Frantiek Kabelk

Uen Mistr
soukrom rukopis

Pepsno z vydn zpracovanho a otitnho v Praze v lednu 1994 jako soust samizdatovho sbornku Frantiek Kabelk: Sebran rukopisy. L. Loueck &

Obsah Kapitola I. Uen Mistr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

a) b) c) d) Vznik rozmyslovho rozkolu z pokroku ve vvoji lovka . . Vznik rozmyslovho rozkolu z vnitnch princip skutena. . Nsledky rozmyslovho rozkolu. . . . . . . . . . . . . . . . . Peklenut rozmyslovho rozkolu sjednocenm rznorodch prvk vdn a jsoucna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . e) Zvr uen magickch Mistr o rozmyslovm rozkolu a jeho peklenut . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 4 6 9 10 14 15 16 18 19 20 22 23 25 26 28 28 30

Kapitola II. Realizace uen Mistr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

a) b) c) d) e) f) g) h) i) k) l) Pedpoklady realizace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zatenost nevdomost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Degenerace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Emanace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pd do hmoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Polemika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odstrann degenerujcch zaten rozporu dvojstrannch soud . . . . Poznn Pravdy, pojem totonosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poznn absolutnho osvcenm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Realizan prostedky uen jako zklad adaptace Magi Divina . . . . . Otzka esoternho mistrovstv a magickho zvlt . . . . . . . . . . . .

KAPITOLA I. UEN MISTR

Slym Vs, jak se hlasit smjete, eknu-li, e vdy, kdykoliv nkdo vykne slovo intelekt, vyno se mi, ani bych vdl odkud, pedstava ptnick st k chytn eknme hejl. A vidm, jak krte nade mnou trpn rameny, dodm-li, e z tto prvotn pedstavy vznikne ve m iluze provazovho pouta, kterm pastevec spojuje nohy zvete, aby se na pastv nezabhlo. V smch se bude stupovat, povm-li, co jet vidm: jak z provazu k poutn zvat se vytv akilu (koen, pska, kterou si semitsk koovnk dvnch dob otel okolo hlavy a jejm dnenm zbytkem je bedunsk agal). Budete mne mt za blzna, protoe akilu1 std pedstava okna, kterm vyhlm ze svho obydl a kterm, nachzm-li se venku, mohu se podvat, jak to vypad doma. Poznvm dokonce okenn devo. Devo trnovnku, kee, jeho koen je toton s koenem intelektu. Nyn zm trnovnk sm, jak ho oslnn jasem, nevidm nic! Ale Misti sly: sly burcejc hlas a pece melodick a mrn, jak pron k nim a v nich tak dlouho hledan, velk magick Slovo! Smch Vs pejde, podm-li vysvtlen. Vyloil jsem zevn smysl slova intelekt, jak je dn jeho hebrejskm znnm:

Jak m asi vnitn vznam toto tak dleit slovo teoretick a praktick kabbaly? Nech promluv magit Misti! Meme oekvat, e lovk objev svtlo? Me lovk dospt tak daleko, e poznv svoje uren, pinu svho stvoen, motivy svoj ptomnosti na tto zemi, jako i podmnky nesmrtelnosti? Me roztrhnout rouku, halc vesmr, ve dv, me odhalit zvoj zakrvajc Stvoen? Na otzky tohoto druhu Misti odpovdaj: V poslednm vvojovm stdiu lovk dochz k odhalen Pravdy i k dosaen nesmrtelnosti; een tchto dvou otzek nle do estho a sedmho dob vvoje lovka. Potom intelektuln jednota roztrhne zvoj bohyn z Esetina chrmu v Sais kde teme hroziv npis: Jsem co bylo, jest a bude, smrtelnk nepozvedne zvoje mne halcho! Co je zapoteb njakho sjednocovn intelektu, rozmyslu v jednotu? Ano, protoe v teto produktivn pedstaviv sle jev se hlubok a dokonce protikladn rozkol, jeho hrou jsou dva dy pravdy: konkrtn a abstraktn. 1. Nen jin pravdy ne pravdy dan zkuenost nebo indukc zaloen na skutenosti. Zkladn pouka, hled-li poznvajc oknem svho intelektu ven ze svho obydl; zkladn pouka du pravd, kter nazvme pravdami konkrtnmi. 2. Neexistuje jin pravda ne ta, kter pramen z hlubin citu nebo dedukce zaloen na niternm vnmn. Opt zkladn pouka, z-li poznvajc oknem intelektu dovnit svho pbytku; zkladn pouka du pravd jmenovanch pravdami abstraktnmi. Misti, jako byli zakladatel novoplatonsk koly Ammonios Sakkas, vd postava evropsk renesance Pico de la Mirandola, nejvt matematik sv doby Josef Marie Hene-Wrnski, geniln romantik magie Elif Lvi spolu s magickm evokatrem a zecem Martinsem de Paqually de la Tour, zeci propastnch hlubin ducha a pitom mui ledovch a ilch hlav, vedeni havou touhou po veobecn pravd Poznn, dospli k pesvden, e dn z obou ve jmenovanch poznvacch soustav (konkrtn a abstraktn) nen pozitivn soustavou zcela vypracovanch pravd, nbr jen vnmavost inteligence pro urit d pravd.

Koen slova .

Ale tato vnmavost inteligence je nutn; bez tto naemu intelektu pedem propjen schopnosti bychom nemohli chpat abstraktn pravdy, jako zve, kter nem tuto vysokou intelektuln schopnost. A ve vztahu ke konkrtnmu bez tto schopnosti by si lovk nemohl dnou psychologickou silou vytvoit pojem absolutna, pro kter zkuenost nepin dn materialie, by induktivn nebo analogick.

a) Vznik rozmyslovho rozkolu z pokroku ve vvoji lovka.

Skutenost lovka, dan fyzickmi podmnkami, zakld se na dvoj innosti poznn: tato dvoj innost projevuje se za prv v inku na zevn jsoucno a za druh v inku na jeho vlastn jstv. Skutenost lovka jako takov jev se dvma psychologickmi vlastnostmi: vdnm a citem. Tyto dv vlastnosti jsou prv tak protikladn, jako oba inky, zakldajc lidskou skutenost za fyzickch podmnek, ve kterch lovk ije. (Tyto inky jsou uvedeny v pedelm odstavci.) Intelekt zkladn prvek veker skutenosti lovka, jako produktivn pedstaviv sla me se stdav sjednocovat s kadou z obou psychologickch vlastnost, ktermi se jev lidsk skutenost. Z nutn protikladnosti tchto psychologickch vlastnost vznik prv tak nutn protikladnost, rozkol, ne-li intelektu, tedy pi nejmenm v jeho pouvn na fyzickou skutenost. 1. Konkrtn poznn odvozuje skutenost lovka z jeho poznvac innosti, a proto nen schopno zaloit zkladn podmnky tto skutenosti jinak ne zkuenost: jakkoliv poznn je svm intelektulnm obsahem vdy spojeno s dojmem vznikajcm zptnm psobenm mezi zevnmi smysly nebo mezi vnitnmi smysly a jsoucnem, take jsoucno tmto zpsobem a prostednictvm smysl stv se pedmtem poznn. Na zklad toho fyzick i pirozen zptn psoben je pinou zkuenosti. 2. Abstraktn poznn odvozuje skutenost lovka z jeho citovho apartu innosti, take nememe zaloit zkladn podmnky tto zkuenosti jinak, ne na zjeven. Mezi pedstavou, tvoc ve vdom vnitn cit a mezi jsoucnem, kter uskuteuje akt tohoto citu, nen rozdl, take jedno se rovn druhmu. Nsledkem toho neexistuje nutnost fyzickho i pirozenho zptnho psoben. Tento nedostatek pirozenho spojen potebuje v takovch ppadech spojen nadpirozen, tedy zjeven. Zkladn vsledky obou poznn, vybaven apodiktickou jistotou, protoe pramen ze jsoucna intelektu, jak se jev ve skutenosti lovka, ve svch nejoehavjch protikladech empirickho materialismu a transcendentlnho spiritualismu, jsou tyto: Konkrtn poznn Mylen empirick vdeck materialismus (vda) 1) lovk se zrodil ve zvecm stavu, take ve svm lidstv je jen vsledkem vvoje etzov ady ivch tvor. 2) Poteby pinutily lovka vyvjet intelektuln schopnost. Tento vvoj, kter me bt neohranien, tvo zdokonalovac schopnost lidstva, kterou se lovk pod nzvem intelekt li od ostatnch zvat. 3) Mylenka je pouhm stavem hmoty, protoe ve, co by bylo od hmoty rozdln, nemohlo by s n vstoupit do zptnho psoben, take by nemohlo bt pochopeno jako jsouc. 4) Na zklad tto vlastnosti mylenky nen jin Pravda ne ta, kter je vsledkem efektivnho zptnho psoben hmoty. Nsledkem toho pravda je pedmtem zkuenosti; proto me bt tak pedmtem ze zkuenosti odvozen indukce dle logickch pravidel mylen. 5) Vylouenm z tto skutenosti veho, co nen hmota, plyne, e nen dn jin Dobro ne blahobyt v jeho fyzickch a intelektulnch formch. Pouze na tomto blahobytu zakld se skutenost ivota, kter je nejvym lnkem v etzu fyzickch tvor ili skutenost ivota. 6) e je jen umlm ztlesnnm mylenky; jako takov je k vvoji mylenky nezbytn, protoe propjuje fyzick ili skuten zklad kadmu z rznch stav hmoty, kter tvo

mylenku. A logika, kter pod mylenky, je jen vrazem zvltnch forem takov modifikace. 7) Nen dn konen mysl, dn plnovitost a uspodn vesmru, protoe takov zazen svta vzhledem k peduren, kter by vldlo nade vemi skutenostmi pedpokld nejvyho tvora, rozdlnho od hmotnho protipsoben, kter by byl celistvou skutenost svta. Zdnliv podek jevc se v hmotnm svt je vsledkem nhody, kter v tak mohutnm dvojitm protipsoben protikladnch sil pochz od astn souhry nkterch harmonickch sil vedle znien tisc jinch nesouladnch sil. Tak vznik zvltn vlastnost fyzickho svta, jeho st je lovk: konen znik vech tvor, tj. smrt. Abstraktn poznn Mylen transcendentn teistick spiritualismus (nboenstv) 1) lovk je asten nesmrtelnosti a vybaven absolutnm vdnm, protoe Stvoitel me vytvet jen dokonal a vn. 2) Vemoc, kter je vlastn stvoen inteligenci, zneuita vymi tvory vnesla zlo a jeho nsledek, smrt, do svta. lovk, sveden vymi tvory, pivodil si mravn pd, tj. degeneraci, tj. stav, ve kterm ztratil svoji nesmrtelnost a absolutn vdn. 3) Hmota, ze kter sestv svt, je jen modifikac stvoitelskho ducha, protoe ve, co by se od nho liilo jako jm nestvoen, neme existovat. 4) Z tto vlastnosti hmoty plyne, e v degeneranm stavu lovka nen pro nho dn jin Dobro, ne mravn zdokonalovn se. Zdokonalenm se me padl lovk znovu zskat blaenost, kter se til ve stavu pvodn nevinnosti. 5) Vyloume-li z tto skutenosti ve, co nen stvoitelsk duch, zjistme, e ve stavu pdu lovka, tj. ve stavu degeneranm, nen jin Pravda ne ta, kter je vsledkem efektivnho aktu Boha a kter neme bt jinak poznna ne zjevenm: proto me bt tak pedmtem dedukce, smyslovho mechanismu inteligence, zaloenho na pvodnm zjeven dle logickch pravidel degenerovanho mylen. 6) e slouc k sdlovn mylenek je symbolem zjeven, a proto stvoenm samm; jako takov je pvodnm Slovem, kter bylo degenerovanmu lovku nevslovnou milost ponechno. Logika je soustavou pout, do kterch byl nekonen duch nevinnho lovka pdem zavren, take neme absolutn pravdu vce poznat. 7) Jeliko vesmr je dlem nekonenho intelektu Tvrce, je ve v nm podzeno vysokm clm stvoen, take v nm neme nic odchylnho existovat. Proto se ve vech stech vesmru jev elov d, a tento d mus pekat ve, co je ve vesmru vytvoeno svobodnm duchem tvorstva. Protoe pilo zlo a smrt, aby poskvrnilo istotu a krsu Stvoen a jeliko lovk se stal degenerac nehodnm pvodn dobroinnosti Stvoen, existuje v degenerovanm svt peduren, aby si lovk mohl odpykat hchy a zaslouit si milost znovuuveden do pvodnho rajskho stavu blaenosti a nesmrtelnosti. Ve postaven zkladn teze obou druh poznn nejsou nim jinm, ne respektivnm vsledkem, kter je zskvn veobecnou indukc, zaloenou na souvislosti djinnch skutenost; pi tom tyto skutenosti neobsahuj jen ty, kter jsou akty vle, ale pedevm ty, kter se tkaj intelektulnho pokroku a kter jsou tak skutenm a jedinm plodem prvch. Djiny pokroku, jsoucho nutn vsledkem cel intelektuln kultury, podvaj ve zmnn respektivn vlastnosti ve velkm boji konkrtna s abstraktnem pozitivnm zpsobem. Vyjdeme-li ze tet zkladn teze konkrtna, ze jsoucna mylenky, meme pomoc indukce lehko urit prvotn pinu svta. Tato pina, a ji nazveme jakkoli, nejvy jsoucno i jinak, je nutn hmotn a bezmylenkovit, protoe je prvotn pinou veho, a proto tak prvotn pinou t modifikace hmoty, kterou nazvme mylenka. Logicky nutnm dsledkem konkrtnho poznn je proto ateismus; zakldn a roziovn pozitivnch znalost konkrtna nedje se jinou intelektuln formou, ne indukc. Indukce nle k rznm intelektulnm schopnostem, sloucm k roziovn vdomost; ale indukce je pouze jedna ze dvou intelektulnch funkc, na kterch se zakld reflexivn soud, kter 5

opt je jen jednou z pti st systematickho celku inteligence. lovk m jet jin, dokonce jet mn popirateln schopnosti, ne je jednoduch indukce, na kterch zvis vnitn jsoucnost vdn i spolu s induktivnm vdnm. Tyto schopnosti jsou dokonce jet vce oprvnn zakldat pozitivn vdomosti, protoe jsou zcela vybaveny vlastnost nutnosti, kdeto vsledky indukce maj v prv ad vlastnost nhodnosti, jak dokazuje sedm konkrtn teze; vlastnost nutnosti v indukci je druhho du, protoe nutnost v indukci je odvisl od astn souhry nkterch harmonickch sil. Ani bychom na tomto mst rozvjeli pojem systematickho celku inteligence, co uinme pozdji, upozorujeme, e na zkladnch zkonech lidskho pojmu, tvocch kategorie inteligence a na tom, k emu inteligentn zkonodrstv pronik, jsou zaloeny protikladn prvky kauzality a substancionality v jejich oboustrann souvislosti; tak vznik idea sly s jejmi protikladnmi vlastnostmi psoben a protipsoben (zptnho psoben). Pilenme-li k tomuto vsledku, kter se v kadm okamiku dle zkuenosti realizuje, snahu intelektu za tm, co je bezpodmnen, snahu, kter z konkrtnho hlediska nen tak nic jinho ne modifikace hmoty, dospjeme k absolutn idei kauzln substance, ili primitivn sly, jej pojem nen ji empirick, nbr transcendentln. To znamen, e tento pojem se nachz mimo hranici zkuenosti; jeho zrod v intelektu dje se ale pozitivn a nepopirateln. Uvme-li, e kauzln substance mus v sob jako prasubstance obsahovat vechny vlastnosti existujcch substanc, mezi kter pat tak lidsk inteligence jako stav tto hmotn substance, vytvome ideu kauzln, bezpinn substance o sob, jeliko jsme substanci obdaili vlastnost inteligence, tmto zpsobem pozvedli jsme substanci k prv tak absolutn a transcendentln idei on formy abstraktnho poznn, nazvan nboenstvm, tj. k ideji Boha. Jako takov tato primrn idea, kter je archetypickou, protoe se nachz mimo hranice zkuenosti a dokonce mimo hranice intelektuln podmnky zkuenosti, tj. mimo hranici asu, a prv proto nem v sob dn skuten obsah, protoe tvo jen intelektuln schma, tj. pravidlo i formuli pro pojem absolutn ideje, kdyby bylo vbec mono intelektuln pojmout tuto ideu. V tomto transcendentnu dochz ateismus konkrtnho poznn tam, kam si nepl: k doktrn deismu2 je je przdnou a neuritou. ten se ml, domnv-li se, e jsme na tchto dcch chtli dospt k doktrn deismu, do kter lze materialismu velmi lehko vplynout. Nikoliv, chtli jsme pouze ukzat, e podstatnm problmem, kter zakld rozmyslov rozkol, nen otzka boha, nbr nco mnohem dleitjho. Podrobme-li antiteze konkrtnho a abstraktnho dalmu zkoumn, zjistme, e zkladn principy antitez nejsou tvoeny protikladem hmota bh, protoe na jedn stran se jedn o kauzln, bezpinnou substanci o sob, od kter nen nijak daleko k ideji boha, kterou vyznv druh strana. Zkladnmi principy, na kterch jsou antiteze vybudovny, jsou zkuenost, kterou jedna strana zakld svoje vdn, a na druh stran cit, kterm se projevuje existence transcendentlnho jsoucna. To znamen, e velikost konkrtnho poznn je zvisl na ir zkuenosti, kdeto rozsah abstraktnho od rozvinut citu. Protikladnost jmenovanch zkladnch princip projevuje se v konench clech tm, e zkuenost smuje k vtzstv Pravdy, kdeto cit k dosaen Dobra. A odtud nen tak daleko k veobraznmu zkonu, kter je podkladem vech antitez, a tm tak zkonu, kter uruje zvltn znaky obou stran a speciln povahu jejich protikladnosti.

b) Vznik rozmyslovho rozkolu z vnitnch princip skutena.

Na pedchozch strnkch jsme oznaili intelektuln schopnost za prvn princip veker skutenosti; v dalm odvodme osudn podmnky rozmyslovho rozkolu z intelektu samho. Abychom doshli jistoty kritickch podmnek rozkolu, jsme nuceni vystoupit a k jsoucnu intelektu: kategorickm imperativem bude tento zkladn axiom: Pravda je emanac intelektu!
2

Deismus uen, je uznv jako prapinu svta Boha, ale odmt ho jako udrujc a dc slu svta, ovldanho jen prodnmi zkony.

vaze o pvodu pravdy nutno pedeslat, e mysticismus vech dob se pokouel oslabit nekonenou autoritu intelektu tvrzenm, e lovk odhaluje zkladn pravdy citem a nikoliv intelektem, protoe tyto pravdy jsou intelektu nedosaiteln. Dle mysticismu cit je onou schopnost, kterou jsou zakldny principy, kdeto intelekt je tm, co odvozuje nsledky. Jako ci kabbaly k tomu podotkme, e schopnost zakldat principy nutn pedpokld schopnost odvozovat nsledky a obrcen, take tyto dv schopnosti jsou schopnost jedinou. V kadm ppad ale zstane skutenost, e cit, zcela jako rozum a kad jin psychologick schopnost me dodvat hodnoty k tvorb pouek; ale jen intelekt sm je schopen svm spontnnm souhlasem tyto hodnoty pozvednout k du princip a uinil-li to, me tak jen on z princip odvozovat nsledky. Jako udrovatel esotern tradice odvme se jt jet dle, ekneme-li, e konkrtn i abstraktn poznn m svoje neotesiteln zklady ve vnitnch principech intelektu, take obsahuj pravdu stejnho stupn! Maj ale tak ve stejnm stupni nepravdu, tj. pednej omyl, protoe oba druhy poznn ztroskotvaj na tch samotnch principech intelektu. een ale nutno odvodnit a potom skuten pojmout absolutn smysl vsledku, protoe jen tak lze pochopit celou vnost osudn hry uren lovka. Jen tm zpsobem mono pochopit, e dn sla, dn nsil by sebemocnj neme zahubit nkterou z protikladnch stran a druhou vst k triumfu. Dokonce dospjeme k pesvden, e takov podnikn, by by bylo zeno kmkoliv, je pustm a demagogickm nesmyslem. Konkrtn si d ve vech dobch ivota lovka vtzstv Pravdy, kdeto abstraktn poaduje nemn nalhav vtzstv Dobra. Mono doufat ve smen obou? Prv je dno zcela jednodue fyzickou skutenost, tj. asnm vdnm; proto tak nem jinou jistotu ne jistotu zskanou zkuenost. Jeho pravda vztahuje se na fyzick podmnky a zstv mimo intelekt, kter si d kategoricky absolutn pravdiv. Ale i druh je dno zcela jednodue mravn schopnost, tj. citem a nem dn jin zruky ne ven zaloen na zjeven. Jeho dobro vztahuje se na mravn podmnky a zstv mimo intelekt, kter si vldcovsky d absolutn dobr. Konkrtn, oprajc se o princip reality intelektu jako nejvy skutenosti svta v pozemskch podmnkch, kterm lze legitimovat jin principy, take intelekt je proto do jist mry absolutn, zskv nepemoitelnou moc. Ale tento princip konkrtna neme bt schopen vn podmnek asu prv pro svoji konkrtnost. Nejvy skutenost svta obsaen v intelektu me bt chpna jen v realit jasnho vdn, tj. v podmnkch asu: toto asn vdn jako poznn je principem, a jet vce, jsoucnem fyzick existence. Skutenost jasnho vdn je viditelnm principem konkrtna. Skutenost konkrtnho poznv ale ve veobecnm skutenost tehdy, je-li tato skutenost vloena do na fyzick reality jako vsledek pvodn reality vdn, tj. k jsoucnu skutenosti asnho byt, to je tajemstvm pevahy jejich gnia. Ve, co se nachz v protipsoben se skutenost vloenou do fyzick existence, je myln a pravdiv je obsaeno v tom, co se nachz v takovm protipsoben. Toto vzjemn protipsoben objekt poznn a skutenosti, kter je obsaena v asn existenci, nazv se zkuenost. Tak stv se zkuenost jedinou cestou konkrtnho k probdn pravdy; nsledkem je, e ve, co nelze zjistit zkuenost, nen skutenost, nbr chimrou. Pro dslednho empirika neme existovat nekoneno neohranien, absolutno neomezen, jak dokazuje fyzika relativity. Proto pojem absolutnho absolutna a nekonenho nekonena, pojem boha teistickho spiritualismu, je pro konkrtn peludem. Je-li mono zaloit tyto pojmy njak ve vdn analogi, nutno to pipsat nhodnm pinm: tak vznik povra. Podvejme se na protikladn pouky teistickho spiritualismu: Ideje nekonena, absolutna, boha (kter dle konkrtnho poznn byly vytvoeny jen nhodnmi pinami), pedpokldaj pedem nejmn vnmac schopnost, kter skutenost existence absolutnch idej stala by se ve svch vsledcch neporazitelnou, a kter me bt jen soust naeho asnho vdn. Bere tedy ast na skutenosti asnho vdn a jako takov je soust skutenosti existence svta. Nejedn se o absolutn ideje samotn, ale jedn se jen o vnmac schopnost pro tyto ideje, kter ale svoj skutenost existence je nevyvratiteln a prv tak reln, jako asn vdn, jeho realita, vloena do fyzickho byt, je prvnm principem konkrtna.

Sledovnm a rozvjenm principu konkrtna nelze popt a vyvrtit vnmac schopnosti inteligence pro absolutn ideje, jeliko tato intelektuln schopnost je dokzna zkuenost a skutenost, zkuenost a skutenost jsou pece dle konkrtnho jedinou cestou k pravd. Mimo to vnmac schopnost inteligence pro absolutn pravdy je tubou (snahou) vdn po absolutnu, po tom, co je bezpodmnen, toto zamen je vlastnm znakem intelektu. Tuba po vych podmnkch teprve umouje veobecnou innost intelektu, kter stv v zaloen intelektulnho aktu Pro?, kterto akt je poznvacm znakem intelektu. V tomto smrovn k absolutnu, je je jsoucnem schopnosti lidskho aktu Pro?, spov zvltn znak lovka. Tato vnmac schopnost, tato snaha k absolutnu, je je znakem intelektu a tm vnitnm jstvm asn skutenosti, spojuje ns zejm s absolutn realitou, protoe neohranien realita otzky pro? nle zejm k absolutn skutenosti. Tato skutenost, ke kter jsme intelektem vzni, nen v dnm ppad nae vlastn dlo, ani nae vlastn skutenost, jako je tomu v ppad asov skutenosti vdn. Proto nelze tedy zskat bezprostedn poznn absolutn skutenosti, takov poznn, jako mme v asnm intelektu; hyperfyzickou skutenost, na kterou jsme vzni, meme jen z intelektu odvodit: a tato kognitivn dedukce jako jedin prostedek je velikm a tkm problmem lovka. Protoe absolutn skutenost je prostednictvm intelektu vzna na asnou realitu, vstupuje do podmnek fyzick existence; me se proto ohlsit citem, kterto cit je v ns obvykle schopnost, zjevujc nm podmnky na vlastn, tj. asov skutenosti. lovk me tedy mt pocit absolutn skutenosti, od kter je odvisl jeho vlastn skutenost; povimneme-li si, e tento projev je dn na zklad snaen k absolutnu, kterto snaen je znakem naeho intelektu, pochopme, e k uskutenn tohoto projevu me lovk mt tak pedtuchu absolutna. Tato pozitivn pedtucha absolutna, by jakkoli vzneen, nen spontnnm aktem vdn; konkrtnm mus bt zavrena, protoe konkrtn uznv skutenost ve svobodn innosti vdn v intelektuln realit fyzick existence. Pedtucha nen zajitna a zaruena jistotou, je obdaena vrou, kter j postauje. Nicmn pedtucha absolutna, protoe pat k podmnkm existence ili k bezpodmnen skutenosti vdn, je takt skutenou a nestoj v niem za bezprostedn skutenost, kter je obsaena ve fyzick existenci. Vzdor jejich nutn protikladnosti jsou oba principy, tj. pevld kognitivn skutenosti vloen do fyzick existence, zaloeny rovnocenn a stvaj neotesiteln vedle sebe. Z tohoto msta tedy vychz nutn protikladnost vytvejc rozmyslov rozkol. Podvejme se nyn, jak jsou pedpoklady tch, kte vyznvaj v protikladu ke konkrtnmu principu pedtuchy absolutna ili skutenosti, ist fyzick existenci nadazen. Co se tk odhalen pravdy, je zcela jasn, e lidsk vdn, kter je ist asn a proto podmnn, neme se pozvednout k tomu, co je bezpodmnen a nadasov; proto abstraktn, kultivujc pedtuchu absolutna a propjujc tto vy skutenosti nadvldu, mus podceovat vsledky asnho vdn i asn vdn samo. Dokonce jet vce: protoe asn vdn vede k principu konkrtna a zvlt k jeho zkladu, nadvld skutenosti obsaen ve fyzick existenci, mus abstraktn poznn zavrhovat toto ist podmnn vdn. Vzhledem k nemonosti s pomoc asnho vdn vyuit vy sfry a tak je zaruit jistotou, abstraktn vnik do nich citem; a v nitru svho jstv, ve kterm nic neme smazat vzneen pocit absolutna, opatuje absolutno aktem vry. Tmto zpsobem stv se Bh, idel absolutna, jako princip a strce univerzln skutenosti, jinak eeno jako stvoitel svta a jako odmovatel in, uspokojujc zvorou citu a vry abstraktnho. To je jejich princip pravdy; z tohoto na zjeven zaloenho a z vry odvozenho principu odvozuj se vechny jejich vahy, jak spekulativn, tak praktick. To jsou v krtkm pehledu zklady transcendentlnho mylen v jeho form teistickho spiritualismu. Pozorujme nyn krtce neoddliteln podmnky protikladnch tez: na zklad racionln dedukce je zcela jasno, e oba zpsoby mylen, empirick i transcendentn, jsou zcela rovnocenn zaloeny na intelektu, by by byly jejich principy jakkoliv protikladn. Vskutku jsou jejich principy, jedny jako druh, nepopirateln. Abychom tyto respektivn principy zaloili nepopirateln, vystoupili jsme

k jejich vymu pvodu, kter je nechybn. Ale respektivn dedukci, kterou jsme podali, je nutno prohloubit, abychom zjistili, e oba smry existuj v intelektu lovka nutn. Rozmyslov rozkol nutno uznat za dlo intelektu. Uvme-li, e by byl nesmysl uznat, e pravda je obsaena v protikladnch principech obou; nelze se tomuto beztnmu zmten opt jinak ne tm, e vzdor intelektuln pravdpodobnosti, oba tyto smry se nachzej v logickm rozporu, jako v ppad uven z absolutnho hlediska, kdy nemaj dn z obou pravdu. Ale o pravd toho, co jsme pinuceni piznat, se nejdve pesvdme. Konkrtn, kter zakld jako princip realitu vloenou do fyzick existence i dokonce skutenost asnho vdn, nem jin zruky ne tento princip sm, tj. realitu asnho vdn. Ale tato skutenost nen bezpodmnen i absolutn, protoe schzej podmnky jej vlastn existence, jak vidno z toho, e nen stvoitelkou sebe sama. Pravdou ale je a zstane, e asn vdn lovka je vybaveno vdomm nutnosti, tj. apodiktickou jistotou; to znamen, e vsledky asnho vdn vce nebo mn nutnost pedpokldaj, dle toho, jak jsou jist. Viz matematiku jako zklad vech empirickch vd. Tato jistota zd se mt spoluast na vlastnostech absolutna vzhledem k tomu, co existuje bezpodmnen, sebou samm. Tato jistota nen ale dlem lovka, protoe jej podmnka se nachz v objektu poznn, take poukazuje na odvislost asnho vdn od vy skutenosti. Pijm-li tedy konkrtn poznn skutenost vloenou do fyzick existence, tj. skutenost asnho vdn za nejvy skutenost, m ve vem, co se nachz s touto fyzickou realitou v protipsoben, pravdu relativn. Nem ale pravdu z absolutnho hlediska, zamt-li hyperfyzickou skutenost fyzick skutenosti. Zkuenost pedpokld vzjemn psoben objektu poznn s tmto poznnm, jeliko se zakld prv na tomto vzjemnm psoben a tm na existenci pravdy sam, protoe clem zkuenosti je pece pravda sama. Empirie neme tedy bt ani jedinou, ani dostaujc cestou k objevu pravdy, protoe sama buduje na pedpokladech pravd neodvislch od zkuenosti, kter dokonce mus pokldat za nutn, aby se stala sama monou! Konkrtn poznn neme uniknout do vych pravd, bez ohledu na jejich skutenost a poznatelnost, jak to dokazuje trvn skutenosti, kter je na nich zvisl. Na druhm behu, tj. abstraktn poznn, zakld-li jako princip pedtuchu absolutna, nachz zruku vy skutenosti jen v lovku samotnm, v jeho vlastn a asn skutenosti. Proto m jen relativn pravdu v tom, co se tk vy skutenost, nem ale pravdu absolutn, zamt-li existenci absolutn skutenosti v asn a na fyzick podmnky vzan skutenosti lovka. Proto jsou oba principy abstraktna, cit a pedtucha, tkajc se objevu pravdy nesprvn, roziujeme-li je na asovou skutenost zbavenou absolutn reality.

c) Nsledky rozmyslovho rozkolu.

Zamyslme-li se ponkud nad respektivnmi poukami obou poznvacch smr, lehko uhodneme nebo uvme, e vvoj konkrtnho, vvoj vdeck, je neohraniiteln, protoe od dnes vyznvanch pouek me postupovat k dalm poukm. Vdeckm vvojem konkrtnho bude vvoj abstraktnho nejen zdrovn, ale i potlaovn. Nikdo neme vvoji empirie zabrnit, dokonce negativn vliv podobnch zkrok zpsobuje vdeckou i spekulativn nadazenost konkrtnho poznn. Aby neohraniiteln vvoj empirie dospl a k uvdomn absolutn skutenosti intelektu, kter je prvnm principem jejch snah, mus nutn dospt k mstu, na kterm se setkv bezpodmnen skutenost intelektu s podmnnou skutenost fyzick existence. Na tomto mst ztrc zkuenostn jistota, kter lp na asn, tj. fyzick skutenosti, svoje napt, lpe eeno miz pln, a pedtucha vy jistoty, jistoty nleejc vy skutenosti, roziuje z onoho msta zdrcujc a souasn vykupujc pochybnost ve vztahu k podmnn skutenosti, obsaen ve fyzick existenci. Aby se empirie osvobodila od tto pochybnosti, mus zskat didakticky pozitivn znalost tuby k absolutnu, projde-li vemi stupni, ponaje nutnost vloenou do relnch vsledk asnho vdn, kter je vyhlenm absolutna v asovch podmnkch fyzick existence, a k intelektu vloenmu do vnitnho jsoucna vdn, kter jako tvr pedstaviv sla je subjektivnm vyhlenm absolutna mimo vechny podmnky. 9

Pekro-li empirie onen skeptick bod, dlc po tiscilet konkrtno s abstraktnem, spoj v irm poznn nejvy skutenosti obsaen v pozitivn snaze k absolutnu konkrtno s abstraktnem, nahrad-li pedtuchu absolutna, princip abstraktnho pozitivnm a psn didaktickm vdnm o tub k absolutnu, tj. racionlnm poadavkem absolutna. Ale tuba k absolutnu je jen poadavkem, kter neme vytvoit dn urit pojem absolutna; proto tento pud, enouc lovka k veobecnmu cli, neme zskat rozhodujc pevahu. Tm vznik ona rozlinost jevc se v realizaci touhy po absolutnu. A jet vce, protoe absolutn tmto zpsobem me bt pouze pedmtem citu ve vdom slova a nikoli pesnm pedmtem vdn, lovk nen schopen zaloit pozitivn uen pravdy, ani didakticky sdlit soustavu pravd. Zakld pouze bsnick principie, protoe jen genialita se me pozvednout k tto vi skutenosti. lovk vzdor jasnmu vdn o reln tub k absolutnu, kterouto relnou tubu nutno zskat didaktickou cestou, neme obvykle tto cesty pout, protoe mu chyb nutn genialita k pojmut posledn zvory jeho vlastn skutenosti prostednictvm citu. Osud pasivnho lovka je pirozen odvisl od alternativn pevahy nkterho z obou protiklad. Negativn postoj, pokud nechv vvoji schopnost a sil voln prbh, pedpokld, ani by o tom vdl, nezruiteln vy princip providennho veden, ili nejmn konenou elovost vvoje, kter sleduje nemnn zkony. Tato elovost je dna vlohami na pirozenosti. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by pokroku, protoe by k nmu nebylo dnho impulsu. Vzdor svobod, kterou se intelekt vyznauje, jeho pokrok je zen pesnmi a nemnnmi zkony. A je to elovost planety, kterou lovk obv a kter sleduje zkony prody, j nadazen, a kter je opt sama nadazena vvoji lovka. Nejvt otzkou fyziologie djin je een spojitosti zkon vvoje se svobodou, kterou se lovk vyznauje. Tato otzka je ale zodpovzena, pomyslme-li na elovost zem. lovk toti jako obyvatel zem podlh inertnm podmnkm tlesnho v pirozenosti mu vlastn, kdeto jako intelektuln tvor m podl na podmnkch duchovn svobody. Tmto zpsobem spojuje dva rzn stavy: na jedn stran fyzick stav jako podmnku svho a na nm nezvislho stvoen. V tom, vzn inerti na tento stav, poslouch zkony prody. Na druh stran je to racionln stav, ve kterm lovk sleduje zkony svobody, tj. svoje vlastn dlo, podmnku sebestvoen lovka. A lovk vzan svm jednnm na tento stav, odkud plyne jeho tvr nadn, bere spoluast na stvoen zem, take dokonuje svm vlastnm sebestvoenm kosmogonick dlo.

d) Peklenut rozmyslovho rozkolu sjednocenm rznorodch prvk veden a jsoucna.

Schopnost sebestvoen me bt je vsledkem fyzickho vvoje; kdyby lovk ml absolutn spontaneitu vdn, tj. stvoitelskou schopnost ji pi svm narozen, stal by se pvodcem svho vlastnho fyzickho vzniku. Tak stvaj dva postupn stupn v uskutenn uren lovka. Na prvm stupni tohoto uren uskuteuje svj fyzick vvoj, pi kterm ji sledovnm inertnch zkon prody, prostednictvm spontaneity pipravujeme si potebn schopnosti a sly, kterch mu je zapoteb k naplnn stvoen tohoto svta. Na druhm stupni uskuteuje svj racionln vvoj. Osvobozuje se od podmnek fyzick pirozenosti, vlun rozvj svoji tvr spontaneitu, kterou vykonv sebestvoen a zakld svoji pt nesmrtelnost, jejm jedinm pedmtem je intelekt, aby dokonil stvoen zem. Tyto dva stupn vytvej dv zvltn dob ivota k uskutenn uren tohoto svta. Prvm dobm ivota je ono, ve kterm lovk sleduje nejdve inertn zkony prody, tj. relativn dob, odvisl od pozemsk pirozenosti. Druhm je absolutn dob, ve kterm vyuv vhradn spontnnch zkon svoj vlastn svobody, tj. dob neodvisl od pozemsk pirozenosti. innost vle je ale odvisl od cle, kter tvo jej pedmt a kter je stanoven a uznn intelektem. Ve vztahu k vli, tj. kauzalit vdn, je intelekt jako tvr pedstaviv sla majetkem schopnosti cl. Proto je jednn lovka v obou dobch vvoje odvisl od cl uznanch intelektem; z toho dvodu cle jednn prvho dob jsou brny z pozemsk pirozenosti intelektu, kdeto v druhm dob z intelektu o sob, tj.

10

neodvisl od fyzick pirozenosti. Z tho dvodu rozeznvme ve filosofii djin lovka dob relativnch a dob absolutnch cl. Z eenho vyplv, e cle jednn v prvnm dob jsou intelektu dny fyzickou pirozenost lovka, kdeto v dob druhm jsou stvoeny od intelektu samho. Z toho odvozujeme, e dle toho, zda fyzick cle odpovdaj nebo neodpovdaj absolutnm ili racionlnm clm, vznik nebo nevznik stvoitelsk elovost, tj. souladn souzvuk mezi interti prody a spontaneitou lovka, kter nechv tyto rznorod prvky soutit o konen cl stvoen svta, tj. o sebestvoen lovka. Inertn a spontnn podmnky jsou v jejich jsoucnu rozdln. To znamen, ani bychom pihleli k spontaneit, o jej dosaen se zde jedn, e nelze od jednch bezprostedn dospt k druhm. Proto existuje ve vvoji lovka dob pechodn, umoujc pechod od cl relativnch k clm absolutnm. Toto dob je kritickm dobm vvoje lovka, protoe v nm lovk zakld speciln cle jednn sout mezi pirozenost lovka a jeho neodvislm intelektem. Pojmeme-li tyto cle jako univerzln, protoe je stanov veobecn intelekt, objev se nm jejich protiklad: cle individuln. Nue, individuln cle lovk pejm v dtstv od svho pedchdce, otce, odnmajcho dt pi matin, kter a dosud vchovou dtte sledovala pudov jej vlastn, tj. sobeck cle jejho matestv. Vk, ve kterm zpotku pevldaj individuln cle, nazvme ve filosofii djin epochou patriarchtu. Jejm elem je pprava lovk k dosaen jeho uren; smrnice tto ppravy jsou tedy dny genealogickou nslednost. A tyto smrnice nazvme tradic a tm epochu patriarchtu vkem tradice, vkem mtu. dob relativnch, pechodnch a absolutnch cl nazvme ve filosofii djin epochou vldy nrod, kter je vlastnm pedmtem djin. Proveme nyn krtk souhrn, ani bychom pihleli k mtu genealogick nslednost, tradici, ale jen k pedmtu vlastnho vvoje lovka, tj. k dob djin. 1) V prvm dob vlastnho vvoje, tedy v dob fyzickch a relativnch cl vnucuje zem lovku progresivn cle, na jejich svobodnm dosaen zvis vvoj absolutn schopnosti a sly. 2) V dob pechodnch cl vznikaj sout mezi fyzickou pirozenost a intelektem o sob cle, jejich urenm je osvobodit lovka od vlastn fyzick zvislosti vzhledem k absolutnm clm a rozvinout schopnosti, nutn k realizaci jeho uren. 3) Konen dob absolutnch cl stanov lovku osvobozenmu od vech cizch vliv intelekt sm jeho posledn cle, existujc v konenm zaloen nesmrtelnosti, jako jedinm pedmtu dstojnm intelektu a jsoucna svta. Toto poad progresivnch cl je nemnn: vvoj lovka, ani by bylo njak zabraovno svobod jeho jednn, dcho se poadm progresivnch cl, je podroben nemnn zkonitosti. Jakkoli inertn nebo spontnn skutenost, bod vzniku jej jsoucnosti a podmnka pravdy, musela bt pvodn stanovena pratypem stvoitelskho zkona; v plnu stvoen muselo bt ve stanoveno a ureno buto stvoitelem a nebo sebou samm, protoe jinak by pravda nemohla vbec existovat. Odhalen nemnnch zkon, jevcch se v poad progresivnch cl, ve tech dobch vvoje lovka zplozench a dosaench, je pedmtem bdn filosof djin. Mme-li ped oima pratyp stvoitelskho zkona, schma kabbalistickho stromu, zme nejen univerzln cle kadho ze t dob vvoje, ale i nutn zvltn periody vvojovho pokroku v kadm z tchto nslednch stup. To znamen, e meme nejen stanovit univerzln cle a ti dob, ve kterch se pozitivn zakldaj, ale i periody vvojovho pokroku, odpovdajc tmto zvltnm clm, ve kterch se uren lovka postupn uskuteuje. Vychzejce z pratypu stvoitelskho zkona meme odvodit, e v prvm dob, v dob relativnch cl existuj souasn tyi univerzln cle, alternativn zakldajc svoji stdavou nadvldu, take vytvej tyi periody, bhem kterch se uskuteuje vvoj prvho obdob. Tyto tyi cle spojen s pozemskou pirozenost lovka jsou potom clem jedinm: clem veobecnho jednn lovka. Ale v lovku rozliujeme povahu zvec a povahu intelektuln, kter pozved zve na rove tvora, zvanho lovkem, take respektivn uskutenn tto dvojit povahy stanov lovku dva pozitivn cle:

11

1) tlesn blaho, ili blaho citu, jeho pedmtem je fyzick vvoj pasivnch podmnek neboli smyslovch schopnost a 2) blaho intelektuln, ili poznn, jeho pedmtem je fyzick vvoj aktivnch podmnek neboli tvr pedstaviv sly, tj. intelektuln schopnosti. Vzhledem k nutn protikladnosti tchto obou pozitivnch cl existuj jet dva negativn cle, slouc k vylouen podmnek onoho z pozitivnch cl, od kterho lovk pechz k druhmu pozitivnmu cli. Nue, prv z negativnch cl pevd od tlesnho k intelektulnmu, take vyazuje podmnky prvho: nazv se spravedlnost ili zrukou bezpenosti; druh z negativnch cl, kter pedchz zaloen pozitivnho intelektulnho blaha a tm jeho podmnky jet vyluuje, je zejm mravnost, kterou nboenstv nazv zrukou svatosti. Pedmtem vvoje je spontaneita intelektu. Pozorujeme-li v progresivnm vvoji respektivn spojitost tchto ty cl s touto spontaneitou, vznik: 1) Pe o tlesn blaho, ili vvoj citu souasn v jeho odvislosti od povahy zvete a od povahy intelektuln, vztahujc se ve svch vsledcch na rodinu a spolenost. Dosaen tohoto smyslovho cle tvo pedmt sv periody. 2) Spravedlnost, vyadujc potebnho tlesnho i intelektulnho hrdinstv. Dosaen tohoto mravnho cle zakonuje druhou periodu. 3) istota mravnch maxim, zvan posvcenm citu, zakldajc pedpoklad absolutna. Dosaen tohoto transcendentnho cle zakonuje tet periodu. 4) Jistota vdn, zakldajc kognitivn vvoj ili intelektuln blaho: cl tvrt periody. V dalm dob, v dob pechodnm, navazujcm na prv dob, na dob relativnch cl, stvaj souasn opt dva univerzln cle. Jeden z nich vznik sjednocenm cl prv a tet periody a druh sjednocenm cl druh a tvrt periody. Toto sjednocen ty relativnch cl je systematickm souhrnem na jedn stran prvho a tetho, odvislch od citu, a na druh stran druhho a tvrtho, zvislch na intelektu. Tmto zpsobem zakldaj se v lovku souasn dva pevldajc cle, kter jsou si analogick jako cit a intelekt. A je pochopiteln, e lovk, aby zvldnul tuto protikladnost nzor, kter je mu osudnou, protoe ochromuje jeho rozhodovn, sna se osvobodit od jejich pozemskch podmnek, jakmile pozn, e tyto podmnky vnej osudnou protikladnost do jeho pozemsk skutenosti. Je zejm, e tato protikladn dob pechodu se vzjemn vyluuj; nemohou se jeden druhmu poddit, ani stvat jeden vedle druhho. Stdav zakldn obou odvozuje se od pechodnho vtzstv v jejich stlm boji. Jak vidno, v dob pechodu je obsaena pouze jedin, tj. pt perioda. Vezmeme-li v vahu povahu cl pt periody, pochopme, e tato tak kritick perioda je periodou rozmyslovho rozkolu a e oba protikladn cle, kter sleduje, jsou protikladnmi cli dvou poznvacch soustav: konkrtn a abstraktn. lovk, sledujc negativn smr a tm zbavujc se uznanho cle, neodvratn spje k zniku. Chce-li sledovat pozitivn smr, nikdo mu o nm neme nic ci. Avak tch nkolik mlo, kte vd, magit Misti, odpovdaj tomu, kdo chce skuten slyet: Stanovenm zkon vvoje lovka urte skryt a hlubok podmnky providenn hranice, na kter osudn a kritick dob pechodu kon! ano, Vy vichni bloudi, kte se domnvte, e filosofie djin, zaloen dle Vaich domnnek Herderem, Kantem, nebo snad jet lpe Hegelem, pat k vymoenostem modern doby! Magit misti, skuten Misti, sly t, bez ohledu na doby, ve kterch ili, stanovenm zkon, kter realizovali ve svm vlastnm vvoji, poznali zkony dc djiny lidstva a vedouc lidstvo k jeho konenmu uren! Pociujete nesnesitelnou thu bemene jejich Poznn? Byli pedevm lidmi! Pozorujete nezmrnou tragiku obr, kte v jedinm ivot proili vechny ivoty vech? Vidte, jak z nesnesitelnho bm magickho poznn vznik nezruiteln zvazek mesianismu? Chpete konen, v em spov zruka skutenho magickho mistrovstv? Chpe-li lovk nezvratn existenci svho vlastnho rozkolu a pozn-li, e rozkol jeho intelektu vyplv z vlivu jeho vlastnch fyzickch a pozemskch podmnek, sna se osvobodit se od tchto

12

podmnek, jejich inertie je rozdlnou od spontaneity intelektu a kter se tm osvobozuje od rozkolnch pout pozemsk pirozenosti. K stanoven takovho cle nutno znt pedevm konen uren lovka. lovk se tedy pokou odhalit tato konen uren tm, e db, aby odhalil zkon, kter dle veho, co meme pedpokldat, ve svoj tendenci mus obsahovat uren lovka. Navrt-li se lovk k principm cl, kter vystupuj souasn v pt period, tj. k principm vytvejcm dvoustrann rozkol v intelektu, dospje pochodem, kter vylme, k objevu tajemnho zkona vvoje, zaloenho na tom, e konenm elem obou stran je stvoen dvou primordilnch prvk svta, od kterch je odvisl naplnn stvoen; konenm stvoenm jedn strany je pece stvoen Pravdy a druh stvoen Dobra! V em stv na jedn stran absolutn pravdiv a na druh stran absolutn dobr? Poznme-li to, uke se, e oba tyto primordiln prvky svta jsou ve svm absolutnm stavu nutn toton. Toto poznn osvobozuje intelekt od fyzickch podmnek; intelekt zskv celou svoji npl stvoitelsk spontaneity a vdom si tto spontaneity rozmyslu, poznv v sob samm stvoitelskou schopnost, take dosahuje v sob samm irho a imanentnho vdom tvrho, tj. magickho Slova! Tak vypad vtzn zvr pt periody, dob pechodu od relativnch cl k clm absolutnm; magit Misti nazvaj tento vtzn zvr Vykoupenm z degenerace ili Osvobozenm z pochyb. Imanentn vdom magickho Slova, atribut zaloen ptomnost cel a pln spontaneity rozmyslu, pozved lovka z pdu, tj. ze veobecn degenerace. pln spontaneita intelektu, konstruktivn pedstaviv sla, in lovka schopnm pistoupit k een velikch otzek jeho absolutnho uren, jejich een vytv elov naplnn vvoje lovka ve tetm a poslednm dob jeho byt. Uveden vty ns zavazuj sdlit absolutn cle tetho a poslednho dob vvoje lovka. Nejdve musme uvst, e ve chvli rozbesku tohoto ist racionlnho dob nen vnitn jsoucnost absolutn pravdivho a absolutn dobrho jet odhalena. Tyto primordiln prvky jsou pouze ureny dle svch zevnch znak, a to jen v t me, v jak je v pt period tyto oba prvky svta nutno stanovit jako absolutn zvry respektivnho vvoje obou protikladnch stran, tedy tolik, jak je to potebn k zvru kritick periody; to znamen, e zevn znaky slou k een rozmyslovho rozkolu, tj. poznn, e oba prvky (slou k een a) jsou v absolutnm stavu toton, tedy ve stavu, kdy tvo hranice respektivnho vvoje obou protikladnch stran. Pro nutno rozliit zevn znaky obou od jejich vnitn jsoucnosti? Zevn znaky, pokud slou k uskutenn pt periody vvoje, obsahuj jen asn uren obou prvk, take pedstavuj pouze problmy objevu prvk svta; kdeto een obou transcendentnch problm mus vst k jejich bezpodmnenmu uren a tm k odhalen jejich vnitnho jstv. Druh z problm, jeho je clem Realizace magickho slova, tedy stvoitelskho Slova, me bt rozeen jen po pedchzejcm objevu absolutna, kterto objev je pedmtem prvho problmu, take een obou problm neme bt souasn. Proto rozliuje ve tetm dob vvoje dv zvltn periody, estou a sedmou. est perioda zabv se eenm problmu absolutn pravdivho, tj. odhalen Pravdy v objevu Absolutna, kterto Pravda je obsaena v pvodn totonosti rznorodch prvk vdn a jsoucna, tj. v Kosmogonick ideji. Sedm perioda slou k een problmu absolutnho Dobra, kter je obsaeno v idech vech genez; toto rozeen nastane realizac stvoitelskho magickho Slova v lovku na zklad objevu Absolutna, take, jak prav magit Misti, spnm zakonenm sedm periody je dosaen Nesmrtelnosti. Z eenho vyplv, e pedmtem een est periody je nejvt problm vdy, Pravdy ve vem a vude v kosmu existujc, tj. Absolutna v kosmogonick idei stvoitelskho Souladu; na tomto rozeen je zaloena nauka, v terminologii Hene-Wrnskiho nazvan absolutn filosofi jako zkonodrkyn vech vd. Sedm perioda, jejm pedmtem je rozeen odvkho problmu vech spiritualistickch soustav, absolutnho Dobra, zakld nauku, kterou Elif Lvi ve sv terminologii nazv universlnm katolicismem, kterou ale my nazvme kosmick rigorismus. 13

e) Zvr uen magickch Mistr o rozmyslovm rozkolu a jeho peklenut.

Sjednocenm rznch a rznorodch, ale pvodn totonch prvk vdn a jsoucna v jejich pvodn totonosti rozvj intelekt osvobozen od fyzickch a pozemskch podmnek svoji vlastn neohranienou moc. Tato moc je obsaena v absolutn spontaneit intelektu, tj. ve stvoitelsk schopnosti, kter stv ve vdn Pravdy. Jmenovan spontaneita je v lovku pedstavovna schopnost poznn absolutna, prvho principu veker reality v totonosti vdn a jsoucna, neoddlitelnch princip kad skutenosti. Schopnost sestavit sebe samou princip veker reality je stvoitelskou schopnost, kter jako takov me se liit od pvodn stvoitelsk schopnosti, tedy od spontaneity nejvyho intelektu pouze stupnm napt. Tato stvoitelsk spontaneita intelektu uruje skutenost, kter je pravdou; prv tak Pravda je uren realit stvoitelskou spontaneitou intelektu. A tato pravda je nevvratnou prv tak, jako je stvoitelsk spontaneita intelektu neomylnou. Neomylnost stvoitelsk spontaneity intelektu vyplv z podmnek spontaneity sam, tj. tche podmnek, na kterch je zaloen pratyp stvoitelskho zkona. Nauka zaloen na rozeen nejvtho problmu vdy mus se tedy zabvat osvobozenm intelektu z jeho fyzickch a pozemskch pout, kdeto nauka kosmickho rigorismu propjenm racionln elnosti etice. Zvltnm znakem nauky, kterou na tomto mst zveme dle Hene-Wrnskiho absolutn filosofi, je jej negativn charakter, zaloen tm, e intelekt se pen pes vekerou asnou realitu, pes ve stvoen, take tuto negativitu lze oznait nzvem bezmajetkovost jak ve vztahu k chrematopsoii, tak i k chrematonomii. Kosmick rigorismus, kter Elif Lvi nazv univerzlnm katolicismem, je zejm pozitivnho charakteru, protoe sjednocuje zjevenou morlku s relnou, intelektem poznanou a uznanou elovost. Tento pozitivn charakter rigorismu mono oznait nzvem intelektualismus ve vznamu hebrejskho znn tohoto pojmu. Tak vznik antinomiln jednota vdn a jsoucna v kosmogonick ideji Souladu, aby na jedn stran stanovila pozitivn smr zkuenosti, nahrazujc ob asn a protikladn vlastnosti, ktermi jsou empirismus v experimentln vd a dogmatismus v odklonu racionln filosofie, absolutn vlastnost bezmajetkovosti. Je proto schopnou zpsobit odvodnn reality a tm dospt s konenou platnost k objevu pravdy a tak k Vevdoucnosti. Na druh stran mus antinomiln jednota nahradit ob protikladn vlastnosti citu, ktermi jsou aktivn filosofie v praxi a pasivn mystika jako kontemplativn nboenstv, absolutn vlastnost intelektualismu. Tm pozved transcendentn mylen k racionln elnosti, protoe odvoduje etiku s konenou platnost zaloenm Dobra a dospv k Nesmrtelnosti. Takto zn konen, vtzn vta uen magickch Mistr o rozmyslovm rozkolu a jeho peklenut: Vemoci intelektu, pramene neohraniitelnho Dn a zruky nezniitelnho Byt, bylo dosaeno! A abychom nezstali nikomu nic dluni: Tuto Vemoc ml na mysli vd duch evropsk renesance, Pico de la Mirandola, z magickch Mistr nejmlad vkem, vyslovil-li slovo kabbala!

14

KAPITOLA II. REALIZACE UEN MISTR

Zmrtvchvstn dje se vtrem ist zametajcm svt. Andl, unen vtrem, neporou: Mrtv vstate! ale vol: Nech vstanou iv!
Honor de Balzac

Lidsk poznvac innost projevuje se na dvou polch: na poli konkrtna, kter je polem pojmu prody a na poli abstraktna, kter je polem pojmu svobody. Pinou, e tato dv pole lidsk poznvac innosti nejsou polem jednotnm, kter by bylo nadsmyslovm, e se svmi inky ve svt smysl neustle oboustrann omezuj, je to, e prodn pojem in svoje pedmty pedstaviteln jako zjevy, ale nikoliv jako vci o sob, kdeto pojem svobody in ve svm objektu pedstavitelnou vc o sob. Jak se zd, nadsmyslov je nepstupn lidsk poznvac schopnosti. Toto nadsmyslov, vzhledem k teoretickm a praktickm potebm intelektu, jsme nuceni obsazovat ideami, kterm ale ve vztahu k zkonu plynoucho z pojmu svobody nememe dt jinou ne praktickou skutenost. To tedy nijak neznamen, e tm roziujeme nae teoretick poznn nadsmyslovho. Mezi konkrtnm prodnm pojmem jako smyslovm a mezi abstraktnm pojmem svobody jako nadsmyslovm nachz se propast nepekroiteln teoretickm potebm intelektu, jako by se jednalo o dva zcela rzn svty, z nich prv neme mt zcela dn vliv na druh. Nen tomu ale zcela tak, protoe konkrtn podlh vlivu abstraktnho; pojem svobody toti, m-li ve svt smysl uskutenit svmi zkony udan el, nutn pedpokld, e zkonitost prody pi nejmenm alespo souhlas s monost elu zpsobovanm v n dle zkona svobody. Proto prakticky mus existovat pina jednoty prody s tm, co je vyjdeno pojmem svobody, kterto pojem, i kdy nedospje teoreticky ani prakticky k poznn piny, take nem sv vlastn pole, mus umoovat pechod od zpsob mylen dle principi jednoho k mylen dle principi druhho. V tomto ppad neme se jednat o dn z konstitutivnch princip poznvac schopnosti, tedy ve vztahu k prod o rozum, kter pibliuje apriori podmnky vech vc v apriornch hranicch asoprostoru a kauzality, ani ve vztahu na pinu konenou jako elovou o intelekt, majc transcendentn svobodu volby. Nejedn-li se tedy o dn z konstitutivnch princip, me se jednat pouze o regulativn princip poznvac schopnosti, zaopatujc svm apriornm prvkem dle monch zvltnch zkon nadsmyslovmu substrtu prody podntnost intelektuln schopnost. Proto me bt zkladem tohoto regulativnho principu poznvac schopnosti pouze forma elnosti objektu: princip formln elnosti prody je transcendentnm principem soudnosti. Avak podmnkou nutnosti, kterou soudnost pedpokld, je idea veobecnho smyslu. Proto tento regulativn princip umouje chpat zvltn jako obsan pod veobecnm. Je-li (veobecn pravidlo, princip, zkon) dno, je regulativn princip, kter subsumuje zvltn pod veobecn, rozhodujc. Je-li dno ale jen zvltn, ke ktermu m bt nalezeno veobecn, stv se soudnost svoj chtivost pouit sebe pouze odraznou. Schz-li tedy soudnosti jednotc princip, obr pouze konkrtn a abstraktn, protoe nen konstitutivnm principem poznvac schopnosti, neme jednotc princip obou vytvoit, take se stv ve svoj odraznosti dvojstrannou a vytv dvoj soud, jeho platnost me potom bt jen relativn. A intelekt se svm praktickm zkonodrstvm? Dochz k rozkolu sebe sama protoe potom pociuje nepekonateln rozpor mezi prodn nutnost a svobodou v kauzalit dn svta! Znme spekulativn peklenut tohoto rozkolu, kter byl, je a bude osudn mnohmu z myslitel. Jedn se o dkazy, e udlosti i svt, ve kterm se dj, jsou jen jevem: jeden a t poznvajc a jednajc tvor jako jev podlh uren kauzality svta smysl, kter je mrn v kad dob prodnmu mechanismu. Pihlme-li ale k poznvajcmu a jednajcmu tvoru jako k ist inteligenci, kter ve svm byt jako

15

v ase je neuriteln, tvor zskv vzhledem k tm udlostem podntnost on kauzality dle prodnch zkon, kterto podntnost je osvobozena od vech prodnch zkon. Svdectv o proveden tchto dkaz pin uen magickch Mistr a esoterismus vech dob. Proveden dkaz m pro intelektuln praxi neoekvan dsledky, protoe tvo-li nae jsoucno noumenon ve svt rozumovm, osvobozujeme se od poetilho bludu empirie, e nae jsoucno je toton s rozumem. Zsk-li poznvajc podntnost on kauzality dle prodnch zkon, kter je sama osvobozena od kadho prodnho zkona, tj. prodn zkon stv se ist intelektulnm podntem kauzality ve svt smysl, zskv poznvajc soubn absolutn vdn. Clem vle podncen takovm vdnm, stvaj se a dosud zkuenosti nedostupn ideje inteligibilnho svta. Na druh stran poznvajc se osvobozuje od bludu ztotoovn naeho jsoucna se soudnost. Tento druh blud, vznikajc pi kontemplativit, je ve vztahu k libosti a nelibosti konstitutivnm principem, je odstrann poznnm, e etick zkon je ist intelektulnm podntem na kauzality ve svt smysl, tedy ve svt rozumu, take a dosud zkuenosti nedosaiteln ideje inteligibilnho svta stvaj se nutn nejvym clem eticky podncen vle. Shrneme-li ve, co tvo podstatu pedchozch odstavc, meme zcela klidn ci, e zkladn mylenkou uen Mistr je totonost absolutnho jsoucna a jstv; vn princip veho jsoucna, tvoc vechny svty, je udrujc a opt od sebe stahujc, je toton se jsoucnem lovka, jeho jstvm, tj. s tm, co pi pravm poznn je poznno jako jeho vnitn, prav byt. Toto jstv jednoho kadho lovka nen st, vronem absolutnho jsoucna, nbr cel a pln, vn a nedliteln absolutn jsoucno. Tato zkladn mylenka odporuje zkuenosti, kter vykazuje nikoliv onu jednotu, nbr mnohost, rozprosten pojm a objekt a jako soust mnohosti nae jsoucno v postav vznikajcho a pomjivho tla. Prv tak odporuje uen mistr mylen transcendentnmu, kter sice u trvn jstv mimo tlo, ale pipout mnostv individulnch, od absolutnho jsoucna odlinch jstv se vemi dsledky in jednotlivch ivot. Oboje, zkuenost, jak je vsledkem apriornch poznvacch prostedk, tak i transcendentnost se svm zkonkem, sliby a vhrkami, jsou zaloeny na nesprvnm poznn, na vrozenm klamu, kter se nazv nevdomost a jeho svdeck vpov, porovnateln s obrazem snu, je jen tak dlouho pravdiv, dokud nenastane probuzen ze snovho ivota. Pesnji eeno, vrozen nevdomost spov v tom, e jstv, jsoucno, nen schopno se odliit od elovosti, tj. od fyzickho tla, psychickch stroj a skutk, ktermi je jstv obklopeno. Protikladem tto dvojit nevdomosti je poznn, kterm se jstv odli od princip jej provzejcch a tyto pozn jako zaloen na nevdomosti, klamu i bludu, kdeto sebe sama jako toton s jedinm, nedvojnm, ve v sob obsahujcm absolutnm jsoucnem. Tohoto poznn, kter st ze vech stran v jeden jedin bod, nelze zskat dvojstrannmi soudy, jejich formln a kontemplativn strany svoj dvojnost mohou bt pouze relativn: koenem relativnho soudu je nevdomost.

a) Pedpoklady realizace.
V realizaci uen mistr nutno rozliovat: 1) osobnost povolanho ka, 2) pedmt nauky, 3) jej odvodnn a 4) konen el. Povolan k je ale jen ten poznvajc, kter studoval esoterismus a esotern tradici, take je schopen chpat smysl pouvanch text a kter ve svm dosavadnm ivot nejen e pomjel dostn a zakzan, ale i vykonvnm stlch i pleitostnch magickch obad, smrch obt a kultickch uctvn oistil svoji mysl od nedoucho a kter je vyzbrojen tveic poadavk.

16

dostn je to, co ku pkladu jako nboensk kon pin blaenost a nebo podobn dan jako plod. Zakzanm nazvme maxim vle, kter neme bt platnm pro veobecn zkonodrstv. dostn a zakzan vyaduj krtk vklad za pomoci praktickch pouek ist intelektuln praxe. 1) Tyto praktick pouky obsahuj veobecn pedmt vle a plyne z nich vce praktickch pravidel. Nazvme je subjektivnmi nebo maximy, je-li podmnka subjektem uznna jako platn jen pro vli subjektu; dle objektivn platn pro vli kadho intelektulnho tvora. 2) Vechny praktick principie, kter pedpokldaj objekt (Materii) dostivosti jako podnt vle, jsou empirick a nemohou vydat dn praktick zkon. Pro? Protoe princip, kter se zakld jen na subjektivn podmnce vjemu libosti i nelibosti, vdy empiricky poznateln a nen platn pro vechny intelektuln tvory, me bt sice platn pro subjekt jako maxim; ale pro jeden a t subjekt neplat ji za zkon, protoe mu chyb na objektivn nutnosti, kter mus bt poznna apriori. Proto takov princip neme nikdy vydat praktick zkon. 3) Vechny hmotn praktick principie jsou, jako takov, jednoho a tho druhu a nleej pod veobecn princip sebelsky i sobeck blaenosti. Z tchto t pouek vyplv zvr, e vechna hmotn praktick pravidla vkldaj podntnost vle myln do dostivosti a e pouze ist intelekt je jedin pro sebe praktick a e dv lovku veobecn zkon, kter nazvme zkonem mravnosti. Stl magick obady jsou ty, kter pat kultu stlho vnitnho magickho Vdce. Pleitostn opt ony, kter se vykonvaj pro uritou zvltn pinu. Smr obti jsou magick zvyky, smujc k smyt viny. Kultick uctvn jsou duchovn kony, kter se vztahuj na absolutno opaten pvlastky. Z tchto pedpoklad konenm elem stlch a pleitostnch magickch obad, jako i smrch obt je oitn intelektu, konenm elem kultickch uctvn je soustedn na absolutno. tyi poadavky, ktermi k mus bt vyzbrojen, jsou: 1) rozliovn vn substance od pomjivho, tedy skutenho od nejsoucho, 2) rigorismus, tj. zeknut se odmny zde i mimo hmotn ivot, 3) dosaen klidu, sebevldy, odkn, trplivosti, soustednosti a vry, 4) touha po vykoupen. Co se tk rozliovn vn substance od pomjivho, tedy skutenho od nejsoucho, stv toto v rozliovn absolutna jako vnho od veho ostatnho jako pomjivho. Rigorismus byl dostaten osvtlen v vodn kapitole Poznn a askeze. Klid je zadrovnm rozumu ped vemi smyslovmi vjemy, vyjmaje pouvanch text. Sebevlda stv v odvrcen zevnch smyslovch stroj od vech objekt mimo ve jmenovan. Odkn stv v tom, e smyslov stroje piveden k odvrcen odkaj vem ostatnm objektm mimo jmenovanm; tak stv v upoutn od nazench ritulnch kon. Trplivost je snen protiklad, jako je kup. horko a chladno. Soustednost spov v tom, e koncentrujeme rozum, odtaen od smyslovch pedmt, pi studiu text na jemu odpovdajc pedmt. Vra je dvrou v slovo mistrovo, text a podobn. Tak vybaven poznvajc je oprvnnm kem uen mistr. Pedmtem (objektem) uen, kter m bt poznn, je v ist duchovnosti stvajc jednota intelektu s absolutnem, protoe toto je hlavnm pedmtem nauk vech esoternch kultur. Odvodnn potom stv v pomru on jednoty, kter m bt poznna jako objekt uen, k esoternm textm ji sdlujcm a platnm jako smrnice. Konenm elem je odstrann nevdomosti vztahujc se na jednotu, kter m bt poznna a dosaen blaenosti, kter je jsoucnem jednoty.

17

b) Zatenost nevdomost.
Zatenost stv zatovnm skutenho neskutenm; sanskritsk texty pouvaj k vkladu tohoto aforismu jedinenho pkladu: kusu provazu, o kterm je pece jisto, e nen hadem, zatovanho pedstavou hada. Skuten je ze jsoucna, ducha a blaenosti sestvajc nedvojn absolutno. Neskuten je celkov komplex neduchovnho, kter koen v nevdomosti. Nevdomost je ze t utvejcch prvk dechu, vody a ohn sestvajc, vdn protipostaven, nedefinovateln jako jsouc ani nejsouc, ili ve, co m formu v ase. e jsme nevdouc, poznvme zvnitnnm. Tato nevdomost bude projednvna dle toho, je-li pozorovna ve svoj celistvosti i dle jej jednotliviny, jako jedno nebo jako nejedno. Pklad: jako oznaujeme stromy ve vztahu na jejich celek pojmem les jako jednotu, nebo jako oznaujeme jednotliv vody se zetelem k jejich celistvosti jako vodstvo, tak oznaujeme jako mnoh se jevc, na intelekt se vztahujc nevdomosti se zetelem na jejich celek jako jednotu. Tato celistvost sestv, pokud je j pikldna vysok npl, pevn z istho dechu, vyjdenho hlskou Alef. Duchovn, touto celistvost zaten, protoe jsou mu vlastn vlastnosti vevdoucnosti, vemoci a vevldy, je oznaovno jako nezjeviteln, vnitn vodtko, pina svta, Bh n a naich otc, hebrejsky ELOHE VELOHE ABOTHENU, v sanskritu IVARA. Jeho vevdoucnost spov v tom, e prozauje celistvost nevdomosti. Ona celistvost nevdomosti tvo, pokud jest pinou veho, jeho pinn tlo. Pokud ve v nm dochz klidu, je hlubokm, tkm spnkem. Pokud toto pinn tlo, sestvajc z celistv nevdomosti, je plno vlastnost a pokud toto tlo ho obklopuje jako obal, nazv se jeho slastnm obalem. Proto je tak oznaovn jako msto rozluovn hrubho od jemnho rozprosten svta. Jako oznaujeme les v ohledu na jeho jednotlivinu nzvem stromy jako mnohost, nebo jako oznaujeme vodstvo v ohledu na jeho jednotlivinu jako jednotlivou vodu, tak oznaujeme nevdomost ve vztahu na jej jednotlivinu jako mnohost tto. Esotern texty svd souhlasn: Kouzlem klamu kr Bh v mnoha postavch. Pi tom je pouvno pojm jednotlivina nebo celek dle toho, vztahuj-li se na jednotlivou nebo celistvou nevdomost. Tato jednotlivina stv, pokud jsou j pikldny ni zaten, pevn ze zneitnho dechu, tedy pestavenho vodou a ohnm, tj. hlskami Mem a in. S jednotlivinou nevdomosti zaten duchovn, protoe jsou mu vlastn vlastnosti nevdoucnosti, nevemocnosti atd., nazv se Moudr; prozauje jen jednotlivou nevdomost. Jeho jsoucnost jako moudrho stv v tom, e nen pli prozaujc, pokud jsou mu pikldna jen nezeteln zaten. Ona jednotlivina nevdomosti tvo, pokud on je pinou vdom jstv, jeho pinn tlo. Pokud toto tlo, stvajc z jedn jednotliv nevdomosti, je plno libosti, a pokud ho obklopuje jako obal, nazv se jeho slastnm obalem. Jakmile ve v nm dochz klidu, je hlubokm, tkm spnkem. Prv proto je tak nazvn mstem rozluovn hrub a jemn tlesnosti. Pi tom se dje, e tito oba Bh n a naich otc a moudr povaj slasti prostednictvm jemnch, duchovnch nahromadnch funkc. Nebo texty prav: Slast povajc, vdom za sta majc ,moudr; s tm souhlas pln vdom, kter m probouzejc se: Spal jsem dobe, nebyl jsem si vdom nieho. Mezi obma, tedy mezi celistvost a jednotlivinou nevdomosti jako mezi lesem a stromy nebo mezi vodstvem a jednotlivmi vodami nen rozdl.

18

Dle tak mezi onou nevdomost zatenm Bohem nam a naich otc a moudrm jako mezi lesem a stromy uzavenm prostoru nebo mezi ve vodstvu a v jednotlivch vodch se zrcadl obloha nen dn rozdl. On jest Pnem svta kaj texty. Nue ale, jako existuje pro les a stromy a od obou uzaven prostor nebo pro vodstvo a jednotliv vody a v nich se zrcadlc obloha je obnejc, neohranien, tedy hranicemi nezaten svtov prostor prv tak existuje i pro nevdomost a oboje nevdomost zaten duchovnosti je obsahujc, nevdomost nezaten duchovno a toto je nazvno tvrtm. Blaen uklidnn, nedvoj, nedvojn, to jest ono tvrt prav texty. Toto z ist duchovnosti sestvajc tvrt, pokud je pedstavovno jako od nevdomosti nerozlien, pirovnateln k rozhaven kovov kouli, tvo vlastn smysl Velikho jmna JHVH, tj. emha-mefora, Velk m, a pokud je pedstavovno jako od nevdomosti rozdln, tvo metaforick smysl Velikho jmna, oznaen pojmem EHJEH AER EHJEH Jsem kter Jsem. Duch je oivujcm principem mysli. Jeho lohou je k danmu pojmu nalzt ideje a na druh stran dt jim vraz. Tmto vrazem a pedchozm zpsoben subjektivn stav mysli, jako doprovod pojmu, je sdlovateln potom dle. stmi mysli, jejich sjednocenm vznik oivujc princip mysli, jsou pedstavivost a rozum. V tvrm ohledu m pedstavivost svobodu, jet nad onu svoji souladnou souzvunost k pojmu, ale nehledan, dodat rozumu nevyvinutou ltku, na kterou tento ve svm pojmu nebere ohled a kterou pouv subjektivn k oiven tvrch sil. Pedstavivost jako produktivn princip intelektu je velmi mocn v tvorb jin povahy z ltky, kterou j dv skuten. Petv ji nejen dle zkona analogie, ale i dle princip, kter se nachzej v intelektu ve; duch pi tom pociuje slast svobody, nezvisl na zkonu asociace, dle kterho sice zskv ltku, ale kterou zpracovv k nemu zcela jinmu. Pi tom nastv, e oba, Duch svta, kter je Pnem svta a individuln duch moudr, prostednictvm jemnch, duchovnch sloench funkc nevdomosti provaj slast samostatn existence.

c) Degenerace.
Nevdomost m dva ply, nazvan degenerac a emanac. Empirick skutenost ns obklopujc je pouhm zjevem, od kterho se odliuje prav skutenost jako jsoucno, jstv, vc o sob. Pro ale poznvme stle jen zjevy a ne pravou jsoucnost? Co se stv clonou mezi poznvajcm subjektem a pravou skutenost? Odpov: fantm materie, komplex subjektivnch faktor jako zm apriornch forem intelektu, tj. prostoru, asu a pinnosti; z tchto posledn, v ase a prostoru objektivn zen, jev se jako substance, kter trv pi vech zmnch stav. Tato v prostoru objektivn zen pinnost jako substance stav se jako clona mezi poznvajc subjekt a jedin, skuten absolutno, jako mrano mezi oko a Slunce. A pro tuto v asoprostoru objektivn zenou pinnost je intelekt podroben veobecn degeneraci, degeneraci, kter je mu vrozena, protoe zrozen ve hmot zskv apriorn formy, tj. komplex subjektivnch faktor. Tato vrozen degenerace je pinou toho, e intelekt, akoliv v pravd je toton s absolutnem, nepociujcm rozko, bolest, ani innosti i poivanost, propad bludu nleet kolobhu dn, bt innm a trpnm a pociovat rozko i bolest jako je tomu ve vztahu k vlastn nevdomost obklopenmu provazu, vytvejcho potom pedstavu hada.

19

d) Emanace.
Jako nevdomost vyvol na provazu j obklopenm blud hada, vyvolv i v jstv j zakrytm jeho vlastn silou blud rozprosten svta prostednictvm emanace a dle ivl. Tohoto druhu je emanan sla nevdomosti. Proto texty prav: Od symptomu a po Malkuth vytv emanan sla cel svt. Duchovn, kter je zateno obma silami nevdomosti, degenerac a emanac, nazv se, pokud pevauje jeho vlastn jsoucnost, psob pina; jakmile pevauje jeho zaten nevdomost, hmotn pina svta. Tak jako pavouk ve vztahu k pavuin: dokud pevauje jeho vlastn jsoucnost, je psob (silou) pinou pavuiny; jakmile ale pevauje jeho tlesnost, je hmotnou pinou pavuina. Z duchovnho, je-li zateno nevdomost vlastnc emanan slu, vznikaj, pokud v n pevld Mem, postupn tyi ivly. Pi vzniku tchto ivl pevauje v jejich pin Mem, jak je zjevno z pevahy neduchovnho v nich. Potom nastane, e ti utvejc principy, Alef, in a Mem v tchto ivlech, dle toho jak dotyn utvejc prvek je obsaen v pin, tj. v duchovnm zaten nevdomost, mohou vystoupit. Tyto utvejc prvky jsou nazvny jemnmi, ili jet nevytvoenou tveic ivl spolu s ptm. Z nich vznikaj na jedn stran jemn tla, na druh stran hrub ivly. V esoterismu indickm jsou jejich souvztanmi pojmy sattvam, raas a tamas,3 v esoterismu egyptskm rtu, sra a arzenik, v evropsk spagyrii mercurius, sulphur a sal (rtu, sra, sl). tveici ivl: vzduch, ohe, voda a zem. Ono pt nazvaj Indov ter (akaa), Egypan pneuma, evropt spagyrikov prchavm duchem, kvintesenc. Jemn tla (nazvaj Indov) sestvaj ze sedmncti st a nazvaj se psychickmi tly. Tyto sti jsou: pt poznvacch smysl, intelekt, rozum, pt stroj innosti a pt dech ivota. Poznvac smysly: sluch, hmat, zrak, chu a ich. Tyto vznikaj ze zjednotlivench alefovitch st ptho a ty ivl: z ptho sluch, ze vzduchu hmat, z ohn zrak, z vody chu a ze zem ich. Intelektem je nazvna ona funkce vnitnho stroj, jej kvalitou je rozhodnut. Rozumem se nazv ona funkce vnitnho stroje, jej kvalitou nebo kvalitami jsou rozhodnost a nerozhodnost. V tchto obou jsou poznvac smysly a stroje innosti spoluastny. Tyto opt vznikaj ze zjednotlivench alefovitch st onoho ptho a ty ivl. Z alefovitch soust onoho ptho sestvaj poznvac smysly, intelekt a rozum proto, e svoj podstatou jsou objasujc. Intelekt spolu s pti poznvacmi smysly tvo pkrov poznvacho druhu. Tento obal poznvacho druhu vzhledem k bludu bti povaem a initelem, je nazvn reji svta propadlou, v tomto a na onom svt putujc individuln du (hebrejsky ruch, sanskrt.: iva, egypt.: bai). Oproti tomu rozum spolu s strojmi innosti vytv rozumovit pkrov. stroje innosti se nazvaj: hlasivky, ruce, nohy, stroje vymovac a stroje plozen. Tyto vznikaj ze zjednotlivench inovitch stic, onoho ptho a tveice ivl; objektem hlasivek je tn, zbvajc tyi maj za objekt pt hrubch prvk, tj. ono pt a tyi ivly ve stavu pdu, tj. jejich pedpokladem je svt smysl v jeho celistvosti. Dechem ivota v jeho pateru jsou: 1) dech smujc nahoru a majc sdlo ve pice nosu, 2) dech smujc dol a majc svoje sdlo ve vnitnostech, 3) dech smujc na vechny strany a sdlc v celm tle,
3

Sattvam = istota, raas = pohyb, tamas = temnota.

20

4) dech sdlc v krku a vedouc vzhru, kter je duchem vstupu due a tla, 5) dech sdlc uprosted tla a zpsobujc asimilaci potravy a npoje. Tchto patero ivotnch dech vznik ze sjednocench inovitch stic onoho ptho a tveice ivl. Patero ivota dech spolu s pti orgny innosti vytv ivotn pkrov. Tento ivotn obal stv ze inovitch stic, protoe svoj podstatou je psoben. Mezi tmito obaly intelektuln je onen, kter tvo slu poznvac a je innho druhu. Rozumov obal tvo slu dostivosti a je nstrojovitho druhu. Tyto ti pkrovy i obaly v jejich spojitosti nazvaj se jemnm tlem. A uveden rozdlen jemnho tla na sedmnct st zakld se na pouvn tchto st: to znamen, e nepihl k teoretickm zvltnostem esoternch kultur, ale k praktickm potebm realizace. Proto jsou v tomto rozdlen rozliovny soustavy vdomho a podvdomho ivota. Soustava podvdomho ivota: patero ivota dech, zakldajc funkce respirace a nutricie, jako i pochody rozen a umrn. Odpovdaje anatomick skutenosti, dle kter z mozku na jedn stran vybhajc sensibiln nervy st do smyslovch orgn, a na druh stran motorick nervy do svalstva pohybov innosti, dochzme v realizaci k dvojit soustav vdomho ivota v podob intelektu a rozumu, jejich pedmtem je objekt. Jako oivujc a udrujc princip fungujc soustava podvdomho, tj. vegetativnho ivota, je rovnocenn strojm innosti i smyslm, protoe je jako ony agregtem; li se od nich tm, e jejm pedmtem nen objekt, nbr subjekt, co pro praktickou adaptaci nauk vech esoternch kol je zsadnho vznamu. Avak soudnost intelektu jako nejvy poznvac schopnosti, akoli nle soustav vdomho ivota, trv i v ivot podvdomm. Intelekt mnohdy nedojde k rozhodnut v ivot vdomm, co jej pivd v zoufalstv; v mnohch ppadech potom dojde k rozhodnut, tedy k dvodm uren vle v ivot podvdomm, tedy bez pouit smysl, kterto dvody potom pevede do ivota vdomho. Pkladem toho je rozeen problmu v hlubokm, tedy bezesnm spnku. Tak zde, jako v ppad ducha, tvo cel kosmick jemn tlo, pokud je jednm pedmtem vdom, celistvost jako les a vodstvo; pokud je pedmtem vdom jako mnostv, tedy jako stromy a jednotliv vody, souet jednotlivin. Touto celistvost kosmickho jemnho tla zaten duchovn nazv se vlknitm duchem, v kabbale Qadmiel (Mtatron), v Indii strtmn, protoe se vm provj a protkv a jako zosobnn bostv je opateno silami poznvn, dostnosti a innosti. Jako jemu nleejc nazv se tato celistvost vzhledem k jemnosti, kter se nachz v protikladu k hrubmu, smysly vnmatelnmu rozprosten svta pdem do hmoty, jeho jemnm tlem, i jeho temi pkrovy, nebo tak pro jej existenci z pedstav bdn snem, a proto pihlme-li k tomuto mstem vzruen hrubho rozprostrn svta, hrubho pdu. Oproti tomu duchovn, opaten onou jednotlivinou, nazv se svteln, protoe je opateno svtlu podobnm vnitnm strojm. Tm je emanace jemnho tla ukonena; odpovdaje hledisku celistvosti a jednotliviny je toto jemn tlo, pokud je objektem vdom, na jedn stran kosmick a na druh stran individuln. Duchovn, kter v nejjemnjm zakryt nevdomost bylo oznaeno jako Duch svta, Bh n a naich otc a jako jednotliv duch moudr stv se pkrovem jemnho tla Du svta, Ruch Elohim, Kadmielem kabbaly, strtmnem ili zosobnnm Hiranjagarbhou Ind a jako takov je opateno silami poznvacmi, dostnosti a psobenmi. Tto Dui svta protipostaven jednotliv due nazv se svteln (v kabbale ruch, sanskritu tajasa, egyptsky ba), protoe duchovn se v n jev jako odn objasujcmi vnitnmi schopnostmi, intelektem a rozumem.

21

Tak zde stv mezi Du svta a individuln du a mezi ist duchovnm tat totonost jako mezi lesem a stromy obklopenm prostorem se veobecnm prostorem svta. A nyn nastane, e tito oba, Due svta i individuln due, prostednictvm jemnch funkc rozumu pouvaj jemn objekty snovho ivota. Co znamen: jako Bh n a naich otc a moudr v hlubokm spnku, tak Due svta a individuln due vystupuj do prosted ve snovm ivot, tedy ve spnku vyplnnm sny, ve kterm hrub stroje a jim odpovdajc hrub svt bdn vyhasnuly, take od tlesnosti osvobozen Dui svta a individuln dui protipostavenm objektem stv se jedin jemn emanan rozprosten svta, tj. netlesn svt pedstav snu.

e) Pd do hmoty.
Nyn o tetm, doplujcm pedchoz, co bylo eeno o degeneraci a emanaci. Hrubmi prvky je onch pt initel utvench jet dle protiobsanmi. Proveden utven ptiobsanosti dje se tm, e od onoho ptho, tedy pneumatu a do posledn tveice ivl kad jednotliv z nich rozdl se do dvou polovin; z tak zskanch deseti st vdy prv polovina opt na tyi stejn sti; tyto jedny kad tyi sti se oddl od jim pinleejcch druhch polovin a spoj se s polovinami ty ostatnch initel. Pklad ivlu zem: zem = 1/2 zem + 1/8 vody + 1/8 ohn + 1/8 vzduchu + 1/8 pneumatu. Akoliv vech pt je utveno ze vech pti, jejich pojmenovn dje se na zklad pevahy. V pneumatu projevuje se tn, v ivlech: ve vzduchu tn, pocit; v ohni tn, pocit a postava, ve vod tn, pocit, postava a chu, v zemi tn, pocit, postava, chu a ich. Z tchto ptiobsanch utvench ivl a pneumatu sestv sedm sfr, tvocch konstrukci vesmru, jako i ve hrub ivotn. Sedm a ne mn, sedm a ne vce; sedm a ne deset, sedm a ne dvanct, jak bude jet uvedeno. Tak zde tvo ze vech druh hrub ivotnho utven hrub tlo kosmickho tvora, pokud je jednm objektem vdom, jako les a vodstvo jednu jedinou celistvost; jakmile stv se jako mnohost objektem vdom, jako stromy a jednotliv vody, soutem jednotlivin. Touto celistvost zaten duchovn nazv se v kabbale Ruch JHVH, sanskr.: Vaisnnara, protoe je zaujato bludem, bt celm lidstvem, nebo Nefe - ha olam, sanskr.: Virj, tj. astrln tlo svta, protoe se rzn rozleskuje jako rzn zc hvzdy. Tato jeho celistvost nazv se jako hrub tlo, nebo, protoe je pemnou potravy, potravinnm pkrovem, nebo tak, protoe je mstem hrubho povn, stavem bdn. Oproti tomu onou jednotlivinou zaten duchovn nazv se v kabbale nefe, sanskr.: visa, egypt.: ka, astrln dvojnk, protoe ani by se vzdalo jemnho tla, vstupuje do hmotnho tla, sprvnji vyjdeno pad do hmotnho tla. Tato jeho jednotlivina nazv se jeho hrub tlo, nebo jeliko je pemnou potravy, potravinnm pkrovem, nebo tak protoe je mstem hrubho povn, stavem bdn. Tak se stane, e tito oba, nefe-ha-olam a nefe, povaj pti poznvacmi smysly, pti strojmi innosti a tymi vnitnmi strojmi hrubch objekt. Tak zde stv mezi astrlnm tlem svta a astrlnm tlem jednotliviny tat totonost jako mezi lesem a jeho stromy; a jako lesem obklopen prostor je toton s prostorem svtovm, tak i astrlnm tlem svta, tak i astrlnm tlem jednotliviny pikryt duchovn je toton se veobecnm duchovnm. Mstem ale, ve kterm je v astrlnm tle pikryt duchovn ino, je stav bdn. V tomto stavu je svtovmu subjektu (vesmru) a jednotlivmu subjektu (lovku) jako objekt protipostaven svt hmoty, svt bdn. Tak vznik z ptiobsan utvench ty ivlu a onoho ptho hrub utven svta.

22

Tato rozprosten hrubho, jemnho a pinnho tla, tedy nefee, ruchu a neamahu (sanskr.: kranasarram) vytv jako celistvost velk rozprosten svta podobn jako celistvost zvltnch les veobecn, velik les, nebo jako celistvost zvltnch vodstev veobecnou vodn masu. A tak tak tvo celistvost nevdomosti zaten, od nefee (astrlnho tla) a po Boha naeho a naich otc, Elohenu velohe abothenu, dosahujc duchovn podobn jako od zvltnch les obklopen nebo od zvltnch vodstev zrcadlen svtov prostor jednu jedinou jednotu. Pokud od tchto obou, velkho rozprosten svta a jm zatenho duchovnho, ono nevdomost nezaten duchovn, pirovnateln prohaven kovov kouli, je pedstavovno jako nerozlien, vytv vlastn smysl kabbalistickho jmna ELOHIM, a jakmile je pedstavovno jako odlin, vytv jeho metaforick smysl: ELOHA. Tm jsou vyloeny degenerace, emanace a pd zatujc skuten neskutenm, nevdomost, pokud jsou degenerace, emanace a pd veobecn lidskmi.

f) Polemika.
V pedchzejcm odstavci je jasn vysloveno, e a dosud vylen teoretick st realizace uen mistr zabv se kosmogoni a androgoni v jejich soubnosti z hlediska psychologickho. Proto speciln nepojednv o zkladnm kosmogonickm problmu prostoru, kter dle tradin kosmogonie byl vymezen esti jedinen monmi kombinacemi t utvejcch prvk, Alefu, Memu a inu a zrcadlenm tchto kombinac, take nemluv o specilnch prostorovch vztazch t celistvost pinnho tla, tj. Adama Kadmona, jemnho tla, tj. Adama Protoplasta a hrubho tla, tj. Adama Beliala, jak jsou dny sly 12, 36 a 72. Nem toti toho ani zapoteb, protoe v pojmu onoho ptho pojem ji vymezenho prostoru uzlovmi body prostorov pky a djit reje svta je spoluobsaen. Teoretick st realizace, aby vytvoila potebn pedpoklady pro praxi, vychz na vech tech polch, tj. archetypu, stvoen a utven z pojmu sly, jak se tato na nich jev a na poli utven svta v hrubm tle jet dle z pojmu sedmi sfr, kter vymezuje asov vztahy utvejcch sil vzhledem k prostoru. slo ti: utvejc prvky Alef, Mem a in. slo pt: patero sil. slo sedm: odhaluje ve, co je podrobeno asu; je dno asovm rytmem kosmickho roku, a nikoliv spekulativn libovl interpret astrologie. Proto vechny pokusy rozit poet sfr na deset podle potu znmch planet a dle potu kabbalistickch sefir, nebo na dvanct dle potu znamen zvetnku jsou nesmysln. Druh st polemiky vztahuje se na pt initel, uinnch jet dle pti obsaenmi. Ptiobsanost vznik tm, e polovin jednoho kadho z initel je pimena vdy jedna osmina kadho z ostatnch. Tato pednen teorie smsi nachz se ale v rozporu s dle uvedenou teori akumulan, dle kter se projevuj v pneumatu tn, ve vzduchu tn a pocit, v ohni tn, pocit a postava atd. jak uvedeno. Dle teorie smsi jsou kadmu z pti initel pimeny sti vech ostatnch ty, take potom mus tak vech pt zkladnch vlastnost pneumatu a ivl ve vech ptiobsan uinnch initelch zjevn vystoupit. Dle teorie akumulan vychz ze jsoucna pneuma, z tohoto vzduch, z nho ohe, z ohn voda a z tto zem. Dsledkem tto teorie je, e kad z pti initel spoluvlastn kvality onoho, ze kterho vyel, take nakonec initel zem je slyiteln, pociovan, viditeln, chutnateln a ichateln. Rozpor obou teori zstv v realizaci nevyeen a pravda me bt poznna jedin v ppad, mohou-li jemn prvky stt se objektem poznvacch smysl jako jimi jsou hrub initel, take by potom pelo een otzky z pole teoretickho na pole praktick. Tet st polemiky nebyla zeteln vyslovena a tk se onoho, co je vlastnm, skutenm a pravm jsoucnem subjektu poznn.

23

V tomto smru nutno roztdit stvajc nzory do t skupin: materialistick, spiritualistick a esotern. Nzory materialistick jako jsou: hmotn tlo je onm jsoucnem smyslovho stroj; fyziologick initel; rozum. Nzory spiritualistick jako jsou: intelekt je onm jsoucnem; nevdomost, protoe intelekt jen v ojedinlch ppadech me za hlubokho spnku dojt k dvodm uren vle; nevdomost zaten duchovn: tento soud zakld se na vjemu, e v hlubokm spnku nejsme vdomi sebe samch atd., kterto soud by mohl vst k nesprvnmu vkladu realizace uen Mistr; nic je onm jsoucnem: v hlubokm spnku jsme nim, protoe probuzenmu vjem vlastnho nejsoucna stv se objektem. e hmotn tlo a vechny dal postupn vypoten principy nejsou pravm, skutenm jsoucnem, je zjevno z toho, e dvody pedchzejcho nzoru v uveden posloupnosti jsou vdy vyvrceny dvody nzoru nsledujcho. Poslednm ze spiritualistickch nzor, e jsoucnem je nic, samozejm neme bt vyvrcen dvody dnho z pedchzejcch, protoe vechny dvody pedchozch jsou vyvrceny jm. Avak i tento posledn princip je vyvrcen argumentac tradinho mylen esoterickch mistr; nezabvme se j, protoe jak empirick, tak i transcendentn mylen mus zneuznat takovou argumentaci jako nejsouc, neskutenou, nerelnou. Tato st polemiky me bt rozeena pouze jedinm: Zvnitnnm metaforickho smyslu Velikho Jmna JHVH, tedy jmna EHJEH AER EHJEH, JSEM KTER JSEM, kterto zvnitnn vytv podmnku pronesen soudu: JECHIDAH. tvrt st polemiky vztahuje se na ona msta zkladnch text, kter mluv o sveden lovka vymi tvory. Tato msta text jsou po formln stran dvojstrannho soudu, zakldajc konkrtn stupe poznn nemysliteln a smn. Empirie nepoznala vyho tvora ne je lovk. Empirik, padl do rozumu, hj svj pd. Ale sveden vymi tvory opakovalo se bhem djin lovka mnohokrt, jak to dokazuje ivot mnohho z 1) genilnch lid a 2) esoterik vysokho zasvcen, tedy dvou druh lid, doshnuvch schopnost tvrho soudu. Co je to genialita? Vzorn originalita subjektu ve svobodnm pouvn poznvacch schopnost. A v tto svobod nachz se nebezpe gniova sveden k pdu do empirie, do hmoty. Co je to zasvcen vysokho stupn, specieln magickho? Zskan ingenium dvat prod pravidla. A v tom tkv zasvcencovo nebezpe sveden k pdu do empirie, do hmoty. Pro? Toto pro ale zcela osvtluje vklad pojmu ingenium. Ingenium je stavem mysli, kter nastv sjednocenm intelektu v odvu pedstaviv sly s rozumem a urit pomrnosti obou. Za tohoto stavu mysli nachz se ale pedstaviv sla pod tlakem rozumu; to znamen, e me bt podrobovna omezen bt adekvtn pojmm rozumu, tj. pojmm prody! Tm je monost sveden k pdu psychologicky osvtlena. Pt st polemiky vztahuje se na argumenty racionlnho mylen, e uen Mistr uznv dva bohy; v zvru navazuje na tvrtou st polemiky. Vechny ely v prod jsou empiricky podmnn, take mohou bt intelektem dny pouze apriori. Pokus intelektu, z elu prody usuzovat na jej pinu a na kvality tto piny nazvme fyzikoteologi. A pokus intelektu, z estetickch a morlnch el intelektulnch tvor v prod, kter mohou bt poznny apriori, usuzovat na (vy, ba) nejvy pinu a jej vlastnosti nazvme etikoteologi. Ony formy, kter nevytvej objektivn pedstavu pojmu, kter je dn, ale jako vedlej vtvory pedstavivosti vyjaduj s danm pojmem spojen nsledky a pbuznost tchto s jinmi, nazvme atributy, pvlastky objektu, jeho pojem jako intelektuln idea neme bt adekvtn vyjden. Dle tradice konenm elem lovka je dojt vykoupen; vykoupen nastv tm, e subjektivn jsoucno poznvajcho je poznno jako toton s nejvy, absolutnm jsoucnem. Na zklad toho poznn tto totonosti obou je celm obsahem esoternho poznn. Avak jsoucno dle tohoto, je-li objektem poznn a objektem nevdomosti, li se dvoj formou, kterou se jev: bez pvlastk a opaten pvlastky.

24

Jeden a t objekt neme ale bt pvlastkov a pvlastk prost, utven a bez tvaru; absolutn jsoucno proto je o sob bez pvlastk, postav, rozdl a uren. Toto esotern jsoucno stv se exaktnm tm, e nevdomost mu pikld uren za elem uctvn. Zatovn absolutnho jsoucna urenmi je bludem intelektu, jeho rozhodnut potebn k konm vle jsou zaloena na dvojstrannch soudech. Formln strana takovch soud vede k fyzikoteologii, kdeto kontemplativn k etikoteologii: ob strany jsou nutn relativn. Jedin, co se o esoternm jsoucnu d vypovdt je, e nen nejsouc. Je proto jsoucm; je-li ale tento pojem chpn exaktn, je esotern jsoucno nejsoucm. Na zklad toho je rozdln od veho, co znme, jako i od veho, co neznme. Esotern misti zodpovdaj pln vechny otzky vetench k tkajc se esoternho jsoucna mlenm. Esotern tradice stanov skutenost tohoto jsoucna jako duchovnost (inteligenci). Tm ho ale nezatuje dvma znaky (mnohost), protoe oboje je toton, pokud stv skutenost tohoto jsoucna v duchovnosti a skutenost duchovnosti v jsoucnu. Prediktem, kter tradice mistr jsoucnu o sob pikld, je blaenost jako negativn vlastnost, jako bezbolestnost, kter nle jedin absolutnmu jsoucnu, protoe co je od nho odlin, je trpc, zaten nevdomost. Oproti tomu pvlastkov pedstavy absolutnho jsoucna vrchol v pojet tho jako piny svta, Elohenu velohe abothenu, kter je postaven svt smysl jako j ovldan. Objektivn zen pina v jejch asovch vztazch k prostoru vytv pojem sly, kterto sla jako pina svta se nazv Kadmiel (Mtatron). Nutn pechod aktuality tohoto pojmu jako sly do dalch potenc nen zapoteb ji lit. Esotern tradice na mnoha mstech, jako ku pkladu v ppad Eliy ben Abuji, varuje dtkliv ped uznnm Kadmiele za jedin skutenho, absolutn jsoucno z dvodu, e je pinou dn svta smysl. Jako personifikace vle k svtu a k pedstav svta je Kadmiel svm uznnm omezen na stanovisko svtskho reje, pramencho z nevdomosti, tj. na stanovisko rozumu, kter v nejvym smyslu nem dnou realitu. Uen Mistr neuznv tedy dvou boh, i jet dnes existujc nebezpe sveden v jeho nejvym monm pedstaviteli vych tvor je tm tak z hlediska magickho zcela objasnno.

g) Odstrann degenerujcch zaten rozporu dvojstrannch soud.

Na tomto mst pechzme k praktick sti realizace. Odstrann degenerujcho zaten nevdomost peklenutm rozporu dvojstrannch soud, kterto dvojstrannost je pinou intelektulnho rozkolu, dje se tm, e neskuten, nevdomm podmnn rozprosten svta, spovajc na zneuznn skutenho, je stupovit pevdno v jedin skuten, v absolutno. Stupovitost pevodu v jeho technickch podrobnostech, souhlasnch s vvojovmi stupni uen Mistr, jako i nutn podrobnosti o jednotlivch druzch intelektulnch soud tvo pedmt adaptace poznvac teorie uen Mistr, tmto pedmtem se zabvme ve tet kapitole ptomn knihy. Odstrannm degenerujcho zaten stv se onen (blud) had, jeho pedstava se vynoila na zklad zneuznn, tedy nesprvnho posouzen provazu, opt tm, m ve skutenosti je provazem. Toto pirovnn znamen: 1) Hrub tla spolu s objekty jejich poivanosti, se sedmi sframi a tyto obnejcm kosmem, to ve stane se odstrannm degenerujcho zaten opt jejich pinou utvejcmi, ptiobsanmi uinnmi tymi ivly a pneumatem; 2) Tito ptiobsaenmi uinn initel, opaten tnem atd., jako objekty vjemu, spolu s jemnmi tly vichni tito stvaj se opt jejich pinou tvoc ptic, kter nen ptiobsanou. 3) Tato nikoliv ptiobsan ptice initel, opaten kvalitami t utvejcch prvk, Alefu, Mem a inu stv se opt v poad protipostavenm jejich vzniku jich pinu tvoc, nevdomost zatenou duchovnost. 4) Nevdomost, spolu s nevdomost zatenm duchovnm (neamahem) v ele s Elohe velohe abothenu, Bohem nam a naich pedk, stanou se opt jim za nosi sloucm, nezate25

nm duchovnm, absolutnem, jechidou, onm tvrtm, kter jest vyjdeno v pojmu Velikho Jmna JHVH.

h) Poznn Pravdy, pojem totonosti.

Teori o zaten nevdomost a prax peklenut rozporu soud a tm rozkolu intelektu, zskv se zn jistota pravdy o smyslu prvch dvou hlskovch initel Velikho Jmna JHVH, tedy o Jodu a prvm He. Toti: 1) celistvost nevdomosti a toho, co z n vychz (rozum), 2) touto celistvost zaten, atributy Vevdoucnosti atd. charakterizovan duchovn (intelekt, chajah), 3) celistvost nevdomosti nezaten duchovn (absolutn intelekt, jechidah), pokud se jev jako jednota v pirovnn k on kovov prohaven kouli, tvo vlastn smysl prvho initele Velikho Jmna, Jodu, proto tak seln hodnota Jodu obn deset (10). Oproti tomu nezaten duchovn slouc za nosi zatenost obtnmu duchovnmu, tvo metaforick smysl psmene Jod ve Velkm Jmnu. Proto seln hodnota Jodu, deset (10), me bt matematicky redukovna na selnou hodnotu jedna (1). Dle: 1) jednotlivina nevdomosti a toho, co z nevdomosti vzchz, 2) touto jednotlivinou zaten, jako mn vdouc atd. charakterizovan duchovn a 3) s n nezaten duchovn, pokud se jev jako jednota v pirovnn k on prohaven kovov kouli, tvo vlastn smysl druhho initele Velikho Jmna, psmene He. Oproti tomu nezaten duchovn, slouc za nosi zatenost obtenmu duchovnmu, jako tvrt, vnitn blaenost vytvejc duchovn (kteis) tvo metaforick smysl druhho initele Velikho Jmna, psmene He. Proto seln hodnota psmene He obn pt (5). Nyn je mono vyloit smysl Velikho Jmna. Velik Jmno JHVH pivd na zklad v nm obsaench t vztah dvou prvch psmen, tedy Jodu a He, (pojem) pojmem nedlitelnho, absolutnho jsoucna k uvdomn (jeho dlmi pojmy jsou prostor, as a pinnost). Temi vztahy jsou: 1) mluvnick koordinace obou psmen (Jah), 2) pomr obou pojm jako oznaujcch (predikt) k tomu, co m bt oznaeno (subjekt), 3) pomr obou pojm k vnitnmu jsoucnu, tedy k jstv, jako metaforicky oznaujcch k tomu, co m bt metaforicky oznaeno. Nejdve o vztahu mluvnick koordinace. Jako ve vt tento jest onen Rudolf mluvnick koordinace stv v tom, e Rudolfa ptomnho asu oznaujc slovo tento a Rudolfa minulho asu oznaujc slovo onen jsou vztahovny na jednu a tou osobu, stv mluvnick vztah ve Velikm Jmnu v tom, e prv initel Jod, kter oznauje duchovn charakterizovan jako Neviditeln atd., a druh initel, He, kter oznauje duchovn charakterizovan jako ne-neviditeln, jsou oba vztahovny na jedno a tot duchovn. Nyn o pomru obou pojm jako oznaujcho (prediktu) k oznaenmu (subjektu). Jako v hoen vt mezi slovem tento oznaenm ptomnm Rudolfem a mezi slovem onen oznaenm dvjm Rudolfem vylouenm rozdlnosti obou od sebe stv pomr mezi nimi jako oznaujcho k oznaovanmu, prv tak plat ve Velikm Jmnu mezi psmenem Jod, kter oznauje jako neviditeln charakterizovan duchovn, a mezi psmenem He, kter oznauje duchovn charakterizovan jako ne-neviditeln, na zkladu vylouen rozdlnosti obou od sebe, pomr obou pojm jako oznaujcho (prediktu) k oznaovanmu (subjektu). Konen o pomru metaforicky oznaujcm k metaforicky oznaovanmu.

26

Jako v hoen vt mezi slovy tento a onen, neboli mezi odpovdajcmi pojmy na jedn stran a mezi nepihlenm k rozpornm dvojstrannm uenm ptomnho a minulho asu, bezespornm Rudolfem na stran druh, stv tak pomr mezi metaforicky oznaujcm a metaforicky oznaovanm; a prv tak je i ve Velkm Jmnu, mezi psmeny Jod a He nebo odpovdajcmi pojmy na jedn stran, nepihlenm k rozkolnm urenm neviditeln a ne-neviditeln, a mezi bezrozpornm duchovnm na druh stran pomr mezi metaforicky oznaujcm a metaforicky oznaovanm. Toto se nazv partiln - metaforickm zpsobem vyjadovn. Nutno si povimnout, e v pouit vt stv metaforick zpsob vyjadovn a nikoliv vlastn, jako je tomu ku pkladu ve vt: Bda jest hok. Nebo v tomto ppadu (Bda jest hok.) stv mezi pojmem hok jako kvalitou a pojmem bda jako substanc, za vylouen jinch kvalit, kup. sladk, a jinch substanc, kup. pse, oboustrann spojen jako oznaujcho, a oznaovanho, ili jednota mezi jednm z obou jako oznaenmu s druhm, a kdy toto spojen ili jednota je potvrzena jako vlastn vpov, nebo j neodporuje dn jin poznvac dvod, mme zde vpov ve vlastnm smyslu. Chtli-li bychom ale tak v naem ppad, mezi psmenem Jod jako neviditeln charakterizovanm duchovnm a psmenem He jako viditeln charakterizovanm duchovnm, vylouenm rozdlnosti mezi nimi potvrdit jako vlastn smysl oboustrann spojen jako oznaujcho a oznaenho, ili jednotu mezi jednm z obou jako oznaenm s druhm, budou tomu odporovat jin poznvac dvody, jako kup. vjem, take zde neme bt pijata dn vpov ve vlastnm smyslu. Na druh stran nen v JHV tak dn metonymie, jako je kup. ve vt: Na Vltav jest usdlena prask obec. Nebo v tto vt, kter oznauje Praskou obec jako nesenou a Vltavu metonymicky jako jej nositele, vlastn smysl by znamenal nco zcela rozporn, take je nutno vbec nepihlet k vlastnmu smyslu slova Vltava a naopak metonymicky rozumt msto toho vltavsk behy, take zde skuten stv metonymie. Oproti tomu v naem ppad bude spovat vlastn smysl v tvrzen jednoty duchovnho charakterizovanho jako neviditeln a viditeln; a tento vlastn smysl je jen sten rozporn, ani by bylo teba vzdt se tak druh sti. Proto jin pln petvoen vkladu, jako v ppadu slova Vltava zde nen douc, take pijmout metonymii je nepstupno. Nelze ale tvrdit, kdy prv tak jako jsme se vzdali vlastnho smyslu slova Vltava a substituovali na nho smysl slova beh, vzdme se tm zpsobem vlastnho smyslu psmene Jod nebo He substituujeme, e bude metonymii tak. Nebo v onom ppad nepojm se slovo beh, mysl se ale metonymicky jeho smysl, jeliko byl pi tom mysl tak myslet; kdeto vnmme-li hlsky Jod a He, myslme na jejich smysl; a pi tom nastv mysl, e m bt u jedn hlsky metonymicky myleno na druh. Dle je nutno v JHV nepojmout dnou nemetonymii, jako kup. ve vt: Mkk kresl. Samozejm smysl vty, pokud pipisuje mkkmu kreslen, si zde odporuje; ale rozporu mono ujt, kdy ani by bylo oputno od pojmu mkk, je mu dn jin vznam jeho doplnnm: uhly jako nositelem, take zde stv ne-metonymie. V naem ppad je oproti tomu tak vlastn smysl, pokud tvrd jednotu duchovnho, charakterizovanho jako neviditeln a ne-neviditeln, sob odporujc; ale zde ned se rozpor peklenout tm, e jako ve vt mkk kresl, bez upoutn od vlastnho smyslu poukazuje se na nco s tm spojenho, take pijmout ne-metonymii neme bt zde dvodn. Nesm se ale tvrdit, e psmeno Jod nebo psmeno He pi peklenut jeho rozporn sti a za podren nesporn sti m oznait metaforicky cel psmeno He nebo cel psmeno Jod, protoe jinm zpsobem neme bt pojat partiln - metaforick zpsob vyjden. Nebo nejde o to prostednictvm jednoho psmene kup. He st jeho vznamu (neviditelnost) a cel vznam druhho psmene mt souasn na och; a nejde tak o to pojmout jedno psmeno ve vlastnm smyslu a potom se opt odvolat na jeho chpn v metaforickm smyslu. Tedy jako ve vt: Tento jest onen Rudolf, protoe pi vlastnm smyslu tto vty stv mezi minulm a nynjm Rudolfem sten rozpor, rozporn st vztahujc se na minulost a ptomnost je vzdna a podruje se jenom st nesporn, toti Rudolf, nutno u tech psmen JHV Velikho Jmna, 27

jeliko pi vlastnm smyslu tchto t psmen stv rozpor mezi duchovnm, charakterizovanm jako neviditeln a jako viditeln, vzdt se rozporn, jako viditeln a neviditeln charakterizovan sti tchto t psmen a podret jedin nesporn, nerozdlen ist duchovn. Ukzali jsme skeptikm, jak n nezasvcen ptel Rudolf, hok bda, prask obec naich ptel usdlen na Vltav a mkkost kreslskho uhlu mohou vst k odhalen skrytho vznamu nejtajemnjho, nejmocnjho a nejvzneenjho: Velikho Jmna JHVH.

i) Poznn absolutnho osvcenm.

Misti:

e i vsledek mylenm zaten nemn starch Mistr uen. innost mysli nutn je kol absolutna nevdomosti pkrov spaluje. Dospli jsme tam, kde nutno vyloit vlastn smysl zvnitnn kabbalistickho Jmna EHEJEH AER EHEJEH JSEM KTER JSEM. Kdy byl po studiu zatenosti, odstrann zatenosti a temi psmeny Velikho Jmna JHVH odhalil zhadn smysl nedlitelnho Absolutna, zskal k uen magickch Mistr ingenium, schopnost tvrho soudu, umoujc mu poznat absolutn Pravdu ve vem a vude. Pechz potom k stavu mysli utvejc se k postav nedlitelnho jsem jeho povahou vn, ist, skuten, nejvy blaenost jsouc, nekonen, nedvojn Absolutno. Tento stav mysli, akoliv je pouze odleskem duchovnho, d se pesto na vnitn nedliteln esotern Absolutno; vede tm k odstrann nevdomosti vztahujc se na absolutno. Jako sho tkanina, sho-li vlkna jsouc pinou tkaniny, tak kdy byla odstranna nevdomost, pina vech ink ve svt, byla i celistvost ink nevdomosti odstranna a s nimi potom tak i onen stav mysli, utvejc se k postav nedlitelnho, k nim nleejc. Pitom nastane, e v onom stavu mysli se jen zrcadl duchovn jako svtlo svtilny nen schopno prozit jas Slunce, ale je Sluncem pekonno protoe onen stav mysli nen schopnm sebeznou, vnitn, nedlitelnou nejvy skutenost prozit, ale je touto skutenost pekonvn, take po odstrann onoho stavu mysli, kter je jen jednou st nevdomosti lpc na duchovnm, ono zrcadlen duchovn jako po odstrann zrcadla miz i zrcadlen obraz oblieje a zstv jen obliej sm stane se pln a zcela vnitn, nedlitelnou nejvy skutenost. Proto nestv mezi msty text jako: mylen m bti zeno a co mylenm je nemysliteln dn rozpor, nebo i kdy se piznv, e innost je zatena mylenm, nen teba, aby i vsledek tto innosti byl mylenm zaten. Jinak je tomu, utv-li se duchovn stav k postav neivotnho objektu. Nebo kdy se poznv: toto jest ndoba, in stav mysli, utvejc se k postav ndoby, dve nepoznanou ndobu k svmu objektu, odstrauje na ni se vztahujc temnotu a osvtluje ji vlastnm svtlem. Toto ve a nic vce bylo zapoteb povdt o vlastnm smyslu zvnitnn kabbalistickho jmna: EHEJEH AER EHEJEH JSEM KTER JSEM.

k) Realizan prostedky uen jako zklad adaptace Magi Divina.

Nadpis tto stati by mohl vst k omylu, e psychologick a fyziologick realizan prostedky uen Mistr jsou adaptovny jedin odvtvm magie, kter nazvme divina. Nen tomu tak: magia sympatetica i magia innaturalis pikrv je pouze pkrovem, kter je in adekvtnmi pojmm tchto odvtv magickho umn.

28

I v realizaci uen Mistr je pouvno specializovanch pojm rznch odvtv magie jen vjimen: pkladem toho jest Kadmiel. Kad odvtv vlastn svoje pojmoslov, plynouc ze specilnch poteb a kon odvtv. Pokraujeme: Dokud nebylo dosaeno v pedchozm oddle vylenm zpsobem zptomnn duchovnho tvoc vlastn jsoucnost poznvajcho, je nutno pouvat cvik naslouchn, rozumn, rozmlen a extatinosti. Proto nutno o nich pojednat. Naslouchn stv v tom, e pozornost je prostednictvm esti moment vcch se na esotern texty pevn drena a zena na nedvojnost, jsoucnost. esti momenty jsou: pstup, rekapitulace, opakovn, nebt ptomnm, plod, vysvtlen a souhlasnost. Pstup a rekapitulace: vc pojednvan jako tma se na zatku a na konci vyzvedne. Pklad: jako tma majc bt pojednvan nedvojn skuten je na zatku vyzvednuto slovy: Jedno jen a bez druhho a na konci slovy: Jeho jsoucnost jest (vemra) vehomra. Opakovn: vc, kter m bt pojednvna jako tma, se bhem pojednvn stle a stle vyzveduje. Pklad: Jako je v prbhu pojednvn opt a opt psmenem Jod Velikho Jmna. Nebt ptomnm: vc, majc bt pojednvan, nebyla jet uinna pedmtem jinho provdn dkaz. Plod: pro poznn, kter je pojednvan jako tma, pro magick obady a jin je pislibovn cl. Tak kup. pslib cle poznn nedvojnho absolutna je dn slovy: k jest si vdom: tomuto svtskmu reji budu nleeti jen tak dlouho, dokud nebudu vykoupen; potom se vrtm zpt dom! Vysvtlen: tma, majc bt pojednvan, jest opt a opt doporuovno. Vysvtlen pichz v vahu hlavn tam, kde nutno z nho vzt podnt k doporuovanmu postupu nebo varovn ped zakzanm. Souhlasnost: k utvrzen pojednvanho tma jest v textech pleitostn uvdn tak empirick dvod. Pklad ve vztahu k nedvojnmu absolutnu: Tak jako hrstkou hlny jest poznno ve, co jest z hlny, pemna se ve na slova, pouh jmno; ale v pravd jest jen hlna. Rozumn: slyen se s pomoc dvod, kter jsou konformn uen Mistr, neustle proml. Rozmlen: vdom utven k nedvojnosti absolutna, (osvobozen) osvobozenho od jeho heterogenn tlesnosti, zakld homogenn stav mysli. Vdom stle trvajc v tto utvenosti je pinou pirozen moudrosti ili prostocitu. Extatinost je dvoj: sten zaten degenerac a degenerace prost. Extatinost sten zaten degenerac: stav mysli utven k postav nedvojnho absolutna, ani by dvojdlnost poznvajcho a poznanho byla peklenuta; nedvojn skutenost dochz uvdomn, akoliv zdn dvojnosti trv dle. Asi tak jako u hlinn soky dochz uvdomn hlna, akoliv zdn tvaru soky trv dle. Extatinost degenerace prost: stav mysli utven k postav nedvojn skutenosti peklenutm dvojdlnosti poznvajcho a poznvanho trv v plnm sjednocen s nedvojnm skutenem. A jako kus soli, je-li utven k postav tekutiny, nen vce vnmn, ale jev se jako tekutina, tak se stane, e stav mysli, utven k postav nedvojn skutenosti, nen vce vnmn, ale jev se jen jako nedvojn skutenost. Tento stav (mysli) nelze pokldat za toton s hlubokm spnkem; akoliv je nevystupovn stavu mysli obma spolen, tak je v extzi degenerace prost onen stav mysli jsouc, kdeto v hlubokm spnku nikoliv. Extatinost skld se z osmi lnk: kzn, sebekzn, sedn, regulovn dechu, vtaen vnitnch stroj, upoutn mysli, meditace a extze v um smyslu. Kze skld se z nepokozovn, pravdivosti, poctivosti, cudnosti a nemajetnosti. Sebekze je tvoena sobstanost, zdrenlivost, studiem a odevzdanost. Sedn m vce zpsob, licch se rozlinmi pozicemi nohou, ruku atd. Dle tchto zpsob rozliujeme:

29

1) kabbalistick zpsoby sedn, 2) prsk zpsoby sedn a 3) indick zpsoby sedn. Regulovnm dechu nazv se zoten dchn prostednictvm zenho vdechu, vdechu a zadren dechu. Vtaen smyslovch stroj znamen zadren jich od jim odpovdajcch objekt. Upoutn mysli znamen koncentraci vnitnho na nedvojnou skutenost, djc se s pestvkami. Extze sten zaten degenerac byla ji popsna. Tmto osmi lnkm extatinosti stav se do cesty tyi pekky: by, rozptlenost, potsnn a pocit rozkoe. by je spnkem, kter se dostavuje nepodrovnm mysli na nedvojn skutenosti. Rozptlenost je odvrat na nco jinho, kter vznik pi nepidrovn mysli na nedvojn skutenosti. Pocit rozkoe stv v tom, e vzdor pidrovn stavu mysli na nedvojn skutenosti dostav se pocit sten zaten blaenosti, nebo tak v dob ji zanajcho pohen me se dostavit pocit sten zaten blaenosti. Potsnn: nelpn na nedln skutenosti, kter se dostavuje i bez byt a rozptlenosti nsledkem strnut stavu mysli pedstavou zatenou vn. Kdy oproti tomu duch, osvobozen od tchto ty pekek, trv nepohnut jen jako nedliteln duchovn, jako plamen v zvt, nazv se tento stav extz degenerace prostou. K tomu texty poznamenvaj: Jako svtlo v zvt jest neochvjn, tak neochvjn platn jest toto tajemstv.

l) Otzka esoternho mistrovstv a magickho zvlt.

Misti:

Kdo z ono nejvy a nejhlub, tomu e se vechny rozkolu pochyby a jeho skutky stvaj se nim. Dospli jsem na konec realizace, k esoternmu mistrovstv a jeho vkladu. Esoternm mistrem (cadiq kabbaly, ivanmukta Ind, epopt Egypan) je ten, kdo si zptomn nedliteln Absolutno, tvoc jeho vlastn jsoucnost; zptomnn dje se peklenutm nevdomosti, vztahujc se na poznn nedlnho Absolutna, tvoc vlastn jsoucnost poznvajcho. Poznvajc tm odstran nevdomost nahromadn skutky, pochybnosti a omyly, aby pevn zakoenil v nedlnm, od vech pout osvobozenm Absolutnu. Mistr, pohldne-li v dob svho probuzen na sv tlo jako na ndobu hmoty, na svoje smysly jako na ndobu slepoty, na svj rozum jako na ndobu hladu, zn, strasti a zaslepenosti a na tyto vechny jako na nsledek uinnch skutk zskanch charakterovmi dojmy sten odinnch, sten poznnm jet nevyvrcench, a proto v odpykn stojcch kdy pohldne ve smyslu nejvy skutenosti na toto ve, co stalo se nim, nevid toto ve jako ten, kter v: Toto je optick klam, kter nelze prv tak jako fatu morganu pokldat za nco skuten existujcho. Texty prav: Zrakem, jako by byl bez o, sluchem, jako by byl bez u. A poznamenvaj dle: Kdo z v bdlm stavu okolo sebe nic, jako kdyby spal, ten jeliko poznal ne-mnohost, z okolo sebe mnohost a pece nez, ten, kon-li skutky, pece je nein; pouze ten zn esoterno a nikdo jin. Kdo doel poznn Absolutna, i kdy jeho mysl byla ped poznnm obrcena k tehdy pro nho existujcm elm, jako jsou poteby tla a zbavy atd., obrac se nyn k pedstavm idej Dokonalosti, Souladu, Krsy a Dobra; anebo chce-li, zstv lhostejn vi idejm. Texty se tvrd a bezohledn t: m li se vysok zasvcenec esoterismu, zec Absolutna, od praivho psa?

30

A misti pokorn odpovdaj: Pouze tm, e zn Absolutno! To znamen, e prostedky napomhajc poznn, jako i rigorismus i jin ctnosti, trvaj na nm dle. Avak tyto ctnosti nejsou mu vlastn jako pedbn podmnky poznn, nbr jsou mu dny jako nsledky poznn. V konenm souhrnu: Vdouc dospl k poznn: Bostv, protipostaven utvenosti prody pachatele a povae, kterouto produ jsem dve pokldal za pravdivou, bostv, kter dle utvenosti v ase nen pachatelem ani povaem, toto bostv jsem j, a proto jsem nikdy nebyl pachatelem i povaem, ani nyn, ani v budoucnu. S nicotnost pachatelstv skutk je poznna tak nicotnost vlastnho tla jako plodu pachatelstv; vdouc je doten bolestmi vlastnho tla tak mlo jako cizmi bolestmi; kdo pociuje jet bolest, nedoshl plnho vdn. Tak jako pro vdoucho neexistuje vce svt, tlo, bolest, neexistuje pro nho tak dn pedpis jednn. Ale pesto neme init dn zlo: nebo to, co tvo pedpoklad veho jednn, jak dobrho, tak i zlho, myln klam, stal se mu nim. Kon-li v dalm ivot jet njak skutky, i nikoliv, zstv lhostejn, nejsou to vce jeho skutky, take nemohou na nm ulpt. Vdn, ve kterm je obsaeno poznn Absolutna, odstranilo blud asoprostoru, take splilo ps kauzality; proto nestv k dal a optovn existenci ji dn substance. Oproti tomu toto vdn nen schopno odstranit nsledky innosti, jej semeno ji vzelo; to znamen, e neme odstranit ps kauzality, ze kter je srouben jeho souasn ivotn bh. Na tom spov, e tlo, i po tom, kdy dolo k poznn absolutna, trv jet po njakou dobu. Avak toto trvn je jen pouhm zdnm, kter vdouc neme odstranit, ale kter ho neme tak nijak klamat. Texty poznamenvaj: Asi tak jako stien on chorobou vid dva Msce, ale v, e v pravd jest jen jeden. Kdy skutky, jejich nsledky jet nezaaly, byly poznnm znieny, a skutky, jejich nsledkem je souasn byt, dosply uplynutm tohoto ptomnho byt k vsledku, tm okamikem nastv smrt; a smrt pro vdoucho znamen pln a vn vykoupen. Texty, kter promlouvaj o konci ivota zasvcencova, kon pirovnnm: Jako eky vtkaj do moe a mizej v nm vzdvajc se svch jmen a tvnosti, tak zasvcenec, jsa vykoupen od jmna a tla, miz v nejvym duchovnu Absolutna. A pro toto ve odvauje se pouh epigon pozvednout zrcadlo intelektu ped tv tak mnohm mistrm as minulch i souasnch: odstrannm zrcadla miz nejen zrcadlen obraz, ale i jejich skuten tv nepravho mistrovstv. Nezbv nic, ne zobrazit speciln rysy mistra magickho umn. Pedevm: m odliuje se mistr magickho umn od genilnho lovka? Tm, e svoje ingenium dvat prod pravidla zskal poznvac cestou. Gnius je ale tvoen vrozenm ingeniem, kterm proda dv umn pravidla. Genialita je nezskateln, nenauiteln, vrozen dar, apriori. Jako takov nle nutn jako jej jednotlivina k celistvosti prody. Ingenium mgovo dvat prod pravidla jako zskan poznvac cestou nle nutn, jako jeho jednotlivina, k celistvosti duchovnho. Zsknm ingenia, imanentnho vdom tvo pedmt est periody vvoje, kter je charakteristickou intelektuln schopnost tvrho soudu, jeho normy jsou zameny k poznn Pravdy ve vem a vude. Toto poznn propjuje intelektu absolutn vdn. Co je to norma? Kad veobecn pravidlo, kter stanov, co m bt nebo co se m stt, v protikladu k zkonu, kter k, co je nebo co se dje. Norma je pedpisem, vzorem sprvnho mylen a jednn vzhledem k peduren.

31

Pomocnm nstrojem normativn zenho esoternho mylen je Tarot. Jako takov je Tarot nstrojem esoternho normativnho umn, esotern logiky. Na tomto mst rozliujeme troj formu norem tvrho soudu: egejskou, kabbalistickou a indickou. Forma egejsk: je charakteristick matematicky (pojateln) pojatm zobrazenm ideje. Kabbalistick: opt gramaticky pojatm zobrazenm ideje. Indick: psychologicky pojatm zobrazenm ideje. Schma egejsk formy norem tvrho soudu je dno pythagorejskou tveic Tetraktys. Kabbalistick opt tveic psmen Velikho Jmna JHVH. Konen indick vrokem Upaniad: Tat Tvam Asi. Osvojen norem tvrho soudu nastv otevenm vlastnho smyslu schma pojmem totonosti. Dvody uren, kter potom tvr intelekt dv svm rozhodnutm vli, maj, na zklad pedchozho rozlenn formy norem, opt troj formu: v egejsk matematickou, na zklad poznatku egejsk kultury, e slo je prazkladem vech vc; v kabbalistick gramatickou, dle kabbalistickho poznn, e hlska Jod, pokud je zobrazena jedinm bodem, ro, je prazkladem vech vc a konen v indick psychologickou dle poznatku indick kultury, e jstv (tman) je prazkladem vech vc. Na zklad toho vnitn obsah tvr innosti jako innosti pedurujc dochz vrazu: 1) v kultue egejsk magickm slem, 2) v kabale magickm jmnem a 3) v Indii magickou mylenkou. Magick slo vyslovuje se magickm symbolem, magick jmno magickm slovem a magick mylenka mantramem. Ve skutenosti nen mezi nimi rozdl. Pro? Protoe v ppad jednoho a tho peduren ingenium Egejce, kabbalisty i Inda mus vykazovat tyt proporce intelektu (v jeho hvu pedstaviv sly) a rozumu. Tyto proporce nemn se rozlinost kultur, nbr tm, v jakm pomru se nachz zamlen racionln cl vi iracionlnmu a obrcen. Vrozen ingenium genilnho lovka a zskan ingenium mgovo nejsou tedy v pomru svch utvaitel konstantn, nbr variabiln. V magii pevldaj racionln cle, protoe magie jako umn vztahuje se na svt jako objekt magick pedstavy; proto v mgov ingeniu existuje pevld rozumu, kter nut intelekt jako majetek cl adekvtnch rozumovm pojmm. Proto se aposteriorn obsah magick pedstavy mus nutn jevit jako personifikovan, zosobnn, nebo souiniteli rozumovho pojmu jsou prostor, as a pinnost. Z hlediska magickho ingenia nastv tedy mezi magickm slem, jmnem a mylenkou rozdl. Rozdl mezi nimi je dn rozdlem tvorby pojm odlinch lidskch ras. Magick mylenka Ind obsahuje pojmy idej, kterm dn pedstava neme bt adekvtn; rozpor, kter se zde jev mezi nepedstavitelnost idej o sob a intelektem jako pedstavivou silou, indit zasvcenci peklenuli pzvunost mantram. Nositeli pzvuku jsou samohlsky; tyto podlhaj ale zmnm asu: byli jin v minulosti, jin dnes a budou jin v budoucnu. Jsou proto zvlt vhodn k znzornn neadekvtnosti pedstav idej o sob, kter jsou vn. Co je v ei vn, jsou souhlsky; jsou proto v ei pedstaviteli vnho svta idej o sob, jemu dn pedstava neme bt adekvtn. Proto slovo, kter nem nositele pzvuku je magicky neinn. Avak idea ve svch asovch vztazch k prostoru je pedstaviteln, protoe potom nen ji o sob. asov vztah idej k prostoru je vysloven pzvukem; proto nositelem magick pedstavy, tvr pedstavy, je mantrick pzvuk. Normativn vklad mantrickho pzvuku je obsaen ve spise Sika od gramatika Pniniho; takov vklad, avak vdy dle vdick koly rozdln, byl sepsn tak od jinch zasvcenc pod nzvem Prtiskhjam.

32

Magick symbol egejsk jako nosi magick pedstavy obsahuje ve svm selnm obrazci racionlnost cle v jeho pomru k iracionlnmu a obrcen. Iracionln je symbolizovno kruhem, kterm je seln obrazec obklopen. seln obrazec mus se tedy nachzet vdy v uritm pomru ke kruhu a obrcen. Magick symbol egejsk jako takov m vznamnou, myslnou souvislost od zatku a do konce. Dovedeme-li jej sti, vyprv pbh rozmyslnosti osvcen vle, jejm otiskem ve svt je ada jejch in; vyprv nejtajemnj kony vle, maluje kad hnut, kadou touhu, kad pohyb vle, ve to, co shrnuje intelekt pod irokm a negativnm pojmem vnmavosti a dle nepojm ve svoje abstrakce. Magick symbol je vrazem vnmavosti a nruivosti jako magick slovo je vrazem ei intelektu. Tomu odpovdaje, je jsoucnem magickho symbolu neustl odkloovn se od zkladnho sla, po tisci cestch, nejen k harmonickm, souladnm stupm, nbr i ku kadmu slu, k disonanci a k nadmrnm stupm; ale vdy nsleduje konen nvrat k zkladnmu slu: na vech onch cestch vyjaduje magick symbol mnohotvrn sil vle a vdy konenm optnm nalezenm souladnho stupn a dle zkladnho sla, uspokojen. Pojem je zde, jako vude v umn, neplodn: tvrce symbolu zjevuje nejniternj jsoucno svta a vyslovuje nejhlub moudrost v jazyku, ktermu intelekt nerozum; dv objasnn o vcech, o kterch nen pojmu. Jak je tomu s magickm jmnem kabbaly? Izai, 43, 1 dv mluvit Bohu: Volal jsem t pi tvm jmnu, jsi mj. Magick jmno je nezcizitelnou soust pojmenovanho: jeho vznam je pro peduren pojmenovanho rozhodujc. Vysloven magickho jmna psob na pojmenovan bezprostedn. Texty prav: Nomen est omen. Vysloven jmna zpsobuje napaden cel osobnosti pojmenovanho. A obrcen, vy mocnost je zavazovna k povinnosti vyen(m) jejho jmna. Toto ve zakld se na tom, e veobecno jednm jest. Magick jmna nejsou nikdy jmny osobnmi, nbr pedevm specilnm urenm kvalit. A jako hlskov sestavy vyjaduj urit vztahy absolutna ke vemu, co existuje. Jako takov vyjaduj vdy urit zkon prody a souasn vytvej akn stedisko iv sly, jej proud je pociovn v celm vesmru. A to je platn od onoho prvotnho hnut, kter vrokem: Jehi r! dalo vzniknout bodu Jodu; od prvnho Ehejeh (Kdma Ind, Eros Egejc, Ptah Egypta) a po sedmdestdvapsmenn Jmno, kter je ukryto v Exodu, 14, ver 19 a 21. To je platn tak pro jmna vech projev aktuality Absolutna na vech stupnch objektivace. Jejich vytvoen Slovem in z nich vykonavatele Slova. Tak je tomu se vemi inteligencemi a silami psobcmi v celistvosti kosmu i jeho jednotlivinch. Misti prav: Slovem Pna bylo stvoeno nebe a dechem jeho st cel jeho vojsko. A tak lze zt magick etz Mistr: v sanskritskm pravku Pny mantram, Tvatara a jin riie, nositele magickho pzvuku, tvoc a zhmotujc pantheon starovdskch boh; v dob Egejsk Pny symbol v ele s Orfeem, jak magick zvuk jejich kouzeln lyry ad kameny sami sebou v Kyklopsk zdi; Pny kabbalistickho Jmna dob dvnch i doby nov, tvrce golm jako byl Jehuda Lw Becall i Israel Bet rozdlujc vody Dnstru derem opasku bdou odenho; epigona sympatetick magie Santaneliho; zece a evokatry Inteligenc Swedenborga a Pasquallyho s jeho ky Wilermozem, Saint Martinem, Fabre dOlivetem a Rozierem a konen naeho souasnka Pierra de Lasenic, pohrvajcho si jako kdysi Egejec Numa Pompilius, s kulovm bleskem! Hlska Jod, jak je znzornna jedinm bodem, vyjaduje prazklad vech vc. Tento bod, je-li obklopen kruhem vyjaduje vztah potence prazkladu k okruhu jeho aktuality. To tak znamen, e jeho aktualita je iracionln. Hlska Jod svoj aktualitou je tedy obsaena v potenci vech ostatnch hlsek, take vechna psmena abecedy jsou rznmi kombinacemi pvodnho bodu Jodu; jako hieroglyf je otcem vech hieroglyf ostatnch psmen.

33

Tyto hieroglyfy, v potu dvacet dva kombinovny vzhledem k peduren dle speciln normy, dvaj poet dvstticetjedna kombinac pvodn aktuality Jodu; celek tchto kombinac tvo celistvost stvoen kosmu, hieroglyficky vyjdenho. Trithemius, uitel Agrippv a Paracelsv, patc, jak dokazuje jeho spis De septem secundeis, k nositelm Uen Mistr, se nemlil, pojav kabbalu jako tradici hieroglyfizan. Celistvost aktuality pvodnho bodu Jodu nazv se veobecnm ivotem. Aktualita pvodnho bodu jako takov je (charakterizovan) charakteristick dvma protikladnmi vlastnostmi: kladem a zporem. Tento klad a zpor nazvaj se z psychologickho hlediska realizace chtn a nechtn. Chtn a ne-chtn nazvaj se ve svm celku vl k ivotu. Touto vl se projevuje aktualita Jodu na rznch stupnch jeho objektivace. Takov rzn stupn objektivace jako stediska iv sly nazvme ideami. Ideje esoternho svta li se svoj ivotnost od idej abstraktnho svta filosof, kter jsou pouze pomysln. Ideje esoternho svta jsou ideami realistickmi ve smyslu prodnch sil a nikoliv idealistickmi ve smyslu transcendentlnm. Tyto realistick ideje jako akn stediska iv sly ve sv celistvosti vytvej svt, kter zveme svtem utven; svt utven je domnou vle mgovy, jako jednotliviny celistvosti vle aktuality Jodu. Dvody uren mgovy vle jsou dny jeho vlastnm ingeniem. O komponentech magickho ingenia bylo ji (mluveno) promluveno. Intelekt v jeho hvu pedstaviv sly jako komponent mgova ingenia nazv se imaginace. kolem mgovy imaginace je zobrazit ideu. Intelektuln pedstava vede vli k tvrmu uskuteovn k tvr innosti. Jinak je tomu pi poznvac innosti. Pi poznvac innosti vodtkem subjektu poznn, odnho zvojem intelektu, je vle, j imaginace urila cl hledan subjektem poznn. Subjekt poznn a vle nejsou v esoterismu totonmi. Tm odliuje se esotern pojet vle od pojet vle vrcholn idealistick filosofie. Zobrazen ideje imaginac mono provst vce zpsoby: 1) Zobrazen je souasn zobrazujcm; mg z a popisuje svj vlastn stav, take tomuto druhu imaginace je vlastn urit subjektivnost. 2) Zobrazen je od zobrazujcho zcela rozdln; zobrazujc se skrv vce mn za zobrazovanm a na konec zcela miz. Prv druh je nejleh, a i kdy umn magickho slova nle jen mistrm, me i prmrn magik, zv-li pomocnmi prostedky z venku ivotnost sil svho subjektu, dospt k dobr imaginaci: potebuje k tomu pouze ir zen svho vlastnho stavu v okamiku vzruen. Celm vkonem tohoto druhu imaginace je zachytit nladu okamiku a ztlesnit ji v pedstavu. Avak prav mg ije ivotem celho lidstva; proto v jeho imaginaci dochz k vrazu ve, co lid minulosti, ptomnosti a budoucnosti v urit situaci jako stle se opakujc pociovali, pociuj a budou pociovat. Tyto stle se opakujc situace svm optovnm nvratem, prv tak jako lidstvo samo, trvaj jako zstvajc, take vyvolvaj vdy tyt pocity; proto magick formulky pravch mg zstvaj po tiscilet sprvn, ivotn a proto tak inn. Nebo prav mg je lovkem; ve co pohnulo srdcem lovka, co lidsk povaha v njak situaci me ze sebe vydat je mgovm tmatem a jeho ltkou. Proto prav mg je prv tak schopen vyvolat stavy smrteln vn, jako i stavy extatick, o kterch se nezasvcenci domnvaj, e nle jen satansk magii nebo mystice. Mg me bt prv

34

tak dobe Anakreonem jako Plotinem. Mgovi nelze pedhazovat, e nen tm nebo onm. Je magickm okem lidstva a pivd k vdom to, co lidstvo podncuje. Je to vle subjekt, co vypluje vdom mgovo; asto nespoutan uspokojujc radost, jet astji tiv smutek. Ale vdy je to afekt, ve, pohnut stav mysli. Avak vedle toho a souasn s tm pohl mg na magick kruh jeho vlastn iracionality, kter jej obklopuje; stv se tm sebevdomm jako subjekt istho poznn, jeho neochvjn, blaen klid vstupuje v kontrast s tlakem vdy omezenho, stle jet neho dostivho chtn; pojem tohoto kontrastu, tto stdav hry je vlastn tm, co vyslovuje v magickm slovu a vypluje magick stav mysli. V tomto pistupuje k mgovi ist poznvn, aby ho vykoupilo od chtn a jeho nutkn; ale na okamik: vdy znovu ru jej chtn, vzpomnka na osobn el, z klidnho zen; ale magick okol jej vdy opt odlk od chtn. Magick okol nabz mu ist poznn. Proto v mgov mysli a v magickm stavu chtn je podivuhodn protkn osobn zjem el i ist zen. Mg hled vztahy mezi obma a imaginuje; subjektivn nlada, afekce je sdlovna vidnmu a vidn opt sdluje v reflexu afekci vle svoji barvitost. Otiskem tohoto celho, tak smenho a opt rozdlenho stavu mysli je prav magick imaginace. Ve vce objektivnch odrdch mgovy innosti je dosahovno elu, zjeven ideje lidstva, obzvlt dvma prostedky: hluboce pojatm zobrazenm vznamn povahy a vynalezenm situace, na kter se povaha vyvj. Nebo jako nezle chemikovi jen na vrob jednoduchch ltek a jejich slouenin bez istoty a pravdy, ale i na tom, vystavit je vlivu takovch reagenci, ktermi se jejich zvltnosti stvaj zeteln a npadn viditelnmi; prv tak zle mgovi na tom, aby vznamn povahy nebyly jen pravdiv a vrn jako proda sama, ale on mus, aby je uinil zejmmi, uvst je do takovch situac, ve kterch se jejich zvltnosti zcela rozvjej a jev se v ostrch obrysech. V normlnm ivot objevuj se zdka situace s takovou vlastnost, take zstvaj osamocen a velmi asto skryty za mnostvm nevznamnho. Magick situace odliuje se od normlnho ivota svoj vznamnost prv tak, jako sestava a volba vznamnch magickch charakter: nejpsnj pravda tvo podmnku jejich inku a nedostatek jednotnosti v charakterech, rozpor tchto mezi sebou a se jsoucnem lidstva zvlt, jako i nemonost nebo j blzk nepravdpodobnost, i kdy se jedn jen o vedlej, urej v magii prv tak siln, jako v kadm umn. Nebo magick umn vyaduje, jako kad prav umn, vrn zrcadlen ivota, lidstva, svta; magie je ve svch sestavch pouze zdrazuje a in vznamnmi. Jeliko elem veho hermetickho umn je zobrazit ideje, jejich podstatn rozdl je zaloen pouze na tom, ktermu stupni objektivace zobrazen idea nle, co opt stanov substanci, daj se i pomrn vzdlen odvtv magick praxe mezi sebou porovnat a ozejmit. Pozorujeme na poli ivlovch operac ivel vodu, idea jev se v obadn magii zosobnna undinami. K imaginovn tohoto ivlu nepostauje vidt jej ve vod klidnho rybnka nebo pravideln plynouc eky; idea vody rozvj se zcela teprve tehdy, jev-li se jako voda za vech okolnost a pekek, kter na ni psob a vedou ji k plnmu projevu vech jejch vlastnost. Ve vodopdu prudce pad. um a pn, opt poskakuje do ve i dopadajc se tt, smuje jako paprsek gejzru nahoru, za rznch okolnost jev se rzn, zachovv ale vrn svoji povahu; tak i undinm je zcela pirozenm lakovn poskakovat jako klidn odpovat i bt hrznmi jako drav horsk pval, ktermu neme nic uniknout; jsou k tomu vemu stejn pipraveny, jakmile potebn okolnosti nastanou. A co vytv hydromagie na tekutm ivlu, to vytv tak geomagie na ivlu zem s jeho strnulost a t. A tak je tomu tak s ideou lovka a lidstva. Rozvoj a ozejmn ideje, vyslovujc se v objektu dotynho magickho umn, na kadm stupni objektivace, je (tomu) spolenm znakem magie jako celku. Vrchol magickho umn pedstavuje mgv zsah do ivotn katastrofy lovka, kdy se objevuje hrzn strnka ivota, bezmezn bolest, nek lidstva, triumf patnosti, vysmvajc se zloba osudu a neodvratn pd spravedlivho a nevinnho; nebo v tom se nachz pro mga vznamn pokyn o utven svta a jsoucna. 35

Je to spor vle se sebou samou, kter zde, na nejvym stupni objektivace idej, je nejplnji rozvinuta, take vystupuje dsiv do poped. Tento spor vle je na utrpen lovka a lidstva nejieji viditeln, protoe vychz sten z lovka samotnho kiovnm se individulnch snah vle, zlobou a zvrcenost mnohch. Je to jeden a t subjekt poznn, kter ve vech lidech ije a se projevuje, jeho zjevy se ale mezi sebou drt a potraj. V tomto jednotlivci vystupuje mocn, v onom mrnji, zde vce, tam mn, dospl svho uvdomn svtlem poznn, aby nakonec v jednotlivm, peitno a vystupovno utrpenm samm, dosplo poznn k bodu, kde zjev, klam nevdomosti, degenerace, pd na subjekt poznn vce nepsob, kdy forma zjevu, princip individuace je prohldnuta, kdy egoismus zaloen na tomto principu individuace zmr, take dve tak mocn motivy vle ztrcej svoji moc, msto motiv nastupuje poznn jsoucna svta, psobc jako quietiv vle, kter pivd subjekt poznn k vzdn se nikoliv ivota, ale vle. Tak lze pozorovat nakonec Mistry magie, po dlouhm boji a utrpen, jak se odkaj el, kter a dosud svoj magickou innost sledovali, jako i vech poitk, jak se toho veho radostn vzdvaj, nebo ve svm poznn pekonali svt idej, svt magickch sil. A zskan ingenium mgovo? Poznn, kter dve stanovenm el slouilo vli a jejmu chtn, zbavilo se tto sluebnosti; zstv mu pouze ist subjekt poznn, kter mu slou jako ir magick oko svta. Avak subjekt mgova poznn z magickm okem tak relativnost nejsoucnosti svta: kosmogonie potom znamen totonost svta s Absolutnem; svt je inkem, Absolutno pinou. inek a pina jsou totonmi, take substance trv pi vech zmnch stav. Obsah tajemstv prvho slova Genese 1,1, BEREITH byl odhalen. Avak subjekt mgova poznn nepodlehl laskn Kadmielov, laskn duality, protoe poznal i druhou stranu tajemstv prvho slova Genese: pina nen toton s inkem, pina, do kter se inek nevrtil, nen dotena kvalitami inku, protoe k doten schz potebn ps kauzality. Proto v absolutnm intelektu miz nejen (stvoen) stvoitelstv boha, ale i klam putovn du. Nebo putovn du, jeho znakem jsou skutky dobra a zla kter, vyvolny nevdomost, stvaj v agregtu nstroj psoben utvoenm ze jmen a postav je rozliovnm uren vznikl klam, kter prv tak jako blud rozpojovn a rozluovn zrozenm a smrt ve smyslu nejvy skutenosti neexistuje. A tak vidme mistra magickho umn, teprve nyn ipso facto et ipso iure nesoucho pdomek divinus, jak po dlouhm a obtnm putovn svtem aktuality Jodu vystupuje z magick oratoe bos a s odkrytou hlavou do velesvatyn pvodnho bodu Jodu aby osvcen v absolutnm intelektu konenm poznnm, tmaje vysoko pochode Svtla, navrtil se do svho pvodnho DOMOVA!

36