Frantiek Kabelk

Herbarium Spirituale Siderum

Teorie a prakse hermetickho lkastv rostlinnho

Svazek prv

ST FYSIOLOGICK
s 35 schematickmi plohami

OBSAH

VODEM. Kapitola I. Kapitola II. Kapitola III. Kapitola IV. Kapitola V.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7 11 17 21 31 33

SLA A LTKA.

OBNOVOVN A USKLADNN LTKY.

OBNOVOVN A SHROMAOVN SLY. VEOBECN ODMOVAC STEDISKO. ZVR.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Tato kniha, Herbarium Spirituala Siderum, vyla v potu 30 slovanch exempl jako psn soukrom rukopis pro pedem uren pznivce a badatele hermetismu jako 10. svazek edice Eulis. Praha bez udn data, dle Nakonenho 1941. Pi pepisu bylo upraveno psan nkterch pslovc, kup. v levo na vlevo ap., a doplnny poznmky pod arou. V nkterch ppadech bylo doplnno slovo i souslov pmo do textu a tehdy je uvedeno v hranatch zvorkch [].
slba

SEZNAM VYOBRAZEN

I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IXa. IXb. X. XI. XII. XIII. XIV. XV. XVI. XVII. XVIII. XIX. XX. XXI. XXII. XXIII. XXIV. XXV. XXVI. XXVII. XXVIII. XXIX. XXX. XXXI. XXXII. XXXIII. XXXIV.

Obh krve. Rozvod sly. Obnovovn sly. Obnovovn ltky. Prchod tekutin. Obh sly. Mechanismus kukakovch hodin. Ti sti krevnho obhu. Obh vzduchu (vdech). Obh vzduchu. Prchod lymfy (velk obh). Ob sti velkho lymfatickho obhu. Obh obnovovn lymfy. Obnovovn ltky. Lymfatick obh. Obh rozputnch ltek. Rozklad ltek. Obh potravinovch ltek (polovin schma). Obh potravinovch ltek (trven). Vdom a podvdom obh. Psychick nervov obh. Vdom obh (1. st). Obh nervovho fluida. Zvteniny mozkov a mchov hmoty a jej zvltn innost. Reflexn obh. Velk sympatik. Nervov obh velkho sympatiku. Obnovovac obh nervov sly. Veobecn souhrn. Vdom nervov obh (souhrn). Reflexn nervov obh (souhrn). Obh nervovho zhutn a veden (souhrn). Odmovac obhy. stroje hrudnho odmovn. Odmovn nervov sly. Veobecn schma zkona obhu. Syntetick fysiologie, spojitost (polovin schma).

Paracelsus:
Organismus prody a organismus lovka jsou jako otec a syn. Kdo pozn jednoho, pozn i druhho.

VODEM
I.
Sta Egypan ujiuj, e jejich bohyn Eset objevila za svho ivota mnoho livch prostedk a zskala tak velikou zsluhu o lkaskou vdu. Kdy doshla nesmrtelnosti, nepestala se zabvati zdravm lovka. Pichz lovku ku pomoci sny, ktermi mu projevuje svoji pze. Prostednictvm sn odhaluje trpcm potebn lky a pomocn prostedky, jejich pouit a vrn vyplovn j stanovench pedpis zachrnilo mnoho nemocnch od smrti, proti vemu oekvn okolnho svta, akoliv nemocn byli ji bezradnmi lkai oputni. K tto Esetin velik vd lkask, dodnes tradovan hermetismem, je pouze jedin kl: synthesa. Jak by tak jinak mohlo hermetick lkastv dojti k panacei, velku? Tuto synthesu tvo Adam Iloah, lovk hoen; zkony, ktermi bytuje a je zen, jsou zkonem veho Vesmru. Tyto zkony jsou shrnuty v sefirotch kabbalistickho stromu a vyjdeny desaterem zkladn seln ady; ti z nich tvo jdro vesmrn synthesy a jednotu veho byt a jsou proto absolutn a provdy nemnn. Sedm zbvajcch jsou hypotetick, nebo z jejich vzjemnho spojen vyplv mnohost vech vc. Existuj proto vztahy mezi jednotou a mnohost, nazvan v ei hermetik vztahy mezi makrokosmem a mikrokosmem. Skutenost tchto vztah jest prodn nutnost; kabbalistick filosofie dokazuje tuto skutenost obraznou mluvou svch pouek a geniln matematik Wronski suchmi sly. Zle pouze na tom, zda odpovdaj tyto pouky v podstatnm skutenm vztahm; tato otzka me bti rozhodnuta pouze praks, nebo jest ist zkuenostn povahy.. Praktick zkuenost hermetikm potvrzuje, e stav fysiologick a tm tak zdravotn stav jest spoluurovn hvzdnmi vlivy vrozenou konstituc; dal initel tkaj se vlastnho uren lovka jako svta pro sebe, mikrokosmu, majcho svoji vlastn osobitost. Zabvme se proto v prv sti naeho herbe tmatem v esk hermetick literatue ponkud neobvyklm a sice fysiologi, pojatou s hlediska syntetickho, tedy pmo protichdnho souasn lkask kole. Jsme nuceni tuto prci podniknouti, nebo bychom jinak nemohli ve druhm svazku herbe postaviti hypotzu, jakm zpsobem stv spojitost mezi Makrokosmem, vesmrem a Mikrokosmem, svtem v malm, tj. lovkem, jako i odvoditi choroboplodn psoben ty paracelsovskch Ens z uritch fysiologickch prvk. Akoliv oficiln fysiologie rozloila, analysovala a zmila hmotn shluk bunk, nazvan lovkem, a k nejzevnjm hranicm, nenala pro bytnost, vznik a spojitost tohoto shluku bunk a jeho harmonickch innost uspokojivho vkladu. Bez tto znalosti zstvaj objevy oficiln vdy hrubmi kameny, se ktermi nelze mnoho vykonati, nebo ku stavb nim neotesiteln budovy schz spojovac ltka synthesy. Je proto bezpodmnen nutnm znovuoiviti v tomto smru vdu starch hermetik, kter se nespokojovala lovkem o sob, ale zabvala se tak jeho spojitost a vzjemnmi vztahy k prod jej obklopujc, jako i k celmu vesmru, take chpala lovka jako nejharmonitj spojen t rznch, ale rovnocennch initel: hmoty, sly a ducha. el takto chpan syntetick fysiologie nen pouze ideln, ale i praktick, nebo na podklad j zskanch znalost vyvaruje se hermetik omylu mechanick, chemick i ist nihilistick therapie, kter vede v lkastv od theorie k theorii a prakticky od omylu k zklamn. Syntetick fysiologie podv pesn pojem o byt ivota a jeho zkonech take hermetick lkastv me skuten lidsk ivot prodlouiti, udreti, zlepiti, ivotn zvady odstraniti nebo jinmi slovy, nemoci skuten liti ivotnmi silami rostlin, dle uritch zkon uvdnch pi spagyrick pprav lk pmo a bezprostedn do vzjemnho vztahu a psoben se ivotnmi silami lidskho tla a tm zashnouti skuten pramen fysiologick innosti stroj a odstraniti tak prvotn piny nemoc.

II.
Uritou stavbu mono popsati dvojm zpsobem: k popisu mono pouti spojitosti vidn z patin vzdlenosti, kter umouje pozorovati pln celek, nebo piblenm se k stavb a lenm vech podrobnost. V prvm ppad zskme veobecnou ideu stavby v syntetick form, avak bez jednotlivost; v druhm ppad bude analytick bdn postrdati povechnou spojitost vzdor bohatosti popisu vech st. Tak je to pi vekerm bdn. Vdeck uebnice jsou, a na mal vjimky, psny druhm zpsobem, to jest methodou analytickou; elementrn uebnice odliuj se pouze menm mnostvm ltky probdanch jednotlivost. Tm vznik mnoho tkost, kter mus autor tchto dek pekonvati, aby mu bylo porozumno, nebo v na knize sledujeme prv zpsob popisu, take ponechvme jednotlivosti stranou; jsou ostatn znmy z analytickch, bnch uebnic fysiologie. Oteveme-li kteroukoliv z fysiologickch uebnic a budeme-li sledovati postup len a probdn urit organick innosti, uvidme, e spisovatel popisuje celou adu zvltnch zjev, jejich spojitost zakld popisovanou innost. Tak ku pkladu obh krve pivd ku studiu ady anatomickch a histologickch jednotlivost, tkajcch se vzjemnch vztah a vnitn stavby rznch orgn, kter pi obhu krve spolupsob. Krev obh: zde mme zjev. Jak je jej povaha, pro kr kupedu, jak zmny jsou zpsobovny obhem? To jsou body, vyadujc zvltnho probdn. Nech se urit innost pozorovati ze zcela odlinch bod? Jist, jinak by nae pojednn nemlo smyslu. Avak, msto abychom sledovali jak se obh dje, budeme ptrati pro se dje. Chceme zjistiti v organismu cl rznch obh, msto abychom obh pouze popisovali. Experimentln vda uinila dostaten pokroky, aby nm mohla dti k ruce potebn, ani by bylo nutno uvdti nco novho; nae snaen povede jen k podn dvno znmch vc pod jinm zornm hlem, pod hlem zkon, odvozench z pouek hermetick filosofie. Je samozejm, e pi pouit tto methody uinme jist, zcela neoekvan zjitn.

III.
Zstaneme ji pi zvolenm pkladu a polome si otzku, k emu slou krev. Experimentln vda nm odpov, e elem krve jest vyrovnati ztrty, kter v organismu vznikly opotebovnm. Tyto ztrty nechaj se tditi do dvou skupin a sice na ztrty silov a ztrty substann, take elem krve jest znovuobnovovati slu a substanci organismu. Avak veker pochodov stupn krevnho obhu nepinej rovnomrn pnos k tomuto vsledku, nebo pouze za pochodu ze srdce k orgnm vykonv krev tuto vyrovnvajc innost. Jak el sleduj druh sti obhu krve? Krev krejc ze srdce k plcm nic nevyrovnv, nbr pod psobenm kyslku pibr nov nklad, kter je j poskytovn vzduchem, kter obh v plcch. m se obtkv? zejm ne substanc, ale jinm prvkem: silou. Tak pin [slou] krev, pi svm prchodu od srdce k strojm k rozdlovn silou a substanc. Pi sv cest od srdce k plcm obtkv se opt silou. A na cest od stroj k srdci? I povrchn pozorovn stroj, kter sjednoceny zpsobuj tuto st obhu krevnho, posta, abychom mohli zodpovdti nai otzku. Krev se obtkv substanc. Souhrn: Krevn obh skld se ze t period: Krev b nejdve z lev srden komory k organismu a obnovuje ve silou a substanc tak dalece, jak je zapoteb. Avak tato sla a substance, jsou-li jednou z krve vyloueny, mus bti opt jinou innost nahrazeny. Nsledkem toho b krev v pt period od stroj k prav srden komoe a pibr substanci: potom spch z prav poloviny srdce k plicm, tet perioda nabr slu a je konen, 8

kdy dospla lev komory srden, opt nasycena silou a substanc, take me opt vykonvati svoji vyrovnvajc innost. Meme se domnvati, e veker sla a substance, kter jest obsaena v krvi, je vdy spotebovna? Kdyby tomu tak bylo, mli bychom ped sebou ojedinl ppad obchodnka, kter nem ve svm obchodu vce zbo, ne spotebuje pro denn prodej a nem dnch zsob. Proda je daleko pelivj ne lovk: ve, co se nespotebuje, je z obhu krevnho odstranno a peliv uloeno. Pi vstupu ze il je nespotebovan substance sbrna v lymfatickch cvch a uskladovna v ganglich, rozench po celm tle. Odtud vznik nov obh: obh lymfatick. Nespotebovan sla zstv v zloze v jinch ganglich takt v organismu rozench: v ganglich velikho sympatiku, take mono pozorovati nov obh: obh nervov. elem nejdleitj sti obhn krve, jeho akn stedisko se nalz v prsou, je roziovati organismem slu a ltku. elem obhu lymfatickho, jeho akn stedisko je v doln sti tla, jest obnovovati a ukldati ltku do zsoby. diti obnovovn, rozdlovn a ukldn sly jest elem nervovho obhu, jeho stedisko se nachz v hlav. Tak vypad cel lidsk fysiologie, je-li shrnuta do nkolika dk: meme ihned oceniti vlastnosti i chyby nmi pouit methody, kter vyplv z analogi. Hermetik ihned zpozoruje, e krevn obh m ti fze; dle jsme nuceni mluviti o trojm obhu; krevnm, lymfatickm a nervovm. Tato trojice, analogick tem kabbalistickm svtm, vytv v lidskm tle to, co nazvme souhrnnm vrazem obh: tento celek je souhrnnou tveic tvrtho svta. Jak vidme, d se fysiologie lidskho tla zkonem Tetragrammatu.

IV.
Fysika dkuje za svoje nejvt pokroky objevu jednoty sil, take me veker sly petvoovati jednu ve druh. Objevem atomovch ad a jejich matematickch progres dola chemie tak daleko, e pozoruje ve jako modifikace jedinho v rznch stupnch ltky: to znamen, e piznv jednotu ltky. Meme pouvati tchto tak veobecnch vztah? Rzn lkask koly, stle se stdajc, mono charakterisovati rznm vznamem, kter tyto koly dvaj slovu ivot. Nmi pouvan slova sla a ltka jsou velmi veobecn; dvaj nm velikou pednost tm, e jsou pijata chpna vemi kolami. Tak ku pkladu jedna ze kol (BICHAT1) oznauje slu jako zvltn princip pod svm pojmem ivota, kdeto druh (pask) pokld slu za vsledek chemickch a fysiklnch innost. Ns nut jin dvody studovati v lovku rzn obhy, kter odpovdaj jednotnmu schmatu. Prmrn vzdlan ten toti v, e obhov pohyb vznik z neustlho rozdlu mezi centrifugln a centripetln silou a e je souvztan s selnou periodou, kter vychz z neustlho rozdlu mezi vc a mtkem. Hermetik ale v, e seln perioda je zjevenm nekonenho ivho sla: analogicky fysikln perioda, to jest nekonen obh, je zjevenm tajemstv vnho ivota. Jak vznam maj periodick sla v mikrokosmu, nemusme hermetikovi zvlt pipomnati.

Marie Franois Xavier Bichat, 17711802, francouzsk lka; stoupenec vitalismu.

Pouit literatura.
BERTRAND, CAMILLE: Anatomie philosophique. ENCAUSSE, PEREZ GERARDE A. V. (vce znm pod pseudonymem PAPUS): Lkask dla (francouzsky a panlsky) FOLTZ: Homologie. LUCAS, LOUIS JEAN: La Chimie nouvelle. Paris 1854. LUCAS, LOUIS JEAN: Le Roman alchymique. Paris 1857. LUCAS, LOUIS JEAN: La Mdecine nouvelle. I. Paris 1862. LUCAS, LOUIS JEAN: La Mdecine nouvelle. II. Paris 1863. LUYS, JULES BERN.: Lkask dla (francouzsky) MALFATTI DE MONTEREGGIO, JEAN: La Mathse [ou anarchie et hirarchie de la science]. Paris 1839. OKEN, [LORENZ]: Entwurf eines Systems der Anatomie. PELADAN, ADRIEN: Anatomie homologique. WARRAIN, [FRANCIS]: La synthse concrte. Paris 1906. WRONSKI, HOENE: Prolgomnes du Messianisme. [Paris 1843.] WRONSKI, HOENE: Rforme du Savoire humaine. [Paris? 1848.] WRONSKI, HOENE: Apodictique WRONSKI, HOENE: Nomothetique [messianistique. Paris 1881.]

10

KAPITOLA I. SLA A LTKA.

Sla a ltka se obnovuj v lidskm organismu 1.) obhem krve (cirkulac) a 2.) obhem vzduchu (respirac).

OBH KRVE.
Zanme krevnm obhem, kter pro ns plat za typ. Jist je kad obeznmen nebo se lehce seznm s vznamem obrazce I., kter nalezneme ve vech uebnicch fysiologie a kter schematicky znzoruje obh krevn. Sted obrazce zaujm srdce se svmi tymi dutinami: dvmi hornmi ili pedsnmi (auriely2) a dvmi dolnmi neb vlastnmi srdenmi komorami (ventrikly3). Prav polovina srdce obsahuje krev venln, lev krev arteriln. Z lev srden komory vychz srdenice (velk tepna, aorta): z n vychzej veker arterie, kter opatuj organismus ve vech jeho stch potravou a ivotem. Do prav pedsn st veker ly, pivdjc ze vech st organismu krev zbavenou ivotnch sil. Cirkulace tedy probh: 1.) od srdce k orgnm : velk krevn obh. 2.) od orgn k srdci : " Mimo toho se krev rozlv od srdce k plicm, kde je peiovna a odkud proud opt k srdci zpt: to je mal krevn obh. Tm tvo tedy proudn krve od nebo k orgnm velk, proudn od nebo k plicm mal obh. To jest ve, co u krtce n schematick obrazec. odtud ponaje uvidme, jak rozdlen a nsledky vzniknou ve vztahu k veobecn fysiologii.

I. PRV ST VELKHO OBHU. 1. Pnos sly a ltky do organismu.

el krevnho obhu je dvojit: 1.) dodvati bukm stice nutn k jejich viv a ivotn innosti, 2.) odstraovati z nich ltky, kter se staly bezcennmi.

2. Rozdlovn sly a ltky v organismu.

st, kter vykonv tuto lohu (jak zejmou z obrazce II.), jest velk obh, zvlt jeho lev polovina (aorta a jej vtviky). A skuten, jak dokazuje embryologie, ve velkm obhu jsou sloueny hlavn funkce organick regenerace. Lidsk zrodek nem jet dn mal obh, take krev u nho vstupuje pmo z prav poloviny srdce do lev. Kdy tedy aorta a jej vtviky zpracovvaj nejdleitj odvtv cirkulace, jak el maj potom zbvajc sti krevnho obhu?
2 3

sg. atrium, pl. atria. sg. ventriculus, pl. ventriculi.

11

Abychom si uinili o tom sprvn pojem, nememe se vyhnouti mal odchylce, kter nm umon seznmiti se s krv, tekutinou, kter proud arterilnmi a venlnmi cvami.

3. Krev.
Krev sestv ze dvou rozdlnch st: 1.) jedna st je tvoena z krevnch tlsek zcela uritho vzhledu, kterto tlska jsou opt dvojho druhu: erven neboli hematidy4 a bl i leukozythy5. 2.) druhou st je tekutina, ve kter tato tlska plovaj. Tekutina obsahuje rzn rozputn ltky, jejich vt st je tvoena blkovinnmi sloueninami. Pevn soustky krve, krevn tlska, nazvaj se cruor6, tekut st liquor7. stroj pijmaj z krve dvojit druh pnosu: 1.) pnos sly, kter je nezbytnou k jejich veobecn ivotn innosti, 2.) pnos ltky, nutn k jejich vvoji a k nhrad spotebovanch hmot. erven krevn tlska maj nsledkem toho za lohu diti vmnu plyn a pineti strojm slu nutnou k jejich pravidelnmu chodu. Toto je tak jist, e (odeteme-li nervov vliv) stroj odume jakmile krevn tlska pestanou do nho vnikati. Oproti tomu hlavn lohou blkovinnch slouenin je nahrazovati ztrty ltkov, jak ukazuje na prvn pohled chemick sloen slouenin. Vbrzku poznme, jak se sla a ltka obnovuj prostednictvm obh. Pi tomto pozorovn budeme se zabvati krevnm obhem ze veobecnho hlediska a ne histologickm a chemickm vyetovnm.

4. kony malho krevnho obhu. Obnoven sly.

kolem velkho krevnho obhu jest stle omlazovati organismus vlivem krve. Oproti tomu lohou malho krevnho obhu je regenerovati krev samotnou vlivem oivujcch sil, kter jsou pivdny ze vzduchu. Zde jsme povinni vysvtliti, co rozumme pod omlazenm nebo regenerac krve. Toto sestv z vce prvk: na krevn tlsko vykonv vliv vzduch: toto petvoen na hmotn cest vykonv kyslk nebo kyselina uhliit, jejich nosiem je krevn tlsko dle ppadu. Jeho ltka neutrp dn kvantitativn zmny, hemoglobin oxiduje nebo desoxiduje, syt se kyslkem nebo kyselinou uhliitou, avak kvantita ltky neutrp v plicch dn zmny. innost regenerace se zde roziuje pouze na krevn plyny, a mal krevn obh m za el znovuoiviti sly krve a tm tak sly celho organismu. Ltkov podklad krve je obnovovn vlivem jinch obh. Obrazec III. umouje uiniti si veobecnou pedstavu. V prav srden komoe, ponaje dynamickm stavem, to jest, je-li nasycen regenerujcmi prvky, roziuje se krevn obh vestrann organismem. Kdy dokonily erven krvinky svj prchod plcemi, obsahuj ve velkm mnostv kyslk nutn pro mstn respiraci. Prv tak obsahuje tekut soust krve vznamn mnostv ltek, nutnch k nhrad ltkovch ztrt jednotlivch stroj. Kdy pijde erven krevn tlsko (krvinka) do styku s tmito strojmi, vydv svj kyslk a vystupuje ze stadia dynamickho do stadia statickho (rovnovha). Po odveden sv sly strojm kr kapilrnmi cvami k venm. Veny vedou je k srdci, odkud opt jsou bezprostedn hnny k plicm, ve kterch se obnovuje ztracen sla, kterou mus znovu dodati jednotlivm stm organismu. To je cesta, kterou v lidskm organismu vykonv sla, a dky innosti plic nahrazuj se dynamick (silov) ztrty nepetrit.
4 5

erythrocyty leukocyty 6 corpuscula sanguinis, krevn elementy 7 krevn plasma

12

Tm jsme poznali el a innost malho krevnho obhu. Svm stykem s jednotlivmi orgny neztrc krev pouze svoji slu, ale tak velkou st blkovinnch soustek, obsaench v jej tekut sti. Po poznn stediska obnoven sil, jsme nuceni poznati stediska obnovovn zbvajcch krevnch soustek.

II. DRUH ST VELKHO KREVNHO OBHU. 1. Obnovovn ltky.

Kdyby zstaly ltkov prvky ltky nezmnny, byl by jin obh, ne pedchozm popisovan, zbyten. Krevn tlska pohybuj se bez pestn k plicm, aby tam zskala slu a pidala ji strojm. Ve na tomto svt je smrteln, pedevm organick prvky. Krvinka, kter vykonv po jist as svoje posln, strne a brzy odumr: nsledkem toho by pnos sly z nedostatku potebnch nositel vbrzku ustal, kdyby nevstoupily nov pracovn sly na msto starch a odumrajcch. Odkud se bou tyto nov krvinky? Odkud pochz ltka, kter bez pestn dopluje przdnotu v tekut sti krve? Vichni znme pramen tchto rozdlnch prvk: vivu. Jeliko denn nkolikrte jme a pijeme, nahrazujeme spotebovan ltky: prv tak, jako plce pracujc v prsnm koi ovldajc slu, obstarvaj rzn stroje nachzejc se v bin dutin pnos ltky. Jsou dv tdy cv, pivdjc krev do spojen s binmi orgny: 1.) vena subhepatica8, kter se pi vchodu z jater spojuje s venou cava, 2.) prsn kanl9, kter se spojuje s levm subclavia10. Na obrazci IV. mono rozliiti dva ppady. Rzn od ns pijat tekutiny dospj vnitnostnch il. Tyto cvy vedou k ven porta11 a tekutina piveden do jater je z nich opt pivdna veobecnmu obhu prostednictvm veny subhepatica, jak vysvtluje obraz V. Je jisto, e do vnitnost vnikaj mimo tchto tekutin jet jin substance, avak urit jatern nemoci dokazuj, e tekutinami sledovan cesta je tat, kterou jsme popsali.

2. Prsn kanl.
Prsn kanl a veny vedou lymfu z nejrznjch st organismu pmo k srdci. O tto sti obhu promluvme zvlt, jakmile dojdeme ke studiu lymfy: zde posta podotknouti, jak dospje chylus (z cv dle nho pojmenovanch) prsnm kanlem k srdci. Chylus je uren hrti vynikajc lohu v obnovovn ervench a blch krvinek: a kdy bl se mohou poznenhlu petvoiti v erven, nen mon, e v chylu je nutno hledati pvod [pouze] prvnjch; skutenost, kter nabz souasn ideu o uren prsnho kanlu: obnovovati krvinky. Budi poznamenno, e se jedn o pouhou hypotzu, kter mus bti dve dokzna vdeckm pokusem. Jestlie nm skutenosti dvaj za pravdu, poznvme rozdln pvod krve: 1.) krevn tlska (krvinky) pichzej s tukovmi ltkami prsnm kanlem, 2.) ltky blkovinn a tekutiny pichzej venou subhepatica.

3. Veobecn pehled krevnho obhu.

Krev pivd organismu slu a ltku: slu nutnou ku spodan innosti orgn a ltku nezbytnou k nhrad ztrt substannch.
8 9

venae hepaticae stc do vena cava inferior ductus thoracicus 10 zejm truncus subclavius sinister 11 vena portae

13

Nebudeme se nijak roziovati o on sle, kterou rzn fysiologov nazvaj ivotem; nm posta jednodue zjistiti jej ptomnost, piem budeme v dalm dvati pednost oznaen sla, jeliko jeho veobecnost dovoluje pouti jej na kadou methodu pozorovn lidskho tla. Mimoto souhlas rzn lkask koly v tom, e v naem tle se nachz sla stle krv se obnovujc, sla, jej innost a psoben jsou nezbytn k pracovnmu vkonu orgn, take orgn odume, jakmile se tto nedostv i nen-li pivdna krv. Mono nm tedy veobecn se domnvati, e ivot m svoje sdlo v krvi. Vzpomeneme-li si ve vztahu na een, e mme co initi se dvma prvky, silou a ltkou, meme ci, e bezprostednm sdlem ivota je krevn tlsko.

4. Obh sly.
Chceme-li souhrnn pozorovati obh sly v organismu, musme dbti nsledujcho: 1.) Sla, kter slou hematidy za nosie, m svj pvod v plicch, kter jsou stediskem vroby sly (vmnou plyn, dchnm, respirac). 2.) Vyroben sla mj srdce, jeho kolem je slu dodvati obhem krve neboli cirkulac do vech st tla. Porovnme-li plce s tavic pec, kde je vyrbna sla, za co mme pokldati srdce? Meme je porovnati se skladitm, kde je vyroben sla uskladovna, ne se rozdluje do celho tla. Tmto zpsobem uspodv srdce krevn obh; bije zrychlen, tj. dopravuje v urit dob vt mnostv krve, ku pkladu bme-li, to jest mme-li vydati vce naich silovch zsob a svalov ltky; bije pomaleji, mme-li vydati mn. Srdce je tedy regultorem krevnho obhu; jeho innost dje se pod vlivem nervovho drdn, kter, jak jet pozdji uvidme, nen nim jinm, ne silou petvoenou uritm zpsobem. Sla rozdluje se ze svho skladit (viz obraz VI.) do vech orgn zprostedkovnm arteri, kter pivdj krev do vech bod organismu. Sla je vyrbna v plicch, uskladovna v srdci a rozdlovna arteriemi. To jsou ti sti i odvtv obhu sly. Tato innost, synteticky pozorovna, zcela souhlas se zkladnmi pravidly mechaniky. A skuten, plce mohou bt porovnny s pumpou parnho stroje, srdce s neklidnm pohybem v hodinch. Meme zadreti dech, ani by se srdce zastavilo; zcela pokrauje v tepu a v rozdlovn uskladnn sly. Jakmile ale zastav srdce svoji innost, zstane cel stroj stti, pliv a odliv krve ve vech arterich pestv. Zcela jednoduch mechanick pstroj posta k pkladnmu vysvtlen tohoto prbhu. Jako pedlohy pouijeme mechanismu kyvadlovch nebo kukakovch hodin, kter jsou veobecn znm. Sla je pedstavovna zvam, zavenm na etzku (viz obraz VII.). Tato sla je penena na ozuben kolo; kolo pen slu na kyvadlo, kter d rozdlovn sly na ruiky. Odstranme-li zva, pokrauje kyvadlo ve svm chodu a do vyerpn v nm uskladnn sly (jako srdce, je-li peruen dech); zatme-li zva, stanou se pohyby kyvadla rychlejmi ne normln, zcela dle vhy zva. Kad druh pracujcho stroje mono srovnati s podivuhodnm a jemnm mechanismem, kter obstarv v lidskm tle vmnu sly. Ludvk LUCAS, na dob zcela neznm autor (18161863), mistrovsk apliktor hermetismu na exaktn vdu, popisuje v prvm svazku svho dla La mdecine nouvelle pstroj dvajc vechny zjevy tto cirkulace. Pstroj sestv z kosticov destiky, kter je spojena kovovou rourou s vlasovou rourkou, obsahujc kapku barevn tekutiny, ku pkladu vna. Vlivem statick elektiny, psobc na kosticovou destiku, ocitne se barevn tekutina v uritm rytmickm, zcela zvltnm pohybu. Pokus tento byl zdka opakovn; hermetikovi jej obzvlt doporuujeme, nebo je zvltnost.

14

5. Obh ltky.
M tak ltka svoje stedisko vroby, uskladnn a rozdlovac stroj, jako je to v ppad sly. Vme, e ppravou chylu zabvaj se dva orgny lec v bin dutin: aludek a tenk stevo za spoluasti rznch vmk (slin, luov vy a v binch slinnch lz). Z prac BERNARDOVCH12 vme, e jtra jsou zsobovacm stediskem organick materie, stedisko k uskladnn glykogennch (cukr tvocch) ltek; pi studiu obhu lymfatickho poznme jet stroje rozdlovn ltky. Obh sly m bezesporu podl v obhu krve svj rzn pvod, jak ji bylo zmnno. Abychom mohli svoje pozorovn uzavti, musme jet vdti, zda psoben sly na ltku v plicch ovlivuje i ne petvoovn blch krvinek v erven, v pedpokladu, e se takov promna skuten dje. Tm dojdeme ovem k jednomu jet neosvtlenmu bodu, take nm dosud nen mono touto otzkou se ble zabvati. Opakujeme: stroje, kter hlavn spolupsob pi udrovn krevnho obhu, mono rozdliti do dvou td: 1.) stedn orgny (plce a srdce), 2.) rozdlovac orgny (arterie a veny). Analogickm zpsobem rozliuj se rozdlovac orgny na: 1.) odstediv (centrifugln), kter jakoto arterie pivdj krv slu a ltku celmu tlu (vyjmuta je pirozen plicn arterie) a 2.) dostediv (centripetln), kter jakoto veny vedouc opt upotebovan ltky v obrcenm smru ku stedisku obnoven zpt. V tchto cvch obhaj: 1.) tlska, kter se pohybuj pod pohybovm popudem (velikho sympatiku, vasomotorickch nerv); 2.) blkovinn, stle se obnovujc tekutina, kter obsahuje rozputn rzn prvky. Tento vklad krevnho obhu je znzornn obrazem VIII., na kterm jsou vyznaeny rzn sti i oddly krevnho obhu.

6. Doplujc cirkulace. Vzduch.

Velikou dleitost pro krevn obh m obh vzduchu. Tento obh dje se ve svm vstupnm a sestupnm chodu stle stejnmi orgny; dvoje rzn orgny, slouc obyejnmu obhu krve (arterie a veny), jsou zde nahrazeny dvma asomrami: asovm sekem vstupu vzduchu (inspirace, vdech) a vstupu vzduchu (exspirace, vdech). a.) Prv asov sek. Vdech. Vzduch, kter oivuje a obnovuje ivotn slu hematid, spov pevn ve dvou chemickch prvcch: jeden je kladn a regenerujc par excellence (kyslk), druh neinn i zporn, kter je uren mrniti v potebn me vbojnou innost prvho (dusk). Kyselina uhliit, kter je vdy obsaena v atmosfe, nem dn vliv na innosti prv sti respirace. Cesta, kterou mus vzduch vykonvati pi vdechu, je nsledujc (viz obraz IXa.): 1.) Nos. Dchn m se dti vdy touto cestou, nebo vzduch pi styku s nosnmi stnami prodlv uritou zmnu. Je znmo, e savci v normlnm stavu mohou brti vzduch pouze touto cestou. 2.) Hrtan. 3.) Vzduchov trubice. 4.) Prduky. 5.) Prdukov kapilrky. 6.) Plicn komrky, vky, ve kterch se odehrv nasycovn krve kyslkem (oxygenace).

12

Claude Bernard, 18131878, francouzsk biolog, zakladatel modern experimentln fyziologie.

15

b.) Druh asov sek. Vdech. Kdy se vzduch zbavil z nejvt sti kyslku a nasytil se kyselinou uhliitou, vzniklou spalovnm organickch ltek, opout plce, aby msty svho vstupu opt vystoupil. Tak se dje druh st obhu vzduchu, vdech. Cestou, kterou tento mus vykonati je nsledujc: 1.) Plicn komrky (vky). 2.) Prdukov kapilrky. 3.) Prduky. 4.) Vzduchov trubice. 5.) Hrtan. 6.) Nos (nebo sta). Obrazy IXa. a IXb. znzoruj graficky dvojitou cestu dechovch zjev.

Konec prvn kapitoly.

16

KAPITOLA II. OBNOVOVN A USKLADNN LTKY.

Obhu lymfy a obhu vivnch ltek slou za stedisko bicho.

I. OBH LYMFY.
Syntetick studium krevnho obhu nm ukzalo, e mimo hlavnho obhu je jet jeden nebo vce vedlejch obh, jejich kolem je obstarvati obnovovn potebnch element pro ely hlavnho obhu. M lymfatick systm jemu vlastn obh? A kdy jest tomu tak, je samostatn, nebo je podporovn obnovovacm obhem? Uvidme!

1. Hlavn lymfatick obh.

Nespornou skutenost je, e bl krevn tlsko, kter opustilo prsn kanl, me se do nho po urit dob opt navrtiti. Je jist, e tyto odvozuj svj pvod z kapilr i lpe eeno z bunn tkn, a jak dokzal LAPPAI, nutno se tomuto mnn pikloniti tak ve vztahu ke skutenmu pvodu lymfatickho tlska. Za pedpokladu, e leukozyth pon svoje putovn na zatku prsnho kanlu, vidme jej mjeti urit msta, ne se vrac opt k svmu vchodisku, a sice: 1.) vchod do prsnho kanlu, 2.) lev cva kln kosti, 3.) horn dut cva, 4.) pravou peds, 5.) pravou srden komoru, 6.) plicn tepnu, 7.) plce, 8.) plicn cva, 9.) levou peds, 10.) levou komoru, 11.) aortu, 12.) tepny, 13.) arteriln kapilry, 14.) artelirn kapilry,13 15.) lymfatick cvy, 16.) lymfatick ganglie, 17.) lymfatickou velkou cvu, 18.) vchod do prsnho kanlu. Obraz X. ukazuje nm zeteln, e st lymfatickho obhu se astn zprostedkovnm krevnch cv pedevm prvn sti velkho obhu. Vidli jsme ji, e obh lymfy nepestavuje nic jinho, ne stlou ltkovou obnovu, a je uren k dodn prvk potebnch krvi; proto neme bti probdn lymfatickho obhu, kter jsme prv pozorovali, pro sebe uzavenm celkem a me bti oddlovn jen k vt zejmosti jeho zazen,
13

Snad omylem proveden zdvojen pedchozho bodu. Pepisujeme i se svrznm prohozenm psmen.

17

jeliko tvo ve skutenosti pouze doplnk krevnho bhu. Ani bychom si toho vmali, vidme, e stroj umoujc stejnm zpsobem skuten obh s jeho vemi odvtvmi jak ve vztahu o obhu krve, tak ve vztahu k obhu lymfy. Dve, ne budeme pokraovati v naem pozorovn, bude eln rozdliti velk lymfatick obh na dv sti (obraz XI.): 1.) vlastn lymfatick obh, kter proud od stroj k lev cv kln kosti zprostedkovnm etnch gangli (vlastn srdce lymfatickho obhu, viz bactracey), a na 2.) cirkulaci lymfy, skrytou v krevnm obhu, kter vychz od lev cvy kln kosti k strojm.

2. Nhradn sti lymfatickho obhu.

Popsan obh lymfy, ponajc z cvy kln kosti a k n se vracejc nepoteboval by dn pomoci i hmotn nhrady, kdyby prvky jej skldajc neutrply dnch ztrt; jeliko tyto jeho prvky podporovnm hmotnch petvoen hmotn chudnou, spojuje se s nm jet jin cirkulan soustava, aby mu dodvala potebn nhradn prvky. Na toto pouit, nezd se ji vraz obh bti ppadnm; psn vzato nen zde dnho proudn, kter by vychzelo z uritho msta a k nmu se vracelo po projit uritch prchod, uzavrajcch kruh. Pesto podrme oznaen obh pro jeho jasnost a jednoduchost a pozdji uvidme, e meme klidn jmenovati lymfou probhnutou tra od vnitnost a k cv kln kosti obhem, analogicky krvi. Vzpomeneme-li si, e nhradn cirkulace, kter protnaj krev a lymfu, tvo u obou tvar polokruhu. Abychom pili k obnovovn lymfy: stediskem tto ltkov (hmotn) innosti, mstem, kde se nalzaj orgny plodc lymfu, jest bicho, prv tak jako prsa obstarvaj obnovovn sly v krvi. Jakmile prodlaly potravinov ltky danou promnu, nazvaj se chylus. Tento probh tenkm stevem a je vstebvn, jde pak do chylusovch cv a odtud do prsnho kanlu. Potom se chylus obrac k lymfovmu proudu, kterm dojde pozdji do krevnho proudu. Tm chylus prochz, jak ukazuje obraz XII., nsledujc cesty: 1.) vnitnosti, 2 a 3.) chylusov cvy, ganglie, 4.) prsn kanl.

3. Souhrn ltkovho obhu.

V zkladu vzato obh lymfy tvo pouze st toho obhu, kter slou obnovovn materie (ltky) ve vech jejch krevnch formch (krevn tlska a rozputn blkovinn substance), a tm tak jen jednu st onoho celkovho organismu. Za skladit slou jtra, ve kterch jsou uloeny zsobn ltky tla jako glykogen. Obraz XIII. ukazuje, jak cvy konaj jtrm tyt sluby, jako chylusov cvy slezin; to znamen, e asimilovateln ltky se rozpadaj do dvou td: prv (bezpochyby tekutj) spch pmo do il a odtud k jtrm, druh k chylovm cvm a okamit dle k prsnmu kanlu nebo k lymfatickm ganglim a slezin dle toho. Toto jsou v krtkosti hlavn data o obhu hmotn obnovy v organismu.

II. OBH POTRAVINOVCH LTEK.

Pozorovali jsme, e obh sly je doplovn jinm obhem s jistou zvltnost, obhem vzduchu: jako stv nosnmi prchody spojen mezi plcemi a obklopujcm ovzdum na zklad vzduchovho obhu, nebo jako mozek pijm prostednictvm o vlivy zevnho svta, kter zprostedkovv zrakov nerv, prv tak nle vnitnostem, nalzajcm se v bie, prostednictvm toho, co nazvme

18

obhem potravinovch ltek, analogick spojitost. Tento obh se nachz v zkm vztahu k onomu obhu hmotn obnovy, jako obh vzduchu k obhu obnovovn sly, jak ji bylo popsno. Obhu potravinovch ltek slou za zklad organick nutnost, jejich heterogenn mnostv (kter se vdy odvozuje ze t zkladnch forem: nestravitelnho vlkna (faeces), krevnho masa, tuku a soli) promovati v chylus, jednu jedinou asimilovatelnou ltku. Ku znzornn innosti tohoto obhu pomoc schematickho obrazce mono pouti bikonvexn oku, na kterou nechme dopadnouti nkolik soubnch paprsk, kter na druh stran sbliujce se pi vstupu protnaj se v ohnisku. Kad ze soubnch paprsk bude pedstavovati zvltn druh potravinovch ltek a ohnisko nm graficky uke okamik, ve kterm se promuj rzn potravinov substance v chylus. Tento obraz (viz obraz XIV.) meme pouti s jet vt nzornost, uvme-li, e paprsky, jakmile proly ohniskem, oddluj se v pesn protilehlm smru: ltky slouen v chylu se rozdlej do divergennho mnostv oddlench bunk, innost a tvar, kterto nejsou ovem vcn rzn. V kadm ppad obsahuje obh potravinovch ltek dv periody: 1.) pchod; substance bhem tohoto utrp uritou promnu za elem, aby byly promnny v chylus. Tento oddluje ciz ltky, aby mohl bti sm vstebn. Potom nsleduje meziperioda, ve kter jsou asimilovateln ltky vstebvny vnitnostmi a chylusovmi cvami. 2.) Perioda vyluovn: neupotebiteln ltky jsou z organismu vyloueny. Ob tyto periody pesn odpovdaj vdechu a vdechu (meziperioda: zadren dechu), take skuten jsou potravinov ltky analogick vdechovanmu vzduchu a ltky vyluovan vzduchu vydechovanmu. Porovnej obraz XV.

1. Prv oddl. Centripetln obh.

Centripetln obh rozprostr se od st a k tenkmu stevu, a potravinov ltky probhaj za tohoto obhu nsledujc orgny: 1.) sty. Ltka se mn. Pokrm. 2.) Hrdlem a jcnem. Cesta pokrmu. 3.) aludkem. Vlknit ltky promuj se v chylus. 4.) Tenkm stevem. Odklizovn chylu14. Ltky tukov jsou roztopeny. Chylus je utvoen. Potom zan vstebvn asimilovatelnch ltek, kter jdou k chylovm cvm. Po ukonen prv periody nsleduje druh. Nepotebn ltky budou vyvreny.

2. Oddl druh. Vyluovn.

Jak jsme vidli, slou tyt orgny obma periodm vzduchovho obhu. Pi potravinovch ltkch nemme t ppad. Stravovac soustava dl se ve dv sti s protilehlmi funkcemi. sta pijmaj, a i, protilehl otvor, vyvrhuje: jcen pivd ltky do dlny obnovovn, a protilehl kanl, tlust stevo, pijm zbytky, aby je odstranil ven: loha aludku je rovnovn s protilehlou lohou slepho steva. Tyto vztahy byly probdny doktorem Adrienem PELADANEM. Nepotebn ltky prochzej nsledujcmi cestami: 5.) Tenkm stevem. 6.) Slepm stevem. 7.) Tlustm stevem. 8.) it. Obraz XVI. shrnuje vecky udan body. Konec druh kapitoly.
14

Pvodn psno chymu. Pedpokldme, e se jednalo o peklep.

19

KAPITOLA III. OBNOVOVN A SHROMAOVN SLY.

Titm obhu nervovho fluidu je hlava.

I. VEOBECN O OBHU NERVOVHO FLUIDA.

Obhy, kter jsme popsali, mono dosti lehce probdati; u obhu nervovho fluida nen ji tho ppadu. Nervov fluidum skuten existuje, ani by je bylo teba zamovati s teplem nebo elektinou, od kterch se odliuje zvlt rychlost roziovn, i kdy se jim v nkterch bodech rovn. Nechceme se na tomto mst nijak roziovati o povaze nervovho fluida, tj. o tom, zda jeho pohyb a vnmn se uskuteuje na podklad mstnho chvn, kter se roziuje od bodu svho vzniku jako u zvuku, nebo na zklad zvltn sly, kter prochz nervy. Nervy nco probh: to je nepoprateln skutenost; od tohoto nco, kter nazvaj Indov akaa, kabbalist r, Hermes Trismegistos telesma, alchymist azoth, Elifas Lvi astrln svtlo, Mesmer fluidum, baron Reichenbach od, Crookes psychick sla, a kter my chceme nazvati nervovm fluidem, pejdeme k len proudn, kter se roziuje nam organismem. Krevn tlska pohybuj se v krevnch a lymfatickch cvch vlivem popudu, penenho vasomotorickmi nervy. V krevnch cvch krou hematidy, a za svho bhu vykonvaj svoji fysiologickou lohu; buky setrvvaj v nervovm obhu na mst a zastuj se prostednictvm cylindrick osy15. V prvm ppad je sla vehnna do nervovch koncovek a krvinky psob automaticky; ve druhm ppad pozorujeme oproti tomu stlost bunk a automatickou slu. Uinme dobe, podrme-li toto stle v pamti pi dalm studiu. Analogie mezi arteriemi (centrifuglnmi cvami) a pocitovmi nervy jest dostaten znm, take je nm mono vynechati podrobnosti o tomto pedbnm bodu. Nervov obh bez pochyb existuje; samozejm je nemon tvrditi, e jej zcela znme. Proto chceme nejdve synteticky pojednati o objevech experimentln vdy a doplniti schzejc, jak dalece je ovem nutno, vychzeti od dokzanch skutenost a dobe zaloench hypotz a tak ve zhodnotiti, co m pi posuzovn nervovho systmu nrok na vdeckost a pravdpodobnost.

A. Vdom obh. Reflexn obh.

1. loha nervovho systmu.

Pi naem posuzovn krevnho a lymfatickho obhu doli jsme k tomu, e je nm mono v lidskm organismu uznati dva principy: slu a ltku. Lymfatick obh nm ukzal, jak se organick ltka nepetrit obnovuje; ale vidli jsme takt, e se v naem tle nachzej akumultory, ve kterch se uskladuje prv nespotebovan pebytek; krevn obh ns pouil, jak krvinky s marnotratnou dkladnost nesou slu celm tlem a jak se tato v plicch obnovuje; avak co se tk akumultor tto sly, nevysvtlili jsme je dosud, a prv zde se nachz jedna z hlavnch innost obhov soustavy, kterou mme v dalm popsati.
15

axon neboli neurit neuronu

21

Nervov soustava be slu obhajc v organismu a podrobuje ji dvma druhm pizpsoben. st tto sly se shromauje v nervovch bukch ed hmoty mchov a mozkov a zpsobuje tak vzntlivost bunk a nsledkem toho vznik duevnch fenomn. Druh st zstv v ganglich velkho sympatiku jako zsoba pro zvltn ppady. Nervov ganglie vykonvaj ve vztahu k sle tut lohu jako ganglie lymfatick ve vztahu k ltce; pipomeneme-li si, co bylo eeno o tlskch, objevme ihned jasn analogie, kter potvrd nae mnn. Proudem krve krou dva prvky: hematidy, neboli erven krvinky, a leukozythy, bl krvinky. Posledn jsou charakteristick pro lymfu. Tak v nervovch stediskch setkvme se s dvma elementy, kter jsou ale nepohybliv: vceplov buky mchy a mozkovch stedisek a jednoplov buky gangli velikho sympatiku. Analogie mezi krevn, nervovou a lymfatickou soustavou d se tedy lehko provsti, a a pokrome dle, budeme nuceni zabvati se tmto pedmtem podrobnji. Nyn krtce pojednme o nervov soustav z hlediska jejho sloen.

2. Veobecn sloen nervovho systmu.

Prvn, co se zd npadn, jsou dv formy anatomick struktury: 1.) ed hmota stedisek, 2.) bl hmota drt veden.

3. Stediska.
Nervov stediska se rozdluj do dvou td: 1.) stediska zpsobujc pohyb, pevn aktivn, rozeny mchou a mozkem, 2.) gangliov stediska velkho sympatiku, o kterch jsme ji mluvili.

4. Stediska zpsobujc pohyb.

Vedenm ed hmoty pen mcha pohyb na jednotliv sti organismu a pijm z nich pocity tout cestou. Mcha tvo adu jednotlivch stedisek, kter jsou neodvisl (reflexivn) od vdom mozkov innosti, a chceme-li, meme pozorovati mchu (nebo tomu nic nestoj v cest), jako by byla sloena z ady jednotlivch mozk, kter koresponduj s nervovou innost v hlav, prsou a bie (dolnm tle); a sice mcha ve vi kad z tchto oblast vykazuje charakteristick zvltnosti. Mozek jest stediskem veden a vdomho vzruovn celho tla: je pravm nervovm steditm, a v nm spov pvod nejdleitj lidsk innosti: duevn. Na zklad toho, co bylo eeno v pedchozch tech odstavcch, jsme nuceni probdati dva obhy: 1.) Vdom obh mozkov, kde tvo mozek hlavn stedisko; 2.) Podvdom obh mchov, kde mcha tvo jin stedisko, kter se t v jistm ohledu neodvisl ivotn innosti.

5. Veden.
Bl hmota se skld tm vlun z vodivch vlken. Sted kadho jednotlivho vlkna tvo pm prodlouen nervov buky (cylindrov osa); spojen vtho potu tchto vlken jsou nervy utveny v jeden jedin provazec, jako je telegrafn kabel utven sestavenm vtho mnostv kovovch vlken. Ohledn tkov stavby veden stv vznamn rozdl mezi pohyb vzbuzujcmi stedisky ed hmoty a gangliovmi stedisky, zcela analogicky stavb arteri a ven, odliuj se od stavby lymfatickch cv. Veden zpsobujc pohyb odliuj se mimoto okolnost v jejich vkonech, a vychzej z pedn nebo zadn sti nervov soustavy. Krevn cvy, pochzejc z lev poloviny srdce odliuj se prv tak ve svch innostech od cv prav polovice.

22

Pedn nervov veden jsou centrifugln a vedou vzruchy unikajc stedisku organismu k periferii (pohybov nervy jsou analogick arterim). Veden, nachzejc se vzadu, jsou centripetln povahy a pivdj stedisku pocitov vzruchy vznikl na periferii (pocitov nervy jsou analogick venm). Nervov soustava je dvojit: mme prav a lev nervov systm, z nich kadmu slou za sted vdy jedna hemisfra. Spojen obou systm dje se kiovnm. 1.) Kiovn veden: prav veden jdou k lev hemisfe a obrcen pouze nkter spojujc vlkna tvo vjimku. 2.) Spojujcmi vlkny mezi obma mozkovmi hemisframi (corpus callosum) a mezi pravou a levou polovinou mchy. Jeliko oba systmy maj stejnou stavbu, sta pozorovati jeden z nich, abychom poznali oba, a to je, co zamlme. Obraz XVII. znzoruje, jak je mono nervovmu fluidu vykonati nsledujc ob cesty, kdy vychz od perifernho pijmacho orgnu: 1.) Probh pocitovmi nervy, dospv k zadnmu mchovmu ganglionu, veobecnmu bodu prchodu, a potom pmou cestou k zadnmu mozku. Zde se vyvj potom kaz, jeho odvodnn nen vc fysiologovou, nbr psychologovou, kter mimoto mus bti filosofem. 2.) Kdy se vzruch vypsobil, spch nervov fluidum k pednmu mozku, kter je zprostedkovv ze sv strany mozkovmu ganglionu, kde se akt optuje; odtud penej pohybov nervy nervov vzruch perifernmu pijmacmu orgnu. Fluidum probh pocitov nervy, dochz k mchovmu ganglionu, mj mchu a pechz k pohybovm nervm. Len prbh se odehrv v reflexnch nervech. Pozorujme tento dvoj obh ble. 1. Jako prvn problm vyskytuje se nm otzka, zda fluidum kter cirkuluje v pohybovch nervech se vcn odliuje od fluida obhajcho v nervech pocitovch. Pokldme to za nemon, a zde dvod. Nerv pro sebe a sebou nen motorick ani sensitivn, ale je nutno brti v vahu hledisko, ze kterho je pozorovn. Zashne-li vjem receptivn stroj, ku pkladu oi, b tmto zpsobem vyvolan proud od pedmtu vjemu k mozku a je nutno jej oznaiti v ohledu na receptivn mozek jako centripetln a ve vztahu k pin pocitu jako centrifugln. Hledme-li na nervy c vjem jako na aktivn, nsleduje v ohledu k mozku, e pijmaj jen dojem a e tedy pouze hraj lohu pasivnho papru. Mozek pracuje ze sv strany jako stedna, kter zpracovv dol dojmy a vod dle, chceme-li jej porovnati s jinmi stednami, kter nejsou od fysiolog dodnes probdny. Psychick obh vznik a probh tedy, nakolik uvd v pohyb rzn duevn sly, kter podivuhodn roztdil filosof KANT16. Zpsob naeho dla ns nut, zabvati se jimi uritji. Vsledkem duevnho, psychickho obhu je utvoen (pomoc pedstavov sly, pamti, usuzovac sly atd.) mozku vlastnho jevu, ideje. pro buky pednho mozku je idea co hmotn pedmt pro receptivn on buky, od kterho vychz zrakov dojem. Pohybov vzruch vychz ze svho stediska, mozku, k periferii. Posledn jest ve vztahu k mozku pasivn; dje-li se pravideln protiklad, je mozek pasivn st. Co potom znamen skuten tento pohyb, kter vykonvm pod vlivem sv vle? Konen jen grafick vraz pojmu utvoenho v mm mozku a nic vce. Kdy pi, tak zhmotuji pouze rukou obraz slova, vystupujcho v mm mozku, nebo mluvm-li, hrdlem; a nkter tvary aphasie ukazuj zeteln, e jedno vrazov medium zstv, je-li druh znieno. Tak ku pkladu nm neme vzdor v nmaze slovo vysloviti, ale me je napsati, a obrcen. V obou ppadech, pocitu a pohybu, stv beze sporu obraz jako pvod nervovho vzruchu; avak v prvm ppad jest tento obraz fysick povahy a ovlivuje perifern vjemov smysl, v druhm ppad je psychick a psob na nervov stediska. Nememe tedy nalzti dvodu, e by bylo nervov fluidum, kter drd ob stediska, rozdln: mn pouze prosted pohybu.
16

Immanuel Kant, 17241804, nmeck filosof.

23

Vyznaenou teorii graficky znzoruje obraz XVIII. Na obrazu vidme ped oima troh bod, kter pedstavuje libovoln pedmt svta smysl. Tento pedmt vyvol urit vjem, kter probh nervovm vedenm a ovlivuje receptivn mozkov stedisko. Potom vstoup do innosti mozek a vyvol psychick obh jako protipsoben; na zklad tohoto prbhu dojem probud ideje skryt v pamti, nastane porovnn a tak ku pkladu geometrick mylenka obdr intelektuln ivot. Sla pedstavy spoj rzn sti, utv mylenky geometrickho obrazce, ku pkladu tverce atd. Tento tverec jest mylenkou, ist psychickm tvarem; proto ale nevykonv men psoben na pohybov orgny ne smyslov pedmt na smyslov nervy; prv tak, jako pijm pohled obraz a kopruje jej ve svm pozad, aby jej mohl vnitn smysl pijmouti, posluhuje si hrdlo, veden vl, slovem, aby popsalo mylenku tverce, aby ji vyjdilo. a.) Prbh. Pozorujme nyn cestu (obraz XIX.), kterou probh nervov fluidum, z hlediska vdomho obhu a vezmme za vchoz bod pedn mozek, kter je veobecn pokldn za pinu pohybu. Veker motorick nervov svazky vedou nejdve k mozkovm ganglim (pruhovan tla a okovit morek). Odtud se fluidum ubr k pedn me, probh ji a dochz konen k strojm pohybu (motorick stediska). b.) Obh pohybu. Nutno vdti, e veker nervov vlkna, kter vychzej z mozku, a vedou k periferim nebo ne, kiuj nejdve ganglie mozkov zkladny; jak znmo, nen tho ppadu s vjemovmi nervy; vbrzku uvidme, pro. Cesta pro obh pohybovho drdidla je v souhrnu nsledujc (obraz XX.): 1.) Nrys prv ady: nervy, kter vedou od mozku ke ganglionu. 2.) Ganglion. 3.) Nrys druh ady: nervy, kter jdou od ganglionu k mozku. 4.) Nrys tet ady: nervy, kter vedou od mchy k orgnm (tak zvan vlastn nervov motor). 5.) Pjem nervovho drdidla (pohybov stedisko). 2. Ji jsme vidli, e pi vjemu (kter na nkterch mstech tto kapitoly nazvme pocitem) a pohybu zle na zornm hlu, pod kterm otzku posuzujeme. Pi pohybovm obhu sdl hnac mylenka v mozku, a podrdn (vzruch) probh centrifugln; zcela protichdn probh obh vjemov (pocitov): zde vzruch pichz od periferie, kter tady hraje lohu skutenho mozku; podrdn, vzruch, je centripetln. Obrtme-li obraz XX. tak, aby mozek pedstavoval graficky periferii, a obrcen, vynik vzjemn vztah, ze kterho se stane zejmm zvltn anatomick vztah, kter bude potvrzovati een. Tedy: dve ne vjemov nervy vstoup do mchy, kiuj ganglion a dospvaj potom bezprostedn do mozku, ani by se dve nebo pozdji rozvtvovaly. Zadn ganglion nachzejc se ve spojen s vjemovmi nervy m pro tyto tent vznam, jako mozkov ganglion pro nervy naped lec. Z tohoto dvodu obracej se ony pmo k malmu mozku a pohybov nervy k me a odtud k strojm. Obrcen obraz XX. posta toto ve vyloiti graficky.

B. Podvdom obh.

1. Obh vjem (pocit).

V kadm ppad je jist, e vdom obh zasahuje: 1.) vjemov nebo speciln orgn (stroj).

24

2.) vjemov nerv (nrys prv ady). 3.) zadn mchov provazec. 4.) Nervov vlkna vedouc od mchy k malmu mozku (nrys tet ady).

2. Podvdom obh (reflexn).

Nervov vlkna vychzej pmo z mozku a jdou k perifernm orgnm, a obrcen. Tmito vlkny jsou tvoeny jist mchov provazce, take mcha je pouze prchozm bodem; nehled k tomu urit jednn dj se bez spoluasti mozku; to jsou reflexn jednn. Tak ku pkladu krme-li pmo, vykonvaj nohy jejich pohyby ist automaticky, take mozek se me zabvat zcela jinmi mylenkami. V tomto ppad probh nervov obh jinou drahou, kterou v dalm popisujeme. Odpovdajc kadmu z velkch oddl, ve kter se rozdluje organismus (hlava, prsa a bicho), vykazuje mcha vdy charakteristick zbytnn. Z kadho zbytnn vychzej nervy, kter inervuj orgny jsouc ve spojitosti, ku pkladu v hlav ony pro hrdlo, v prsou pro rm, v bie pro nohy. Tyto oddly mchy vcn nejsou autonomn povahy. Za prv zprostedkovvaj spojen mezi sebou prostednictvm zvltnch vlken, a za druh vedenm jinch zvltnch vlken spojen s mozkem. Kad toto mchov stedisko i oddl me psobiti tedy 1.) samostatn, 2.) spolen s druhmi, 3.) spolen s mozkem. Obraz XXI. znzoruje zmnn. Nervov proud me vyjti z periferie a vraceje se zpt uzavti kruh, ani by doshl mozku. Co se dje v tomto ppad? Obraz XXII. zodpovd tuto otzku. Proud vychzejc ze stediska podrdn A, prochz vjemov (pocitov) nerv 1 a mj ganglion 2; avak msto aby vystoupil k mozku, vzruuje vzadu lec ed mchov buky. Odtud ponaje me probhnouti rzn drhy. 1.) buto se obrac pmou cestou k pednm i pohybovm bukm mchy, kde do nich vstupuje a odtud spch k periferii (drha 3, 4, 5, 6, B), 2.) nebo se sjednocuje prostednictvm zprostedkujcch vlken s vymi nebo nimi stedisky k spolen innosti (drha 3, 7, 8, 9, 10, B). Pokus uke, e ku pkladu na nohu zpsoben podrdn, je-li dostaten slab, psob zptn na d, tj. nervov proud vrac se reflexn cestou zpt k vchozmu bodu, ani by podrdil jin stedisko ne stedisko pchodu. Je-li podrdn silnj, proud pechz k druh stran mchy, odpovdajc rozruenmu bodu, take potom ob nohy vykazuj vypsoben. Avak je-li vzruch jet silnj, sjednocuje se proudov sla s autonomnmi hornmi stedisky, a odpovdajc dy ocitnou se takt v pohybu spolen s prvnmi nebo oddlen. Obrazy XXI. a XXII. znzoruj chod tohoto absolutn reflexnho pohybu. Vchoz bod vzruchu v tchto ppadech koen v periferii. Souhrnn mono ci, e pi tomto druhu obhu nezbv nic nevysvtlitelnho, akoliv od vdomho obhu se li pouze ve sv bytnosti sice tm, e mu chyb na promujc sle vjem, sle pedstavy. Kadmu dojmu pijmanmu mchovmi stedisky odpovd vdy jin reflexn, zatmco kadmu vjemu zprostedkovanmu mozkem me odpovdati idea rznho druhu, dky pamti, asociaci idej a pedevm sle pedstavy, schopnost, kter postrdaj reflexn psoben, tak dalece, jak jsme je probdali a je znme.

25

II. GANGLIOV NERVOV SOUSTAVA. 1. Obh gangliovho nervovho systmu.

Probdn reflexnch jednn, jako i komplikovanch zjev ist cerebrlnho pvodu nm zjevilo dleitou vlastnost nervov buky: jej podrditelnost. Na tto podrditelnosti se zakld typick vlastnost nervov buky. Jist vme, e buka upadne vdy do chvn, jakmile na ni psob vzruch. Koen-li vzruch v periferii, pen se chvn dle k stedisku (vjemov, pocitov proud); oproti tomu, kdy psob vzruch na stedn buku pod vlivem ideje, chvn se dle pen i roziuje ve smru periferie (pohybov proud). Mono ci analogicky: buka pracuje jako pst parnho stroje. Tato prce jest bezesporu velmi dleit; tk se uritch jev omezenho trvn, jako vdomch pohyb, vjem atd., ale ne druhch, kter zakldaj odchyln tdy pohyb. Spojitost binch stroj nenech se kupkladu lpe vyloiti, ne nepetritm dodvnm nervovho fluida. Jestlie bytnost vceplovch nervovch bunk vykonv svoji povolovac vzntlivost, je zejm, e k dalm innostem jsou douc nov druhy nervovch bunk,a to je dvod pro existuj gangliov nervov buky. Na poli binch orgn a vbec vech orgn, jejich ivot spov na neustlm pohybu, jako ku pkladu arterie, nenalezneme gangli nebo nervovch vlken, kter by souvisela s velikm sympatikem. Histologick zkladna tchto gangliovch bunk li se prv tak jako ta onch v pedchozm pozorovanm systmu. Vzpomeme si, e u ltky v lymfatickch ganglich jsme nalezli skuten zsobn stediska, a nezapomeme, e jsme dosud nenalezli obdobnch orgn pro slu. Ganglie velkho sympatiku ukazuj nm samy jejich analogi svoji innost. Psob-li mnohoplov nervov buky v jistm ohledu jako krvinky, nebo chceme-li, jako pst parnho stroje, jeto pinej slu k rozdlovn dle poteby a pohotovosti, psob gangliov buky analogicky lymfatickm, nebo abychom zstali u zvolenho pkladu jako hnac kolo parnho stroje: shromauj slu rozenou celm nervovm systmem, uchovvaj pebytek sly a dopluj, nastal-li nedostatek. Jedinou vtou: Soustava velkho sympatiku nachz se v tme vztahu k nervov soustav, jako soustava lymfatickho obhu k obhu krve. V pedloenm probdn zhutn sly narme na tyt sestavujc prvky, jako pi probdn zhutn ltky: na jeden systm roziovn a jeden obnovovn. V dalm inme toto zejmm.

2. Soustava velkho sympatiku.

V popsan sti ptee objevuje se na kad stran ada nervovch gangli, tvocch seshora dol nepetrit etz. Do tchto ganglich st nervov vlkna, kter vychzej z mchy, zatmco odtud vedou rozvtven s novmi gangliovmi tly k orgnm, tj. k vnitnostem a cvm. Anatomicky pozorovn skld se velk sympatik z ady gangli, kter spolu souvisej spojovacmi vlkny. Obraz XXIII. objasuje anatomick adn stedn stanice velkho sympatiku.

3. Obh nervovmi rourkami.

Poukzali jsme ji na etn analogie mezi soustavou velkho sympatiku a soustavou lymfatickho obhu a vidli jsme, jak nespotebovan sla zstvajc v arterich je vedena lymfatickmi cvami k nov vstavb organismu, jak je uskladovna (zhuovna) v ganglich a konen znovuvaovna v obh.

26

Prv tak se to dje s nervovou silou. Jej pebytek opout mchu a je veden nervovmi vlkny velkho sympatiku, hromad se v ganglich, zlonch zsobovacch stediscch, aby byl rozdlen rznm orgnm v bin dutin. Tyto pracuj bez pestn, bez pestvek, ne jako ony libovolnho ivota. Prbh rozdlovn sly je tedy nsledujc: 1.) vstup z mchy (pedn ed hmota). 2.) Plete velkho sympatiku, a ke ganglionu. 3.) Vstup do ganglionu. Hromadn (uskladovn). 4.) Vstup z ganglionu. Pechod nervovou pleten k plexu. Plexus. 5.) Chod k orgnm. 6.) Vstup do orgn. Obraz XXIV. znzoruje rzn fze vykonan cesty. A dosud nebylo nm zapoteb citovati lkaskho autora, jeliko ve, co jsme popisovali je jasn a opr se o znm vci. Pokud se tk velkho sympatiku, nen ve znmo, jak by bylo si pti, a nzory nejsou jasn ani veobecn. Podvme proto nkolik odstavc z prce Dra. M. DUVALA17 o velkm sympatiku, aby skutenost nervovho silovho obhu gangliemi od mchy k orgnm stala se zejmou: Anatomicky pozorovn, nepedstavuje velk sympatik dnou pesn ohranienou st encephalorachidickho nervovho systmu, jeliko kad ganglion etzu stoj ve spojen s rachidickm prem vce vlkny, obyejn dvma, tzv. spojovacmi vlkny, a jeliko vzkum znetvoen pi pitv tchto vtv ukazuje, e vlkna je tvoc jsou z nejvt sti konky, ktermi mcha zaopatuje sympatick ganglie, v dnm ppad ale vlkna, kter vedou od gangli k me. Nelze ci, e by rzn sympatick ganglie nebyly schopny pijmouti lohu stedisek, ale beze sporu jen doasn; ztrcej toti rychle svoje vlastnosti, oddlme-li je od cerebrospinlnho nervovho systmu. Tomuto systmu podlhaj bezesporu pmo, pokud ku pkladu srden ganglie vedou pohyby tohoto orgnu, pijmaj z jejich strany srdenmi nervy (pneumo-gastriku a sympatiku) vliv ed bulbomedulrn osy. Na obraze XXIV. jsou vyznaeny rzn vlastnosti, kter mohou bti velkmu sympatiku pikldny. slice a ipky udvaj smr proudu. Tekovanou arou, konc v ed zadn hmot, schematicky oznaujeme vjemov zprostedkovn ve velkm sympatiku.

4. Obh nervov obnovy. Mal mozek.

Vidli jsme, e nervov soustava nachz se k sle ve stejnm pomru, jako soustava lymfatick k ltce: sledovali jsme vdom a podvdom silov obh a dokonce jsme zjistili, e existuj silov zsobrny. Co zbv jet zjistiti? Je to pedevm pvod tto nervov sly, a mimoto prostedky, kter organismus uvd v innost, aby to, co pijm z krve, mohl promniti v nervovou slu, orgn nebo orgny, kter stoj v poped tmto zazenm a konen cestu, kterou sleduje tato nepetrit se vytvejc sla, aby nahrazovala nepetritou spotebu organick prce. Nutno piznati, e v naem eten jsme dosud nenalezli problmu, kter by byl tak temn zahalen, jako tento. Ale my meme ji ci, e nervov buka odnm j potebnou slu pmo krvi, aby zaopatila veker svoje kony. Charakteristickou zvltnost mnohoplov nervov buky je jej mimodn vzntlivost. Sla a ltka, donesen sem krv, staraj se o to, aby toto vzruen nebylo perueno. To je ale tak ve, co vme. Musme tedy jet zjistiti msto, kter obsahuje stedisko nervovho obnovovn sly a konen hlavn stroj tohoto zazen. Velmi zajmav je, e kad oddl organismu, od ns dosud vyeten, toti prsa a bicho, vlastn orgny, kter jsou nutn k tomu, aby mohl vykonati svoje kony; skuten v bie nachzme veke17

Mathias Duval, 18441907, francouzsk anatom a fysiolog.

27

r orgny nutn k vyrbn ltky, prv tak jako orgny, kter rozdluj slu a ltku, maj svoje sdlo v prsou. Jak zazen budeme nuceni pidliti sti, kter ns nyn zamstnv, hlav? Zde se nachz msto, kter obsahuje vdom a podvdom obh. Pitom hraj lohu mozkov polovice a ganglie mozkov zkladny. Avak nejsou v hlav jet jin stroje? Bezpochyby: v doln zadn sti, ve zvltn dutin nachz se jeden orgn s jet mn znmmi zazenmi: mal mozek. Mal mozek vykazuje nervov buky zvltnho druhu, zcela odlin od bunk obyejnch edch stedisek; podobaj se uritmi zvltnostmi nervovm bukm gangliovch stedisek. Nervov buky malho mozku nazvaj se bukami Purkyovmi. Vzpomeme si, e jsme u nervovho obhu stanovili zvltn pravidlo: kadmu zvltnmu zazen odpovdaj zvltn buky. Tm jsme souasn poloili otzku: s jakm zvltnm zazenm jsou buky malho mozku ve spojitosti? Slavn lka, magnetisr a neurolog Dr. Jul. Bernh. LUYS18 (na jeho velikosti neme Axel MUNTHE19, autor Knihy o ivot a smrti, pes svoji oblbenost nieho zmniti) pokldal ji od roku 1865 mal mozek za kotel vyrbjc nervovou slu a zaloil toto tvrzen na ad dkaz z fysiologie, srovnvac anatomie a pathologie. Toto tvrzen je mimoto podporovno adou uenc a pokusy, kter tito za tm elem podnikli. V dalm pepisujeme mnn tohoto slavnho lkae: Z tchto pokus na ivch zvatech vidme, e induktivn domnnky, kter jsme zaloili jedin na anatomick podstat v vahu pichzejcch mozkovch st, dochzej v pathologick fysiologii velkorysho tvrzen. V malm mozku vidme zazen, kter vyrb zvltn nervov proud; tento se neustle shromauje a opt rozdluje pohybovm stediskm spinln osy v podob konstantnho proudu pomoc vlken malho mozku; je rovnomrn rozen v obou polovinch tla, o co se opr jednota pohyb; posta peruiti bh proudu na jedn stran tla, aby nastaly pohyby jezdce nebo otejc se osy, jevy, jejich pinou je nervov rozdlovn postrannch sil, rozvtvujcch se do pohybovch stedisek spinln osy, jako i pevaha jedn z nich (LUYS: Das Nervensystem, str. 422). I kdy bude, nebo jest dokzno nkm, e mal mozek nevykonv tyto povinnosti, nauka o obhu nervovho fluida neutrp tm dn zmny, nebo v syntetickm systmu neme chyba v jednotlivosti nijak poruiti souvislost celku: obrcen je to v tak oblben analyse, kde jedin chybn nzor vytv neeiteln rozpor k ostatnm, kter slou soustav za zklad, take jedin chyba vyvrac cel systm.

5. Prbh.
Prbh obhu obnovy mono stanoviti nsledovn: 1.) Promna veobecn krevn sly na slu nervovou v malm mozku. 2.) Rozdlovn tto sly v edch pohybovch stediskch mozku a mchy: hoen a dolen nstavky v malm mozku. 3.) Zhutn tto sly v ganglich velkho sympatiku. Obraz XXV. vysvtluje graficky cel prbh.

III.VEOBECN SOUHRN NERVOVHO OBHU. 1. Souhrnn pojat obh nervovho fluida.

Znme sice ji jednotliv fze, ktermi v nervov soustav prochz sla; nehled k tomu vrtme se opt zpt, dve ne budeme tuto otzku zodpovdati souvisle. Na obraze XXVI. dochzej nae zvry svho vrazu.
18 19

Jules Bernhard Luys, 18281897, francouzsk lka, neurolog. Axel Munthe, 18571949, vdsk spisovatel a lka.

28

Sla, nachzejc se v krvi, jde k malmu mozku, kde se zjemuje a promuje v slu nervovou. Tato nervov sla se roziuje celou soustavou edch stedisek, hlavn v pednch motorickch stech. Nervov buky vstupuj v innost bu pod vlivem zevnho podrdn, vyvolanho libovolnm pedmtem zevnho svta smysl (centripetln vjemov proud), nebo pod psobenm ideje, psobc z nitra navenek (centrifugln pohybov proud). Mezi obhy pocitu (vjem) a pohybu existuje jet tet, obh psychick, kter je fysiologm zcela neznm. a.) Vjemov (pocitov) proud vykonv nsledujc cestu: Pohyb dopedu 1.) Pijmac orgny vjemu (vznik). 2.) Pocitov nerv. 3.) Zadn mchov ganglion (zhutn). 4.) Vjemov provazec. 5.) Zadn mozek (pemna). Mezidoba: Promna vjemu (pocitu) v mylen a mylenky v pohyb: Psychick obh. Pohyb zpt 6.) Psobn mylenka, kter je inn jako smyslov pojateln pedmt (vznik). 7.) Veden od pednho mozku ke gangliov hmot. 8.) Hmota mozkovch gangli: pohybov (zhutn). 9.) Pohybujc provazec a pohybov nerv. 10.) Pijmac stroj. Pohybov msto (pemna). Tmto zpsobem probh vdom obh. b.) Podvdom obh vykonv men cestu, jak nyn uvidme: Pohyb dopedu 1.) Pijmac orgn. 2.) Pocitov nerv. 3.) Zadn ganglion. 4.) Veden od ganglionu k me. 5.) Zadn nervov buky mchy. Petvoen pocitu v reflexn pohyb. Pechod od zadn sti k sti pedn. Pohyb zpt 6.) Pohybov orgn (pedn nervov buka). 7.) Pohybov nerv. 8.) Pohybov msto. Obrazy XXVII. a XXVIII. pehledn vysvtluj toto zazen.

2. [Psoben na stroje.]
Pesto veker orgny nepsob tmto pestvkovitm a nrazovitm zpsobem, jako orgny podroben podntm vle a orgny souvisejc s podvdommi vzruchy, kter oboje jsou charakteristick drsnou stavbou20 jejich vlken. Bin stroje a cvy pracuj bez pestn: jejich inervace dje se tak dle zvltnho rozvrhu a skldaj se z hladkch vlken21. Nervov sla prochz adou gangli, kde se zhuuje, aby se mohla pemniti v nepetritou. Z tchto gangli jde k plexu, pestv postupovati a shromauje se, uskladuje. Potom me slouiti dvojitmu elu: 1.) nepetrit innosti hladkovlknovch orgn. 2.) Jako veobecn shromadit v organismu pebytench sil. viz obraz XXIX. Sla pedn sti mchy prochz soustavou velkho sympatiku, aby budoucn dospla u hladkch orgn.

20 21

svalstvo pn pruhovan hladn svalstvo

29

Vidme, e jedna a tat rozlin pozmnn sla pslu vem zazenm nervov soustavy, a e tato sla ze sv strany nen nic vce, ne obmna veobecn sly lidskho organismu, kterou pin krev a kterou krev vede celm tlem. jednota sly stv ve fysiologii prv tak, jako ve fysice.

Konec tet kapitoly.

30

KAPITOLA IV. VEOBECN ODMOVAC STEDISKO.

Extraperitoneln st. Spodn sti tla: 1.) Abdominln odmovn (tlust stevo). 2.) Odmovn thoraxu (obh ledvinov). 3.) Odmovn hlavy (obh genitln. Zbv nm jet nsledujc: V pedchozch kapitolch peli jsme mlenm st orgn, nalzajcch se v bie. Tak jsme neslyeli nieho zvltnho o tlustm stevu, nic o moovm zazen a nic o zazen pohlavnm.

1. tvrt st trupu.
Nejdve musme poznamenati, e vecky tyto orgny le mimo pobinici, alespo z nejvt sti. MALFATTI22 dl v bie se nalzajc orgny na extra a intraperitoneln; u prsou a hlavy to samozejm nejde, nebo srden vak a pohrudnice uzavraj v prsou vecka stroj a v hlav vykonvaj mozkov blny tut lohu. Jak kony vychzej z orgn, kterch si mme jet povimnouti? Jak vztahy meme zjistiti mezi nimi a rznmi stmi i oddly, ze kterch se skld tlo? Kad z popsanch velkch obh m vlastn stedisko. Tak bicho obsahuje orgny uloen v pobinici, kter jsou nutn k obnovovn ltky (obh obnovy a obh potravinovch ltek); prsa obsahuj stroje, kter jsou potebn k obhu sly a ltky (obh krevn) a obnovovn sly (obh vzduchu); v hlav se konen nachz stedisko vdomho nervovho obhu. V dalm chceme dokzati, e kad z orgn, ktermi jsme nuceni jet se zabvati, obsahuje prostedek, aby kad z t st trupu umonil odpovdajc odmovn.

2. Bin odmovac stroj. TLUST STEVO.

Nevstebateln ltky a vymovac produkty bicha shromauj se v tlustm stev, aby byly vypuzeny ven. ist sekretick st tohoto veden nachz se mimo pobinici, jak znzoruje obraz XXX. Tlust stevo jest beze vech pochyb odmovacm strojm bicha.

3. Prsn odmovac stroj. LEDVINY.

Plynn produkty krevnho obhu jsou vyluovny plcemi ve druhm tempu obhu vzduchu. Rozputn ltky sleduj pod vlivem zvltnho obhu (obh ledvinov) jinou cestu; tento obh se dje pi prchodu krve ledvinami. Ledviny vyluuj za pomoci krve a zvltnho zazen vlastn tekutinu, mo. Mo vyrbn v ledvinch probh moovody, shromauje se v mchi, odkud vychz moovou rourou ven. Vidme, e se zde odehrv skuten obh ve vech podrobnostech a se vemi charakteristickmi znaky. Dva orgny vyrbjc, ledviny, shromaujc orgn, mch, a orgn rozdlovac, moov roura. Viz obraz XXXI. Mimoto jet poznamenvme, e ledvinn tepny pichzej z prsou, ani by bylo pihleno k vznan vzdlenosti.

4. Odmovn stroj hlavy. POHLAVN STROJE.

Nen tko dokzati, e tlust stevo jest odmovacm orgnem bicha; nen tak nijak t dojti ku stejnmu zvru, pokud se tk ledvin vzhledem ku krevnmu obhu; avak jet ped velmi
22

Jean Malfatti de Montereggio, 17751859,francouzsk lka, zakladatel vdesk lkask koly.

31

krtkou dobou byli bychom pokldni za snlky, provdme-li dkaz, e lohou pohlavnch stroj jest v uritm ase odmovati v ganglich nashromdnou pebytenou nervovou slu. Pracemi souasnch embryolog jest dokzn dokonal homologick vztah mezi muskmi a enskmi pohlavnmi dy, take pozorujeme-li je veobecn a ponechme-li stranou morfologick zvltnosti, nenachzme mezi nimi rozdlu. Piloen kresba XXXII. ukazuje vztahy, stvajc ku pkladu mezi varlaty a velkm sympatikem. My z naeho hlediska pozorujeme ve varlatech skuten nervov ledviny s lohou, odmovati v pznivm okamiku pebytenou nervovou slu. Toto odmovn je doprovzeno uritm chvjivm pohybem vdomch a podvdomch nervovch stedisek, kterto pohyb m za nsledek charakteristick pjemn pocit. Tento se opakuje s vt nebo men ivost vdy, kdy nastv odluovn nervovho fluida (pi radosti, naden, lsce atd.), co dokzal Louis LUCAS velmi ppadn ve sv knize: La mdecine nouvelle. My vidme ve varlatech nco podobnho ganglim velkho sympatiku (podobn v modifikovanm smyslu). Tyto ganglie se vyvjej po dlce ptee v toton postav jako ostatn ganglie nervov soustavy; potom thnou se spodn st trupu a doshnou svho msta uren. Spermatozoe jsou ve skutenosti nervov buky organickho ivota, avak jsou nadny pohyblivost. Tmto zpsobem dochz pedevm pam, pudy a ddinost chorob svho vkladu v muskch oplozovacch ltkch oplodnn. Oplozovac ltky dle toho nemaj dnch jinch zvltnost, ne tch, jako nervov buky veobecn. Ani bychom se zabvali touto vc podrobnji, uvdme pouze jednu zvltn skutenost: spermatozoe zpsobuj pod vlivem dusin kyseliny tent pohyb, jako nervov buky. Abychom ukonili: zjiujeme obh, kter odpovd pohlavnmu apartu a kter odpovd veobecnmu zkonu vech mysliteln monch obh. Nachzme: 1.) Vrobce (varle nebo vajenk), 2.) vodie (semenovod nebo vejcovod), 3.) shromaovatele (lza pedstojn, semenn vky nebo dloha), 4.) rozdlovae (moov roura nebo pochva).

Konec tvrt kapitoly.

32

KAPITOLA V. ZVR.

I.
Dospli jsme ku konci. Veker zazen lidskho tla krela po sob ped naima oima, piem jsme pozorovali, jak jsme ekli v vodu, z nejveobecnjho hlediska, ani bychom pitom ztratili z o jejich konen el. Zvltn hledisko, ze kterho jsme vypisovali rzn innosti organismu, ns pinutilo, abychom pijali veobecn ptomnost obh, jejich pohyb dje se dle stejnho zkona; akoliv pouit vraz ve vech ppadech pesn nesouhlas, jest jist, e jsme mohli rzn zazen nazvati obhem, i kdy to bylo jen proto, abychom peklenuve nutnost vytvoili nov vraz, by by i otzku neosvtlil jasnji. Jet se k tomu vrtme. Pozorujeme-li fysiologii z nejveobecnjho hlediska, objevuje se v organismu bezesporu jsoucnost vystupujcho a kupedu krejcho pohybu ltkovch zkladnch stic, tedy jist druh pirozen volby (selekce), kter se odehrv v nitru fysiologickch pochod. Nae tlo se rozdluje ve ti sti nebo stediska, z nich kad vlastn svoje obklopujc blny. Doln st je bicho, jeho charakteristick orgny jsou bezprostedn obklopeny pobinic a potom ko. Stedn sti jsou prsa s pohrudnic a srdenm vakem jako prvnm a ko a kostmi jako druhm obalem; hoen st, hlava, kde se nachzej mozkov blny a potom kostn ndrka. Zjevn analogie, kter stv mezi temi blanami, pohnula nkolik nmeckch autor, hledati podobnost mezi samotnmi uzavenmi orgny. Tak tito vid v mozku vnitnost uritho druhu, prv tak v plicch a podobn. Jeden vdesk lka minulho stolet, jeho nzor jsme ji nkolikrte pouili, MALFATTI DE MONTEREGGIO, dokonce se domnv, e kad ze zmnnch st organismu je vpravd vejcem s vlastnm zrodkem a odpovdajcm mateskm kolem a provazci, mimo pedvench orgn. Budeme-li sledovati tento zpsob pozorovn, bicho m mimo svch obal jtra a slezinu za matesk kol a aludek za zrodek. Dolen dy objevuj se potom jako orgny, nachzejc se v pmm odvislm pomru k binmu vejci. Prsn vejce m plce za matesk kol a srdce za zrodek; rm jsou jeho orgny vrazu. Konen hlavov vejce m za matesk kol oi a ui (MALFATTI prav: Mozek se syt svtlem a harmoni.) a za zrodek mozek. A jako je to ve vem, i ve fysiologii se trojnost i dlen ve ti nabz takka sama sebou. Pozorujeme, e bicho jest bezesporu dlnou, ve kter je zpracovvna ltka nutn celmu organismu; jednou pipravena, shromauje se v jtrech, nebo v lymfatickch ganglich, potom vystupuje pomoc dvou velkch veden, podjatern cvy a prsnho kanlu, k hornmu oddlu, hrudi; v prsou prodlv novou pemnu, nebo st ltky se promuje prostednictvm dosud mlo znmch prbh v tlska a zpsobuje sjednocen i styk s jinm prvkem, silou, pomoc chemickch a souasn elektrickch jev dechovch, z eho vyplv, e tekutina nasycen v tle nhradnmi stmi ltkovmi a v plicch dynamicky oivujcmi prvky je vedena ke vem bodm organismu, aby jim pinesla potravu, teplo a ivot; e se takto dodan sytc zsoby zcela nevypotebovvaj a e vstupuj v innost urit aparty, aby peliv shromaovaly a uskladovaly pebytek sly, kter nen pi vstupu z arteri spotebovna pro lymfatick systm, kter jej podruje v reserv k vtm pleitostem pouit i spoteby; sla zpsobuje, vlivem tohoto zvltnho shromaovn, vznik ady pozoruhodnch zjev, odvislch od innosti nervov soustavy; e nervov buky, syceny silou, vyvolvaj jevy reflexn innosti i sloitj jevy vdom, v te dob jako tato dynamick innost promujc soustavu velkho sympatiku pechz v nepetritou dynamickou innost, vede chod vech stroj, pracujcch bez peruovn, jako tepny a zazen vegetativnho ivota; e jedna jedin tda ltky, kterou pin krev, pipravuje substanci pro tak rozdln buky organismu, prv tak jako se embryonln buka promuje v rozdln j vytvoen druhy a jedna jedin, rozlin modifikovan a shromdn sla d veker jevy jak prodnho, tak duevnho ivota.

33

Hle, jednotn sla, obhajovan LUCASEM, kter se nijak neostchal hlsiti se jako k proskribovanch alchymist, vykonvajc veker jednn jak pirozen tak duevn; jednotn sla, kterou ji HIPPOKRATES pojmenoval vrazem, kter peloen znamen: to, co se pohybuje. Ti velk innosti t st, ve kterch se rozdluje lidsk tlo, jsou: 1.) vytvoiti ltku a udrovati ji v zsob, 2.) zhustiti slu a uchovvati [ji], 3.) a konen tuto slu a ltku rozdlovati stednm orgnm, kter je potebuj pro svoji prci. Pidme-li pro doplnk jet extraperitoneln st, kter odstrauje z tla vypotebovan a nepotebn ltky, obdreli jsme veobecnou, avak plnou ideu veho, o em jsme v pedchozch tyech kapitolch pojednvali. Ve druhm odstavci tto kapitoly vyloili jsme veobecn pojem, kter spojujeme s vrazem obh, a slbili jsme ospravedlniti irok pojem, kter mu dodvme. Nakreslen schma (obraz XXXIII.), kter graficky shrnuje vecky obhov soustavy, nehled k podadnm jednotlivostem, a kter shrnuje rzn fze v jednom obrazci. Pod slem 1 vidme vyrbjc orgn; vezmeme-li ku pkladu krevn obh, pedstavuje nm plce: odtud vychz veden (4), plicn cva, kter spojuje orgn s strojm shromaovacm (2), srdcem. Od srdce vychz stroj veobecnho rozdlovn (5), aorta, kter dodv vem orgnm (3) arterie nutn k rozdlovn krve. Avak st krevn sly promuje se v slu nervovou, a my meme pokldati tuto promnu za skuten zjemovac pochod. Toto vidme na veden (6-6), kter se nachz ve spojen s strojm (7), mozkem. Konen mme tak stroj odmovac, skldajc se z veden (8), ledvinov tepny, a zvltnho orgnu, ledvin (9). Schematick kresba je tak sestavena, e meme na msto slic dosaditi odpovdajc jmna rznch stroj vech obh, jak ukazuje piloen tabulka veobecn sestavy vztah a rozdl mezi rznmi orgny lidskho tla. Tato tabulka sestav je zhotovena tm zpsobem, e sla pythagorejsk tabulky, nebo chcete-li, kabbalistickch sefirot, jsou nahrazena ideami, kter maj mezi sebou stejn vztahy jako sla, a vsledek te se tak jako u sel. Jsou-li toti fysiologick funkce spojeny zce ohranienmi vztahy, analogicky strojm popisovanch funkc, meme odvoditi definice, kter jsou schopn udiviti kadho znalce oficielnho lkastv. Pouijeme pkladu: Zvolme libovoln orgn, v tomto pkladu prsn kanl, kter je vepsn v oknku spojujcm tet adu svislch oknek se tvrtou adou vodorovnch oknek: Prsn kanl jest aortou lymfy, skutenost, kter uvede v as vechny, kdo neznaj kl k hermetickmu systmu analogi. Abychom dospli ku konci naeho pojednn o fysiologii lovka, jak se zd zbytenho, nebo litelsk recept by byl snad vhodnj a od zvdavch danj, pozorujme obraz XXXIV., kter shrnuje veobecn vztahy: Obrazec sestavuj ti soustedn seky. Navenek: soustava nervov, v prostedku soustava krevn, ve stedu soustava lymfatick a orgny stravovac. Porovnejte tuto vstavbu v jejch vztazch k zrodenm lstkm embrya. 1.) STEDN SEK. aludek a tlust stevo oznauj ve stedu obrazce bod vstupu a vstupu substanc do a z tla. Chylusov cvy spolu se slezinou jako zhuovac stedn bod (dle hypotzy Malfattiho) hrani s kanlem prsnm, a veny s jtry jako zhuujcm stediskem, hranicm s venou porta, utvej obnovovac obh ltkovch soustek organismu. etz gangli a pleten (plexus) lymfatickho obhu, kter pon arterilnmi vlsnicovitmi cvami a sthaj pobl srdce systm venov, ukazuj nm obh lymfy, formln odvodovn ltky,

34

kter nebyla spotebovna bhem krevnho obhu. Konen pijde tlust stevo s odmovacmi cestami nevstebatelnch ltek. 2.) PROSTEDN SEK. Ve stedu poznvme znm schma krevnho obhu. Vlevo obh erven krvinky, krve nabit ltkou a silou, znzornn dvojitou arou. Krev jde od plic k strojm, piem prochz levou polovinou srdce, velkm regultorem tohoto obhu. Po pravici centripetln obh venln krve, kter je znzornn silnou arou. Z venovch vlsnic jde krev k prav polovin srdce a syt se cestou mezitm za vlivu podjatern cvy a prsnho kanlu ltkou. Od prav poloviny srdce jde krev ventriklem k plicm, nabj se silou a pichz oivena zpt, pinejc s sebou nov kontingent sly a ltky. 3.) OKRAJOV SEK. V mozku sublimovan krevn sla je pemovna v slu nervovou a pijm dva smry, dle toho, zda podrdn, pvod proudu, kr od stedu navenek nebo obrcen. Koen-li bod podrdn ve smyslech, proud plyne centripetln. Podrdn kiuje zadn mchov ganglion, a vyhledv bu zadn mozek (vdom obh), nebo edou zadn mchovou hmotu a odtud edou pedn (podvdom obh). Zashne-li podrdn mozek, vznik nervov proud, jeho fysiologick pedpoklady nejsou dosud dostaten probdny, a vznik psychick obh. Vsledkem tohoto psychickho obhu je plozen mylenky, psobc z nitra navenek, jako hmotn pedmt, pvod vjemu i pocitu psob z venku do nitra. Proud jde z pednho mozku projeknmi vlkny prvho du, prokiuje mozkov ganglie, kde se zesiluje, sleduje motorick provazce pedn mchy, potom motorick nervy a pichz k strojm gastrickch sval, aby ideu vzniklou v mozkovm stedisku pemnil v jednn nebo chtn pohyb. Jde-li podrdn od zadn mchy (ed hmota) pmou cestou k pedn me, nehraje psychick obh dnou lohu. Pocit i vjem petvouje se tak v pohyb, avak jeho sla a rozen jsou odvisl jedin od velikosti podrdn. Pebyten nervov sla je speciln odvdna do soustavy velkho sympatiku a tam uskladovna: tato soustava odpovd bod za bodem lymfatickm ganglim a pletenm. Dk tomuto odvdn, kter vychz od pednch edch mchovch st promuje se tato nervov sla, kter pracuje nrazov v obou pedelch obzch, v jednu spojitou, kter psob na stroje s ploskmi svaly. V nejnim z t sek se nachz: 1.) extraperitoneln st tlustho steva, vymovac stroj potravinovho obhu a spodn sti tla. 2.) Ledviny a mch s odpovdajcmi vedenmi, odmovac stroj krevnho obhu a hrudi. 3.) Varlata, semenn vky a pslun veden, kter jsme pozorovali jako stroje rychlho odmovn, a sice nervov sly. Obraz XXXIV., opakujeme, podv celou nauku o syntetick fysiologii s pesnost a nzornost, jak bylo mono doshnouti.

II.
Tmto zvrem ukonili jsme pojednn o syntetick fysiologii, komplikovan hrubmi a mnohdy, jak se zd, nepilhavmi vrazy. Toto pojednn, kter jsme postavili v elo naeho hvzdnho herbe, m slouiti nejen za podklad pojednn o vztazch mezi mikro- a makrokosmem, tak dleitch pro hermetick lkastv, stojc v ele druhho svazku, ale i za nutn zklad svazku tetho, terapeutickho, kde pojednme o obhov terapii, terapii skuten hermetick, zasahujc do vech jev ivota lidskho. Doufme tak, e ten nm promine chyby, kter jsme v tto fysiologick sti uinili; domnvme se, e tyto chyby jsou na druh stran vyveny syntetickou mylenkou, kterou oficieln

35

kola lkask, a na nkolik hermetickch lka-partyzn, nepstuje. esk hermetik zskv tm nco, co dosud z neznalosti, mnohdy tak z nedbalosti, zanedbval.

Konec prvho svazku.

36

Veobecn soustava vztah a rozdl

Centrifugln obhy Krev Nervov fluidum Potrubn obhy Lymfa Nervov fluidum

Veobecn hlediska

Odpovdajc sla

Vchoz bod: VROBA

Plce

Arteriln Pedn mozek vlsnice nebo bunn tk Pedn ed mchov stediska Motorick systm drsnch vlken Okruhov vlkna ku ganglim Lymfatick ganglia (lymfov plete)

Pedn mcha

USKLADNN (zhutn)

Lev st srdce

Sympatick ganglie a pleten

Bod pchodu SPOTEBA

Rzn orgny

Soustava il

Hladk orgny

VEDEN od 1 ku 2

Plicn cva

Lymfatick chodbiky od vlsnicovch cv ke gangl.

Nitky od mchy ke ganglim Vasomotorick nervy a nitky

VEDEN od 2 ku 3

Pedn mchov provazAorta a tepny ce a motorick nervy Truncus bactriocephalicus X (Chiasma)

Prsn kanl

VEDEN zjemnn sti

Prsn arterie

ZJEMNN

Mal mozek

Obh psychick

Plce

VEDEN odmovac

Ledvinov tepny

Vazivo varlat

Odmovac vybjec orgn

Ledviny

Varlata

mezi rznmi orgny lidskho tla.

Centripetln obhy Krev Rzn orgny (venln vlsnicov cvy) Prav st srdce Nervov fluidum Vjemov orgny Mchov ganglie pro pocit, ganglie ostatnch vjem Zadn mozek Poivatiny Vzduch Doplujc obhy Mo Vybit nervovho fluida Varlata Obnoven ltky Vlsnice vnitnost

sta

Nos

Ledviny

aludek

Nosn stny

Mch

Semenn vky a pedstojn lza

Ledviny glyogn a slezina

Plce

Vlsnice vnitnost

Plicn alveola Od nosnho otvoru k nosn stn Hrdlo a bronchy

Odmovn

Plozen

Systm il

Cvy

Vjemov nerv

Vratnk

Moovod

Semenovod

Cvy aluden a va a vena porta Podjatern cva a prsn kanl

Plicn tepna

Zadn mchov provazec

Tenk stevo

Prduch cbele

Moov trubice

Cvy aludench v

Krevn vlsnicov cvy

Psychick obh

Jtra a slezina

Lev st srdce

Tlust stevo

Bronchy a hrdlo (vdech)

luovod

sta (vdech)

Jtra (luov) a lzy okrun

Obraz I. Obh krve. 1. Srdce. 2. Plce. 3. Kapilrn cvy a orgny. 4. Mal obh. 5. Velk obh.

Obraz II. 1. Srdce. 2. Aorta a jej vtviky. 3. Rzn orgny.

Obraz III. Obnovovn sly. 1. Srdce. 2. Plicn arterie. 3. Plce. 4. Plicn veny. 5. Cirkulace vzduchu (vdech). 6. Tot (vdech). 7. Aorta.

Obraz IV. Obnovovn ltky. Prsn kanl a podjatern cva (druh st velkho obhu). 1. Chylusov cvy. 2. Prsn kanl. 3. Vena subhepatica. 4. Jtra. 5. Vnitnosti. 6. Vena cava.

Obraz V. Prchod tekutin. 1. aludek. 2. Tenk stevo. 3. Vnitnostn cvy. 4. Vena porta. 5. Jtra. 6. Vena subhepatica. 7. Vena cava. (Prchod jest oznaen ipkami.)

Obraz VI. Obh sly. 1. Vroba (plce). 2. Uskladnn (zhutn, lev polovina srdce). 3. Rozdlovn (aorta s vtvikami). 4. Orgny. 5. Prav polovina srdce.

Obraz VII. Mechanismus kukakovch hodin. 1. Ozuben kolo. Vroba sly (plce). 2. Kyvadlo. Shromaovn sly (uskladovn, srdce). 3. Ppad. Rozdlovn sly (arterie). 4. Zva. Sla (vzduch).

Obraz VIII. Ti sti krevnho obhu. Velk obh Mal obh 1. Prv st: rozdlovn sly a ltky. 2. Druh st: obnovovn ltky. 3. Tet st: obnovovn sly.

Obraz IXa. Obh vzduchu (vdech). 1. Nos. 2. Hrdlo. 3. Vzduchov trubice. 4. Prduky. 5. Prdukov kapilry. 6. Krevn obh. 7. Plicn vky.

Obraz IXb.

1. Nosn stna. 2. Vdech. 3. Plce. 4. Vdech. 5. Krev (mal obh).

Obraz X. Prchod lymfy (velk obh).

Obraz XI. Ob sti velkho lymfatickho obhu. (Pln ry zna prvou, dvojit druhou st.)

Obraz XII. Obh obnovovn lymfy. 1. Tenk stevo. 2. Chylusov cvy. 3. Slezina. 4. Lymfatick cvy. 5. Prsn kanl. 6. Srdce. 7. Aorta a tepnov kmen. 8. stroje a kapilry. 9. Vznik lymfatickch cv. 10. Lymfatick ganglie. 11. aludek. 12. ikm blna.

Obraz XIII. Obnovovn ltky (veobecn souhrn). Lymfatick obh (slezina). Obh rozputnch ltek (jtra). 1. Shromaovac bod liquoru. 2. Lymfatick [cvy]. 3. Obh potravin. 4. Tenk stevo. 5. Vroba. 6. Prsn kanl. 7. Srdce. 8. Podjatern cva. 9. Doln vena cava. 10. Vena porta. 11. Veny. 12. Ganglie. 13. ikm blna (diafragma). 14. Shromaovac bod cruoru. 15. Zhuovn. 16. Potraviny. 17. Vstebvn. 18. Odmovn. 19. Chylusov cvy. 20. Aorta. 21. Jtra. 22. Slezina

Obraz XIV.

1. Ssedlina (kvasnice). 2. Tuk. 3. Vlknina. 4. Sliny. 5. vy binch a slinnch lz. 6. aluden a vnitnostn vy. 7. Chylus. 8. Kostn buka. 9. Nervov buka. 10. Tukov buka.

Obraz XV. Obh potravinovch ltek (polovin schma). 1. sta. 2. Hrtan. 3. aludek. 4.5. Tenk stevo. 6. Slep stevo. 7. Tlust stevo. 8. i. 9. ly. 10. Chylusov cvy.

Obraz XVI. Obh potravinovch ltek (trven). Schma: pouit teori FOLZOVCH a PELADANOVCH. 1. Hrtan. 2. Jcen. 3. aludek. 4.5. Tenk stevo. 6. Slep stevo. 7. Tlust stevo. 8. i. 9. ly. 10. Chylusov cvy.

Obraz XVII. Vdom a podvdom obh. (Vdom: pln ra, podvdom: tekovan ra.) 1. Pedn mozek. 2. Ganglie mozkov zkladny. 3. Pohybujc provazec. 4. Pohybov nerv. 5. Perifern orgny. 6. Pedn ed mchov hmota. 7. Zadn ed mchov hmota. 8. Vjemov nerv. 9. Zadn mchov ganglion. 10. Pociujc provazec. 11. Pedn mozek 12. Psychick funkce.

Obraz XVIII. Psychick nervov obh. 1. Hmotn pedmt. 2. Oi. 3. Vjemov nerv. 4. Ganglion. 5. Pocit. 6. Recepn stedisko (mozek zadn sti hlavy). 7. Inteligence. 8. Pam. 9. sudkov sla, schopnost rozliovn. 10. Pedstavov sla. 11. Psychick obh. 12. Vle. 13. Ganglion mozkov zkladny. 14. Pohybov nerv. 15. Vyjden mylenky prostednictvm slov.

Obraz XIX. Vdom obh (1. st).

Obraz XX. Obh nervovho fluida. 1. Vjemov nerv. 2. Zadn mchov ganglion. 3. Zadn provazec tamt. 4. Vlkna, kter vedou od mchy pmo k mozku. 5. Mal mozek.

Obraz XXI. Zvteniny mozkov a mchov hmoty a jej zvltn innost. 1. Hrdlo. 2. Horn dy. 3. Doln dy. 4. Pohlavn stedisko. 5. Spojovac vlkna.

Obraz XXII. Reflexn obh.

Obraz XXIII.

Velk sympatik.

1. Srden plete. 2. Pedn nervov vlkna mozkovch gangli. 3. Doln mozkov ganglion. 4. Stedn mozkov ganglion. 5. Horn mozkov ganglion. 6.11. Mchov ganglion. 7. Mskovit ganglion. Slunen plete. 8. Vnitnostn plete. 9. Bin plete. 10. Vnitnostn plete.

Obraz XXIV. Nervov obh velkho sympatiku. 1. Pedn ed hmota. 2. Vlkna z velkho sympatiku. 3-3-3. Ganglie. 4. Plexus. 5. Vlkna vedouc k orgnm. 6. Hladk orgny Vjemov vlkna velkho sympatiku vedouc k zadn ed hmot.

Obraz XXV. Obnovovac obh nervov sly. 1. Mal mozek. 2. Horn nstaveek malho mozku. 3. Ganglion velkho sympatiku. 4. Pedn mcha (ed hmota). 5. Pedn mozek. 6. Zadn mozek. 7. Obh krevn. 8. Doln nstaveek malho mozku.

Obraz XXVI. Veobecn souhrn. 1. Pam. 2. Pedstavov sla. 3. Vle. 4. Psychick obh.. 5. Rozum. 6. Pedn mozek. 7. Zadn mozek. 8. Horn mozkov mstek. 9. Doln mozkov mstek. 10. Obh krve. 11. Mal mozek. 12. Vjemov veden. 13. Pocitov nerv. 14. Pohybov mozkov ganglie. 15. Pohybujc veden. 16. Velk sympatik. 17. Pedn mcha. 18. Zadn mcha. 19. Pohybujc nerv. 20. Reflexe. 21. Stillingv uzel. 22. Plete. 23. Nervov plete. 24. Orgny s hladkmi vlkny. 25. Orgny s drsnmi vlkny. 26. Vjemov orgny.

Obraz XXVII. Vdom nervov obh (souhrn). 1. Pedn mozek. 2. Pedn nervov vlkno. 3. Mozkov ganglion. 4. Pohybov provazec a nerv. 5. Pohybov orgn (drsn drha). 11. Vjemov orgn. 21. Vjemov nerv. 31. Zadn mchov ganglion. 41. Pocitov (vjemov) provazec. 51. Zadn mozek.

Obraz XXVIII. Reflexn nervov obh (souhrn). 1. Pedn ed mchov hmota. 2. Pohybov nerv. 3. Pohybov orgn. 11. Vjemov orgn. 21. Vjemov nerv. 31. Veden od ganglionu k me. 41. Zadn mchov ganglion.

Obraz XXIX. Obh nervovho zhutn a veden (souhrn). 1. Pedn mcha. 2. Ganglie velkho sympatiku. 3. Plexus. 4. Velk sympatik. 5. Hladk orgny. 6. Drsn orgny.

Obraz XXX. Odmovac obhy. 1. Nervov plete od sympatickho ganglionu a k varleti. 2. Varle. 3. Semenn vek. 4. Moov roura. 5. Moov mch. 6. Ledvina. 7. Ledvinn tepna. 8. i. 9. Tlust stevo. 10. Pobinice.

Obraz XXXI. stroje hrudnho odmovn. 1. Ledviny (vroba). 2. Mch (sbrn). 3. Moov roura (rozdlovn). 4. Moov cesta. 5. Krevn obh.

Obraz XXXII. Odmovn nervov sly. Kladn st (musk). 1. Varle. 2. Semenn vek. 3. Pedstojn lza. 4. Moov roura. 5. Semenovod. 6. Krev. Negativn st (ensk). 1.2. Vajenky. 3. Dloha. 4. Pochva. 5. Vejcovod.

Obraz XXXIII. Veobecn schma zkona obhu. 1. Vroba. 2. Uskladovn, zhuovn, shromaovn. 3. Veobecn upoteben. 4. Veden od vroby k zhutn. 5. Veden od zhutn k mstu spoteby. 6. Veden zjemnn sti. 7. Zjemovac orgn. 8. Veden odmovan sti. 9. Odmovac orgn.

Obraz XXXIV. Syntetick fysiologie, spojitost. (Polovin schma.)

Veobecn soustava vztah a rozdl mezi rznmi orgny lidskho tla.

Odpovdajc sla Centrifugln obhy Krev Nervov fluidum Potrubn obhy Lymfa Arteriln vlsnice nebo bunn tk Lymfatick ganglia (lymfov plete) Nervov fluidum Centripetln obhy Krev Nervov fluidum Poivatiny Vzduch Doplujc obhy Mo Vybit nervovho fluida Obnoven ltky Vlsnice vnitnost

Veobecn hlediska

Vchoz bod: VROBA

Plce

Pedn mozek

Pedn mcha

Rzn orgny (venln vls- Vjemov orgny nicov cvy) Mchov ganglie pro pocit. Ganglie ostatnch vjem

sta

Nos

Ledviny

Varlata

USKLADNN (zhutn)

Lev st srdce

Pedn ed mchov stediska

Sympatick ganglie a pleten

Prav st srdce

aludek

Nosn stny

Mch

Semenn Ledviny glyvky a pedogn a slezina stojn lza

Bod pchodu SPOTEBA

Motorick Rzn orgny systm drsnch vlken Okruhov vlkna ku ganglim

Soustava il

Hladk orgny

Plce

Zadn mozek

Vlsnice vnitnost

Plicn alveola

Odmovn

Plozen

Systm il

VEDEN od 1 ku 2

Plicn cva

Lymfatick chodbiky od vlsnicovch cv ke gangl.

Nitky od mchy ke ganglim

Cvy

Vjemov nerv

Vratnk

Od nosnho otvoru k nosn stn

Moovod

Semenovod

Cvy aluden a va a vena porta Podjatern cva a prsn kanl

VEDEN od 2 ku 3

Pedn mchov provazce a Aorta a tepny motorick nervy Truncus bactriocephalicus X (Chiasma)

Prsn kanl

Vasomotorick nervy a nitky

Plicn tepna

Zadn mchov provazec

Tenk stevo

Hrdlo a bronchy

Prduch cbele

Moov trubice

VEDEN zjemnn sti

Prsn arterie

Cvy aludench v

Krevn vlsnicov cvy

ZJEMNN

Mal mozek

Obh psychick

Plce

Psychick obh Jtra a slezina

Lev st srdce

VEDEN odmovac

Ledvinov tepny

Vazivo varlat

Tlust stevo

Bronchy a hrdlo (vdech)

luovod

Odmovac vybjec orgn

Ledviny

Varlata

sta (vdech)

Jtra (luov) a lzy okrun