VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA

Fakulta elektrotechniky a informatiky

ASYNCHRONNÍ A SYNCHRONNÍ
ELEKTRICKÉ STROJE

Doc. Ing. Karel Chmelík

Ostrava
 Karel Chmelík, 2001

ISBN 80 – 7078 – 857 - 7

2
Předmluva

Tento učební text je základem ke studiu vlastností a principu působení střída-

vých elektrických strojů asynchronních a synchronních. Je určen především studen-
tům oboru elektrické stroje, přístroje a pohony i oboru elektroenergetika. Text je
však koncipován tak, že jej mohou využít i studenti jiných oborů, kteří potřebují zna-
lost elektrických strojů.
Tyto texty nahrazují dvě skripta Prof. Ing. Svetozara Kepperta,CSc. a to Elek-
trické stroje – 3. Indukční stroje, Elektrické stroje – IV. Synchronní stroje.
I v oblasti elektrických strojů se znatelně projevil technický pokrok a to zvláš-
tě aplikacemi nových aktivních i pasivních materiálů, nových ventilačních výpočtů,
zdokonalení výpočtových metod i využitím výpočetní techniky. Zvláště významný je
také vliv polovodičové techniky. Z těchto důvodů je proto věnována pozornost i na-
pájení motorů nesinusovým proudem či napětím, novým budícím systémům syn-
chronních strojů, atd.
O napsání textu se postaraly paní Vlasta Počtová a Jarmila Chmelíková. Ob-
rázky nakreslil Ing. Aleš Vachala a celkovou úpravu provedla paní Žaneta Vylegalo-
vá a Ing. Jiří Pospišilík. Za tuto práci jim patří můj upřímný dík.

3
 OBSAH
ASYNCHRONNÍ STROJE
1. Úvod ............................................................................................................................................. 6
Názvosloví............................................................................................................................................... 7
2. Význam a použití asynchronních strojů ....................................................................................... 9
3. Konstrukční provedení ............................................................................................................... 10
4. Základní údaje o asynchronním stroji ........................................................................................ 10
5. Princip funkce............................................................................................................................. 11
6. Indukované napětí a proud ......................................................................................................... 13
7. Funkce a pracovní stavy asynchronního stroje........................................................................... 14
8. Magnetický obvod asynchronního stroje.................................................................................... 15
8.1 Magnetické napětí pro vzduchovou mezeru ........................................................................... 16
8.2 Magnetomotorické napětí pro zuby statoru a rotoru............................................................... 19
8.3 Magnetomotorické napětí pro jho statoru a rotoru ................................................................. 20
8.4 Magnetizační proud ................................................................................................................ 20
9. Zatížený asynchronní motor ....................................................................................................... 21
10. Energetická bilance asynchronního stroje .................................................................................. 22
11. Moment asynchronního motoru ................................................................................................. 24
12. Náhradní schéma asynchronního stroje...................................................................................... 29
13. Kruhový diagram asynchronního stroje ..................................................................................... 30
13.1 Výkony v kruhovém diagramu............................................................................................ 35
13.2 Ztráty v kruhovém diagramu............................................................................................... 36
13.3 Momenty v kruhovém diagramu ........................................................................................ 36
13.4 Určení účiníku z kruhového diagramu ................................................................................ 37
13.5 Stupnice skluzu v kruhovém diagramu ............................................................................... 38
13.6 Přesnost a použitelnost kruhového diagramu...................................................................... 39
13.7 Konstrukce kruhového diagramu z naměřených hodnot ..................................................... 40
14. Spouštění asynchronních motorů ............................................................................................... 41
14.1 Spouštění asynchronního motoru s vinutým rotorem.......................................................... 42
14.1.1 Určení spouštěcího odporu pro požadovaný záběrný moment .................................... 43
14.1.2 Určení spouštěcího odporu ze štítkových hodnot motoru............................................ 44
14.1.3 Určení přídavného odporu z kruhového diagramu....................................................... 44
14.1.4 Odstupňování spouštěcích odporníků .......................................................................... 44
14.2 Spouštění asynchronních motorů s kotvou nakrátko........................................................... 45
15. Řízení otáček asynchronních motorů ......................................................................................... 52
15.1 Řízení otáček změnou skluzu.............................................................................................. 52
15.2 Řízení otáček změnou počtu pólů ....................................................................................... 57
15.3 Řízení otáček změnou kmitočtu statorového napětí............................................................ 59
16. Asynchronní generátor ............................................................................................................... 60
17. Asynchronní brzda...................................................................................................................... 61
18. Jiné způsoby brždění a zastavování asynchronních motorů ....................................................... 62
19. Jednofázové asynchronní motory ............................................................................................... 62
20. Vliv harmonických na činnost asynchronního motoru............................................................... 66
20.1 Vznik harmonických a jejich druhy .................................................................................... 66
20.2 Prostorové harmonické........................................................................................................ 67
20.2.1 Stupňové harmonické................................................................................................... 68
20.2.2 Drážkové (zubové) harmonické ................................................................................... 69
20.2.3 Diferenční harmonické................................................................................................. 70
20.3 Časové harmonické ............................................................................................................. 70
20.4 Asynchronní momenty ........................................................................................................ 72
20.5 Synchronní momenty .......................................................................................................... 72
20.6 Vibrační momenty............................................................................................................... 73
20.7 Hluk při činnosti asynchronního stroje ............................................................................... 73

4
 SYNCHRONNÍ STROJE
1. Použití synchronních strojů ........................................................................................................ 74
2. Konstrukční uspořádání synchronních strojů ............................................................................. 75
3. Princip působení synchronního stroje......................................................................................... 76
4. Magnetická indukce ve vzduchové mezeře ................................................................................ 77
5. Reakční magnetické napětí......................................................................................................... 79
5.1 Reakce kotvy u strojů s vyniklými póly ................................................................................. 79
5.2 Reakce kotvy u strojů s hladkým rotorem .............................................................................. 83
6. Rozptylová reaktance statorového vinutí ................................................................................... 84
7. Charakteristika naprázdno .......................................................................................................... 85
7.1 Magnetické napětí zubů statoru .............................................................................................. 86
7.2 Magnetické napětí pro póly a magnetové kolo ....................................................................... 86
8. Charakteristika nakrátko............................................................................................................. 88
9. Synchronní reaktance ................................................................................................................. 91
10. Provozní stavy synchronních strojů............................................................................................ 93
10.1 Synchronní stroj s konstantní vzduchovou mezerou ........................................................... 93
10.2 Synchronní stroj s vyniklými póly ...................................................................................... 96
11. Určení budícího proudu při zatížení ........................................................................................... 97
12. Indukční charakteristika ........................................................................................................... 100
12.1 Potierova reaktance ........................................................................................................... 101
13. Provoz synchronních generátorů .............................................................................................. 102
13.1 Samostatně pracující generátor ......................................................................................... 102
13.2 Paralelní chod generátoru s tvrdou sítí .............................................................................. 104
14. Fázování generátoru se sítí ....................................................................................................... 106
15. Zkraty synchronních strojů....................................................................................................... 108
15.1 Osa kotvy (statoru) je kolmá k ose rotoru ......................................................................... 109
15.2 Osa kotvy splývá s osou kotvy pole rotoru ....................................................................... 110
15.3 První přechodný zkratový proud ....................................................................................... 111
15.4 Druhý přechodný zkratový proud ..................................................................................... 112
16. Kruhový diagram synchronního stroje ..................................................................................... 114
17. Moment synchronního stroje a statická stabilita ...................................................................... 117
17.1 Statická stabilita synchronních strojů................................................................................ 119
17.2 Přetížitelnost synchronních strojů ..................................................................................... 119
17.3 Moment stroje s vyniklými póly ....................................................................................... 120
18. Synchronní motory ................................................................................................................... 121
18.1 Spouštění synchronních motorů ........................................................................................ 122
18.2 Speciální synchronní motorky........................................................................................... 123
18.2.1 Reluktanční (reakční) motorky .................................................................................. 124
18.2.2 Motory s permanentními magnety ............................................................................. 124
18.2.3 Hysterezní motory...................................................................................................... 124
19. Synchronní kompenzátor.......................................................................................................... 125
20. Kývání synchronních strojů...................................................................................................... 125
20.1 Konstanty kývání .............................................................................................................. 126
21. Dynamická stabilita .................................................................................................................. 127
22. Budicí systémy synchronních strojů......................................................................................... 130
22.1 Kategorie budičů ............................................................................................................... 130
22.2 Klasické systémy............................................................................................................... 131
22.3 Současné budicí systémy................................................................................................... 131
Literatura ............................................................................................................................................. 134
Přílohy ................................................................................................................................................. 135

5
 ASYNCHRONNÍ STROJE
1. ÚVOD
Asynchronní stroje se průmyslově používají již více jak 100 let. Vývoj těchto strojů
probíhal v podstatě bez dalších senzačních vynálezů, ale při soustavném zlepšování všech
detailů stroje. V poslední době se zpřesnily výpočtové metody elektrického a magnetického
obvodu a zvláště pak výpočty ventilace, oteplení a mechanických částí stroje. Jak dokumentu-
je obr. 1.1 měl tento vývoj za následek snižování měrné hmotnosti a rozměrů těchto strojů.
Snižování spotřeby materiálu mělo i své negativní stránky neboť se mnohdy snižovaly užitné
vlastnosti těchto strojů, zvláště pak jejich spolehlivost a účinnost. Průběh účinnosti představi-
tele asynchronních motorů v průběhu 50 let je znázorněn na obr. 1.2. Protože asynchronní
motory spotřebovávají téměř polovinu veškeré vyráběné elektrické energie, mají energetické
ukazatele těchto motorů podstatný význam při hodnocení ekonomické efektivnosti elektric-
kých pohonů. To byly důvody, které vedly ke snahám zvyšovat účinnost těchto motorů po
energetické krizi v sedmdesátých létech.

Obr. 1.1

6
 Obr. 1.2

NÁZVOSLOVÍ
Asynchronní stroj je střídavý elektrický stroj, u něhož poměr otáček při zatížení a
kmitočtu napájecí soustavy, ke které je připojen, není konstantní.
Indukční stroj je elektrický točivý stroj, jehož princip je založen na indukci napětí a
proudu v rotoru. U nás se používá název asynchronní stroj, protože rotor se neotáčí synchron-
ně s točivým polem statoru.
Motor pro všeobecné použití je navržen, katalogizován a nabízen s normalizovanými
jmenovitými údaji, s pracovními charakteristikami a mechanickou konstrukcí, které umožňují
jeho použití při obvyklých provozních podmínkách bez omezení pro zvláštní účely nebo pro
daný způsob použití.
Jednoúčelový motor je navržen, katalogizován a nabízen s normalizovanými jmenovi-
tými údaji, s pracovními charakteristikami nebo mechanickou konstrukcí, které umožňují jeho
použití pro určitý účel nebo daný způsob použití.
Speciální motor je motor, na který se nevztahuje definice motoru pro všeobecné pou-
žití ani motoru jednoúčelového.

Abychom získali přehled o jednotlivých konstrukčních částech asynchronního motoru,

na obr.1.3 je zobrazen pohled na asynchronní motor s kotvou nakrátko v rozloženém stavu.
Význam hlavních pozic: 1 - magnetický obvod statoru, 2 - 3f vinutí statoru, 3 - kostra motoru,
4 - magnetický obvod rotoru s klecí nakrátko nalisovaný na hřídeli, 5 - ložiskové víčko zadní
vnitřní, 6 - ložisko zadní, 7 - ložiskový štít zadní, 8 - přírubový ložiskový štít, 10 - ložiskové
víčko zadní vnější, 11 - ložiskové víčko přední vnitřní, 12 - ložisko přední, 14 - ložiskový štít
přední, 16 - ložiskové víčko přední vnější, 18 - ventilátor, 20 - kryt ventilátoru, 21 - svorkov-
nice, 23 - kryt svorkovnice, 24 - těsnění pod víko svorkovnice, 25 - víko svorkovnice, 26 -
maznice, 27 - klín pro volný konec hřídele, 28 - závěsné oko, 29 - štítek.

7
 Obr. 1.3

8
2. VÝZNAM A POUŽITÍ ASYNCHRONNÍCH STROJŮ

Nejrozšířenějším elektrickým strojem vůbec je asynchronní motor. Asynchronní motor

je nejčastěji používán pro svou jednoduchost, nenáročnost na údržbu, poměrně dobrou pro-
vozní spolehlivost a pro malou pořizovací cenu. K jeho rozšíření pochopitelně přispívá i vše-
obecně používaný rozvod el. energie střídavými třífázovými sítěmi. Rozsah výkonů vyrábě-
ných as. motorů je značný, a to od několika wattů až po několik desítek MW.
Odtud pramení i jeho použití pro pohon nejrůznějších zařízení a v dnešní době i tako-
vých, která vyžadují regulaci rychlosti. Jedná se o ventilátory, čerpadla, pračky, kompresory,
stavební stroje, výtahy, jeřáby, některé obráběcí stroje, pohony dopravníků, apod.
K nevýhodám as. motorů patří zvláště odběr jalové energie z napájecí sítě, kterou tyto
stroje potřebují pro svoji činnost. Velice často se v literatuře uvádí jako podstatná nevýhoda
as. motorů obtížná regulace rychlosti a velký proudový náraz při spouštění. Toto je spíše ne-
výhoda napájení těchto motorů, neboť jak bude uvedeno v dalších kapitolách, změnou frek-
vence lze tyto motory regulovat plynule a spouštět bez značných proudových rázů. Jednodu-
chost a nízká cena asynchronních motorů nakrátko a zvláště pak pokrok v oblasti polovodičo-
vé techniky jsou důvody, pro které jsou tyto motory v posledních letech stále více používány i
u pohonů s proměnnými otáčkami, kde dosud převládaly motory stejnosměrné. V současné
době již finanční objem produkce střídavých měničů převyšuje produkci měničů pro stejno-
směrné aplikace 2 – 3x.
Důkazem použitelnosti as. motorů pro regulované pohony je jejich současná aplikace
u pohonů elektrických lokomotiv. Asynchronní motory v regulovaných pohonech postupně
vytlačují z této oblasti stejnosměrné motory. V menší míře se používají rovněž asynchronní
generátory např. pro malé vodní elektrárny, větrné elektrárny apod.
Jako každý elektrický stroj je i asynchronní stroj vratný, tj. může pracovat buď jako
motor nebo jako generátor, přičemž přechod z jednoho do druhé stavu je zcela plynulý. Jako
příklad může sloužit pohon zdvihu jeřábu, kde při zvedání břemene pracuje stroj jako motor,
ale při spouštění břemene přechází do oblasti generátorické.
Asynchronní stroje mají ještě třetí pracovní oblast, a to oblast indukční brzdy. V tomto
případě se rotorem otáčí proti směru točivého magnetického pole statoru. Stroj pak vytváří
brzdný moment.
Podle účelu použití dělíme dále as. motory na as. motory nakrátko všeobecného použi-
tí, jeřábové motory, válečkové motory, as. motory speciální apod. Nejrozšířenější jsou as.
motory nakrátko všeobecného použití. Velké rozšíření těchto strojů způsobilo jejich hromad-
nou, značně automatizovanou sériovou výrobu.

9
3. KONSTRUKČNÍ PROVEDENÍ
Asynchronní stroje mají dvě podstatné části - stator a rotor. Stator má vinutí uložené
v drážkách a připojené k síti. Podle provedení rotorového (kotevního) vinutí pak rozeznáváme
motory s kotvou nakrátko a s kotvou kroužkovou. U motorů s kotvou nakrátko je rotorové
vinutí provedeno z tyčí uložených v drážkách, přičemž všechny tyče jsou na obou koncích
spojeny nakrátko. Motory s kotvou kroužkovou mají rotorové vinutí v podstatě stejné jako
statorové vinutí uložené v drážkách a jeho vývody jsou připojeny ke kroužkům na hřídeli.
Po kroužcích kloužou kartáče, které jsou na nich buď trvale nebo pouze při rozběhu
motoru a pak se vinutí spojí tzv. zkratovačem nakrátko a kartáče se nadzvednou nad kroužky.
Ke kartáčům se připojuje zařízení na úpravu vlastností stroje (velikosti rozběhového proudu,
momentu, otáček), a to buď pouze po dobu rozběhu nebo trvale při provozu.
Magnetický obvod as.
stroje je složen v plechů
z elektrotechnické oceli obvyk-
le o tloušťce 0,5 mm. Rotor je
hladký a vzduchová mezera je
rovnoměrná. Velikost vzducho-
W1 U1 V1
vé mezery je závislá na výkonu
W1 U1 V1
motoru a je u malých strojů
několik desetin mm, kdežto u U2 V2 W2
U2 V2 W2
velkých strojů i několik mm.
Konce a začátky fází
statorového vinutí jsou připo- Y : 380 V D : 220 V
jeny ke svorkovnici podle obr.
3.1. Vinutí tak může být spo- Obr. 3.1
jeno do hvězdy nebo do trojú-
helníku.

4. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ASYNCHRONNÍM STROJI

Základní údaje, důležité jak pro výrobce, tak i pro uživatele stroje, jsou uvedeny na
výkonnostním štítku stroje. Tento štítek je velmi důležitou součástí stroje a měl by být vyro-
ben tak, aby údaje na něm uvedené byly čitelné po celou dobu životnosti stroje. Asynchronní
stroje mají na štítku tyto údaje:

• druh stroje – asynchronní motor nebo generátor

• druh proudu - třífázový nebo jednofázový
• jmenovitý výkon stroje [kW]
• jmenovité statorové napětí [V] *
• jmenovitý statorový proud [A]
• jmenovitý kmitočet [Hz]
• jmenovité otáčky [min-1]
• jmenovitý účiník [-]

*
třífázové asynchronní motory se mohou na štítku označit dvojím jmenovitým (tj. sdruže-
ným) napětím např. 400/230 V jen tehdy, mohou-li trvale pracovat při každém z nich po pře-
pojení vývodů vinutí na svorkovnici.

10
 • spojení statorového vinutí – uvádí se značkou např. Y, D
• provedení rotorového vinutí – uvádí se značkou např. Y, D
• rotorové napětí [V] (rozumí se napětí naprázdno na rozpojeném rotoru)
• rotorový proud [A]
• spojení rotorového vinutí
• druh zatížení – trvalé, přerušované, přerušovaný chod – uvádí se značkou (S5, S3)
• tvar stroje, např. motor patkový, přírubový – uvádí se značkou IM
• stupeň krytí stroje před nebezpečným dotykem a před vniknutím cizích těles a vody IP
• druh chlazení – udává se značkou, která vyjadřuje druh chladiva a způsob chlazení IC
• druh pracovního prostředí pokud je jiné než normální
• třída izolace vinutí

Dále je na výkonnostním štítku uveden název výrobce, jeho sídlo, rok výroby, typ (v
typu je obvykle uveden i počet pólů), výrobní číslo, hmotnost stroje, popř. i některé další úda-
je.
Na stroji musí být uveden i směr nebo smysl otáčení rotoru, a to tehdy, je-li stroj určen
pouze pro jeden směr otáčení. Smysl otáčení rotoru je směr, ve kterém pozorovatel vidí otáčet
se hřídel při pohledu na stranu pohonu stroje. Stroj je pravotočivý, otáčí-li se hřídel při pohle-
du na stranu pohonu ve smyslu hodinových ručiček a naopak.

5. PRINCIP FUNKCE
Rotor asynchronního stroje není elektricky spojen se statorem. Výkon se do rotoru
přenáší elektromagnetickou indukcí a odtud je také často používán název indukční stroj. Prin-
cip asynchronního stroje je tedy založen na vzájemném elektromagnetickém působení točivé-
ho magnetického pole statoru a proudů vyvolaných ve vinutí rotoru tímto polem. Vzduchová
mezera mezi statorem a rotorem je pak co nejmenší, aby magnetická vazba byla co nejlepší.
Vznik točivého pole byl již probrán v předcházejících částech.
U asynchronního stroje tedy existuje stejná magnetická vazba mezi vinutím vstupním
a výstupním jako u transformátorů. Rozdíl je však v tom, že výstupní vinutí asynchronního
stroje se otáčí. Aby se však v rotorovém vinutí indukovala elektromotorická síla a protékal
jím proud, musí existovat relativní pohyb rotoru vzhledem k točivému poli statoru. Proto jsou
otáčky zatíženého motoru vždy o něco nižší než synchronní otáčky točivého pole, tedy asyn-
chronní.
Pokles otáček při zatížení je malý a je závislý na velikosti zatížení. Pokles otáček se
nejčastěji udává jako skluz s, přičemž
n − n ω1 / p − Ω
s= s = (5.1)
ns ω1 / p
60 ⋅ f
kde ns = jsou synchronní otáčky točivého magnetického pole statoru [min-1]
p
n, Ω jsou otáčky a mechanická úhlová rychlost rotoru ∗
p počet pólpárů stroje
f1 statorová frekvence
ω1 úhlová rychlost magnetického pole statoru

∗
Protože dále v textu jsou vzorce psané pro obecný dvoupólový stroj, je možné použít místo
mechanické úhlové rychlosti Ω elektrickou úhlovou rychlost ω ( Ω = ω ).

11
 Při běžném průmyslovém kmitočtu 50 Hz jsou nejvyšší možné otáčky dvoupólového
motoru 3000 min-1. Skluz se uvádí obvykle v % a bývá u malých motorů i 10 % a u velkých
motorů i pod 1 %.
Předpokládejme, že stator dvoupólového asynchronního motoru má trojfázové vinutí a
na rotoru mnohofázové klecové vinutí – obr. 5.1.
Protéká-li statorovým vinutím proud I1, vytvoří magnetomotorické napětí, které si
představíme jako vektor Fm1, otáčející se v prostoru úhlovou rychlostí
1
ω 1 = 2π ⋅ f 1 ⋅ (5.2)
p
Rotor se pak otáčí ve stejném smyslu úhlovou rychlostí
ω = ω1 ⋅ ( 1 − s ) (5.3)
V tyčích klece rotoru se bude indukovat napětí o kmitočtu
f 2 = s ⋅ f1 (5.4)
Rotorovými tyčemi protékají proudy, které vytvoří magnetomotorické napětí rotoru.
Toto magnetomotorické napětí si lze představit jako vektor Fm2, který se vůči rotoru otáčí
úhlovou rychlostí
ω 2 = s ⋅ω1 (5.5)

Fm1
ω1 ω1
ω
ω2

ω1
Fm0
ψ 2= 0

I2

E2
ω

ω =ω+ω
1 2

Fm2

Obr. 5.1

Protože se rotor otáčí ve stejném smyslu úhlovou rychlostí ω, bude výsledná rychlost
vektoru Fm2 vůči statoru rovna
ω 2 + ω = ω1 ⋅ ( 1 − s ) + s ⋅ω1 = ω1 (5.6)
Vektory magnetomotorických napětí statoru Fm1 a rotoru Fm2 se při libovolném skluzu
otáčejí ve stejném smyslu konstantní úhlovou rychlostí ω1, jinými slovy statorové a rotorové
pole se vůči sobě nepohybují. To je ale fiktivní představa, neboť ve stroji existuje pouze vý-
sledné pole dané tokem φ, které se skládá z pole statoru a rotoru. Tento magnetický tok se
v rozsahu zatížení (tj. od stavu naprázdno po jmenovité zatížení) příliš nemění. Pochopitelně

12
mimo hlavní tok φ existují ve stroji ještě rozptylové toky spřažené buď s vinutím statoru nebo
rotoru.
Z uvedeného vyplývá, že as. stroj může pracovat pouze při rovnosti úhlových rychlostí
mg. napětí Fm1 a Fm2. To znamená, že stator i rotor musí mít stejný počet pólů, tedy p1 = p2 =
= p!! Počet fází vinutí statoru a rotoru může být však v principu různý. Součet obou magne-
tomotorických napětí vytvoří výsledné magnetomotorické napětí
Fmo = Fm1 + Fm 2 (5.7)
Toto výsledné magnetomotorické napětí budí točivé magnetické pole stroje.
Magnetomotorická napětí byla uvažována jako prostorové vektory. Můžeme je však
vyjádřit i jako časové vektory (fázory). Fázor magnetomotorického napětí Fm1 a fázor proudu
I1 leží vždy ve stejném směru tj. úhel, který svírají, se rovná nule.

6. INDUKOVANÉ NAPĚTÍ A PROUD

Z fyzikálního principu indukčního stroje vyplývá, že velikost rotorového napětí i roto-
rového proudu bude záviset na velikosti skluzu. Podle základní rovnice pro střídavé stroje
U = 4 ,44 ⋅ f ⋅ N ⋅ φ ⋅ k v (6.1)
bude ve statorovém vinutí indukované ideální napětí
U il = 4 ,44. f 1 ⋅ N 1 ⋅ k v 1 ⋅ φ (6.2)
Předpokládejme motor s vinutým rotorem, který stojí a má rotorové vinutí rozpojeno.
Pak napětí rotoru – opět ideální se vypočte
U i 2 = 4 ,44 ⋅ f 1 ⋅ N 2 ⋅ k v 2 ⋅ φ (6.3)
neboť v tomto případě (stojící rotor) je f2 = f1. Rotorové napětí je maximální (vyjma pracov-
ního stavu brždění protiproudem, jak o tom bude pojednáno dále).
Druhý krajní případ je ideální chod motoru naprázdno, kdy se rotor točí synchronními
otáčkami, tedy n = n1 a s = 0 i f2 = 0. V tomto případě je rotorové napětí nulové. Napětí indu-
kované v rotoru při libovolných otáčkách je pak
U 2 = 4 ,44 ⋅ f 2 ⋅ N 2 ⋅ k v 2 ⋅ φ = 4 ,44 ⋅ s ⋅ f 1 ⋅ N 2 ⋅ k v 2 ⋅ φ (6.4)
tedy
U 2 = s ⋅U i 2 (6.5)
nebo také
U 2 = s ⋅ U 20 (6.6)
kde U20 nazýváme napětí „naprázdno“
Stejně jako u transformátoru definujeme převod
U N ⋅k
pu = i 1 = 1 v 1 (6.7)
U i 2 N 2 ⋅ kv 2
N ⋅k
U i′2 = p ⋅ U i 2 = 1 v1 ⋅ 4 ,44 ⋅ f 1 ⋅ N 2 ⋅ k v 2 ⋅ φ = 4 ,44 ⋅ f 1 ⋅ N 1 ⋅ k v 1 ⋅ φ = U i 1 (6.8)
N 2 ⋅ kv2
Indukovaným napětím se v rotoru vytvoří proud
U2 s ⋅ U 20
I2 = = (6.9)
R2 + ( 2π ⋅ f 2 ⋅ L2 )
2 2
( )
R2 + s ⋅ X 2
2 2

Jestliže rovnici pro rotorový proud upravíme, dostaneme výraz

U 20
I2 = (6.10)
2
 R2 
  + X2
2

  s

13
 Z této rovnice je patrné, že asynchronní stroj se při všech otáčkách chová jako trans-
formátor, který je na sekundární straně zatížen ohmickým odporem R2/s.

7. FUNKCE A PRACOVNÍ STAVY ASYNCHRONNÍHO STROJE

Jak již bylo uvedeno asynchronní stroj může pracovat jako motor, generátor nebo brz-
da. Přechod z jednoho stavu do druhého je zcela plynulý. Pracovní stav asynchronního stroje
nejlépe vyjadřuje skluz, a to jednak svojí velikostí a také znaménkem.
Uvažujeme nejdříve, že stroj pracuje jako motor. V kapitole 5 jsme se zmínili o pra-
covních stavech motoru tj. o chodu naprázdno a nakrátko. Jestliže by se rotor otáčel stejně
rychle jako magnetické pole ve vzduchové mezeře, tj. synchronními otáčkami, nevznikne
relativní pohyb mezi rotorem a točivým magnetickým polem a tedy s = 0 a f2 = 0 a ve vodi-
čích rotoru se neindukuje elektromotorická síla a neprotéká jimi proud. Statorové vinutí ode-
bírá ze sítě jen magnetizační proud Im potřebný na vytvoření magnetického toku φ. Tento tok
indukuje ve statorovém vinutí elektromotorická síla E1, která je o π/2 fázově posunuta za to-
kem a má stejnou velikost, ale opačnou fázi jako síťové napětí U1. Stroj nevyvíjí žádný mo-
ment. Jde tedy o ideální chod naprázdno. Fázorový diagram je na obr. 7.1. Toto je stav idea-
lizovaného indukčního motoru, neboť ve skutečnosti motor při chodu naprázdno musí hradit
mechanické ztráty (tření v ložiskách, ventilační ztráty), a proto je vždy zatížen jistým momen-
tem odpovídajícím těmto ztrátám. Synchronní rychlosti tedy motor nikdy nemůže dosáhnout.
Skutečný motor má při chodu naprázdno rovněž úbytky napětí a ztráty v mědi a v železe.
Ztrátám naprázdno pak odpovídá jistá činná složka proudu naprázdno Iz. Elektromotorická
síla E1 je pak menší než napětí U1 o úbytky na činném odporu a reaktanci, jak je naznačeno na
obr. 7.2.
R 1.I 0
U
U1 1

jX1 .I 0
-E 1

Im
Φ

Io

Iz
E1 Im Φ
Obr. 7.1 Obr. 7.2

Stavem motoru nakrátko rozumíme případ, kdy se rotor neotáčí, tedy n = 0 a s = 1.

Rotorové vinutí je ovšem spojeno nakrátko, tedy poměry zde budou podstatně rozdílné oproti
stavu stojícího motoru a rozpojeného vinutí, který byl popsán v kap. 5. Stav nakrátko se vy-
skytuje u motoru na počátku jeho spuštění eventuálně při zastavení vlivem přetížení. Na roz-
díl od transformátoru je u asynchronního motoru mnohem větší rozptyl, neboť magnetický
odpor obvodu je mnohem větší. U motoru má magnetický obvod i vzduchové mezery. Téměř
všechen tok je při stavu nakrátko rozptylový, neboť pouze jeho malá část je potřebná na in-
dukci elektromotorické síly, která je malá, protože je potřebná pouze na překonání úbytků

14
napětí na činném odporu vinutí a jeho reaktanci. Oproti transformátoru nejde zde o časovou
změnu pole, ale změnu prostorovou vyvolanou točivým polem. Proud nakrátko zde tedy do-
sahuje menších hodnot než u transformátoru a bývá 5 ÷ 7 násobkem jmenovitého proudu mo-
toru. V tomto stavu se všechna přivedená energie mění v teplo.
Mezi uvedenými dvěma stavy motoru, tj. nakrátko a naprázdno, je jeho pracovní stav.
Zatížený motor musí mít skluz, aby napětí indukované v rotoru vyvolalo proud, který spolu
s točivým mg. polem vytvoří moment motoru na hřídeli. Otáčky motoru jsou pak v mezích 0
≤ n ≤ n1 a skluz motoru 1 ≥ s ≥ 0. Skluz je kladný a rychlost otáčení rotoru má stejný smysl
jako točivé magnetické pole.
Pohání-li se rotor asynchronního stroje tak, že jeho rychlost se zvýší nad synchronní
otáčky, pak skluz bude záporný s < 0. Indukované napětí v rotoru změní smysl a elektrická
energie může být dodávána zpět do sítě. K tomu, aby mohl tuto funkci plnit, musí však mít
k dispozici zdroj magnetizačního proudu. Stroj tedy pracuje jako asynchronní generátor.
Rotor asynchronního stroje může být však také poháněn tak, že se otáčí proti směru
točivého magnetického pole, což znamená, že skluz je kladný a větší než 1. Tento stav nazý-
váme brzdou. Znázornění všech funkcí asynchronního stroje je na obr. 7.3.

ωs

ωs

ω2 ω1 ωs
ω2
ω 2 = ω1 ω2 = 0
ω s= 0 ωs = ω 1
- oo + oo
-0,5 s=0 0,5 s=1 1,5
ω2

ω1 = ω2 − ω s ω1 = ω 2 + ω s ω1 = − ω2+ ω s

GENERÁTOR MOTOR BRZDA

Obr. 7.3

8. MAGNETICKÝ OBVOD ASYNCHRONNÍHO STROJE

Typický magnetický obvod asynchronního motoru s klecí nakrátko je na obr. 8.1. Sta-
tor je složený z plechů s drážkami na vnitřním obvodu. Rotor je opět prstenec složený
z plechů, ale s drážkami na vnějším obvodu. Magnetický tok vychází ze statorových zubů,
projde vzduchovou mezerou do rotorových zubů a obrátí se rotorovým jhem a zuby zpět do
vzduchové mezery. Nakonec se uzavře přes zuby statoru a jho statoru. Tedy magnetický ob-
vod můžeme rozdělit na pět částí: vzduchovou mezeru, zuby statoru a rotoru a jho statoru a
rotoru. Tvar magnetických siločar je zobrazen v příloze 2.
Maximální hodnota základní harmonické magnetického toku je dána z rovnice
U1
φ max = (8.1)
4 ,44 ⋅ N 1 ⋅ f 1 ⋅ k v1

15
 Tok jednoho pólu

Osa pólu
1/3

B j1/3 1/3

lzs B j2/3
τ p ~l js 1/3

h js
δ´ B j1
Rozhraní pólu

τ p ~l jr l js

lzr

h jr
Bj1/3 l zs
Bj2/3 B l jr
j1
δ´
l zr

Obr. 8.1

8.1 Magnetické napětí pro vzduchovou mezeru

Indukce ve vzduchové mezeře se u běžně vyráběných strojů pohybuje v mezích 0,7 až

1 T. Znázornění hlavních rozměrů stroje je na obr. 8.2.
Velmi významná je správná volba vzduchové mezery δ , která předurčuje energetické
ukazatele asynchronního motoru. Čím menší je vzduchová mezera, tím menší je její magne-
tický odpor a magnetické napětí, které tvoří hlavní část magnetického napětí, magnetického
obvodu celého stroje. Malá mezera má tedy za následek malý magnetizační proud, tzn. i lepší
účiník a menší ztráty ve vinutí statoru. Nadměrné zmenšování vzduchové mezery vede
k nárůstu pulsací indukce ve vzduchové mezeře a tím i ke zvýšení pulsačních ztrát. Na volbu
velikosti mezery má vliv i řada dalších činitelů jako průhyb hřídele, velikost otáček, přesnost
výroby paketu apod..
L
b vk1
d

b vk2
De

di
D
d

Obr. 8.2

Při návrhu stroje se vzduchová mezera volí obvykle pomocí empirických vzorců. Tak např.

16
 D2 L
δ =C 3 (8.2)
2p
kde C = 4 pro běžné čtyřpólové a vícepólové stroje
C = 5 pro stroje dvoupólové
C = 6 pro jeřábové a jiné nepříznivě namáhané stroje
S ohledem na bezhlučný chod se např. doporučuje, aby
tp
< 300 (8.3)
δ
Pokud má stroj ventilační kanály, jak je naznačeno na obr. 8.2, počítá se délka železa
bez těchto kanálů tedy li.
Povrch statoru a rotoru, určující vzduchovou mezeru, není obvykle hladký, nýbrž je
drážkován nebo může mít i různá vybrání a jistý vliv mají i větrací kanály. Magnetický odpor
a tedy magnetická vodivost na různých místech vzduchové mezery je pak různá a rozdělení
indukce ve vzduchové mezeře je nerovnoměrné.
Předpokládejme nejdříve, že stator je nedrážkován a drážkován je pouze rotor. Když si
označíme magnetickou indukci ve vzduchové mezeře v nedrážkované části Bmax, pak v ose
drážky při stejném magnetomotorickém napětí klesne na hodnotu Bmin. Hodnota Bmin je závis-
lá na velikosti otevření drážky bo, velikosti vzduchové mezery δ a drážkové rozteče td. Vý-
sledná indukce tedy klesne z Bmax na Bs. Této změně středové indukce bude odpovídat fiktivní
zvětšení vzduchové mezery z δ na δ ′ .
Jak je patrné z obr. 8.3, indukční čáry se nad zuby zhušťují a nad drážkami se hustota
zmenšuje. Zvětšení magnetického napětí, které tímto vzniká respektujeme tak, že počítáme
s větší skutečnou mezerou δ , než je mezera skutečná δ ′ . Toto zvětšení vyjadřuje tzv. Carte-
rův činitel. Tento činitel se získá výpočtem pro různé tvary a otevření drážky a ukazuje o ko-
lik vzrůstá magnetomotorické napětí mezery při drážkovaném povrchu statoru nebo rotoru
proti magnetomotorickému napětí mezery s hladkým povrchem. Tedy náhradní vzduchová
mezera bude
δ ′ = k c ⋅δ (8.4)
td

bd

bo
δ

Bδ

Obr. 8.3

Jestliže počítáme Carterův činitel pro drážkovaný stator i rotor, pak nejdříve předpo-
kládáme, že povrch statoru je drážkován a rotor je hladký a pak naopak, že rotor je drážkován
a stator je hladký. Výsledný činitel je pak součinem obou těchto dílčích činitelů, tedy
k c = k cs ⋅ k cr (8.5)
Různí autoři počítají tento činitel různě, ovšem docházejí ke stejným výsledkům. Tak
např. pro drážku uvedenou na obr. 8.3 je

17
 t d + 10 ⋅ δ
kc = (8.6)
bd + 10 ⋅ δ
Jestliže nyní máme stanovit magnetomotorické napětí vzduchové mezery, musíme
vyjít ze skutečnosti, že indukce v této mezeře není konstantní. Tato indukce by ideálně byla
sinusová - obr.8.4a, ale ve skutečnosti musíme respektovat rozptyl a sycení zubů. Pak pro
rozložené vinutí – což je případ asynchronního stroje, bude její tvar podobný tvaru na obr.
8.4b.

Φ1

Bδ Bδ

B 1x B1 B
δx

Bδ
x x
x x b
i

tp tp

Obr. 8.4 a Obr. 8.4 b

Velikost magnetického toku v jedné pólové rozteči by se pak určila jako

tp

φ = li ⋅ ∫ Bδ x .dx (8.7)
0
kde li je ideální délka železa – tedy bez ventilačních kanálů
Bδx je indukce v mezeře v místě x.
V praktických výpočtech el. strojů se neřeší uvedený integrál, protože získání přesné-
ho rozložení indukce je velmi obtížné. Proto se zavádí ideální šířka pólu bi, ve které se induk-
ce pokládá za konstantní . Velikost bi se určí z podmínky rovnosti toků
tp
Bδ ⋅ bi ⋅ li = li ∫ Bδx dx (8.8)
0
Velikosti bi se stanoví jako část pólové rozteče stroje a nazývá se pólové krytí
bi = α δ ⋅ t p (8.9)
Pro čistě sinusové rozložení indukce po délce pólové rozteče stroje a pro rozložené
vinutí je αδ = 2/π = 0,64
Uvažujeme-li zvláštnosti rozložení indukce ve vzduchové mezeře je náhradní (nebo
výpočtová) plocha pólové rozteče
S δ = α δ ⋅ t p ⋅ li (8.10)
a protože indukce ve vzduchové mezeře je
φ φ p ⋅φ
Bδ = = což pro sinusový průběh je Bδ = , neboť
S δ α δ ⋅ t p ⋅ li D ⋅ li
π ⋅D 2
tp = a αδ = (8.11)
2p π
Magnetomotorické napětí vzduchové mezery je pak

18
 1
Fδ = Bδ ⋅ δ ⋅ k c (8.12)
µ0

8.2 Magnetomotorické napětí pro zuby statoru a rotoru

Magnetomotorické napětí pro zuby by se stanovilo jako

hz
Fz = ∫ H zx dx (8.13)
0

Při konstantním průřezu zubu se předpokládá, že intenzita magnetického pole Hz je

rovněž konstantní. Pak
Fz = H z ⋅ hz (8.14)
Intenzitu magnetického pole určíme pro odpovídající indukci z magnetizačních křivek
pro daný materiál magnetického obvodu. Indukce v zubu konstantního průřezu se vypočte
t
Bz = d ⋅ Bδ (8.15)
0 ,9 ⋅ bz
viz obr. 8.5 bz
U lichoběžníkového zubu s proměnným prů-
řezem se indukce mění od nejužšího místa

r1 /2
k nejširšímu lineárně. Aby se obešlo složité integro- r1
vání je možno střední hodnotu intenzity pole počítat
dostatečně přesně podle Simpsonova pravidla jako

lz
střední hodnota pro tři body, a to max., min., a střední
šířku zubu. Tedy
r2
1 r2 /2
H z = ⋅ ( H z min + 4 H zs + H z max ) (8.16)
6
Magnetický tok neprochází ideálně jenom zu-
bem, ale jeho část může procházet i drážkou. Část td

toku procházející drážkou je při malých syceních za-

nedbatelná. Teprve při indukcích v zubu větších než Obr. 8.5
1,8 T je nutné respektovat i tento průchod magnetic-
kého toku drážkou, a tím se sycení v zubu poněkud sníží. Tedy z Bz´ dostaneme korektní sku-
tečnou mg. indukci Bz. Část magnetického toku protéká drážkou, tedy
φt = φ z + φ d (8.17)
Dělením této rovnice průřezem zubu Sz a rozšířením posledního členu o průřez drážky dosta-
neme
φ z φ2 φd Sd
= + ⋅ (8.18)
S z S z S z Sd
tedy
S
B ź´ = B z + d ⋅ B d (8.19)
Sz
Tento výraz říká, že zdánlivá indukce v zubu Bz´ je rovna skutečné indukci Bz zvětšené
o indukci v drážce, která je korigována poměrem průřezů drážky a zubu. Nechť je
S b ⋅l
kz = d = d i (8.20)
S z bz ⋅ l e
Skutečná indukce v zubu
Bz = Bz´ − µ 0 ⋅ H d ⋅ k z = Bz´ −4π ⋅ 10 − z ⋅ H d ⋅ k z (8.21)

19
Při praktických výpočtech se skutečné indukce odečítají z grafů.

8.3 Magnetomotorické napětí pro jho statoru a rotoru

Magnetomotorické napětí jha se stanoví

Fj = l j ⋅ H j (8.22)
kde lj je délka střední magnetické indukční čáry. Ta se vypočte pro stator a rotor následovně
π ⋅ ( De − h js )
l js = (8.23)
2p
π ⋅ ( d i + h jr )
l jr = (8.24)
2p
kde di je vnitřní průměr rotorového svazku (průměr hřídele)
d − di
h jr = − hd 2
2
kde hd2 je výška drážky rotoru. Indukci ve jhu stanovíme
φ
Bj = (8.25)
2 h j ⋅ le ⋅ k Fe
v rotoru je tok zmenšený o rozptyl, takže v čitateli tohoto vzorce bude ještě koeficient respek-
tující zmenšení toku. Ze získaných indukcí najdeme příslušné intenzity ve jhu v magneti-
začních křivkách pro materiál jha.
Výsledné magnetomotorické napětí pro jednu pólovou dvojici se pak stanoví
Fm′ = 2 Fδ + 2 Fz 1 + 2 Fz 2 + F jl + F j 2 (8.26)

8.4 Magnetizační proud

Předpokládejme, že vinutí jedné fáze mnohofázového stroje (m-fází), který má 2p pó-

lů, je tvořeno z N v sérii zapojených závitů. Předpokládejme dále, že vinutí fáze je umístěno v
q drážkách pólové rozteče a je protékáno sinusovým proudem I. Obdélníkové magnetomoto-
rické napětí nahrazujeme sinusovým a tedy podle Fourierova rozkladu pro obdélníkový prů-
běh je
4
f ( x ) = .F
π
V okamžiku, kdy proud ve fázi bude maximální, bude první harmonická magnetomo-
torického napětí jedné cívky rovna
4 N
F´ m1 max = 2⋅I (8.27)
π 2p⋅q
Protože m-fázové vinutí je umístěno v q drážkách, pak v souladu se znalostmi o vinutí
bude první harmonická magnetomotorického napětí vztažená na jednu pólovou dvojici
Fm1 = q ⋅ k v ⋅ F´ m1 max
tedy
N
Fm1 = 0 ,9 ⋅ m ⋅ I ⋅ 1 ⋅ k v (8.28)
p
Výsledné magnetické napětí pro jednu pólovou dvojici Fm je buzené magnetizačním
proudem Im ve vinutí statoru. Můžeme tedy psát
N
Fm = 0 ,9 ⋅ m1 ⋅ I m ⋅ 1 ⋅ k v1 (8.29)
p

20
 Tato vlna magnetomotorického napětí je však funkcí prostoru δ a času t, tedy jde o po-
stupnou vlnu podél vzduchové mezery podle vztahu
N
F 1( δ ,t ) = 0 ,9 ⋅ m1 ⋅ I m ⋅ 1 ⋅ k v 1 ⋅ cos( δ − ω 1 ⋅ t ) (8.30)
p
Velikost magnetizačního proudu vypočteme podle vztahu (8.29)
p ⋅ Fm
Im = (8.31)
0 ,9 ⋅ m1 ⋅ N 1 ⋅ k v1
Magnetizační proud a hlavně jeho velikost vzhledem ke jmenovitému proudu motoru
je obrazem dokonalosti stroje resp. správnosti výpočtu geometrických rozměrů stroje a návrhu
vinutí. U běžných motorů bývá jeho velikost mezi 20 ÷ 30 % jmenovitého proudu motoru.
Menší hodnoty svědčí o velké spotřebě materiálu pro stroj, na druhé straně bude mít takový
stroj dobrou účinnost a účiník.

9. ZATÍŽENÝ ASYNCHRONNÍ MOTOR

Jak bylo již uvedeno součet magnetomotorického napětí (mmn) statoru a rotoru vytvá-
ří výsledné mmn Fm = Fm1 + Fm 2 . S ohledem na stanovení mmn můžeme tedy psát
I ⋅N I ⋅N I ⋅N
0 ,9 ⋅ m1 ⋅ 1 1 ⋅ k v1 + 0 ,9 ⋅ m2 ⋅ 2 2 ⋅ k v 2 = 0 ,9 ⋅ m1 ⋅ m 1 ⋅ k v 1 (9.1)
p p p
po úpravě
m ⋅ N ⋅k
I1 + I 2 2 2 v2 = I m (9.2)
m1 ⋅ N 1 ⋅ k v1
nebo také
I 1 + I´ 2 = I m
kde I ´2 je proud rotoru přepočtený na vinutí statoru
m ⋅N ⋅k
I´ 2 = I 2 ⋅ 2 2 v 2 = I 2 ⋅ pi (9.3)
m1 ⋅ N 1 ⋅ k v 1
činitel pi se nazývá převod proudů.
Po těchto úpravách lze sčítat vektory proudů jako veličiny reprezentující příslušná
magnetomotorická napětí. Fázorový diagram zatíženého as. motoru je na obr. 9.1. U skuteč-
ného motoru pak můžeme ještě respektovat ztráty v železe.
Pro úplnost zde uvedeme znovu převod napětí
m ⋅N ⋅k 1
pu = 1 1 v1 = (9.4)
m2 ⋅ N 2 ⋅ k v 2 pi
Dále uvedeme přepočet odporů a reaktancí. Platí
m2 ⋅ R2 ⋅ I 22 = m1 ⋅ R´ 2 ⋅I ´22
2 2 2
m I  m  m ⋅ N ⋅k  m  N ⋅k 
R2′ = R2 ⋅ 2  2  = R2 ⋅ 2 ⋅  1 1 v 1  = R2 ⋅ 1 ⋅  1 v1  (9.5)
m1  I´ 2  m1  m2 ⋅ N 2 ⋅ k v 2  m2  N 2 ⋅ k v 2 
Podobně pro přepočtenou rozptylovou reaktanci rotorového vinutí píšeme
2
m  N ⋅k 
X 2′σ = X 2σ ⋅ 1 ⋅  1 v1  (9.6)
m2  N 2 ⋅ k v 2 
Výše uvedené úvahy platí pro kroužkový motor.

21
 Přepočet u klecového vinutí se provádí po- U1

dobně jako u kroužkového motoru, ale je nutno vzít jX 1 σ.I 1

v úvahu zvláštnosti klece. Pak
2
m  N ⋅k  m
pr = 1  1 v 1  = 1 4 ⋅ ( N 1 ⋅ k v1 )2 (9.7)
m2  N 2 ⋅ k v 2  Q2
Fázorové diagramy statorových a rotorových
R 1 .I 1
obvodů asynchronního stroje jsou pak vždy grafic-
kým vyjádřením těchto rovnic: Uh
U 1 = R1 ⋅ I 1 + jX 1σ ⋅ I 1 − U i (9.8) jX´2σ.I´2

R´
O = 2 ⋅ I 2′ + jX σ′ 2 ⋅ I ′2 + U i (9.9)
s I1
I1 + I ´2 = I m (9.10) ϕ
R´/s
2 .I´2
1

I´2
Im

I2

Obr. 9.1

10. ENERGETICKÁ BILANCE ASYNCHRONNÍHO STROJE

Činný příkon, který odebírá asynchronní motor z napájecí sítě je
P1 = m1 ⋅ U 1 ⋅ I 1 ⋅ cos ϕ (10.1)
V primárním vinutí vznikají ztráty ve vinutí
∆Pcu 1 = m1 ⋅ R1 ⋅ I 12 (10.2)
Dále vznikají ztráty v železe, které můžeme vyjádřit
U2
∆PFe = m1 1 (10.3)
RFe
Výkon ve vzduchové mezeře, tj. výkon přenesený ze statoru do rotoru
Pδ = P1 − (∆Pcu1 + ∆PFe + ∆Pd ) (10.4)
kde ∆Pd jsou přídavné ztráty ve statoru
Výkonové poměry v asynchronním motoru znázorňuje obr. 10.1. Výkon ve vzduchové
mezeře Pδ se dále dělí na mechanický výkon P´ a elektrický výkon Pel. Elektrický výkon kry-
je ztráty ve vinutí rotoru Pcu2 a dále i výkon předávaný spotřebiči připojenému k rotorovému
vinutí, eventuálně vraceného zpět do sítě (podsynchronní kaskáda). Ztráty v železe rotoru jsou
malé, a proto je obvykle zanedbáváme. U motorů nakrátko je Pe1 = Pcu2. Užitečný výkon mo-
toru na hřídeli
P = P´ −∆Pmech
kde ∆Pmech jsou ztráty třením, ventilací a přídavné ztráty v rotoru.
Účinnost motoru je pak
P
η= (10.5)
P1

22
 Ztráty mechanické
(třením a větráním)
∆ P mech

Výkon točivého pole

Mechanický výkon
Mechanický výkon
P´

na hřídeli
Pδ P
Příkon (ze sítě)

rotoru
P
1

Pel
Elektrický výkon P el - ∆P Cu2
v sekundárním ∆ P Cu2 Výkon
∆P d obvodě Ztráty v sekundárním
∆ P Cu1 Ztráty v sekundárním spotřebiči
Ztráty v dodatečné vinutí (mědi)
∆ P Fe
primárním
Ztráty vinutí
v železe (v mědi)

∆ P1
CELKOVÉ ZTRÁTY PRIMÁRNÍ
Obr. 10.1

Tok výkonu u asynchronního stroje pracujícího jako generátor je v podstatě obrácený

proti motoru. Mechanický příkon dodávaný na hřídeli cizím pohonným zařízením musí hradit
veškeré ztráty ve stroji i výkon dodávaný generátorem spotřebičům na něj připojeným. Zná-
zornění je na obr. 10.2. Otáčky generátoru jsou vyšší než synchronní a účinnost je dána výra-
zem P1/P.
Ztráty mechanické
(třením a větráním)
∆ P mech
Výkon dodávaný
Mechanický výkon rotoru

P
Výkon točivého pole

1
Mechanický výkon

do sítě

P P´ Pδ

∆ P Fe
∆ P Cu1
Ztráty
Pel ∆P d Ztráty v
P el - ∆P Cu2 primárním v železe
Ztráty
Elektrický výkon ∆ P Cu2 vinutí
v sekundárním Výkon dodatečné
Ztráty v sekundárním (v mědi)
obvodě
v sekundárním spotřebiči
vinutí (mědi)
P
CELKOVÉ ZTRÁTY PRIMÁRNÍ

Obr. 10.2
Jiný charakter má ovšem rozdělení výkonu v případě, kdy asynchronní stroj pracuje
jako brzda. V tomto režimu se rotor otáčí proti smyslu otáčení točivého pole. Na rotor se pře-
náší výkon točivého pole

23
 Pδ = P1 − ∆P1 (10.6)
a mechanický výkon
P´ = P − ∆Pmech (10.7)
jenž se předává rovněž bržděnému elementu přes stroj. Elektrický výkon v rotorovém obvodu
je pak – viz obr. 10.3.
Pel = Pδ + P´ (10.8)
Elektrický stroj je v tomto režimu velmi tepelně i mechanicky namáhán. Ztráty vzni-
kající při tomto režimu jsou až 3x větší než při rozběhu.

Ztráty mechanické
(třením a větráním)
∆ P mech

točivého pole
Pδ

Příkon (ze sítě)

Mechanický výkon

Mechanický výkon

Výkon
P P
na hřídeli

P´ 1
rotoru

∆P d
Ztráty ∆ P Cu1
Ztráty v ∆ P Fe
dodatečné
primárním Ztráty
vinutí v železe
(v mědi)

Pel ∆ P1
Elektrický výkon
CELKOVÉ ZTRÁTY PRIMÁRNÍ
v sekundárním
obvodě

Obr. 10.3

11. MOMENT ASYNCHRONNÍHO MOTORU

Točivé magnetické pole vybuzené mmn Fm působí vzájemně s rotorovými proudy a
vytváří moment, který otáčí rotorem ve směru otáčení tohoto magnetického pole. Pro určení
momentu motoru vyjdeme z mechanického výkonu
P´ P′
M= = (11.1)
ω ω1 ⋅( 1 − s )
Protože mechanický výkon je
P´ = Pδ − ∆Pcu 2 (11.2)
R
Pδ = m2 ⋅ 2 ⋅ I 22 (11.3)
s
výkon ve vzduchové mezeře musí odpovídat výkonu na odporu sekundární větve náhradního
schématu
Pcu 2 = m2 ⋅ R2 ⋅ I 22 (11.4)
Dosazením vztahů 11.3 a 11.4 do výrazu 11.2 dostaneme

24
 R2 2 1− s
P´ = m2 ⋅ ⋅ I 2 − m2 ⋅ R2 ⋅ I 22 = m2 ⋅ R2 ⋅ I 22 ⋅ (11.5)
s s
pak moment vypočteme
1− s
m2 ⋅ R2 ⋅ I 22 ⋅
s m2 ⋅ R2 ⋅ I 22 Pδ
M= = = = Mδ (11.6)
ω1 ⋅( 1 − s ) ω1 ⋅ s ω1
Točivý moment asynchronního motoru můžeme tedy vyjádřit pomocí mechanického
výkonu P´ a úhlové rychlosti ω2 nebo pomocí výkonu ve vzduchové mezeře Pδ a úhlové
rychlosti točivého pole ω1.
Nyní si všimněme, na kterých veličinách je moment motoru závislý. Pro zjednodušení
zanedbáme ztráty ve statoru a bude tedy přibližně platit P1 = Pδ . Pak
P m ⋅ U ⋅ I ⋅ cos ϕ 2
M= 1 = 2 2 2 = C ⋅ φ ⋅ I 2 ⋅ cos ϕ 2 (11.7)
ω1 ω1
neboť U 2 = 4,44 ⋅ f 1 ⋅ φ ⋅ N 2 ⋅ k v 2 – za předpokladu stojícího motoru je f1= f2.
Točivý moment je tedy úměrný součinu rotorového proudu I2 , toku a cos úhlu mezi I2
a U2i. V normálním chodu a při chodu naprázdno, tedy při malých skluzech je reaktance roto-
ru malá, takže cos ϕ 2 = 1. Tedy pak je M =& C ⋅ I 2 ⋅ φ .
Dále můžeme odvodit závislost momentu, skluzu a odporu rotorového obvodu. Jak
jsme odvodili Pel = s ⋅ Pσ . Tedy také
Pel = m2 ⋅ R2 ⋅ I 22 (11.8)
pak
m2 ⋅ R2 ⋅ I 22
Pδ = (11.9)
s
protože
Pδ m2 ⋅ R2 ⋅ I 22 R ⋅I2
M= = =C⋅ 2 2 (11.10)
ω1 ω1s s
Moment asynchronního motoru je tedy přímo úměrný čtverci proudu rotoru a rotoro-
vého odporu a nepřímo úměrný skluzu. U kroužkových motorů závislosti na velikosti odporu
můžeme využít pro regulaci momentu.
Rovnici pro výkon ve vzduchové mezeře můžeme také vyjádřit z přepočítaných veli-
čin rotoru na stator, tedy
2 R′
Pδ = m1 ⋅ I´ 2 ⋅ 2 (11.11)
s
Pak moment motoru
m1 ⋅ R´ 2 ⋅I´ 22
M= (11.12)
ω1s
Za proud I2 dosadíme hodnotu z (6.10) tedy
m ⋅ R´ 2 U 12
M = 1 . (11.13)
ω1 ⋅ s  R´ 2 
2

 R1 +  + Xσ
2

 s 
Jestliže si tento výraz vyjádříme pro stojící stroj, tedy pro s = 1, dostaneme pro záběr-
ný moment Mz vztah vyjádřený pouze parametry stroje.
Při zanedbání absolutní hodnoty výrazu | R1+jXσ |, která může být proti R´2/s malá,
můžeme výrazy pro proud I´2 a moment zjednodušit na tvar

25
 s
I´ 2 = U 1 (11.14)
R´ 2
m1 s
M= ⋅ U 12 ⋅ (11.15)
ω1 R´ 2
Tyto rovnice platí dostatečně přesně do 1,5 násobku jmenovitého proudu, příp. momentu.
Maximální hodnotu momentu vyjádříme z rovnice (11.13) určením extrému pro deri-
vaci dM/ds=0. Maximální moment Mmax asynchronního motoru se nazývá také moment zvra-
tu Mzvr a skluz, při kterém je moment motoru maximální skluzem zvratu szvr. Po derivaci a
úpravě je
m U 12 m1 ⋅ U 12
M zvr = 1 .
( =&
ω 1 2 ⋅ R1 ± R12 + X σ2 ω 1 .2 ⋅ X σ ) (11.16)

R´ 2 R´ 2
s zvr = ± =& ± (11.17)
R12 + X σ2 Xσ
V těchto rovnicích znaménko (+) platí pro motor a znaménko (–) pro generátor. Tyto
přibližné rovnice platí při R1 = 0. Z výše uvedených rovnic je patrné, že moment asynchron-
ního stroje je přímo úměrný čtverci napětí a na průběh momentu má vliv odpor rotorového
obvodu R2.
M ≈ U 12
Moment zvratu je rovněž přímo úměrný čtverci statorového napětí a nepřímo úměrný
reaktanci nakrátko Xσ, dále z těchto rovnic vyplývá, že velikostí ohmického odporu v obvodu
rotoru neovlivníme velikost momentu zvratu, ale ovlivníme skluz zvratu.
Stanovíme-li poměr momentu motoru k jeho maximálnímu momentu tj. k momentu
zvratu dostaneme výraz
M
=
(
2 ⋅ s ⋅ R´ 2 R1 ± R12 + X σ2 ) (11.18)
M zvr ( s ⋅ R1 + R´ 2 )2 + ( s ⋅ X σ )2
Po úpravě dostaneme rovnici
M 2 ⋅( 1 + ε )
= (11.19)
M zvr s s
+ zvr + 2 s
s zvr s
když jsme si označili
R1 R
ε= =& 1
R1 + X σ
2 Xσ
Jestliže zanedbáme odpor statorového vinutí R1 = 0, pak rovnice se zjednoduší na tvar
M 2
= (11.20)
Mn s s zvr
+
s zvr s
Rovnice (11.18) a (11.19) se nazývají Klossovými vztahy. Jestliže zavedeme ve výra-
zu (11.19) moment Mn tj. jmenovitý moment, můžeme vyjádřit přetížitelnost motoru
sn s
+ zvr
M max s zvr sn
= (11.21)
Mn 2
Přetížitelnost je závislá na konstrukci motoru a u motorů kroužkových je v rozmezí 1,6
až 2,5 – podle velikosti stroje. U motorů s kotvou nakrátko bude přetížitelnost až 4.

26
 Z uvedených rovnic je patrné, že všechny asynchronní stroje mají stejný průběh toči-
vého momentu v závislosti na skluzu. Průběh momentové charakteristiky pro všechny pra-
covní oblasti asynchronního stroje je na obr. 11.1.
+M

GENERÁTOR

MZM

MN
MK

-s Z -0,5 -1

+ s 1 0,5 sZ sN 0 - s

M ZG
BRZDA MOTOR

-M

Obr. 11.1

Jak ukazuje obr. 11.2, momen- M

tová charakteristika má větev stabilní a STABILNÍ VĚTEV
LABILNÍ VĚTEV
labilní. Po spuštění asynchronního
motoru se zvětšuje jeho moment a
otáčky rostou. Po dosažení maximální-
ho momentu nebo momentu zvratu a
při stoupajících otáčkách moment mo-
toru opět klesá a to teoreticky až do

M zv
nuly při synchronních otáčkách. Ve
většině případů v levé – tedy počáteční
části charakteristiky motor nemůže
pracovat stabilně, a proto této části
říkáme labilní větev, kdežto části od s=1 sz s=0
skluzu zvratu do skluzu rovnému nule n=n s
říkáme část stabilní. Obr. 11.2
Na obr. 11.3 jsou do průběhu momentu motoru v závislosti na skluzu vyneseny tři
charakteristiky pro průběh různých zátěžných momentů 1, 2 a 3. Zátěžným momentům někdy
říkáme protimomenty Mp. Asynchronní motor musí při práci vyvinout takový moment, aby
překonal tento protimoment, tedy musí pracovat v bodě, který je průsečíkem momentové cha-
rakteristiky a protimomentu. Pro charakteristiku 1 je pracovní bod jednoznačně dán skluzem
s1. Pro průběh protimomentu podle křivky 2 není stabilní provoz možný, neboť motor by se
nerozběhl. Za jistých podmínek může motor pracovat i v labilní části, a to při průběhu proti-
momentu podle 3, tj. při kvadratické charakteristice např. u pohonu ventilátorů. Při práci
v této části charakteristiky, tj. labilní, jsou proudy statoru i rotoru několikanásobně větší než
jmenovité zařízení, a proto motor nemůže s těmito skluzy trvale pracovat.
V labilní části charakteristiky, v oblasti velkých skluzů můžeme připustit, že s >> szvr a
tedy szvr/s = 0, pak vztah (11.19) se změní na výraz
1
M = 2 M zvr ⋅ s zvr ⋅ (11.22)
s

27
což je rovnice hyperboly viz obr. 11.4.

M
3 M
2M Z

2 1

A MZ

s=1 s2 s3 sZ s 1 s=0 s
n=0 n=n S 1 sZ 0 s

Obr. 11.3 Obr. 11.4

Ve stabilní části charakteristiky, kdy si dovolíme napsat, že s << szvr můžeme položit
nule výraz s/szvr = 0 a pak platí
1
M = 2 ⋅ M zvr ⋅ .s (11.23)
s zvr
což je rovnice přímky. Z těchto dvou průběhů si můžeme momentovou charakteristiku přiblí-
žit.
Kdyby se část magnetického toku statoru i rotoru neuzavírala rozptylovými cestami,
zůstával by magnetický tok φ ve vzduchové mezeře stálý a podle (11.7) by moment motoru
rostl dále podle přímky, jak je naznačeno na obr. 11.4. Vlivem rozptylu se tok zmenšuje. Do-
kud je zmenšení toku rozptylem
I 1 [A], P p [kW]
cos ϕ [-]

menší než zvětšení proudu, mo-

s [%]

η [%]

ment se zvětšuje – posuzováno I

od stavu naprázdno. Největší
1
0

η
moment Mmax je při největším
součinu toku a proudu. Když se 1 0,9 80 40
cos ϕ

překročí moment zvratu, je s

zmenšení toku větší než zvětšení
2
P p

proudu a moment klesá. 0,5 40 20

3
Pro posouzení vlastností
el. stroje a jeho vhodnosti pro
20 kW

4
dané provozní podmínky, vyná-
šejí se provozní nebo jinak nazý- 5
vané zatěžovací charakteristiky 0,1 0 0 20 40 60 80 100 120
100 P/P
stroje. Tyto charakteristiky zná- n

zorňují závislost otáček, momen-

Obr. 11.5
tu, účiníku, účinnosti, statorové-
ho proudu apod. na výkonu stroje eventuálně na momentu stroje či na poměrných jednotkách
momentu či výkonu. Některé závislosti jsou vyneseny na obr. 11.5. Otáčky motoru a tedy i
skluz se s zatížením mění poměrně málo, a proto mluvíme u asynchronních motorů o tvrdých
charakteristikách. Účiník je při chodu naprázdno velmi malý a bývá okolo 0,05 až 0,1. Při
malých zatíženích je malá rovněž účinnost.

28
12. NÁHRADNÍ SCHÉMA ASYNCHRONNÍHO STROJE
Pro rozbor práce asynchronního stroje mají velký význam náhradní schémata, která
umožňují názorně stanovit a vysvětlit závislosti mezi veličinami, charakterizujícími jednotlivé
stavy tohoto stroje. Je to určité spojení odporů a reaktancí volené tak, aby toto schéma mělo
určité vlastnosti společné se skutečným strojem.
Rovnice asynchronního motoru (9.8) až (9.10) si můžeme upravit do tvaru
U 1 = Z1 ⋅ I1 + Z0 ⋅ I0 (12.1)
kde
Z0 ⋅ I0 = U i (12.2)
0 = Z´ 2 e ⋅I´ 2 + Z 0 ⋅ I 0 (12.3)
Z 1 = R1 + jX σ je impedance vinutí statoru
I 1 + I´ 2 = I 0 (12.4)
Z ´2e = R´2 / s + jX ´2σ
je na stator přepočítaná impedance ekvivalentního stojícího rotoru. Těmto rovnicím
odpovídá náhradní schéma a fázorový diagram na obr. 12.1a a 12.1b. Upravme si výraz pro
impedanci Z´2e do tvaru
R′ R′
Z´ 2 e = 2 + jX σ = 2 + R2′ − R2′ + jX´σ = R2′ + jX´σ =
s s
(12.5)
1− s 1− s
= R2′ + jX 2′ + R2′ ⋅ = Z 2′ + R´ 2 ⋅
s s
Pak náhradní schéma můžeme nakreslit tak, jak je uvedeno
na obr. 12.2 U1 jX 1 σ.I 1
Z1 Z´2e

Z0 .I 0 R 1 .I 1
I1 I0
I´2
jX´2σ.I 2
U1 R´/s
2 .I´2
Z0

I1

Obr. 12.1a
Z1 Z´2

I1 I0
I´2
U1 R´2 1-s
s
Z0 I0 I´2

0
Obr. 12.1b
Obr. 12.

29
13. KRUHOVÝ DIAGRAM ASYNCHRONNÍHO STROJE
Zatížení každého stroje na střídavý proud lze vyjádřit napětím a proudem v hlavním
elektrickém obvodu. Stroje nejčastěji pracují při U = konst., což znamená, že při změnách
zatížení stroje se mění pouze efektivní hodnota proudu I a jeho fáze vzhledem k napětí. Při
grafickém znázornění uvedeného způsobu zatížení v komplexní rovině se bude konec fázoru
proudu pohybovat po křivce „k“ – viz obr. 13.1, přičemž každému bodu na této křivce bude
odpovídat zcela určité zatížení stroje. U as. strojů se zatížení vyjadřuje většinou jako funkce
skluzu. Pro obecný případ budeme uvažovat, že zatížení stroje – tedy proud, je funkcí obecné
veličiny „p“.
Tedy za podmínky U = konst. bude I = f (p).

+u k

0 -j

Obr. 13.1

V komplexní rovině odpovídá tomuto vztahu křivka, která bývá obyčejně uzavřená.
Ve zjednodušeném případě může být takovou křivkou kružnice. Řekněme, že impedance
hlavního obvodu stroje bude
Z( p ) = A + B ⋅ p (13.1)
kde p je reálná veličina
A, B jsou stále komplexní veličiny
Proud v obvodu stroje pak můžeme vyjádřit
U
I= (13.2)
A+ B⋅ p
Tato rovnice představuje v komplexní rovině kružnici, procházející počátkem souřad-
nic. Na obr. 13.2 je přímka Z(p) a kružnice I(p). Každému bodu b přímky odpovídá bod a na
kružnici. Pro minimální velikost impedance Ob1, má modul proudu I = Oa1 maximální veli-
kost. Tak určíme v komplexní rovině střed kružnice O1. Pro usnadnění grafického vyjádření
jsme imaginárním osám pro impedance a proudy přiřadili opačná znaménka. V opačném pří-
padě se budou křivky Z(p) a I(p) nacházet v konjugovaných kvadrantech. Jestliže k proudu I(p)
přidáme proud naprázdno I0, který není závislý na zatížení, pak
U A ⋅ I0 + B ⋅ I0 ⋅ p + U C + D ⋅ p
I( p ) = I0 + = = (13.3)
A+ B⋅ p A+ B⋅ p A+ B⋅ p
kde C = U + A ⋅ I0 a D = B ⋅ I0 ⋅ C
Výše uvedená rovnice je rovnicí kružnice, v obecném případě v libovolné poloze
vzhledem k počátku souřadnic viz obr. 13.3.

30
 + +

+ a I (p)

a
b I (p)
a1
O1 b
I
Dk
b1
O1
-j (pro I)
0 +j (pro Z) Io ao +j (pro Z)
-j (pro I)

0
Z (p)
Z (p)

Obr. 13.2 Obr. 13.3

Jestliže čitatel i jmenovatel rovnice (13.3) dělíme D, dostaneme

C1 + p
I( p ) = (13.4)
Al + B1 ⋅ p
Z této rovnice plyne, že v obecném případě je kružnice I(p) určena třemi komplexními
konstantami A1, B1, C1, což odpovídá pravidlu o jednoznačnosti kružnice jdoucí třemi body.
Právě u asynchronních motorů se proud řídí rovnicí (13.4). Budeme tedy v rozboru té-
to rovnice dále pokračovat. Všimněme si jak souvisí průměr Dk z obr. 13.3 i poloha středu
kružnice O1 s konstantami A a B v této rovnici. Průměr Dk odpovídá maximální velikosti
proudu
U
ao ⋅ a = (13.5)
A+ B⋅ p
a tedy minimální velikosti impedance
A+ B⋅ p (13.6)
U strojů s velkou změnou zatěžovacího parametru p nezůstávají často veličiny A, B, C
a D stálé, a to vlivem změny nasycení jednotlivých částí magnetického obvodu. V takovém
případě konec fázoru proudu I se pohybuje po uzavřené křivce odlišné od kružnice.
Pro konstrukci kruhového diagramu pro asynchronní stroj je vhodné vyjít
z upraveného náhradního schématu podle obr. 13.4. Z náhradního schématu na obr. 12.2 ply-
ne
U 1 = I1 ⋅ Z1 + Z0 ⋅ I0
I 0 = ( U 1 − Z 1 ⋅ I 1 ) ⋅ Y0 (13.7)
protože
I 1 = I 0 − I´ 2 = U 1 ⋅ Y0 − Z 1 ⋅ Y0 ⋅ I 1 − I´ 2 je I 1 ⋅ ( 1 + Z 1 ⋅ Y0 ) = I 1 ⋅ C1 = U 1 ⋅ Y0 − I´ 2
kde
Z + Z1
C1 = 0 = 1 + Z 1 ⋅ Y0 (13.8)
Z0
odtud
Y I´
I1 = U1 0 − 2 (13.9)
C1 C1

31
Podle obr. 13.4 se však dá také psát
I´ U1 U1
I 1 = I 1( 0 ) − 2 = + (13.10)
C1 Z 1 + Z 0 C1 ⋅ ( Z 1 + C1 ⋅ Z´ 2 k )
Magnetizační větev je umístěna spolu s větví statoru přímo na svorky stroje a proud
protékající touto větví již nezávisí na skluzu s. Takto je odstraněn nedostatek náhradního
schématu podle obr. 13.2, u kterého je magnetizační větev odbočená mezi impedancemi Z1 a
Z 2′ , což znesnadňuje výpočet proudů I1, I2 a I0.
2
C 1 Z´2k

I1 I1(0)
I´2
2
U1 C1 C 1 R´2 1-s
s
Z 1 +Z 0

Obr. 13.4

Náhradní schéma podle obr. 13.4 bývá ještě vhodnější nakreslit podle obr. 13.5. Shod-
nost obou schémat pak plyne ze vztahu
Z 
C1 ⋅ Z 1 + C12 ⋅ Z´ 2 = C12 ⋅  1 + Z´ 2  = C12 ⋅ Z´ 2´ k (13.11)
 C1 
Při U1 = konst. a proměnném skluzu s je možné vyjádřit fázor proudu I1 podle náhrad-
ního schématu na obr. 13.5 jako součet fázorů
a) stálého
U1
I 1( 0 ) = (13.12)
Z1 + Z0
2
C1 Z1 C 1 Z´ 2

I1 I1(0)
I´2
2
U1 C1 C 1 R´2 1-s
s
Z 1 +Z 0

Obr. 13.5

b) proměnného – závislého na skluzu

I´ U1
− 2 = I´´ 2 = (13.13)
C1 1− s
C12 ⋅ Z´ 2 k +C12 ⋅ R´ 2 ⋅
s
tedy vlastně
I 1 = I 1( 0 ) + I´´ 2 (13.14)
Hledejme křivku v komplexní rovině, kterou opisuje konec fázoru I1 při změně skluzu
s. Použijeme zde metodu inverze. Vyneseme fázor napětí U1 a fázor proudu I1(0) – obr. 13.6.

32
 +

u1
s >0 E k
G

2
s=1
C 1 R´2 1-s
s
I 2" H

D 2 s= +- oo
C 1R´2
I1 G

C
2
C 21 Z´2k H C 1 R´2k F
L

ϕ1 δ Ok
B -j (proudy)
A
s=0
I 1(0) γ1 +j (impedance)
A´ Q
0 2
C1 X´2k

s<0

Obr. 13.6

Počátek souřadnic pro impedance pravé větve náhradního schématu ztotožníme

s bodem A. Osa (+) bude směřovat rovnoběžně s fázorem U1. Vyneseme v těchto souřadni-
cích úsečku
A B = C12 ⋅ X´ 2 k (13.15)
Tato úsečka bude pootočena vzhledem k ose +j o úhel γ1 v kladném smyslu tj. proti směru
pohybu hodinových ručiček. Protože reaktance +jX´2k se násobí
C12 = c12 ⋅ e j 2 ⋅ γ ´ = c12 ⋅ e j 2γ
úhel γ představuje natočení primární a sekundární soustavy
R1 R
tgγ r = = 1
X h + X σ X 11
nebo také přibližně
R ⋅I
tg ( 2γ 1 ) = 2 1 10
U1
Kolmo na úsečku AB vyneseme úsečku
BC = C12 R´ 2 k
Protože činný odpor R´2 k se násobí komplexním činitelem C12 , směr úsečky BC bude svírat
s osou (+) úhel γ. Úsečka AC uzavírající trojúhelník je
AC = C12 ⋅ Z´ 2 k (13.16)
Mějme libovolnou kladnou hodnotu skluzu s < 1 a vynesme úsečku

33
 1− s
CD = C12 ⋅ R´ 2 ⋅ (13.17)
s
jako prodloužení úsečky B C . Za těchto podmínek úsečka uzavírající trojúhelník
1− s
AD = C12 ⋅ Z´ 2 +C12 ⋅ R´ 2 ⋅ (13.18)
s
tj. je rovna celkové impedanci pravé větve náhradního schématu. Dá se dokázat, že při jiných
libovolných hodnotách skluzu s bude bod D vždy ležet na přímce n.
Z metody inverze je známo, že pokud konec fázoru proměnné impedance se pohybuje
po přímce, potom koncový bod fázoru proudu protékajícího touto impedancí se bude při kon-
stantním napětí pohybovat po kružnici, jejíž střed leží na kolmici spuštěné z počátku souřad-
nic na přímku impedance. Přitom souřadná osa +j pro impedance se mění pro fázory proudu
v osu –j.
Odtud vyplývá, že konec fázoru I 2′′ se bude pohybovat po kružnici k, jejíž střed leží na
přímce, která je prodloužením úsečky AB . Pro impedanci odpovídající bodu D bude proud
I 2′′ roven úsečce AE .
Protože I 1 = I 1( 0 ) + I 2′′ , koncový bod fázoru primárního proudu I1, při konstantním napětí U1 a
proměnném skluzu s, se pohybuje po kružnici. Tato kružnice spolu se všemi pomocnými kon-
strukcemi, které budou probírány dále, se nazývá kruhový diagram asynchronního stroje.
Rozebereme si nyní jednotlivé části kruhového diagramu. Průměr kruhového diagramu
je roven maximální hodnotě proudu I 2′′ , který protéká při takovém skluzu, při němž je impe-
dance pravé větve náhradního schématu rovna úsečce AF = C12 ⋅ X´ 2 k . Tedy
U
AF = 2 1 = Dk (13.19)
C1 ⋅ X´ 2 k
tj. průměr kruhového diagramu je nepřímo úměrný reaktanci nakrátko X´2k a prakticky nezá-
visí na činném odporu cívek. Střed kruhového diagramu je určen fázorem
U1
00k = I 1( 0 ) + (13.20)
2 ⋅ C12 ⋅ X´ 2 k
Při stojícím rotoru, ale spojeném nakrátko, kdy s = 1, bude bod D totožný s bodem C,
proto konec fázoru proudu I1k leží v bodě G, který dostaneme prodloužením úsečky AC až do
průsečíku s kružnicí k. Při skluzu s = 0 se bod D pohybuje po přímce n od bodu C nahoru do
nekonečna. V souladu s tím se fázor proudu I1 přesune po kružnici k od bodu G do bodu A.
Oblouk kružnice GEA odpovídá pak asynchronnímu stroji pracujícímu jako motor.
Při změně skluzu od s = 1 do s = + ∞ se bod D pohybuje od bodu C do bodu L, kde
CL = −C12 ⋅ R´ 2 a BL = C12 ⋅ ( R´ 2 k + R´ 2 ).
Konec fázoru proudu I1 se přitom pohybuje od bodu G k bodu H kružnice. Oblouk
GH odpovídá činnosti as. stroje jako brzdy.
U asynchronního generátoru se mění skluz od s = 0 do s < ∞. Bod D se přitom pohy-
buje po přímce n zdola z nekonečna k bodu L, jelikož
C12 ⋅ R´ 2 ⋅( 1 − s ) : s < 0
Konec fázoru I1 se pro alternátor pohybuje po kružnici od bodu A do bodu H přes bod
F. Kruhový diagram má tedy tři části: motorickou, brzdnou a generátorickou.
Všimněme si některých bodů na kružnici k. V bodě A uvažujeme skluz roven 0 tzn., že
otáčky stroje jsou synchronní. I když ideální bod naprázdno by byl A´, tak bod A nazýváme
bod naprázdno. V bodě nakrátko G se skluz rovná 1, motor stojí.

34
13.1 Výkony v kruhovém diagramu

Výkony v kruhovém diagramu budeme určovat při činnosti asynchronního stroje jako
motor. Příkon převáděný do statoru je
P1 = m1 ⋅U 1 ⋅ I 1 ⋅ cos ϕ 1 (13.21)
Při U1 = konst. je příkon úměrný činné složce proudu statoru
P1 ≈ I 1 ⋅ cos ϕ 1 (13.22)
Proto na kruhovém diagramu bude příkon P1 pro libovolnou hodnotu proudu I1 úměr-
ný délce kolmice EQ1 spuštěné z koncového bodu fázoru proudu I1 na osu x resp. Q obr. 13.7.
Úsečka EQ 1 vyjádřená v měřítku proudu a vynásobená m1U1 určuje příkon P1. Tedy
P1 = m 1 ⋅ U 1 ⋅ EQ 1 .
Přímka OQ , ke které měříme úsečky EQ se nazývá přímkou příkonu. Z kruhového
diagramu také snadno nalezneme maximální příkon P1max. K tomu postačí vztyčit kolmici
k přímce příkonu, procházející středem Ok.
V rovnici 11.3 jsme si odvodili, že výkon ve vzduchové mezeře nebo jinak nazývaný
vnitřní výkon je
m R I2
Pδ = 2 2 2 (13.23)
s
R

R 2 1-s
u s

R2
PŘÍMKA VÝKONŮ P s
E2 E
E 3
G
s=1
P´
Pḿ ax

R2
Pδ max

k
Pδ

I1
G1
H Pδ
Pel

G3 PŘÍMKA MOMENTŮ

s= +- ∞
R1

H1
ϕ1 H2
A
s=0 A 1 Ok F
I 1(0)

0 Q1 Q

X 2c

Obr. 13.7

Na odporu R2/s se tedy spotřebuje výkon točivého pole Pδ . V kruhovém diagramu pak
můžeme vynést rotorové odpory, jak je naznačeno na obr. 13.7. Kružnice mezi body E a H
odpovídá výkonu ve vzduchové mezeře a tedy i vztahu R2/s. To je v diagramu naznačeno na

35
prodloužených úsečkách A E na A R a úsečky A H na A Pδ . Spojíme-li body R a Pδ - při-
čemž tato spojnice bude kolmá na spojnici bodů AF, je tato úsečka R Pδ úměrná R2/s. Protože
již víme, že
Pδ = P ′ + Pel
a dále, že
 1− s 
Pel ≈ R2 a P′ ≈ R2  
 s 
dostaneme obdobnou úvahou rozdělení úsečky RPδ na úsečku RP a PPδ , které jsou úměr-
né rotorovému elektrickému a mechanickému výkonu. Přímku AG nazýváme přímkou vý-
konů. Měřítko výkonů stanovíme
mW = m1 ⋅ U 1 ⋅ i1 (13.24)
kde i1 je měřítko statorového proudu [A/mm]. Měřítko rotorového proudu dostaneme
z převodu jako
U
i2 = 1 ⋅ i1 (13.25)
U 20 i
Mechanický výkon pak čteme mezi body E a G1 – úsečka EG1 a el. výkon rotoru je
dán úsečkou G1 H 1 . Z kruhového diagramu lze snadno vyčíst i maximální výkon na hřídeli
motoru Pmax tak, když spustíme kolmici ze středu Ok na přímku výkonů a pak Pmax je úměrný
E 3 G3 .

13.2 Ztráty v kruhovém diagramu

Všimněme si dále ještě znázornění výkonových ztrát v kruhovém diagramu. Při chodu
motoru naprázdno a nakrátko je mechanický výkon na hřídeli motoru nulový, to jsou body A a
G na výkonové přímce. Na krytí ztrát v železe bere motor ze sítě jistý výkon, který je úměrný
činné složce proudu I1(0) a který kryje ztráty v železe. Proud naprázdno si jak známo můžeme
tedy rozložit na proud magnetizační, který je jalový a na zmíněný činný proud hradící ztráty
v železe.
Protože ztráty v železe jsou v celém pracovním rozsahu motoru přibližně stejné, bude
tedy i úsečka respektující tyto ztráty, tj. úsečka Q1 A1 , v celém rozsahu stejně velká. Jestliže
jsme uvedli, že EQ1 je příkon stroje, musí být ztráty v železe hrazeny z tohoto příkonu. Ze
znázornění na obr. 13.7 je tento fakt patrný.
Jestliže budeme rozebírat ztráty a výkony v asynchronním motoru, zbývá nám určit
ztráty v mědi statoru ∆PCul . Logickou úvahou dospějeme k závěru, že tyto ztráty musí být
úměrné úsečce A1 H 1 na obr. 13.7. Úsečka Q1G1 představuje tedy celkové ztráty
v asynchronním motoru. Odtud je také patrné, že při stavu motoru nakrátko se veškerý příkon
přemění na ztráty ve stroji.

13.3 Momenty v kruhovém diagramu

Protože moment je přímo úměrný výkonu točivého pole, tedy

P
M = δ
ω1

36
určuje vzdálenost bodů E na kružnici od přímky AH také moment, ovšem při přepočítání
měřítkem momentu. Přímku AH nazýváme přímkou momentů. Měřítko momentů pak za
použití výše uvedeného vztahu získáme jako
mW
mM = (13.26)
2 ⋅ π ⋅ n1
Významné pracovní momenty jsou vyznačeny na obr.13.8. Jsou to jmenovitý, maximální a
záběrný moment motoru.
E max
G
Přímka momentů
En M max

Mk
H
Mn

A
Ok

Obr. 13.8

13.4 Určení účiníku z kruhového diagramu

Účiník – cosϕ1 může být z kruhového diagramu nalezen buď změřením úhlu ϕ1, nebo
jednoduchým grafickým způsobem, který je naznačen na obr. 13.9. Jednotkovým poloměrem
Oh2 opíšeme čtvrtkružnici h1 h2 z bodu 0. Vzdálenosti Oh1 na ose y (napětí) rozdělíme rov-
noměrně od 0 do 1, takže vznikne stupnice účiníku. Bod h, který je průsečíkem statorového
proudu s nakreslenou čtvrtkružnicí promítneme na stupnici účiníku, takže v bodě d odečítáme
účiník motoru.

I1
h1
1,0 k´ k

0,8
d
h
0,6

1
cos ϕ

0,4
ϕ1
0,2
A
I 1 (0) h2
0

Obr. 13.9

37
13.5 Stupnice skluzu v kruhovém diagramu

Každému provoznímu bodu na kružnici odpovídá určitý skluz. Skluz si vyjádříme

z diagramu na obr. 13.7, jako
R HG H E − EG1 EG1 RP
s= 2 = 1 1 = 1 = 1− = 1− (13.27)
R2 H1E H1E H1E RPδ
s
Na obr. 13.10 je pak překreslen diagram z obr. 13.7 tak, aby z něj bylo možno přehledně od-
vodit stupnici skluzu. Protože trojúhelník ∆RPY je podobný s trojúhelníkem ∆RPδA, bude i
RP YP
= a dále je APδ = XP .
RPδ APδ
Pak
YP YP XP − YP XY
s = 1− = 1− = = (12.28)
APδ XP XP XP
Stupnici skluzu pak volíme tak dlouhou, aby se na ní skluz pohodlně odečítal tzn., že
se volí třeba 100 mm nebo podobně. Prodloužíme-li pak úsečku rotorového proudu až protne
stupnici skluzu, průsečík udává na stupnici skluzu hodnotu skluzu.
Někdy se pro konstrukci stupnice skluzu používá následující postup. Jak je naznačeno
na obr. 13.11 zvolíme na kružnici libovolný vztažný bod M, který spojíme s body A, H a G.
Na libovolné rovnoběžce s přímkou MH určuje spojnice M s G bod, v němž je skluz roven 1.
Tím je dána i stupnice skluzu, jak naznačuje obr. 13.11. Hodnotu skluzu pak určí spojnice
bodu M s pracovním bodem E – resp. její průsečík na stupnici skluzu.
Jestliže zvolený bod M ztotožníme s bodem A, vznikne stupnice podle obr. 13.10.

E s
n=0
I1 s=1
P
n=n s n
G
s=0 Y1 PŘÍMKA VÝKONŮ
X

PŘÍMKA MOMENTŮ
H Pδ

Ok
A

I 1(0)

Obr. 13.10

38
 100
s [ %]
90

80

70

60 s=1 G
E
50

s=oo H
40

30

20
A
s 10
0

Obr. 13.11

13.6 Přesnost a použitelnost kruhového diagramu

Platnost kruhového diagramu je omezena podmínkou, že všechny odpory a reaktance

zůstávají pro všechny skluzy konstantní. Tato podmínka je přibližně splněna u strojů
s vinutým rotorem a strojů s normálním rotorem nakrátko. Pro většinu strojů lze z něho odečí-
tat dostatečně přesně do skluzu asi 15 %, tj. asi do momentu zvratu. Skutečný proudový dia-
gram se odchyluje od kružnice, a to tím více, čím více se uplatní nelineárnost magnetického
obvodu, harmonické magnetického pole, skinefekt ve vodičích a dodatečné ztráty. Jde o zá-
ležitosti velmi složité a jejich podrobný výpočet umožnilo až použití počítačů.
Při návrhu stroje uvažujeme, že pro daný stav stroje je napětí sítě konstantní. Musíme
ovšem vždy provádět korekci rozptylových reaktancí i odporů v závislosti na skluzu. Větši-
nou to děláme pouze pro s = 1. Při návrhu stroje se sestrojí kruhový diagram pro s = 0 a ten
platí pro stav naprázdno a jmenovitý stav a dále se sestrojí kruhový diagram pro s = 1 a ten
platí pro rozběh – tedy stav nakrátko.
Při stavu nakrátko s = 1 je reaktance asynchronního motoru ovlivněna jednak vytla-
čováním proudu skin-efektem a dále nasycením feromagnetického materiálu.
Provádí se korekce reaktancí, které jsou pro s = 1 menší a tedy
U1
= I 2′ je větší a tím i kruh pro s = 1 bude větší.
X 1 + X 2′
U speciálních motorů se speciálními kotvami (vírovou, dvojitou apod.) kreslíme dia-
gram jako dva kruhy, a to zvlášť kružnici pro rozběh a zvlášť pro běh. Kružnice pro rozběh
platí pro velké skluzy od s = 1 do s = szv. Kružnice pro běh platí pro malé skluzy od s = 0 až
asi do jmenovitého skluzu.
Příčinou nepřesnosti kruhového diagramu je také proměnnost odporů vinutí následkem
oteplení při zatížení. Největší vliv na nepřesnost kruhového diagramu má však závislost reak-
tancí statoru i rotoru na nasycení. Tato závislost se zvlášť projevuje při zavřených a polouza-
vřených drážkách. Při otevřených drážkách lze reaktance považovat prakticky za konstantní.
Kruhového diagramu lze také použít pro stanovení provozních charakteristik aniž by
bylo nutno stroj skutečně zatěžovat. Kružnicové diagramy se sestrojí podle výsledků měření
naprázdno a nakrátko. Kromě toho, že tyto diagramy poskytují možnost stanovení provozní
charakteristiky bez zatěžování stroje – což má význam zvláště u velkých strojů, které nelze na

39
zkušebně zatížit vůbec, mají značný význam v tom, že podávají názorný obraz o vlastnostech
stroje (účiník, přetížitelnost, záběrný moment, apod.). Umožňuje také porovnání těchto vlast-
ností u různých strojů.

13.7 Konstrukce kruhového diagramu z naměřených hodnot

Při konstrukci kruhového diagramu se v tomto případě vychází z naměřených hodnot:

• proudu a ztrát nebo účiníku naprázdno při jmenovitém napětí
• proudu, ztrát nebo účiníku nakrátko. Měření se provádí při sníženém napětí a lineárně
se přepočítá na jmenovité napětí
• odporů statorového a rotorového vinutí, změřených stejnosměrným proudem.
Postup konstrukce
1. Zvolíme měřítko proudu tak, aby se fázor proudu nakrátko Ik dal pohodlně nakreslit na
papír. Zvolíme měřítko, se kterým lze snadno počítat tj. např. 1, 2, 5, 10 A.mm-1
2. Zakreslíme koncové body fázorů proudů I0 a Ik ve zvoleném měřítku pod příslušnými
úhly danými cos φ0 a cos φk.
3. Nalezneme střed kružnice tak, jak je nakresleno na obr. 13.12. Bodem A vedeme rov-
noběžku s osou y totožnou s napětím U1, která protne vektor Ilk v bodě B. Hledaná
kružnice musí procházet body A, G i B. Střed kružnice 0 musí ležet v průsečíku osy
souměrnosti bodů A, G s osou souměrnosti bodů A, B, která je kolmá na napětí U1.
4. Určíme fázor proudu pro s = ∞, tedy bod H, což je zároveň přímka momentů
• koncovým bodem I0 vedeme rovnoběžku s imaginární osou
• z koncového bodu Ik (bod G) se spustí rovnoběžka s reálnou osou U1
• v průsečíku uvedených kolmic dostaneme bod D
• úsečku mezi body G a D rozdělíme v poměru odporů R´2 a R1
• spojnice koncového bodu fázoru I0 s dělícím bodem D´ protne kružnici v bodě
H, což je I∞.
5. Známými postupy pak určíme přímky výkonů, momentů a z nich odečteme výkony a
rozdělení ztrát. Sestrojíme stupnici skluzu a odečteme skluz, stejně jako stupnici úči-
níku. Měřítka výkonů a momentu vypočítáme dříve uvedeným způsobem.

Re U1

G
s=1
I 1k
~ R´2

H
D´ s= ∞
~ R1

B O
D
A Im

Io

Obr. 13.12

40
14. SPOUŠTĚNÍ ASYNCHRONNÍCH MOTORŮ
Spouštění asynchronního motoru je přechodný děj, během kterého má motor přejít ze
stavu klidu na pracovní otáčky. Rychlost a plynulost tohoto přechodného děje, během něhož
se mění nejen rychlost motoru, ale i proudy a momenty, může mít značný vliv jak na vlastní
motor, tak i na poháněné zařízení. To platí zvláště tehdy jestliže je počet spouštění za časovou
jednotku velký. Např. u jeřábových asynchronních motorů bývá počet spouštění až 600 ÷ 900
za 1 hodinu.
Pro rozbor spouštění a posouzení vlastností asynchronního motoru při rozběhu se pou-
žívají obvykle tyto ukazatele:

• poměr záběrného proudu k proudu jmenovitému

I
ki = z
In
V okamžiku připnutí motoru k síti protéká motorem záběrný proud omezený při jme-
novitém napětí pouze impedancí motoru nakrátko. Jak jsme již uvedli tento proud mů-
že dosahovat značných hodnot a hodnota záběrného proudu asynchronních motorů na-
krátko nesmí být při jmenovitém napětí a kmitočtu větší než 7,5 násobek jmenovitého
proudu. Záběrný proud je dán vztahem
U
I1z = 1 (14.1)
Zk
Záběrný proud lze tedy zmenšit buď snížením statorového napětí, nebo zvětšením im-
pedance, což je možné pouze u kroužkových motorů.

• Plynulost časové změny rozběhového proudu I = f(t).

U spouštění motorů bez jakýchkoliv spouštěčů je plynulost dána poměry mezi mo-
mentem motoru a protimomentem. Při řízeném spouštění, které může být buď plynulé
nebo stupňovité, záleží plynulost časové změny na regulačním zařízení (měniči frek-
vence apod.) a u stupňovitého řízení na správném zvolení poměru jednotlivých spouš-
těcích stupňů (odporových, přepínání počtu pólů).

• poměr záběrného momentu (s = 1) k momentu jmenovitému

M
kM = z
Mn
Záběrný moment může být změněn:
- napětím – moment se mění se čtvercem napětí
- zvětšením odporu v rotorovém obvodu, jak o tom bude pojednáno dále

• doba rozběhu ta
Tato doba závisí na momentu setrvačnosti vlastního motoru i na přídavném momentu
setrvačnosti, dále pak na velikosti rozdílu mezi momentem motoru a momentem zátě-
že
J .( n − n0 )
ta = (14.2)
9 ,55 ⋅ ( M m − M z )

• významné jsou rovněž ztráty energie při rozběhu, oteplení motoru při rozběhu, kdy
motor s vlastním chlazením není dokonale chlazen apod.

41
 • důležité rovněž je zda motor rozbíháme samostatně, tj. bez přídavné zátěže, anebo se
zatížením, kde rovněž záleží nejen na velikosti této zátěže, ale i na průběhu protimo-
mentu nebo zátěžového momentu. Někdy přídavné momenty setrvačnosti značně pře-
vyšují velikost setrvačného momentu motoru. Např. pro pohon ventilátorových mlýnů
je moment motoru 118 kgm2, ale moment setrvačnosti mlýnu redukovaný na hřídel
motoru je 3500 kgm2, tedy 30x větší. Doba rozběhu je tak asi 55s.

• Dále je důležitý požadavek na opakované rozběhy. Pak je důležité znát přípustnou

hodnotu počtu spouštění motoru (u velkých motorů 2 ÷ 3x po sobě nebo s určenými
časovými odstupy).

U asynchronních motorů je rozhodujícím faktorem většinou oteplení rotorové klece.

Obecně řečeno při spouštění asynchronního motoru se snažíme dosáhnout co největší-

ho záběrného momentu a zároveň co nejmenšího záběrného proudu, aby nárazy na napájecí
síť byly co nejmenší. Z tohoto důvodu používáme zvláště u motorů kroužkových, ale i u mo-
torů nakrátko, různých spouštěcích zařízení, které mohou být většinou mimo motor, ale mo-
hou být i součástí motoru.
14.1 Spouštění asynchronního motoru s vinutým rotorem

Asynchronní motor s kroužkovou kotvou se velmi jednoduše spouští zařazováním

spouštěcího rezistoru nebo i tlumivky do obvodu rotoru.
Při spouštění rezistorem se během rozběhu postupně buď plynule, nebo stupňovitě
vyřazuje tento rezistor až na posledním stupni se vinutí rotoru spojí nakrátko, jak to naznaču-
je obr. 14.1.
L1
L2
L3

STATOR

ROTOR SPOUŠTĚČ

Obr. 14.1

Spojení vinutí se provede krátkospojovačem zabudovaným v rotoru, anebo pouze sty-

kači jako je běžné u jeřábových motorů. U velkých motorů anebo i u těch, které mají dlouhou
dobu chodu, se po rozběhu a zkratování krátkospojovačem nadzvednou kartáče, aby se zby-
tečně neopotřebovávaly, jak tyto kartáče tak i kroužky. Zařízení pro nadzvednutí kartáčů se
jmenuje odklápěč.
Zařazováním odporu (někdy ho nazýváme skluzovým odporem) do rotorového obvo-
du se posouvá momentová charakteristika, jak je naznačeno na obr. 14.2. Velikost momentu

42
zvratu je na skluzu nezávislá, jak jsme si odvodili v kap. 12. Ovšem skluz zvratu se mění pří-
mo úměrně s odporem rotorového obvodu. Takto je možno zvětšovat záběrný moment motoru
až do velikosti momentu zvratu, tj. do velikosti maximálního momentu motoru. Záběrný
proud motoru se zařazováním odporu do rotoru zmenšuje. Urychlující moment je vyšrafován
pro tři různé odporové stupně.

R´2 R2 R´´2 > R´2 > R 2

R´´2

Ro

R
Obr. 14.2

V následující části si všimněme, jak můžeme určit velikost přídavného spouštěcího

odporu. Při výpočtu budeme vycházet jednak z toho, jaké údaje o motoru máme k dispozici
(zda pouze štítkové hodnoty nebo kruhový diagram apod.) a také z toho, jaké podmínky nám
pro rozběh motoru byly zadány požadavky poháněného zařízení.

14.1.1 Určení spouštěcího odporu pro požadovaný záběrný moment

Předpokládejme, že nám bylo zadáno, že motor nemůže být spouštěn větším momen-
tem než je moment jmenovitý (např. u elektrické lokomotivy, kde nemůže být překročen koe-
ficient adheze, aby neprokluzovala kola lokomotivy).
V oblasti stabilního chodu platí úměra mezi rotorovým odporem a skluzem. Tedy
( R2 v + R2 s ) R2 v
= (14.3)
s sn
kde R2v je odpor rotorového vinutí včetně přívodů
R2s je přídavný odpor zařazovaný do rotorového obvodu.
Pro náš příklad musí být tedy záběrný moment Mz = Ma a toto musí být při skluzu s = 1. Tedy
( R2 v + R2 s ) 1
=
s sn
a odtud
sn ⋅ ( R2 v + R2 s ) = R2 v
sn ⋅ R2 v = R2 v − sn ⋅ R2 s
1 − sn
R2 s = ⋅ R2 v (14.4)
s
Uvažujeme-li např. šestipólový jeřábový motor, jehož jmenovité otáčky jsou 945 min-1
a tedy skluz sn = 0,055, pak R2s = 17,2 . R2v tedy celkový odpor, který se zařadí do rotorového
odporu na začátku spouštění, musí mít hodnotu podle uvedeného výpočtu. Při rozběhu se pak
tento odpor postupně snižuje.

43
14.1.2 Určení spouštěcího odporu ze štítkových hodnot motoru

Protože kroužkové motory mají rotorové vinutí většinou zapojeno do hvězdy, bývá na
štítku asynchronního motoru obvykle uvedeno sdružené rotorové napětí naprázdno U20 a jme-
novitý fázový proud I2n. V okamžiku zapnutí motoru je při nulových otáčkách s = 1 a jak
jsme již konstatovali, v tomto pracovním bodě se veškerá energie přivedená do rotoru promě-
ní v tepelné ztráty ve vinutí rotoru a spouštěcím odporníku. Mechanická energie je v tomto
bodě nulová. Takže
Pel = s.Pδ = Pδ P = ( 1 − s ) ⋅ Pδ = 0
pak platí
3 ⋅ U 20 ⋅ I 2 = 3 ⋅ R2 ⋅ I 22
a odtud celkový rotorový odpor
U 20 U
R2 = = k ⋅ 20 (14.5)
3 ⋅ I2 I2
Konstanta k vyjadřuje poměr mezi momentem záběrným a jmenovitým momentem
motoru. Tak např. má-li být Mz = 1,5 Mn je k = 0,3, pro Mz = Mmax je k = 0,15 atd. Spouštěcí
odpor R2s vypočteme jako R2 s = R2 − R2 v , když odpor vinutí rotoru získáme z katalogu. Spouš-
těcí odpor bývá obvykle (10 až 20) R2v.

14.1.3 Určení přídavného odporu z kruhového diagramu

Zadanou úlohu požadovaného záběrného momentu je možno řešit také za použití kru-
hového diagramu motoru. Jak jsme uvedli v kapitole o kruhovém diagramu, je vzdálenost
mezi body pro skluz s = ∞ a bodem nakrátko pro s = 1 úměrná hodnotě odporu rotorového
obvodu. Určení spouštěcího odporu je pak možno provést jak je naznačeno na obr. 14.3. Po-
žadavek dodržení zadaného záběrného momentu Mzl splníme tak, že posuneme bod nakrátko
G do bodu G1 a úsečka Pδ P1 nám pak určí celkový odpor rotorového obvodu R´ 2 . Velikost
spouštěcího odporu nám udá úsečka PP1 v hodnotách přepočtených na stator.

P1
R´2S

G1
R´2

G P
R´2R

Pδ
H

O
I0

Obr. 14.3

14.1.4 Odstupňování spouštěcích odporníků

Odpor spouštěcího odporníku měníme plynule jen zřídka. Je to například při spouštění
nebo regulaci velkých kroužkových as. motorů, kde spouštěcí odporník je kapalinový. Zde je
pak možno plynulou změnou vzdálenosti pevných a pohyblivých elektrod plynule měnit od-
por spouštěče.

44
 U většiny aplikací kroužkových motorů, zvláště u motorů menších a u pohonů jeřábů
se spouštěcí odporník mění stupňovitě. Počet stupňů se volí podle požadavku jemnosti skoků
momentu, proudu či otáček.
Na obr. 14.4 je znázorněn průběh momentů a proudů motoru při spouštění odporníkem
se čtyřmi spouštěcími stupni. Průběhy s indexy 4 představují vlastní charakteristiky momentu
a proudu motoru tj. bez zařazených odporů v rotorovém obvodu. Průběhy 1, 2, 3 pak jsou
průběhy momentu a proudu při postupném vyřazování jednotlivých stupňů. Nemá-li statorový
proud při spouštění překročit maximální zvolenou hodnotu (obvykle 2,5 násobek jmenovitého
proudu motoru), musí se přepnout z prvního stupně na druhý při otáčkách n1 a podobně
z druhého na třetí při otáčkách n2, atd. Po vyřazení čtvrtého stupně dosáhne motor svých jme-
novitých hodnot na základních charakteristikách. Kdyby se přepínalo příliš rychle, proudový
náraz by byl velký.
Pro určení správného okamžiku
přepínání jednotlivých stupňů se musí pou- M
žít automatického přepínání, které může
být určeno časem – což je nepřesné. Lépe M1 M2 M3 M4
je použít zařízení, které vyhodnocuje roto-
rové napětí nebo lépe rotorovou frekvenci.
Použití tohoto zařízení podstatně omezuje
ztráty a tím i oteplení motoru.

Mn
Vraťme se však ještě k určení hod- I
not jednotlivých odporových stupňů, když
již máme vypočítaný celkový spouštěcí
odpor. Obvykle se uvádí, že se zvolí buď
nerovnoměrnost momentu nebo proudu,
anebo se zvolí počet spouštěcích stupňů a I1 I2 I3 I4
zjišťuje se nerovnoměrnost.
Jednotlivé stupně by měly tvořit

I max
geometrickou posloupnost: R2v, qR2v, q2R2v,
I min
q3R2v…qnR2v = R2.
In

Prakticky se většinou rozdělení od-

porových stupňů řeší buď změřením stato- n1
rového proudu, přičemž se stupně odporů
upravují tak, aby skoky proudu nepřesáhly n2
2,5I1n, anebo se na prvním stupni rozdělí
n3
spouštěcí odporník na polovinu, druhý stu-
peň zase na polovinu, atd. Tak např. při
celkové hodnotě odporu 2 Ω, bude další Obr. 14.4
stupeň 1 Ω , další 0,5 Ω, atd.

14.2 Spouštění asynchronních motorů s kotvou nakrátko

Jak již bylo několikrát uvedeno, podstatnou nevýhodou asynchronního motoru

s kotvou nakrátko je velký proudový a momentový ráz při jeho spouštění. Z tohoto důvodu je
nutno při spouštění těchto motorů učinit taková opatření, která zmenší vliv spouštění jednak
na napájecí síť, jednak na vlastní motor a jím poháněné zařízení. Zařízení, která splní tento
požadavek mohou být buď spouštěcí prvky, které se nacházejí vně elektromotoru (podobně
jako u motorů s kotvou kroužkovou – spouštěče), nebo konstrukce elektromotoru je tak uzpů-
sobena, že zajistí jeho rozběh s požadovanými parametry neovlivňujícími napájecí síť ani
poháněný stroj (motor se speciálním vinutím rotoru).

45
 Všimněme si tedy dále všech možností spouštění asynchronních motorů s kotvou na-
krátko.

Přímé připojení na napájecí síť

Motory, které nemají při spouštění větší ráz než 22 kVA, tj. motory se jmenovitým
výkonem do 3 kW včetně, lze připojit přímo na síť nízkého napětí bez zvláštního spouštěcího
zařízení.
Zásadně je možno připojovat přímo na síť motory nakrátko i většího výkonu, avšak
jedině v případech zvláště dobré přenosové schopnosti sítě. Úbytek napětí, způsobený krajním
spouštěcím proudem, však nesmí překročit 10 % ve dne, 5 % ve špičkách a 15 % v noci.
V průmyslových podnicích je velikost motoru spouštěného přímým připojením na síť
dána konkrétní konfigurací sítě. Ve velkých podnicích se při dodržení zvláštních opatření
(vyčlenění zvláštního přívodu z elektrárny apod.) jsou přímo spouštěny i motory o výkonu
několika MW (2 ÷ 4 MW).

Spouštění se sníženým napětím

Tento způsob spouštění je použitelný u takových pohonů, u nichž se při spouštění ne-
požaduje plný záběrný moment motoru. Jak jsme již uvedli záběrný moment a celá momento-
vá charakteristika je funkcí čtverce napětí. Tedy
2 2
U  I 
M ks = M k  1s  = M k  1s  (14.7)
 U 1n   Ik 
U1s snížené napětí při spouštění
U1a jmen. napětí L
L
I1s záběrný proud při sníženém napětí L
I1k záběrný proud při jmenovitém napětí

Snížené napětí motoru je možno docílit:

• předřazením rezistoru nebo tlumivky stato-
rovému vinutí
• spouštěcím autotransformátorem S S

• přepojením statorového vinutí nejdříve do

hvězdy a pak do trojúhelníku

Na obr. 14.5 je nakresleno schéma spouštění

s předřazenou tlumivkou. Tlumivka, zapojená do
série s vinutím statoru, má snížit napětí cca na 0,6 ÷
0,7 U1n. Při spouštění se nejdříve zapne vypínač S2 a
pak S1. Motory nakrátko velkých výkonů mívají
tlumivky se železným jádrem obvykle připojovány
do uzlu statorového vinutí. Tím se sníží napěťové
namáhání této tlumivky (použití např. u 6 kV sítě). M
Při rozběhu se napětí rozdělí v poměru reaktancí
motoru a tlumivky. Zapojení je znázorněno na obr.
14.6. Nejdříve se sepne spínač S1 a po rozběhu se Obr. 14.5
statorové vinutí, které má na svorkovnici vyvedeno
6 svorek, spojí spínačem S2 do uzlu.

46
 Při spouštění motoru autotransformátorem, které je nakresleno na obr. 14.7, je při roz-
běhu spínač uzlu autotransformátoru S3 sepnut. Sepneme spínač S1 a postupně se motor roztá-
čí. Pak se rozepne spínač S3 a autotransformátor může pracovat jako tlumivka. Nakonec se
sepne spínač S2 a rozběh motoru je dokončen. Při tomto způsobu rozběhu v Korndorfferově
zapojení nenastává přerušení proudu a motor vytváří trvale moment. Napětí se autotransfor-
mátorem obvykle snižuje na 0,6 ÷ 0,75 Un.

L
L L
L L
L

S S

AT S

Obr. 14.6 Obr.14.7

Spouštění přepínačem hvězda trojúhelník

Tento způsob spouštění je velmi rozšířený. Používá se u menších a středních motorů

asi tak do výkonu 15 ÷ 20 kW. Motory však musí být pro jmenovité provozní napětí zapojeny
do trojúhelníku, tedy např. na 400 V a musí být na svorkovnici vyvedeno 6 konců vinutí. Při
spouštění je vinutí zapojeno do hvězdy. Fázové napětí se při spouštění zmenší 3 krát, tj.
U
Uf = s
3
a fázový proud
Us
I fy = I sy =
3⋅Zf
kde Zf je impedance jedné fáze.
Při spojení do trojúhelníka (D) by byl záběrný proud jedné fáze
U
I fd = s
Zf
Sdružený proud ze sítě je
U
I sd = 3 s
Zf
Poměr obou proudů je

47
 I sy Us ⋅ Z f
1
= = (14.8)
I sd 3 Z f ⋅ U s 3
Záběrný proud se tedy sníží na jednu třetinu, ovšem fázové napětí je menší jen o od-
mocninu ze tří. Záběrný moment se tedy zmenší jen na jednu třetinu jako proud. Zde je nutno
poznamenat, že proudový náraz může nastat i po přepnutí z hvězdy do trojúhelníka při ne-
vhodném okamžiku přepínání, jak je možno si znázornit na obr. 14.8.

a/ L L1 L2 L3
L
L IS
- ∆
Y Y
Přepínač

Y
If Y
rozběh

Uf
S
0 0 0
běh
∆
S S S Zf

S
Us

0 L1 L2 L3
0 I S∆
0 Uf
S
S

I f∆

Zf

Us
b/

I, M

I∆

M∆

I Y

M Y

přepnutí ns
0 20 40 60 80 100

n [%]

Obr. 14.8

48
Spouštění asynchronních motorů se speciálním vinutím rotoru

I u motorů s kotvou nakrátko je velmi účelné měnit odpor rotorového obvodu

v průběhu spouštění. Klecová vinutí jsou konstruována tak, aby po dobu rozběhu měnila
nejen svůj odpor, ale i reaktanci. Ke zlepšení rozběhových vlastností existuje několik kon-
strukcí speciálních rotorových vinutí.
U odporových klecí se odpor klece zvětší
provedením tyčí s odporového materiálu nebo i z
mosazi. Odpor klece je možno zvětšit i rozřezá- M
ním spojovacích kruhů klece. Momentová charak-
teristika odporové klece je na obr. 14.9. Protože
charakteristika není v pracovní části tak strmá
jako u normálního motoru, otáčky motoru
s odporovou klecí kolísají více než u normálního
motoru.
Motor s kotvou vírovou má úzké a hlubo- ns
ké drážky. Tvar rotorových tyčí může být obdél-
0 n
níkový, lichoběžníkový nebo mohou mít vodiče i
složitější tvar, jak je naznačeno na obr. 14.10. Obr. 14.9
Základní myšlenka úzké hluboké drážky spočívá v tom, že v první fázi rozběhu, kdy
rotorová frekvence f2 se rovná frekvenci statorové, vznikají v tyčích značné vířivé proudy,
vyvolané rozptylovým polem, procházejícím drážkami rotoru. Spodní část tyče je spojena
s největším a horní část s nejmenším rozptylovým tokem. V dolní části tyče se indukuje velké
napětí působící proti průchodu proudu v tyči a v horní části tyče se naopak indukuje malé
napětí. V důsledku tohoto se proud nerozloží rovnoměrně po průřezu tyče, nýbrž je vytlačen
do horních vrstev a tím se zvětší odpor tyče. Vírová klec s rozložením rozptylových toků a
rozložením proudu v drážce je na obr. 14.11.

Obr. 14.10
J [A/mm 2 ] J [A/mm 2 ]
h

s=1 s=0

b h >
5
b =
Obr. 14.11

49
 Při rozběhu se kmitočet v rotoru postupně zmenšuje a tím se zmenšuje i nerovnoměr-
nost rozložení proudu v tyči. Při jmenovitém skluzu je rotorový kmitočet velmi malý a proud
je po průřezu tyče rozložen prakticky rovnoměrně.
Při provozních otáčkách má motor s vírovou kotvou o něco větší rozptylovou reaktan-
ci rotoru než při rozběhu, čímž se zmenší průměr kruhového diagramu. Tím se zmenší cosϕ i
moment.
Momentová charakteristika motoru s vírovou klecí je na obr. 14.12. Ve srovnání
s obyčejnou klecí vzroste záběrový moment a omezí se záběrový proud.

M
Vírová klec

Jednoduchá klec

0 n
Obr. 14.12

Další možností je použití dvojité klece. Rotor má dvě samostatné klece, jedna normál-
ní, blízko vzduchové mezery, druhá pod ní, hluboko v železe. Horní klec je rozběhová a má
velký činný odpor a může být např. z mosazi. Dolní klec je běhová a má malý činný odpor,
ale velkou reaktanci, neboť se kolem ní může uzavřít velký rozptylový tok, jak je nakresleno
na obr. 14.13.

A - ROZBĚHOVÁ TYČ ROZBĚHOVÁ TYČ

φR

KRČEK KRČEK
P
φ

B - BĚHOVÁ TYČ PRACOVNÍ TYČ

RA >>R B
L B>>L A

Obr. 14.13

Při rozběhu, kdy je rotorová frekvence stejná jako statorová, se uplatní vliv indukčnos-
ti natolik, že proud protéká převážně horní rozběhovou klecí, která má velký činný odpor (re-
aktance běhové klece XB je velká). V důsledku tohoto je moment motoru velký při poměrně
malém proudu. S rostoucími otáčkami klesá vliv reaktance, až při plné rychlosti je zanedba-
telný. Pak se proudy rozdělí v převráceném poměru ohmických odporů a proud protéká pře-
vážně běhovou klecí. Po rozběhu motor pracuje s malým rotorovým odporem a tedy s dobrou
účinností.

50
 Výsledná momentová charakteriskika

MOSAZ
ROZBĚHOVÁ KLEC
SILUMÍN
BRONZ

MĚĎ

HLINÍK HLINÍK

PRACOVNÍ KLEC

0 n

Obr. 14.14 Obr. 14.15

Obě klece mohou být buď ze stejného materiálu a rozdílnost odporů je dána různými
průřezy tyčí, anebo se obě klece provedou z různého materiálu – např. rozběhovou klec vyro-
bíme z bronzu a běhovou klec vyrobíme z mědi – obr. 14.14.
Motor s dvojitou klecí si lze představit jako dva motory s jednoduchou klecí pracující
na společné hřídeli jejichž momenty se sčítají. Záběrný proud bývá 4÷5 násobek Ia a moment
až 3 Mn. Momentová charakteristika motoru s dvojitou klecí je na obr. 14.15. Výsledná křivka
vznikne součtem charakteristiky rozběhové a běhové klece. Dobrý účiník, malý skluz
v normálním chodu je na úkor menšího záběrového momentu a naopak motor s velkým zábě-
rovým momentem Mz má vždy horší účinnost a účiník.

Spouštění střídavým měničem napětí

Vedle uvedených klasických způsobů spouštění asynchronních motorů je možno pou-

žít střídavé měniče napětí (softstartéry) – obr. 14.16. Jejich použitím se dosáhne plynulý roz-
běh a sníží se energetické ztráty. Mají nastavitelnou rampu napětí, dobu rozběhu, proudové
omezení apod. Tímto měničem je možno realizovat i brždění motoru (viz. kap. 18), kdy mě-
nič působí jako usměrňovač a napájí statorové vinutí stejnosměrným proudem.
L L L

Mom. velikost Mom.

sp. momentu

1f. 2f.

GP
Rampa

M
3

Obr. 14.16

51
15. ŘÍZENÍ OTÁČEK ASYNCHRONNÍCH MOTORŮ
Abychom mohli rozebrat možnosti řízení otáček asynchronního motoru, musíme vyjít
ze základního vztahu pro otáčky asynchronního motoru
60. f
ns = (15.1)
p
protože jsme definovali skluz jako
n −n
s= s (15.2)
ns
pak po úpravě a dosazení dostaneme otáčky asynchronního motoru
60 ⋅ f 1
n = ns ⋅ ( 1 − s ) = (1− s ) (15.3)
p
Z této rovnice je zřejmé, že otáčky motoru lze regulovat:
• změnou skluzu
• změnou počtu pólů
• změnou statorového kmitočtu

U speciálních provedení as. motorů je možno použít pro řízení otáček ještě dalších
způsobů. Tato problematika však již patří do oblasti elektrických pohonů.
Při regulaci otáček asynchronních motorů je nutné pamatovat na to, že pokud při regu-
lování pracujeme pod jmenovitými otáčkami a pak se u strojů s vlastní ventilací zhoršuje od-
vádění ztrátového tepla ze stroje. Zatížitelnost takovýchto strojů je při nižších otáčkách pod-
statně nižší než při otáčkách jmenovitých.

15.1 Řízení otáček změnou skluzu

Jak jsme si již uvedli v kap.6 je rotorové napětí U2 = s.U20 a převod napětí pu=U1/U20.
U normálního asynchronního motoru můžeme také psát
U
U 2 = s . 1 = R2 .I 2 (15.4)
pu
Budeme-li do rotorového obvodu přivádět protinapětí U2* (např. u podsynchronní
kasdády), bude platit
U 2 = R2 ⋅ I 2 + U 2* (15.5)
s ⋅ U 20 = R2 ⋅ I 2 + U 2*
U
s ⋅ 1 = R2 ⋅ I 2 + U 2*
pu
 
 * 
60 ⋅ f 1  R ⋅ I + U2 
n= 1− 2 2
p  U1 
 pu 
 
V této rovnici již máme všechny veličiny, kterými můžeme regulovat otáčky asyn-
chronního motoru. V kap. 10 jsme si uvedli, že účinnost je
P P ⋅(1 − s )
η= = 1 = (1− s ) (15.6)
P1 P1
Je tedy patrné, že s nárůstem skluzu se zhoršuje účinnost motoru.

52
 Při skluzové regulaci můžeme tedy měnit otáčky buď odporem v rotoru statorovým
napětím (a zároveň protimomentem) anebo protinapětím v rotoru. První a poslední uvede-
ný způsob regulace se dá uskutečnit u kroužkových motorů.

Řízení otáček změnou odporu v rotorovém obvodu je značně nehospodárné, neboť

skluzová energie se maří v rotorovém odporníku. Pro vysvětlení tohoto způsobu regulace mů-
žeme použít obr. 15.1. Zařazováním odporu R2s do rotorového obvodu se momentová charak-
teristika „pokládá“, tedy změkčuje. Nastavená rychlost přísluší vždy jen určitému momentu.
Protože při M = 0 jsou otáčky n = ns , a to bez ohledu na rotorový odpor, což znamená, že při
chodu asynchronního motoru naprázdno nelze regulovat jeho otáčky.

M zat

n 1 = n n => R 2S = 0

0 n3 n2 n1 ns
n
Obr. 15.1

Rozsah řízení otáček tímto způsobem bývá poměrně malý, a to maximálně do skluzu
20 ÷ 30 %. Rotorové odporníky jsou při regulaci totožné se spouštěcími odporníky, ale musí
být dimenzovány na trvalý chod, nikoliv pouze na spouštění.

Bude-li moment motoru při regulaci konstantní M = konst., potom i rotorový proud
bude konstantní, a to tedy znamená, že i elektrické ztráty ve vinutí rotoru budou konstantní, a
to při všech hodnotách skluzu. To pak vede k závěru, že při snižování otáček a tím zhoršování
chlazení u motorů s vlastní ventilací bude vzrůstat oteplení rotorového vinutí. Aby se motor
nepřehříval, musí se se zvyšováním skluzu snižovat zátěžný moment motoru a tím i proud
motoru. Celkové ztráty v rotorovém obvodu se rozdělí na ztráty ve vinutí rotoru úměrné od-
poru fáze rotoru R2 a druhá část, úměrná velikosti spouštěcího odporu R2s, se vyvine v tomto
odporníku. Otáčky motoru lze odporem v rotoru pouze snižovat pod hodnotu otáček syn-
chronních.

Řízení otáček přivedením protinapětí do rotorového obvodu odstraňuje základní

nedostatek předešlého způsobu, tj. nehospodárnost regulace a dále tímto způsobem lze otáčky
motoru zvyšovat i nad hodnotu synchronních otáček. Tento způsob řízení je realizován
v kaskádním zapojení asynchronního motoru, kdy se skluzový elektrický výkon vrací zpět do
sítě. Jak jsme již uvedli, elektrický výkon v rotoru se rozdělí na ztráty ve vinutí rotoru a na
ztráty v rotorovém odporníku. A právě tyto ztráty v odporníku můžeme využít pro zvýšení
účinnosti motoru. Rozdělení výkonů a ztrát v podsynchronní kaskádě je znázorněné na obr.
15.2.

53
 P1
Pr P1 - Příkon as. motoru
Pd - Výkon ve vzduch. mezeře
∆ P - Ztráty ve statoru
Pd
∆P P - Skluzový (elektrický) výkon
Pr - Výkon vrácený do sítě
∆ Pr P - Mechanický výkon
∆ Pr - Ztráty v rotoru
∆ Pk - Ztráty v kaskádě
∆ Pu - Ztráty v usměrňovači
Pel
∆ Ptl - Ztráty v meziobvodu
∆ Pstř - Ztráty ve střídači
∆ Pk = ∆ Pu + ∆ Ptl + ∆ Pstř

P
Obr. 15.2

Asynchronní motor s podsynchronní ventilovou kaskádou je nakreslen na obr. 15.3.

6 kV

PK Pr

Q1 Q 5

P1
TR
P
AM
D
Pd
Q 3
ud u dT
Pel Q4
TD
Q2

R0
Pel
R

Rω RI GP

Obr. 15.3

Řízení otáček asynchronního motoru se dosáhne změnou protinapětí UdT v rotorovém

obvodu. V ustáleném stavu platí, že UdT = Ud, kde Ud je usměrněné napětí za diodovým
usměrňovačem. Napětí UdT se mění fázovým řízením střídače, kdežto Ud závisí na skluzu
asynchronního motoru. Za předpokladu konstantního magnetického toku a rotorového odporu
je pro potřebný moment asynchronního motoru jeho rotorový proud dán
U s ⋅U
I 2 = 2 = 1 20 (15.7)
Z2 Z2
Bude-li v rotorovém obvodu protinapětí UdT, pak k dosažení téhož proudu I2 se musí
napětí indukované v rotoru zvětšit o hodnotu protinapětí, neboť platí

54
 s2U 20 − U dT
I2 = (15.8)
Z2
Čím je tedy větší protinapětí, tím větší musí být skluz motoru, aby rozdíl napětí moto-
ru a protinapětí zůstal zachován.
Při provozu asynchronního motoru v podsynchronní kaskádě bude mít jiný tvar i jeho
kruhový diagram. V tomto provozním stavu musí být respektována i voltampérová charakte-
ristika diodového usměrňovače v rotorovém obvodu. Náhradní schéma takového motoru je na
obr. 15.4.
u1 R1 X1 R 2 /s X2 ud

Obr. 15.4

Modifikovaný kruhový diagram asynchronního motoru pracujícího v kaskádě má

s kruhovým diagramem motoru pracujícího v běžném režimu společné body I0 a Ik. Konce
vektorů jiných proudů leží vždy uvnitř kruhového diagramu asynchronního motoru pracující-
ho samostatně. Příklad modifikace kruhového diagramu je na obr. 15.5. I z tohoto kruhového
diagramu je patrné, že se u motoru pracujícího v kaskádě zvýší odběr jalové energie ze sítě
oproti práci bez kaskády.

Samotný motor

Motor v kaskádním zapojení

I Rt
Iµ
Obr. 15.5

Pomocí přiváděného protinapětí UdT lze řízení otáček uskutečnit v dosti širokých me-
zích, přičemž skluz může být kladný nebo záporný, tzn. že otáčky motoru mohou být menší
nebo i větší než otáčky synchronní. Při požadavku vyšších otáček než jsou synchronní hovo-
říme o nadsynchronní kaskádě a zde musí být diodový můstek v obr. 15.4 nahrazen řízeným
usměrňovačem, aby byl umožněn oboustranný tok energie.
Dříve se používaly rovněž tzv. mechanické kaskády, u nichž se skluzovou energií po-
háněl pomocný motor spojený s hřídelí asynchronního motoru.

Skluzová regulace statorovým napětím.

U normálních asynchronních motorů má změna napájecího napětí velmi malý vliv na

otáčivou rychlost. Jak jsme si již uvedli, moment asynchronního motoru je úměrný druhé
mocnině napětí, tedy
M ≈ U 12 (15.9)
Změnu momentové charakteristiky motoru s napětím ukazuje obr. 15.6. Jak vyplývá
z tohoto obrázku, u běžných asynchronních motorů má změna napájecího napětí velmi malý

55
vliv na otáčivou rychlost. Jakmile snížíme
napětí, otáčky motoru se sníží na takovou M
U1 > U 2 > U 3

hodnotu, při které nastane rovnováha mezi

zátěžným momentem a momentem motoru.
Stabilní provoz motoru může probíhat jen do U1
momentu zvratu Mzvr. Při změně napětí závi-
sí otáčky na zatížení, a proto regulaci na-
prázdno nelze prakticky uskutečnit. U2
Při zanedbání ztrát ve statoru bude
P1 = Pδ a tedy U3
ω1 ω
Pel = s ⋅ Pδ = s ⋅ ⋅ M = 1 ⋅( M ⋅ s )
p p
(15.10) Mp
Protože výraz ω1/p je synchronní
úhlová rychlost a je při f1 = konst. a pro da-
0 n
ný počet pólů konstantní, je součin M⋅s mě-
řítkem celkových ztrát ve spouštěcím od- Obr. 15.6
porníku.
Mějme pohon jehož momentové poměry znázorňuje obr. 15.7, kdy MM1 je momentová
charakteristika při jmenovitém napětí a Mz momentová zatěžovací charakteristika. N je jme-
novitý moment motoru.
Jmenovité ztráty v rotoru jsou ∆P2n ∼ MN⋅sN a na obr. 15.7 jsou určeny plochou obdél-
níku ON´NN´´. V bodě D je provozní stav
M
pohonu a tento stav je stabilní. Jestliže nyní
snížíme napájecí napětí z U1N na U1X, dosta-
neme novou momentovou charakteristiku
úměrnou U1. V obr. 14.7 je to charakteristika
MMX a ta protne charakteristiku Mz v bodě P.
M
I když tento bod P je již v labilní oblasti
momentové charakteristiky, nakreslený pří-
M1

pad by byl provozně stabilní a teoreticky je

možný.
Je zřejmé, že celkové ztráty
v rotorovém obvodě v tomto případě jsou
úměrné obdélníku OP´PP´´ jsou značně vyš-
ší, než ztráty jmenovité dané plochou obdél-
N N´´ níku ON´NN´´. Jejich velikost oproti ztrátám
B jmenovitým se určí z poměru ploch uvede-
ných obdélníků. Jestliže má tedy motor pra-
covat trvale v tomto stavu, nesmí ztráty
v rotoru překročit ztráty jmenovité ∆PN. Na-
P
M
MX P´´

víc pokud máme motor s vlastním chlazením

M z
je toto chlazení při nižších otáčkách méně
účinné a tak dovolené ztráty nesmí překročit
hodnotu P2dovol = P2N⋅kν, kde kν je koeficient
1 0,5 P´ N´ 0
s
s
xs chlazení stroje.
Změnu statorového napětí dosahuje-
Obr. 15.7 me většinou v současné době použitím říze-
ných polovodičových měničů.

56
15.2 Řízení otáček změnou počtu pólů

Tento způsob řízení otáček motorů umožňuje změnu otáček pouze po stupních. Počet
stupňů však nebývá veliký, běžně se používá pouze dvou stupňů. Pro zvláštní účely lze použít
i větší počet stupňů. To však již vede ke značně drahým strojům a komplikovaným přepína-
čům.
Stupně, po kterých měníme otáčky, odpovídají synchronním otáčkám při různém po-
čtu pólů. Stator má buď několik samostatných vinutí s různým počtem pólů (např. 18 na 24)
nebo jedno vinutí přepínatelné, nebo se kombinují oba způsoby. Takovéto řešení vede ke
zvětšení rozměrů a váhy stroje, poskytuje však možnost libovolného poměru rychlostí např.
1:3, ale i 1:12.
Při přepínání počtu pólů musí vinutí vyhovovat mnoha požadavkům. Jde zejména o to,
aby při všech otáčkách měl motor stejný smysl otáčení, pro každé otáčky musí být stanoven
jmenovitý výkon motoru, atd.
Vytvoření přepínatelného vinutí vyhovujícího všem požadavkům není jednoduché a
řešení jsou obvykle patentována. Pro přepínání v poměru 1:2 motoru s jedním vinutím se nej-
častěji používá tzv. Dahlanderova zapojení. Jeho princip je znázorněn na obr. 15.8.
SU SU
J S S

0U

0U
S J J

2p = 4 2p = 2
Obr. 15.8

V jedné fázi jsou 2 cívky čtyřpólového vinutí spojeny za sebou s vyvedeným středem.
Jsou-li obě cívky zapojeny v sérii, vytvářejí čtyřpólové magnetické pole. Spojí-li se paralelně,
zruší se mg. pole mezi cívkami a vznikne pole dvoupólové. Pro dva póly je vinutí méně vyu-
žito, neboť krok vinutí je zkrácen na 1/2 τp. Principiálně je toto vinutí nakresleno na obr. 15.9.

τ τ τ

U1 U1

2p = 4 2p = 2
Obr. 15.9

57
Asynchronní motory mají obvykle dva způsoby přepínání počtu pólů:

přepínání hvězda – dvojitá hvězda (obr. 15.10). Výkon motoru při zapojení Y je
PY = 3 ⋅ U 1 ⋅ I 1 ⋅ cos ϕ Y (15.11)
při zapojení YY
PYY = 3 ⋅ U 1 ⋅ 2 ⋅ I 1 ⋅ cos ϕ YY (15.12)
Za přibližného předpokladu, že účiníky a účinnosti jsou stejné platí, že
PYY = 2 ⋅ PY (15.13)
Protože moment motoru
P
M≈
n
a dále proto, že nyy = 2.ny, bude v obou případech stejný moment, tedy Myy = My.

přepínání trojúhelník – dvojitá hvězda (obr. 15.11)

Fázové napětí při spojení v trojúhelníku bude
U fd = 3U 1
pak
Pd = 3 ⋅ 3 ⋅ U 1 ⋅ I n ⋅ cos ϕ d (15.14)
Pyy = 3 ⋅ U 1 ⋅ 2 ⋅ I ⋅ cos ϕ yy (15.15)
Opět za předpokladu stejných účiníků a účinností je
2
Pyy = ⋅ Pd = 1,16 ⋅ Pd (15.16)
3
Výkon je tedy konstantní (téměř) a pak moment Md bude asi 2.Myy.
U W U V U

Y YY
IR
U1

U1

Iu Iu

W V W V
2p = 4 2p = 2 2p = 2

Obr. 15.10
U
W U V W U V
3U 1
D YY
U1

Iu Iu Iu

2p = 4 2p = 2
W V
2p = 2
Obr. 15.11

58
15.3 Řízení otáček změnou kmitočtu statorového napětí

Jak jsme uvedli v úvodu k asynchronním motorům, mnozí autoři považují za nevýho-
du asynchronního motoru skutečnost, že u něj nelze plynule a v širokém rozsahu regulovat
otáčky. Jak jsme uvedli změnou kmitočtu napájecího napětí je možné měnit otáčky plynule v
dosti širokém rozsahu. Je však mimo motoru nutno mít k dispozici zdroj tohoto kmitočtu, tj.
měnič kmitočtu. V současné době rozvinuté polovodičové techniky jsou tyto měniče kmitočtu
realizovány pouze na této bázi.
Kmitočtová regulace je jedním z nejhospodárnějších způsobů regulace otáček asyn-
chronních motorů. Při zanedbání úbytku napětí na statoru lze psát
U 1 ≈ φ . f1 (15.17)
Při snižování frekvence by f1 < f 2< f 3< f 4
při konstantním statorovém napětí M
vzrůstal magnetický tok φ. Tím by
vzrůstalo nasycení stroje, magneti-
zační proud a tím by se zhoršoval
účiník i účinnost a vzrůstalo by i

Pracovní oblast
oteplení stroje. Z tohoto důvodu je
nutné měnit i velikost statorového f1 f2 f3 f4
napětí tak, aby Φ = konst. Tedy U1/f1
= konst. Tento vztah neplatí pro celý
regulační rozsah. Při nízkém kmi-
točtu (pod 10 Hz) se projevuje vliv 0 n1 n2 n3 n4
odporu statoru, který při sníženém
kmitočtu dosahuje poměrně velké Obr. 15.12
hodnoty vzhledem k reaktancím.
Potřebné napětí je pak vyšší než podle tohoto vztahu, neboť je nutno kompenzovat úbytek
napětí na tomto činném odporu.
Ale také i M = konst. Momentové charakteristiky asynchronního motoru při čtyřech
různých kmitočtech napájecího napětí ukazuje obr. 15.12.
Změnou kmitočtu je možné regulovat otáčivou rychlost jak motorů kroužkových, tak i
P M f
2
motorů s kotvou nakrátko.
P M
n n f
2n Cizí chlazení Momentová charakteristi-
Vlastní chlazení
1 4
ka je na obr. 15.12. Při
P
P n
řízení otáček lze kmitočet
f zvyšovat i nad jmenovitou
2

0,75 3
f
hodnotu, ale při U1 =
2n

konst. Pak tok i moment

bude úměrný 1/f1 a výkon
0,5 2
P = konst. – tedy jako u
M
M stejnosměrných
n motorů
0,25 1
(obr. 15.13).

0
0 0,3 0,5 1 1,5 2 2,5 3 f1
f1n
Oblasti frekvenční regulace

Obr. 15.13

59
16. ASYNCHRONNÍ GENERÁTOR
Asynchronní stroj může pracovat jako generátor za těchto předpokladů:
• otáčky generátoru se zvýší poháněcím zařízením nad otáčky synchronní
• generátor musí pracovat paralelně se zdrojem jalového výkonu potřebného pro vybu-
zení magnetického pole ve stroji.

Jak jsme již uvedli, asynchronních generátorů se používá jen výjimečně. Generátoric-
ký chod asynchronních motorů je však běžný zvláště u zdvíhacích zařízení. Rozbor práce
asynchronního generátoru můžeme provést pomocí kruhového diagramu na obr. 16.1. Výho-
dou asynchronního generátoru je jeho jednoduchost. Připojení na síť je jednoduché a nepotře-
buje zvláštní synchronizační zařízení (roztočí se pohonným zařízením a připojí se na síť).
Bod A0 odpovídá chodu naprázdno asynchronního motoru, bod A synchronním otáč-
kám – v tomto případě se však stroj může otáčet synchronně pouze tehdy, je-li poháněn. Při
dalším zvýšení otáček nad otáčky synchronní pracuje stroj se skluzem menším než 0. Při
skluzu odpovídajícím bodu B odebírá stroj ze sítě pouze jalový výkon, přičemž všechny ztráty
jsou hrazeny mechanickou energií dodávanou pohonným zařízením. Při dalším zvýšení mo-
mentu pohonného zařízení začne stroj dodávat do sítě činný výkon odpovídající úsečce O1 E1
v měřítku momentu. Přímka BQ je přímkou činného výkonu asynchronního generátoru.
V bodě Em bude činný výkon maximální. Oblast diagramu od Em do H nemá již praktický
význam, neboť odpovídá již příliš velkým otáčkám. Přímka AH je přímkou momentů. Přím-
ka AG je přímkou mechanického příkonu, který je nutno přivést na hřídel generátoru. Skluz
je tedy záporný a čte se na stupnici skluzu prodloužené vlevo od tečny v bodě A0.
Asynchronní generátor může pracovat i do samostatné sítě, ale pouze tehdy, jestliže
zajistíme jeho buzení. To je možné dvěma způsoby:
• speciálními budiči
• vlastním buzením zbytkovým polem rotoru pomocí kondenzátorů připojených ke
svorkám statoru, aby se nabudil, musí mít stroj zbytkový magnetismus. Nabuzení pak
probíhá podle charakteristiky na obr. 16.2.

MOTOR
u1
G
s=1 U

Uo
H
s= +- ∞

Ao G 1 p

A Ok
s=0 H 1 Q
0 B Q1 Q m

ϕ1
I1 tg β = Xc
E1

0 I 1mg = I c

-u 1 Em

Obr.16.1 Obr.16.2

60
17. ASYNCHRONNÍ BRZDA
Asynchronní stroj se stane brzdou, otáčí-li se s rotorem proti směru otáčení magnetic-
kého pole statoru (skluz je větší než 1). Brzdný moment je dán úsečkou rovnoběžnou s tečnou
v bodě A0 mezi bodem na kružnici a přímkou momentů.
Předpokládejme, že je nutno rychle zastavit asynchronní motor. Kdybychom motor
pouze odpojili od sítě, budou otáčky klesat pomalu, motor bude bržděn pouze pasivními od-
pory (třením apod.). Jestliže však u roztočeného motoru vzájemně zaměníme dvě fáze statoru,
změníme smysl otáčení točivého magnetického pole a rotor se pak bude otáčet proti smyslu
otáčení tohoto pole. Skluz je tedy větší než 1.
n +n
s= 1 (17.1)
n1
Elektromagnetický moment, vznikající vzájemným působením výsledného točivého
pole a proudu rotoru, bude působit ve smyslu otáčení rotoru, bude stroj brzdit. V kruhovém
diagramu odpovídá brzdné oblasti část mezi body H (s = ∞) a bodem G (s = 1).
Jako brzda odebírá stroj ze sítě větší proud, než je proud nakrátko – viz kruhový dia-
gram. V momentové charakteristice odpovídá brzdě prodloužená část v oblasti záporných
otáček viz obr. 17.1. Zařazením odporu do rotorového obvodu se bod nakrátko posune
k menším proudům a brzdné pásmo se rozšíří. Brzdná charakteristika stoupá s rostoucí brzd-
nou rychlostí. Zařazováním různých odporů se dá nastavit různý brzdný moment. Z obr.17.2
je patrné, jak se mění charakteristiky s velikostí odporu zařazovaného do rotorového obvodu.
Provoz stroje jako brzdy nazýváme také brždění protiproudem. Při tomto způsobu
brždění tedy značně vzrůstají statorové i rotorové proudy. U kroužkových motorů můžeme
proud snížit zařazováním odporů do rotorového obvodu. Takto tedy nejen zkrátíme dobu brž-
dění motoru, ale snížíme i ztráty ve vinutí a tím se zmenší oteplení motoru.
Všimněme si blíže velikosti ztrát energie, které vznikají při rozběhu a brždění motorů.
Při rozběhu motoru jsou ztráty dány potřebnou kinetickou energií pro rozběh, tedy
1
∆A = J ⋅ ω 02 ⋅ ( s12 − s22 ) (17.2)
2
kde
ω − ω1 ω − ω2
s1 = 0 a s2 = 0
ω0 ω0
J je setrvačný moment motoru.
Při rozběhu motoru je ω0 v mezích (0, ω) a s se pohybuje v mezích (1,0), tedy
1
∆Ar = J ⋅ ω 2 (17.3)
2
Při brždění protiproudem je ω0 v mezích (-ω, 0) a s v mezích (2,1).
1 3
∆Ab = J ⋅ ω 2 ⋅ ( 2 2 − 12 ) = J ⋅ ω 2 (17.4)
2 2
Při brždění protiproudem jsou ztráty v rotoru třikrát větší než při rozběhu a jejich hod-
nota nezávisí na velikosti rotorového odporu.
Podobnou úvahou dospějeme k tomu, že reverzace za chodu, tj. změna smyslu otáčení
rotoru bržděním a následujícím rozběhem motoru v opačném smyslu, znamená čtyřikrát větší
ztráty než při rozběhu.
U brždění protiproudem je ještě nutno poznamenat, že po dosažení nulových otáček
musí být motor odpojen od sítě, jinak by se začal roztáčet na opačnou stranu.

61
 5
M
M b1

10

M b2

20
M b3

0 ns
-n +n
nb

Obr. 17.1

18. JINÉ ZPŮSOBY BRŽDĚNÍ A ZASTAVOVÁNÍ ASYNCHRONNÍCH

MOTORŮ
Aby se zkrátila doba doběhu motoru po jeho odpojení od sítě, musíme jej brzdit. Mo-
tor se brzdí i z bezpečnostních důvodů např. u zdvíhacích zařízení. V předcházející kapitole
jsme pojednali o brždění protiproudem. Dalším druhem brždění je nadsynchronní brždění
nebo také se říká brždění rekuperací. Mimo tyto způsoby brždění se ještě používá brždění
stejnosměrným proudem a některé další.
Při nadsynchronním brždění se zvýší rychlost otáčení rotoru. Moment od břemene
působí ve stejném smyslu jako točivý moment motoru. Při zvýšení otáček nad synchronní
pracuje stroj jako generátor a dodává energii do sítě. To přichází v úvahu u zdvíhacích zaříze-
ní při spouštění břemene, u trakčních pohonů při jízdě ze svahu apod.
Brždění stejnosměrným prou-
dem. Po odpojení statorového vinutí
od sítě, budeme-li toto vinutí napájet Stator
ss proudem, vznikne stojaté magne-
tické pole. Pak se ve vinutí otáčející-
ho se rotoru, připojeného k odpor-
níku, indukuje proud. Tento proud
pak způsobuje brždění, neboť z mo-
toru se stane generátor. Schéma za-
pojení je uvedeno na obr. 18.1
Zapojení statorového vinutí Rotor
při tomto druhu brždění může být
různé. Jedna fáze může zůstat neza-
pojena nebo se dvě fáze spojí para-
lelně apod. Obr. 18.1

19. JEDNOFÁZOVÉ ASYNCHRONNÍ MOTORY

Jednofázové asynchronní motory jsou dnes hojně používány v různých pohonech
průmyslových zařízení i v domácích spotřebičích. Tento motor je mechanicky prakticky
shodný s motorem třífázovým. Jednofázové vinutí statoru vyplňuje 2/3 drážek a na rotoru je
mnohofázové, zpravidla klecové vinutí. Jednofázový motor může vzniknout i z motoru dvoj-

62
fázového odpojením jedné fáze od sítě. Odpojená fáze může zůstat volná anebo může být pa-
ralelně spojena s další fází.
Mějme trojfázový asynchronní motor při normálním provozu. Když tomuto motoru
odpojíme jednu fázi statoru od sítě, bude dále pracovat jako jednofázový. Jestliže se před od-
pojením jedné fáze motor otáčel, bude se po odpojení fáze otáčet dál a je možno jej zatěžovat.
Z klidu se však takový motor nerozběhne. Jakmile jej na kteroukoliv stranu roztočíme cizím
zařízením, může opět dále pracovat. Toto chování si vysvětlíme následovně:
• jednofázové vinutí napájené střídavým proudem vytvoří ve vzduchové mezeře střída-
vé a v prostoru stojící magnetické pole, jehož velikost a polarita se mění v rytmu stří-
davého proudu. Toto pole si můžeme rozložit na dvě proti sobě se otáčející pole, tj.
pole sousledné a zpětné.
• stojící klec rotoru tvoří se statorovým vinutím transformátor nakrátko
• obě pole vytvoří v součinnosti s proudy rotoru dva točivé momenty (Ms a Mz - obr.
19.3), které jsou stejně velké a působí proti sobě – obr. 19.1

Kruhový diagram se kreslí podobným způsobem B

jako u trojfázového motoru. O přímce výkonů platí totéž

co u 3f motoru, stejně je tomu také při určování skluzu.
Přímka momentů zde však neexistuje, protože moment je B zp B sou
roven nule i v bodě nakrátko při s = 1, tedy v bodě G obr.
- ωt ωt
19.2. Točivý moment je nutno vypočítat z výkonu a otá-

+
ček.
V úseku mezi body A a G pracuje stroj jako mo-
tor, mezi body A a H jako generátor. V diagramu chybí
část mezi body G a H, protože jednofázový stroj nemůže
pracovat jako brzda.
Záběrný moment při s = 1 je u jednofázového
motoru roven nule. Budeme-li vnější silou rotorem otáčet
v kterémkoliv smyslu, bude výsledný moment různý od
nuly a jestliže tento moment bude vyšší než moment zá- Obr. 19.1
těžný, pak se motor bude již sám rozbíhat. Synchronismu
nemůže motor dosáhnout, neboť má při něm záporný moment. Momentové charakteristiky
jednofázového asynchronního motoru se dále liší od charakteristik 3f motorů, jak je naznače-
no na obr. 19.3.
u

MOTOR G
Ik
s=1

Pmax
I1
Přímka výkonů
H
s=oo
Pn
ϕ1

S
I0 A

Obr. 19.2

63
 s=2 s=1 s=0
M S

MM

s - s

- M M Z

s=0 s=1 s=2

Obr. 19.3

Abychom odstranili nedostatek, že se motor z klidu nerozběhne, doplňují se jednofá-

zové motory vždy rozběhovým zařízením.

Rozběhové zařízení může být:

• pomocná rozběhová fáze
• trvale připojený kondenzátor

Jednofázové asynchronní motory s pomocnou rozběhovou fází mají na statoru kromě

hlavního vinutí umístěné ještě další rozběhové vinutí, jehož osa je proti ose hlavního vinutí
pootočena o 90°el. Toto pomocné vinutí se po rozběhu obvykle automaticky odpojí např. od-
středivým vypínačem. Posuneme-li vzájemně proudy v obou fázích např. zapojením odporu,
indukčnosti nebo kapacity, vznikne v motoru točivé eliptické mag. pole. Při rozběhu bude
tento motor pracovat jako dvoufázový. Zapojení takovýchto motorů je na obr. 19.4.
Motory s odporovou fází mají záběrný moment 1 ÷ 1,3 Mn. Podstatně lepší parametry
má motor, u něhož je do série s po-
mocnou fází zapojen kondenzátor. L 1
Záběrný moment může být až 4Mn.
N
Jak jsme uvedli u trojfázového
motoru, velikost momentu zvratu ne-
závisí na rotorovém odporu. U jedno-
fázového motoru však závisí. Totiž Ω It
proudy zpětné složky, indukované
s frekvencí f1⋅(2 - s) budou větší než
sousledné složky a působí jako brzda. I 1k
LH
Při zvětšení odporu v rotorovém obvo-
R C L
du moment zvratu sousledného pole se I 3K
posune doleva. Moment zpětného pole
pak převýší a výsledný moment bude
menší obr 19.4. LP
Záběrný moment motoru s po-
mocnou fází bude úměrný součinu
proudů pomocné a hlavní fáze Ip a Ih a Obr. 19.4

64
úhlu ψ, který tyto dva proudy svírají, tedy
M z ≈ I h ⋅ I p ⋅ sinψ
Maximální moment bude tehdy, když složka proudu Ip bude kolmá na Ih. Toho do-
sáhneme předřazením kapacity, neboť fázový posuv mezi oběma proudy pak bude až 90°.
Kapacita přídavného kondenzátoru je
1
C=
ω ⋅( Xc + X p )
Xp je indukční reaktance rozběhového vinutí
Xc kapacitní reaktance pomocného vinutí

R2

2 R2

4 R2

10 R 2

1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 s

Obr. 19.5

Na obr.19.6 je momentová charakteristika jednofázového motoru s pomocnou fází. Při

odpojení rozběhového vinutí se moment změní skokem.

Mj
MR
M j max
Mz

0 n1 s
Obr. 19.6

Spouštění motoru pomocnou fází se sériově zapojenou indukčností se obvykle (pro

zhoršení účinnosti a účiníku) nepoužívá.
Motor s pomocnou fází kondenzátorovou může pracovat i s trvale připojenou pomoc-
nou fází, pak je nutno kondenzátor i vinutí této fáze dimenzovat na trvalý chod. Kondenzátor
pak může zlepšovat i účiník. Dále kondenzátor zlepšuje i pracovní a rozběhové charakteristi-
ky. Kondenzátorem se dá dosáhnout i kruhové točivé pole motoru.
Jednofázové asynchronní stroje s trvale připojeným kondenzátorem mohou také pra-
covat jako alternátor nebo brzda.
Jak bylo uvedeno, jako jednofázové můžeme provozovat i trojfázové motory. Možné
zapojení je naznačeno na obr. 19.7.

65
 Také v těchto případech se jedna fáze spolu s R, L nebo C po rozběhu odpojí a motor
pracuje jako jednofázový. Jako jednofázový asynchronní motor s trvale připojeným konden-
zátorem může pracovat i trojfázový motor – obr. 19.8.

L1 N L1 N
u uv

C
L R

V U

Obr. 19.7 Obr. 19.8

20. VLIV HARMONICKÝCH NA ČINNOST ASYNCHRONNÍHO MO-

TORU
20.1 Vznik harmonických a jejich druhy

Kvantitativní určení magnetického pole v točivém elektrickém stroji je velmi obtížné

z následujících důvodů:
• na tvorbě magnetického pole se obvykle podílí více vinutí
• tvar magnetického obvodu zvláště vzduchové mezery je proměnný a rovněž vinutí má
různé uspořádání
• magnetické pole se mění při pohybu rotoru
• magnetické materiály použité pro magnetický obvod nemají lineární vlastnosti

Při teoretických úvahách se pak přijímají různá zjednodušení jako: magnetické pole se
rozdělí na pole ve vzduchové mezeře a pole rozptylové; předpokládá se, že pohybem rotoru je
ovlivňováno pouze pole ve vzduchové mezeře; magnetické pole v celém obvodu se předpo-
kládá homogenní; zanedbává se vliv drážkování; předpokládá se nekonečná permeabilita že-
leza; linearizuje se závislost B (H); atd.
Časový a prostorový průběh elektrických a magnetických veličin ve střídavých elek-
trických strojích není ve skutečnosti čistě sinusový. Použitím Fourierovy transformace zís-
káme frekvenční spektrum, v němž bude vedle základní harmonické i řada harmonických a
také subharmonických.
Harmonické působí na činnost elektrických strojů zpravidla negativně, proto je bude-
me rozebírat z hlediska jejich vzniku, účinků na vlastnosti stroje a také rozebereme možnosti
jejich potlačení.
Harmonické se mohou vyskytovat v napětí, k němuž je stroj připojen, nebo kterého je
zdrojem, v proudu protékajícím vinutím stroje, ale také v magnetickém poli ve vzduchové
mezeře tj. v magnetickém napětí a magnetické indukci.

66
 Dále se mohou vyskytovat v různých vinutích stroje např. statorovém a rotorovém.
Jestliže bychom uvažovali lineární závislost mezi proudem a napětím, mezi magnetickým
napětím a magnetickou indukcí, pak by harmonické napětí vytvářely stejné harmonické prou-
du, harmonické v magnetickém napětí by odpovídaly harmonickým v proudu, řády harmonic-
kých v magnetické indukci by byly stejné jako v magnetickém napětí. Protože však může do-
jít k nasycení magnetického obvodu a magnetická vodivost vzduchové mezery není po obvo-
dě a délce stroje konstantní, neodpovídají harmonické proudu harmonickým v napětí a
v magnetické indukci apod. Obdobně nemusí odpovídat harmonické ve vinutí rotoru harmo-
nickým ve vinutí statoru.
V točivém elektrickém stroji může vznikat několik druhů harmonických. Příčiny jejich
vzniku jsou jednak v samotném konstrukčním uspořádání elektrického stroje, dále to může
být nesinusové napájecí napětí nebo proud a také poruchy elektrických i mechanických částí
stroje.

20.2 Prostorové harmonické

Prostorovou vlnou rozumíme prostorové rozložení jakékoliv fyzikální veličiny (např.
magnetického napětí) podle sinusové funkce. V našem případě jde o rozložení podél obvodu
vrtání statoru, jak je naznačeno na obr. 20.1. Pro stator platí souřadnice xs , měřené od osy Os
a pro rotor xr měřeno od osy Or.Vzájemná poloha obou soustav se liší o vzdálenost os ∆x,
nebo úhel α.
U elektrických strojů vycházíme z rozložení okamžitých proudů na obvodu statoru
nebo rotoru a toto rozložení nazýváme lineární proudovou vrstvou A (A.m-1). Proudová vrstva
je funkcí prostorové souřadnice x a času t, neboť proudy protékající vodiči se mění s časem.
Pokud je vinutí uložené v drážkách, pak je proudová vrstva nespojitá funkce prostorové sou-
řadnice.
Jestliže je vzduchová mezera stroje teoreticky konstantní a zanedbáme odpor železa,
pak vlně proudové vrstvy A(x) je pevně přiřazena vlna magnetického napětí F(x) a toku φ(x).
Časové změny všech těchto vln jsou shodné.
Prostorových harmonických je celá řada. Ve spektru se však nemohou vyskytnout su-
dé harmonické a také by se neměly vyskytnout 3. harmonické a její násobky - 9, 15 atd.. po-
kud je třífázové vinutí zcela symetrické. To znamená, že v proudovém spektru budou zastou-
peny zvláště liché harmonické tj. 5, 7, 11, 13 ... atd. Nás podrobně zajímají pouze harmonické
do určitého řádu, neboť amplituda harmonických by měla klesat s jejich řádem a pak se tedy
stávají neměřitelnými.
Os
Or

Xs

Xr

δ
∆x

Obr. 20.1

67
20.2.1 Stupňové harmonické

Stupňové harmonické vznikají tak, že vinutí a s ním i proudová vrstva nejsou na po-
vrchu statoru nebo rotoru rozloženy spojitě. Vinutí je diskrétně uloženo do drážek. Proudy v
drážkách jsou pak omezeny pouze na otevření drážek nebo častěji se soustřeďují pouze do osy
drážky. Stator i rotor může být v tomto případě pokládán za hladký.
U stroje, se statorovým vinutím s jednou cívkou na pólovou rozteč napájeným časově
sinusově proměnným proudem, vzniká obdélníková vlna magnetického pole (obr. 20.2).
Tato vlna se otáčí, pokud vinutí bude vícefázové. Obdélníkové pole si můžeme rozlo-
žit na základní sinusové pole s 1. harmonickou a vyššími harmonickými.

Bm Bm

tp tp

Obr. 20.2 Obr. 20.3

Jestliže rozložíme vinutí do více drážek, vznikne stupňovité magnetické pole (obr.
20.3) a toto pole obsahuje méně harmonických, tzn., že se více blíží sinusovce. Rozložením
vinutí do více drážek, lze vliv prostorových harmonických výrazně potlačit. Pro nekonečně
mnoho drážek by pole bylo lichoběžníkové.
Mějme normální symetrické nezlomkové 3-fázové vinutí, u něhož se každá fáze roz-
kládá na 2x60° na pólpár. Toto vinutí napájené trojfázovými proudy časově posunutými o
120° vytvoří kruhové točivé magnetické pole o stálé velikosti, které však mění svou polohu.
Jde tedy o vlnu konstantní amplitudy, která se pohybuje ve vzduchové mezeře mechanickou
synchronní úhlovou rychlostí.
f ω
ω 1m = 2 ⋅ π ⋅ 1 = 1 (20.1)
p p
kde ω1m = 2.π.f1 a ω1m = 2.π.n.
f1 je frekvence sítě
n otáčky motoru
p počet pólpárů motoru
Amplituda vlny magnetického napětí pro pól
N ⋅I
Fm = 0 ,45 ⋅ m ⋅ kν 1 (20.2)
p
jak bylo uvedeno v kap. 8 pro dvojici pólů.
Okamžitou hodnotu základní vlny magnetického napětí dostaneme z výrazu
N ⋅I
f ( x1 ,t ) = Fm ⋅ cos( x − ω 1 ⋅ t ) = 0 ,45 ⋅ m ⋅ kν 1 ⋅ cos( x − ω 1 ⋅ t ) (20.3)
p
kde x je lineární souřadnice měřená po obvodu rozvinuté vzduchové mezery.
Jestliže nyní uvažujeme vyšší harmonické, pak vztah pro průběh magnetického napětí bude
N ⋅ I ∞ kν
f ( x1 ,t ) = 0 ,45 ⋅ m ∑ cos(υ ⋅ x ± ω1 ⋅ t ) (20.4)
p υ =1 υ
kde
υ = 2⋅ c⋅m ± 1 (20.4a)
c = 0, 1, 2, ....
Výraz (20.4a) můžeme upravit na

68
 c ⋅Q
υ = 2⋅c⋅m ±1 = ±1 (20.5)
p⋅q
neboť Q = q⋅m⋅2p a m =Q/q⋅2p
Q je počet drážek
q je počet drážek na pól a fázi
Jestliže uvažujeme q pouze celé číslo, můžeme vztah (20.5) psát jako
Q
υ = c⋅ ±1 (20.6)
p

20.2.2 Drážkové (zubové) harmonické

V předcházejícím odstavci jsme předpokládali rovnoměrnou vzduchovou mezeru δ,

tzn., že průběh magnetické indukce b(x, t) by měl odpovídat průběhu magnetického napětí,
tedy
µ0
b ( x ,t ) = ⋅ f ( x ,t ) (20.7)
δ
Povrch statoru a rotoru určující velikost vzduchové mezery stroje není obvykle hladký,
nýbrž je drážkován. Magnetický odpor a tedy i magnetická vodivost je na různých místech
vzduchové mezery různá. Nestejnoměrná vodivost mezery je pak příčinou vzniku vln magne-
tického toku, jejichž řád nemusí souhlasit s řádem vlny proudové vrstvy, které tyto vlny toku
budí. Magnetická vodivost vzduchové mezery bude
1
λ( x ,t ) = (20.7a)
δ (x )
Magnetická vodivost mezery se rovná
převrácené hodnotě velikosti vzduchové mezery
v daném místě. Tato vodivost je také závislá na
poloze rotoru a tedy na čase.
Předpokládejme, že je drážkován pouze B max
Bs

rotor. Označíme-li magnetickou indukci ve

vzduchové mezeře v nedrážkované části Bmax,
B min
δ

pak v ose drážky, při stejném magnetickém na-

pětí, klesne indukce na hodnotu Bmin - viz. obr.
20.4.
b
Hodnota Bmin je závislá na velikosti ote-
o

vření drážky b0, velikost vzduchové mezery δ a

drážkové rozteči td. Výsledná indukce bude Bs a
jí bude odpovídat fiktivní zvětšení vzduchové
mezery z δ na δ´. Obecně bude tedy platit t
b ( x , t ) = f ( x , t ) ⋅ λ ( x ,t ) ⋅ µ 0
d

(20.8)
Z výše uvedených důvodů neplatí úměr- Obr. 20.4
nost mezi průběhem magnetického napětí a
magnetické indukce ve vzduchové mezeře, nýbrž na základní vlnu budou nasuperponovány
další vlny od drážkování rotoru i statoru, které budou souviset s počtem drážek na pólpár.
Vzniknou tak další harmonické, jejichž řád bude
Q
υ = c⋅ ±1 = 2⋅m⋅q⋅c ±1 (20.9)
p
c = 1, 2, 3, ...

69
 Když srovnáme vztah (20.9) se vztahem (20.6) pak usoudíme, že tento řád harmonic-
kých již existuje i v průběhu magnetického napětí a tedy i indukce. Drážkováním se pak mo-
hou tyto harmonické zvýraznit nebo i zmenšit.
Jestliže uvažujeme drážkovaný stator i rotor, pak bychom si mohli zjednodušeně před-
stavit, že ve vzduchové mezeře vznikají dvě skupiny zubových harmonických: jedna při dráž-
kovaném statoru a hladkém rotoru a druhá při hladkém statoru a drážkovaném rotoru.
Příklad vlivu drážkování statoru a rotoru na tvar magnetického pole ve vzduchové
mezeře ukazuje příloha 1.

20.2.3 Diferenční harmonické

Jestliže bychom si chtěli vyjádřit vliv drážkování rotoru na stupňovitou pracovní vlnu
magnetického napětí statoru, která má řád υs′ = Q1 ± p, pak obdržíme řadu harmonických,
které jsou nazývány diferenční harmonické. Tyto vznikají modulací stupňových harmonic-
kých vlnami magnetických vodivostí vzduchové mezery dané počtem drážek statoru a rotoru.
Tyto harmonické mají řád
υ dif = Q2 − (Q1 ± p ) (20.10)
a nezávisle na svém vzniku a při každých otáčkách stroje působí stejně jako stupňovité nebo
drážkované harmonické.

20.3 Časové harmonické

Zdrojem nesinusového napájení střídavých elektrických strojů a tedy časových har-

monických jsou zejména střídavé měniče používané pro snadnou regulaci otáček střídavých
elektromotorů. Nejčastěji to mohou být frekvenční měniče, které zajistí energeticky nejvý-
hodnější regulaci otáček, tzn. téměř bezeztrátovou. Přes značnou hospodárnost přeměny při-
náší nesinusové napájení některé závažné problémy.
V současné době však ani rozvodné sítě, zvláště v průmyslových podnicích, nezaručují
čistě sinusové napájení. V křivce napětí se nejčastěji objevují 3, 5, 7 atd. harmonické.
Nesinusové napájení se na chodu asynchronního motoru projevuje jednak vznikem
parazitních momentů, vibrací, hluku a zvýšeného napěťového namáhání izolačního systému,
ale také vyššími ztrátami vlivem harmonických proudů a napětí.
Na velikost a rozložení harmonických napětí a proudu má podstatný vliv druh, způsob
zapojení a pracovní režim měniče použitého pro napájení motoru. Omezíme-li se pouze na
měniče frekvence, pak jde o přímé měniče, tj. cyklokonvertory a dva druhy měničů se stejno-
směrným meziobvodem, tj. měniče napěťové a proudové.
U napěťových měničů má napětí buď tvar obdélníku nebo je ve tvaru pulsů. Tedy u
těchto měničů obsahuje značné množství harmonických křivka napětí. U proudového měniče
je proud připojeného motoru blízký obdélníku či lichoběžníku a naopak napětí je blízké sinu-
sovce s komutačními špičkami.
Cyklokonvertor jako zdroj nízkého kmitočtu generuje sinusové proudy i napětí
s relativně menším obsahem harmonických. Potom jsou negativní vlivy menší než u výše
uvedených měničů.
Obsah harmonických bude u všech měničů také záležet na poměru velikosti řízené
veličiny k její jmenovité hodnotě. Při výpočtech pochopitelně uvažujeme jmenovité hodnoty.
Při výpočtech se většinou teoreticky předpokládá, že harmonické střídavého proudu a
napětí při napájení elektrického stroje z měničů mají řád
µ = k .p ± 1 (20.11)
kde p je počet pulsů měniče
k = 1, 2, 3, …..

70
 Při napájení motoru z měniče frekvence odebírá měnič ze sítě také proudy, jejichž
frekvence není celým násobkem frekvence 1. harmonické. Pro tyto meziharmonické frekven-
ce platí vztah
fνi = µ ⋅ f N ± n ⋅ pM ⋅ f M (20.12)
kde fN je základní frekvence
n = 1,2,3 …..
pM je počet pulsů střídavého měniče na straně motoru
fM je proměnná frekvence motoru
Časové harmonické napětí nebo proudu mají vyšší frekvenci než základní harmonická.
Otáčky točivých magnetických polí, které jsou těmito vyššími harmonickými tvořeny, budou
µ ⋅ f1
nvs = = µ ⋅ n1s (20.13)
p
Tyto otáčky jsou vyšší než jsou otáčky magnetického pole vytvořeného základní ča-
sovou harmonickou.
Omezení časových harmonických v napětí nebo proudu se docílí vhodným zapojením
a volbou měniče. Harmonické, které se vyskytují v síti, mohou být filtrovány.
Pokud bude nesinusovým napětím napájen asynchronní motor, pak skluz motoru pro µ-tou
časovou harmonickou je dán
µ ⋅ n1 ± n n 1 1 s
sµ = = 1± = 1 ± (1 − s1 ) = 1 ± m 1 (20.14)
µ ⋅ n1 µ ⋅ n1 µ µ µ
Jak je známo, skluz pro 1. harmonickou bývá velmi malý, a proto je poslední člen s1/µ
často zanedbatelný. Pak
1
sµ = 1 ± (20.15)
µ
Z tohoto vztahu vyplývá, že čím vyšší je řád harmonické, tím blíže je pracovní bod
stroje stavu nakrátko, tedy s µ ⇒ 1 . Z tohoto důvodu můžeme v náhradním schématu stroje
zanedbat příčnou větev. Protože platí f 2 = s ⋅ f 1 , bude také platit
 1 s 
f 2 µ = s ⋅ µ ⋅ f 1 ⋅ µ =  1 ± m 1  f 1 ⋅ µ = f 1 ⋅ (µ ± 1 m s1 ) (20.16)
 µ µ
Pole, vyvolané těmito harmonickými se otáčejí otáčkami
60 ⋅ µ ⋅ f 1
nµ = = ns ⋅ µ
p
(srovnej s prostorovými harmonickými, které se otáčejí n1/υpr).
Smysl otáčení je dán vztahem µ = 2 ⋅ m ⋅ c ± 1 (+ sousledné, - zpětné). Obecně pak
υx-té prostorová vlna, buzená µ-časovou harmonickou proudu má otáčky
µ
± ⋅ ns .
ν
Řád časové harmonické rotoru se stanoví
f ⋅µ
µ2 = 2 = µ ± 1 m s1 (20.17)
f1
při zanedbání skluzu je pak
µ2 = µ ± 1 (20.18)
a protože pro běžné měniče platí
µ =6 ⋅k ±1 (20.19)
je zřejmé, že v rotoru se objeví pouze harmonické řádu

71
 µ2 = 6 ⋅ n kde n = 1,2 ,3,.... (20.20)
Harmonické polí statoru a rotoru spolu vzájemně působí, vytvářejí kladné i záporné
točivé momenty, které mohou podstatně ovlivnit činnost stroje. Momenty vyvolané vyššími
harmonickými polí dělíme na
• asynchronní
• synchronní
• vibrační

Harmonické můžeme potlačit vhodnou volbou počtu drážek rotoru a počtu drážek statoru,
zvětšením vzduchové mezery, magnetickým kluzem.

20.4 Asynchronní momenty

Podobně jako vytváří základní harmonická magnetického toku statoru se základní

harmonickou rotoru asynchronní moment, vytvoří každá harmonická statoru s harmonickou
rotoru parazitní asynchronní moment. Výsledný moment stroje je pak dán součtem momentu
první harmonické a momentů všech vyšších harmonických. Praktický význam však mají jen
ty momenty vyšších harmonických, které jsou silně vyjádřeny tedy např. 5 a 7 harmonické.
Synchronní rychlost těchto momentů je – n1/5 a + n1/7.
Účinkům harmonických se musíme snažit zabránit, neboť zátěžný moment by mohl
momentovou charakteristiku protnout v oblasti sedla obr. 20.5 a motor by pracoval s velmi
malými otáčkami, velkým skluzem a tedy i velkým proudem a lehce by se zničil. Nejúčinnější
je potlačit harmonické statoru již při návrhu stroje vhodným zkrácením kroku vinutí y1 na
5/6.tp a tím se potlačí asynchronní momenty – 5. a 7. harmonické. Asynchronní momenty
harmonických – 11,13, atd. je možno potlačit vhodnou volbou vzájemného počtu drážek na
rotoru a statoru. Počet drážek rotoru má být
Q2 ≤ 1,25 ⋅ Q1
Momenty harmonických je možno potlačit i natočením drážek rotoru o jednu drážko-
vou rozteč statoru.
M
1

Mz
3=2+1

2 n
0

Obr. 20.5

20.5 Synchronní momenty

Některé harmonické pole, zvláště zubové harmonické, vytvářejí tzv. synchronní mo-
menty. Při určitých otáčkách rotoru se jednotlivé harmonické zubového pole statoru mohou
otáček stejně rychle, tedy synchronně, jako některé harmonické zubového pole rotoru. Tak

72
vzniknou synchronní momenty jejich vzájemným působením. Zubové harmonické magnetic-
kého pole statoru bývají řádu podle (20.6).
Má-li být vytvořen synchronní moment harmonické statoru i rotoru stejného řádu pak
Q1 Q
±1= 2 ±1 (20.21)
p p
Z toho plyne, že synchronní momenty vznikají a zvlášť výrazně se projeví když
Q1 = Q2
a při
Q1 = Q2 ± 2 ⋅ p
Synchronní momenty působí vždy jen při jistých otáčkách odpovídajících synchron-
nímu otáčení určitých harmonických. Proto působí v úzkém pásmu. Synchronní momenty
mohou být potlačeny správnou volbou počtu drážek statoru a rotoru a opět také natočením
drážek.
Zvláštním případem synchronního momentu je tzv. lepení rotoru. Nastává tehdy, když
synchronní momenty jsou vyjádřeny při n = 0 a znemožní rozběh motoru.

20.6 Vibrační momenty

Harmonické magnetického pole, vytvářející synchronní momenty, se neprojevují jen

při synchronním otáčení, ale v celém rozsahu otáček stroje. Vyvolávají periodicky se měnící
točivé momenty působící po jednu půlperiodu jedním směrem a druhou půlperiodu opačným
směrem. Tyto momenty způsobují chvění rotoru i dalších částí stroje. Při nevhodném poměru
drážek vznikají i radiální síly přemísťující se při otáčení podle obvodu vzduchové mezery a
také způsobují vibrace stroje. Vibrační momenty se projevují zvláště silně když
Q1 − Q2 = ±1 ± 2 p (20.22)
nebo
Q1 − Q2 = ±2 ± 4 p

20.7 Hluk při činnosti asynchronního stroje

Asynchronní stroj může hlučet z mnoha důvodů mechanických, ale také magnetic-
kých. Mechanické důvody jsou nevyváženost rotoru, špatný stav ložisek nebo i nesprávně
volenou ventilací.
Nás zde zajímá hluk magnetický, vyvolaný harmonickými magnetického pole. Fero-
magnetické části stroje, nacházející se ve střídavém magnetickém poli kmitají a hlučí. Hluk
může být ještě zesílen v blízkosti vlastního mechanického kmitočtu rezonancí. Přípustné hla-
diny hluku elektrických strojů udávají normy. S ohledem na hluk se nesmí rovnat
Q1 − Q2 = 0 ,1,2 ,3 …atd. (20.23)

73
 SYNCHRONNÍ STROJE

1. POUŽITÍ SYNCHRONNÍCH STROJŮ

Podle funkce rozdělujeme synchronní stroje na synchronní generátory, synchronní
motory a synchronní kompenzátory. Synchronní stroje se vyrábějí ve velkém rozsahu výkonů
od zlomků wattů do stovek MW.
Nejčastěji se používají jako měniče mechanické energie v elektrickou tj. jako trojfázo-
vé alternátory. Tyto jsou téměř výhradním zdrojem výroby elektrické energie. Alternátory se
vyrábějí pro výkony stovek až tisíce MW a patří k největším elektrickým strojům točivým.
Tyto stroje velkých výkonů mají vysoce využitý aktivní materiál a netradiční, vysoce účinné
způsoby chlazení a mají vysokou účinnost.
Materiálová pevnost a možnost přepravy omezují současný hraniční výkon na 2000 MW. Na-
pětí statorového vinutí bývá až 35 kV (Temelín - 24 kV).
Alternátory pracující v tepelných elektrárnách, poháněné parními turbínami se nazýva-
jí turboalternátory a jsou většinou dvoupólové nebo čtyřpólové. Mívají malý průměr a znač-
nou délku. Pro vodní elektrárny jsou určeny hydroalternátory, jejichž otáčky jsou určeny ty-
pem turbíny a mají většinou nízké otáčky mezi 68 (Gabčíkovo) až 500 ot/min - jde tedy o
mnohapólové stroje velkého průměru a malé délky. Volba otáček se řídí ekonomickými hle-
disky.
Alternátory jsou zdrojem nejen činné, ale i jalové energie. Používá se jich proto někdy
pro kompenzaci jalové energie v sítích (tam kde se jedná o příliš rychlé změny jalové ener-
gie). Takto pracující synchronní stroj, který je připojen k síti z ní odebírá činnou energii na
krytí svých ztrát a naopak do sítě dodává jalovou energii, se nazývá synchronní kompenzátor.
Často se používají i synchronní motory např. pro pohony kompresorů a dříve také jako
pohonné motory v Leonardově skupině. Jejich výhodou jsou konstantní otáčky, možnosti re-
gulace účiníku a dobrá účinnost. Navrhují se pro výkony přesahující i 30 MW. V současné
době se rozšířilo jejich využití i ve střídavých regulačních pohonech.
Velké rozšíření mají i malé synchronní motorky pro pohon hodin, zapisovačů, magnetofonů
apod.

74
2. KONSTRUKČNÍ USPOŘÁDÁNÍ SYNCHRONNÍCH STROJŮ
Obvyklé uspořádání synchronního stroje je takové, že na statoru je střídavé vinutí stej-
né jako u asynchronního stroje. Magnetický obvod statoru je složen z plechů a v jeho dráž-
kách je uloženo vinutí. Podle provedení rotoru jsou pak dva základní druhy synchronních
strojů:
• s vyniklými póly
• s hladkým rotorem.

Schematické znázornění stroje s vyniklými póly je na obr. 2.1. Budící vinutí je tvořeno
cívkami, které jsou nasunuty na jádrech pólů - obr. 2.2. Póly s pólovými nástavci jsou pravi-
delně rozloženy po obvodu rotoru, jinak řečeno magnetového kola. Magnetové kolo je buď z
oceli nebo listěné tj. složeno z ocelových plechů. Budící vinutí je napájeno stejnosměrným
proudem přes dva kroužky. Zdrojem stejnosměrného proudu byla dříve dynama (tzv. budiče),
v poslední době statické, zvláště tyristorové měniče. Tyto měniče je možno umístit přímo na
rotor, čímž odstraníme kluzný kontakt kartáč - kroužek, který není vždy spolehlivým prvkem
stroje. V pólových nástavcích bývá umístěno klecové vinutí tlumící (někdy se mu říká amorti-
zér), které má svým účinkem tlumit kývání synchronních strojů, případně u synchronních
motorů umožňuje jejich rozběh.
U strojů s hladkým rotorem velké rychlosti i velké rozměry těchto strojů vyžadují ro-
tor z oceli velké pevnosti. Budící vinutí je uloženo v drážkách vyfrézovaných ve válcovém
tělese rotoru. Zpravidla jsou drážky na 2/3 obvodu a 1/3 je bez drážek, ale může být drážko-
ván i celý rotor – obr. 2.3.
d

tp

q q

γ .tp /2 γ .tp /2

(1- γ.t p)

Obr. 2.1 Obr. 2.2 Obr. 2.3

Synchronní stroj však může být uspořádán také obráceně tj. magnety na statoru a in-
dukt nebo kotevní vinutí na rotoru, jako u stejnosměrných strojů. Toto se však provádí pouze
u malých strojů. Protože synchronní generátory bývají zpravidla na vysoké napětí (6 až 35
kV), je výhodnější uspořádání tak jak bylo popsáno. Synchronní stroj na velké výkony vyža-
duje také pevné vývody z tohoto vinutí. Opět i volba napětí i ostatních parametrů stroje je
řízena ekonomickými hledisky.
Podle způsobu chlazení můžeme synchronní stroje rozdělit na stroje chlazené vzdu-
chem, vodíkem a vodou, případně jejich kombinacemi. Druh chlazení se volí podle velikosti
stroje a velikostí ztrát. U alternátorů bývají ztráty asi 1 % jeho zdánlivého výkonu (u 100
MVA jsou asi 1 MW a u 1000 MVA asi 10 MW). Tak velké ztráty by se těžko odvedly vzdu-
chem.

75
3. PRINCIP PŮSOBENÍ SYNCHRONNÍHO STROJE
U asynchronních strojů jsme poznali, že rotorový kmitočet f2 = s.f1 je při konstantních
otáčkách stálý. Jestliže tedy bude u2 = u1 a tedy s = 0, pak se ve vinutí rotoru neindukuje ems
a rotorovým vinutím by žádný proud neprotékal. Můžeme však rotorové vinutí napájet z cizí-
ho zdroje energie a to obvykle proudem o f2 = 0, tedy stejnosměrným proudem. Vinutí je pak
napájeno přes kroužky a kartáče. Tento stejnosměrný příkon, dodávaný do rotorového vinutí
se celý spotřebuje na ztráty v tomto vinutí, vybudí nám ale v magnetickém obvodu stroje
magnetické pole.
Magnetické pole vybuzené rotorovým vinutím se při otáčení rotorem otáčí společně s
rotorem stálými otáčkami
60 ⋅ f 1
n1 = nS = (3.1)
p
Toto pole indukuje ve vinutí statoru v jedné fázi napětí
U 1 f = 4 ,44 ⋅ φ ⋅ N 1 ⋅ f 1 ⋅ k v1 (3.2)
kde φ je magnetický tok v rozmezí jedné pólové rozteče.
Časový průběh napětí předpokládáme sinusový, což je tehdy je-li také prostorové rozložení
magnetické indukce ve vzduchové mezeře sinusové. Tento předpoklad nebývá přesně splněn,
avšak vhodným tvarem pólového nástavce se blíží skutečný průběh magnetické indukce sinu-
sovce. Volbou vhodně rozloženého vinutí do drážek, zvláště pak vinutím zlomkovým s vhod-
ně zkráceným krokem - asi 80% pólové rozteče, dosáhneme sinusového průběhu napětí v zá-
vislosti na čase, i když není rozložení magnetické indukce ve vzduchové mezeře přesně sinu-
sové. Mimo to se vinutí trojfázových generátorů spojují vždy do hvězdy, neboť sdružená na-
pětí pak neobsahují třetí harmonickou a její násobky.
V synchronním stroji působí dvě magnetická napětí. První je vybuzeno vícefázovými
proudy, druhé je vybuzeno stejnosměrným prou-
dem v rotoru. Budeme-li uvažovat, že stroj pracuje
jako generátor naprázdno, magnetické pole magne-
tů obíhá s točícím se polem rotoru konstantní rych-
J1
lostí a indukuje ve vinutí statoru napětí ui = b.l.v,
úměrné okamžité hodnotě magnetické indukce o F
frekvenci f = p.n/60. Při zatížení protékající třífá- S2
zový proud vytvoří své vlastní kruhové točivé
magnetické pole, jehož otáčky jsou shodné s otá- J2
čením pole magnetů tedy synchronní a odtud je i
název těchto strojů. β S1
Při změně zatížení se synchronní rychlost otáčení
nezmění, magnetická pole jsou však proti sobě
jinak posunuta. Obě magnetická pole se přitahují
právě tak jako dva permanentní magnety. Jejich
působení lze vysvětlit za pomocí obr. 3.1. obr. 3.1

Při nulovém zatížení budou osy magnetů splývat, tedy úhel β = 0. Moment vyvolaný vzájem-
ným působením magnetů bude úměrný
M ≅ Fm1 ⋅ Fm 2 ⋅ sin β (3.3)
kde Fm1 a Fm2 jsou magnetická napětí magnetů
β je úhel vzájemného posunutí polí.

76
 Nechť nám točivé pole představuje magnet S1 - J1, pak magnet S2 - J2 bude unášen
stejnou rychlostí jakou má točivé pole. Při zatížení tohoto magnetu momentem bude se dále
otáčet stejnou rychlostí, ale vychýlí se z osy o úhel β - nazývaný také zátěžný úhel.
Týž stroj může pracovat jako motor, když statorové 3f vinutí budeme napájet 3f prou-
dem, který vytvoří točivé magnetické pole. Pak roztočíme rotor na n = ns, nesouhlasné polari-
ty pólů elektromagnetu rotoru a točivého pole statoru se přitahují. Motor se tedy otáčí shod-
nou rychlostí.
Bude-li stroj pracovat jako generátor tzn., že rotor je poháněn, pak rotor předbíhá
magnetické pole statoru o zátěžný úhel. U motoru je tomu naopak. Při překročení hranice βmax
= π/2 však stroj vypadne ze synchronismu.

4. MAGNETICKÁ INDUKCE VE VZDUCHOVÉ MEZEŘE

Průběh magnetické indukce ve vzduchové mezeře závisí na tvaru pólového nástavce a
na velikosti poměrného pólového oblouku α.
U synchronních strojů s vyniklými póly se volí poměrný oblouk jak je vyznačeno na
obr. 4.1.
b 2 3
α= p = : (4.1)
tp 3 4
kde bp je skutečný pólový oblouk

tp
π
δ

(1 - α ) π 2
B 2
δ max
1

Bδ
0
bp α tp

Obr. 4.1 Obr. 4.2 Obr. 4.3

Kritéria pro volbu vzduchové mezery

Velikost i tvar vzduchové mezery mezi statorem a rotorem má mimořádný vliv na

vlastnosti strojů. Proto mezera musí být volena tak, aby byl zajištěn spolehlivý mechanický
chod stroje:
• bylo dosaženo požadovaných parametrů a charakteristik stroje (např. přetížitelnosti,
ztrát, účinnosti ap.) viz dále
• náklady na výrobu a provoz stroje byly minimální.

Obecně můžeme konstatovat, že velikost vzduchové mezery je větší než u asynchronních

strojů a bývá 0,5 - 5 cm.
Vzduchovou mezeru se snažíme uspořádat tak, aby byla vytvořena tzv. sinusová vzdu-
chová mezera. Vzduchová mezera se ze středu pólu souměrně zvětšuje a to tak, že na kraji
pólového nástavce bývá (obr. 4.2.):
δ max = 1,5 ⋅ δ

77
 Když je vzduchová mezera v rozsahu pólového oblouku bp = α.tp konstantní, je tvar
magnetického pole ve vzduchové mezeře obdélníkový o výšce Bδ a základně α.tp. Kde
µ ⋅N ⋅I
Bδ = 0 b b (4.2)
δ
kde Nb je počet závitů budícího vinutí pro pól
Ib je budící proud
Amplituda základní harmonické magnetické indukce je pak (obr. 4.3)
π

4 2
4 α ⋅π
B1 =
π
⋅ ∫ Bδ ⋅ sin xdx = π ⋅ sin
( α)
1− 2
⋅ Bδ = C1 ⋅ Bδ (4.3)
2
kde C1 je činitel tvaru základní harmonické vybuzené magnetické indukce a udává po-
měr základní harmonické ke skutečné magnetické indukci ve vzduchové mezeře a je roven
4 α ⋅π
C1 = ⋅ sin (4.4)
π 2
Pro nejčastější poměrný pólový oblouk α = 2/3 a konstantní vzduchovou mezeru je
C1 = 1,105 . (4.5)
U synchronního stroje s hladkým rotorem má prostorové rozložení magnetického na-
pětí podél vzduchové mezery tvar lichoběžníku jehož strany jsou stupňovité obr. 4.4.
B1

Fb ~ Bδ

π
2

γ π
2 (1- γ ) π γπ
2
π

Obr. 4.4

Zde si definujeme tzv. poměrný oblouk γ, což je poměr obvodu rotoru na němž je roz-
loženo vinutí, k celému obvodu rotoru.
Jak již bylo uvedeno zpravidla je vinutí na 2/3 obvodu a tedy γ = 2/3. Obecně je
Q ⋅t
γ = r d (4.6)
2 p ⋅tp
Qr je počet drážek s budícím vinutím rotoru
tp je pólová rozteč na obvodě rotoru
td je drážková rozteč
Protože má každá drážka stejný proudový obsah, je průběh magnetického napětí dán
stupňovanou čarou (kterou pak nahrazujeme lichoběžníkem). Výška lichoběžníku je pak rov-
ná magnetickému napětí.
Fb = N b ⋅ I b (4.7)

78
 Průběh magnetické indukce ve vzduchové mezeře pak bude odpovídat průběhu mag-
netického napětí, za předpokladu konstantní permeability, a bude také lichoběžníkový neboť
je dán vztahem (4.2).
Základní harmonická tohoto lichoběžníkového průběhu má amplitudu při neuvažování
vlivu drážkování (kc2 = 1) :
π π

4 2
2x 4 2
8 Bδ γπ
B1 = ⋅ ∫ Bδ ⋅ ⋅ sin xdx + ⋅ ∫ Bδ ⋅ sin xdx = ⋅ ⋅ sin (4.8)
π 0
γπ π γπ π γ
2
2
2

B1 = C1 ⋅ Bδ
kde
π ⋅γ
sin
8 2
C1 = 2 ⋅ (4.9)
π γ
U turbostrojů bývá C1 = 0,9 až 1,06. U drážkovaného stroje je k protlačení toku přes
vzduchovou mezeru potřebné větší magnetické napětí než u nedrážkovaného. Ve skutečnosti
tvar pole nebude lichoběžníkový neboť závisí na stupni nasycení zubů statoru i rotoru a mění
se také permeabilita oceli s indukcí. Magnetický odpor po obvodu rotoru není konstantní, ale
je v podélném (osovém) směru menší než ve směru příčném což je vyjádřeno nestejnými
hodnotami Carterových činitelů.

5. REAKČNÍ MAGNETICKÉ NAPĚTÍ

Reakcí kotvy se rozumí magnetomotorické napětí (mmn) vytvářené proudem ve vinutí
kotvy nebo také jím vyvolaná změna magnetického toku ve vzduchové mezeře.
Protéká-li statorovým vinutím m-fázový proud, vznikne ve stroji reakční magnetické
napětí, které budí v hlavním magnetickém obvodu reakční magnetický tok. Amplituda vytvo-
řeného mmn, které rotuje, je pak pro jeden pól
N ⋅I
Fm1 = 0 ,45 ⋅ m1 ⋅ 1 1 ⋅ k v1 (5.1)
p
Místo Fm1 budeme psát Fr a zavedeme proudové zatížení na vnitřním obvodu statoru A kde
N ⋅m ⋅I ⋅2
A= 1 1 1 (5.2)
π ⋅D
pak
N A ⋅π ⋅ D
Fr = 0 ,45 ⋅ m1 ⋅ 1 ⋅ k v1 ⋅ = 0 ,45 ⋅ t p ⋅ A ⋅ k v 1 (5.3)
p 2 N 1 ⋅ m1

5.1 Reakce kotvy u strojů s vyniklými póly

Velikost vzduchové mezery a tedy i magnetický odpor se u strojů s vyniklými póly po

obvodě značně mění. Nejmenší odpor je v ose pólu, největší v ose mezi oběma sousedními
póly. Tak jak se rotor otáčí, tak se mění vzájemná poloha sinusového reakčního magnetického
napětí buzeného kotvou ( tedy statorem) a magnetového kola s póly.
Pro počáteční úvahy budeme předpokládat, že vzduchová mezera nad pólovým ná-
stavcem α.tp je konstantní a v prostoru mimo pólový nástavec je mezera tak velká, že se v
něm magnetické pole nevytvoří - obr. 5.1.

79
 Br
F
r

a tp
tp
Obr. 5.1

Složitost magnetického pole při vyšetřování částečně odstraňujeme tím, že reakční

magnetické napětí rozložíme do dvou složek:
- na podélné mmn - index d
- na příčné mmn - index q.
Do těchto dvou směrů se tedy rozloží reakční magnetické napětí Fr. Amplitudy těchto
složek reakčního magnetického napětí jsou - obr. 5.2.
Fd = Fr ⋅ sinψ
(5.4)
Fq = Fr ⋅ sinψ
Vnitřní fázový posuv ψ je úhel, který svírají fázor Eb
proudu I1 a fázor ems Eb indukované v kotvě (ve statoru). Fr
Zavedli jsme tedy fázor pomocné fiktivní ems Eb (Eib) (a Fq

později budeme používat jí odpovídající Ub resp. Uib),

I1
která by se indukovala ve stroji za předpokladu, že by ψ
stroj nebyl zatížen, ale jeho budícím vinutím by procházel
proud, potřebný k vytvoření magnetického toku při uda-
ném zatížení statorovým proudem. Přitom se předpoklá- Fd
dá, že magnetický obvod se nenasytí. Tato ems je úměrná
co do velikosti budícímu proudu. Fázor ems se nachází v
ose q, a proto se někdy označuje Eq. Velikost Uib je
I
U ib = U N ⋅ b (V; V; A; A) (5.5)
I bo
Uib je tedy mírou budícího proudu. Obr. 5.2
Na tomto obr. 5.2 je nakreslen dvoupólový stroj,
takže podélná a příčná osa jsou na sebe v prostoru kolmé! U vícepólových nikoliv! Měříme-li
však v elektrických úhlech tj. v úhlech příslušejících fázorům indukovaných magnetickým
polem v ose podélné a příčné, pak tento úhel je vždy π /2.
Obr. 5.3 znázorňuje tvary polí a to výsledného reakčního - obr. 5.3a, podélné složky
reakčního mmn obr. 5.3b, a příčné složky obr. 5.3c. Vzhledem k velké mezeře mezi pólovými
nástavci se reakční magnetické pole vyvine jen v oblasti pólů jak je znázorněno na části 5.3a.
Toto je za předpokladu, že vzduchová mezera mezi póly je nekonečná.
Výsledné pole ve vzduchové mezeře by pak bylo součtem pole magnetů s tokem φm a
deformovaného reakčního pole s tokem φr. (Na obrázku není nakreslen tento součtový tok.)
Výsledné pole není tedy sinusové a je při každém zatížení jiné.

80
 π /2+ ψ
π/2-ψ ψ π/2

Fr
Fm
Fr

a/

S J S

π /2 ψ POHYB PÓLŮ

Fd

Fdi
PODÉLNÁ

b/

αtp

tp

αtp F qi

Fq

PŘÍČNÁ

c/

Obr. 5.3

Podélná složka Fd vytvoří podélnou složku φd, která má průběh podle obr. 5.3b. Ob-
dobně průběh příčné složky φq je na obr. 5.3c. Příčný reakční tok se uzavírá přes vzduchovou
mezeru a pólové nástavce a deformuje pole magnetů.
Na obr.4.3 jsme si naznačili pole vybuzené stejnosměrným proudem v budících cív-
kách rotoru a pokládali jsme je za pole obdélníkové. Podobně si znázorníme reakční pole v
podélném směru a z něj vyjádříme příslušný činitel tvaru Cd1 = Bd1/Bd (obr. 5.4a).

81
 d q

Bq
Bd

Bq1
Bd1
α tp (1- α )t p

tp tp

Obr.5.4
d q
Bd

Bq
α tp (1- α )tp

tp tp

Obr.5.5

Činitel tvaru zde má hodnotu

π

4 2
 sin α ⋅ π 
Bd 1 = Bd ⋅ ∫ π sin x dx = B ⋅ α +
2
(5.6)
π d
 π 
(1−α )⋅
2

sinαπ
Cd 1 = α + (5.7)
π
Pro α = 2/3 je Cdl = 0,942. Podobně reakční pole v příčném směru je na obr. 5.4 b
α ⋅π

4 2
 sinα ⋅ π 
Bq 1 =
π 0 ∫B q ⋅ sin x 2 d x = Bq ⋅ α −
 π 
(5.8)

Bq 1 sinα ⋅ π
C q1 = =α − (5.9)
Bq π
Opět pro α = 2/3 je Cq1= 0,39 .
Skutečný průběh podélného a příčného pole se od našeho zjednodušeného poněkud li-
ší, neboť vzduchová mezera je upravená ( je sinusová) a magnetické pole se vytváří i v pro-
storu mezi póly, neboť mezera zde není nekonečná. Skutečný průběh je na obr. 5.5.
Při popisu obr. 5.3 jsme poznamenali, že pole magnetů a deformované reakční pole
nelze jednoduše sčítat. Abychom tento vektorový součet mohli provést musíme statorové pole
„ přepočítat“ na rotor. Přepočet se provádí pomocí činitelů kd ∠ 1 a kq ∠ 1, které je možno
určit z rozboru tvaru magnetického pole ve vzduchové mezeře. Fyzikální smysl přepočtu spo-

82
čívá v tom, že hledáme takové mmn vinutí rotoru, které vybudí ve vzduchové mezeře pole o
stejné 1. harmonické jako mmn statoru. Pak
C α ⋅ π + sinα ⋅ π
kd = d 1 = (5.10)
C1 α ⋅π
4 sin
2
C q1 α ⋅ π − sin α ⋅ π
kq = = (5.11)
C1 α ⋅π
4 sin
2
Amplitudy základních harmonických magnetických napětí v příčném směru přepočte-
né na rotor pak jsou:
F´ d = k d ⋅ Fd
(5.12)
F´ q = k q ⋅ Fq
Tak např. je pro sinusovou mezeru kd = 0,85 a pro konstantní mezeru kd = 0,78 a kd =
kq. Můžeme tedy konstatovat, že činiteli kd a kq převádíme magnetické napětí statoru ve směru
podélném a příčném, na rotor při stejné amplitudě indukce základní harmonické.

5.2 Reakce kotvy u strojů s hladkým rotorem

U stroje s hladkým rotorem je vzduchová mezera po obvodu stroje stejná. Vzhledem k

tomu, že v rozsahu jednoho pólu jsou jak drážky s vinutím tak i část rotoru bez drážek s vinu-
tím, bude mít Carterův činitel v podélném osovém směru d jiné hodnoty než ve směru příč-
ném q. Podélný i příčný směr u turbostroje naznačen na obr. 2.3.
U ideálního turbostroje probíhá první harmonická magnetické indukce úměrně první
harmonické reakčního magnetického napětí. Podobně jako u strojů s vyniklými póly je ampli-
tuda reakčního magnetického napětí přepočtena na rotor
F
F´ r = r (5.13)
C1
Jak bylo uvedeno u skutečného turbostroje otevřené drážky rotoru s vinutím zvyšují
odpor vzduchové mezery v oblasti γ.π. To vyjadřuje Carterův činitel kcq. V oblasti (1-γ).π
(obr. 4.4) bude menší magnetický odpor vzduchové mezery, protože Carterův činitel kcd ∠ kcq.
Činitele základní harmonické reakčního pole v podélném a příčném směru pak počítáme z
výrazů:
1 k cq − k cd  sin γ ⋅ π 
Cd 1 = − ⋅ γ −
k cd k cq ⋅ k cd  π 
(5.14)
1 k cq − k cd  sin γ ⋅ π 
C q1 = − ⋅ γ+
k cd k cq ⋅ k cd  π 
Přepočtené hodnoty amplitud magnetického napětí v podélném a příčném směru jsou
F´ d = k d ⋅ Fr ⋅ sin ϕ
(5.15)
F´ q = k q ⋅ Fr ⋅ sin ϕ
Přepočítací činitele na rotor
C C q1
kd = d 1 a kq = (5.16)
C1 C1

83
6. ROZPTYLOVÁ REAKTANCE STATOROVÉHO VINUTÍ
Jestliže protéká statorovým vinutím proud, vytvoří se mimo reakčního magnetického
toku ještě tok rozptylový. Tento tok se uzavírá mimo cestu hlavního magnetického toku. Roz-
ptylový tok se uzavírá :
- napříč drážkou
- mezi hlavami zubů
- kolem čel statorového vinutí

Reaktance drážkového rozptylu :

N 2 ⋅l
X dr = 4π ⋅ f 1 ⋅ µ 0 ⋅ 1 i ⋅ λ´ dr (6.1)
p ⋅ q1
λ´ dr = λdr ⋅ k v21 (6.2)
kde λdr je jednotková magnetická vodivost drážky, tj. vodivost délkové jednotky
drážky (číslo bez rozměrů) a činitelem kv1 respektujeme zkrácení kroku.

Reaktance rozptylu mezi hlavami zubů:

Protože synchronní stroje mají velkou vzduchovou mezeru, uplatní se u nich i rozptyl
mezi hlavami zubů jak je znázorněno na obr. 6.1.

dx
x

b0 b20

tp

Obr. 6.1

Reaktance rozptylu mezi hlavami se určí

N 2 ⋅l
X z1 = 4 ⋅π ⋅ f 1 ⋅ µ 0 ⋅ 1 i ⋅ λz1 (6.3)
pq1
Jednotková magnetická vodivost je přibližně
δ
5−
b0
λz1 = (6.4)
δ
5+4⋅
b0
Přesnější vztah je možno odvodit z obr. 6.1.

Rozptylová reaktance kolem čel:

N2
X c = 4 ⋅ f 1 ⋅ π ⋅ µ 0 ⋅ 1 ⋅ lc 1 ⋅ λc 1 (6.5)
p

84
 Výsledná rozptylová reaktance statorového vinutí (resp. vinutí kotvy) je dána součtem
všech tří uvedených reaktancí
N 12 ⋅ k v21 λ λ l ⋅λ 
X 1σ = X dr + X c + X z 1 = 4 ⋅ π ⋅ f 1 ⋅ µ 0 ⋅ ⋅ li ⋅  dr + z 1 2 + c1 2c1  (6.6)
p  q1 q 1 ⋅ k v 1 l i ⋅ k v 1 

7. CHARAKTERISTIKA NAPRÁZDNO
Charakteristika naprázdno synchronního stroje je závislost svorkového napětí U1 na
budícím proudu Ib nebo budícím magnetickém napětí Fm při proudu statoru I1 = 0 a při jme-
novitých otáčkách rotoru. Tato charakteristika vyjadřuje magnetické vlastnosti stroje. Jestliže
zjišťujeme tuto charakteristiku měřením, pak je to závislost statorového napětí (obvykle sdru-
ženého) na budícím proudu. Jestliže proud buzení nejdříve zvyšujeme a pak snižujeme dosta-
neme hysterezní smyčku. Charakteristika naprázdno je pak střední čára obr. 7.1.
Při výpočtech se charakteristika naprázdno udává jako závislost sdruženého statorové-
ho napětí na budícím magnetickém napětí, obr. 7.2. - při zanedbání stoupající a klesající vět-
ve.

E10 uS [%] Fδ

100
Fb
∆ E 10

01 0 Ib 0 Fδ0 F b0 Fm

Obr. 7.1 Obr. 7.2

Charakteristika naprázdno probíhá z počátku podle přímky 1. Tato přímková část se

nazývá charakteristikou vzduchové mezery nebo také charakteristikou nasyceného stroje. Je
to část charakteristiky v rozsahu napětí 0 až 40 - 60% Un . Závislost budícího magnetického
napětí na skutečné magnetické indukci ve vzduchové mezeře Bδ udává vztah
1
Fδ = ⋅ Bδ ⋅ δ´ (7.1)
µ0
a po dosazení za µo = 4π.10-7 H.m-1 dostaneme
Fδ = 800 ⋅ Bδ ⋅ δ´ (7.2)
kde
δ´ = δ ⋅ k c1 ⋅ k c 2
U strojů s vyniklými póly je kc2´ = 1 (není pól drážkován). U strojů s hladkým rotorem
se Carterův činitel kc2´ počítá dvakrát: pro úzké zuby kcq a pro široký zub kcd . Jestliže chceme
vypočítat sdružené statorové napětí vyjdeme ze vztahů pro indukované napětí
2π
U lf = ⋅ f 1 ⋅ φ ⋅ N 1 ⋅ k v1 (7.3)
2
a dále ze vztahu pro magnetický tok základní harmonické jednoho pólu

85
 D ⋅ li ⋅ B1
φ= (7.4)
p
a když použijeme vztah B1 = C1.Bδ, pak
2π D ⋅ li ⋅ Bδ ⋅ C1
U s = 3 ⋅U 1 f = 3 ⋅ ⋅ ⋅ f ⋅ N 1 ⋅ k v1 (7.5)
2 p
a dosazením za Bδ a µo
D ⋅ l i ⋅ f 1 ⋅ C1 ⋅ N 1 ⋅ k v 1
U s = 6 ⋅ 4π 2 ⋅ 10 −7 ⋅ Fδ ⋅ (7.6)
p ⋅ δ´
Z této rovnice plyne, že při daném svorkovém napětí Us se změnou vzduchové mezery
mění i potřebné budící magnetické napětí. Velikost a tvar vzduchové mezery má velký vliv i
na dodatečné a budící ztráty stroje a proto je nutno brát ohled i na tuto skutečnost.
Zatímco z hlediska dodatečných ztrát je výhodnější větší vzduchová mezera, ale z hle-
diska budících ztrát je výhodnější menší vzduchová mezera (protože s větší vzduchovou me-
zerou roste budící proud a tím i budící ztráty). Je tedy nutno volit optimální velikost mezery i
její tvar, pro kterou je při daném zatížení součet těchto ztrát minimální.
Dále je nutno si pamatovat, že statorové napětí můžeme zvýšit zvětšením rozměrů
stroje tj. délky a průměru, zvýšením kmitočtu a zvětšením počtu závitů statorového vinutí.
Jak plyne z obr. 7.2. pokračuje charakteristika naprázdno od hodnoty statorového na-
pětí asi 60% tak, že budící napětí Fb již není úměrné Us, ale roste mnohem rychleji. Zde se
překonává nejen magnetický odpor vzduchové mezery, ale i magnetický odpor statorových
zubů, jha statoru a pólů včetně magnetového kola rotoru.
Magnetické napětí potřebné pro protlačení toku těmito částmi obvodu počítáme z in-
dukcí v těchto částech. K nim z magnetizačních křivek příslušného materiálu zjistíme intenzi-
ty magnetického pole a po vynásobení délkou siločáry příslušného úseku dostaneme jednotli-
vá magnetická napětí.

7.1 Magnetické napětí zubů statoru

Magnetická indukce v zubech a jhu statoru i celkový výpočet magnetického napětí Fz i

Fj je stejný jako u asynchronních strojů. Intenzitu Hj určíme podle Bj na upravené magneti-
zační křivce pro jho.

7.2 Magnetické napětí pro póly a magnetové kolo

Magnetický tok pólu a jha rotoru ( magnetového kola) je větší než tok procházející sta-
torem. Část toku vybuzeného póly se uzavře mezerou mezi sousedními póly a neprochází přes
stator, tedy
φ s = φ pj − φ1 (7.7)
kde rozptylový tok pólů je
φ s = λ ⋅ Fδzj (7.8)
kde Fδzj je magnetické napětí přechodové vrstvy a určí se
Fδzj = Fδ + Fz + Fj (7.9)
Rozptylový tok prochází čtyřmi cestami:
- mezi boky nástavců
- mezi boky pólů
- mezi čely nástavců
- mezi čely pólů
Znázornění cest je na obr. 7.3

86
 bn
l1

hn l2

hp bp

x dx

lp
bp l2

Obr. 7.3

Všechny rozptylové cesty jsou řazeny paralelně, takže se jejich vodivosti λ sčítají.
Rozptylovou vodivost mezi póly určíme na základě náčrtu pólu.
Pro vypočítané Fδzj a λ se vypočítá rozptylový tok pólu φs. Na základě toku φpj se určí indukce
v pólu Bp
φ pj
Bp = (7.10)
l p ⋅ bp ⋅ kF 2
Pro sycení pólu Bp odečteme z magnetizačních křivek použitého materiálu intenzitu
Hp. Magnetické napětí pro pól je pak
Fp = H p ⋅ (h p + hn ) (7.11)
Podobně pro sycení magnetového kola určíme Bmk a Hmk a magnetické napětí pro rotor
Fmk = H mk ⋅ lmk
Délku siločáry magnetového kola lmk určíme nejlépe z výkresu.

Výsledné magnetické napětí pro celý stroj (pro 1 pól)

Fb = Fδ + Fz + F j + Fp + Fmk (7.12)
Magnetický obvod synchronního stroje s vyniklými póly je znázorněn na obr. 7.4.

87
 l js

h h
δ δ

lp
lp
lmk

Obr. 7.4

8. CHARAKTERISTIKA NAKRÁTKO
Charakteristika nakrátko je závislost statorového proudu I1 na budícím proudu Ib, při
jmenovitých otáčkách rotoru a při spojení statorového vinutí nakrátko. Opět to může být i
závislost I1 na budícím magnetickém napětí. Pokud neuvažujeme rozptyl a ohmický odpor
vinutí statoru, vytvořené silné reakční pole působí proti poli magnetů. Tím je výsledné pole ve
vzduchové mezeře malé, takže chod nakrátko probíhá v nesyceném stavu, a proto i průběh
charakteristiky nakrátko je přímkový. Tedy základní harmonická budícího napětí C1.Fb je
rovna základní harmonické reakčního magnetického napětí Fr.
Pro stroje s konstantní vzduchovou mezerou platí
Fr = C1 ⋅ Fb (8.1)
U strojů s vyniklými póly je reakční magnetické napětí v osové poloze (v ose pólu).
Kdyby se podélné pole mělo vytvořit buzením pólů, muselo by se vybudit pole Bδ, pro něž
platí rovnost pro 1. harmonickou Bδ = Bd
C1 ⋅ Bδ = C1 ⋅ Bd a pak
C ⋅B
Bδ = d 1 d k d ⋅ Bd (8.2)
C1
Cd 1
kde je činitel deformace podélného pole.
C1
Protože základní harmonická vybuzeného a reakčního magnetického toku jsou při za-
nedbání statorového rozptylu stejně velké, ale v protifázi, jsou v rovnováze i budící a reakční
napětí. Pak platí
C d 1 ⋅ Fd = C1 ⋅ Fb
C
Fb = d 1 ⋅ Fd (8.3)
C1
Vyjádříme si nyní závislost proudu nakrátko na budícím magnetickém napětí početně
podle dříve uvedených vztahů:
U strojů s hladkým rotorem je podle (5.1) a (8.3)
N ⋅I
Fr = 0 ,45 ⋅ m1 ⋅ 1 1 ⋅ k v 1 = C1 ⋅ Fb = C1 ⋅ N b ⋅ I b (8.4)
p
a odtud pak

88
 p ⋅ C1 ⋅ Fb
I 1k = (8.5)
0 ,45 ⋅ m1 ⋅ N 1 ⋅ k v 1
kde I1k je tzv. ustálený zkratový proud (proud po odeznění přechodového jevu).
Podobně pro stroj s vyjádřenými póly
p ⋅ C1 ⋅ Fb
I 1k = (8.6)
C d 1 ⋅ 0 ,45 ⋅ m1 ⋅ N 1 ⋅ k v1
Budeme-li nyní uvažovat rozptyl statorového vinutí, je zapotřebí ke krytí úbytku napě-
tí na rozptylové reaktanci X1σ zvýšit magnetické reakční napětí o magnetické napětí Fs.
Indukované napětí při stavu nakrátko Uik se rovná úbytku na této rozptylové reaktanci
proudem nakrátko, tedy Uσ
U ik = X 1σ ⋅ I 1k = U σ (8.7)
a bývá 10 až 15% Un.
Použitím rovnice (7.6) a dosazením Fs místo Fδ, za předpokladu fázového napětí, a dá-
le pak použitím rovnice (6.6) můžeme odvodit vzorec pro Fs. Pro stav nakrátko:
D ⋅ l i ⋅ f 1 ⋅ C1 ⋅ N 1 ⋅ k v 1
U ik = 2 ⋅ π ⋅ µ 0 ⋅ Fs ⋅ = X 1σ ⋅ I 1k (8.8)
p ⋅ δ´
N 2 ⋅k2
X 1σ = 4 ⋅ f 1 ⋅ π ⋅ µ 0 ⋅ 1 v1 ⋅ li ⋅ λs (8.9)
p
4 N 1 ⋅ k v1
Fs = I 1k ⋅ ⋅ ⋅ λs ⋅ δ´ (8.10)
2 D ⋅ C1
Uvažujeme-li rozptyl statorového vinutí zbude po odečtení reakčního magnetického
napětí ještě magnetické napětí Fs.
Pro stroje s hladkým rotorem
F F
Fb − r = Fs ⇒> Fb = r + Fs (8.11)
C1 C1
Pro stroje s vyniklými póly pak obdobně u I
Cd 1
i k
Fδ
Fb = ⋅ Fr + Fs (8.12)
C1
Ze všech výše uvedených úvah je patr- Fb
né, že proud nakrátko je přímo úměrný mag-
netickému napětí Fb. 1
ufn , I k = I n Ik

Ustálený zkratový proud Ikδo pro

buzení vzduchové mezery Fδo při plném
napětí Ufn nazýváme proudem nakrátko I
k0

nesyceného synchronního stroje. Proud I

kδ0
nakrátko Iko se však udává pro budící C d1
magnetické napětí Fbo odpovídající Fs
C1 r
F

jmenovitému napětí syceného stroje při chodu

naprázdno. Význam těchto údajů vyplyne z
X1σ

obr. 8.1. Tuto charakteristiku sestrojím tak, že

vypočítáme Fr a dále vypočítám Fs a pro In
Fδ0 Fb0
dostanu bod jímž proložím přímku. Když zde
pak zakreslím charakteristiky naprázdno Fδ a
Obr. 8.1
Fb dostanu Iko a Ikδo.

89
 R1 X 1σ Xr

R 1 .I k jX 1 σ.I k
jX r.I k ub

u=0 u v =u σ.(pro R 1= 0)
+

Ik

Obr 8.2

Náhradní schéma synchronního stroje s hladkým rotorem při chodu nakrátko je na obr.
8.2. Zkratový proud Ik je prakticky čistě jalový. V důsledku toho je reakce kotvy přesně v
osovém směru tedy odbuzující.
U ib − U σ + jX r ⋅ I k = 0 pro R1 = 0
u
U σ = U ib + jX r ⋅ I k = 0 (8.13) b

Když nezanedbáme rozptylovou re-

aktanci a nebudeme kreslit ems Eb, ale pou-
ze indukované napětí Uib dostaneme dia-
gram podle obr. 8.3.
Při dalších úvahách zanedbáme ohmický
jX rI k
odpor R1. Budící magnetické napětí Fb vy- uσ
tváří tok φb, který indukuje v kotvě reakční
magnetické napětí Fr, magnetický tok φr
buzený tímto magnetickým napětím induku- jX1 σ I k Fb

je v kotvě fiktivní napětí jXr.Ik. Ve skuteč- Ik Fr Fs Fr

nosti neexistují toky φr a φb, ale pouze tok C1 C1

rozptylový buzený zbytkovým magnetickým

napětím Fs a jak jsme již uvedli je pro stroj s Obr. 8.3
hladkým rotorem
F
Fs = Fb − r (8.14)
C1
Rozptylové napětí si označujeme Uσ tedy Fb
Uσ
Ik = (8.15)
X 1σ
Tedy skutečné hodnoty při chodu nakrátko jsou
• budící magnetické napětím Fb v

• reakční magnetické napětí Fr

• rozptylový tok φσ π/2

• fiktivní - magnetické toky φb a φr

• výsledné magnetické napětí Fs
• indukované vnitřní napětí Uib skládající Fr
se z fiktivního napětí jXr.Ik a skutečného Fs =F r +F b
Uσ

K vektorovému diagramu stroje nakrátko

nakreslíme rozvinutý prostorový diagram - obr.
8.4. Obr. 8.4

90
9. SYNCHRONNÍ REAKTANCE
Jak je patrné z obr. 8.3 celkové fiktivní napětí při chodu nakrátko Uib se spotřebuje na
reaktancích Xr a X1σ. Můžeme také napsat, že
X r + X 1σ = X d (9.1)
přičemž Xd nazýváme synchronní reaktancí. Pak také platí pro stav nakrátko
jX d ⋅ I k + U ib = 0 (9.2)
a odtud
U
I k = ib (9.3)
jX d
Poměr mezi proudem nakrátko a proudem jmenovitým se nazývá zkratový poměr, tedy
I
vk = k 0 (9.4)
In
přičemž proudem nakrátko rozumíme proud pro budící magnetické napětí Fbo při jmenovitém
napětí syceného stroje.
Stejně jako proud nakrátko se určuje pro sycený a nesycený stroj, určujeme i sycenou
Xds a nesycenou Xdns synchronní reaktanci. Podle obr. 8.1 pak stanovíme nesycenou syn-
chronní reaktanci
U1 f
X dns = je nezávislý na sycení stroje (9.5)
I kδ 0
a sycenou
U1 f
X ds = (používá se málo) (9.6)
I k0
Je tedy patrné, že hodnoty těchto reaktancí se nejlépe určí z charakteristik naprázdno.
Synchronní nesycená reaktance je nezávislá na sycení stroje, a proto se jí používá jako hodno-
ty porovnávací. Praktický význam sycení synchronní reaktance tkví v tom, že je zkratovým
poměrem. Když si totiž vyjádříme poměrnou sycenou reaktanci jako
I U fn I n I 1
xds = X ds ⋅ n = ⋅ = n = (9.7)
U fn I k0 U fn I k0 υ k
Synchronní reaktance Xd je tedy součet rozptylové reaktance X1σ a reakce Xr. Tuto
reaktanci jsme u asynchronních strojů nazývali magnetizační reaktancí Xm, nebo Xh (hlavní).
Protože jsme uvažovali stav nakrátko, kdy proud nakrátko je čistě jalový a v důsledku toho
reakce kotvy působí přesně v osovém tj. podélném směru, stanovíme tedy reaktanci reakce v
tomto směru.
Obvykle se tato reaktance počítá jako poměr fázového napětí děleného proudem na-
krátko. Tedy
U
X rd = d (9.8)
I kd
Připomeňme, že amplituda základní harmonické magnetické indukce v osovém směru je
µ ⋅ F ⋅ sinψ
Bd 1 = C d 1 ⋅ 0 r (9.9)
δ ⋅ kc
dosadíme za Fr a označíme si I. sin ψ = Ikd pak
µ 2 N ⋅k
Bd 1 = C d 1 ⋅ 0 ⋅ ⋅ m1 ⋅ I kd ⋅ 1 v 1 (9.10)
δ ⋅ kc π p

91
 Nyní si stanovíme magnetický tok. Vyjdeme z předpokladu, že magnetická indukce v
osovém směru je sinusová (uvažujeme její 1. harmonickou), pak magnetický tok 1. harmonic-
ké jednoho pólu je
2
φ1d = ⋅ t p ⋅ li ⋅ Bd 1 , když za pólovou rozteč tp dosadíme π.D/2p,
π
pak
D ⋅ l1 ⋅ Bd 1 D ⋅ li ⋅ µ0 ⋅ Cd 1 ⋅ 2 ⋅ m1 ⋅ N 1 ⋅ k v1 ⋅ I kd
φd = = (9.11)
p p 2 ⋅ kc ⋅ δ ⋅ π
Napětí indukované tímto tokem
U d = 2 ⋅ π ⋅ f 1 ⋅ N 1 ⋅ k v1 ⋅ φ d (9.12)
Pak reaktance reakce v osovém směru – rovnice
D ⋅ li ⋅ µ 0 ⋅ C d 1 ⋅ 2 ⋅ m1 ⋅ N 1 ⋅ k v1
X rd = 2 ⋅ π ⋅ f 1 ⋅ N 1 ⋅ k v1 ⋅ =
p 2 ⋅ kc ⋅ δ ⋅π
2
(9.13)
 N 1 ⋅ k v1  D
= 2 m ⋅ f 1 ⋅ µ 0 ⋅   ⋅ li ⋅ C d 1 ⋅
 p  δ ⋅ kc
Při použití synchronní reaktance můžeme nakreslit jednoduché náhradní schéma, jak
je uvedeno na obr. 9.1. Vektorová napěťová rovnice z tohoto schématu je pak
U f = U ib ⋅ jX d ⋅ I 1 (9.14)
a vektorový diagram je na obr. 9.2.
Synchronní reaktanci můžeme určit měřením na nebuzeném stroji. Tento stav popisuje
rovnice
U f = jX d ⋅ I 1
protože Uib je na nebuzeném stroji rovna 0. Takovýto stroj, je poháněn hnacím zařízením s
konstantními synchronními otáčkami, odebírá ze sítě proud, zpožděný o 90o za napětím pole
obr. 9.3.
Při měření odečítáme přivedené napětí a proud synchronního stroje. Synchronní reak-
tance je pak
Uf
Xd = (9.15)
I1
Přivedené napětí je v rovnováze s napětím reaktance reakce a rozptylové reaktance.

jX d
Uib jX d .I 1

Uf = jX d.I 1
jX d.I 1
Uf

Uf Uib

I1
I1

I1
Obr. 9.1 Obr. 9.2 Obr. 9.3

92
 Zkratový poměr bývá u turbostrojů 0,5 - 0,8 a u strojů s vyniklými póly 0,8 - 2 při-
čemž větší než 1 je u malých strojů.
Protože si zkratový poměr můžeme vyjádřit také jako poměr budícího proudu Ibo při
proudu nakrátko Ik0, odpovídajícímu jmenovitému napětí při chodu naprázdno a budícího
proudu v chodu nakrátko Ibkn, když statorem protéká jmenovitý proud, má zkratový poměr týž
význam jako poměrný magnetizační proud u transformátorů a asynchronních strojů. Tedy
I I
υ k = k 0 = b0 (9.16)
I n I bkn

10. PROVOZNÍ STAVY SYNCHRONNÍCH STROJŮ

Základní provozní stavy synchronních strojů jsou chod naprázdno a při zatížení. Chod
nakrátko je potřebný k určení některých charakteristik a důležitých veličin synchronního stro-
je.
Podle toho zda stroj do sítě dodává nebo z ní odebírá elektrickou energii je rozlišujeme
na generátory a motory a pokud dodává pouze jalovou energii jedná se o synchronní
kompenzátor. Generátory pak mohou pracovat buď samostatně (ostrovní provoz) nebo mohou
být připojeny na tvrdou distribuční síť.

10.1 Synchronní stroj s konstantní vzduchovou mezerou

Za takový stroj budeme považovat stroj s hladkým rotorem. Předpokládáme, že stroj je

spojen s tvrdou sítí s konstantním napětím U1f. Vektor statorového proudu bude v různém
kvadrantu podle toho pracuje-li synchronní stroj jako motor, generátor nebo jako kompenzá-
tor.

Pro kreslení vektorových diagramů si musíme uvést několik zásad:

- činnou energii budeme kreslit do osy y a jalovou do osy x
- jestliže stroj do sítě energii dodává, pak bude vyznačena směrem záporných os (-) a
jestliže
- energii ze sítě odebírá, pak bude kladná (+); to platí (jak pro jalovou energii tak i pro
energii činnou)
- napětí je položeno do svislé reálné osy (Gausovu rovinu jsme otočili o 90o)
- o přebuzeném stroji mluvíme tehdy, když dodává jalovou energii
- podbuzený stroj odebírá ze sítě jalovou energii
- fázor proudu se kreslí o úhel ϕ za fázorem napětí a úhel ϕ považujeme za kladný.

Pro názornost si nejdříve uvedeme zjednodušené diagramy různě zatíženého syn-

chronního generátoru a motoru, jak je znázorňuje obr. 10.1. Rozebereme si nyní jednotlivé
pracovní stavy synchronních strojů. Přebuzený alternátor je stroj, který dodává do sítě činnou
i jalovou energii. Jeho vektorový diagram je na obr. 10.2. Při zatížení je rotor pootočen o zá-
těžný úhel β před polem kotvy (statoru), jinak řečeno o úhel β proti své poloze při chodu na-
prázdno. Dále platí že
π + β =ψ +ϕ
Připomeňme si :
β - zátěžný úhel - mg. osa rotoru u generátoru při zatížení předbíhá svou základní po-
lohu o β a u motoru se za ní zpožďuje
ψ - je vnitřní fázový posuv, který svírají fázory I1 a Eb (indukované v kotvě tj. statoru)

93
 ϕ - fázový posuv mezi statorovým I a Uf
Magnetické napětí Fb je o 90o před ems. indukovanou ve statoru nebo 90o za Ub.

GENERÁTOR zatížen:

induktivně (přebuzený) činně kapacitně (podbuzený)

Uf Uf Uf

ϕ
ϕ

I I I

MOTOR - pro síť zátěž:

induktivní (podbuzený) činnou kapacitní (přebuzený)

Uf Uf I Uf
ϕ I I ϕ

SYNCHRONNÍ KOMPENZÁTOR

P = 0, b = 0

Uf

I
Obr. 10. 1

Reakční magnetické napětí je ve fázi s proudem I a fázově se sčítá s magnetickým

napětím magnetů Fb . Tedy
(FV ≡ )Fb0 = Fb + Fr (10.1)
Magnetické napětí Fb0 indukuje ve statoru výsledné napětí Uv = Uf, když jsme zane-
dbali úbytky na R a X1σ a je o 90o před ním tj. Fbo. Reakčnímu magnetickému napětí Fr odpo-
vídá napětí jXr .I, které předbíhá I a tedy i Fr o 90o.
U f = Ub + j X v ⋅ I (10.2)
Zde je patrné, že pole kotvy působí skutečně reakčně neboť Fbo je skutečně menší než
pole magnetů Fb!
Přebuzený synchronní motor odebírá ze sítě činnou energii a do sítě dodává jalovou
energii. Rotor je při zatížení zpožděn proti své poloze při chodu naprázdno o úhel β, nebo
také za magnetickým polem statoru .

94
ub
jX d .I

jX r .I

uv jX 1 σ .I

R1I
uf

β Fb

ψ
Fr

ϕ
ε Fv

Fr

Obr.10.2

R 1.I
uf

jX 1σ .I

jXr .I
uv

ub
β
I

Fr
ψ
Fv

Fr

Fb
Obr.10.3

95
 Podbuzený alternátor bude dodávat do sítě činný výkon a ze sítě odebírat výkon jalo-
vý. Rotor předbíhá magnetické pole statoru o β.
Synchronní motor, který je podbuzen odebírá ze sítě činný i jalový proud. Jeho rotor je
za statorovým polem zpožděn o β, obr. 10.3.
Výše uvedené fázorové diagramy respektovaly rozptylovou reaktanci a odpor statoro-
vého vinutí .
Pro tento stav platí rovnice
U f = U b + [R1 + jX r + jX 1σ ]⋅ I (10.3)
U f = U b + [R1 + jX d ]⋅ I (10.4)
kde Xd je synchronní reaktance. Pokud je tato konstantní můžeme užívat náhradní
schéma synchronního stroje s hladkým rotorem podle obr. 10.4.

R1 X1 σ Xr

R 1 .I jX 1σ .I jX r .I

+
uf uv u ib

Obr. 10.4

Z uvedených diagramů je patrné že:

- u motorů se fázor vnitřního napětí Ub vždy zpožďuje za fázorem napětí Uf o úhel β
- u generátorů fázor Ub předbíhá Uf o β

10.2 Synchronní stroj s vyniklými póly

Jak jsme uvedli fázorové diagramy, které jsou uvedeny v předchozím odstavci, platí za
předpokladu konstantní vzduchové mezery. To přibližně platí u strojů s hladkým rotorem, kde
je rozdíl mezi podélnou a příčnou magnetickou vodivostí poměrně malý.
U strojů s vyniklými póly je značný rozdíl mezi podélnou a příčnou magnetickou vo-
divostí. Je proto nutno tyto stavy rozebrat samostatně. Dále je rozdíl v tom, že podélná reakce
budí magnetický tok, který protéká stejnou cestou jako hlavní magnetický tok, tzn. cestou
magneticky nasycenou, kdežto příčná reakce budí tok, který prochází obvodem magneticky
nenasyceným.
Pro amplitudy základních harmonických v podélném a příčném směru přepočtené na
rotor platí vztahy Fd´a Fq´
N ⋅I
F´ d = k d ⋅ Fd Fd = Fr ⋅ sinψ Fr = 0 ,45 m1 ⋅ 1 1 ⋅ k v1
p
F´ q = k q ⋅ Fq Fq = Fr ⋅ cosψ (10.5)
Odečteme-li od budícího magnetického napětí Fb reakční magnetické napětí v podél-
ném směru Fd, a příčném směru Fq, dostaneme výsledné budící napětí Fv, které vytváří sku-
tečný magnetický tok, indukující vnitřní napětí Uv. Součet magnetického napětí se nejlépe
provádí ve vektorovém diagramu obr. 10.5.

96
 4
2
ub
12= jX rd.I
34= j(X rd-X rq).I d
3
jX rq.I

jXrd .I d

ψ
1

jX rq .I q jX 1 σ.I

uv

R 1 .I
uf

Fb

F´d
Fq́
ϕ Fv

F´d F´q π
2
ψ
I q = I.cos ψ
I d = I.sin ψ

I
Obr. 10.5

Zde je označeno
U rq = jX rq ⋅ I napětí indukované příčným tokem
U rd = jX rd ⋅ I napětí indukované podélným tokem
X rq ⋅ I ⋅ cosψ = X rq ⋅ I q X rd ⋅ I ⋅ sinψ = X rd ⋅ I d (10.6)
Jak vyplyne z obr. 10.5 vypočteme fázor Ub
U b = U f + R1 ⋅ I + jX 1r ⋅ I + jX rq ⋅ I + j (X rd − X rq )⋅ I d (10.7)
Stejným postupem a za stejných předpokladů můžeme získat fázové diagramy pro jiné
provozní stavy.

11. URČENÍ BUDÍCÍHO PROUDU PŘI ZATÍŽENÍ

V praxi obvykle potřebujeme znát budící proud stroje ještě dříve než je stroj vyroben.
Protože početní řešení je obtížné, určujeme budící magnetické napětí Fb obvykle graficky z
charakteristik naprázdno a nakrátko.
Zatížení synchronního stroje je dáno jmenovitým napětím Ufn, proudem In a účiníkem
cosϕ. Kromě velikosti účiníku je nutno znát i charakter účiníku.
Nejdříve si stanovíme Fb u strojů s hladkým rotorem. Budeme uvažovat přebuzený
alternátor. Nakreslíme si charakteristiku naprázdno Uo = f(Fm) a charakteristiku nakrátko Ik =

97
f(Fm) - obr. 11.1. Do tohoto obrázku zároveň nakreslíme vektorový diagram. K zadanému
jmenovitému fázovému napětí Ufn připočteme úbytek napětí na odporu statorového vinutí
R1.In a na rozptylové reaktanci jX1σ.In a dostaneme tak vnitřní napětí Uv. Pro toto napětí určí-
me potřebné budící mg napětí Fv a to tak, že velikost vektoru Uv přeneseme na svislou osu a z
charakteristiky naprázdno odečteme na vodorovné ose velikost mg. napětí Fv. Vektor Fv je
pak kolmý k vektoru Uv.
u Ik
un In

u ib

u ib skutečné

u0
uv

uv jX1σ .I 1n
R 1 .I1n
1
u fn
Ik

Fb

0,5 1
π
2 Fr
C1

ϕ
n
x1 σ

Fv
F
Fδ0 F b0 Fv Fb
Fr
Fs C1
Fkn
In Fb

Obr. 11.1

Rovnoběžně s proudem In bude vektor reakčního mg. napětí Fr/C1. Jeho velikost určí-
me graficky z charakteristiky nakrátko. Od magnetického napětí Fkn určeného pro In = 100%
na charakteristice nakrátko odečteme mg. napětí Fs budící rozptylový tok. Toto napětí Fs ode-
čteme na vodorovné ose, když na svislou osu naneseme poměrnou rozptylovou reaktanci x1σ a
na charakteristice naprázdno provedeme odečet Fs jak ukazuje obr. 11.1. Velikost reakčního
mg. napětí můžeme vypočítat podle vztahu
Fr 1 N ⋅I
= ⋅ 0 ,45 ⋅ m1 ⋅ 1 n ⋅ k v 1 (11.1)
C1 C 1 p
Výsledné budící napětí Fb pak získáme odčtením vektorů Fv a Fr/C1 a po přenesení na
vodorovnou osu odečteme jeho velikost. Je to mg. napětí potřebné ke kompenzaci reakce kot-
vy a k vybuzení Uv. Napětí Uib skutečně odpovídající Fb je napětí, které se objeví na svorkách
plně vybuzeného stroje, když se náhle odlehčí. Kdyby charakteristika nebyla křivkou ale
přímkou( jak je naznačeno), bylo by toto napětí ještě větší.(Uib).
U strojů s vyniklými póly je určení buzení komplikovanější. Reakční tok je nutno rozložit na
podélnou a příčnou složku. Napětí indukované příčnou složkou toku má velikost
U rq = X rq ⋅ I n (11.2)

98
 kde Xrq je sycená reaktance v příčném směru.
Postup sestrojení obr. 11.2. je následující: stejně jako u strojů s hladkým rotorem ur-
číme z Ufn přičtením úbytků na R1 a X1σ napětí vnitřní Uv. Pak kolmo na In vyneseme Urq.
Spojnice OA´ určuje směr Udv jehož velikost je dána kolmicí na OA, z koncového bodu Uv.
Velikost Udv přeneseme na svislou osu a na charakteristice naprázdno odečteme velikost budí-
cího mg. napětí Fdv. Směr Fdv je dán kolmicí na Udv. K mg. napětí Fdv připojíme vektor reakč-
ního mg. napětí v podélném směru Fd, , jehož směr je stejný jako směr vektoru Fdv. Výsledné
buzení je dáno vektorem Fb, jehož velikost opět odečteme přenesením na vodorovnou osu.

C
u ib
B

A´

uo

ub u rq
jX 1 σ.I n

uv A
R1 .I n
u dv
u fn

Fb
π
2
Fdv
F´d
ϕ
n
0 Fdv Fb

ψ
In

Obr. 11.2

Fd/ = k d ⋅ Fd Fd = Fr ⋅ sinψ
N 1 ⋅ I 1 ⋅ k v1
Fr = 0 ,45 ⋅ m1 ⋅
p
C α ⋅ π + sinα ⋅ π
kd = d 1 = (11.3)
C1 α ⋅π
4 ⋅ sin
2
Na obr. 11.2 jsme označili Udv složku vnitřního napětí Uv, směrodatnou pro určení
složky mg. napětí Fdv ve směru podélném. Tato složka je pochopitelně dodána budícím vinu-
tím.
Napětí Udv používáme k určení ideální magnetizační charakteristiky. Průsečík kolmice
na Fb s touto ideální magnetizační charakteristikou, přenesený do směru Ub nám dá ideální
napětí Uib.

99
 U rd = X rd ⋅ I n
je napětí indukované podélnou složkou reakčního toku, jenž dostaneme jeho vynesením v
osovém (podélném) směru do grafu (bod B) a jeho promítnutí na OA dostaneme bod C. Když
určíme buzení pro několik hodnot I dostaneme budící charakteristiky tedy U = f(F) pro cos ϕ
a I.

12. INDUKČNÍ CHARAKTERISTIKA

Závislost svorkového napětí na budícím magnetickém napětí nebo na budícím proudu
se nazývá indukční charakteristika. Přitom jsou konstantní statorový proud I1, otáčky n a úči-
ník cos ϕ.
Indukční charakteristiku můžeme odvodit z charakteristiky naprázdno. Na rozdíl od
chodu naprázdno však musíme uvažovat také reakční magnetické napětí Fr/C1, které má od-
buzující účinek a je buzeno statorovým proudem. Charakteristika naprázdno je tedy indukční
charakteristikou při nulovém zatížení.
Pokud je stroj zatížen, musíme zvětšit buzení tak, aby indukované vnitřní napětí bylo
větší než svorkové napětí Ufn o úbytek napětí na rozptylové reaktanci X1σ, když obvykle zane-
dbáme úbytek na odporu R1.
Na obr. 12.1 je fázorový diagram pro přebuzený synchronní stroj tedy pro čistě induk-
tivní zatížení. Stroj nedodává žádný činný výkon, ale pouze výkon jalový. Opět je zanedbán
odpor R1. Svorkové napětí je napětí indukované zmenšené o úbytek na synchronní reaktanci
X d = X r + X 1σ (12.1)

ub

jX r .I n

uv
jX1 σ.I n

při R 1 = 0 u fn

Fr
Fv C1
In

Fb
Obr. 12.1

Vyneseme-li charakteristiku naprázdno jak je naznačeno na obr. 12.2 je postup odvo-

zení indukční charakteristiky následující: jestliže vyneseme Fs - rozptylové magnetické napětí
a demagnetizační magnetické napětí Fr/C1, dostaneme trojúhelník ABC, který se nazývá Po-
tierův trojúhelník. Posouváme-li jej tak, že vrchol A se pohybuje po charakteristice naprázd-
no, opisuje koncový bod C indukční charakteristiku. Odvěsna trojúhelníku BC odpovídá re-
akčnímu magnetickému napětí Fr/C1 a druhá úbytku napětí X1σ .In .

100
 u I

A
uv

u fn
0 B C

In

F kw

A
X 1 σ.I n

0 B C Fb F
Fr
Fd C1

Fv Fr
C1
Obr.12.2
Tvar indukčních charakteristik při různých hodnotách cos ϕ a pro zvolený konstantní
proud I1 je na obr. 12.3. Pro porovnání je zde i charakteristika naprázdno. Všechny indukční
charakteristiky mají společný bod C, ležící na ose x. Tento bod odpovídá U1 = 0 tj. chodu
nakrátko při zvoleném I1.
u
1
cos ϕ =0 kapacitní naprázdno

cos ϕ = 1

cos ϕ = 0,8

cos ϕ = 0

0 F
C b
Obr. 12.3

12.1 Potierova reaktance

Potierova reaktance je fiktivní statorovou reaktancí a je větší než rozptylová reaktance

X1σ. Tento rozdíl vyplývá ze skutečnosti, že rozptylový tok, o nějž se zvětšuje celkový tok
rotorem, je úměrný magnetickému napětí přechodové vrstvy. Tedy skutečné buzení je větší
než určené přibližnou metodou, která zvyšování rozptylu nerespektovala.

101
 Vysvětlení rozdílu mezi Potierovou reaktancí a rozptylovou reaktancí provedeme
podle obr. 12.4. Musíme tedy určit vnitřní napětí
U v = U fn + X p ⋅ I n (12.2)
Pro Uv dostaneme na charakteristice naprázdno bod A′. Tímto bodem vedeme rovno-
běžku s charakteristikou vzduchové mezery a dostaneme 0′. Vzdálenost 0C = 0′C′ přeneseme
tak, že dostaneme bod C′, který je určující bod indukční charakteristiky. Bod C′ zjistíme také
tak, že změříme indukční charakteristiku a vyneseme na ni Un jmenovité. Zvýšeným úbytkem
napětí na reaktanci Xp nahrazujeme tedy neuvažovaný vzrůst buzení způsobený zvýšeným
rozptylovým tokem rotoru. Potierova reaktance Xp je větší než rozptylová reaktance X1σ, pro-
tože zahrnuje nejen rozptyl statorového vinutí, ale i rozptyl budícího vinutí při nasycení pólů.
Sycení stroje v počáteční části charakteristiky naprázdno se podstatně liší od sycení při jme-
novitém napětí. Proto je skutečná rozptylová reaktance X1σ o 20 - 30% menší než reaktance
Potierova. (Pro bod C′ je větší Ib, protože je větší sycení pólů, je větší i jejich magnetický od-
por a větší rozptyl budícího vinutí.)
Jestliže je jalový proud kapacitního charakteru, posouvá se charakteristika naprázdno
opačným směrem.

A´
uv A

u fn 0
0´ B B´ C C´
X1 σ.I n X p.I n

A
X 1 σ .I n

C
0 B Fkn F

Obr. 12.4

13. PROVOZ SYNCHRONNÍCH GENERÁTORŮ

V současné době jsou provozovány rozsáhlé elektrické sítě s velkým počtem paralelně
pracujících alternátorů. Tato rozsáhlá energetická soustava, přesahující i hranice států, se po-
važuje za tvrdou síť, tzn. že napětí a kmitočet jsou stálé. Přesto se ještě vyskytují případy sa-
mostatně pracujících generátorů např. jako zdroje v nepřístupných místech, většinou jsou to
zdroje mobilní, nebo záložní zdroje poháněné např. spalovacími motory, zdroje pro vojenské
účely a také zdroje pro samostatné napájení prostředků výpočetní techniky, kde se vyžaduje
neovlivňování ostatními spotřebiči.

13.1 Samostatně pracující generátor

Charakteristické vlastnosti samostatně pracujícího alternátoru popisují zatěžovací a
regulační charakteristiky. Mezi základní zatěžovací charakteristiky patří závislost svorkového

102
napětí Uf na zatěžovacím proudu (statorovém proudu) I1 tedy Uf = f(I1) při konstantním Ib, n,
f1 a cos ϕ1. Tato charakteristika se nazývá vnější a charakterizuje změnu napětí na svorkách
zatíženého alternátoru v závislosti na proudu dodávaného do sítě.
Charakteristika se vyjadřuje matematicky, když považujeme synchronní reaktanci za
konstantní a zanedbáme-li odpor R1. Pak platí
U f = U b + j ⋅ X d ⋅ I1 (13.1)
Proveďme nyní podobné úvahy pro dva krajní cosϕ :
a) Pro cos ϕ = 1 bude
U 2f + ( X d ⋅ I1 ) = U b2
2
(13.2)
toto je rovnice elipsy s osami Uf = Ub pro I1 = 0 a I1 = Ub / Xd pro Uf = 0.
b) Pro cos ϕ = 0 je
Uf ± XdI1 = Ub
a to je zase rovnice přímky, která prochází bodem Uf = Ub pro I = 0 a I1 = Ub/Xd pro
Uf = 0 pro induktivní cos ϕ = 0 respektive I1 = Ub/Xd pro Uf = 2Ub pro cos ϕ = 0 ka-
pacitní.
Charakteristiky jsou nakresleny na obr. 13.1

Při libovolném účiníku vychází vnější charakteristika z bodu A, který odpovídá napětí
naprázdno U10 při zadaném budícím proudu Ib.
Při zatížení stroje do kapacity (podbuzený stav, chová se jako indukčnost) napětí se
zatížením lineárně stoupá. Je to tzv. samobuzení generátoru a je to velmi nebezpečný stav
neboť zvyšující se napětí ohrožuje izolační systém.

U1
jX d .I 1
uf
U ib
Im (v)

I1 Ib
cos ϕ =0 kapacitní
Podbuzený

cos ϕ =0,8

u b= A

∆ U1 cos ϕ =1

cos ϕ =0,8

Un cos ϕ =0 induktivní
Přebuzený

jX d .I 1
0 ub I
Uf Ik =
I1 Im Xd
(v)

Ib

Obr. 13. 1

Další charakteristikou, která udává schopnost synchronního generátoru udržovat svor-

kové napětí při úplném odlehčení je regulační charakteristika. Odlehčíme-li náhle přebuzený

103
alternátor a zůstane-li přitom jeho budící proud konstantní, zvýší se jeho napětí o ∆U, jak je
naznačeno na obr. 13.2. Poměrné zvýšení napětí se vztahuje ke jmenovitému napětí, takže
∆U
∆U = (13.3)
Un

U I

∆U

Ufn

cos ϕ n = 0,8

In

0 Fbo Fb F
Obr. 13. 2

Poměrný přírůstek napětí záleží u daného stroje na jeho zatížení a účiníku. Synchronní
stroje s velkou synchronní reaktancí, tedy s malým zkratovým poměrem mají ∆U větší než
stroje s malou synchronní reaktancí čili stroje tvrdé.
Poměrné zvýšení napětí ∆U u velkých strojů dnes bývá až 50%, přičemž vzrůst napětí
je omezován rychloregulátory, které stroj odbudí.
K provozním charakteristikám samostatně pracujících strojů patří dále budící a in-
dukční charakteristiky o nichž již byla zmínka v předcházejících kapitolách.

13.2 Paralelní chod generátoru s tvrdou sítí

Jestliže uvažujeme provoz s tvrdou sítí (výkon generátoru je proti síti nepatrný), pak
změny činného a jalového výkonu nezpůsobí žádné změny svorkového napětí nebo tyto změ-
ny jsou tak malé, že je zanedbáváme.
Vraťme se znovu k regulační charakteristice, tentokrát u strojů spolupracujících s tvr-
dou sítí, tzn., že napětí U1 se nemění a je konstantní. Regulační charakteristika zde udává zá-
vislost budícího proudu Ib ( nebo magnetického napětí Fb) a statorového proudu I1. Dále jsou
cos ϕ a n také konstantní. Tyto charakteristiky ukazují jak je třeba měnit při změně zátěže
budící proud, aby svorkové napětí alternátoru zůstalo konstantní. Diagramy se mohou kreslit
v absolutních veličinách nebo i v poměrných hodnotách. Tato charakteristika se někdy nazývá
charakteristikou budící. Je uvedena na obr. 13.3.
Aby napětí U1 zůstávalo konstantní je tedy nutno při zvětšování zatížení (proud I1) v
podbuzeném stavu budící proud zmenšovat a v přebuzeném stavu budící proud zvětšovat.
Práce synchronního stroje při napájení sítě se dá posoudit i z tzv. V- křivek. Je to zá-
vislost statorového proudu na budícím proudu nebo budícím magnetickém napětí. Opět je
můžeme vynášet v absolutních nebo poměrných hodnotách. Závislost I1 = f (Ib) se vynáší při
konstantním výkonu a napětí. Názorným způsobem se dají V - křivky sestrojit pro různé vý-
kony P1.

104
 cos ϕ
Fb
0
F bn

PŘEBUZENÝ 0,8
ZATÍŽENÍ
DO INDUKČNOSTI
1

F bo
1
F bn
0,8

ZATÍŽENÍ
DO KAPACITY
0,4
PODBUZENÝ
0

0 0,2 0,4 0,6 0,8 1 I

In
Obr. 13.3
Protože
P1 = m1 ⋅ U 1 ⋅ I 1 ⋅ cos ϕ 1 = konst . (13.4.)
pak při U1 = kost. je i výraz I1.cos ϕ = konst.. To tedy znamená, že konec fázoru proudu I1 se
bude pohybovat po přímce AA1, kolmé k napětí, jak je znázorněno na obr. 13.4. Pro větší vý-
kony by geometrickými místy byly rovnoběžné přímky více vzdálené od bodu 0. Pro nulový
výkon (činný), což je synchronní kompenzátor je geometrickým místem proudů přímka jdoucí
bodem 0. Pro přebuzený stroj budou proudy statoru předbíhat svorkové napětí U1 o úhel ϕ1 a
fázory těchto proudů budou ležet ve směru bodu A1. Při zmenšování budícího proudu Ib bude
statorový proud nejdříve klesat, dosáhne minima v bodě 0 při cos ϕ = 1. Při dalším zmenšo-
vání Ib bude I1 opět stoupat, až bychom dosáhli meze stability. Sestrojíme-li pro jistý počet
hodnot proudů I1 a účiníků fázorové diagramy, získáme odpovídající hodnoty budícího prou-
du Ib a tudíž i závislost I1 = f (Ib) tedy V - křivky obr. 13.5.

u1

I2
A1 A β = 90° MEZ STABILITY
ϕ I1
1
Ib

0 Im

SYNCHRONNÍ KOMPENZÁTOR P = 0

Obr. 13.4
Protože U1=Uv=konst. musí být i φ a tedy Im = konst. Tedy se změnou I1 měním pouze Ib.
Pro nulový výkon přejde křivka ve dvě přímky, pravá část je v ideálním případě (bez vlivu
magnetické indukce) rovnoběžná s charakteristikou nakrátko. Jinak řečeno charakteristika
nakrátko je zvláštním případem V - křivky při P = 0 a Usv = 0. Nejnižší body křivek odpoví-
dají cos ϕ = 1. Chceme-li při zvětšení zatížení udržet stejný cos ϕ = 1 musíme zvětšit budící
proud. Proto se spojnice minim. V - křivek tedy charakteristika cos ϕ = 1 odklání od svislé
osy. Pravé větve V - křivek platné pro přebuzený stroj se více odklání od svislé osy, protože
se uplatňuje nasycení a zvětšený rozptyl pólů. Levé větve pro podbuzený stroj končí v bodech
odpovídajících mezi statické stability stroje.

105
 I1 I k = f(I b)
cos ϕ =1
PODBUZENÝ
cos ϕ=0,6 STROJ
mez statické stability

PŘEBUZENÝ
STROJ

B cos ϕ=0,5

1 cos ϕ =0
0,8

cos ϕ =0 0,6

0,4

P 0,2
=konst.=0,2
Pn
0

0 A Ib
Obr. 13.5

V bodě A pracuje alternátor nezatížen (P = 0), v bodě B je budící proud roven nule a
magnetické pole alternátoru je buzeno jalovým proudem statoru.

Při práci generátoru do tvrdé sítě tedy podle uvedeného rozboru platí:
1. činný výkon který generátor dodává do sítě, můžeme měnit pouze změnou točivého
momentu poháněcího zařízení. Při zvětšení momentu se rotor zrychlí a úhel β se zvětší
na takovou hodnotu, při které se vytvoří nová rovnováha mezi momentem pohonného
zařízení a točivým momentem generátoru. Při zmenšení točivého momentu je proces
opačný.
Jestliže zůstane budící proud konstantní změní se současně s činným výkonem i výkon jalový.
2. Chceme-li při změně činného výkonu udržet konstantní hodnotu účiníku, musíme změ-
nit budící proud Ib, a to v souladu s regulační charakteristikou.
3. Jalový výkon generátoru pracujícího paralelně se sítí lze měnit změnou budícího prou-
du. Při určitém činném výkonu a malém budícím proudu je alternátor podbuzen, odebí-
rá ze sítě jalový výkon a je jalovým proudem přibuzován. Při tomtéž činném výkonu a
velkém budícím proudu je generátor přebuzen a dodává do sítě jalový výkon a je jalo-
vým proudem odbuzován. V prvém případě se tedy generátor chová jako tlumivka a ve
druhém jako kondenzátor.
4. Síť nekonečného výkonu je schopna přijmout jakkoli velký činný nebo jalový výkon.
5. Činný a jalový výkon alternátoru lze regulovat odděleně a nezávisle na sobě.

14. FÁZOVÁNÍ GENERÁTORU SE SÍTÍ

Jestliže chceme, aby synchronní generátor paralelně spolupracoval se sítí (nebo i pou-
ze s jiným generátorem), musíme zajistit, aby v okamžiku připojení tohoto generátoru k síti
nedošlo k proudovému rázu a také k elektromechanickému vyrovnávacímu pochodu. Pocho-
du, který zajišťuje tyto podmínky říkáme fázování.
Fázování je sepnutí dvou nesynchronních dílů sítě, nebo připojení generátoru k síti
případně k jinému běžícímu generátoru, a to v tom stavu a okamžiku, kdy napětí fázovaného
stroje jsou stejná co do velikosti i úhlového natočení.

106
 Spolehlivé přifázování bude zajištěno, když v okamžiku připojení generátoru k síti,
budou stejné okamžité hodnoty napětí sítě Us a generátoru Ug a tato napětí budou mít i stejný
časový průběh. Musí tedy platit
us = u g (14.1)
kde
us = U s max ⋅ sin(ω s ⋅ t + ϕ s ) u g = U g max ⋅ sin(ω g ⋅ t + ϕ g ) (14.2.)

Výše uvedená podmínka je splněna když:

1. Je stejná velikost napětí stroje a sítě, tedy Ug = Us. To se kontroluje pomocí voltmetrů,
připojených na napětí stroje a sítě. Napětí stroje se reguluje na hodnotu napětí sítě při-
buzováním či odbuzováním stroje. Stejné napětí sítě a připojovaného generátoru je při
fázování nutné, neboť rozdíl mezi oběma napětími se při zapnutí projeví jako náraz ja-
lového proudu.
2. Kmitočty stroje a sítě jsou stejné tedy ωs = ωg. Kontroluje se frekventoměrem. Kmitočet
stroje se poháněcím zařízením nastaví na kmitočet sítě. Shodnost kmitočtu obou spína-
ných dílů je důležitější než shodnost napětí. Odchylky představují nárazy činného prou-
du. Tyto nárazy jsou vyvolány tím, že v okamžiku zapnutí se musí poměrně značná ro-
tující hmota rotoru alternátoru urychlit, nebo zpomalit, podle toho má-li alternátor kmi-
točet nižší nebo vyšší než daná síť. Touto nahromaděnou kinetickou energií rotoru a její
rychlou přeměnou v energii elektrickou se vysvětluje značný náraz činného proudu
vznikající při fázování s rozdílem kmitočtu. Tento náraz způsobuje značné mechanické
namáhání turbíny a alternátoru.
3. Fázový posun mezi napětím sítě a generátoru je minimální. Je nutná úhlová shoda fázo-
rů napětí v okamžiku fázování jinak vzniká proudový náraz způsobený rozdílem napětí
obou fázorů – obr. 14.1a. Tento rozdíl napětí způsobí vyrovnávací proud, jehož maxi-
mální hodnota stoupá prakticky s fázovým úhlem. Jestliže při fázování je diference
všech tří hodnot, tj. napětí, kmitočtu i úhlu, vyvine každá tato diference vyrovnávací
proud a tyto proudy se vektorově sčítají.
4. Sled fází generátoru a sítě je stejný. To se dá vyzkoušet tzv. sledovačem fází (asyn-
chronním motorkem), který se musí při připojení na stejné fáze stroje a sítě roztočit stej-
ným směrem.

Předpokládejme lišící se úhlové kmitočty, pak vzniká rozdíl us a ug při stejném

U g max = U s max , ϕ s = ϕ g
∆u = us − u g = U max ⋅ (sin ω s t − sin ω g t )
což lze po úpravě vyjádřit vztahem
ω +ωg ω +ωg
∆u = 2 ⋅U max ⋅ cos s ⋅ t ⋅ sin s ⋅ t = 2 ⋅ U max ⋅ cos αt ⋅ sin βt (14.3)
2 2
řešení vyplývá ze vztahu
α+β α−β
sinα − sin β = 2 cos ⋅ sin (14.4)
2 2
Rozdílové napětí u kmitá středním kruhovým kmitočtem
ω + ωg
αs = s (14.5)
2
s amplitudou rovnou dvojnásobku síťového napětí obr. 14.2.

107
 U ∆ U=U s-U g
U
Ug
Okamžik zapnutí
U=U s-U g
∆U

Us
t 0 t

Ug Us
Napětí na žárovkách

Obr. 14.1 Obr. 14.2

Amplitudy mají obalovou křivku, jejíž kruhový kmitočet je

ω +ωg
βr = s (14.6)
2
Pro zjištění, zda jsou splněny všechny podmínky pro fázování, byla řada metod. Velmi
jednoduchou je metoda fázování pomocí tří žárovek. Fázovací žárovky se spojují buď pro
fázování “na tmu, anebo pro fázování “na světlo”.
Při fázování na tmu se všechny tři žárovky zároveň rozsvěcují a zhasínají s kmitočtem
β rovným dvojnásobku kmitů amplitud rozdílu napětí - dvojnásobek proti kmitočtu α. Tedy
obalová křivka kmitá polovičním rozdílem obou kmitočtů. V okamžiku, kdy jsou všechny
žárovky pohaslé, jsou splněny fázovací podmínky a generátor je možno připojit k síti. Pro
určení správného okamžiku by stačila pouze jedna žárovka, ale nezjistil by se správný sled
fází. Žárovky pro svou tepelnou setrvačnost nestačí sledovat kmitočet α a rozsvěcují se s β.
Všechny tyto způsoby fázování se dnes používají spíše pro znázornění procesu fázo-
vání nebo cvičné účely. V elektrárnách jsou dnes instalovány tzv. synchronoskopy, které
umožňují automatické fázování bez zásahu obsluhy.

15. ZKRATY SYNCHRONNÍCH STROJŮ

Zkrat synchronního stroje nesmíme zaměňovat se zkouškou nakrátko, při níž při zkra-
tových zkouškách opatrně zvyšujeme buzení stroje až do hodnoty Ik = I1.
V okamžiku zkratu vzniknou proudy, které mnohonásobně (i dvacetinásobek) převýší
jmenovité hodnoty. Tyto proudy vznikají jak ve vinutí statoru, tak i v rotorovém, případně
tlumícím vinutí. Tyto proudy vyvolávají značné ztráty oteplují stroj, ale také svými dynamic-
kými účinky neúměrně namáhají jak vinutí, tak i jiné konstrukční části stroje.

Pro velikost zkratových proudů je rozhodující jaký druh zkratu nastane. V podstatě
mohou nastat tři případy:
- souměrný trojfázový zkrat a tento zkrat je relativně příznivý, protože vytvořené reakč-
ní pole bude třífázové.
- jednofázový zkrat a dvoufázový zkrat jsou méně příznivé
- dále může být tzv. zemní zkrat, kdy je vinutí 1 fáze nebo více fází zkratováno na zem
(na kostru)
- zkrat budicího vinutí na kostru
- závitový zkrat vinutí statoru nebo buzení.

Časový interval od vzniku zkratu až do okamžiku, ve kterém se dosáhne ustáleného

zkratového proudu, který obvykle nepřesáhne 2.I1n, je doba trvání elektromagnetického pře-
chodného děje. Tento interval je poměrně krátký.

108
 Odpor statorového vinutí i budícího vinutí je v porovnání s jejich reaktancí malý a
proto jej v prvních úvahách zanedbáme.
Jak jsme již uvedli v kapitole o charakteristice nakrátko je při trvalém zkratovém
proudu magnetický tok jen asi 8 až 18 % plného magnetického toku při zatížení se jmenovi-
tým napětím.
Při zkratu na svorkách synchronního generátoru ( stejný případ však může nastat i při
zkratu na motoru či kompenzátoru neboť tyto stroje jsou pak vlastně generátory poháněné
kinetickou energií v rotujících částech) se však magnetický tok nezmění skokem, neboť tomu
brání časová změna, indukující ve statorovém vinutí a také v rotorovém vinutí proudy, které
změně toku brání.
Jestliže okamžitá hodnota výsledného magnetického toku stroje před zkratem byla ψ,
pak v okamžiku zkratu při zanedbání ohmického odporu klesá svorkové napětí na nulu a pro
trojfázový zkrat platí v každé fázi
dψ
R ⋅i + =0 (15.1)
dt
kdy
dψ
= 0 z čehož plyne, že ψ = konstanta.
dt
To znamená, že po zkratu zabírá se zkratovaným vinutím téměř stálý magnetický tok.
Totéž platí o magnetickém toku rotoru, kde také Rb zanedbáme.
Pro velikost zkratových proudů je podstatné ve kterém okamžiku dojde ke zkratu. Bu-
deme rozebírat souměrný trojfázový zkrat na svorkách stroje s vyniklými póly. Nechť zkrat
nastane při chodu naprázdno.

15.1 Osa kotvy (statoru) je kolmá k ose rotoru

Tento stav je znázorněn na obr. 15.1. Rotor má v okamžiku zkratu proti ose vinutí sta-
toru (znázorněného závitem), kolmou polohu, takže statorovou cívkou neprotéká žádný tok.

Uvažujeme nejdříve, že na rotoru je pouze budící vinutí.

V prvním okamžiku po zkratu je reaktance statorového vinutí podstatně menší než by

odpovídalo ustálenému chodu nakrátko, kdy reaktance statorového vinutí je dána podélnou
synchronní reaktancí statoru Xd. To je způsobeno demagnetizujícími vlivy ib proudů protéka-
jících budícím vinutím (a pokud budeme uvažovat i tlumící vinutí tedy i tímto vinutím a dal-
šími cestami v rotoru).
Pro okamžité hodnoty i1 a ib platí vztahy
2 ⋅U 2 ⋅U
i1 max = − =− (15.2)
X rd ⋅ X b X´ d
X 1σ +
X rd + X b
X rd
ib max = −i1 max ⋅ (15.3)
X rd + X b
kde 2 ⋅U je amplituda indukovaného napětí magnetickým tokem Ib.Lrd
Xrd je reaktance v osovém směru
X1σ je rozptylová reaktance statoru
Xb je rozptylová reaktance budícího vinutí
Xd nazýváme první přechodnou reaktancí což je vlastně rozptylová reaktance sta-
toru zvětšená o paralelně spojenou reaktanci reakce s rozptylovou reaktancí budícího vinutí.

109
 S
X 1σ

X rd Xb

u(t) = 2.U
ψ= 0
Obr.15.1 Obr 15.2

Vztahu pro přechodnou reaktanci odpovídá náhradní schéma na obr. 15.2.

15.2 Osa kotvy splývá s osou kotvy pole rotoru

Tento stav je naznačen na obr. 15.3. Celý magnetický tok prochází plochou cívky sta-
toru. Rotor má magnetický tok stejný jako v prvém případě.

u(t) = 0
ψ = max
Obr.15.3

Okamžité hodnoty proudů

2 2 ⋅U
i1 max = (15.4)
X d/
X rd
ib max = i1 max ⋅ (15.5)
X rd + X b
Srovnáme-li oba případy 15.1 a 15.3 dojdeme k závěru, že nejvyšších hodnot dosáhne
statorový proud v okamžiku, kdy osa statoru souhlasí s osou pole rotoru. Ve srovnání s prvým
případem je proud dvojnásobný. V budícím obvodu pak protéká proud
I b + ib max (15.6)
Podobně jako u transformátoru také zkratový proud generátoru je součtem složky stří-
davé a složky stejnosměrné.

110
15.3 První přechodný zkratový proud

Zkratový proud generátoru obsahuje střídavou složku, jejíž amplituda se s časem

zmenšuje, až dosáhne hodnoty trvalého zkratového proudu. Velikost trvalého zkratového
proudu je dána
2 ⋅U
I km = (15.7)
X dns
kde Xdns je nesycená synchronní reaktance v podélném směru.
Amplituda střídavé složky zkratového proudu pro první okamžik zkratu je
2 ⋅U
I´ km = (15.8)
X´ d
A protože, jak jsme již uvedli, je X´ d ≤ X dns bude I´ km ≥ I km . Střídavá složka je v prv-
ním okamžiku větší proto, že se v budícím vinutí indukuje přechodný proud ib. Tento zaniká s
časovou konstantou prvního přechodu
X´ d L
T´ d = = d (15.9)
ω ⋅ Rb Rb
Časový průběh amplitudy střídavé složky přechodového proudu, tedy změna z I´ km na
I km probíhá podle vztahu
t

( )
I´ km ( t ) = I km + I´ km − I km ⋅ e T ´d
(15.10)
Průběh popsaný touto rovnicí probíhá, když ke zkratu dojde v okamžiku podle obr.
15.1. Zkratový proud nemá stejnosměrnou složku. Jak jsem si však ukázali, zkratový proud
bude mít i ss složku, když k němu dojde v kterémkoliv jiném okamžiku a hodnota ss složky je
největší když zkrat nastane v okamžiku ψ = max, u = 0. V tomto případě je počáteční hodnota
ss složky rovna amplitudě střídavé složky I´km
2
I´ am = I´ km = ⋅U (15.11)
X´ d
Zkratový proud je dán součtem obou složek a je v okamžiku zkratu ve srovnání s prv-
ním uvažovaným případem dvojnásobný. Časová konstanta statorového vinutí, s níž stejno-
směrná složka zaniká, je dána konstantami tohoto vinutí tj. rozptylovou reaktancí X1σ a oh-
mickým odporem R1, tedy
L
Ta = 1σ (15.12)
R1
Pak časový průběh stejnosměrné složky
t t
2 −Ta −
I´ am = ⋅ e = I´ km ⋅e Ta (15.13)
X´ d
Průběh výsledných amplitud prvního přechodového zkratového proudu alternátoru je
dán rovnicí obalové křivky amplitud
t t

( )
− −
T´d
I´vm ( t ) = I´ km ( t ) + I´ am ( t ) = I km + I´ km − I km ⋅ e + I´ km ⋅e Ta
(15.14)

111
15.4 Druhý přechodný zkratový proud

V předešlé kapitole jsme na rotoru uvažovali pouze jedno a to budící vinutí. Rotor má
však většinou ještě na rotoru tlumící vinutí. Toto vinutí je jako neúplná klec umístěno v pólo-
vých nástavcích - jako tyče, které se po obou stranách spojí kruhy nakrátko. U turboalternáto-
rů jsou tlumiče klíny, kterými jsou uzavřeny drážky budícího vinutí. Jako tlumící vinutí mo-
hou působit i jiné rotorové konstrukce tvořící kruh nakrátko.
Připomeneme, že úkolem tlumičů je tlumit kývání synchronního stroje event. se pou-
žívá k asynchronnímu rozběhu motoru.
Při zkratu vyvolává změna magnetického toku přechodný proud nejen v budícím vinu-
tí, ale také v tlumícím vinutí či v jiných částech, které zahrneme do tlumícího vinutí. Tuto
skutečnost respektujeme zavedením přechodné reaktance. Místo rozptylové reaktance budící-
ho vinutí Xb zavedeme rozptylovou reaktanci rotoru Xr pro níž platí
X ⋅X
Xr = b t (15.15)
Xb + Xt
Druhá přechodná reaktance X´´ d je pak rovna reaktanci rozptylové X1σ zvětšené o
paralelní reaktanci Xrd s rozptylovou reaktancí rotoru Xr. Tomuto odpovídá náhradní schéma
na obr. 15.4.
X =X +X
X 1σ r b t

X rd Xb X
t

Obr. 15.4

Protože X´´ d ≤ X´ d bude zkratový proud v prvním okamžiku vyšší a vzroste tedy z hodnoty
I´ km na I´´ km .
Amplituda druhého přechodného zkratového proudu bude
2 ⋅U
I´´ km = − (15.16)
X´´ d
Jak bylo uvedeno zvětšení zkratového proudu je dáno tím, že v tlumícím vinutí se in-
dukuje další přechodný proud it, který zaniká s časovou konstantou T´´ d . Vzhledem k tomu,
že odpor tlumiče bývá větší než odpor budícího vinutí je T´´ d ∠ T´ d . To znamená, že rázová
složka rychle vymizí a další průběh je již takový, jako by tlumič neexistoval. Obvykle se po-
čítá s přibližnou hodnotou T´´ d = 1/8 T´ d . Po doznění proudu it probíhá děj s časovou kon-
stantou T´ d .
V nejnepříznivějším případě bude stejnosměrná složka I´´ am rovna amplitudě stř.
složky v prvním okamžiku zkratu I´ km .
2 ⋅U
I´´ am = I´ km = (15.17)
X´´ d
Stejnosměrná složka zaniká s časovou konstantou statorového vinutí Ta .

112
 t
−
I´´ am ( t ) = I´´ am ⋅e Ta
(15.18)
Průběh amplitud druhého přechodného zkratového proudu generátoru je pak popsán rovnicí
obalové křivky amplitud:
t t t

( ) ( )
− − −
T´d
I´´ vm ( t ) = I´´ km ( t ) + I´´ am ( t ) = I km + I´ km − I km ⋅ e + I´´ km − I´ km ⋅ e Td
+ I´´ km ⋅e Ta

(15.19)
V prvém okamžiku zkratu je
2U
I´vm = 2 = 2 I´´ km (15.20)
X´´ d
Proud I´vm je směrodatný pro dimenzování částí elektrických strojů, zvláště vinutí a to
z hlediska mechanického namáhání. Ustálený zkratový proud Ik se používá při výpočtech
oteplení vinutí a všech částí, jimiž protéká zkratový proud. Na obr. 15.5 je průběh zkratového
proudu. Uvedený rozbor byl prováděn pro jednofázový zkrat. Průběh zkratových proudů ve
všech třech fázích je různý.

Obr. 15.5
Na obr. 15.5 je rovněž průběh proudu v budícím vinutí při zkratu. Na zvětšenou stej-
nosměrnou složku ibss se superponuje střídavá složka, jejíž amplituda se právě rovná zvětšení
stejnosměrné složky.

Nesouměrné zkraty (na souměrných strojích)

Výpočet zkratových proudů u nesouměrných zkratů je složitější než při zkratu sou-
měrném. U dvojpólového zkratu je počáteční amplituda střídavé složky statoru 0,866 Ikmax u 3f

113
zkratu, ale amplituda ustáleného proudu je 3x větší než Ikm. U jednofázového zkratu je počá-
teční amplituda stejná jako u 3f, ale ustálená je až 3x Ikm. Při stejném buzení bude tedy ustále-
ný proud nakrátko největší při jednofázovém zkratu.
Ve skutečnosti nebudou zkratové proudy dosahovat až těchto vypočtených hodnot, ale
vlivem tlumení se proudový náraz zmenší o 10 - 40% u hladkého rotoru a o 40 - 50% u vynik-
lých pólů.

16. KRUHOVÝ DIAGRAM SYNCHRONNÍHO STROJE

Kruhový diagram je geometrickým místem koncových bodů fázoru statorového prou-
du. Používá se ho nejčastěji pro stanovení přetížitelnosti synchronního stroje. Stanovení přetí-
žitelnosti např. měřením je obvykle nemožné s ohledem na velké výkony synchronních strojů.
Při měření výkonové či momentové přetížitelnosti by se muselo jít až do výpadku stroje ze
synchronismu a to by s ohledem na obvykle dvojnásobnou přetížitelnost stroje nebylo prak-
ticky možné.

Stroj s hladkým rotorem

Při konstrukci kruhového diagramu předpokládáme, že mg. odpor stroje je konstantní

a stroj je připojen na tvrdou síť tzn. s konstantním napětím U a frekvencí f. Základní napěťové
rovnice jsou
U f = U b + Z d ⋅ I 1 = U b + (R1 + jX d ) ⋅ I 1 (16.1)
a odtud
U f Ub
I1 = − = I m − I´b (16.2)
Zd Zd
Stroj s konstantní vzduchovou mezerou má synchronní reaktance v podélné a příčné
ose přibližně shodné. Vnitřní výkon trojfázového stroje je pak vyjádřen vztahem
Pv = 3 ⋅ U i ⋅ I 1 ⋅ cos ϕ
nebo také
Pv = 3 ⋅ U i ⋅ I´b ⋅ sin β
Vzájemný vztah proudů I1 a I´b jakož i úhlů β a ϕ udává obr. 16.1. Z tohoto obrázku plyne
I´b ⋅ sin β = I 1 ⋅ cos ϕ (16.3)
Tento výraz představuje činnou složku proudu statoru. Proud I´b se při tom vyjadřuje
v měřítku statorových proudů a přepočet se provádí např. pomocí charakteristiky nakrátko.
Pro uvažovaný budící proud a to obvykle jmenovitý –Ibn při jmenovitém zatížení stroje, se
z charakteristiky nakrátko stanoví ekvivalentní proud v měřítku proudu statoru I´bn a ten se
dosadí do vzorce pro vnitřní výkon Pv.
Maximální vnitřní výkon stroje je při sin β = 1, tedy při β = π/2. Tedy
Pvax = 3 ⋅U i ⋅ I´ b (16.4)
Při výpočtu přetížitelnosti se zanedbává rozdíl mezi vnitřním a svorkovým výkonem (nebo u
motorů výkonem na hřídeli) a rovněž za napětí Ui se dává svorkové napětí stroje U. Průběh
vnitřního výkonu synchronního turbostroje na zatěžovacím úhlu je na obr. 16.2.
Z výše uvedeného je patrné, že maximální výkon stroje a tedy i přetížitelnost závisí
nejen na napětí, ale také na budícím proudu.
Chování stroje při konstantním budícím proudu a proměnném činném zatížení zjistíme
podle kruhového diagramu na obr. 16.3. Na kladné reálné souřadnice vyneseme fázor statoro-
vého napětí.

114
 ui
Pi , M

MOTOR
Pimax , M max

Mi
π
+
2 +π
−β
+β
α =180°- ϕ
−π π 0

∆ Mn
ϕ Im -
2

β Ib́
I 1 .cos α α I´.sin
b β -Pimax , -M max
GENERÁTOR
β
I1 -P i , -M

Obr. 16.1 Obr. 16.2

Na zápornou imaginární osu vyneseme fázor magnetizačního proudu Im, který zjistí-
me:
- buď z charakteristiky nakrátko jako proud statoru, odpovídající budícímu proudu na-
prázdno pro uvažované napětí statoru,
- nebo z V-křivky pro P = 0 a nulové buzení, kdy stroj odebírá pouze jalový výkon.
Re

přebuzený podbuzený

β = 90°
Ui stabilní labilní

A
MEZ STATICKÉ

STABILITY

motor
C

ZAKÁZANÁ
K 0 ϕ Im OBLAST

Im
β I´b

I1 D
generátor I 1n

Obr. 16.3

Koncový bod fázoru Im je středem kružnice o poloměru I´b, tj. budícího proudu v mě-
řítku statoru. Při změně činného zatížení se pracovní bod pohybuje po levé části kružnice me-
zi body A a B. Bod A je bodem maximálního výkonu motoru a bod B maximálního výkonu
generátoru. Geometrickým místem proudů I1 je tedy kružnice o poloměru I´b opsaná z konco-
vého bodu fázoru Im.

115
 Pravá, čárkovaná část kružnice nemá praktického významu a je již za mezí statické
stability. Různým hodnotám budícího proudu odpovídají různé poloměry kružnice. Kružnice,
která by procházela bodem 0 by platila pro I´b=Im. V bodě K pracuje stroj jako kompenzátor
(P = 0). Kružnice z bodu 0 o poloměru I1n určuje oblast, v níž stroj může trvale pracovat, aniž
by oteplení přesáhlo dovolenou mez. Pro jmenovitý zdánlivý výkon je možno buď stroj více
zatěžovat činným výkonem jen na úkor jalového nebo naopak.
Jestliže má motor pracovat s konstantním zatížením, pak při konstantním napětí sítě je
I1.cosϕ ≅ konst. a to ve fázorovém diagramu znamená, že koncový bod fázoru statorového
proudu se bude při změně buzení pohybovat po přímce “a” rovnoběžné s fázorem toku φr –
obr. 16.4. Bude-li proud I1 ve fázi s napětím U, tj. cos ϕ = 1, pak budou proudové poměry
vyjádřeny trojúhelníkem OO1C. Jestliže se budící proud změní z I´b na I´b1 a protože motor
musí na hřídeli i nadále odevzdávat stejný mechanický výkon, musí se statorový proud odebí-
raný ze sítě zvětšit na hodnotu I11, aby mohl být hrazen potřebný jalový proud motoru neboť
fázový posun má induktivní charakter. Toto je práce podbuzeného motoru. Naopak při změně
z I´b na I´b2 vzroste proud na I12 a současně se jeho fázor pootočí do kapacitní oblasti. V tomto
případě se do sítě jalový proud kapacitního charakteru dodává a ze sítě se odebírá pouze
proud činný.
U == U i
MEZ STABILITY

ϕKAP ϕIND

Přebuzený Podbuzený

C2 C C1
I´b2 I
I 12 I´b1
I11
I´b3 ϕ2
ϕ1
I 13 ϕ3 I´b
Fr

Obr. 16.4

Z výše uvedeného vyplývá, že při změně budícího proudu můžeme synchronnímu mo-
toru nastavit takový účiník jaký potřebujeme. Jak již bylo uvedeno při konstantním buzení a
proměnlivém zatížení se bude koncový bod statorového proudu pohybovat po kružnici opsané
z bodu O1 s poloměrem I´b . Činná složka proudu I1 je úměrná mechanickému výkonu a tím i
točivému momentu stroje. Při stálém buzení se změnou zatížení na hřídeli mění i činná složka
statorového proudu a její fázový posun.
Momentová přetížitelnost a při konstantních otáčkách i výkonová přetížitelnost je dána
poměrem maximálního výkonu k jmenovitému při jistém buzení. Motor bude mít tím větší
přetížitelnost čím větší bude jeho buzení. Proto přebuzený stroj je v provozu stabilnější a při
nárazovém zatížení nevypadne tak snadno ze synchronismu.

116
Provozní stavy synchronního stroje a stabilita

Provozní stav synchronního stroje může být :

- ustálený (statický) při němž nedochází ke změnám kinetické energie systému nebo
přesněji při němž dochází teoreticky k nekonečně pomalým změnám této energie,
- dynamický, charakterizovaný periodickými změnami kinetické energie systému bě-
hem poruchového děje.

Stabilitou rozumíme schopnost synchronního stroje vyvinout síly mezi rotorem a

statorem, které jsou větší nebo alespoň rovné poruchovým silám, takže je schopen obnovit
svůj rovnovážný stav, tj. udržet se v synchronismu s napájecí (motor) nebo napájenou
(generátor) rozvodnou soustavou. Stabilita může být statická nebo dynamická.
Statická stabilita je schopnost synchronního stroje udržet se v synchronismu, pracuje-
li stroj při poruše statické stability bez ohledu na to, zda spolupůsobí jakýkoliv druh automa-
tické regulace (např. buzení) či nikoliv.
Dynamická stabilita je schopnost synchronního stroje udržet se v synchronismu, pra-
cuje-li stroj při poruše dynamické stability bez ohledu na to, zda spolupůsobí jakýkoliv druh
automatické regulace (např. rázové buzení, opětné zapínání apod.) či nikoliv.
Mez stability je maximální energetický tok, který projde svorkami synchronního stro-
je při poruše stability, aniž stroj vypadne z chodu . Podle druhu poruchy rozeznáváme mez
statické a mez dynamické stability. Zatímco mez statické stability je jednoznačně pro daný
stroj definována a nelze ji překročit, závisí mez dynamické stability na druhu, době trvání a
okamžiku vzniku dynamické poruchy.
Porucha stability je jakákoliv porucha ve vnějším elektrickém či mechanickém obvo-
du stroje, která vede k poruše statického synchronního chodu.
Porucha statické stability je taková externí porucha statického režimu stroje, která
vede k pomalému přechodu stroje do nového ustáleného stavu. Statickým (kvazistatickým)
přechodem rozumíme takový relativní pohyb rotoru vůči točivému magnetickému poli stato-
ru, který nevedl ke vzniku nezanedbatelných asynchronních momentů či výraznějších kyvů
rotoru kolem jeho okamžité střední polohy, takže synchronní moment probíhá prakticky podle
statické charakteristiky.
Porucha dynamické stability je vnější porucha ustáleného chodu stroje, převážně rá-
zového charakteru, která má za následek dynamickou odezvu, tj. vznik velkých a rychlých
mechanických kyvů rotoru, doprovázených značnými asynchronními a setrvačnými momenty.
Dynamickou poruchou může být mimo rázové zátěže i kolísání či ztráta síťového napětí, po-
rucha buzení, asynchronní chod a p.).

17. MOMENT SYNCHRONNÍHO STROJE A STATICKÁ STABILITA

Jak bylo uvedeno pro činný výkon synchronního stroje platí
P = m1 ⋅ U f ⋅ I 1 ⋅ cos ϕ 1 = P + ∆P1i (17.1)
Jestliže zanedbáme ztráty můžeme napsat, že vnitřní výkon přenesený ze statoru na ro-
tor nebo opačně je
Pi = m1 ⋅ U f ⋅ I 1 ⋅ cos ϕ 1 (17.2)
pro jednoduchost nebudeme dále psát statorové indexy.
Na obr. 17.1 je nakreslen fázorový diagram turbogenerátoru při zanedbání statorového
odporu R1 = 0. Z něj můžeme napsat
X d ⋅ I ⋅ cos ϕ = U b ⋅ sin β (17.3)
Dosazením do horní rovnice dostaneme

117
 Ub
Pi = m ⋅ U f ⋅ ⋅ sin β (17.4)
Xd
Úhlovou rychlost rotoru označme
2π ⋅ f
ωm = = 2π ⋅ ns
p
Elektromechanický moment
P m ⋅ p U f ⋅U b
Mi = i ⋅ ⋅ ⋅ sin β (17.5)
ω m 2π ⋅ f Xd
Maximální moment je pak pro β = π/2.
Na obr. 16.2 je vynesen průběh momentu
Xd .I.cos ϕ´
v závislosti na zátěžném úhlu. V oblasti mezi -π/2 a
+π/2 může stroj pracovat bez porušení stability. Ub ϕ
Z uvedených vztahů vyplývá podstatný rozdíl
mezi momentem synchronního a asynchronního stro- Xd .I
je. U asynchronního stroje je moment závislý na sklu-
zu tj. na otáčkách, zatímco u synchronního stroje je
závislý na zátěžném úhlu. Amplituda momentu zde
nezávisí na čtverci napětí jako u asynchronního stroje, Uf
ale na součinu fázového napětí statoru a fiktivního
budícího napětí a nepřímo na synchronní reaktanci. β
Přibuzením se amplituda zvyšuje. ϕ´
Nejzákladnější vlastností synchronního stroje
při paralelní spolupráci je jeho schopnost synchronní-
ho běhu. Tato vlastnost je dána synchronizačním
momentem, který vzniká jakmile vznikne přechodný ϕ ´= ϕ - π
děj. V ustáleném stavu je rovnováha mezi mechanic- ϕ
kým příkonem a elektrickým výkonem generátoru I
(nebo mezi elektrickým příkonem a výkonem na hří-
deli u motoru). Tzn., že je i rovnováha mezi mecha- Obr. 17.1
nickým a elektromagnetickým momentem stroje.
Jestliže se moment hnacího mechanismu změní je rovnováha porušena a vznikne roz-
díl momentů. Tento rozdíl způsobí, že rotor přejde do jiné polohy dané zátěžným úhlem β2,
aby se opět dosáhlo rovnováhy. Rozdíl mezi hnacím a zatěžovacím momentem je tzv. syn-
chronizační moment zajišťující obnovení rovnováhy.
Představme si např., že generátoru se z jakýchkoliv důvodů zmenší hnací moment
z M1 na M2. V tom okamžiku by byl výkon předávaný do sítě větší než příkon a jejich rozdíl
je na okamžik kryt setrvačnými hmotami rotoru. Rotor se tím zpomalí z β1 na menší β2. Syn-
chronizační moment, který natočí rotor do nové polohy β2 je
∆M = M 1 − M 2 = M max ⋅ sin(β 2 + ∆β ) − M max ⋅ sin β 2 (17.6)
Po úpravě a dosazení vztahů pro malé úhly cos ∆β=1 a sin ∆β = ∆β
∆M = M max ⋅ cos β 2 ⋅ ∆β = M s ⋅ ∆β (17.7)
kde Ms nazýváme synchronizační konstantou
M s = M max ⋅ cos β 2
Synchronizační konstanta se vždy vztahuje k novému úhlu β2. Pro různé úhly se mění
podle kosinusoidy. Má nulové hodnoty pro β = ±π/2 a maximum pro β = 0. Tyto vztahy platí
pouze pro malé odchylky ∆β. Proto je možno takto řešit pouze statickou stabilitu a nikoliv
dynamickou stabilitu, která se týká velkých změn zátěžného úhlu.

118
17.1 Statická stabilita synchronních strojů

V tomto případě se jedná o pomalé změny, které v provozu generátoru mohou být
způsobeny sníženým buzením, menším poklesem napětí energetické soustavy, změnami po-
háněcího momentu turbiny apod. Předpokládáme, že mechanický výkon nebo moment stroje,
připojeného na tvrdou síť se bude pomalu měnit a stroj je schopen tento výkon dodat a udržet
rovnovážný stav, pak mluvíme o statické stabilitě stroje. Z předcházejícího výkladu již víme,
že mezí statické stability je zátěžný úhel β = ±π/2. Při překročení této meze vypadne stroj ze
synchronismu a otáčky se u alternátoru zvýší – říkáme, že stroj proběhl, kdežto u motoru by
došlo k jeho zastavení nebo se otáčky ustálí na asynchronních, daných asynchronním momen-
tem tlumiče či jiných masivních částí.
Výpadek ze synchronismu považujeme za poruchu. Na mezi statické stability bude
výkon synchronního stroje největší. Aby měl stroj v provozu určitou bezpečnou rezervu, pra-
cuje při jmenovitém zatížení se zátěžným úhlem obvykle pouze β = 30o el. Někdy se udává
činitel zálohy statické stability
P −P
k p = max ⋅ 100 [%] (17.8)
P
kde Pmax je maximální výkon alternátoru při jistém buzení. Má být asi 20 %.

17.2 Přetížitelnost synchronních strojů

Přetížitelnost synchronního stroje je definována poměrem maximálního a jmenovitého

momentu nebo výkonu, tedy
M
p = max (17.9)
Mn
a bývá nejčastěji pro motory min. 1,5 a pro alternátory 1,25. Někdy se s ohledem na lepší vy-
užití stroje konstruují s menší přetížitelností. Přetížitelnost stroje a tím i statická stabilita stou-
pá se zkratovým poměrem υk. Jelikož výkon motoru P se rovná součinu momentu M a me-
chanické úhlové rychlosti ωm, pak za předpokladu, že zanedbáme ztráty ve statoru, můžeme
momentovou přetížitelnost vyjádřit i poměrem
P
pM = max (17.10)
Pn
nebo použitím vztahů pro výkony
m ⋅U f ⋅Ub
Xd Ub
pM = = (17.11)
m ⋅ U f ⋅ I 1n ⋅ cos ϕ n X d ⋅ I 1n ⋅ cos ϕ n
Protože indukované napětí Ub je úměrné jmenovitému budícímu proudu Ibn a součinu
Xd.I1n je indukované napětí při chodu nakrátko a jmenovitém proudu statoru I1n a toto je
úměrné Ibk, pak
I bn
pM = (17.12)
I bk ⋅ cos ϕ n
a jak jsme odvodili zkratový poměr
I I 1
v = k 0 = b0 ≈ (17.13)
In I bk X d
bude

119
 1 I bn
pM = ⋅ (17.14)
X d I b0 ⋅ cos ϕ n
Na přetížitelnost vždy výrazně působí velikost synchronní reaktance Xd. Zkratový po-
měr je větší při menší Xd a tedy i přetížitelnost bude větší. Zkratový poměr je menší u lépe
využitých strojů s menší vzduchovou mezerou čímž klesá přetížitelnost. Stabilita se zde pak
zajišťuje rychloregulátory.

17.3 Moment stroje s vyniklými póly

U strojů s vyniklými póly je průběh momentu poněkud odlišný od průběhu u tur-

bostrojů. Je to tím, že kromě části výkonu odpovídajícímu turbostroji má ještě druhou část a
to tzv. reluktanční výkon. Odvození si provedeme podle obr.17.2

Ub
jX d.I

Ed́
jX q .I

Uf
β

ϕ´
ψ

I ψ
I.cos ψ= I d

I.sin ψ= I q

Obr.17.2

Je patrné, že
E´ q E´ d
Xq = Xd =
I ⋅ cosψ I ⋅ sinψ
ϕ =ψ − β
m⋅ p
M = ⋅ U ⋅ I ⋅ cos ϕ (17.15)
2π ⋅ f
Použitím vztahu pro rozdíl úhlů a dále podle obr.17.2
E´ q = U ⋅ sin β = X q ⋅ I ⋅ cos ϕ
E´ d = U b − U f ⋅ cos β = X d ⋅ I ⋅ sin ϕ

120
Dosazením za cosψ a sinψ a úpravou výrazu pro sin 2β dostaneme konečný výraz
m ⋅ p ⋅U f  X − Xq 
M = ⋅ U b ⋅ sin β + d ⋅ U f ⋅ sin 2 β  (17.16)
2π ⋅ f ⋅ X d  2⋅ Xq 

Pro stroj s hladkým rotorem je Xd = Xq a tedy druhý člen této rovnice je nulový. U
strojů s vyniklými póly je Xq zhruba poloviční jako Xd. Tak např.

Štěchovice Slapy Lipno Dalešice

xd p.j. 1,05 1,26 1,23 1,025
xq p.j. 0,68 0,77 0,78 0,66

Vlivem reluktanční části ( tj. složce závislé na sin2β ), která je úměrná rozdílu reluk-
tancí v podélné a příčné ose, je moment zvratu větší než u strojů s hladkým rotorem, ale mez
statické stability se posune k menšímu úhlu β, tedy β < π/2 (obr. 17.3).
M
mez stability
motoru
ALTERNÁTOR

reluktanční moment

- π π
2
−β β
−π 0 π
2

MOTOR
moment synch. stroje
s vyniklými póly

mez stability
generátoru
- M
Obr. 17.3

Stroj s vyniklými póly se udrží v synchronismu i když není nabuzen, neboť může pra-
covat s reluktančním výkonem. Této schopnosti se využívá u malých synchronních motorů.
Jejich konstrukce se zjednoduší protože odpadá budící vinutí. Magnetizační proud odebírají
ze sítě.

18. SYNCHRONNÍ MOTORY

Jak bylo uvedeno synchronní stroje mohou plynule přecházet z generátorického do
motorického stavu a naopak. Tento plynulý přechod však platí pro synchronní chod stroje.
V porovnání s asynchronními motory mají synchronní motory řadu výhod i nevýhod.
Hlavní výhodou je to, že pro svoji činnost nepotřebují odebírat ze sítě jalový příkon a
naopak mohou být zdrojem tohoto výkonu. K dalším výhodám patří:
- konstantní otáčivá rychlost nezávislá na zatížení a napětí
- jeho moment klesá úměrně s napětím sítě a tím je stabilnější než asynchronní motor
- přispívá ke stabilitě napájecí sítě
- odpadají skluzové ztráty
- má vyšší účinnost
- možnost dosažení výkonu desítek MW

121
 - jeho velká vzduchová mezera umožňuje snížit přídavné ztráty.
Nevýhody:
- komplikovaný rozběh
- potřebnost budicího systému ( dříve rotační v současnosti vesměs statický)
- má menší momentovou přetížitelnost
- při stejném výkonu vyšší pořizovací cena
V současné době již neplatí nemožnost jednoduché a plynulé regulace otáček. Protože
synchronní motor se ve svých základních vlastnostech neliší od synchronních generátorů,
platí vše co bylo uvedeno dříve. Synchronní motor pracuje se stálými otáčkami
60 ⋅ f
ns = (18.1)
p

18.1 Spouštění synchronních motorů

Pro spouštění synchronních motorů platí stejné podmínky jako pro asynchronní moto-
ry. Zvláštní důraz zvláště u velkých motorů je nutno dávat na dovolený proudový náraz na
napájecí síť a na vhodný záběrný moment.
Způsoby spouštění:
1. asynchronní rozběh
a. přímé připojení na síť
b. spouštění přes reaktor
c. spouštění autotransformátorem
2. rozběh změnou kmitočtu napájecího napětí
3. roztočení pomocným zařízením.

Nejrozšířenější je asynchronní rozběh. Pro tento účel musí být motor opatřen rozběho-
vým vinutím na rotoru. Je to klec nakrátko vytvořená z měděných, mosazných nebo bronzo-
vých tyčí uložených v drážkách pólových nástavců v čelech spojených kruhy nakrátko. Tyto
kruhy mívají pružné spojky pro vymezení tepelných dilatací. U starších konstrukcí plní funkci
rozběhového vinutí i pólové nástavce nelistěné spojené v čelech kruhy nakrátko. U strojů
s hladkým rotorem je rozběhové vinutí vytvořeno z mosazných drážkových uzávěrů budícího
vinutí doplněných kruhy nakrátko. Rozběhová vinutí plní také funkci tlumiče kývání rotoru.
Z konstrukce rotoru vyplývá, že rozběhová klec bude nesymetrická neboť nutně musí chybět
tyče v mezipólovém prostoru. Takto vzniká brzdná složka momentu při rozběhu a zřetelně
vyjádřené sedlo při polovičních otáčkách motoru ( funkce skluzu 2s – 1).

Vlastní proces spouštění má několik etap:

a. Nejdříve nenabuzený motor připojíme k síti a rotor je urychlován asynchronním momen-

tem, až se dosáhne cca 95% synchronních otáček. V budicím vinutí s velkým počtem závi-
tů by se v počáteční fázi rozběhu indukovalo nebezpečně vysoké napětí ohrožující izolační
systém tohoto vinutí. Proto se budicí vinutí zkratuje přes odpor jehož velikost je (5 –
10)Rb. Takto se rovněž omezí negativní vliv momentu budicího vinutí.
b. Po dosažení otáček blízkých synchronním se stroj rychle nabudí a tak se motor vtáhne do
synchronismu. Záznam rozběhu motorického rozběhu generátoru 120 MVA je na obr. 18.1.
c. Od tohoto okamžiku stroj pracuje jako synchronní motor.

122
 I

75%

50%
P

n [A] 00 7500
25%

[MW] -110 110

[%] -150 150

0 100 200 300 400 500 600 700 800 900 1000
EDA (c) 1991,1992

Obr. 18.1

Motory menších výkonů spouštěné asynchronním rozběhem se připojují na plné síťo-

vé napětí. Tam, kde je nutno omezit záběrný proud a tím i pokles napětí v síti, tam se použije
předřazeného reaktoru nebo spouštěcího autotransformátoru. Reaktor se pro snížení napěťo-
vého namáhání zapojuje do uzlu statorového vinutí. Po ukončení rozběhu se tyto přídavné
prvky odpojí.
U kmitočtového spouštění je mezi motor a napájecí síť zařazen frekvenční měnič,
v současné době již pouze statický, vesměs s proudovým meziobvodem. Frekvenční měnič
umožňuje plynulý rozběh motoru a synchronizaci bez proudových rázů. Pokud je měnič di-
menzován na jmenovitý výkon motoru, tedy pro trvalou práci a nikoliv pouze pro rozběh,
mluvíme o ventilovém pohonu či ventilovém motoru – obr. 18.2.

- +

SM

R čidlo polohy

Obr. 18.2

18.2 Speciální synchronní motorky

V automatizovaných soustavách i jinde jsou rozšířeny synchronní motorky a to od vý-

konu několika setin wattu až do několika kilowattů. Nejčastěji se užívají tam, kde je nutno
udržovat konstantní otáčky. Podle konstrukce se dělí na:

123
 - motory reluktanční
- motory s permanentními magnety
- hysterezní motorky.
Podle druhu pohybu to mohou být motorky točivé nebo krokové.

18.2.1 Reluktanční (reakční) motorky

Jsou to motory s vyjádřenými póly na rotoru bez budicího vinutí. Stator má normální
jedno nebo několika fázové vinutí. Točivý reluktanční moment je tvořen jako důsledek různé
magnetické vodivosti v podélné a příčné ose stroje, jak bylo uvedeno v kap. 17. Příklady kon-
strukce rotorů jsou na obr. 18.3. Hlavním smyslem těchto konstrukcí je dosažení co největšího
rozdílu mezi reaktancí v podélném a příčném směru. Mimo to je vhodné dosáhnout malé
hmotnosti rotoru. Při připojení statorových fází na napětí se vyjádřené rotorové póly orientují
tak, aby magnetický odpor byl minimální, tedy rotor zaujme polohu odpovídající minimální
reluktanci. V důsledku toho vznikají tangenciální síly, které vytvoří točivý moment a rotor se
otáčí týmž směrem a stejnými otáčkami jako točivé pole statoru. Točivé pole statoru může být
vytvořeno také postupným přiváděním budicích proudových impulsů do vinutí jednotlivých
fází statoru. V tomto případě je počet pólových dvojic rotoru menší jako počet pólových dvo-
jic statoru.

Odfrézované části rotoru

A
Klecové vinutí
B

osa d C

D
2p=2
osa q
A
Obr. 18.3

18.2.2 Motory s permanentními magnety

Na rotoru těchto motorů jsou permanentní magnety. Rozběh je buď klecí nakrátko na
rotoru nebo u jednofázových pak pomocnou kondenzátorovou fází.
Hybridní motory jsou takové u nichž výrazná reluktanční funkce je spojena
s přídavným buzením permanentními magnety. Účelem magnetů je vnutit pólům rotoru a
hlavně jejich hranám příslušnou magnetickou polaritu, což velmi zlepšuje synchronizační
vlastnosti a zesiluje užitečný magnetický tok.

18.2.3 Hysterezní motory

Tyto motorky využívají pro svoji činnost točivý hysterezní moment. Zbytkové hyste-
rézní pole přenesené do rotoru spolu s točivým magnetickým polem vytvářejí točivý moment.
Točivý hysterezní moment působí vždy ve směru otáčení pole. Bez vlivu hystereze se póly
rotoru nacházejí přesně proti pohybujícím se pólům statoru. A mezi nimi působí pouze radiál-
ní síly. Tyto síly póly vzájemně přitahují, ale nevytvářejí točivý moment. Vlivem hystereze
jsou póly rotoru poněkud posunuty proti pólům statoru, vznikají tangenciální síly ve směru

124
relativního pohybu pólů statoru a vytvářejí točivý moment. Čím větší je mechanické zatížení,
tím větší je úhel β, o který jsou posunuty osy pólů točivého pole a rotoru. Přibližně je velikost
hysterezního momentu
 β π
M hβ = M h ⋅ sin h ⋅  (18.2)
 β¨ h max 2 
Když úhel βh dosáhne βhmax ztratí rotor schopnost synchronizace a začne se otáčet
asynchronně. Hysterézní moment však působí dále. Hysterézní motory mohou tedy pracovat
jak v synchronním tak i v asynchronním režimu. Práce v asynchronním režimu je však ztráto-
vá.
Konstrukčně je stator podobný jako u běžných synchronních motorů, jedno nebo třífá-
zových. Rotor je ocelový válec častěji složený z plechů a je z magneticky tvrdého materiálu,
tj. mající širokou hysterezní smyčku. Rotor nemá vinutí.
Specialitou jsou synchronní reakčně hysterézní motorky. Užívají se pro elektrické ho-
diny. Rotor je z magneticky tvrdého materiálu s rozdílnou magnetickou vodivostí v podélné a
příčné ose. Točivý moment má složku reakční, závislou na rozdílu magnetických vodivostí
v podélném a příčném směru a složku hysterézní závislou na koercitivitě materiálu rotoru.

19. SYNCHRONNÍ KOMPENZÁTOR

Synchronní stroj může pracovat jako kompenzátor, když se z něj na hřídeli neodebírá
výkon jako u motoru, tedy není poháněn jako generátor. Stroj bere ze sítě jen činný výkon na
krytí ztrát a do sítě dodává výkon jalový. Jde tedy o přebuzený motor při chodu naprázdno.
Tyto stroje se spouštějí stejným způsobem jako synchronní motory. Protože ke kompenzátoru
se nepřipojuje žádná mechanická zátěž bývají tyto stroje bez vyvedeného konce hřídele a je-
jich rozběh je lehký s krátkou dobou trvání.
Synchronní kompenzátory slouží ke zlepšování účiníku a ke zvýšení stability sítě. Pře-
buzené působí jako kondenzátor a podbuzené jako tlumivka. Bývají umístěny v rozvodnách
přenosových sítí nebo velkých průmyslových podniků. Pro rychlou reakci jsou vybaveny
rychloregulátory buzení

20. KÝVÁNÍ SYNCHRONNÍCH STROJŮ

Při každé změně zatížení synchronního stroje se mění zátěžný úhel β, tj. úhel mezi fá-
zory napětí U1 a fiktivním indikovaným napětím Uib.Tento úhel závisí na poloze osy pólů
stroje vůči ose výsledného magnetického pole. Každému zatížení v oblasti stabilního chodu
přísluší určitá poloha, daná zátěžným úhlem β. Změní-li se zatížení, změní se i tento úhel.
Proti vychýlení rotoru z rovnovážné polohy působí synchronizační moment. Rovnovážná po-
loha je dána rovností hnacího a zatěžovacího momentu ( u generátoru).
Změna z polohy dané úhlem β1 na β2 vyvolá kývání stroje. Kývání představuje perio-
dický pohyb rotoru, vůči své poloze při rotaci stálou synchronní rychlostí. Zvýšíme-li zatížení
stroje, musí se rotor postupně zpomalit, aby se ustálil na větší hodnotě zátěžného úhlu. Tak
bude obnovena rovnováha momentů. Vlivem setrvačnosti se však rotor pohybuje přes rovno-
vážnou polohu a zátěžný úhel vzroste ne na β2, ale na β3. Tím je narušena rovnováha a syn-
chronizační moment začne rotor urychlovat zpět na úhel β2. Rotor však opět překývne na úhel
β1 a opět musí zapůsobit synchronizační moment, aby se rotor dostal do polohy odpovídající
úhlu β2. Pokud by tento pochod nebyl tlumen, kývání by pokračovalo. Ve skutečnosti je po-
hyb rotoru tlumen třením rotujících částí, ale zvláště tlumičem na rotoru. Pohybem rotoru,
tedy jeho relativní změnou vůči magnetickému poli, se v tlumiči i v masivních částech rotoru

125
indukují proudy, které společně s magnetickým polem vytvářejí momenty tlumící toto kývání.
Proto kývání synchronního stroje probíhá vždy jako tlumené – obr. 20.1.

Ω β
β; Ω

Ωs
β2
β1

M2
M1

Obr. 20.1
20.1 Konstanty kývání

Průběh kývání určují parametry, které závisí na elektromagnetických konstantách syn-

chronního stroje a na jeho provedení. Rovnice momentů, odpovídající kývání rotoru pak lze
napsat
M k = M d + M t + M iβ + ∆M + M 0 (20.1)

kde Mk je moment kývání

Md dynamický moment
Mt tlumící moment
Miβ vnitřní elektromagnetický moment
∆M synchronizační moment
Mo zátěžný moment.
m ⋅ p  U f ⋅ U b  /
2  Xd − Xq 
 
 + ∆M + M
Mk = Md + Mt + ⋅ ⋅ sin β + U ⋅
f  
⋅ sin 2 β
2π ⋅ f  X d/  0
 2 X /
d ⋅ X q  
(20.2)
Protože
M iβ + M 0 = 0
Bude
M k = M d + M t + ∆M (20.3)
Dříve jsme si odvodili
∆M = M s ⋅ ∆β (20.4)
Dynamický moment je úměrný součinu momentu setrvačnosti rotujících hmot soustro-
jí J a časové změně úhlové rychlosti
dω J d 2 β
Md = J ⋅ = ⋅ 2 (20.5)
dt p dt
Tlumicí moment je způsoben časovou změnou polohy rotoru proti ustálenému stavu a
je dán opět úhlem β a tlumící konstantou B
dβ
Mt = ⋅B (20.6)
dt
Pak tedy

126
 J d 2 β dβ
⋅ + ⋅ B + M s ⋅ ∆β = M k (20.7)
p dt 2 dt
Pokud se Mk má rovnat 0 pak rovnice přejde na tvar
J 2
⋅λ + B ⋅λ + Ms = 0 (20.8)
p
a řešením
B⋅ p p 2 ⋅ B 2 Rs ⋅ p
λ12 = ± − (20.9)
2⋅ J 4⋅J2 J
první člen pravé strany rovnice představuje činitele útlumu a části pod odmocninou vlastní
kmitočet tlumeného kývání.

21. DYNAMICKÁ STABILITA

Synchronní stroj je dynamicky stabilní, zůstane-li v synchronismu se sítí i při velkých
výchylkách rotoru, které následují po náhlé skokové změně zatížení. Dynamická stabilita je
větší než statická a to z těchto důvodů:
a. maximální dynamický moment je roven až čtyřnásobku maximálního statického mo-
mentu tedy cca šestinásobku jmenovitého momentu,
b. dynamický moment dosahuje maxima při β > π/2
c. mezní dynamický úhel bývá téměř π, kdežto pro statickou stabilitu je mezní úhel π/2
d. kývání stroje po skoku zátěže je bržděno tlumícím momentem, zatímco při statické
stabilitě se tlumič neuplatní.

Rozebereme případ kývání turbogenerátoru po náhlém skoku zatížení. Vektorový dia-

gram turbogenerátoru, platící pro přechodný stav, je na obr. 21.1. Při tomto přechodném stavu
počítáme s mg. tokem, který odpovídá napětí za přechodnou reaktancí X´d. Průmět tohoto
napětí do podélné osy je U´b. Protože průmět mg. toku do podélné osy d zůstává konstantní,
považujeme také napětí U´b za konstantní. Podle vektorového diagramu můžeme psát
I ⋅ cos ϕ´ = I d ⋅ sin β + I q ⋅ cos β = − I ⋅ cos ϕ (21.1)
U´b −U f ⋅ cos β U f ⋅ sin β
Id = Iq =
X´ d Xq
Jak již bylo uvedeno vnitřní výkon při zanedbání ztrát ve statoru
Pi = m ⋅ U f ⋅ I 1 ⋅ cos ϕ
Dosazením do (21.1) je
Pi = −m ⋅U f ⋅ (I d ⋅ sin β + I q ⋅ cos β )
a při použití výše uvedených výrazů
 U ⋅ U´b X´ − X q 
Pi = −m ⋅  f ⋅ sin β + U 2 ⋅ f ⋅ d ⋅ sin 2 β  (21.2)
 X´ 2 X´ d ⋅ X q 
 d 
Přechodný moment je pak
P P⋅p m ⋅ p  U f ⋅ U´b X´ d − X q 
M dyn = i = i = ⋅ ⋅ sin β + U 2 ⋅ f ⋅ ⋅ sin 2 β  (21.3)
ω 2π ⋅ f 2π ⋅ f  X´ d 2 ⋅ X´ d ⋅ X q 


127
 Ub́
X´.I
d
X´.I
d d

Uf
X q .I q

β q

ϕ´= ϕ - π
ϕ´

Id d
β 0
ϕ
Iq β
0-1 = I d.sin β
1
I´ Iq
r
0-2 = I´.cos ϕ´
1-2 = I q.cos β
2
Obr. 21.1

Vlivem druhé harmonické se posunuje maximální hodnota přechodného momentu

k úhlům β > π/2 (viz. obr. 21.2). U běžných strojů je Xq>X´d a proto druhý člen rovnice (21.3)
má pak záporné znaménko. Dynamická výkonová a tedy i momentová rovnice se liší od rov-
nice pro ustálené stavy rozdílným znaménkem u členu s 2β a skutečností, že Xq>X´d.
M

M dyn

ALTERNÁTOR

Mstat A2

π
2 π
−β 0 β
−π - π
2

M stat
MOTOR
M dyn

A1

- M

Obr. 21.2

128
Příklad:
Elektrárna Štěchovice Slapy Lipno Prunéřov Mělník
Xq 0,68 0,77 0,78 2,06 2,41
X´d 0,31 0,292 0,22 0,21 0,3

Současná energetika je schopna provozovat alternátory, vybavené moderními regulač-

ními obvody, jako jsou tyristorové buzení a regulátory se stabilizačními zpětnými vazbami,
při ustáleném provozu daleko za mez teoretické statické stability. Mez teoretické statické sta-
bility je pak možno posunout až do oblasti tzv. umělé stability dané celkovým zátěžným
úhlem 120 až 130o. Ještě markantněji je možno posunout překývnutí zátěžného úhlu
v přechodných stavech, kdy tento úhel může přechodně dosáhnout 150 až 170o.

Dynamická přetížitelnost.
Každá náhlá změna zatížení synchronního stroje je spojená s jeho kýváním. Toto ký-
vání může být jen tak velké, aby se stroj nedostal do labilního stavu a nevypadl ze synchro-
nismu. Mějme např. synchronní motor při chodu naprázdno, který je náhle zatížen.
Nechť se zátěžný moment změní z M0 na M1, kterému bude odpovídat úhel β1.
V důsledku setrvačnosti rotoru a částí na něj připojených, nepřejde rotor na tento úhel oka-
mžitě, ale postupně, až po několika kyvech okolo této hodnoty. Na obr. 21.3 je celá situace
naznačena.

M M

P2
P1 P2
M2 ∆M
P1
M1 P0

M1 MP

β β
β0 β1 β2 π π π β2 π
2 β0 β1 2
Obr.21.3

Při prvním výkyvu z β0 na β1 se pro urychlení rotoru vynaloží energie

β1
W1 = ∫ (M
β0
1 − M0 )⋅ d ⋅ β (21.4)

Tato energie je na obr. 21.3 zobrazena vodorovným šrafováním. Tím se v rotoru na-
hromadí energie, která rotor urychluje. Od bodu P1 by tato energie byla přebytečnou a tedy se
vrací do sítě. Pochopitelně toto kývání bude tlumené. Pokud však první ráz je příliš velký mů-
že dojít i k vypadnutí stroje z chodu. Dá se dokázat, že provoz bude stabilní pokud bod P2
bude ležet nad přímkou M1= konst. Přebytek momentu M2 – M1 je dostatečný na vrácení roto-
ru do polohy β1.
Jestliže však bod P2 leží pod přímkou M1 přebytek momentu M2 – M1 pohání rotor dá-
le, až stroj vypadne ze synchronismu. Mez stability je určena rovností ploch, tedy energiemi
W1 a W2.

129
 β1 β2
W1 = W2 = ∫ (M
β0
1 − M 0 )⋅ d ⋅ β = ∫ (M
β1
2 − M 1 )⋅ d ⋅ β (21.5)

Toto kritérium nazýváme kritérium stejných ploch.

Jestliže byl motor před rázem již zatížen, momentový ráz pak musí být pro udržení
stabilního chodu menší. Podmínkou zastavení nárůstu úhlu β na maximální hodnotu je plat-
nost rovnice
∆W1 = ∆W2 = 0
Tedy přírůstek energie, kterou byl rotor urychlován se musí rovnat zvětšení energie
odevzdané strojem do sítě při brždění rotoru.

22. BUDICÍ SYSTÉMY SYNCHRONNÍCH STROJŮ

Budicí systém je zařízení dodávající budící proud stroje, zahrnující všechny regulační
a řídicí prvky, včetně zařízení pro odbuzení nebo potlačení buzení, včetně ochran.

Budicí vinutí bývá zpravidla umístěno na rotoru, musí být napájeno stejnosměrným
proudem z řízeného zdroje tohoto proudu. Budicí soustavy mohou být nezávislé a závislé. O
nezávislé budicí soustavě hovoříme tehdy, jestliže zdroj budící energii není bezprostředně
závislý na stavu sítě, ke které je připojen buzený synchronní stroj. Zdrojem je zde stejnosměr-
né dynamo - budič, umístěný obvykle na hřídeli buzeného stroje.
Závislá je budicí soustava tehdy, jestliže zdroj budicí energie je střídavá síť, ke které je
buzený synchronní stroj připojen, případně i jiná síť a buzení je tedy závislé na stavu těchto
sítí - za pochopitelného předpokladu usměrnění přiváděného proudu.
Podstatné je rozdělení na klasické a současné budicí systémy. Rychlá budicí soustava
je taková jejíž odezva napětí To< 0,1s. Klasická má 1,5s.
Budicí soustava synchronního stroje je tedy nejenom zdrojem budicího proudu v syn-
chronním chodu, ale plní ještě další funkce, které jsou nutné pro správnou činnost stroje. Bu-
dicí soustavy se liší
- typem zdroje budicího proudu
- způsobem přenosu budicího výkonu od zdroje k budicímu vinutí
- způsobem řízení velikosti budicího proudu

22.1 Kategorie budičů

Točivý budič je točivý stroj, který odebírá mechanickou energii z hřídele. Tento hřídel
může být poháněn synchronním strojem nebo jiným strojem.
Stejnosměrný budič je točivý budič používající pro dodávání stejnosměrného proudu
komutátor a kartáče .
Střídavý budič je točivý budič používající pro dodávání stejnosměrného proudu
usměrňovače. Usměrňovače mohou být řízené nebo neřízené.
Střídavý budič se statickými usměrňovači je střídavý budič s usměrňovači, jejichž
výstup je připojen na kartáče sběracích kroužků budicího vinutí synchronního stroje.
Střídavý budič s rotačními usměrňovači (bezkartáčový budič) je střídavý budič
s usměrňovacím můstkem, který se otáčí na společné hřídeli budiče a synchronního stroje,
jehož výstup je připojen bez sběracích kroužků nebo kartáčů přímo na budicí vinutí syn-
chronního stroje (bezkartáčové buzení).
Statický budič je budič, který odebírá energii z jednoho nebo více statických zdrojů,
používající pro dodávání stejnosměrného proudu statické usměrňovače (stroj je vybaven
kroužky a sběrným ústrojím).

130
22.2 Klasické systémy

Do nedávné doby se pro buzení synchronních strojů používaly pouze stejnosměrné

točivé budiče umístěné buď na hřídeli synchronního stroje, anebo byly součástí budícího sou-
strojí, střídavý motor - budič. Schéma zapojení budiče spojeného s hřídelí synchronního stroje
je na obr. 22.1.
Výhodou tohoto způsobu je přívod mechanické energie přímo z rotoru buzeného stro-
je. Roztočením generátoru turbínou se budič i generátor postupně samy nabudí. Tím je nezá-
vislý na střídavé síti. Budič musí zajistit velký regulační rozsah budicího proudu synchronní-
ho stroje. Regulace musí být zajištěna až do 125% jmenovitého napětí plně zatíženého stroje.
Dle ČSN 35 0200 musí budicí zdroj zajistit trvalou dodávku 1,1 Ubn - maximální napětí 1,5
Ubn.

U V W U V W
B2

B1
SA B2
A2
SA AM Budič
A1
B1
F2
A2 F2
Budič
A1
F1
F1

Obr. 22.1 Obr. 22.2

U pomaluběžných strojů vychází budič robustní a jeho výroba je neekonomická. Ta-

kovýto budič má také velké časové konstanty a tudíž pomalou odezvu, což je poměr velikosti
budicího napětí za dobu 0,5s k budícímu napětí synchronního stroje při jeho jmenovitém zatí-
žení.
Z uvedených důvodů je výhodnější rychloběžný budič poháněný asynchronním moto-
rem. Asynchronní motor může být připojen ke stejné třífázové síti, do níž pracuje synchronní
generátor. Příklad je na obr. 22.2.

22.3 Současné budicí systémy

Jestliže vlastní synchronní stroj doznal v průběhu let poměrně málo zásadních změn,
prošly budicí soustavy rozsáhlým vývojem. K příčinám patří:
- rozvoj silové elektroniky a její aplikace v budicích soustavách
- rozvoj regulační techniky
- stroje s komutátorem se snažíme nepoužívat.
- zvětšování výkonů energetických sítí a tím zvýšení výkonu jednotek; v těchto přípa-
dech již budicí příkon synchronního stroje (i přes 500 kW při 3000 ot/min) přesahuje
mezní výkony stejnosměrných budičů. Výkony budičů v závislosti na výkonu turboal-
ternátorů znázorňuje obr. 22.3.
Vývoj nových budicích systémů se ubírá několika směry:
- budicí soustavy se statickými usměrňovači
- budicí soustavy s rotujícími usměrňovači
- buzení permanentními magnety.

131
 V prvních dvou případech pak může jít buď o neřízený diodový nebo řízený tyristoro-
vý usměrňovač. Na obr. 22.4 je schéma buzení synchronního alternátoru SA s diodovým
usměrňovačem U, s hlavním budičem HB, což je synchronní generátor a dále pomocným ma-
lým synchronním generátorem, jako pomocným budičem PB, který má buzení permanentními
magnety na rotoru. U těchto soustav je možno také použít automatickou regulaci napětí či
účiníku. V našem obrázku je naznačen regulátor R. Do tohoto regulátoru vstupují informace o
napětí generátoru z měniče NT a proudu generátoru PT. Tyto skutečné hodnoty se pak srov-
návají s hodnotami žádanými - U a cosϕ a regulační odchylka pak způsobí přibuzení či odbu-
zení hlavního budiče HB.
U V W
NT
4
10

reg U
10 3

R
budič

10 2
PT
SA reg cos
10 1
Usm
SA SA

0
10
10-1 10 0 10 1 10 2 10 3
turboalternátor

HB PB rotor

Obr. 22.3 Obr. 22.4

Budicí systémy odebírající energii ze střídavé sítě je možno podstatně zdokonalit pou-
žitím řízených tyristorových usměrňovačů. Schematicky je to znázorněno na obr. 22.6. Budící
proud je řízen tyristorovým měničem napájeným z transformátoru.

BG
s
síť
PG G
j

~
=

Regulace
Obr. 22.5

Na obr. 22.5 je znázorněn budicí systém generátoru s pomocným (PG) a hlavním bu-
dičem (BG). Statorové vinutí je připojeno k diodovému usměrňovači, z něhož je napájeno
budicí vinutí přes kroužky. Oba budiče i diodový usměrňovač jsou na společné hřídeli s gene-
rátorem. Konstrukce rotoru je náročná na mechanické provedení s ohledem na vysoké namá-
hání odstředivými silami.

132
 U výše popsaných systémů se budicí proud převádí do budicího vinutí přes kartáče a
kroužky. Aby se odstranil tento kluzný kontakt, použijí se budicí soustavy, které mají usměr-
ňovač umístěný přímo na rotoru.
Na obr. 22.6 střídavý synchronní stroj 1 pohání střídavý budič 2, který je v tomto pří-
padě rotační transformátor. Střídavý budicí proud je usměrňován v neřízeném usměrňovači 3,
který je umístěn na hřídeli střídavého budiče. Změna budicího proudu synchronního stroje se
děje řízením tyristorového měniče 4.
Snaha po zlepšení energetické účinnosti, zvláště u velkých generátorů nutí výrobce
těchto strojů k dalšímu vývoji nových budicích systémů. Z tohoto pohledu je největší naděje
vkládána do použití vysokoteplotních supravodičů pro budicí vinutí synchronních generátorů.
Takový generátor by měl o 0,5 - 1,5 % vyšší účinnost, menší rozměry při stejném výkonu, až
pětkrát menší reaktanci, atd.

SM 3
2
1
rotační 4
~
usměrnovač rotační
transformátor reg. střídač
napětí
Obr.22.6

Koncepce nového budicího vinutí předpokládá, že toto vinutí z vysokoteplotního

supravodivého materiálu (vysokoteplotní znamená, že nové supravodivé materiály jsou
supravodivými při teplotách vyšších než 77K) bude schopno vytvořit mg. pole asi 2T. Prou-
dová hustota supravodivého drátu by měla dosahovat hodnot 10 5 A.cm-1.
Synchronní motory pro regulační pohony do výkonu 50 - 100 kW se s výhodou navr-
hují se stálým buzením permanentními magnety zabudovanými v rotoru. Rotor prakticky ne-
má v ustáleném stavu ztráty, nevyžaduje chlazení, atd.

133
 LITERATURA
/1/ Cigánek, L.: Elektrické stroje, Naše vojsko Praha, 1951
/2/ Cigánek, L. – Bauer, M.: Elektrické stroje a přístroje, SNTL Praha, 1955
/3/ Kučera, J. – Hapl, J.: Vinutí elektrických strojů točivých, ČSAV Praha, 1959
/4/ Bašta, J.: Teorie elektrických strojů, ČSAV Praha, 1957
/5/ Poliak, F.: Elektrické pohony I, Slovenské vyd. Technické literatury Bratislava, 1957
/6/ Bašta, J. – Chládek, J.: Teorie elektrických strojů, SNTL/ALFA Praha, 1968
/7/ Petrov, G. N.: Elektrické stroje 2. ACADEMIC Praha, 1982
/8/ Měřička, J. – Zoubek, Z.: Obecná teorie elektrického stroje, SNTL Praha, 1973
/9/ Kolař, V. – Jurišica, L. – Žalman, M.: Technická kybernetika elektrických pohonov, Alfa
Bratislava, 1978
/10/ Hora, O. – Navrátil, J.: Regulace elektrických strojů, SNTL Praha, 1976
/11/ Kopylov, L. P.: Stavba elektrických strojů, SNTL Praha 1988

134
 PŘÍLOHY

Příloha 1. - Průběh normálové složky magnetické indukce ve středu vzduchové mezery.

Příloha 2 - Tvar magnetických indukčních čar uvnitř motoru nakrátko 11 kW

pro ideální stav naprázdno.

135