku transcendentn funkce, toti ke spolenmu psoben nevdomch a vdomch dat. Afektivn porucha se me zpracovat i jinak, a to nikoli intelektulnm objasnnm, nbr nzornm ztvrnnm. Pacienti, kte maj jakkoli malsk nebo kreslsk nadn, mohou afekt vyjdit pomoc obrazu. Nezle pitom na technickm nebo esteticky uspokojivm zobrazen, ale jen na tom, aby byl dopn prostor fantazii, a jist i na tom, aby se vc udlala co mon nejlpe. V principu se tento postup shoduje s tm, kter jsme ji popsali. I v tomto ppad je vytvoen nevdom a vdom ovlivnn vtvor, kter ve spolenm produktu ztlesuje sil, je u nevdom smuje ke svtlu a u vdom k podstat. asto se vak vyskytuj ppady, kde chyb jakkoli jist uchopiteln afektivn rozlada a mme tu jen veobecnou, temnou, neuchopitelnou nelibost, pocit rezistence vi vemu, jakousi nudu, nebo nco jako neuritelnou nechu, icosi jako ble nedefinovatelnou przdnotu. V takovch ppadech dn uritj vchodisko nemme, ale je teba je nejdve vytvoit. Je tu nutn zvltn introverze libida, teba i podpoen pznivmi vnjmi podmnkami, jako je pln klid, zvlt v noci, kdy m libido tak i tak sklon k introverzi. Je noc: te hlasitji mluv ve inouc se studny. A tak m due je inouc se studna , jak k Nietzsche* 392. Kritickou pozornost je nutno vyadit. Vizuln nadan lid by sv
392

Tak pravil Zarathustra, Pse noci (Olomouc, Votobia, 1995) str. 94.

243

oekvn mli zamit na to, e se utvo vnitn obraz. Takov (snad hypnagogick) fantazijn obraz se zpravidla nabdne a je poteba jej peliv pozorovat a psemn zachytit. Akusticko-jazykov nadan vtinou sly vnitn slova. Zpotku jsou to teba jen fragmenty zdnliv nesmyslnch vt, kter je teba tak peliv zaznamenat. Jin v takovch chvlch prost sly svj jin hlas. Je toti nemlo tch, kdo maj jakhosi vnitnho kritika nebo soudce, kter posuzuje jejich jednn. Duevn nemocn sly tyto hlasy jako hlasit halucinace. Takov neslyn hlasy mohou ihned reprodukovat i normln lid s ponkud vyvinutm vnitnm ivotem. Tm pravideln je ovem vytsuj, nebo je notoricky obtuj a popouzej. Pro takov lidi nen pirozen tk, aby si utvoili vztah k nevdommu materilu, co je pedpoklad k transcendentn funkci. A jsou zase jin lid, kte vnitn nevid ani nesly, ale jejich ruce maj schopnost vyjadovat obsahy nevdom. Takovm pacientm prospje, kdy pouij plastick materil. Relativn vzcn jsou ti, jim jejich motorick nadn umouje vyjadovat nevdom pohybem, ppadn tancem. Nevhod, e pohyby se nedaj zachytit, meme elit tm, e se pohyby peliv nakresl, aby se nevytratily z pamti. Jet vzcnj, ale rovn pouiteln je automatick psan, bu pmo, nebo s planetou. I tento postup pin velice uiten vsledky. Dostvme se nyn k dal otzce, co by se mlo dl dt s materilem, kter jsme zskali jednm z popsanch zpsob. Na tuto otzku neexistuje dn apriorn odpov, protoe teprve z konfrontace vdom s produkty nevdom vznik pedbn reakce, kter uruje vechno dal. Jasno nm v tto vci me zjednat pouze praktick zkuenost. Pokud sah m dosavadn zkuenost, vypad to, e se vynouj hlavn dv rozdln tendence: jedna smuje ke ztvrnn, druh k pochopen. Tam, kde pev princip ztvrnn, se zskan materil obmuje a rozmnouje, piem se odehrv jaksi kondenzace motiv na vce nebo mn stereotypn symboly, kter podncuj tvr fantazii a pitom psob pevn jako estetick motivy. Tato tendence vede k estetickmu problmu umleck tvorby. Kde naopak pevauje princip pochopen, bude estetick aspekt relativn mlo zajmav a dokonce je obas vnmn jako pekka; msto toho se intenzivn vypodvme se smyslem nevdomho produktu. Zatmco estetick ztvrnn vrazu m tendenci setrvvat u formlnho

244

aspektu motivu, sna se intuitivn pochopen zachytit smysl asto z pouhch a nedostatench nznak, je nachz v materilu, ani bere ohled na prvky, kter by pi pelivjm ztvrnn vyly najevo.Oba tyto smry se neobjevuj libovoln, nbr vyplvaj z individulnho svrzu osobnosti. Oba smry maj sv rizika, respektive sv typick scest a omyly. Nebezpe estetick tendence je v peceovn formln strnky, respektive umleck hodnoty vytvoench forem, m je libido svedeno od skutenho cle transcendentn funkce na scest ist estetickoumleckch tvrch problm ztvrnn. Nebezpe snahy o pochopen spov v pecenn obsahovho aspektu, kter je podroben intelektuln analze a vkladu, m se ztrc podstatn symbolick charakter objektu. Do jist mry je vak nutno vkroit i na tato scest, aby se vyhovlo prv pevaujcm estetickm nebo intelektulnm poadavkm. Nebezpe obou scest je teba zdraznit, protoe v uritm bod psychickho vvoje velice hroz peceovn vtvor, kter nevdom plod, co plyne z pedchozho, stejn nemrnho podceovn tchto produkt. Podceovn je jednou z nejvtch pekek ztvrnn nevdom ltky. Pi tto pleitosti vychz najevo cel kolektivn podhodnocovn individulnch vtvor: cokoli se nehod do kolektivnho schmatu, nen dobr ani pkn, i kdy se v tomto ohledu zan pokouet o kompenzaci souasn umn. Co chyb, nen kolektivn uznn individulnho vtvoru, ale jeho subjektivn ocenn, toti pochopen jeho smyslu a hodnoty pro subjekt. Pocit mncennosti u vlastnho vtvoru pirozen nenajdeme vude; vzcn nen ani jeho opak, naivn a nekritick peceovn s obligtnm nrokem na kolektivn uznn. Kdy je zpotku pekejc pocit mncennosti pekonn, me se snadno zvrtit ve svj opak, toti v prv tak velik peceovn. Poten pecenn se zase naopak asto zmn ve znehodnocujc skepsi. Chyba tchto soud spov v nesamostatnosti a neuvdomen individua, kter bu doke mit jen kolektivnmi hodnotami, nebo v dsledku inflace j zcela ztrc soudnost. Jedna cesta vypad jako regulujc princip druh: jejich vzjemn vztah je kompenzan. Zkuenost tuto formuli potvrzuje. Obecnj zvr je v tuto chvli mon potud, e estetick ztvrnn potebuje pochopen smyslu a chpn potebuje estetick ztvrnn. Ob tendence se tak dopluj v transcendentn funkci. Prvn kroky na obou cestch sleduj t princip: vdom propjuje

245

nevdommu obsahu sv vrazov prostedky; vc vdom poskytnout nesm, aby nevdom obsahy neodklonilo v duchu vlastnho zamen. Pokud jde o obsah a formu, je veden teba co mon penechat npadm, kter jsou zvisl na nevdom. Tato situace znamen odstaven vdomho stanoviska, co je trzniv zitek. Nen tk to pochopit, kdy si uvdomme, jak se obsahy nevdom obvykle prezentuj, toti bu jako vci, kter jsou od prody pli slab, aby pekroily prh vdom, nebo jako inkompatibility, kter jsou z mnoha dvod vyloueny. Vtinou jsou to zsti nevtan, zsti neekan iracionln obsahy, jejich opomenut nebo vytsnn se zd bt ihned pochopiteln. Jen mal st obsah m, a u z kolektivnho nebo subjektivnho hlediska, neobvyklou hodnotu. Obsahy, kter jsou kolektivn bezcenn, mohou mt z individulnho stanoviska velkou hodnotu. Tato skutenost se projev afektivnmdrazem a je lhostejn, zda to subjekt pociuje pozitivn nebo negativn. I societa je pi pijmn novch a neznmch idej, kter se dotkaj jej emocionality, roztpena. Smyslem potenho postupuje vyhledn citov zdraznnch obsah, protoe jde vdy o situace, kde jednostrannost vdom nar na odpor instinktivn sfry. Ob cesty se v principu tp, a kdy je pro jednu smrodatn estetick a pro druhou intelektuln-morln aspekt. Ideln by bylo rovnomrn rozloen nebo rytmick stdn obou monost. Jedna bez druh se zd bt tm nemon, ale pesto k tomu dochz: snaha po ztvrnn se chop svho pedmtu na kor smyslu, nebo snaha o pochopen pedasn nedb na ztvrnn. Nevdom obsahy chtj nejdve vyjt najevo, co jim umouje jen ztvrnn, a jsou posuzovny teprve pot, a jsou vechny jejich vpovdi uchopiteln. Z tohoto dvodu nechal ji Freud snov obsahy ped jejich vkladem vypovdat ve form takzvanch volnch asociac. Ve vech ppadech nesta, kdy si pouze ujasnme mylenkov kontext obsahu snu. asto nalhav potebujeme, aby nejasn obsahy ozejmil zeteln vtvor. K tomu me dojt pi kreslen, malovn a modelovn. Ruce asto dokou rozlutit tajemstv, s nm se rozum namhal marn. Prostednictvm ztvrnn toti snme sen v bdlm stavu dl a podrobnji a zpotku neuchopiteln, izolovan nhoda se integruje do sfry celkov osobnosti, i kdy to pro subjekt zstv zprvu nevdom. Estetick ztvrnn se s tm spokoj a upout od snahy o odhalen njakho

246

smyslu. Z toho nkdy u pacient vznik klamn pedstava, e jsou pirozen zneuznan umlci. Snaha o pochopen, kter se zk pelivho ztvrnn, vsad na syrov npad a postrd tud dostaten podklad. Vyhldka na spch se vak objevuje teprve u ztvrnnho produktu, kter m njak tvar. m mn je vchoz materil ztvrnn, tm vt je nebezpe, e porozumn nebudou urovat empirick fakta, nbr teoretick a morln pedsudky. Pochopen, o n na tomto stupni jde, spov v konstrukci smyslu, kter tkv hypoteticky v pvodnm npadu. Je jasn, e takov postup se me odehrt legitimn, jen kdy je k dispozici dostaten motiv. Veden meme nevdom penechat jen tehdy, kdy je v nm iv vle k veden. Tak je tomu pouze v ppad, kdy se vdom nalz v njak nouzov situaci. Kdy se poda dt nevdommu obsahu tvar a pochopit smysl ztvrnnho, objev se otzka, jak se k tto skutenosti zachov j. Tm zan vypodn mezi j a nevdomm. To je druh a dleitj st postupu, kdy se sbliuj protiklady a vznik a vytv se nco tetho: transcendentn funkce. Na tto rovni ji nem veden nevdom, ale j. Individuln j zde nehodlme definovat, ale ponechme je jako banln skutenost, jako kontinuln centrum vdom, jeho ptomnost se projevuje od dtskch dn. Proti nmu stoj psychick skutenost, produkt, kter za svou existenci vd hlavn nevdommu dn a je tedy v uritm protikladu vi j a jeho tendencm. Tento pohled je pro jakkoli vypodn s nevdomm podstatn. J by se mlo vi nevdom udret jako rovnocenn a vice versa. Je to nco jako nutn varovn; prv tak, jakom vdom civilizovanho lovka omezujc vliv na nevdom, m i znovu poznan nevdom asto takka nebezpen inek na j. Jako j dve nevdom potlaovalo, me je zase osvobozen nevdom odstavit a pemoci. Nebezpe spov v tom, e j ztrat hlavu, tj. e u nen schopno brnit svou existenci proti nvalu afektivnch faktor, co je situace, na ni asto narazme na potku schizofrenie. Tomuto nebezpe bychom se ovem vyhnuli, kdybychom se mohli pi vypodn s nevdomm zbavit dynamiky afekt. O to se tak zpravidla sname estetizovnm a intelektualizovnm protikladn pozice. Vypodn s nevdomm vak mus bt vestrann, protoe u transcendentn funkce nejde o sten proces, kter me probhnout jaksi podmnn, ale o celostn dn, do nho jsou zahrnuty, i lpe

247

zapojeny vechny aspekty. Afekt mus bt tedy pouit ve sv pln hodnot. Estetizace a intelektualizace jsou sice vynikajc zbran proti hrozivm afektm, ale lze je pout, jen kdy jde o vitln ohroen, a nikoli proto, abychom se lacino vyhnuli njakmu zvazku. Zsadnmu nhledu Freudovu vdme za to, e lba neurz pihl k existenci emocionlnch faktor v plnm rozsahu, co znamen, e osobnost mus bt brna vn jako celek, a to plat pro ob strany, jak pro pacienta, tak pro lkae. Nakolik se me lka zaclonit ttem teorie, zstv deliktn otzkou odhadu. Lba neurz vak v dnm ppad nen psychologick lzesk kra, nbr obnova osobnosti, je tud vestrann a zasahuje do vech oblast ivota. Vypodn s protikladnou pozic je vn vc a obas na nm hodn zle. Je pitom bezpodmnen nutn, aby se druh strnka brala vn. Jedin tak mohou regulujc faktory zskat vliv na jednn. Brt vn neznamen brt doslova, nbr je to, jako bychom nevdom udlili kredit a tm oteveli monost kooperace, msto aby dolo k automatick porue vdom. Pi vypodn nen tedy oprvnn jen stanovisko j, ale pslun autorita se propjuje i nevdom. Vypodn provd sice j, ale ke slovu se mus dostat i nevdom audiatur et altera pars (budi slyena i druh strana). Zpsob, jak se toto vypodn me provdt, lze vyloit nejspe na ppadech, kdy takov jin hlas pedstavuje vce i mn jasn vjem. Pro takov lidi je technicky velmi jednoduch jin hlas psemn zachytit a odpovdt na jeho vrok ze stanoviska j. Je to, jako by probhal dialog mezi dvma rovnoprvnmi osobami, kde jeden uznv argument druhho a stoj mu za nmahu, aby protikladn stanoviska pi dkladnm srovnn a diskuzi vzjemn pizpsobil nebo jasn rozliil. Jeliko je cesta ke sjednocen jen zdka bezprostedn oteven, je teba zpravidla vydret del konflikt, kter vyaduje obti z obou stran. Takov vypodn by se mohlo prv tak dobe odehrt mezi lkaem a pacientem, piem lkai by snadno pipadla role zvan advocatus diaboli. Je dsiv vidt, jak mlo je lovk s to pipustit argument druhho, pestoe je tato schopnost nevyhnutelnou zkladn podmnkou kadho lidskho spoleenstv. S touto obecnou pot mus potat kad, kdo se hodl vypodat sm sesebou. Ve stejn me, v jak neuznv druhho, nepizn prvo na existenci ani druhmu v sob samm a vice versa.

248

Schopnost vnitnho dialoguje mtkem vnj objektivity. I kdy me bt vypodn v ppad vnitnho dialogu jednoduch, zd se bt nepochybn sloitj v jinm ppad, kdy tu mme jen obrazn vtvory, kter sice samy o sob k tomu, kdo rozum, promlouvaj srozumitelnou e, ale tomu, kdo nerozum, zn hlue a nm. Vi takovm vtvorm se mus chopit iniciativy j a poloit si otzku: Jak na mne psob toto znamen? Faustovsk otzka me pivbit osvcujc odpov. m bezprostednji a pirozenji se vyno, tm je cennj, nebo bezprostednost a pirozenost zaruuj piblinou celostnost reakce. Samo vypodn nemus bt bezpodmnen ve vem vdom. Celostn reakci se toti asto nedostv duevnch pedpoklad, nzor a pojm, kter by umonily jasn uchopen. V takovm ppad je msto toho nutno spokojit se s pocitem beze slov, kter je vak pln tuen a m vt cenu ne dvtipn vst. Transcendentn funkce protiklad, to je stdn argument a afekt. Konfrontovn pozice znamen napt nabit energi, kter vytv nco ivho, nco tetho, co nen mrtvm plodem logiky, kter odpovd zkladnmu pravidlu tertium non datur, nbr je to pohyb vped z uvznut mezi protiklady, iv plod, kter pin nov stupe byt, novou situaci. Transcendentn funkce se projevuje jako schopnost sbliovat protiklady. Dokud maj k sob daleko pirozen proto, abychom se vyhnuli konfliktu nefunguj a zstvaj mrtv a neinn. A se protiklady v individulnm ppad jev jako cokoli, jde v podstat vdy o umnn a do jednostrannosti zbloudil vdom konfrontovan s obrazem instinktivn celosti a svobody. Je to na jedn stran pohled anthropoida a archaickho lovka s jeho dajn neporuenm svtem pud a na druh stran namnoze zneuznan duchovn svt jeho pedstav, kter vystupuje z temnot, kompenzuje a koriguje nai jednostrannost a ukazuje nm, jak a kde jsme se vzdlili od svho zkladnho plnu a psychicky se zmrzaili. Musm se tu spokojit s popisem vnjch forem a monost transcendentn funkce. Dal a vznamnj lohou by bylo vylen jejch obsah. V tomto smru mme sice u po ruce hodn materilu, ale stle nejsou odstranny vechny pote s jeho podnm. Je toti jet teba ady ppravnch prac, aby se vytvoil pojmov zklad, kter by umonil tyto obsahy srozumiteln a nzorn popsat. A dosud jsem bohuel ml tu

249

zkuenost, e vdeck publikum nen obecn s to takov psychologick vahy a len sledovat, ani by do nj stle msilo njak pli osobn postoj nebo filosoficko-intelektuln pedsudek, co znemouje hodnotit psychologick souvislosti tak, aby to mlo smysl. Osobn nedtklivost soud vdycky subjektivn, nebo prohlauje za nemon vechno, co neuznv nebo co radji nev. Tak dokazuje, e je neschopna nahldnout, e to, co plat pro ni, pro jinho lovka s jinou psychologi za uritch okolnost neplat vbec. Ke veobecn platnmu vkladovmu schmatu mme v kadm ppad jet nesmrn daleko. Jako velk pekka psychologickho pochopen se ukazuje vetenost, snaha vdt, zda je pedkldan psychologick souvislost pravdiv nebo sprvn. Pokud nen popis pekroucen nebo dokonce vylhan, pak je skutenost tm, m je, plat a svou platnost dokazuje svou existenc. Je ptakopysk pravdiv nebo sprvn vynlez vle Stvoitele? Stejn dtinsk je pedsudek vi roli, kterou hraj v ivot psch mytologick pedpoklady. Jeto nejsou pravdiv, nemaj jak se soud ve vdeckm vysvtlen co dlat. Mytologmy existuj, i kdy se jejich zjevn vpovdi nekryj s nam nesoumitelnm pojmem pravda. Vypodn s protikladnou pozic je svm charakterem celostn, take z nj nen vyloueno nic. O vem se d diskutovat, i kdy jsou vdom jenom zlomky. Vdom se pi konfrontaci s dosud nevdommi obsahy neustle roziuje i lpe eeno mohlo by se rozit, pokud by se o takovou integraci snailo. Tak tomu jist vdy nen. I kdy mme dost inteligence, abychom porozumli poloenm otzkm, chyb nm zase odvaha a sebedvra, nebo je lovk duchovn a morln pli ln nebo zbabl, aby o to usiloval. Ale tam, kde se setkme s nutnmi pedpoklady, transcendentn funkce nejene tvo hodnotn doplnn psychoterapeutick lby, ale poskytuje pacientovi nepodcenitelnou vhodu, e me z vlastnch sil vznamn pispt k sil lkae a zrove se tak obejt bez asto pokoujc zvislosti na nm a na jeho umn. Je to cesta, jak se osvobodit vlastnm silm a jak najt odvahu k sob sammu.

250

O SYNCHRONICIT
(Uber Synchronizitt) Z nminy peloili: PhDr. Kristina ern, Jan ern. Pvodn pednka na symposiu Eranos v Ascon publikovan in: Eranos-Jahrbuch 1951, Rhein-Verlag, Zrich 1952. Text pednky je zaazen do 8. svazku GW, Die Dynamik des Unbewujten (Dynamika nevdom).

Dmy a pnov! Asi by bylo vhodn, abych svmu vkladu pedeslal definici pojmu, o kter tu pjde. Radji bych vak el opanou cestou a nejprve nartnul ty skutenosti, kter by ml pojem synchronicity zahrnout. Tento termn m, jak ukazuje jeho doslovn znn, co dlat s asem, respektive se spolenm vskytem v ase. Msto tohoto vrazu lze tak pout pojem smyslupln koincidence dvou nebo vce udlost, piem se jedn o nco jinho ne o nhodnou pravdpodobnost. Nhodn je statistick, to znamen pravdpodobn soubh udlost, jako je napklad v nemocnicch znm duplicita ppad. Takov seskupen mohou mt nkolik i vce lnk, ani proto vybo z mez toho, co je pravdpodobn a racionln mon. Tak se napklad me stt, e si nkdo nhodn vimne sla svho lstku na tramvaj. Po pchodu dom jej ek telefonn hovor, pi nm je udno stejn slo. Veersi koup lstek do divadla, kter m opt stejn slo. Tyto ti udlosti tvo nhodnou skupinu, je sice asto nevznik, avak pro etnost kadho svho lnkuje zcela v mezch pravdpodobnosti. Ze sv osobn zkuenosti bych vm chtl referovat o nsledujc nhodn skupin, kter vykzala a est lnk. Dne 1. dubna 1949 dopoledne jsem si poznamenal npis, v nm se jednalo o postavu, kter byla nahoe lovk a dole ryba. K obdu byla ryba. Kdosi se zmnil o zvyku aprlovch ert* 393. Odpoledne mi ukzala m nkdej pacientka, kterou jsem u nkolik msc nevidl, nkolik velmi psobivch obrzk ryb. Veer mi kdosi ukzal vivku, kter zobrazovala mosk obludy a ryby. Hned nato jsem brzy rno spatil svou bvalou pacientku, s n jsem se setkal poprv po deseti letech. Noc pedtm se j zdlo o velk ryb. Kdy jsem tuto srii po nkolika mscch pouil ve vt prci a prv jsem dokonil zpis, odebral jsem se ped dm k jezeru na msto, kde jsem ji toho rna nkolikrt byl. Na jezernm molu te
393

Nmecky Aprilfisch, anglicky Aprilfish. (Pozn. pekl.)

251

leela stopu dlouh ryba. Jeliko tam nikdo nemohl bt, nevm, jak se tam ryba dostala. Kdy se koincidence takto nahromad, nevyhnete se patrn tomu, aby to na vs nezapsobilo. Nebo m vce lnk takov srie m nebo m je jejich charakter neobvyklej, tm vce kles jejich pravdpodobnost. Z uritch dvod, kter jsem uvedl jinde, ale tady je nechci ble rozvdt, pedpokldm, e se zde jedn o nhodnou skupinu. Musme ale pipustit, e je asi mn pravdpodobn ne napklad pouh duplicita. K uvedenmu ppadu s lstkem na tramvaj jsem ekl, e pozorovatel nhodou vnmal slo, jeho si prakticky jindy nevmal, a podrel ho v pamti, co byla podmnka k tomu, aby konstatoval srii nhod. Co ho vedlo k tomu, e si sla poviml, nevm. Zd se mi vak, e tu do posuzovn nhodn srie vstupuje faktor nejistoty, a tomu je teba vnovat uritou pozornost. V jinch ppadech jsem vidl nco podobnho, ani jsem byl s to z toho vyvodit jakkoli spolehliv zvry. lovk se ale nkdy tko ubrn dojmu, e existuje jaksi pedvdn nadchzejc srie udlost. Tento pocit je neodbytn v tch relativn astch ppadech, kdy se domnvme, e jsme na ulici potkali starho ptele a pak zklaman zjistme, e je to nkdo ciz. Potom zajdeme za nejbli roh a vskutku narazme na ohlenho lovka. Podobn ppady se odehrvaj ve vemonch podobch a nejsou nijak vzcn, ale po momentlnm asu na n zase obvykle rychle zapomeneme. m vce se hromad jednotlivosti pedchzejc njak udlosti, tm uritj je dojem, e existuje njak pedvdn, a tm mn pravdpodobn je nhoda. Vzpomnm si na phodu svho ptele ze studi, jemu jeho otec slbil cestu do panlska, kdy dobe slo zvrenou zkouku. Mmu pteli se zdlo, e kr panlskm mstem. Ulice vedla na nmst, kde stla gotick katedrla. Kdy tam doel, odboil doprava za roh do jin ulice. Tam jej potkala elegantn koleska, do n byli zapraeni dva plavci. Pak se probudil. Vyprvl nm sen u piva. Krtce pot astn sloil zkouku, vydal se do panlska a tam na jedn ulici poznal msto ze svho snu. Naelnmst a kostel, kter pesn odpovdaly snovmu obrazu. Nejdve chtl jt pmo ke kostelu, pak si vak vzpomnl, e ve snu odboil na rohu doprava do jin ulice. Byl zvdav, jestli se jeho sen i dle potvrd. Jen co zael za roh, spatil i ve skutenosti kolesku se dvma plavky.

252

Sentiment du dj-vu (pocit ji vidnho) spov, jak bych mohl doloit mnoha rozlinmi ppady, na pedvdn ve snech, k nmu ovem, jak jsme vidli, dochz i v bdlm stavu. V takovch ppadech se pouh nhoda stv nanejv nepravdpodobnou, protoe koincidence je pedvdna. Tm ztrc svj nhodn charakter jednak psychologicky a subjektivn, jednak i objektivn, nebo nahromadn jednotlivost, kter se setkaj, nesmrn stupuje nepravdpodobnost nhody. (Pro jistou pedpov mrt vypotali Dariex a Flammarion pravdpodobnost 1: 4 milionm a 1: 800 milion.) V takovch ppadech by bylo tud nemstn hovoit o nhodch. Jde spe o smyslupln koincidence. Obvykle se takov ppady vysvtluj prekognic, pedvdnm. Mluv se tak o jasnovidectv, telepatii atd., ani lze ovem udat, v em tyto schopnosti spovaj, respektive jak prostedek penosu pouvaj, aby doshly toho, e udlosti vzdlen v prostoru nebo v ase jsou pstupn vnmn. U tchto pedstav se jedn o pouh nomina a nikoli o vdeck pojmy, o nich se pedpokld, e vypovdaj nco principilnho. Zatm se toti nepodailo sklenout kauzln most mezi lnky njak smyslupln koincidence. V rozshl oblasti tchto jev pat velk zsluha J. B. Rhineovi, kter vytvoil spolehliv zklady svmi experimenty s ESP (extrasensory perception, mimosmyslovm vnmnm). Pouil sadu 25 karet, v n mlo vdy pt karet stejn znak (hvzda, obdlnk, kruh, k, dv vlnovky). Pokus byl uspodn takto: sada karet byla v kad pokusn srii vyloena 800krt tak, aby pokusn osoba nemohla vidt vyloen karty. Jej lohou bylo vyloen karty uhodnout. Pravdpodobnost jednoho spchu je 1: 5. Prmrn vsledek, kter vyplv ze znan velkch sel, je 6,5 spchu (spn volby). Pravdpodobnost nhodn odchylky 1,5 je pouze 1: 250 000. Nkte jednotlivci doshli dvojnsobku spch (spnch voleb) i vce. Jednou bylo dokonce sprvn peteno vech 25 karet, co odpovd pravdpodobnosti 1: 289 023 223 876 953 125. Prostorov vzdlenost mezi experimenttorem a pokusnou osobou (p. o.) obnela bez jmy na vsledku od nkolika metr a po asi 4 000 mil. Druh uspodn pokusu spovalo v tom, e p. o. dostala za kol uhodnout srii karet, kter teprve bude v bli nebo vzdlenj budoucnosti vyloena. asov distance sahala od nkolika minut a do

253

dvou tdn. Vsledkem tchto pokus byla pravdpodobnost 1: 400 000. Tet uspodn pokusu spovalo v tom, e p. o. se musela pokusit ovlivnit svm pnm urit slo na kostkch, kter obsluhoval (vrhal) pstroj. Tento takzvan psychokinetick experiment (PK) dopadl tm pozitivnji, m vce kostek bylo najednou pouito. Vsledek pokusu s prostorem dokazuje s dostatenou jistotou, e psch dovede prostorov faktor v urit me vyadit. Pokus s asem dokazuje, e asov faktor (alespo v dimenzi budoucnosti) me bt psychicky relativizovn. Pokus s kostkami dokazuje, e lze psychicky ovlivnit i tlesa, kter se pohybuj; je to vsledek, kter se d pedpovdt na zklad psychick relativity prostoru a asu. Zkon o energii se u Rhineovch experiment ukazuje jako nepouiteln. Tm odpadaj vechny pedstavy o penosu sly. Prv tak se stv neplatnm i zkon o kauzalit; je to okolnost, kterou jsem naznail ji ped ticeti lety. Nelze si toti pedstavit, jak by budouc udlost mohla psobit na udlost v ptomnosti. Jeliko nm zatm chyb jakkoli monost kauzlnho vysvtlen, musme provizorn pedpokldat, e se pihodily nepravdpodobn nhody, respektive smyslupln koincidence akauzln povahy. Jako podmnka tchto pozoruhodnch vsledk pichz v vahu Rhinem odhalen skutenost, e prvn pokusn srie vykazuj vdy lep vsledky ne pozdj. Pokles spnosti souvis s nladou p. o. Dviv a optimistick poten nlada podmiuje dobr vsledky. Skepticismus a odpor maj opan inek, tj. vytvej nepznivou dispozici. Ponvad se energetick a tedy i kauzln usuzovn ukazuje u tchto experiment jako nepouiteln, me afektivnmu faktoru prozatm pipadnout jen vznam podmnky, za kter se fenomn me, ale nemus udt. Po Rhineovch vsledcch meme pesto oekvat 6,5 spchu msto pouhch pti. Nelze ovem pedpovdt, kdy k spchu dojde. Kdyby to lo, jednalo by se o zkonitost, emu ovem povaha fenomnu v kadm ohledu odporuje. M charakter nepravdpodobn nhody, jej etnost vskytu pesahuje pouhou pravdpodobnost a zpravidla zvis na uritm afektivnm stavu. Toto pozorovn, kter se veskrze potvrdilo, poukazuje na to, e psychick faktor, kter modifikuje, respektive eliminuje principy fyziklnho obrazu svta, souvis s afektivitou p. o. Akoli se fenomenologie experiment s ESP a PK d dalmi pokusy ve uvedenho

254

druhu jet znan obohatit, bude nutn, aby se hlub zkoumn zklad zabvalo podstatou afektivity. Svou pozornost jsem proto zamil na urit pozorovn a zkuenosti, kter se mi v prbhu m dlouh lkask innosti, lze ci, asto vnutily. Tkaj se tch spontnnch smysluplnch koincidenc, kter vypadaj tak nevrohodn, jak to odpovd jejich vysok nepravdpodobnosti. Vylm vm tedy jen jeden ppad tohoto druhu, a to jen proto, abych uvedl pklad, kter charakterizuje celou kategorii fenomn. Nezle na tom, zda jednotlivmu ppadu odmtnete vit i jej odbudete vysvtlenm ad hoc. Mohl bych vm vyprvt jet celou adu takovch pbh, kter nejsou v podstat pozoruhodnj nebo nevrohodnj ne vsledky Rhineovch experiment, kter lze tko vyvrtit, a brzy byste vidli, e tm kad ppad vyaduje sv vlastn vysvtlen. Jedin prodovdecky mon kauzln vysvtlen vak selhv v dsledku psychick relativizace prostoru a asu, tchto nepomjivch pedpoklad pro souvislost mezi pinou a inkem. Mj pklad se tk mlad pacientky, kter se navzdory oboustrannmu sil ukzala jako psychologicky nepstupn. Pot tkvla v tom, e vechno vdla lpe. Jej znamenit vzdln j k tomu dalo do ruky vhodnou zbra, toti bitce vytben kartezinsk racionalismus s geometrickybezvadnm pojetm skutenosti. Po nkolika neplodnch pokusech o zmrnn jejho racionalismu ponkud humnnjm uvaovnm jsem se musel omezit na nadji, e se j snad pihod nco neekanho a iracionlnho, nco, co by mohlo rozbt intelektuln retortu, do n se uzavela. A tak jsem jednoho dne sedl proti n, zdy k oknu, abych naslouchal jej venosti. Noc pedtm mla psobiv sen, v nm j nkdo daroval zlatho skarabea (drahocenn perk). Zatmco mi tento sen vyprvla, zaslechl jsem, jak za mnou nco tie klepe na okno. Otoil jsem se a spatil jsem dost velk ltajc hmyz, kter zvenku narel do okenic a snail se dostat do temn mstnosti. To se mi zdlo zvltn. Ihned jsem okno otevel a piltajc hmyz jsem chytil ve vzduchu. Byla to Cetonia aurata, Scarabaeide, obyejn zlatohlvek, kter se dky sv zelenozlat barv piblin podob nejspe skarabeovi. Podal jsem brouka sv pacientce se slovy: Tady mte svho skarabea. Tato udlost prorazila do jejho racionalismu douc dru a led jejho intelektulnho odporu se tm prolomil. Lba mohla nyn spn pokraovat. Tato phoda m platit jen jako paradigma nesetnch ppad

255

smyslupln koincidence, kter jsem pozoroval nejen j, ale i mnoz jin, a jejich st je uloena ve velkch sbrkch. Pat sem vechno, co se nazv jasnovidectvm, telepati atd., od dobe oven Swedenborgovy vize velkho poru Stockholmu a po nejnovj zprvu marla letectva Victora Goddarda o snu dstojnka kterho on sm neznal jen pedvdal pozdj katastrofu Goddardova letadla. Vechny zmnn fenomny se daj roztdit do t kategori: 1. Koincidence psychickho stavu pozorovatele se souasnou, objektivn, vnj udlost, kter odpovd psychickmu stavu nebo obsahu (jako napklad skarabeus), piem mezi psychickm stavem a vnj udlost nen patrn kauzln souvislost a nen mysliteln ani s ohledem na u konstatovanou psychickou relativizaci prostoru a asu. 2. Koincidence psychickho stavu s odpovdajc (vce nebo mn souasnou) vnj udlost, kter se vak odehrv mimo dosah vnmn pozorovatele, je tedy vzdlen v prostoru a d se ovit teprve dodaten (jako napklad por Stockholmu). 3. Koincidence psychickho stavu s odpovdajc, dosud neexistujc, budouc, a tedy asov vzdlenou udlost, kterou lze rovn verifikovat teprve dodaten. Ve druhm a ve tetm ppad nejsou jet koincidujc udlosti v dosahu vnmn pozorovatele, nbr jsou natolik pedjmny v ase, e se daj verifikovat a dodaten. Z tohoto dvodu oznauji takov udlosti jako synchronistick, co by se nemlo zamovat se synchronnm. N pehled o tto irok oblasti zitk by byl nepln, kdybychom do naeho pozorovn nezahrnuli tak takzvan mantick metody. Mantika si dl nrok na to, e kdy u synchronistick udlosti pmo nevytv, pak je alespo podrob svm elm. Ilustrativn pklad tu nabz metoda orkula I-ing, o n na tomto zasedn zevrubn referoval pan dr. Helmut Wilhelm. I-ing pedpokld, e mezi psychickm stavem tazatele a odpovdajcm hexagramem existujesynchronistick shoda. Hexagram vd za svj vznik bu ist nhodnmu rozdlen 49 stonk ebku* 394, nebo stejn nhodnmu hodu temi mincemi. Vsledek tto metody je nepopirateln velmi zajmav, avak nenabz, pokud vm, nic, co by se dalo pout k objektivnmu zjitn skutenosti, to znamen ke statistickmu zachycen, protoe psychick stav, kter pichz v vahu, je
394

ebiek obecn, Achillea millefolium. (Pozn. pekl.)

256

pli neurit a neuriteln. Tot plat o geomantickm experimentu, kter spov na podobnch principech. V ponkud pznivj situaci se ocitme u astrologick metody, kter pedpokld smysluplnou koincidenci planetrnch aspekt a pozic s charakterem nebo pslunm psychickm stavem tazatele. Ve svtle nejnovjch astrofyziklnch vzkum nejde u astrologick souvztanosti pravdpodobn o synchronicitu, nbr z vt sti o kauzln vztah. Podle vvod pana profesora Knolla na tomto zasedn je solrn protonov zen natolik ovlivovno planetrnmi konjunkcemi, opozicemi a kvadratickmi aspekty, e meme s nemalou pravdpodobnost pedpovdat vznik magnetickch bou. Mezi kivkou proudn zemskho magnetismu a mrtnost se daj zjistit vztahy, kter dokldaj nepzniv vliv d, cP a a pzniv vliv trigonlnch a sextilovch aspekt. Pichz tu tedy pravdpodobn v vahu kauzln vztah, to znamen prodn zkon, kter synchronicita vyluuje, ppadn omezuje. Pitom vak zodiakln kvalifikace dom, kter hraje v horoskopu vznamnou roli, pedstavuje komplikaci, nebo astrologick zodiak se sice shoduje s kalendnm, ale nikoli se skutenmi konstelacemi zvrokruhu. Ty se v dsledku precese rovnodennosti od doby 0 T (na pelomu naeho letopotu) vznamn posunuly, a to tm o cel platnsk msc. Kdo se tedy dnes podle kalende narodil ve znamen Berana, je ve skutenosti narozen v Rybch. Jeho narozen se udlo v dob, kter se dnes (u asi 2 000 let) nazv Beran. Astrologie pedpokld, e tto dob pslu urit kvalita. Tato vlastnost, stej n jako poruchy magnetickho pole Zem, me souviset se znanmi seznnmi vkyvy, jim podlh solrn protonov zen. Nen tedy vyloueno, e i zodiakln pozice pedstavuj kauzln podmnn faktor. Akoli je psychologick vklad horoskopu jet velmi nejist, mme u dnes pece jen jist vyhldky na mon kauzln vysvtlen, tedy na pirozenou zkonitost. Proto u nemme prvo oznaovat astrologii za mantickou metodu. Hodl se stt vdou. Jeliko vak existuje jet velmi mnoho nejistot, dvno jsem se rozhodl, e udlm alespo namtkovou zkouku a zjistm, jak se uznvan astrologick tradice zachov vi statistickmu ovovn. K tomuto elu bylo nutno zvolit uritou a nepochybnou skutkovou podstatu. Vybral jsem si manelstv. V tomto ohledu petrvv ji od starovku tradice, e pro n bude pzniv

257

konjunkce Slunce a Msce v horoskopu manel, to znamen O s orbisem 8 u jednoho, v s C u druhho partnera. Druh, prv tak star tradice povauje C d C za jev stejn charakteristick. Stejn dleit jsou konjunkce ascendent s velkmi svtly. A tak jsem se svou spolupracovnic, pan doktorkou Liliane Frey-Rohnovou, shromdil nejprve 180 manelstv, to znamen 360 horoskop* 395, a srovnval jsem 50 hlavnch aspekt, kter by mohly bt pro manelstv charakteristick (O C 9 asc. desc. d a cP). Maximem se ukzala konstelace O d C, a to v 10 /o. Jak mi sdlil v Basileji pan profesor Markus Fierz, kter byl tak laskav, e se namhal s vpotem pravdpodobnosti mho vsledku, m slo m pravdpodobnost zhruba 1: 10 000. Dotazoval jsem se rznch matematickch fyzik na vznam tohoto sla a jejich nzory se rznily: jedni je pokldaj za pozoruhodn, jin za pochybn. Nae slo je nejist potud, e z hlediska statistiky je poet 360 horoskop vskutku pli mal. Zatmco se statisticky zpracovvaly aspekty 180 manelstv, pokraovali jsme ve sbrn, a jakmile jsme shromdili dalch 220 pr, byl zvl zpracovn i tento balk. Druh materil byl vyhodnocen prv tak jako prvn. Nevybrali jsme jej podle dnch hledisek a zskali jsme jej z nejrznjch zdroj. Pi zpracovn druhho balku se jako hlavn vsledek objevil vskyt C d C v 10,9 %. Pravdpodobnost tohoto sla obnela rovn zhruba 1:10 000. Nakonec jsme jet pipojili 83 manelstv, kter jsme opt zkoumali zvl. Zde vyplynulo jako maximum C asc. v 9,6 /o. Pravdpodobnost tohoto sla je piblin 1: 3 000. Okamit je npadn, e jde o konjunkce Msce, co odpovd astrologickmu oekvn. Je vak zvltn, e se tu objevuj ti zkladn pozice horoskopu, a to O C a ascendent. Pravdpodobnost souasnho vskytu O d C a C d C obn 1: 100 milion. Souasn vskyt t konjunkc Msce se O C asc. m pravdpodobnost 1: 3xl0n; jinak eeno, nepravdpodobnost pouh nhody je tak velk, e je nutno uvaovat o existenci faktoru, kter by za tento jev odpovdal. Ti balky byly natolik mal, e pravdpodobnosti 1:10 000 a 1: 3 000 nemaj zejm samy o sob dn teoretick vznam. Jejich
395 Tento materil pochz z rznch zdroj. Jsou to jednodue horoskopy manelskch pr. lkan vbr se neprovdl. Brali jsme namtkou vechny manelsk horoskopy, na n jsme rukou doshli.

258

souasn vskyt je natolik nepravdpodobn, e se nelze vyhnout pedpokladu, e tu nutn existuje nco, co tento vsledek zpsobilo. Monost, e tu jde o souvislost astrologickch dat s protonovm zenm, podmnnou prodn zkonitost, zde nen na mst, nebo pravdpodobnost 1: 10 000, respektive 1: 3 000 je pece jen pli velk, ne abychom si mohli bt u naeho vsledku jisti, e jde o vc ne pouhou nhodu. Navc se maxima straj, jakmile poet manelstv stoupne, kdy balky seteme. Kdybychom pece jen chtli zjistit monou statistickou pravidelnost takovch vsledk, tj. konjunkc Slunce, Msce a ascendent, potebovali bychom statisce manelskch horoskop, a i pak by byl spch pochybn. Dolo vak k natolik nepravdpodobnmu souasnmu vskytu t klasickch konjunkc Msce, e se to d vysvtlit bu jen myslnm i nemyslnm podvodem, nebo prv smysluplnou koincidenc, respektive synchronicitou. Mantick charakter astrologie jsem sice musel popt, ale te jej musm vzhledem k vsledkm svho astrologickho experimentu zase piznat. Nhodn uspodn manelskch horoskop, kter byly k sob piazeny prost tak, jak pichzely z nejrznjch zdroj, a prv tak nhodn rozdlendo t nestejnch balk oboj zapadlo do nadje a oekvn badatel a vytvoilo takov celkov obraz, e by si lovk ze stanoviska astrologickch pedpoklad st mohl pt hez. spch experimentuje zcela v souladu s vsledky Rhineova ESP, jim pece tak prospvalo oekvn, nadje a vra. Njak urit oekvn tu ovem pedem nebylo. To ukazuje ji vbr naich 50 aspekt. Po vsledku prvnho balku existovalo urit oekvn, e se O d C potvrd. To se ale nevyplnilo. Podruh jsme vytvoili z nov dolch horoskop vt balk, abychom zskali vt jistotu. Vsledkem vak byl C d C. U tetho balku existovalo jen lehk oekvn, e se potvrd C d C, k emu opt nedolo. Lze pipustit, e to, co se zde odehrlo, je kuriozita, patrn jedinen smyslupln koincidence. Pod tmto dojmem ji lze nazvat malm zzrakem. Na tento pojem se vak musme dnes dvat ponkud jinak ne dosud. Rhineovy experimenty toti mezitm dokzaly, e prostor a as a tedy i kauzalita jsou eliminovateln faktory a e se tud akauzln fenomny, takzvan zzraky, jev jako mon. Vechny pirozen jevy tohoto druhu jsou jedinen, nanejv kurizn kombinace nhod, kter jako celek udruje pohromad naprosto jasn spolen smysl jejich sloek. Akoli je

259

fenomenologie smysluplnch koincidenc nekonen rozmanit, tvo pece jen jakoto akauzln udlosti jeden prvek, kter pat k prodovdeckmu obrazu svta. Kauzalita je zpsob, jak si pedstavujeme most mezi dvma po sob nsledujcmi udlostmi. Synchronicita ovem oznauje asov a smyslupln paralelismus psychickch a psychofyzickch udlost, kter by nae dosavadn poznn mohlo redukovat najeden spolen princip. Pojem nic nevysvtluje, ale jen jasn vyjaduje, e se vyskytuj smyslupln koincidence, co jsou sice samy o sob nhody, ale tak nepravdpodobn, e musme pedpokldat, e se zakldaj na njakm principu, respektive vlastnosti empirickho objektu. U paralelnch udlost nememe toti v zsad rozeznat dnou vzjemnou kauzln souvislost, a prv proto maj nhodn charakter. Jedin rozpoznateln a zjistiteln most mezi nimi je spolen smysl (nebo podobnost). Na zkuenosti s takovmi souvislostmi spovalo star uen o korespondenci, kter doshlo vrcholu a zrove pedasnho konce v Leibnizov ideji pedzjednan harmonie a bylo nahrazeno kauzalismem. Synchronicita znamen modern diferenciaci obsoletnho pojmu korespondence, sympatie a harmonie. Nen zaloena na filosofickm pedpokladu, nbr na zkuenosti a experimentu. Synchronistick fenomny dokazuj simultnn existenci smyslupln podobnosti v heterogennch, kazuln nespojench procesech, jinmi slovy skutenost, e pozorovatelem vnman obsah me bt zrove znzornn bez kauzlnho spojen tak njakou vnj udlost. Z toho plyne zvr, e bu psch nelze lokalizovat v prostoru, nebo je prostor psychicky relativn. Tot plat i pro asov uren psch nebo pro as. Neteba dle zdrazovat, e takov zjitn m dalekoshl konsekvence. Dmy a pnov! Bhem pednky se bohuel nemohu zabvat obshlm problmem synchronicity jinak ne pouzezbn. Pro ty z vs, kdo byste se rdi o tto otzce pouili dkladnji, podotkm, e mi co nejdve vyjde zevrubn prce pod nzvem Synchronizitt als ein Prinzip akausaler Zusammenhdnge (Synchronicita jako princip akauzlnch souvislost)*396. Publikace bude zveejnna spolen s prac pana profesora Wolfganga Paulino v knize Naturerklrung und Psyche.

396 Synchronizitt als ein Prinzip akausaler Zusammenhange (Synchronicita jako princip akauzlnch souvislost), GW 8; srv. t Briefe (Dopisy), III, kde se tmto tmatem rovn podrobn zabvme.

260

POZNMKY
Zkratkou GW rozumme Gesammelte Werke von C. G.Jung (Sebran spisy C. G.Junga).

261

EDIN POZNMKA
Pedmluva k Vboru z dla C. G.Junga je soust prvnho svazku. Jungem uvdn pase z bible jsou v tomto eskm vydn citovny z ekumenickho pekladu (Bible. Psmo svat Starho a Novho zkona, Praha 1985). Ekumenickmu pekladu je podzen i pravopis biblickch jmen uvdnch v textu. esk nzvy citovanch svazk Sebranch spis C. G.Junga (Gesammelte Werke von C. G.Jung) a jednotlivch stat jsou s malmi zmnami pevzaty z pln bibliografie Sebranch spis C. G.Junga (sestavil Karel Plocek), kter je soust knihy: Carl Gustav Jung, Due modernho lovka, 1. vyd., Brno, Atlantis, 1994. Pspvek Psychologie archetypu dtte byl esky publikovn v knize: Karl Kernyi, Carl Gustav Jung, Vda o mytologii,2. vyd., Brno, Nakladatelstv Tome Janeka, 1997, z anglitiny peloili Kristina a Jan ern. Do Vboruje zaazen nov peklad nmeckho originlu. Nmeck termn das Selbst, kterm Jung oznauje stedn archetyp duevn celosti, psychick centrum nevdom psch, je stejn jako v prvnm svazku Vboru pekldn jako bytostn J. Poznmkov apart v zvru knihy je pevzat tm beze zmny z nmeckho vydn Vboru, s vjimkou doplujcch bibliografickch poznmek k eskm vydnm citovanch knih. Poznmky pekladatel jsou uvdny bu pmo v textu v podob vysvtlujc esk verze mlo znmch a Jungem pouvanch termn, nebo pod arou. Vlastn poznmky pekladatel a redaktor jsou oznaeny zkratkami Pozn. pekl. a Pozn. red. Nakladatel i pekladatel uvtaj vechny podnty a kritick pipomnky ten.

262

C. G.JUNG VBOR Z DLA

II.
ARCHETYPY A NEVDOM

Z nmeckho originlu Archetyp und UnbewuBtes, vydanho nakladatelstvm Walter v roce 1989 (3. vydn), peloili Mgr. Eva Boskova, PhDr. Kristina ern, Jan ern Vydalo Nakladatelstv Tome Janeka Svatopluka echa 97, 612 00 Brno V Brn 1997 Grafickou pravu pebalu a vazby navrhl Vclav Jirsek Odborn redaktor PhDr. Karel Plocek Redaktor publikace ing. Tom Janeek Technick redaktor ing. Pavel Kepela Jazykov spoluprce PhDr. Radkajanekov Vytiskla CENT A, spol. s r.o. Vdesk 113, 639 00 Brno Vydn prvn Nklad: 3500 vzanch vtisk ISBN 80-85880-16-4 (druh svazek) ISBN 80-85880-11-3 (soubor)

263