Vous êtes sur la page 1sur 241

Stanislas de Guaita

HAD GENESE
KNIHA II

Kl k ern magii

Meditatus sum graviter die ac nocte super hisce, quae videram, legeram, audieram, didiceram... Audividi omnes, spernebam nullum... Non enim scientia mali, sed usus damnat... H.KHVNRATH: Amphiteatrum sapientiae aeternae, pag.146-147

(z francouzskho originlu Le serpent de la Genese: La clef de la magie noire peloil Bohumil Janouek, doslov napsal Milan Nakonen, vydalo nakl. & vydav. VOLVOX GLOBATOR, Praha 1996)

Pedmluva

elem na druh sedmiky je objasnit a vdecky interpretovat souhrn fakt a legend, uvedench v pojednn o sedmice prv. Kl k ern magii m dychtivm tenm otevt posledn svatyni onoho chrmu Satanova, jeho ndvom, zatarasenm haraburdm bezejmennch feti a promenm podivnmi modlami, ji proli v na spolenosti. Aes nummos, lapides, cadaver, simulacra, nihilque...1 V jasnm svtle spat opt ono pandemonium, kter nedvno prohledvali potm nebo vyzbrojeni jenom matnm svtlem svtilny, a do jeho podzemnch chodeb, navtvovanch halucinujcmi temnotami. Vidt je dobr: poznat je jet lep. Odstup fantasmagorie sabatu a postup msto tomu, jen chce poznat bla takovho, jak je! Hodina satanskho zjeven udeila. Svtostnice se otvr a modla, skvc se kosmickm a vude skrytm ohnm, kter je jej vlastn podstatou a ivotem, odhaluje posledn tajemstv svho vraednho bezvdom. Tento svazek vysvtluje a opravuje svazek pedchoz: napravuje obrazy pevrcen nebo padlan umnm mistra kouzel: na dvj msto stav zvrcen obzory, poctivm svtlem nahrazuje podvodn svit pekelnch pochodn, jen tak ochotn poruuje tvary a hraje livmi barvami. Tento svazek zkrtka obnovuje normln perspektivy msto perspektivy sabatu (zcela uml a podporujc kouzla), je dsila oarovan oi na kozlov rovni. Vysvtlujc paralelismus sedmi kapitol prvnho a druhho svazku se nm zdl bt otrockou metodou, j, jak se domnvme, nen nutno se pidret. To by znamenalo zci se zvlt vydatnho systmu tarotovch souvztanost. B ne tak - jak za to mme - o optn opakovn fakt, zmnnch v knize pedchoz za elem rozboru jejich mechanismu, jako spe o stanoven veobecn teorie okultnch sil, rozhodn syntetick, jej znalost by naim tenm umonila, aby sami od sebe poznvali - i kdy bude teba soudit a priori - zpsob i pinu nejen tch fakt, kter jsme vybrali za pklad, nbr bez rozdlu vech podobnch, kter se kadodenn nasktaj badatelovu dvtipu. Pokusme se alespo v nkterch ppadech, oznmench v I. svazku, o pizpsoben zsad fakt, co by bylo zbyten dlat u vech. Dokonce se nebudeme rozpakovat - aby se peruila jednotvrnost abstraktnch badn - abychom podepeli sv teorie novou kritikou pomoc novch, tu a tam uvedench pklad. arodjstv neboli ern magie, kterou ostatn definujeme jako uit okultnch sil prody ke zlmu, se li od vysok a bosk magie temi hlavnmi body: Pedn odlinm zmrem, pak stupnm znalosti nebo neznalosti uvanch prostedk a konen odlinmi vsledky. Avak poznamenali jsme v jedn knize, a nememe se ji k tomu vracet, e mg i arodj uvaj ke zcela rznm elm, ke zcela rznm inm jednoho a tho initele, obma spolenho: astrl. To znamen, e nae druh sedmika (Kl k ern magii) se omez tm jen na studium astrln rovn,2 nadsmyslnho bojit, kde na sebe za rachotu hromu narej ohniv me Michaelaarchandla a blesky metajc vidlice Satana-Panthea. Hrozn souboj! Z jedn strany osudn zpasnk Hyl, slep instinkt, hromadn obluda reakcionovan sravmi individulnmi vnmi, z druh strany svat bojovnk Ark, jasn inteligence, vdom sjednocen na rovni prozetelnostn: to je legendrn andl a dmon, potkajc se rovnmi zbranmi v kraji kosmickho ohn! Hle, astrl - ohniv vidlice v drpech Satana, plamenn me v rukou Cherubovch. Mohli
1 2

Tryphon, mnich a bsnk XII. stolet, citovan Viktorem Hugem (Bdnci II). Zejmna v jejch vztazch k fyzick rovni.

bychom pipojit v duchu uen gnostick koly: Hle, vetvar astrl a promniteln psobce: chvli sm Satan, kdy podlh hromadnm silm zla, pak opt svtlo slvy vyvolench a mystick tlo Ducha svatho, je-li uvdn do pohybu prozetelnostnmi silami. Svdomit studium astrlna shrnuje oba tyto paradoxn jevy, z eho plyne, e Kl k ern magii nezjednv pouze pstup k budov zavrench vd, nbr me tak otevt chrm, ne-li svatyni vysok a bosk magie. Pro chrm, a nikoli svatyni? Nehled toti k astrln rovni, o n vme, e je v podstat spolen obma neptelskm vojskm, nebeskmu i pekelnmu, mg je inn i na jinch rovnch, zcela neznmch zastncm kouzel. Podobn viny jsou dostupn jedin vzletu orla nebo mystick holubice, kdeto neist houfy sov a sup arkna nikdy nepotsn neposkvrnn ter.1 Nediv se, mil teni, setk-li se na kad strnce tohoto svazku s teoriemi, kter stejn zajmaj hierofanty svtla i hierofanty noci. Pedevm se varuj domnnky, e v tomto II. svazku jsou zhutny vechny vn principy kabaly a svat magie. Obsahuje pouze v nepmm zpsobu jejich mn vzneen nauky a my tentokrt asi sotva pekrome pozemsk psmo, kter v tet sedmice smle pejdeme, abychom osvtlili, se nae sly sta, straliv problm zla. I tehdy bude ve daleko toho, aby bylo vyloeno. Jin dlo, pozdj, zlb-li se Bohu, bude elit poslednm odhalenm tradicionln vdy mg: alespo to, co z nich lze prozradit nam skrovnm prostednictvm, se v prav as objev na svm mst. Bu ostatn pesvden, e posledn slovo tchto arkn nikdy nevykneme ani my, ani nikdo jin. Chce se dozvdt hlubok smysl toho? Ten je: I kdy pedpokldme, e by pln zasvcen adept svolil k tomu (a to je nemon), aby nebesk Isis byla zbavena svho poslednho zvoje, ruka znesvcovatele, kter nhle ochromla, by nebyla schopna svatokrdee. Vrazy by vypovdly slubu jeho mylenkm, ba i v domnnce, kde by je pokldal za vhodn, by je vyjdil e tob neznmou. Nechme metafor. Sly, co pedpovd jeden z esoternch mistr takovmu adeptu: m ve se povznese v nadsmysln sfe, m vce se pibl nevyzpytateln bytosti, o n rozjmat, m bt jeho tstm, tm mn bude moci sdlit blinm svoje poznatky, nebo pravda, kter se mu dostv v nadsmyslnch a stle vce zobecnnch tvarech, nebude nijak moci bt vtsnna do rozumovch, smyslm pstupnch tvar, kter j bude chtt dt. Zde prv pobloudili mnoz mystit rozjmai. Jeliko dostaten neprozkoumali troj modifikaci sv bytosti a protoe neznali vnitn sloen lidsk tverky, nebylo jim znmo, jakm zpsobem se dje pemna ide, jak v ad vzestupn, tak v ad sestupn, take smujce ustavin chpavost a inteligenci a neince rozdl mezi plody sv vle dle toho, zda psobila na to nebo ono z tch modifikac, dokazovali asto opak toho, co chtli dokzat, a z jasnovidc, jimi snad byli, se stali vizioni.2 Tyto dky Fabre dOliveta se budou zdt nezvratn kadmu, kdo zn teorii trojjedinho lovka. Jako pklad k doloen ve vypsanho projevu uvd tento theosof nejznamenitj poblouznn nejgenilnjho jasnovidce modern doby, onoho zvratnho Jakuba Boehma. jej SaintMartin, jeden z prvnch uitel Fabre dOliveta, nevh prohlsit za velik svtlo, kter se objevilo na zemi po Tom, kter je svtlem samm.3 Tento nevzdlan umlec, jeho odvn pohled (prav Fabre dOlivet) pronikl a do bosk svatyn, toti skuten necouvl ped dnm tajemstvm.4 Nejsa spokojen tm, e se pohrouil do propasti Vodh, ani by zahynul a spatil blesky, lehajc z Jahvovy tve, ani by zemel tento velik myslitel, opojen principem ohn, pokouel Hospodina! Jakub
1

Tm mnme obyejnho arodje a sly jm uvan. Prvn dl Hada Genese dostaten osvtlil, na jak nzk rovni zhovadilosti a mravnho otroctv stoj emeslnci ernoknnictv (gotie). Nicmn nesmme zapomenout, e Satan se podle poteby promuje, chce-li znepokojovat i samu rove intelektuln. Le na tto rovni m jmno Blud (dl I.) a v tto podob nem co init s arodjstvm ve vlastnm smyslu. Jestlie jsme tedy mluvili (dl I., kap. 7.) o ernch magicch mylenkovho umn, byl to ir esotern pojem a teni ji zasvcen se nemohli mlit o duchu kter nm tm diktoval tento aforismus. Nen odvtv lidsk innosti, kterho by Satan nebyl s to se zmocnit a prosknout jej, jako nen odvtv lidsk innosti, je by bosk inspirace nemohla poslit a zulechtit. (Dl I.) 2 Zlat vere Pythagorovy, str. 359-360. 3 Listy psan Kirchbergrovi z Liebistorfu, str. 9 knihy Correspondence indite de Saint-Martin, vydan Schauerem a Chuquetem (Pa, 1862). 4 Zlat vere, str. 360

Boehme chtl povdt ve, zjevit ve nepokryt, ve a k pedvnm koenm prody a samho Boha... Tehdy bylo jeho pero ranno malomocnost a jeho jazyk vatlavost. Neme zapt, e Boehme nezaplatil svoji odvlivost pli draze. Zd se nm tak alespo, pirovnme-li tohoto jasnovidce s tolika ubohmi vizioni, kte byli stieni slepotou, lenstvm, nebo smrt za to, e sestoupili do propasti, zcela zavriteln v porovnn s boskou hlubinou: za to, e zniili svoje ztelnice v oslniv zi pekla, a konen - je-li teba povdt ve - za to, e vyerpali svoji substanci, evokujce bytost, kter se neprojevuje dve, dokud ji lovk nestvo ze sv touhy, dokud ji neuhnte ze svho tla a ze sv krve a dokud ji neoiv a nenapoj svm ivotem: nebo Satan neexistuje v tom smyslu, jak si jej pedstavuj psn pravovrn agnostikov, nenapraviteln zaujat pro oficiln manicheismus. Toto umn prv tak sebevraedn jako vradc - autovampyrismus (samouprstv) evokujc nicotu, tvoc bla, je obsaeno v tajemstvch, je se tato kniha pokus rozeit. II. Avak dve, ne objasnme obvykl dla ernho mga, naznaive, jakmi prostedky, jakmi zbranmi a jakou taktikou dovede jeho nestupn vle dobvat vtzstv a nespravedlnosti, je teba vyklidit pole zpozdilch domnnek a lidovch pedsudk, aby se nezavdala pina k nedorozumn. Pesn rozlien na to me vystait, avak toto rozlien se pmo vnucuje, a mgm se dvalo za zl, e se domnvali, e mohou obejt tuto pekku, pokldajce za mn zahanbujc temnoed vyvat svou theosofickou kanavu, ani by pedevm rozmotali tak kiklav padeno. Jin pokldali za pohodlnj rozetnout tento gordick uzel libovolnm pisvdenm nebo popenm: avak podle toho, zda rozhodli v tom nebo onom smyslu, zbyten pobouili svdom prostch, anebo pronesli podle vle uenc njak bezvznamn tvrzen. Tento zhadn otaznk, kter se zved na prahu prodnch vd, i samotn matematiky, rovn jako na prahu filosofie a historie, je zde zeteln napsn: Existuje nadpirozeno? S vhradou pesnho uren, kter bude nsledovat, zn nae odpov kategoricky: NADPIROZENO NEEXISTUJE. Mohou-li nm bt namtnuta takka nepoprateln a dokonce i experimentln potvrzen fakta, s nimi bn mluva spojuje epitheton nadpirozen, neme to vzbudit nejmen pochybnosti. Hlavn vc je, abychom se dohodli na slovech. A toto slovo zde vede ke zmatkm a, co je jet hor, pispv k diskreditovn theologickch vd, favorizujc pod jejich ochranou jedno z tch mnn, kter se nejvce p pravd a urej i sm zdrav rozum a kter se rozila po svt k velik radosti fanatik a hlupk, toti vra v boskou libovli, je d vesmr, nedbajc prodnch zkon a asto jim i odporujc. Jestlie njak slovo pipout nebo se zd pipoutt nkoliker vznam, neslu se, abychom dali pednost tomu, kter se dovolv kmenovho slovozpytu bez jmy penesench vznam, kter jsou z nich odvozeny na zpsob nikoli ji zkonn spojitosti, nbr spojitosti rozumov, upraven dle nezmnitelnch zkon analogie? (Analogie, tvr princip kadho pirovnn, jako i kad syntzy, tvo skuten spojit ady odvozench vznam, kter jsou ke smyslm ist kmenovm v tm pomru, jako adoptovan synov k dtem v manelstv zrozenm.) Vrame se ke slovu nadpirozen, kter se obecn pojm ve vlastnm a nikoli penesenm smyslu. Rozeberme je: z eho je odvozeno? Nesporn ze slova proda.1 Co je tedy proda? Pesn vklad nelze podat tak snadno, jak bychom se v prvnm okamiku domnvali. Siln pochybujeme, e ve slovnku myslitel je slovo, kterho bylo he zneuvno. Kdykoli njak pislek bloudc v labyrintu bytoslov - spolen osud vech, kte chtj bez obalu pojednvat o principu bytost nebo o jejich pvodu nebo podstat - se ocit v zkch, dovolv se nevyhnuteln slova proda, aby zakryl zmatek ve svch mylenkch a pod zdnlivou hloubkou zastel nejasnost
1

Koen slova natura (proda) je natus (zrozen), take kdybychom chtli ut zvr, kter se zd trochu paradoxn, mohli bychom ji pozlobit pvrence nadpirozenho, odvodce etymologicky toto: Kesansk nboenstv samo je pirozen, ponvad Kristus je inkarnac boskho Syna, zrozenho z Otce od vnosti: Et ex patre natum, ante omnia saecula... Deum de Deo. - Je to tedy Bh pirozen? - Ale my nehodlme dle pokraovat v tomto mudrovn. Jedin Bh je nadpirozen, ponvad on neexistuje, on je.

nebo nedostatenost sv mylenky. Proda! Ta odpovd vemu: dky tomuto substantivu se dn nedostane do zkch. Proto tak ztratilo vechen kategorick vznam, urit rz a pesn smysl, tak jako penz, kter byl dlouho v obhu: obraz na nm nen ji znateln, zbv sotva obrys neuritho profilu. Dky filosofickm frzistm je slovo proda vraz, kter zna ve a nic. Podle onoho stnu vznamu, kter j zbyl, bychom mohli ci, e proda je to, co existuje, jako zase Bh je ten, kter je. Pipustme-li tedy tuto vulgrn definici, meme ji ci, e je prv tak absurdn tvrdit existenci njak vci nebo njakho zjevu vn prody, jako by bylo chimrick pedstavovat si njakou bytost nebo mocnost vn Boha. Jestlie pirozen znamen tolik jako to, co existuje, pak nadpirozen znamen tolik jako to, co je mimo existenci, co zase znamen, co neexistuje. Tomu lze nesnadno uniknout. Slovo nadpirozen, uit o prodnch zjevech, se nm zd prv tak komick, jako by bylo slovo nadbosk, uit o bytostech duchovnch. Chceme-li slovu proda dt jeho prav smysl a obnovit cel jeho dosah, je zajist teba, abychom poali odhalovat nkter nejvy tajemstv vdy. O to se prv pokusme ve III. svazku (Problm zla), a budeme zkoumat produ v jejm principu, v jej bytnosti, v jej substanci a v jejch incch: jak si ji teba pedstavovat v jej neporuenosti, ped pdem Adama, a konen, co se z n stalo ve veobecn materializaci zpsoben touto katastrofou a rozmnoenm nebeskho Adama v prostoru a ase. Vecky tyto otzky jsou spolu velmi zce spojeny a nleej, jak se zd, do ltky na tet sedmiky. Program druh sedmiky (Kle k ern magii) skuten nevyaduje dn takov rozbor Tajemstv 2dq (kadom) - ili prvotnch princip - a tajemstv 2lwj (olam) - ili konench osud se dotkaj na ptomn tze dost nepmo. Uvaujeme o pozemskm lovku na tom vvojovm stupni, kam jej zanesla vlna ivota na na planet, a zkoumme, jak dalece me jeho zloba svst ke spoluvin ivelnou produ, jejm osudnm zkonm je lhostejn, slou-li zvrcenosti i pomhaj-li dobr vli bytost, kter jsou s to upotebit tyto zkony za elem ukojen svho egoismu, nebo za elem vykonn obecnho dobra. Avak nae tet sedmika (Problm zla) pipout zcela jin rmec. Vizte, jak se roziuje obor, kter m obshnout: Na jedn stran, na vchod, dosahuje mystick obzor a ke zplozen vn prody,1 k vyhlen zkladnho nazen ped pdem Adama, na druh stran, na zpad, se thne a ke konci svta a k optnmu scelen kmennch soustek v jednotu, a ke zbonn Adama v ln vnho slova. A u vysvtlen tchto arkn, je ostatn nesouvisej s pedmtem tohoto svazku, vyaduje jakkoli rozbory, pece bude nutn, abychom se jich nkolika slovy dotkli ji nyn; nebo bychom nemohli odpovdt, by i strun, na otzku: Co je vlastn proda? - ani bychom naznaili nkolika pevnmi a strunmi rysy historii pdu, vyjdenou, nikoli ji slovy kosmogonick bajky, nbr v duchu esotern a tradicionln syntzy. I mimo otzku pirozenho a nadpirozenho, kterou nae odmlen v tto ltce nechalo nerozeenou, poskytuje toto nsiln zashnut do programu knihy III. jet tu vhodu, e objasuje pvod astrlna, kter by jinak zstal zcela temn. Zrove nm toto odboen, kter ihned budeme st, umon osvtlit zkladn rozdl mezi vchodnmi a zpadnmi theosofickmi kolami, jeho meze, jak se zd, je tm spe nutno urit, m mn byl a do dneka pociovn. Zdalipak na nj nkdo upozornil ped nmi? V kadm ppad doufejme, e veejnost dovede ocenit dleitost pesnho rozlien, kter se nm zde zd bt nezbytn. Zkoumme-li toti rzn zdroje okultnho uen, ocitme se ped dvma zcela rznmi proudy, ped tradicemi sob takka odporujcmi.2 Prvn proud (toti proud mojskho esoterismu, jej vykld Fabre dOlivet, a vbec proud tajn nauky zpadn, a se pidrme ryz kabalistick tradice, nebo sledujeme tradici mystik od Alexandrie a po nai dobu, projdouce gnosi, temple, rosekruciny, Paracelsa, Fludda, Crollia a kolu jasnovidc: Boehma, Gichtela, Leadeov, Martinesa, Dutoit-Mambriniho, Saint-Martina, Molitora atd.) - prvn proud ns pivd pmo k pojet absolutna vnho ivota a prody jako jsoucnosti, kdeto smyslm pstupn a nejist proda a materiln a konkrtn vesmr by byly pouze jejm produktem na zpsob nahodil chylky, tj. nahodilou nehodou.
1 2

Boehme. Odporujc co do vchodiska jejich kosmogonie, nikoli vak co do jejich uen o velikch zkonech nynj prody. V tomto ohledu jsou ob koly velmi asto v pln shod.

Vn proda, uvaovna ped pdem, plodn cho Boha (kterho projevuje, rodc svj logos), by tvoila onu sfru bosk jednoty (pleroma Valentinovo), v n se harmonicky pohybuj vechny bytosti uvnit emanovan, jejich souborem je Adam Kadmon,1 jinak slovo. Slovo zplozen z nerozlunho spojen pouhho ducha a ivouc univerzln due, anebo, chcete-li, radji muskho Boha a ensk prody; Slovo, ideln Adam-Elohim,2 na rozdl od jednoho z jeho d, kter by bylo mono pojmenovat Adam-Eloah.3 V tom meme spatovat pvodce a zrove ob on nehody, o n ihned promluvme. Jak dolo k tto nehod? Nerozumnost Adama, uvaovanho (v nejnim smyslu) jakoto Eloah stejn podstaty se slovem, jeho ivm orgnem jaksi byl pi svm potku. Msto aby il asten v matesk substanci bosk prody a v jednot se slovem - Adam, ponoukn nachaem vxn (egoismem), chce poznat a pochopit produ v n sam (v jej zkladn podstat pedchzejc boskmu tvrmu polibku bytosti, v tom, co Boehme nazv jejm temnm koenem, zkrtka v jej dloze ped oplozenm). Zmocnit se tto okultn podstaty, je pedchz znmu zpodstatnn tto osy monho ivota, kter by chtl bt, avak kter nen, to bylo lenou touhou Adama-Eloaha. Nesmysln se vrh do propasti, hled zde svtlo, svobodn a vemocn ivot, avak nalz tu pouze temnotu,4 vzbuzujc zkost, dychtc a stle zklaman, neplodn muka, slep sil... Propad se v nicotu, dychtc po byt, kter vysv jeho ivot a jej larvou, neustle sranou, se brzo stane.5 Avak prozetelnost, vy inteligence prody, pedvdala tuto hroznou monost; i vysl tvr paprsek do propasti. To je Paracelsovo a Boehmovo Fiat6 - a lk pipravovan silou cel vnosti
1 2

3wmdq 2da

2yhla 2da Avak prav jmno vnho slova je Jahve Elohim: 2yhla hwhy (Viz poznmku, kterou jsme uveejnili v dle Na prahu tajemstv.) Tato nevysvtliteln totonost lovka, uvaovanho ve sv univerzln podstat, s Bohem, pokud je projevovn svm slovem - tvo velik kabalistick arknum: a) Co je Adam ve sv univerzln podstat, neme bt vyjdeno bez pedchozho pouen vzhledem k tomu, e evropsk civilizace, kter zdaleka nen tak pokroil, jako byla civilizace asijsk a africk ped Mojem, nedospla dosud k tmto univerzlnm mylenkm a chybj j tud slova k jejich vyjden. b) Co je Adam ve sv partikulrn podstat, lze vyjdit, akoli tato idea, rozdlen v mylence Mojov, se nm jet jev v univerzln form. Adam je to, co jsem nazval krlovstvm lidskm a co se neppadn nazv lidskm pokolenm; je to lovk ve vznamu abstraktnm, tj. veobecn souhrn vech lid, kte tvo, tvoili a budou tvoit lidstvo; kte se t, tili a budou tit lidskmu ivotu; a tento souhrn, takto uvaovan jako jedin bytost, ije vlastnm univerzlnm ivotem, kter se dl a obr v jedincch obojho pohlav. Uvaovn v tomto smru, je Adam muem i enou. (Can, str. 29-30) V tomto velmi pozoruhodnm cittu Fabre dOliveta se mluv nejprve o slovu i Jahve-Elohimech neboli Adamu-Kadmonovi a pak o tlu slova i Adamu-Ev neboli Adamu-Eloahovi.
3 4

hcbcqypfh3pla2da

1vx choek Mojv, zahalujc 2wht tehom; a ve shod s helnskm esoterismem: Velik noc Orfeova, noc-matka, dloha Prothyreina (velik bohyn) dve, ne je oplodnna velikou bytost, zrod prvorozenho univerzln logos, z nho vyjdou vichni bohov po prech (srov. Hymny orfick). 5 Zaznamenejme zde dv hlub tajemstv: I. Koen temnoty by se byl nikdy neukzal navenek, protoe je sm o sob nicotou, kdyby jej nebyl projevil Adam, sdliv mu sv byt a poskytnuv mu svou vlastn substanci. Takto jej realizoval, noe se do nho, a odtud zlo, produkt tto exteriorisace - zlo, jemu nebylo souzeno, aby se objevilo v prod. II. To nm osvtluje zdnliv podivnsk mnn Fabre dOliveta, kter komentuje Moje: ivot Adamv, kter plynul majesttnm, tichm krokem do vnosti, se nhle zastavil a poal se pohybovat opanm smrem. Vrtil se tedy z noci, z n vyel, a to byl prostor; couvl do vnosti, a to byl as. (Viz Can, poznmky, str. 202). 6 Jedin nsledkem dost hrubho omylu mohli tito velic muov zastvat takov mnn. Fiat lux, to je zn zpodstatnn, odhalen prody-podstaty. Fiat tedy pedchz pdu. Co zmtlo Paracelsa a Boehma pi vkladu tohoto Mojova vere (Genese 1, 3), byla domnnka pdu, jen pedchzel pdu

pejde v innost pro spsu Adamovu. Temnoty pedvn pout (tato zkladn zsoba, kam se pichz zpodstatovat, odrejc se tu, neviditeln svtlo pouhho Ducha), tyto temnoty jsou utkny ze t potencilnch sil, spojench do fysiogenick baterie: Ze sly stlaujc (matky hustoty), sly roztaiv (matky dkosti) a konen sly otiv, vznikajc ze zpasu tchto dvou sil (matky principu ohn). Tento troj dynamismus, okultn zklad veho bytostnho ivota, se zmocuje Adama-Evy. Roztaiv sla, roziujc Adamovu substanci, rod lbh Abela, terick prostor, prvek odstediv; sla stlaujc rod 3yq Kaina, asrozdlova, prvek dostediv. Nebo podlhaje zmn, poznv Adam as; stvaje se tlem, poznv prostor. as zhuuje prostorovou terickou substanci v mlhovinu; Kain pemh Abela, z eho vznik hmotn svt, kter se organizuje na zklad tet vlastnosti Propasti (otiv sly), kter plod tv Setha, siderln rozvren adamsk substance v prostoru prostednictvm asu. Boehmovo Fiat1 neboli paprsek vyslan prozetelnost rozehl v propasti astrln svtlo slunen systmy se organizuj... Od t doby se bude Adam rozkladem na kmenn initele prostednictvm asu it do vech svt, kter kolotaj v prostoru, a do dne plnho oitn a nvratu k jednot scelenm dlitelnho prostoru a plnm znienm asu rozdlovae. To je asi podstatou tohoto uen,2 a u chceme s Boehmem a celou mystickou kolou myslit na dvoj postupn pd: pd Lucifera-Eloaha, jen byl prvn pohlcen bezednmi temnotami prodypodstaty (ped osvcenm) a - aby svedl Adama-Evu - zahaluje se do vxn) nachaa (tet vlastnost Propasti), do on zkost vzbuzujc rotace (psoben dvma silami, stlaujc a roztaivou), kter je utajenm zkladem dvojho ivota, psychickho a volnho, vech stvoench bytost; aneb a pedpokldme s Mojem, jak vykld Fabre dOlivet, e nacha, neosobn sla, dostail k pivodn pdu Adama-Evy. Ostatn mlo zle na tom, zda ped Adamovm pdem jin Eloah-Adam (pojmenovan pedtm Luciferem) prvn poruil nebeskou rovnovhu nebo ne. Nebo pipustme-li s mystickou kolou domnnku o dvou postupnch pdech, Lucifera a Adama, z nich prvn pivodil druh, zstv nicmn jist, e Lucifer alespo klesl sm od sebe, ani by njak zl duch byl pvodcem jeho mdloby. Tud vklad vdomho pokuitele nijak nen nutn k vysvtlen pdu. Zda se do toho takov bytost vmsila nebo ne, je spor podrunho vznamu, kter nem dlit theosofy, kte spolu v ostatnm souhlas. Jakkoli je n vklad lakonick, charakterizovali jsme jm dostaten proud prvn, proud zpadnho okultismu. Druh proud (proud buddhistickho esoterismu, a jak se nm zd, vech ionskch kol) ns vede k nzoru, e hmotn vesmr je vn obnovovanou manifestac vesmru archetypickho. Pd je pouhm alegorickm obrazem sestoupen ducha do hmoty a vykoupen pouhm mystickm Adamovu (pd andl). Nebo, a u byly dv postupn katastrofy nebo nebyly, je jist, e Moj znal nebo pipustil jenom jedinou, toti katastrofu Adama-Evy, z n bere svj veker smyslov projev a veker asov d. 1 Viz pedchoz poznmku. 2 Kad z tchto kol, kter jsme zaadili pod veobecn zhlav Tajn nauky zpadn, m svou vlastn mluvu, nebo do toho alespo mnoho nechyb. I kdy podstatn zklad zstv toton, symboly a slovnk se nekonen rzn. Ve svm vkladu jsme pijali mluvu on koly, kterou pokldme za nejuenj, tu, kter sah od Moje, pes kabalu a Boehma a k Fabre dOlivetovi. I v tomto dlouhm etzu esoternho pedvn se vyskytuj rzn mnn, kter je teba vybrat, a nkolik dialekt, kter je teba sjednotit. Pojmenovn vchodn a zpadn neznamenaj vzhledem k okultn tradici nic absolutnho; jsou nm diktovny okolnostmi... Mnoh asijsk, ba i indick koly mohou vyuovat nauce shodujc se s na, jako je mono v Evrop nalzt esoteriky, kte zastvaj vnost fyzickho vesmru. Nm lo i o to abychom se odliili od rznch okultist, ostatn velmi vzdlanch, materialistickho, ba i ateistickho smru, kte se vydvaj za ky a jedin pedstavitele vchodn moudrosti. Theosofick spolenost, kterou zaloili v Madrase, rychle rozila sv vtve po Evrop a Americe. To prv pimlo etn kabalisty, hermetiky, gnostiky, rosekruciny, martinisty a evropsk mystiky, jejich doktrny se v tolika podstatnch bodech shoduj, aby vztyili spiritualistick prapor zpadn tradice.

symbolem opanho vvojovho pohybu, kter sublimuje postupn formy byt k jaksi mechanick spiritualizaci. Protoe duch stle vyzauje, aby sestoupil do hmoty, a hmota je neustle petvoovna z hlediska osvobozen upoutanho ducha, kter se sna vystoupit, aby opt sestoupil, vystoupit, znova sestoupit a tak dle, donekonena, neme ji konkrtn objektivno bt pojmno jako ztuhl, avak vyerpateln pval potencilnho subjektivna; nebo iv proda (udrovan v rovnovze za ustavinho kolsn od plu diferenciace k plu integrace a vice versa) pechz v pouh dynamismus, kde dobro a zlo, jsouce nutn, nemohou bt pitny svdom mravn bytosti, kde Parabrahman vysl se stejnou lhostejnost sv vrony, aby zalidnil peklo diferencovan hmoty, a znova pohbv do nebyt sv dvojsmysln podstaty initele, uveden v jeho ve pohlcujc jednotu; tyto bytosti, kter nadarmo hynuly, trply, zoufaly, pak zpasily a tokem dobvaly pochybn tst nirvny, aby je zase navrtily1 po zdnlivm odpoinku, se znova vrhaj do strastiplnho objet nezniiteln Maji, lidoroutky vnho, tkho snu, kter tvo a znova por zejm zdn, nemohouc se jich nikdy nasytit, a kter bez pestn zaliduje krlovstv alostnho ivota a smrti, sama vak nedojde nikdy ani ivota ani smrti. Nm na zpad je proti mysli, in-li se z vesmru stroj, z lovka otrok na muidle a z Boha nevdom pvodce vnho zla! Krajn dsledek, kter lze velmi snadno vyvodit z indick syntzy,2 je tento: Jestlie fyzick vesmr pedpokld existenci zla, pak zvnn prvho znamen t zvnn druhho. V tto vci, jak se zd, samy exoterick kesansk koly poskytuj rozeen, kter lovku tak nekod a mn se protiv jeho rozumu. Vyznvaj-li toti vzhledem k bezbonm absurdn dogma o vnch trestech, slibuj alespo spravedlivm spravedlnost, hlsajce konec svta, to je - celkem vzato - nahodil a pechodn rz tohoto fyzickho svta, kde zlo zu bez rozdlu proti dobrm i zlm.3 Tato paralela mezi obma esoterismy, zpadnm a vchodnm, kterou jsme nartli, je s to ukzat jejich silnou i slabou strnku a zd se tm zbyten dokldat., e nae dla se dovolvaj vslovn prvnho z tchto dvou okultnch proud. Jestlie se vrtme na potek odboky, kterou jsme prv peetli, bude pro ns velmi snadn urit smysl slova proda. Pochopme lpe, e je mono nazrat na produ ze dvou hledisek: 1. Proda vn a nebesk, je je hoejm rjem a krlovstvm jednoty. Pojmy asu a prostoru tu pln miz v dvojm pojet vnosti a nekonena. Due, kter se sem vrtily, nejsou ji podrobeny stdn smrti a znovuzrozen; nebo jejich zcela spirituln substance ji neposkytuje koist zpt tekoucm vlnm proud generac... 2. Proda asn a kosmick4 neboli padl, trojit jako vesmr, jeho je zkonem. Dl se na: a) Produ prozetelnostn, spolenou nebi i zemi; j se prv proda asn poj k prod vn, vesmr pechz v rj a as ve vnost; b) produ lidskou i psychickou a voln, prostedkujc,5 c) produ vteckou. Ti, kte by si pli nkolik blich vklad o tto trojit hierarchii, naleznou podivuhodn vklady ve Fabre dOlivetov dle: Histoire philosophique, kde je znamenit rozliil a mistrn popsal. Co se ns tk, slu se, abychom zstali pi tomto. Chtli jsme prozatm pouze pedejt
1

Namtne se nm, e bytosti, kter doshly nirvny, neopust ji nebe sv neinn blaenosti, aby opt sestoupily na zpasit kosmickho ivota. Odpovme e je to pouh sofisma. Jestlie toti tyto bytosti, pln navrcen v boskou jednotu, se v n navdycky rozplynou, jsou nicmn astny ustavinho rozleovn, jemu podlh a bude podlhat tato jednota, ani by bylo mono vylit tuto chorobnou nezdrelivost, nikoli ji chronickou, nbr vnou. 2 Viz poznmku 4 na pedchoz stran. 3 V tomto okamiku uvaujeme v duchu (velmi omezenm) tho exoterismu, kter neuznv velik zkon spravedlivho rozdlovn, ovldajc inkarnace; zato Indov znaj tento zkon dokonale a vyuuj jej pod jmnem karman. Jene nemaj prvo peceovat jeho dosah a zeveobecovat jeho psnou normu. Nen nic nebezpenjho ne takov zeveobecovn nauky, je sama o sob je zcela sprvn. Piinme se ostatn, abychom urili sprvn hranice, jimi slu ji omezit. 4 asn proda je ostatn obsaena v prod vn. Ohromn vesmr je jako skvrna na blosti nezmrnho rje. 5 Takto se lovk stv stedem a prostednm lnkem vesmru, kter je vsledkem jeho pdu.

nedorozumnm, kter hrozila do budoucna, a zdraznit, co smnho a chimrickho jev nadpirozeno, stanovce pesn rzn vznam, kter je mono dt slovu proda. Ani ns nenapadne, abychom poprali spirituln bytosti, jako i monost styku mezi bytostmi tohoto druhu a duemi, kter sestoupily do zkaenho tla, abychom poprali jasnovidnost, bilokaci, pnosy, penen mylenek, udln na vzdlenost a mnoh jin psychicko-fluidick a tajemn kazy, rzn pojmenovan. Kdyby ns napadlo vyvracet je na posmch v zejmosti, nepsali bychom objemn knihy, abychom je vysvtlili. To jsou fakta, je nazvme divy a zzraky. Sta, e jsme protestovali proti nerozumnmu a agnostickmu vkladu exeget, kte v kadm kazu tohoto druhu spatuj poruen prodnch zkon, libovoln petren spojitosti mezi pinami a inky, zkrtka vli Boha nebo jeho andl, kter se stav na msto pirozench pin, aby vykonvala bezprostedn pm psoben na hmotu (vjimen vyatou ze zkon ji dcch). To je hypotza v pravm slova smyslu, kter je v du ide protjkem (smme-li tak ci) nemn absurdnho slova, kter jsme ve zkoumali. Prozetelnost m zajist vliv na fyzick svt, sledujc zlat etz pirozench prostedk, stdav urovanch a urujcch. Avak pedevm je velik omyl, pirovnvme-li prozetelnost, kter konec konc nen ne inteligenc prody, k Bohu; doufme, e to v nsledujcm textu ozejmme. Mimo to psob prozetelnost, tato vy schopnost ivoucho makrokosmu, fyziologickm zpsobem (prv tak jako souvztan schopnost u lovka z masa a kost, napklad u spisovatele, jen se chpe pera z popudu sv inteligence, kter ve shod s jeho vl mu bude diktovat). Nikdy vak prozetelnost neru, ba ani nezadruje mechanismus velkch zkon, od prvopotku stanovench, jako neporuitelnch svdk vn moudrosti. Take, kdyby Bh mohl poruit harmonii tchto nezmnitelnch zkon, inil by z nich klamn svdky, a usvduje sm sebe ze li, il by zmatek nejen ve smyslovm vesmru, nbr tak, a to zejmna, ve svt morlnm a nadsmyslnm. I sama nedostupn sfra princip by tm byla otesena. A to nen mon. Fk, kter by nhle zplodil oechy, by ji nebyl fkem; prv tak princip do t mry potlaovan, aby pod ntlakem jakkoli moci psobil inky zcela opan onm, kter poskytoval ve svm svobodnm rozpt, by ji nebyl principem. Pjdeme jet dle. Souhrn univerzlnch zkon (vyplynuvch ze vzjemnch vztah a majcch tendenci manifestovat se v monostech a pak v inech), souhrn tchto zkon je jako zzran soukol, psn jednotn ve sv podstat; mechanismus, v nm kad soustka ovld ostatn a opltkou dostv jakmsi hromadnm a vzjemnm psobenm sly z pvodn jednoty. Tuto pevratitelnost nejrozmanitjch funkc pozorujeme u kad soudrn a na pesn soubor pevoditeln soustavy. ekli jsme: Idea principu, jen by byl schopen poruen ve sv podstat nebo zmny ve svch dsledcch, je naprosto nesprvn, protoe obsahuje zejm odpor ve slovech, jimi je vyjdena.1 Avak i kdy pipustme tuto monou nestlost, je sla prvnch princip tak ojedinl, e nejmen poruen jednoho z nich by mlo vzpt odraz v celm nadsmyslnm vesmru; odtud chaos c se podl etzu kausality by ihned poruil rovnovhu na nebi i zemi; byl by to konec svta, jak poden obyvatelstvo oekvalo v roce 1000. Okultn pina toho le v povaze samho Boha, kter jsa vdomm absolutnem - Wronski by ekl absolutnm rozumem - se ned myslit jako schopn bludu nebo pochybnosti nebo jakkoli zmny v projevech sv vle. Ustanoven zkony jsou dlem jeho moudrosti. Prozetelnost d jejich upoteben. Kdyby Bh poruil nkter ze zkon, kter ustanovil v principu (be-reith tyvar-b), popel by sebe sama, nebo by projevil zmnu nezmnitelnho, neprozetelnost vevdoucho, kolsn nejvy mylenky, vytky absolutnho slova. III. Kad zajist pochopil vznam nkolika axiom, kter jsme vyslovili ve II. oddlu tto pedmluvy; jejich dosah je nesmrn; zahrnuj a ovldaj cel toto dlo. Sluelo by se, aby byly napsny v ele na druh sedmiky prv na tom mst, kde pon uen vysok Vdy, kdy byla jasn a prost vyloena fakta, kter se tkaj naeho pedmtu (prvn sedmiky: Chrmu Satanova). Zd se nm uiten (s nebezpem zejm anticipace ltky tohoto svazku), pospme-li - a to u nyn - vstc pravdpodobnm nmitkm. Proti tmto dvma axiomm:
1

Kad princip je jednoduch, zsadn jeden; tedy kad zmna tohoto stavu pedpokld dvojici.

1. Nadpirozeno neexistuje; 2. absolutn bytost nepodlh ani vitkm svdom ani kolsn; postavme z jedn strany vypravovn o potop tak, jak je podvaj oficiln peklady Bible; a z druh strany onen povstn ver Vulgaty, v nm kad me st, e Hospodin litoval, e uinil lovka na. zemi. A ponvad Moj je pro vc neomylnm mluvm Ducha svatho a pro adepty zpadnho esoterismu jednou z nejimpozantnjch autorit, zdaj se takov nmitky dost zvan, aby se jim dostalo z na strany bezodkladn odpovdi. K bychom mohli tvrdit, ani bychom byli vinni z domlivosti, e nic nen snaz, ne pivst vnive tyto zdnliv nesnze. Prosme, aby ten sm rozhodl: 1. Potopa. - e nae planeta byla nkolikrt zpustoena hrznmi potopami, teba jen stenmi, nepopraj ani okultismus ani univerzitn vda. Ba znaje geologick1 a metafyzick piny2 podobnch potop, co tato nezn, mohl okultismus stanovit neprosn zkon jejich periodickho opakovn, jeho doba se d pesn urit. L-li se, jak to in Vulgata, veobecn potopa jako historick udlost nynjho cyklu, je to ovem nco zcela jinho. Tento fakt je velmi sporn a. veobecn popran. Akoliv je to sporn otzka, kterou zde petsat by nebylo na mst, pece zstv jist, e Moj zsadn pipout monost veobecn potopy.3 To posta, abychom smli o faktu, kter se pokld za mon, uvaovat jako o hotov udlosti. Tak tak ihned uinme. Potopa jako kad veobecn nebo sten pevrat je pesn logickm inkem pirozench pin a realizujc se4 skutkem, sleduje pouze hierarchickou adu pin pohybovch a hbajcch. Slovo Bo, aby se naplnilo, me z prozetelnosti Bo psobit na druhotn zkony, ani by je v postat mnilo. Je dno kolo, nasazen na pohybliv ose; toto kolo se ot vpravo. Zpsobme-li, aby se otelo vlevo, budeme modifikovat smr jeho rotace, ani bychom zmnili jeho vnitn povahu, toti oten. Jeho funkce nen nijak poruena, teba byla obrcena.5 Tvoce toto kolo, co do pohybu mniteln ve dvojm smru, vyhradili jsme si monost, obrtit dle svho rozmaru jeho oten zprava nalevo a zleva napravo. - Proto si tak (mluveno exotern a k trivilnosti) vyhradil Bh monost po sv vli vody rozpnat nebo stlaovat. - Jak? Dotkme se jednoho z tajemstv mojskho za.svcen, je pln pochop jen ti, kdo vd, co zna povstn Ruach-Elohim (2yhla xwr), kter se pohyboval na potku (tyvarb bereith) jako sla Plodiv (tpxrm merachefeth) nad povrchem vod (2ymh ynp-lj al-pne ham-majim). Svoj podstatou souvis tento Ruach-Elohim s Ruachou-ha-qado vwdqh xwr, Duchem
1 2

Viz zejmna Delormel: La grande Priode (Pa, 1789). Viz Fabre dOlivet, Langue hbr. rest. (dl II., str. 174-257) a Histoire philos. (dl II., str. 188-194). 3 Nesmme vak nikdy zapomnat na hrub omyl tch, kte spatuj v Genesi, podle mnn nanetst uznanho, idovsk anly z doby patriarchln. Mojova kniha nen vak vypracovnm historickch fakt, kter se udla v minulosti, nbr je to transcendentn kniha kosmogonickch a androgonickch princip, jejich adaptace se dly, dj a budou dt v ase i prostoru. Pokldme za uiten vypsat nyn nkolik dek z knihy Histoire philosophique du genre humain, v n Fabre dOlivet dvoj, velmi pesnou definic vyluuje kadou eventualitu omylu a pokud mono i nedorozumn. Je dvoj druh potopy, kter nesm bt zamovn: Potopa veobecn, o kter mluv Moj pod jmnem mabul a kterou brahmani znaj jako dina-pralajam; je to krize prody, kter zastavuje svou innost; je to nov opakovn naprost zkzy stvoench bytost... Moj o n mluv jako o nebesk monosti. Popis tto potopy, jejch pin a ink, nle do kosmogonie. Potopy druhho zpsobu jsou ty, je zpsobuj jen peruen v obecnm bhu vc stenmi zplavami, vce mn znanmi. Za nejhroznj z nich je mono povaovat onu potopu, je zniila Atlantidu ponvad zatopila celou jednu polokouli, a na druhou zahnala zkzonosn proud, kter ji zpustoil. (Hist. philos., dl II., str. 191-192.) 4 Viz, co jsme povdli o fyziologick loze prozetelnosti, tto inteligence prody. 5 Netajme se tm, e jsou to nedokonal, ba i smn pirovnn, kdy zvltn pirovnvme k veobecnmu nebo slo k jednot; kad pirovnn je nevyhnuteln bu nepln, nebo alespo chud; a pece jedin analogie z e pochopitelnho jsou s to podat naemu rozumu nepmou zprvu o pravdch nepochopitelnch (nadsmyslnch). Smime se tedy s nedostatenost tohoto pirovnn a vrame se k nmu.

svatm, a je jeho rajskm projevem. V podstat a ve vesmru tvo onoho tajemnho psobce, jej Indov nazvaj aka (ist fluidum), d-li jej sla rozumov; kter vak, je-li vystaven osudnosti svho vlastnho pohybu, stv se cyklonem nachaa vxn) ili biblickho hada, zkrtka astrlnm svtlem. V prvnm i druhm ppad byl nazvn du svta, jak dle uvdme. Je nejvym initelem iveln rovnovhy emeu vma (tmy) a meem soudu neboli rovnovhy morln, Qx choqu (zkona).1 Jakoto princip smyslm pstupnho projevu jej nechv Moj tci krajem rje jako Pion 3wvyp, eku pedstavujc objektivn i fyzick tvoen;2 jako rozpt tvrn tvr schopnosti a zejmna jako univerzln individualizan mohutnost jej tento theokrat naznauje symbolem Noemovy holubice, jona hnwy.3 To je to, co meme povdt. Avak bli vysvtlen tchto zevrubnost by ns vedlo pli daleko. Budeme se nyn zabvat jedin problmem potopy. Zstame ostatn u veobecnch pojm. Vechna ve uveden slova a jet jin, kter budou pozdji definovna, vyjaduj okultn spojitost s Ruachou-ha-qado, Duchem svatm; nebo hierarchii princip a mocnost, kter pro ns, zmnoen, padl initele Adamovy, kon v astrlnm svtle, aneb jemn hmotn fluida. Ji v knize Au Seuil du Mystre (Na prahu tajemstv) jsme objasnili podle nepochybn tradice mistr moudrosti troj povahu veobecnho fluidu, podle toho, pihlme-li k jeho rozpnavmu pohybu, od dwa nebo stahujcmu pohybu, ob bwa, aneb k plnmu cyklu vzestupnho i sestupnho pohybu, or rwa.4 Pipomeneme-li si nyn, e vody vdycky byly povaovny ve svatynch za mocn hieroglyf trpnho a stahujcho principu,5 nepekvap ns, dozvme-li se, e tyto vody v normlnm stavu jsou stlaen, kondenzovan a jakoby spoutan6 vtznou silou stlaujc, svravou a svazujc.7 Protoe se toto statick pouto nhle uvoluje, plyne z toho, e vody jsou poslun podle mry sv zzran prunosti univerzlnho initele plodnosti a rozpt, kter dynamizuje a rozpn vechny vci podle potvernho znsoben, je je ivelnmu svtu vlastn. Tento initel, velmi blzk jon, byl dobe znm starm mudrcm; ustanovili mu za symbol kamennou krychli, kter se na tvrtm tarotovm listu stv trnem, na nj zasedne tajupln csa, faraon Thotv a Moloch 1lm Fenian (toto substantivum pouhou zmnou samohlsek dv hebrejsk slovo melek 1lm krl). A pi nastoupen tohoto stlaujcho psobce, kter neutralizoval rozpnavou slu, se vzdouv voda neobyejn prudce; to je to, co Fabre dOlivet pekld slovem velik vzedmut lwbmh-ta8 a co Viz Sefer Jecira peloen Papusem (kap. II. a III.). Knihu Jecira (pvodn prci O. Griese) vydalo stedn nakladatelstv okultnch vd v Perov. 2 Gichon, Chidekel a Eufrath, ti jin symbolick eky pozemskho rje, vyjaduj rovn rzn modifikace astrlnho psobce. 3 Viz Langue hbr. rest. (dl II., str. 230). 4 Vtina okultist pe: Ur rWa. S Fabre dOlivetem shledvme pesnjm rozliovat ohe rWa (Ur) od svtla rwa (Or). 5 Ohe naproti tomu byl symbolem principu rozpnav innosti. 6 Vzpomeme na onen symbolick etz, kter dal Xerxes (jak prav tradicionln legenda) hodit do Indickho ocenu, aby spoutal boui. Viz Le Crocodile, epicko-magick bse ctitele skrytch vc (Claude de Saint-Martin. Pa v VIII. roce Republiky, 1. sv., str. 13-14). 7 Hereb brj 8 Adept Saint Martin napsal asn strnky o potop, o n pojednv jako o hotov udlosti. Nechce vak tvrdit, e padal tak hojn d, aby zaplavil celou zemi; to je smn verze, j odporuj jak zdrav rozum, tak i sm text knihy: Nen snad hebrejsk slovo twbra arubboth, akoli doslovn znamen vodovod, odvozeno od slova bbr rabab nebo hbr raba, je zna ,byl rozmnoen? Tento text tedy vyjaduje pirozenou pedstavu rozshlej innosti u onoho psobce, kter tvo vodu, a nijak pedstavu pouhho vylit vody, ji dve existujc. (Saint Martin, Tableau naturel, Edinburg 1782, 2 sv., str. 32 II. dlu.) V tme dle se tak vykld, pro je potopa pirozenm a osudnm dsledkem Adamova poruen, a
1

Moj sm jet jasnji dv na srozumnou, ka: A byly oteveny vechny studnice potenciln propasti:1
2wht tnyjm-lk wjqbn

Potopu psob tedy zjev pirozenho du, ustupovn stahujc kosmick sly, ustavin piny opadvn vod. Zadrena v prav as ve sv kondenzan innosti, vydv tato sla ohromn spousty tekutiny na milost a nemilost sle opan, nekonen zmocnn a rozpjat. Co vak je bezprostedn pinou tohoto rozhodnho ustoupen? - I zde psob Bh pouze pedem stanovenmi principy; lidsk vle je jednm z tchto princip. Take - Fabre dOlivet to dv podivuhodn na srozumnou - nen to slovo bosk vle, kter spontnn otvr zdroje propasti: IODHEVE ustupuje nsil pozemskho ADAMA, kter se mu vzepe; nechv jej upadnout pod thou jeho osudu; to je ve. Lidstvo na ivot a na smrt zpasilo o to, aby bylo nezvisl na nebeskm principu: Stvoitel, a nerad, ustupuje; vzdaluje se, kdy se lovk chce vzdlit od jeho tve. Osvobozuje toho, kdo se pokou se osvobodit. Zcela negativn odsouzen, je pron, se mn v nm svolen. lovk oputn ve vru sv vzrstajc zkaenosti, uzavr, ani o tom v, pakt se smrt, propad tedy sebevrahovu osudu. Vol potopu; evokuje ji sob neznmou e... Neastnk nev, e potopa pijde. - Fabre dOlivet o tto vci vslovn prav: Pravou mylenkou Moje je to, e Bytost Bytost ni zemi pouze tm, e ji vydv zpustoen, poruen, kter je jejm vlastnm dlem; to je mylenka obsaen ji v onom zeknut se, o nm se mluv ve veri 6. (Kap. VI.)2 2. A toto zeknut se jsme si prv vybrali jako druh pklad nmitek, kter by nm mohly bt inny. I zde se uchlme k Fabre dOlivetovi, jeho uen vklady, asto velmi strun, se vyznamenvaj tm, e jsou vdy dokonal, jasn a pesn. Poznmky, kter se hem v jeho pekladu hebrejskho Mojova textu, odporuj komentm ve vlastnm slova smyslu; spovaj zejmna v gramatick a hieroglyfick analze, a v tomto bdn lze pomoc etymologickho slovnku, dodatku k jeho podivuhodn gramatice, dost daleko pokraovat. Fabre dOlivet, myslitel a uenec, jeho zzranou erudici pedstihuje jenom skromnost a vdom jin doby, dovedl vniknout velmi hluboko do zcen podzemn chodby svatyn,3 a ke svatostnku nejtajemnjch arkn. Velmi asto se nm naskytne pleitost, abychom pouili jeho vdomosti; zrove pak hodlme jej zde pozdravit jako autoritu prvho du. Ale vrame se ke sv pvodn rozmluv. Prvn pedpokldan nmitka chce dokzat neplatnost naich zsad, stavjc proti naemu vslovnmu popen zejm ppad poruen vzneench prodnch zkon. Potopa, toti tak, jak si ji skoro vichni pedstavujeme, by znamenala fyzickou nemonost; domnvme se vak, e jsme dost pdn dokzali, e ns nic neopravuje k tomu, abychom ve vzniku tohoto vjimenho zjevu spatovali pm psoben bosk vle na vesmr smyslm pstupn, nbr smutn inek pirozench pin, psobcch ovem na popud prozetelnosti, ani by tm zkladn zkony utrply njakou jmu. Druh zvolen nmitka odporuje sammu pojmu Boha, nezmnitelnho ve svch myslech, neschopnho vn, neppustnho vitkm svdom. Zde, jako dve, zdn bojuje proti nm a posvtn text, jak jej pekld sv. Jeronm, bez odporu potvrzuje ideu Boha hrub zlidtnho. Le pihldnme, kter hebrejsk slova pekld tento prchliv crkevn Otec vtou: Paenituit Eum, quod hominem fecisset in terra. Litoval (Jahve), e uinil lovka na zemi. Tento peklad je hladk, ale nicmn takto nezn autentick Mojv text, a nanetst znamen nco zcela jinho:
5rab 2dah-ta hvj-yk hwhy 2xnyw

nikoli boskm trestem v obvyklm slova smyslu. Rovn se vysvtluje, pro pevrat, vyvolan zkaenost lid, ml za nstroj zkzy vodu. 1 Langue hbr. rest., dl II., str. 202 a 333. 2 Langue hbr. rest., dl II., str. 190. 3 Bli podrobnosti o Fabre dOlivetov dle viz v krsn prci Papusov: Fabre dOlivet et SaintYves dAlveydre (Pa, I888). Viz tak III. vydn na knihy: Au seuil du Mystre (Pa, 1890), str. 69-72.

to je doslova podle uenho Fabre dOliveta:1 I zekl se docela (ustal od sv pe) JAHVE, protoe stvoil Adama (lovka univerzlnho) na zemi. ili v obyejn mluv:2 A Jahve se zcela vzdal pe, kterou vynakldal na zachovn existence tohoto Adama na zemi. Kmenov rozbor slova innachem 2xny toti dokazuje, e to slovo by mohlo mt vznam litovat jen v naprosto pevrcenm, ba ekl bych zvrhlm, bastardnm smyslu, proti nmu protestuje i Mojv kontext i velmi vzneen a filosofick mnn, jak maj mizraimt a izraelt zasvcenci o nejvy Bytosti: Slovo xwn rozen znakem hromadnosti 2, znamen vlastn zcela se zeknout, pln ustat, upustit, odloit pi, vzdt se innosti, citu... Bh nelituje, jak prav sv. Jeronm, nbr zk se, opout nebo nanejv se hnv.3 Kdyby byl Fabre dOlivet pokraoval ve vdeck obnov Genese za X. kapitolu, je otzka, jak by byl asi zesmnil ony vykladae, zajist spe mystifikujc neli naivn, kte za poru pti neistch mst4 doslova promuj Lotovu enu v soln sloup! Je zajist opravdu velmi lechetn, pipisujeme-li Mojovi tyto geniln vynlezy; avak t-li se nkdo tak bujn fantazii a odk se slvy svch objev, he plinou skromnost. V onom veri (Genese I., kap. XIX., v. 26.) se mluv o zchvatu hrzy, a ji smrtelnm nebo ne:5
:xlm bycn yhtw wyrxam wtva

je vulgrn bible pekldaj takto: Lotova ena se ohldla a byla promnna v soln sloup. (Peklad Maistra de Sacy.) Metaforu prv tak smlou jako vraznou vyslovujeme: asto, kouce: Zkamenl hrzou nebo zledovl strachem. Ba stv se nm, e peme, ani bychom dle specifikovali: Ani se nehbal... uinn mramor, nebo zkamenl na mst, anebo zcela pesn: pi tto zkameujc (ohromujc) novin ztuhl v sochu. Jsou podobn, ve Francii a k banlnosti obvykl obraty brny doslova? Nesmme zoufat; a nae mluva pejde v mrtv jazyk, pak budouc pekladatel naich dnench knih, budou-li bajku pokldat za zzran vypravovn, budou mt ped sebou nov vydn onoho zzraku o soln soe v tisci exemplch; ovem, a na nepatrn varianty, nebo o kamennch, mramorovch nebo ledovch sochch budou mluvit nae star francouzsk texty, schopn vyvolat tento uen a neomyln vyklad. Toto srovnn se vnucuje do t mry, e chtj nechtj zstv zaslepenost Mojovch vyklada nepochopiteln... Ostatn, pro by nerozsvali absurdnosti plnma rukama? Nen tu prst bo, aby ovil nemon ke spokojenosti hlupk a definitivn je vysvtlil, prohlsiv je navdy za nevysvtliteln? Tento ver, Langue hbr. rest., dl II., str. 183 Langue hbr. rest., dl II., str. 330 3 Langue hr. rest., dl II. str. 185-186 Sestavenm tto posledn vty zavdv Fabre dOlivet neprvem, jak se domnvme, pinu k nedorozumn. Jeho mylenkou - takov je aspo nae pesvden - nen, e by nejvy Bytost byla schopna se rozhnvat, akoli slovo 2xwn by mohlo mt, pesn vzato, v nkterm jinm ppad tento extrmn vznam. Dal znn poznmky to dokazuje; dOlivet pokrauje tmito slovy: Tohoto poslednho vznamu (rozhnvat se), kter je nejsilnj, jak je mono dt slovu 2xwn se pidrovali hebrejt spisovatel po Mojovi atd. 4 Zde jako vude v Genesi je velmi dleit abychom pochopili stupovan i symbolick a nejvy i hieroglyfick vznam. Pm i pozitivn smysl vypravovn jedn o poru a o znien celho dol, kter chovalo cel jezera nafty a holavch ltek. Ohe z nebe (blesk) zapl tyto straliv ndre zpalnch nebo vbunch tekutin a cel dol se propadne do podzemnch prohlubin; tato propast byla konen zaplavena vodou j tento vbuch otevel cestu, a asfaltov jezero i Mrtv moe svou chmurnou hladinou pokrv zceniny Sodomy a Gomory. Doslovn vznam se zd bt, jak vidno, dost dleit. To vak neme oprvnit pekladatele k tomu, aby svj peklad vyperkoval tak grotesknm divem. 5 Zden zajist smrteln, protoe na pouti Lotovm dcerm brzo potom napadlo, opt tohoto starce a pak s nm spt, jedna po druh, aby vzbudily sm otce svho. Mal darebctv, je by si sleny asi nebyly dovolily ped ostraitm zrakem pan mti! Boe! Je pkn vc takov kniha, diktovan Duchem svatm, kdy lidi napadne, aby ji vykldali doslova.
2 1

drah komenttore bible, nepochop. Co zle na takov malikosti! Rychle njak mal zzrak a ve bude objasnno. A budi veleben, nen-li pravda, tento Deus ex machina, kter sestupuje z nebe v prav as k plnmu uspokojen lid, velmi nesnadno uspokojitelnch. Zzrak! Na kad strnce nboensk glosy jej nalezneme, majc stle smen a pochybn vznam, jen tak odporuje zdravmu rozumu a nikterak se nesrovnv s pedstavou, kterou si egyptt a chaldejt adepti utvoili o tajemnch theurgickch a magickch zjevech. m byl zzrak1 v och tchto mudrc antickho svta? Pirozenm inkem, jeho pina nm unik; nepedvdanm zjevem, kter zdnliv ru zkon pln oven, avak jen proto, aby byl posluen jinho, mn znmho zkona, vyho a veobecnjho du. Div je laick: Cagliostro inil divy. Zzrak m povahu nboenskou a zvanj: Je Kristus inil zzraky. Co se pak tk slova kouzlo, oznauj se jm zejmna kejklsk kousky, zrakov klamy, zpsoben pouhou zrunost, Avak slova kouzlo se tak uv jako synonyma slova div, avak vdy ve zlm smyslu. IV. Prodn vdy nm poskytuj hojnost takovch pklad. Mil teni, jsi-li ve svch volnch chvlch jen trochu chemikem, bude dobe znt onen princip, kter nachz tak astho uplatnn v laboratoi. Chceme mluvit o zkonu podvojnho rozkldn sol; me-li kyselina jedn se zsadou druh utvoit nerozpustnou nebo nesnadno rozpustnou sloueninu, nastane hned v okamiku spojen vzjemn vmna. Smsme-li filtrovan roztoky octanu olovnatho a chromanu draselnho, spoj se kyselina chromov s oxidem olovnatm a utvo nerozpustn chroman, kter se okamit vysr v podob lutho prku. Na druh stran kyselina octov, nasycujc oxid draseln, utvo hygroskopickou sl, kter zstane rozputna v tekutin, Pb(C2H3O3)2 + K2CrO4 = PbCrO4 + 2K(C2H3O2). A dosud dn nesnz. Smchejme vak tentokrt roztok jodidu draselnho s kyanidem rtunatm; ponvad jd se rtut tvo tm nerozpustn jodid rtunat, plyne z toho, e podle znn ve uvedenho zkona mus ihned nastat vmna. Ale nen tomu tak; ped naimi zraky dojde ke spontnn bezbarv krystalizaci v tekutin a na dn ndoby se usad lehounk zlat perleovho lesku. Zakroil tu vy zkon; zkon o tvoen podvojnch sol; zkon mlo uvan, jeho zkoumn, ostatn zde zcela nemstn, by ns zavedlo pli daleko do abstraktnch zbh. Zkrtka, vmna nenastane; ob soli se slou, aby utvoily jen jedinou sl: kyanid rtuojododraseln: KJ + Hg(CN)2 = KJ Hg(CN)2. V tto podvojn soli kyanid rtunat hraje lohu sloit kyseliny a jodid draseln lohu sloit zsady. A sta mal kapka jakkoli kyseliny, nap. dusin, aby poruila chemickou soudrnost podvojn soli a zahnala (mono-li tak ci) ob soli, pvodn smen, do oboru psobnosti zkona podvojn vmny: 2KJ Hg(CN)2 + 2HNO3 = 2KNO3 + HgJ2 + Hg(CN)2 + 2HCN. Jodid draseln, nhle okyslien, se spoj s kyselinou dusinou, k n m nejvt pitalivost (afinitu); jd, nyn voln, psob na rtu a utvo s n nachov jodid, kter se sr na dn zkumavky. Konen zpach po hokch mandlch, kter se vyvj, svd o tvorb kyanovodku, vznikajcho spojenm kyanu s vodkem kyseliny dusin. Tento pklad je vznan; tomu, kdo nezn tvoen sloitch sol, se bude zdt pokus jako ohromn anomlie, skuten nevysvtliteln poruen zkona o podvojnm rozkldn sol. Takov jsou i zzraky; vjimen zjevy, kter odpraj poddit se vld danho zkona, uencm dobe znmho, z toho zcela jednoduchho dvodu, e zvisej na vym zkon, kter uenci neznaj nebo neuznvaj. Nen zkon bez vjimky. Kdo by neznal toto pslov, paradoxn v teorii, avak velmi sprvn
1

Uvme tu bez rozdlu dvou slov, kter se nepatrnm odstnem rozliuj div a zzrak.

v praxi? Lidov intuice se skuten tm neml; formuluje asto sv proroctv neobratnmi, ano i nepesnmi slovy, avak tato prpovdkov a vedn frazeologie skrv asto hlubokou a skoro vdy sprvnou mylenku. Kad dleit objev pivd do du racionlnch jev jaksi zzrak v och zpozdilc, kter oficiln vda a dosud tvrdojn poprala, nemohou ho vysvtlit. Nen tajn vda, prav vten pan de Saint-Yves, jsou pouze vdy skryt. Jin pklad, kter rovn nle do chemie, fyziky a prodopisu, se bude zdt jet frapantnj; jde tu o zjev, jeho vznik by univerzitn vda st dovedla ospravedlnit. Je to hmatateln, zejm fakt, jeho pravdivost si me kad bez nmahy ovit. Avak chceme-li podat jeho vysvtlen, chceme-li ukzat jeho mechanismus, je nezbytn nutn, abychom pouili tradicionln vdomosti mistr esotern moudrosti. Hodlme postihnout a pochopit tvr slu1 v samm jdru; uvidme, jak se hmota tvo ped naimi zraky v jasnm svtle vdeckho zkoumn, a to za podmnek pokusn kontroly, aby kad odprce byl ohromen zejmmi dkazy a aby byla paralyzovna kad choutka hateivosti na jazyku nejzuivjho zstupce proslul prpovdky: Nic se neztrc, nic se netvo.2 Mluvte vn? To by se nedalo vit vlastnm om... - Jak je vm libo. - To je ostatn nemon! - Na odpovd by mohla bt odpov velikho chemika W. Crookese, jeho rozhodujc a pamtihodn pokusy byly a priori a pod toue zminkou poprny: Nepravm, e by to bylo mon, tvrdm, e to je. S malmi vlohami se o tom mete pesvdit. 1 kg peliv promytho sirnho kvtu, nkolik litr destilovan vody, nkolik gram eichovho semene vm o tom poskytnou nezvratn dkaz; tyto mlo kabalistick pedmty se nm hod v ase poteby za rozhodn argument k umlen nejzatvrzelejch pozitivist naeho zpadnho svta. Rozvate si to vak dobe, takov est nen bez nebezpe; jakkoli poctiv experimentujete, budou vs pokldat za eskamotra... Nasypte sirn kvt3 do menho paenit, nasejte do nho semena a zalvejte vhradn destilovanou vodou; semena zanedlouho vzkl, lodyhy porostou a brzo budete moci slavit sv prvn n eichy. Kdy vm jist poet za sebou jdoucch sklizn poskytne hojnost stonk a list, ve spalte; tak snadno obdrte jist mnostv pevnch sol, kter o mnoho pevyuj vhu zasetch semen. Jak bude vae pekvapen, kdy, podrobive tento rostlinn popel chemickmu rozboru, tu naleznete v normlnch proporcch draslk, hlink, vpnk, oxidy eleza a manganu, jednak slouen s kyselinou uhliitou, srovou a fosforenou, jednak ve stavu volnm! Tud, pomineme-li ltky prchav nebo rozloiteln, vypaen pi spalovn, shledme tu ptomnost dost velkho mnostv ltek, pokldanch za jednoduch - kov i nekov - pesn tch, kter nalezneme v popelu obyejn eichy,4 vyrostl na poli a pod irm nebem, koenc na dn eky nebo zdla. Ptomnost kyslku a uhlku se vysvtluje ji sama sebou; koeny nasycen destilovanou vodou
1

Dobr knz, ped nm jsme provedli tento pokus, zvolal v nvalu naivn veselosti: - Tomu se k dopadnout milho Pna Boha pi skutku. Tento vkik se nm zd bt krsn v jeho trivilnosti a hodn zaznamenn. 2 Nic se neztrc, nic se netvoi - - - Tato prpov nen nesprvn je-li uita vlun na hmotu smysly postiitelnou: Ex nihilo nihil, kali sta mudrci a mli pravdu; nicota neplod nic. To znamen, e kad bytost m pvod v relnm, pozitivnm principu a nikoli v abstraktnm. Stvoit neznamen uinit nco z nieho. Ex nihilo nihil. Absolutn kosmick substance vn plod pomjejc hmotu. Tato podlh nekonenm promnm a do dne, kdy pejde zase do svho esencilnho zkladu, kdy se fyzick hmota stane opt nadsmyslovou stejnorodou substanc. V tomto smyslu, kter vak modern vda neuznv, je sporn axiom udriteln. 3 Pokus by se tak zdail, kdybychom nahradili sru oxidem olovnatm, kemkem nebo jakoukoli jinou prvotinou, neinnou a ve vod nerozpustnou substanc. 4 Uenci Schrader, Greef a Braconnot ovili toto faktum a potvrzuj je. Tento pokus nen nam vmyslem; spokojujeme se tm, e jej komentujeme. (Viz velmi pozoruhodnou Chaubardovu knihu: LUnivers expliqu par la Rvlation, Pa, 1831, str. 301).

asimilovaly kyslk; listy vdechovaly ze vzduchu kyselinu uhliitou a podrely uhlk. To je zcela jednoduch. - Avak co kemk? Sra i destilovan voda ho neobsahuj. Byla by snad atmosfra nositelem tohoto nekovu? To je velmi nepravdpodobn; nehled k prachu, kter se ned asimilovat, a k deov vod, jej dost znm chemick sloen vyluuje ptomnost kemku, vzduch me bt nositelem tm jenom plynu a nen mi znmo, e by kemk tvoil plynn sloueniny, leda s fluorem; fluorid kemiit je plyn. Avak nejen to, e proda nen bohat na reakn ohniska, schopn jej vytvoit, nbr i on sm je velmi rav, ni rostlinn tkn, a rostlina by s jeho vpary vdechovala smrt. Se stejnm nespchem bychom dokazovali ptomnost plynnch slouenin sry a fosforu ve vzduchu: nicmn nen to fyzicky a priori nemon. Avak to, co se zd jako nevdn a tko pipustiteln hypotza, pokud jde o ti nekovy, sru, fosfor a kemk, stv se za dnenho stavu chemie domnnkou pmo absurdn, je-li teba vysvtlit ptomnost jinch prvk, jako eleza, manganu, vpnku a hlinku v popelu eichy, nebo ony netvo za obyejn teploty dnou plynnou nebo prchavou sloueninu. - Budi, avak semena je obsahuj. - Pl jsem si a oekval jsem tuto nmitku... ekl jsem, e vha popela, zskanho splenm stonk a list, o mnoho pevyuje vhu semen, zasetch do sirnho kvtu. Zaseli jste 5 gram eichovch semen. Dobe; spalte 5 gram tch semen a popel analyzujte kvalitativn i kvantitativn; naleznete-li v nm jen stopy tch jednoduchch ltek, bude jejich vha rovna vze onch prvk, kter nm poskytuj zbytky, pozstal po splen stonk a list, poatch nkolikrt za sebou za stejnch pomr? Nikoli... Nue, zde stojme ped dilematem: Bu se tyto nekovy a kovy utvoily nevysvtlitelnm zpsobem, eknme pmo, byly stvoeny ped naimi zraky, co vda povauje za nemon, nebo jste spe byli pivedeni k uznn onoho fenomnu, kter jste v dle alchymist pokldali za nejabsurdnj, fenomnu podstatnho rozmnoen hmot podlhajcch zkonm mrn vhy.1 Mrzelo by ns, kdyby bylo patn rozumno naemu osobnmu mnn; to by se ns bolestn dotkalo. Nikdo nejev pro modern vdu tak upmn a v jistm ohledu i naden obdiv jako my, a jestlie se nm jej indukn metody zdaj nkdy nedostaten a jestlie to, co ona veejnosti hls, svd v naich och o len, se zloinem hranic2 lehkovnosti, je nm vda nicmn jednou z nejvzneenjch bohyn duchovnho svta. Nenavn a moudr badatelka ve sfe pozitivn, jej hranice si sama vyznaila a kde je dn pekka nedovedla znepokojit, kde dn moc nebyla s to spoutat jej vzlet. Otvralo se ped n dvoj nekoneno. Ani jiskc hlubiny e hvzd, ani neproniknuteln a dsiv tajemstv, v nm se hal vesmry organickch atom kolotajc ve vodn kapce, nezastraily jej snaivost; hvzdu za hvzdou, atom za atomem se odvaovala tohoto dvojho vboje. Kadodenn se pyn novm vtzstvm; nenavn posunuje tmto dvojm smrem hranici neznma. Avak, opakuji, ve vem, co nle do jejho psn pozitivnho oboru, se prohlauje za nepslunou. Jedin fakta ji zajmaj, hromadc je, ani by je rozliovala, ba nkdy, ani by je pesn urila; vrna sv analytick metod, pepluje spky lidsk pamti mchanmi snopy svch n. Avak nikdy nedochz k prav syntze, nebo k t meme dostoupit jenom tehdy, pronikneme-li za smyslov, pjdeme-li dle neli fakta. Tento archandl souasnho svta nem kdla. Kolos nepemoiteln jako Anteus, dotk-li se zem nohama, ta tam je vak jej zzran sla, jej pronikav inteligence a jej intuitivn moudrost, pozvedne-li se jen nkolik stop nad zem. Na tomto terickm bojiti v odprce, e je ji pedem pemoena; marn se vzpr, umdlvajc tm bez ducha v nerovnm boji, ponvad nemohla naerpat energii v mateskm klnu bohyn Dmtr. - Modern vda, sestra Anteova, dt zem jako on, oekv svho vykupitele, druhho otce, z nho se m znova zrodit jako dtko nebes.
1

O rozmnoen kamene mudrc viz Raymonda Lulla, Flamela a ostatn alchymisty. Khunrath v dle Amphitheatrum sapienti aetern (str. 206) mluv o tto vci prv tak jasn jako pesn. 2 Jde-li o metafyzick teorie pipoutme vekerou volnost; tm spe, e je snadn nic nezatajit ptelm moudrosti, kdeto profnnm zstane ve nepochopiteln. Avak jakmile jde o to aby se prozradila komukoliv asto tak jednoduch pprava stralivch ppravk (nitroglycerinu, kyseliny kyanovodkov, jodidu draselnho, ptomain, kultur mikrob atd.), tu ona povstn vdeck poctivost je podle naeho nzoru jenom vatlavost a nim jinm.

Pokud se tk pozitivnho badn, nem sob rovnou; je jinmi slovy neomyln. Nhle vak vidme, e je ranna nemohoucnost, stoj-li ped problmem du ist nadsmyslovho, ba nkdy, jak vidme, postavena ped takov smen problm (jako je tvoen hmoty v jinch abnormlnch ppadech organickho vzrstu u zvat i rostlin), odmluje se nebo tlach. Kde vak nalezneme pravdpodobn ospravedlnn fenomnu zzran vegetace, kdy ns Akademie vd nechv marn buit na brnu? Snad budeme astnj, promluvme-li na prahu skrovnho pbytku s vykienm rabnem, kter je pr zbhl v arodjstv, nebo starm kanovnkem, kter je plach a zdka vychz z domu a kterho veobecn povauj za dokonalho lence.1 Stejn starost uzavr onoho izraelitu a tohoto kesana do samoty pln nmahy; tot proklet obklopuje oba postupnou oputnost. Jeden je obvn, druh bud trpnost. Dob lid se vyhbaj obma; avak jeden i druh se z toho t; ijce v lepm svt, zapomnli na hokost tohoto svta. Pronsledovni sob rovnmi i svmi hierarchickmi pedstavenmi, mleli - a vykiklo jejich potlaovan svdom, zapomnali - a se vzepela jejich opovrenost. A se zeptme onoho semity i onoho kesana, bude nm potvrzena t nauka v tm identick ei. A ivouc esoterismus antick idovsko-kesansk tradice nm odpov jejich sty: Ano, vzrst rostliny za podmnek izolace, o nich mluvte, je fakt pro pozitivistickou vdu tajemn, skutenost pro filosofy, zastvajc vnost hmoty, nikdy nevysvtliteln; stojme tu ped pevdnm schopnosti v in; zkrtka ped stvoenm. Tak by nm odpovdl star kabalista - a kanovnk i rabn kter by k podepen sv tze neopomenul dovolat se on tajn nauky, kter se pen z adepta na adepta a do naich dn vlun stn cestou. A to, co by nm vykldalo iv slovo veobecnmi vrazy a snad pod zminkou odpshnut mlenlivosti, zde ten nalezne vypsan a nezamlen. Mluvili jsme o stvoen. Stezme se pikldat tomuto slovu iracionln smysl, tak drah theologm minulho vku. Se zasvcenci starho svta a filosofy novho svta opakujeme jet jednou: Ex nihilo nihil, nicota neplod nic. I byli jsme nemlo pekvapeni, obdreve najednou tolik nvtv, ba i poloprosebnch dopis... Neznm podpisy a tve lid, kte maj zlibu ve fantastickch postavch, se namhaly, aby pes vechny nae energick protesty na ns vylkaly imaginrn jmno a adresu starho kanovnka a tajemnho rabna! Byla to, jak si mete myslit, marn nmaha, i pi naem nejlepm myslu. Bude tato poznmka s to konen (siln o tom pochybujeme) pivst k rozumu ony vzneen zevlouny, kte, obviujce nai domnlou diskrtnost, ns dosud oblhaj v na posledn ztit? V prvnm veri sv kosmogonie vyjaduje Moj hieroglyficky prav vznam slova stvoit:
2yhla arb tyvarb

Berith br Elhm (na potku stvoil Bh) - in principio creavit Deus deorum... Slovo arb2 (bara-creavit), oteven pomoc alamounovch kl, ukazuje tento esotern smysl: Otcovstv (b) innho pohybu tvoitele (r), potenciln existence tisc schopnost (a). To znamen: Vznik vnitnho pohybu, kter zpsobuje pechod od absurdnho principu k zkladn podstat, kter je zase schopna dlivho rozmnoen v rozen individu. Vecky bytosti se tedy tvo v ad postupnch vron: 1. Plodn vyzaovn slova se stanov v principech; to je prvn etapa. 2. Z principu pechzej do veobecnho jsoucna, rozdruen i rozdruujc; druh etapa. 3. A prv v tomto stupni realizace, doed k tomuto stednmu lenu3 mezi pvodem a Nartnuve tyto dva typy adepta, dost obecn a vznan v pantheonu okultnch vd naprosto odmtme mysl portrtovat nkterou ze souasnch osobnost. Tato opatrnost se nm zdla zbyten tehdy, kdy Lotos r. 1888 poprv uveejnil tyto dky. 2 Slovo arb je v minulm ase. Generalizovno a pevedeno do infinitivu zn awrb. Mezi r a a bylo vsunuto vav w s tekou nahoe, znak obratiteln k svmu plu svta, co nm dv sice t vznam, avak zeveobecnn a nepodlhajc dnmu asovmu mtku, stav se vnou abstrakc. 3 Nezapomnejme, e zde na zemi podlhme zkonu pdu. Pod tmto livm zornm hlem se nm velik materiln klam jev jako skutenost, kdeto k podstatn skutenosti dospvme pouze silm sv inteligence. To je pevrcen poad vc. Podstaty se jev bt prostednm lnkem pouze z naeho
1

existenc, se bytost individualizuje ve stediskch potenciln innosti; to je zroden byt, tet etapa. K doplnn tchto okultnch pouek, tak deliktnch k pochopen, nm zbv precizovat mateskou lohu ivota v tto pvodov souvislosti virtulnch bytost. Pokraujeme. Tedy pi en tvrho slova si lze myslit ivotn slu (kter je s nm nerozlun spojena) jen jako univerzln, a mme-li odvahu to ci, bez partikulrnho uren. Avak za tm elem, aby oivila a dynamizovala principy bytost, si ivotn sla ukld prvn odluovn (dlen na stice). Pojm za chot tyto principy i typy a z tohoto spojen se zrodily podstaty. Aby pak zase oivila bytosti v podstatch (ili v hromadnch specifikovanch mocnostech), podstupuje ivotn sla druh odluovn. Tyto hromadn mocnosti rozdruenho ivota (ili podstaty), rozloive se na nekonen mnostv zrodk, tvo ona stediska potenciln innosti, o n jsme ji mluvili; to je tet odluovn. V kadm z tchto stedisek se tedy manifestuje vce mn urit, vce mn pudov j, zdokonaliteln svm zpsobem, avak jet nevdom; toto J je individulnm potvrzenm kadho zrodku a jeho du v odlouenm ivot.1 Nen teba kat, e tyto nauky neobsahuj nic, co by odporovalo tradicionln teorii evoluce. Vypotvme-li stdia tvr involuce, neume proto snad e kad bytost, kter se inkarnuje, je prv vechny probhla. Nesmlme tak jako prvn kesant theologov, e toti v i lidstva nap. Bh tvo due v okamiku tlesnho poet. Pipomnme tu, e je ebk sestupnho ivota jako je ebk vzestupnho ivota a e hierarchick d podle pek tohoto posledn jmenovanho rozvrhuje formy rznch druh (rod), a dokldme, e po tchto pkch stoupaj a tyto formy po ad na sebe berou individuln monady vystupujc, dce se univerzlnm zkonem metempsychzy. I samy rasy se petvouj a evolvuj jako individuln monady, kter jsou jejich pslunky. Jsou to dva zcela rzn zpsoby vykoupen.2 Je dokonce i tet zpsob, kter se podob prvnmu a druhmu, co podrobn poznme v tet knize, v Problmu zla. Kdy se osvcen inteligence pibl k tmto nevyzpytatelnostem, zd se j, e vid Ezechielovo vidn. Univerzln soukol ivot je zajist symbolizovno onm stralivm souborem hvzdnch kol, z nich jedna se otej v druhch; nekonen spletitost podrobnost se spojuje v jednoduchou a velkolepou jednotu celho kosmu. Ve jsme nemli co init s problmem evoluce, kter nelze odlouit od hdanky posloupnch existenc. Nae komentovn slova stvoen nm vykzalo jin hledisko; mli jsme v myslu nartnout mechanismus involuce, kter psob na astrln i hyperfyzick rovni. Zde je animick a biologick geneze,3 geneze nadsmyslnho du. Je teba poznamenat, e geneze smyslovho du je od n zcela odlin a e jev na fyzick rovni zcela opan smr? Zrodek je prsekem dvou pmek (kolm-inn a vodorovn-trpn); to je pouto, je spojuje hmotu s ivotn silou, svt smyslov se svtem hyperfyzickm; to je organick buka, v n je vznna vitln due; to je zkrtka mrtv molekula, kter se oivuje a zachvv, mikroskopick svatyn, tabernakl lsky, kde se slav a dokonv milinkrt za vteinu oivujc satek zem s nebem. Zkoumme-li zrodek4 ve zjevech jeho tvoen a jeho vzrstu, pedpokldme patrn, e m pozemskho hlediska; s tohoto hlediska jsou jenom schopnostmi byt (i spe existovn). V prvotnm du, ped pdem, jsou tyto podstaty skutenost a vci fyzick jsou jenom klam. 1 Je prospn, podotkneme-li k pouen ji pokroilch k, e za stavu rajskho se dla veker tvorba intus et intra (uvnit a zevnit), take kad kmenn initel (len) se rodil k individulnmu ivotu v mateskm ln Adamy (prvku stejnorodho s Adamovou substanc) ani by se vzdal ivota hromadnho, ani by vyboil z mystickho rmce velik jednoty. Po pdu se provd tato tvorba extra forisque (zevn a zven), vn jednotnho lna. 2 Dost dobe by se daly charakterizovat tyto dva zpsoby trivilnm renm: Individua mohou pokraovat na drze postupnho (progresivnho) ivota, bu krejce vlastn cestou, nebo nechvajce se vlci mnostvm sob podobnch. 3 Vdy s vhradou ve vyslovenho omezen (poznmky na pedchoz stran) 4 Rostlinn nebo ivoin.

vechny podmnky monho, ano i pznivho vvoje, nebo vitln due, v n dm latentn duch, se vtluje do toho prosted, kter je nejlpe pipraveno k jejmu pijet. A jestlie prvotn, kdy jet nebyla organizovan hmota, ivotn due nezbytn musely oplodnit mrtvou hmotu, aby vytvoily buku, nebylo by to ji mon za naich dn, kdy tyto inn energie obracej svj zroden pohyb radji k bukm, kter nleej bytosti te rasy.1 To je zkon filiace (pvodov spojitosti) jak u zvat, tak u rostlin; mysln pomjme teoreticky odvodnn vklad, kter by ns odvrtil od hlavnho pedmtu a vyvedl z rmce tto pedmluvy. Tedy, jsou-li dny tyto podmnky mon formace - napklad u rostliny - pak due, jakmile individualizovala molekulu, kterou oivuje a oploduje, je posluna svho pudu sebezachovn, kupc okolo stedn buky jin buky, jejich seskupen tvo jaksi ochrann obal: v tomto stavu tvo takto obrnn zrodek zrno, kter se sna oddlit od matesk rostliny. - A pijde den, kdy toto zrno, zral k individuln existenci, spat, jak se trh posledn pouto, kter, pojc je k mateskmu stonku, inilo je dosud den ode dne men mrou astnm hromadnho ivota rostliny. (Pomjme pi tom vem technick a mstn podrobnosti; pomjme i popis fz vzrstu mncch se od druhu k druhu - abychom nartli jen podstatn schma zroden tvorby. Prvn botanika, kter se nahod, nahrad pln to, co by tyto mysln syntetick dky mohly podat, a co by neuspokojilo zkostliv lidi a dokonce podrdilo milovnky pesn a dkladn analzy. - Prosme tene, aby nezapomnal, e neb o nic jinho, ne o nkolik zcela veobecnch dat z okultn biologie, je se nhodou dotkaj pedmtu tto pedmluvy.) Co si vbec mme myslit o tto neznm sle, kter, vyvolivi si bydlit v organick buce, pitahuje, seskupuje a asimiluje sousedn atomy, aby si z nich utvoila obrann tlo? Nebo - vc skuten hodna na pozornosti - nen to oplodnn rostlina, kter koncentruje vitalitu v jedinm bod, aby utvoila semeno, uchovvajc jej druh;2 je to ivotn zrodek budoucho zrna (potenciln energie, uloen ovem v organick pd, ba pizpsoben jejmu pijet),3 je to zrodek tajupln a neviditeln magnet - kter k svmu prospchu sousteuje ltky, kter potebuje, rozliuje je, sbr a pizpsobuje si je, aby se sm petvoil v dokonal semeno. Podobn je tomu u zvete; matka nepivd k oplodnnmu vajku ltky potebn k utven jeho obrannho tla, nbr vajko4 je samo pitahuje. Prv tak tomu je u ndor, rakovinnch a jinch, podobn povahy; ony se samy tvo ve vhodnch prostedch, v nich pak d; jejich materiln vvoj je inn a nikoli trpn. Rostlinn nebo ivoin zrodky, zrno, foetus a polyp ve stadiu tvorby se utvej samy podle pudov, jim vrozen vle, psobiv sly - kter se sna realizovat se inem - vypjujce si ze svho okol ltky k tto realizaci nezbytn. Dui hromadnho (kolektivnho) ivota, veobecn rozdlenou mezi bytosti t prodnch ,5
1 2

Nezapomnejme, e tyto ivotn due, jsouce specializovny, pat nezbytn ke zvltn rase. Zajist jev se harmonick vzjemnost v podivuhodn souhlasnch funkcch bytosti kter chce zachovat svou rasu, a zrodku, kter chce vzklit; avak inn, a, abych tak ekl, promylen prce (vbr asimilace, rozvren ltek) je dlem tohoto poslednjho. 3 Aneb, pesnji eeno, v semenku, jeho zrodky oplodnil pyl. - V kadm vajku tedy meme vidt (po oplozen) mikroskopickou svatyni, o n jsme mluvili; pouto, kter ve hmotu k ivotu, prsek dvou ar, kolm-inn a vodorovn-trpn, symbolu dvou doplujcch se tvoreb, nadsmysln a hmotn. 4 Oplozenm vejcem zde rozumme tupou a pudovou vli, kter v nm sdl, jako jsme zrodkem rozumli analogickou, psobc slu, jiskru rozdruenho ivota, kter oivuje tento zrodek. To ve je snadno srozumiteln. Peujce pi kad vci o to, aby byla mnoha lidem pochopiteln, vyhbme se co nejvce terminologii, obvykl u naturalist. Bylo by velmi snadn zpsobit nm mnohou slovn ptku, tm spe proto, e pesnost naeho slovnku jev zajist mnoh stopy po vulgarizan snaze. 5 Rovn i nerosty maj vitalitu, ba i latentn dui; krystalizace je zjev tak osudov pudov jako vzrst u rostlin. O nerostnm ivot jsme pomleli jedin vzhledem k ji velkmu rozsahu tto pedmluvy. Minerln biologie by vyadovala velmi obrn hermetick komente; museli jsme tedy upustit od tohoto zvanho problmu, o nm zajist ve vhodn chvli pojednme jet jinde. Jen nkolik slov o t vci. Pravme, e inn energie, okolo nich se seskupuj ltky potebn k formaci tles, existuj stejn u bytost vech t . Nicmn je teba poznamenat, e v nerostn a rostlinn i nejsou tyto

nazv Moj: hyxh vpn nefe ha-chaiah,1 pokud se na ni dv jako na stejnorodou podstatu; a ionou hnwy onu plodivou, rozpnavou, tvrnou schopnost, nebo biogenick dech prody, kter je zpsobil rozdruit se nejprve v generickch podstatch (bytnostech) a pak se individualizovat v nespoetnch initelch, aby tak vytvoily ony potencilnosti spodoby a fyzick samotvorby, je jsou ivouc jiskrou a pudovou vl vech tvor, organicky se vyvjejcch na fyzick rovni. Avak podle jakho vzoru, podle jak ablony vytv tato ivotn a oivujc jiskra tlo, j pimen? To (jak jsme ji vidli) zvis na spiritulnm vzoru, toti principu, kter, modeluje ivot univerzln, determinoval (uril) jej v t nebo on odlouen bytosti rozdruenho byt. Tyto principy jsou ist formy, vn a pedem stanoven vzory kadho druhu. Ony prv nememe u toho pli dlouho prodlvat - odluuj a utvej univerzln oivujc slu (jona). Z prvnho spojen zkladnho principu a jony se tedy rod neporuiteln bytost kadho druhu. Tato bytost i schopnost hromadnho byt plod konen mnostv innch, pudovch individu, jim bude dno, aby si volila a kolem sebe seskupila na podklad sv astrln formy vechny ltky, kter potebuje, aby se mohla objektivn realizovat zde na zemi. Tyto zkladn typy, principy rozdruovae ras, nazvaj jin kabalist obrazy, slovo, jeho vklad se pozdji zmnil.2 A si myslme o tchto vzorech ras cokoli, jsou to skuten obrazy, ideln ablony, podle nich se uruj a modeluj individuln pslunci ras. Zopakujeme strun jet jednou: Typ ili obraz aktivn sla rozdruovac - pronik a zroduje univerzln hyperfyzick ivot neboli jonu - slu trpnou. Rozdruen bytnosti, kter vychzej z tohoto satku, plod inn zrodky, tj. individua determinovan v podstatch byt. To jsou hlavn stdia okultn a vitln tvorby zrodk, zcela rozdln, jet jednou zdrazujeme, od zjevn i hmotn tvorby semen. Je nezbytn teba, abychom, chceme-li pedejt nejalostnjm zmatkm a nejsmnjm nedorozumnm, stle mli na mysli zkladn rozdl, kter se naskt mezi principy nadsmyslnho du a potky du smyslovho. To jsou dva opan a doplujc se zdroje smen existence; jeden, experimentln dokazateln, pat k vdm pozitivnm, druh je znm pouze z mystick zkuenosti a z esoternch indukc a podle mnn mnohch souasnch doktor dokonce ani neexistuje. Abychom skonili tento dlouh a abstraktn vklad o principech, kter ns pirozen pivede k naemu vchodisku, toti ke zkoumn zjevu, pozorovanho kdysi uenm Schraderem, Greefem a Braconnotem - zbv nm povdt nco o rostlinch vbec. Naznaili jsme, jak zrodek, individuln energie v podstat byt, vykonal ji prvn prci samotvorby, aby se uril jako zrno, a z toho dvodu se oddlil od matesk rostliny; to je poten etapa jeho hmotnho vvoje. V tom je nutno spatovat prvotn pizpsoben a takka upevnn jiskry jednotliv uvdnho ivota v obrannm tle; nebo, chceme-li, jej uzaven v ochrannm pouzdru. Nicmn v tomto stavu je semeno jet jenom embryonlnm rostlinnm individuem, kter nen energie svobodn ani opravdu voln, nbr podlhaj mocnmu osudu; kdeto v i ivoin se ji manifestuje (akoliv jen velmi slab!) odlesk vlastn vle ve vrazu, kter nen vdycky vrazem osudu. Konen e lidsk (kterou bychom chtli zaadit jako tvrtou vedle t uvedench), je jenom zsti podrobena osudov mocnosti. inn energie lidskho pokolen jsou ve znan me svobodn; maj vlastn vli, kter, akoliv je jet nevdom, jev jistou originalitu, je odliuje jednu osobnost od druh. Lidsk due si tvo fyzick obal dle svho individulnho obrazu. Osud je ve pouze tm, e je podrobuje veobecnm formm rasy. I sama prozetelnost me mt vliv na vvoj lidskho foetu plodu, a to je velikm tajemstvm. 1 Kabalist nazvaj tmto jmnem vpn (nefe) i tlo astrln na rozdl od slova xwr (ruach), due, a slova hmvn (neama), duch i inteligence. Avak hierogram, kter utvoil Moj staenm koen va-hp-4n vyjaduje v Psm syntzu tchto t schopnost: pudovou, duevn, a mylenkovou; 4n vyjaduje plodc st due, hp st plozenou, va st pirozenou. (Fabre dOlivet, Langue hbr. rest., dl II., str. 52.) 2 Podle modernjch kabalist je typ (imago), sestupujc z nebe v okamiku poet, prosknut individulnm charakterem. Nazvaj jej hdyxy jechidou i principem individuality a spatuj v nm rozeznvac stopu bosk peeti na kadm pozemskm jedinci. Jechida nov koly 2lc (celkem Moe Cordovera) by se rovnala celkem individuln emanaci principu, nazvanho dve obraz (imago). Smysl tedy nen pozitivn zmnn.

schopno, aby se vyvinulo bez jistch podmnek, nezbytnch k jeho vegetativn evoluci, jej poadavky jsou vem rostlinm spolen. Potebuje: 1. Vrstvy provit hmoty, v n by zapustilo koeny,1 2. jist mnostv vody k zavlaovn; 3. normln atmosfru2 k jeho dvojmu dchn (dennmu a nonmu). (Kad toti v, e rostliny za dne vdechuj kyselinu uhliitou, jej kyslk vydechuj, kdy asimilovaly uhlk; kdeto v noci jsou jejich funkce opan; tehdy vdechuj kyslk a vydechuj kyselinu uhliitou, kter vznik pozvolnm spalovnm pebytenho uhlku - v kyslku asimilovanho za dne.) To jsou obecn podmnky klen zrn - podmnky, jet jednou to opakujeme, kter jsou spolen vem rostlinnm bytostem. Avak mimo to jsou zvltn poadavky pro kad druh; napklad ptomnost dusinatch, fosforenatch, kemiitch, vpenatch a jinch ltek v pd.3 Patrn mus rostliny, k jejich chemickmu sloen jsou tyto hmoty nezbytn, nalzt je v dsledku sv pitalivosti k ivinm v pd a podle sv povahy asimilovat. Tak nkter kvtina, kter nechce vzklit na vpenit skle, roste hojn na pdch kemiitch. Rostlina zpravidla zpracovv, aby se vyivila, asimilovateln ltky, kter j poskytuje pda a okoln vzduch; rozkld a sluuje po sv vli kyslinky, soli a jednoduch nebo sloen plyny a pivlastuje si je podle mry svch poteb. Zjistili jsme vak, e tento zkon vivy nesta k tomu, aby vysvtlil ptomnost eleza, manganu, hlinku a vpnku ve stvolech a listech eichy, zaset do sirnho kvtu a zalvan vhradn chemicky istou vodou. Tento ojedinl pklad sta, abychom dokzali skutenost jinho druhu vivy. Ve zmnn ltky, nalezen v popelu een eichy, nemohly pochzet ani z atmosfry, v n se koup jej stvol a jej listy, ani ze sirnho kvtu, v nm tkv jej koeny, ani z destilovan vody, kterou se napj. Kde tedy vzala tyto ltky? Nikde, jak jsme vidli, ony pro ni byly stvoeny v t me, jak to vyadovaly jej poteby. Nenalezne-li zrno v pd, kter je pijala, ani podmnky, kter jsou nezbytn k vyklen semen vbec, ani vechny ty podmnky, kter vyaduje zvlt jej druh, zakrn a zhyne; to je obecn zkon. Jsou vak rostliny tak houevnat a tak tuhho ivota, e jejich zrna si nedaj nim brnit, aby nevzklila v pd, kter je sice zsadn zpsobil k vyklen semen, nem vak v konkrtnm ppad ty chemick ltky, kter se vyskytuj ve specifick a normln skladb klc rostliny. Pak nastane jedna z monost: Bu se zekne rostlina pi evoluci svho vzrstu onch zvltnch princip, kter by si za obyejnch podmnek asimilovala a kterch se j, jak chemick rozbor dokazuje, nedostv,4 anebo nastoup, aby si je stj co stj opatila, mimodnou a vjimenou cestu. Onou cestou, neznmou univerzitnm vdm, je cesta nezvaitelnch fluid, i spe cesta vitlnho teru, jeho tyi zjevn projevy jsou svtlo, teplo, magnetismus a elektina. Rostlina se vyivuje tvrmi produkty tto praltky, kterou sta nazvali du svta a o jej povaze pojedn zvlt nae prvn kapitola a cel nae dlo vbec. Co in rostlina? Latentn vle jejho biologickho j zastupuje magnet; jej organismus zastv zrove alembik i athanor; take zpracovvajc hyperfyzick fluida, jak to vyaduj jej pirozen funkce, uvd je moc ve skutek - a trval a absolutn substance, or, se diferencuje v ten nebo onen zpsob pechodn a nahodil hmoty. V knize Na prahu tajemstv jsme ekli: Due svta ili astrln svtlo je nepostiitelnm zkladem veker fyzick existence; a v danm okamiku svho vvoje se tato due svta zhuuje ve vaitelnou a smyslm patrnou hmotu. A prv na tomto zhutn substance spov cel spagyrick budova alchymist. Nejvy tubou Hermovch k je to, aby stanovili pesn okamik, kdy se uskuteuje toto tajupln To jest conditio sine qua non pouze pro valnou vtinu druh. Nkter mosk nebo bahenn rostliny se rod, rostou a umraj ve vod, ani by kdy pirostly svmi koeny k pd. 2 Normln, t.j. nejen jako kyslk, dusk, vodn pra, kyselina uhliit atd., nbr i jako teplo, svtlo, elektina atd. 3 Chyb-li nkter z tchto produkt v ornici a maj-li do n bt naszeny rostliny, k jejich klen i vzrstu jsou nezbytn, nahrad se tento pirozen nedostatek pdy umlm dodvnm onch substanc, kter se pak nazvaj hnojivem a mrvou. 4 V tomto ppad rostlina, vyhnavi rychle thl stvol, velmi asto chadne a pedasn zmr.
1

zhutn, na nj pmo nar Hermes Trismegistos ve svm symbolu Smaragdov desky, kdy prav o tajemnm psobci, realiztoru veho tlesnho zdokonalen (telesma): Vis ejus integra est, si versa fuerit in terram; jeho sla (exteriorizan) je dokonal (ukonen), kdy se promnila v zemi (ve hmotu smyslov vnmatelnou). Smaragdov deska je mistrn zasvcovac strnka, o n pojednme v I. kapitole. Hodlme peloit celou tuto knskou zv ji neexistujcho svtla; snad potvrd ve svm posvtnm lakonismu ony principy, o nich jsme mluvili, a poskytne pevn zklad naemu vkladu o velik a tradicionln okultn teorii a o univerzlnm psobci div, zzrak a kouzel. V. Nadpirozeno neexistuje. Nai teni nyn chpou, pro jsme postavili do ela tto pedmluvy tento nezvratn axiom, teba bychom byli schopni potvrdit existenci, ba dokonce podat vysvtlen jistch kaz zpravidla popranch, kter by byly pijaty dosti skepticky mnohmi nestupnmi zastnci nadpirozena vbec. Jde nm toti o restituci jist zsadn pravdy a zrove o zajitn celho sboru poznatk. Mli jsme v myslu vyvrtit nesprvn pojem (tak dotrn zdomcnl u velmi mnohch, pro n hmatateln hmota nen posledn metou poznatelnho) a toto nae sil ns zavedlo do obrnch, pedbnch rozbor, kter ponkud zasahuj do tto knihy. Tyto hojn podrobnosti jsou vnovny profnnmu obecenstvu s tm myslem, aby povrchn lid - kte by snad byli dostivi pohledt do esoternho kuktka - byli varovni ped chylkou zornho paprsku, j nelze pozorovat pi zkouce tohoto pstroje, kter by vak nicmn nenapraviteln poruila jeho normln zorn pole. K emu jsou pedmluvy? Aby rozeily jist pedbn otzky, vyvrtily jist pedsudky, kter brn etb, a odstranily jist pekky, kter brn vstupu. - Takov mme mnn v souhlasu s hr. Agnorem de Gasparin, autorem velmi krsn knihy o okultnch vzkumech, dnes tm ji zapomenut.1 Abychom uposlechli tto rozumn rady, zbv nm pedejt jet druhmu nedorozumn, kter je dsledkem prvnho. Nechtli jsme, aby se kdokoli mlil v otzce nadpirozena; tm spe nesm v knize, v n arodjstv stra mezi jednotlivmi ponurmi obrazy, nastat nedorozumn v pin podstaty opravdov magie. Tentokrt se obracme se svmi vysvtlivkami ke studentm ji pokroilm, zkrtka k zasvcencm. Paralela, kterou bylo mono st na potku tto rozpravy, by nebyla s to, aby je vyvarovala poklesk. Ve veejnosti je rozen velmi nesprvn nzor, oven jistmi lidmi v t vci jen polouenmi. Veobecn se m za to, e magie spov pedevm v umn pedvdt po libosti to, co spiritist nazvaj kazy. Takto definovat magii, znamen spatovat v dokonalm adeptu, mgu, jaksi mdium, kter dovede regulovat hru projev (obyejn peruovanou), dret na uzd nevzan rozmar neviditelnch, a eknme pmo, krotit duchy. Opravdu, kdyby vysok magie spovala jen v tom, pipoutme, e by se omezovala na pranepatrnou vc... Nic nen tak neurit a tak patn definovno, jako tyto domnle reln manifestace, kter se rsuj v prunm nimbu mdi. Mdia, pouh hky larev, postrdajcch vlastn bytnost a bez ustn kolsajcch mezi naprostm nebytm a fyzickm jevem, nastavuj tmto lemurskm tvarm paradoxn zrcadlo, aby se v nm obrela jejich zdnliv existence. Sama pak zkoumna psychologem, jev se vrtoiv, absurdn a stle se mnc osobnost, kter na sob nese zhadn znak takzvanch duch. Jak vsledky mohou vzejt z nhodnho sejit se tchto dvou nestlch faktor, larvy a mdia, se lze snadno domyslit, a nikdo se nebude divit, zjistme-li, e onen klamav a nejasn charakter, kter jim obma je vlastn, vyznauje tm spe ony zjevy, kter jsou plodem jejich spolen prce. Zvdavost vtiny lid se spokojuje zbavnou podvanou na tyto kazy, prchav manifestace, jejich studium nle zajist do mgovy kompetence; avak bylo by nesprvn se domnvat, e program magie (i t, kter sela z prav cesty) se omezuje na toto zkoumn. To, co spiritist dost ppadn, a jen ve vznamu velmi omezenm, nazvaj kazem, zajm okultistu pouze vjimen a zcela nepmo.
1

Des Tables tournantes, du surnaturel et des Esprits, Pa, Dentu, 1885, 2 dly.

Jak a pro? To je problm, k nmu musme ihned pistoupit., vydave si ovem na tch, kte ns chtj nsledovat do tohoto bludit pedbnch vklad, ponkud zvenou pozornost. Otzka to zaslou, nebo bude-li nm dno objasnit zsadn rozdl, jeho stanoven je stejn neodkladn jako je deliktn jeho pochopen, povme snad nco dost novho a poskytneme dokonce moudrm badatelm jeden z hlavnch kl k esoterismu. Pedpokldejme, e by nhle byl pedveden kaz naprosto zejm, naprosto nepoprateln, ped etn shromdnmi divky vech vrstev. A hned meme vylouit ti kategorie svdk, u nich tajemstv tchto projev, by bylo sebevce pekvapujc, nevzbud tm dnou zvdavost. Jsou to nejprve zkoprs pobonstki, kte kadou phodu tohoto druhu pipisuj na vrub blu. Pak oni bonzov oficiln pravovrnosti, jejich adem je slavnostn vdecky pednet, s oima zavenma pro kad zblesk podezel z kacstv, s uima zacpanma pro kad hlas, kter by ruil souzvuk akademickho koncertu. Tyto dva druhy svdk byli ji pedem hotovi s sudkem; prvn spatil stn Belzebuthovch roh; druh nespatil zhola nic a vdl ostatn hned, kdy pichzel do seance, e se ned nim vytrhovat. Konen odstrame onu smutnou smsici bezcennch loutek modernho skepticismu, uzavench kad ulechtil starosti, jejich zvykem je smt se svmu ivotu: ped nimi, opravdovmi eunuchy inteligence, by se mohla vzneen pravda rozvinout v cel ndhee sv nebesk nahoty, ani by jimi zachvla, ani by v nich povzbudila by jen zdn touhy. Po odstrann tchto t typ zstv lovk poctiv, svdek ryz a prost, nestrann, kter ru za to, co vidl, a snad peml, jak by nalezl toho pinu. Pro takovho, a je to svdomit badatel i pouh zevloun, nabude kaz, nleit zjitn, svrchovanho vznamu. Zevlouna tento zzrak v mckch rozmrech, realizovan v mckm prosted, zmate a uchvt... Vn lovk bude tm stejn zaujat zejmost faktu, vymykajcho se zkonm souasn vdy, on objevitelky, kterou si navykl pokldat za veobecn kompetentn a neomylnou na jej vteck tnoce. Dal by se nepravou cestou? d se vzorem pozitivistick koly (kter nepipout jin kritrium reality krom svdectv pti smysl), naraz prv na zejmost fakta, odporujcho - jak se alespo domnv - duchu pozitivn vdy, jeho autentinost mu o zvod potvrzuj vlastn smysly. Odekne se svch boh, nebo dovede a do konce provdt logick dsledky premis, kter se pronej s jeho souhlasem?... dn z tch, kte po zpsobu sv. Tome byli pesvdeni, nepochybuje, e onen zhadn kaz m pro nho neobyejnou cenu a dosah. Le neme tomu tak bt u okulisty, jemu univerzln proda mimo fyzickou rove, kter jedin je pstupn vzkumnm a kontrolnm prostedkm tak zvan pozitivn vdy, poskytuje jet ti jin rovn k badn a experimentovn. Jsou to: 1. rove astrln, dolej svt potencilnch energi, krlovstv prody plozen, kde vldne osud. 2. rove psychick, (duevn), passionln, prostedn; to je vlastn prosted adamsk substance, kde se pohybuje univerzln ivouc due, athanor vle. 3. rove spirituln (duchovn), svt hoej, nadsmysln; to je rj prody plodc, kde kraluje prozetelnost. Na kad z tchto rovn me mt zasvcenec spch; ostatn hned uvidme, za jakch podmnek a s jakmi vsledky. V duchovnm svt me studovat vznikn princip v podku pedem stanovenm boskou samovldou; ve svt duevnm me vysldit vyrbn ivot v kivuli vniv boue (v n se potvrzuje a k vnitnmu zpasu antinomie du a vl1); ve svt astrlnm me poznat substrt veker smyslov manifestace a rozlutit onu tajemnou mluvu signatur, v n je napsna dynamick geneze tvar. Je zbyten dokldat, e svt hmotn a hmatateln poskytuje zasvcenci stejn jako profnnmu fyzick pole pokus, obdivuhodn vzdlan a zpenen prkopnky souasnho pozitivismu. Zde je tedy tvrt d skutenost (materialistickch, astrlnch, psychickch a spiritulnch), kter adept-esoterik me pohodln studovat na rznch rovnch, jim vlastnch. Jak relativn a podrun prospch mu tedy plyne z kaz prv tak pomjivch jako klamnch, kter jsou na vech tchto rovnch stejn nemstn a nenle vlastn dn z nich. Nebo velice zle na tom, abychom V tto antinomii spov princip zdokonalitelnosti. Srov. podivuhodn dky Lacuriovy: De lme et de la volont, ou de la double vie de lhomme) Harmonies de ltre, exprimes par les nombres), Pa, 1847, 2 sv., dl I., kap. XVIII., str. 315-319.
1

si toho byli vdomi, a v tom je prv gordick uzel problmu, jm se obrme - kaz uvaovn jako prchav projev viditelna1, nepedstavuje ani fyzickou existenci, ani astrln innost; je to jaksi klam, jaksi zrcadlen, plynouc z nepravideln dohody mezi tmito dvma tdami skutenost. Tvo se jen zcela nahodilm protnutm (je-li to mono ci) fyzick a astrln rovn. Ve fzi vratkosti, v okamiku nepodku, se nhle protnou tyto dv pirozen rovnobky v jednom bodu, v nm vznikne onen alebn a paradoxn kaz. Avak zakrtko pravidelnost nabude zase vldy, a jakmile tyto dv rovn znova zaujaly svou rovnobnou polohu, kaz zmiz. Znamen to, e mezi astrlnm svtem a svtem hmotnm nejsou zkonit pravideln styky? Nelze pochybovat, e jsou, protoe druh je jenom vrazem prvnho, jeho vslednic, inkem. Astrln substance se projevila, zplodivi fyzickou hmotu, a tato se zase v prav as vrt do svho pvodnho stavu. A dosud se vytv ustavin pod vlivem astrlnho svta, kter zase ustavin zakou odraz svta fyzickho. To prv pedpokld vzestupn a sestupn proud od jednoho svta ke druhmu, jak tomu u Smaragdov deska. Zde nastv skuten endosmosa2 vliv. A tyto dv velik spojovac brny mezi svtem nadsmyslnm i astrlnm a fyzickm i hmotnm, jsou brny zrozen a smrti, nebo, jet pesnji, brny, jimi se uskuteuje jednak inkarnace du a jednak jejich zhrobn desintegrace. A prv z poruen tchto normlnch vztah vznik monost vyvolat tuto fzi zmatku (tak zvanou za obyejnho stavu vc), fzi, v n nahodil protnut dvou rovn plod prchav pelud. To je velmi pozoruhodn. A na jist, mn ast ppady, kde proda sama provd tyto fantasmagorie3 - a jet uveme takov dla magie, kde thaumaturg tvo hmotu vn sebe, bu uvolnnm sv vlastn substance, nebo zhutnm oru pomoc svho tvrnho prostednka je jist mono ci, e vude tam, kde nastupuje kaz, jde o poruchu, profanaci, o jaksi znsilnn, bu arkn zrozen, nebo arkn smrti. Nemravnost mdi je psloven v prostedch, v nich jsou znma. Mnoh z nich, ne-li vechna, se jev bt neodpovdnmi obtmi zcela patologick zvrcenosti. Nkter jsou nestvrami v ohledu pohlavnm a pokldme za zbyten se vracet k tomu, co jsme ji v t pin povdli (Chrm Satanv). Na druh stran vak v tto knize poznme (zejmna v kapitole Tajemstv odlouenosti), jakou dleitou lohu hrlo sperma ve zloinech arodj vech dob a vech zem. Tolik o profanaci mystri zrozen; pokud jde o profanaci mystri smrti, sta jmenovat spiritismus, tuto dnes tak rozenou nauku, kter na vi nboenstv pozved starovkou nekromancii, neznajc (ani experimentln, ani tradicionln) vdy o zhrobnm ivot a nedbajc onch psychurgickch obad, kter se kdysi v kultu pedk zdly bt vzjemnou ochranou i poctou ivch i mrtvch. Nyn zajist spe uznvme podrun vznam kazu v uren esotern syntzy. Jsou-li projevy tohoto du ve spiritismu vm, maj-li v arodjstv i v ern magii, kter je pedevm umnm klam a kouzel, jaksi dosud pevn, avak ji jen sten vznam, snadno pochopme, e vysok, bosk magie, kter me bt definovna jako vda byt, studovna ve vech svch aspektech,
1

Zde hlavn spatujeme fluidick zjevy ivch bytost nebo st bytost, jako ruce, nohy, atd., kter se rozptyluj, kdy se pedtm na okamik zhustily. pln materializace (jim nesmme dvovat, nebo se nejastji daj redukovat na pouh pnosy) tvo, jsou-li skuten, zvltn a vjimenou kategorii; nleej do oboru vysok magie ve vlastnm smyslu. 2 Pronikn id hmoty zven dovnit. Pozn. O. G. 3 Pozdji se nm naskytne pleitost upozornit na nkolik takovch ppad. Avak ten nm bude vdn, uvedeme-li zde s vekerou vhradou velmi zvltn msto ze Saint-Martina, kter se dotk anarchickch vrtoch prodnch mocnost: Jedin tm (prav), e tyto mocnosti psob v nepodku a disharmonii, tvo ony obludn tvary, kter pozorujeme v rznch prodnch ch, prv jako ony zvec tvary a zvec hlavy, kter se nkdy manifestuj za boue, v nich nen teba spatovat psoben duch. Prodn mocnosti jsou uzaveny jedny v druhch, jsou-li v harmonii. Jejich uzda se trh za boue, a protoe v sob chovaj zrodky vech tvar, zvlt zvuk i merkur, nelze se divit, e nkter z nich tehdy, podlhajce silnj reakci ne ostatn, pedvdj naemu zraku charakteristick tvary, sluchu pak charakteristick hlasy nm znmch zvat. Nesm ns pekvapit ani to, e tyto hlasy, tyto tvary jsou jen krtkho trvn a pomjejc existence; nemohou mt ani ivot ani ony podstatn vlastnosti, kter maj, jsou-li vsledkem harmonickho spojen vech tvrch mocnost. (Le Ministre de lHomme-Esprit, Pa, 1802, str. 142-143.)

v aspektu reality, bytosti i principu, odkazuje takov lich umlstky na druh msto. Proltnout vemi svty a studovat pak zzraky byt ve vech zempisnch kch a trhat kvty pravdy a krsy a plody dobra a spravedlnosti ve vech zempsech vesmru a ke ztracenmu a opt nalezenmu rji - po tom a adept tou pedevm. VI. Esotern vda nm pedkld ke studiu troj pedmt: Produ plodc, produ psychickou a voln (lovka) a produ plozenou. Ustlilo se mn pesn, avak tak mn abstraktn ren: Bh, lovk a vesmr. Chrm alomounv se opral o dva sloupy: Jakin a boaz, inn a trpn, popud a odpor, svobodu a nutnost, j a ne-j. Tyt dva sloupy zdob i sloupoad chrmu vdy; jsou symbolem zkuenosti a tradice. Zkuenost nen ve; vydejte se bez prvodce do neznm zem, urit zabloudte. Tradice nen ve: stv se mrtvou literou pro toho, kdo nepikro ke kontrole jejch vteckch vrok. Mnoz nejednaj sprvn, pidrujce se tohoto zcela trpnho zpsobu zskvn pravdy. Vtina badatel, kte se zajmaj o mystick problm, se zamstnv vlun meditovnm o okultnch dlech. Mluvme o nejvnjch (nejmalichernj, prav jarmaren zevlouni, vl se obyejn k boud a sld po kazech), jako kdyby sebezasvcovac prce spovala jen ve snaze po vdeck asimilaci! Dlo, psan mistry, nelze beztrestn pehlet - kdo by o tom pochyboval? - a my mlo dme na takov domliv novote, kte se vychloubaj, e svou bujnou fantazi nahrad hlubok studium esoternch klasik. Avak toto studium neme stait. Je teba, aby se tak zaplatilo za zkuenou a aby se badatel odhodlan vydali do temnot neznmho svta dobvat pravdu. Takto se prv okulista na rozdl od obyejnho vzdlance - kter se nerad sm neho astn, leda uench hdek sna pochopit podstatu vci a brzo rozlut i onu velikou stlu1 prody, popsanou uvnit i zevn. Pedstavte si pergamenov list, pokryt hieroglyfy na obou stranch, pilepen vak jednou stranou na stl. Psmo na pedn stran - a je dovedeme vyloit nebo ne - bude viditeln tlesnm om, kdeto znaky, nakreslen na zadn stran, bude mon pozorovat pouze zrakovm strojm due, co opt znamen, e jedin dobr jasnovidec je dovede rozeznat. To je pouh metafora a neofyt by pobloudil, kdyby z toho chtl vyvozovat zvr, e magnetick jasnovidnost je hlavn schopnost, kterou je teba v sob vyvinout, nejvy pednost adeptstv. Je nkolik stup jasnovidnosti, jako je nkolik psem vidin. Kolik slavnch jasnovidc nebylo vbec jasnovidnmi na fyzick rovni? Nkdo zase me bt zzranm jasnovidcem ve vznamu lidovm a u somnambul oblbenm - a je pece jen hotovm hlupkem; tyto dv vlastnosti se nijak nevyluuj a zkuenost to mnohokrt potvrdila. Jestlie - nehled k fyzickmu svtu, jeho pozorovn nle tlesnm smyslm - obsahuje vesmr ti rovn skutenost ili ti hierarchizovan svty, m lidsk due ti poschod, souvisejc s temi rovnmi: vpn nefe ili astrln tlo odpovdajc hyperfyzickmu svtu; xwr ruach ili vnivou dui odpovdajc psychickmu svtu, a hmvn neama ili inteligenci (vnmajc pouhho ducha) odpovdajc svtu nadsmyslnmu.

Nhrobn obelisk z jedinho kamene. Pozn. O. G.

Kad z tchto hlavnch stedit m, jak to nezvratn dokzal Fabre dOlivet, svou vlastn sfru psobnosti; a tyto ti stupovit nad sebou se rozkldajc sfry se k sob poj takovm zpsobem, e obvod kruhu, opsanho kolem dolejho stedu, nefe (pud, senzitivn ivot, astrln tlo), se dotk prostednho stedit, ruachy (vniv due, psychickho ivota), a obvod kruhu, opsanho kolem tohoto stedit, se dotk stedu nejhoejho kruhu, neamy (inteligence, spiritulnho ivota). Konen tuto trojici uvd v souzvuk relativn jednota, kter z n in tveici, ili jinmi slovy, tyto ti sfry jsou obaleny tvrtou dvojnsobnho prmru, sfrou voln, jej sted nutn splv se stedem prostedn sfry, psychick. Toto schma umon teni, aby poznal na prvn pohled tyto vztahy mezi trojm lovkem a trojm vesmrem. Lidskou bytost (a individuln i hromadnou) si meme pedstavovat tak, jako by spojovala a ovldala pod elezem sv svrchovan vle stku troj kosmick podstaty: Ducha, dui a astrln fluidum, m se stv astn trojho ivota vesmru. Svoj inteligenc (vnmajc pouhho ducha) dosahuje lovk a k jednot vc, a k prod plodc, a k bosk prozetelnosti. Svm astrlnm tlem se dotk nekonen dlitelnosti, osudu fyzick, zplozen prody. Due, prostednice, je vlastn trpnou substanc lidsk bytosti; konen lidsk vle nakln tuto dui k tomu, aby vela v souhlas bu s prozetelnost nahoe, na rovni spirituln, nebo s osudem dole, na rovni astrln. Proto je tak teba povaovat vli za vlastn podstatu lovka, nebo ona jej in tm, m je, bu dobrm nebo zlm, podle toho, jak d, bu vpravo nebo vlevo, svoji vlastn substanci, toti dui. To prv Fabre dOlivet prvn objasnil s onou geniln jasnovidnost, kter charakterizuje tohoto velikho esoternho metafyzika XIX. stolet. Dvaje se na lovka z aspektu nadsmysln veobecnosti, oznauje vli jako jednu ze t velikch, dcch mocnost kosmu; druh dv jsou prozetelnost a osud. Vlastnm sdlem vle v i lovka, prav, je veobecn univerzln due. Pomoc univerzlnho pudu je spjata s osudem a pomoc univerzln inteligence je ve spojen s prozetelnost. Prozetelnost sama je pro individulnho lovka pouze univerzln inteligence a osud jenom univerzlnm pudem. Tud e lovka v sob uzavr cely vesmr. Mimo ji neexistuje absolutn nic ne bosk zkon, kter ji tvo, a prapina, z n byl tento zkon emanovn. Tato prapina se nazv Bh a tento bosk zkon proda.1 Kdy neofyt dobe pochopil tyto veobecn pojmy, shledvme se s nm na zatku neschdn stezky, kter vede do chrmu vdy. dostiv zasvtit se nejenom studiem mistr, strc tradice, nbr tak svou vlastn zkuenost, odhodln rozit sv badn vude tam, kam ho bude moci vst pevn vle, puzena vytrvalou snahou, ote se snad, jak brny v jednotlivch patrech lidsk bytosti vedou
1

Hist. philos. du genre humain; dl II., str. 105-106

k onm rovnm, kter jim v neviditelnm vesmru odpovdaj; ote se po tajemstv on vzpruhy, kterou se otvraj tyto brny, a tak na heslo, aby mu bylo dovoleno jimi vejt... Le to jsou vtzn trofeje, kter si kad mus osobn a postupn dobt. Oekvaj ekatele zasvcen, by by byly jeho intence sebedokonalej, jeho el sebevzneenj a jeho odvaha sebevt, tak nhl zjeven? Mysl, e do jeho nezkuench a nepevnch rukou budou vloeny veker kle svatyn?... Pro by, pibliv se k hierofantu, na nm hned nedal formule, vyjadujc a uskuteujc velik arknum? Tyto dv dosti, stejn naivn, jsou si navzjem rovny. Hle, co by odpovdli na podobn otzky misti starovk moudrosti... V podzem memfidskch, eleusinskch nebo thbskch chrm nebyli tak zkrtka hotovi. Ji neexistuj tyto velkolep chrmy zalho svta, posledn tulky a dstojn pomnky nadlidsk experimentln a tradicionln vdy; tyto kamenn a kovov pamtky se ztily, avak zk a kluzk stezka, po obou stranch vrouben propast, stle vede do ideln svatyn pravdy. Nle jist starm, aby sv mlad bratry uvedli na stopu. Jsou zkuenj, proto jsou povinni slovem i pkladem dodvat novkm odvahu; maj je tak svmi radami chrnit ped nstrahami cesty, kterou znaj, ponvad ji sami ji dve proli. Le zde mus pestat jejich zcela nepm pispn. Kad dokonv sv zasvcen jedin sm. To je zkladn aforismus magie. Co nm me ji nyn bt vytknuto, odkazujce v ostatnm na poznmky o extzi, obsaen v kapitole Tajemstv odlouenosti - poznmky otvrajc mlo znm obzory, bohat na prospn pouen v otzce arkn, kter je teba objevit pmou zkuenost a rozmachem vlastn iniciativy - co nm me bt jasn vytknuto, je toto: lovk astrln, lovk psychick a lovk spirituln, uren k tomu, aby poznal a opanoval rzn jemu odpovdajc svty, je k tomu elu opaten zvltnmi vnmavmi orgny (astrlnm, psychickm a mentlnm), kter jsou prv tak skuten jako orgny smysl fyzickch. Tyto subtiln orgny, obecn neznm, jsou u lovka z masa a kost velmi nestejn vyvinuty; avak existuj alespo ve stavu zakrnlm nsledkem nepouvn; nebo tu neb ani tak o vvin tchto vnitnch smysl, jako spe o jejich ponenhl probuzen. Kdo opt nabyl receptivnch vlastnost sv due na vech rovnch1, o tom lze ci, e je reintegrovn (znova uveden) z tohoto svta do jednoty nebesk prody. Je mon, e u nkterch vzcnch lid podrely vnitn smysly vechnu svou vnmavou ostrost a e tlesn padek, v nm se ocitli, ani v nejmenm neporuil funkn intenzitu jejich duevnch schopnost. Tmito privilegovanmi lidmi jsou ve vdom form jasnovidci rznho du, ve form relativn nevdom inspirovan veho druhu. Geniln lovk konec konc nen ne intuitivn a spontnn adept, vzneen nepln, zato vak bohat na ony tak dk dary, kter velmi asto postrdaj i nejsubtilnj mystikov, toti schopnosti esteticky pevdt nadsmyslno ve smyslno a pemovat Slovo bo ve slovo lidsk. Podobn schopnosti nelze zskat; ony vdycky posvcuj genilnho lovka jako bosk prvo a pedchoz milost; kdeto adeptstv je prvem lidskm a vymoenost pozdj, jsouc vsledkem sil jeho osobn vle. Kdy byl stanoven tento zkladn rozdl, me a tak m analogie dle pokraovat. Genilnost je schopnost spontnn (vce mn vdom a peruovan) reintegrace, optnho uveden lovka do nebesk vlasti jednoty, adamy. Proto tak uvaj bsnci, mali, hudebnci, sochai a vbec umlci, kte se prvem nebo neprvem pokldaj za gnie, stejn zpsob mluvy jako mystikov, chtjce charakterizovat periody snadnho tvoen. Maj nebo nemaj inspiraci. To je pozoruhodn. Hlavn inician dlo je tedy shrnuto, chceme-li, v umn stt se umle gniem2; nicmn vak s tm rozdlem, e pirozen genilnost dv inspiraci jen v jistch chvlch, vce mn astch, kdy duch prv chce sestoupit, kdeto genilnost zskan ve svm vym stadiu je schopnost vynutit inspiraci a obcovat s velikm neznmem kdykoli. Tento rozdl m opravdu dost jednoduch dvod, e toti ke genilnmu lovku sestupuje Bh, kdeto mg vystupuje k Bohu.
1

Chceme ci, pokud se to zde na zemi uinit me. Nikdy jsme se nedomnvali, e lovk po pdu by mohl sv schopnosti naprosto ochrnit ped selost, kter je osudnm dsledkem jeho pozemsk inkarnace. Odrazn inek fyzickho tla na dui nelze zcela utlumit. 2 Ovem vyjma schopnosti estetickho transponovn; ekli jsme, e je nelze zskat.

Geniln lovk je jakmsi magnetem, kter v pestvkch pitahuje. Adept je pemniteln mocnost, vdom pouto mezi nebem a zem, bytost, kter me dle sv vle zstat na zemi a povat jejch vhod a trhat jej plody, nebo vstoupit na nebesa, ztotonit se s boskou prodou a plnmi douky pt nebeskou ambrzii. Genilnost, pirozen pitaliv sla, zakld v uritch periodch vce mn pechodnou korelaci s jednotou. Adeptstv, neomezen prvodn list do nekonena, dosahuje prva reintegrace jaksi podle libosti. Proto tak obdrel adept1 v Indii vznan jmno jogi, tolik jako sjednocen v Bohu. Zkuenost a tradice jsou tedy ony dva sloupy esoternho chrmu. Pravda me bt pedvna jako ddictv; me bt zskna iniciativou lovka na vech rovnch. Avak jak jsme ji povdli, tato pedan vda by bez osobn zkuenosti zstala jenom mrtvou literou, prv tak jako by mohla pivst do zkzy opovlivho lupie arkna, jen nem ono posvtn ddictv: Tradici. Mezi tmito dvma poznvacmi zpsoby, innm a trpnm, nadsmyslnm a smyslovm,2 stoj stedn, velmi plodn metoda, kter oba smry smiuje, dopluje a nkdy nhodou dokonce nahrazuje; je to metoda analogie; nle zrove moudrosti i rozumu. Prvnm dsledkem stejnorodosti prody, zkladnho principu, kter je napsn na ttu kad magick syntzy, je aforismus, jej formuloval Hermes Trismegistos slovy: Co je nahoe, je jako to, co je dole; co je dole, je jako to, co je nahoe. Na tom se prv zakld metoda analogie, kter dovoluje podle znmho usuzovat na neznm. Metoda analogie je dvoj; induktivn a deduktivn, postupuje se pi n zdola nahoru a shora dol; bu vychz z konstatovanch fakt a vede k zkonu, kter je d, i k principu, k nmu tento zkon nle, nebo se opr o zkon ji uznan, princip ji stanoven, a vyvozuje z nho dosud nepotvrzen fakta nebo pouze odvoduje seazen a roztdn znmch fakt. Pklad nebude na kodu. Jestlie mg pi rozboru schopnost lidsk due v n objev jednak troj hlavn modifikaci, hierarchicky rozvrenou do t rovn innosti, jednak syntetickou slu (vli), kter shrnuje tento troj dynamismus, ovld jej a pivd k bytostn jednot, bude z toho moci analogicky indukovat, e jemu odpovdajc troj dynamismus neviditelnho vesmru je obklopen, zen a sjednocovn syntetickou moc (bosk tvr vle), kter je vesmru jako celku tm, m je lidsk vle lovku jako celku, toti sjednocujcm initelem s vlastn podstatou3; to je analogick metoda induktivn. Jestlie mg naopak obrt svj duevn zrak od integrlnho kosmu k individulnmu lovku, bude moci analogicky dedukovat, vida totonost jejich sloen, e lovk je vlastn malm svtem, mikrokosmem na rozdl od makrokosmu i velikho svta; to je analogick metoda dedukti vn. Ukzali jsme vzjemnou kontrolu, jej zkuenost a tradice se vzjemn posiluj a potvrzuj. Vlun studium mistr by vedlo jen k tomu, e by rodilo uence v oboru mystiky; a pouh praktikovn extze by stvoilo vizione; tento i onen se mus spojit, aby utvoili pravho adepta... Nue, analogick usuzovn me nahradit do jist mry jeden nebo druh z tchto poznvacch zpsob, a to tak, e umouje opanou zkouku poznatk, pedanch tradic, i poznatk, zskanch pokusn. Dsledkem toho bude analogie obzvlt cenn pro zasvcence, kter je teprve zatenkem a kter nev vdy, kde m uchopit Ariadninu nit esotern, pravovrn tradice, a nkdy ct, jak se rozpoutj jeho Ikarova kdla, kdy se chce vznst do vych kraj mystick zkuenosti. Pichz na
1

Takto jmenujeme hierarchu, kter dospl k dovren nejvy moudrosti a nejvy moci, kter lidsk pirozenost me doshnout, na rozdl od ka, kter byl pouze piveden na cestu a kterho budeme nazvat zasvcencem. Tento je initiatus, tj. poat, onen je adeptus, ten, kter sm o sob dovedl doshnout (adipisci) nauky i sty. Je vak zvykem nazvat adepty tak ony mgy, kte doshli ist spekulativnho mistrovstv. 2 Je patrn, v jakm smyslu uvme slova smyslov. Nemluvili jsme prv o vlastnch smyslech (i snmacch schopnostech) astrlnho, psychickho a spiritulnho lovka? 3 Z jinho hlediska je mono tak indukovat, e hmotn, smyslm pstupn vesmr, kter si zhusta osobuje nzev kosmu, je vi celmu kosmu tm, m je stavba z iv, masa a kost, kter asto usurpuje nzev lovk, vi individulnmu lovku, tj. jeho hmotnm, smyslm pstupnm tlem.

mezery v uen mistr? Vid ped sebou srzy jeho vlastnmu vzletu nedostupn? - V analogii nalezne dvoj kritrium, nstroj, jeho pomoc je dopln a pak sleze. VII. Nadeel okamik dokonen. Jestlie jsme se odhodlali skonit tento vod ji a pli hutn, kter pesahuje svj normln rmec, neznamen to, e bychom litovali tchto strnek, kter pedejdou, jak doufme, osudnm omylm a hrozcm nedorozumnm. Tme se v tto chvli, e si vytrval ten uinil o magii jasnou, pesnou a sprvnou pedstavu, kter u nho vyluuje monost, aby smoval magii bu s arodjstvm ve vlastnm smyslu, nebo s onou ubohou mystifikac, kterou je esoterismus, jak si jej pedstavuj profnn a i takzvan mgov, kte jsou vdy ochotni si dt titul profesora okultnch vd na tvrt strnce asopisu Gil-blas nebo Figaro.

TRITHEMIV PENTAKL (kreslil O. Wirth podle Eliphasova nrtku, vvatho z jednoho jeho dopisu svdcho o baronu Spdalirim). Rozhodn rozlien mezi vysokou naukou a arodjstvm navc vyadovalo, aby toto dlo soubn pojednvalo o obou, nebo alespo o teorich, kter lze na oba smry aplikovat, jak jsme ji na potku poznamenali. Hle, strom vdn dobrho i zlho; jeho vidlinat rozvtven pe vyrst z jedinho koene. Hle, symbolickou pannu, kterou potkal Apolln na bezch Hyfasidy; jej tlo je zpola ern, zpola bl. Hle, tajemn kosotverec Trithemiova pentaklu: V hoejm trojhelnku z bosk schma, nevysloviteln Tetragramaton, a ve tmch dolejho trojhelnku se kleb obraz Satanv. Tento emblm je titulnm obrazem na knihy Kl k ern magii; nezvolili jsme ho bez myslu. Osvald Wirth jej rekonstruoval na zklad popisu, kter podal Eliphas Lvi podle ukzky, kterou mu poskytl jeho k, hrab Alexander Branicki; nebo tento obraz je neobyejn vzcn a nalz se pouze v nkolika rukopisnch exemplch knihy Pojednn o pinch druhotnch (De septem Secundeis).1 Skld se, jak prav Eliphas Lvi, ze dvou trojhelnk o spolen zkladn, z nich jeden je bl a druh ern; pod vrcholem ernho trojhelnku le blzen, kter namhav zved hlavu a s klebkem hrzy pohl do temnoty trojhelnku, v n se odr jeho vlastn obraz; o vrchol blho
1

Dlo opata Jana Trithemia, samo o sob dosti vzcn. Bylo vytitno v roce 1567 v Koln, nadepsan De septem Secundeis, sive de spiritibus orbem post Deum moventibus, reconditissim scienti et eruditionis libellus etc. Coloni apud I. Birkmannun (s titulnm obrzkem a sedmi velmi pozoruhodnmi devoryty Sebalda Behama).

trojhelnku se opr lovk munho vku v rytskm odvu, pevnho pohledu a v postoji dtklivho a klidnho rozkazu. V blm trojhelnku jsou napsna psmena boskho Tetragramatonu.1 Tento pentakl bychom mohli vyloit touto legendou: Moudrmu je oporou bze ped pravm Bohem; nemoudr je poraen strachem ped falenm bohem, podobnm jemu sammu. To je pirozen a exotern smysl tohoto emblmu; avak adepti, uvaujce o nm v celm jeho souhrnu i v jeho stech, v nm naleznou posledn slovo kabaly, nevyslovitelnou formuli velikho arkna, rozlien mezi divy a zzraky, tajemstv zjeven, univerzln teorii magnetismu a vdu vech tajemstv.2 A nechceme ped teni otvrat tak gigantick rozhledy, vzbuzovat v nkom vbiv nadje, nevhme vyznat, e mnoz snad vystihnou, pochopive Trithemiv pentakl, hlavn mylenku, kter byla ustavinm vodtkem pi psan tto knihy. Stanislas de Guaita

E. Lvi v listu svdcm jednomu z jeho k, baronu Spdalirimu, podv nrtek tohoto pentaklu, kter se vak znan li od ve uvedenho popisu. Autor Djin magie asi vidl dva zcela rzn exemple Trithemiova symbolu. Z ryte se stal jaksi Herkules, open o vlen tt, na jeho vrcholu jsou napsna tyi psmena: hwhy. Asi uprosted ttu je vidt estipaprskovou hvzdu, pee alomounovu, v n se shl blzen, na nm tce spov doln hrot ttu. belsk hlava se zjevuje v prpletu obou trojhelnk, v samm stedu hvzdy (viz obrzek). 2 Eliphas Lvi, Histoire de la Magie. (345-346).

8. Rovnovha a jej psobce


Spravedlnost - Rovnovha - Vhy - Soulad

Otevete knihu Thothovu na osmm listu1; Themis, kter, trnc mezi dvma sloupy, tm v pravici me a v levici vhy, nm odhaluje arknum vesmrov rovnovhy. Dv misky, kter si tvo vzjemn protivhu, pro vs budou symbol: 1. Ve svt boskm snubn harmonie moudrosti a inteligence.2 2. Ve svt psychickm blahodrnho a plodnho spojen milosrdenstv a spravedlnosti. 3. Ve svt hylickm1 i astrlnm (substrt svta hmotnho) dvoj moci, musk a ensk, tvr Osm kl tarotov: Spravedlnost. Protoe francouztina nen jazykem posvtnm, je vtina slov tto ei libovoln piena muskmu nebo enskmu rodu: a nhoda a nejasn intuice nemohou vdy pipadnout na to prav. Nen tedy teba se pli divit, e se mluv o svatb moudrosti a inteligence a pot o plodnm spojen milosrdenstv a spravedlnosti. Jsou to kabalistick vrazy. A pi roztdn polarizovanch sefirotskch trojic, kter spatujeme na tomto mst je chokma (hmkx moudrost) oznaena znamnkem muskm a kladnm prv tak jako chesed (dsx milosrdenstv), a to v protiv k bin (hnyb inteligence) a gebue (hrwbg psnost, spravedlnost), kter jsou oznaeny znamnkem enskm a zpornm.
2 1

30

moci kosmu, jen je sm androgynem, toti herebu a jony2, princip dvou sil, dostediv a odstediv, kter se projevuj: Prvn v ase, kter tvo a por pechodn tvary, druh v terickm prostoru. Prostor je Rheou, manelkou onoho nesmiitelnho Krona, jeho lohou je bez ustn porat tvrnou ltku, kter je v n, zpracovvat ji, zhuovat do pomjivch tvar hmoty, rzn specifikovan, ivouc a nekonen proteick (mnohotvrn, mniv). Me, kter vz v Themidin pravici, je symbolem moci a jejch aknch prostedk na vech stupnch a ve vech svtech. Vmme-li si pouze astrln rovn, kter ns v tomto svazku obzvlt zajm, je meem hromadnho Cheruba, obrazu nstrojovho a potencilnho teru, kter stanov a udruje kosmickou rovnovhu. Tento tajupln psobce m na sta jmen. Kabalist jej nazvaj fluidickm hadem (svta) aje, staroplatonci v nm spatuj fyzickou dui svta, je v sob chov sm vech bytost, a valentint gnostikov jej zosobuj v Demiurgovi; nevdomm tvoiteli dolejch svt. Podle hermetik je to kvintesence ivl, azoth mudrc (ili zrodnn Q), nebo konen tajn ohe, ivouc a filosofick. Pro magiky je to prostednk mezi dvma prodami. Meditor (prostednk) obratiteln, indiferentn jak vi dobru, tak vi zlu, jej me pevn vle poddit jednomu i druhmu. Je to konen bel, chceme-li, toti podstatn sla, kterou arodjov uvaj k oarovn. Mocnost sama o sob nevdom, avak zpsobil, aby obrela vechny mylenky; mocnost neosobn, avak schopn, aby na sebe vzala podobu jakkoli osobnosti; mocnost uchvacujc a panujc, kterou adept nicmn me proniknout, donutit a podmanit a na kterou konen ani nepomyslil povren lid za zlatch as Lancr a Michaelis; je to zkrtka astrln svtlo ili tvrn veobecn prostednk.3 V tto vodn kapitole pozorn ten pozn ruivou povahu a zpsoby innosti tohoto innho psobce rovnovhy; toto mysticum robur, kter zlosynov arodjstv obludn zosobnili k svmu vlastnmu obrazu s vznanmi stigmaty zveckosti, do n sami klesaj. A tak mohl bsnk Piron k jejich velik radosti v osmi ertovnch verch nartnout portrt pekelnho bla, ani by mu ovem lichotil, ani by vak ml tak prvo ubrat mu na podob. M ki piplen peen, elo rohat, nos jako skrek, nohu kivou; veteno, na nm pedl Herkules, zmotan a ern, a k dovren smnosti ocas kolem hrdla. V magii plat axiom, e kad slovo tvo to, co tvrd. Tedy stle evokujce tuto nesalnn osobu, realizovali ponenhlu hlupci nebo niemov, kte si ji pedstavovali v tto tradicionln, avak mlo hieratick podob4 - a tento typ se ustlil ped nkolika stoletmi souhlasem lid jim Hyl esotern neznamen hrubou hmotu. Tento omezen smysl je j obecn pikldn. Ulh eckch filosof, 3lyj a ylwyh zasvcench rabn, znamen kvasc substanci subtiln hmotu v innosti (viz Fabre d'Olivet: Langue hbr. rest., II. 77. Drach: L'Harmonie entre l'glise et la Synagogue, I., 564., a L'Hist. du Manichisme de Beausobre, II., 268.). 2 Kdybychom chtli zstat vrn terminologii zoharskch kabalist, zavujce sefirotsk vhy ve tetm svt (tj. v i prodn, pozn. O. G.) na hebk jesodu (dwsy), jako jsme je zavsili v prvnm a druhm svt (i rozumov a duevn pozn. O. G.) na hebk ketheru (rtk) a tiferethy (trapt), museli bychom pst hod (dwh) a neca (xcn) msto herebu (brj) a jony (hnwy). Avak ped posvtnmi slovy kabaly dme vdycky pednost - kdy se nm naskytne pleitost jich ut pvodnm Mojovm hierogramm, jejich esotern pesnost je vt. Nikdy nezapomnejme, e Zohar, zkladn a posvtn kniha kabaly a je vzneen a pln zjeven, je jen skromnm komentem Mojova Pentateuchu a zejmna Genese. Je ostatn psna v jeruzalmskm dialektu, tud pokaenou hebrejtinou. 3 Viz Au seuil du Mystre, III. vydn, str. 83-92, 145-147, a Temple de Satan. 4 Ledae by to byl hieratismus neobyejn pokaen.
31
1

podobnch - svj sen v astrlu. Je teba dodat, e pokad, kdy njak nov arodj vzv tento ohyzdn obraz, evokuje jej se v tvr energi sv vry a kikem svch zlch, vyvrcholench vn, tu nejen, e se mu tento obraz zjevuje, nbr on nadto pipojuje k tomuto fluidickmu nrtu nov, sv rys a precizuje existenci tto obludy, iv ji svou vlastn hyperfyzickou substanc. Nen to paradoxon, jak bychom se mohli domnvat, nbr je to pouh pravda, kter bude teni jet patrnj, a jej seznmme s obojetnou, nekvalifikovatelnou povahou jistch pzrak, ontologicky nestlch, jakchsi kompromis mezi nicotou, kterou osvduj, a jsoucnost, kter se rouhaj. Okultismus je nazv larvami (bli viz kap. 9, Tajemstv odlouenosti). Le zanechme anticipac podobnho druhu. Nemme nyn co init s fantastickm a burlesknm, obojetnm, neduivm a smnm Satanem, pouhm odleskem, jen byl chorobnmi imaginacemi zachycen na psychickm zrcadle na planety. Hanba tomuto matnmu pzraku, jen ustupuje ped zavanutm vtru, rozptyluje se nepatrnm silm lidsk vle a jej rozdrcuje blesk inteligence!... Nikoli, toto straidlo je pouze larvou mezi mnoha jinmi.1 Ns zajm opravdov a hrozn dmon, ten, jen je obalem nachaa a substrtem hmoty; univerzln Atlas, kter udruje svty v rovnovze, udlovatel fyzickho ivota i fyzick smrti, Demiurg tiscerch jmen, z nich nkter jsme ji poznali; to je panthomorfn ohe, tvrn a vynalzav due svta, drak astrlna. Astrln drak je absolutnm symbolem astrlnho svtla, uvaovanho ve svm dvojm kosmickm pohybu a v souboru svch ink. Jakkoli jsme a dosud nechali tuit povahu a lohu tohoto velikho psobce, pece se pesnho a uspokojivho vysvtlen toho, co jsme povdli, dostane asi tm jen vrnm ptelm naich pedchozch spis, nebo badatelm ji pokroilm, nebo uencm v oboru mystiky. Abychom vnikli do samho stedu vci, pistupme ihned k Smaragdov desce, tto zjeven obsahujc strnce, kterou nm zanechal antick svt. Univerzln rovnovha a jej psobce jsou zde mistrn popsny. Ne kad rozlut tento starobyl text egyptskch mystri. Jeho podivn a jednoduch lakonismus, velmi zpsobil, aby zavedl profnn, uchvt snaivho badatele, pedkldaje jeho vytrvalmu dvtipu vce hlubokho smyslu neli slov. On je odhaluje jeden po druhm. A tak za sebou jdouc hdanky odkldaj svj posledn zvoj, jako ony o krsu se perouc bohyn ped krlovskm pastem na hoe Id. pln vysvtluje Smaragdovou desku, drme se prost slov pedmluvy. Nesta tu vak pouh peklad; b o vklad. V textu samm nalezneme vysvtlivky, vsunut do zvorek, aby se pedelo jakmukoli nedorozumn. Pak podrobnosti, rozveden v dalm textu, dovol teni, aby lpe vnikl do vlastnho esoterismu.

Larva v nejirm slova smyslu (viz konec kapitoly 10, Kolo tstny). Pesn eeno, je bel vitalizovanm (oivenm) astrlnm obrazem.

32

SMARAGDOV DESKA Slova Hermetovch arkn.1 JE PRAVDIV: (v principu), JE JIST (v teorii), JE SKUTEN (ve faktu, v aplikaci)2: E TO, CO JE DOLE (svt fyzick, hmotn), JE JAKO TO, CO JE NAHOE (analogick a mrn svtu spiritulnmu a nadsmyslnmu), A TO, CO JE NAHOE, JE JAKO TO, CO JE DOLE (doplujc se vzjemnost), ABY BYLY DOKONNY DIVY JEDIN VCI (nejvy zkon, na jeho zklad se dokonvaj harmonie vesvtovho stvoen3 v jeho jednot). A JAKO VECHNY VCI BYLY UINNY (vykonny, realizovny) Z JEDINHO (na zklad jednoho principu), ZA PROSTEDKOVN JEDINHO (prostednictvm jedinho psobce), TAK SE VECHNY VCI ZRODILY Z TTO JEDIN VCI PIZPSOBENM (jakmsi pojmnm, kopulac).4 SLUNCE (husti kladnho vyzaovn i svtla ervenho, dwa d) JE JEHO OTCEM (innm prvkem tohoto psobce - co je sprvn jenom z naeho pozemskho hlediska), MSC (zrcadlo zpornho odren paprsk ili svtla modrho bwa b) JE JEHO MATKOU (trpnm prvkem tvrm), VTR (terick, tkav atmosfra) JEJ NOSIL VE SVCH TROBCH (byl nebo je jeho nositelem), ZEM (uvaovna jako typ stedit hmotnho zhutn) JE JEHO IVITELKOU (athanorem pro jeho zpracovn). ON JE OTCEM (tvrm prvkem) UNIVERZLNHO TELESMATU5 (dokonalosti, konenho cle) CELHO SVTA (ivoucho vesmru). JEHO SLA (sla tvr exteriorizace, Mojova eka Pion 3wvyp) JE CEL (pln, dokonal, pln rozvinut v celm rozsahu), KDY BYLA PROMNNA (doslova byla-li obrcena)6 V ZEMI (arec 5ra Mojv; kondenzovan, specifikovan substance; posledn tvar tvr exteriorizace; hmota smyslm patrn). ODDL ZEMI (zde ve veobecnjm smyslu znamen zem to, co nle hmotnmu a hmatatelnmu svtu, svtu podob, tvar) OD OHN (aknho principu, od toho, co pinle svtu

Verba secretorum Hermetis. - Verum sine mendatio, certum et verissimum: Quod est inferius est sicut quod est superius; et quod est superius est sicut quod est inferius, ed perpetranda miracula rei unius. Et sicut omnes res fuerunt ab uno, mediatione unius, sic omnes res nat fuerunt ab hac una re adaptatione. Pater eius est Sol, mater eius Luna; portavit illud ventus in ventre suo; nutrix eius terra est. Pater omnis Telesmi totius mundi est hic. Vis eius integra est, si versa fuerit in terram. Separabis terram ob igne, subtile a spisso, auaviter, cum magno ingenio. Ascendit a terra in coleum, iterumque descendit in terram, et recipit vim superiorum et inferiorum. Sic habebis gloriam totius mundi. Ideo fugiet a te omnis obscuritas. Hic est totius fortitudinis fortitudo fortis: quia vincet omnetn rem subtilem, omnemque solidam penetrabit. Sic mundus creatus est. Hinc erunt adaptationes mirabiles, quarum modus est hic. Itaque vocatus sum Hermes Trismegistus, habens tres partes philosophiae totius mundi. Completum est, quod dixi de operatione Solis. (Khunrathv latinsk peklad) 2 Doslova: Je pravdiv, bez li, jist a nejpravdivj. Tato troj afirmace zejm odpovd tem svtm magie. 3 Neologismus dost astn utvoen souasnm mystikem Ludvkem Michalem de Figannierem. 4 Per conjunctionem, varianta Glauberova znn (Miraculum mundi, de mercurio philosophorum, Amstel, 1653, str. 74). 5 Jin verze? Thelematu, Qelma, vle. Pipustme-li tento peklad, musme rozit symbolick smysl slova otec na vznam prvek projevu. 6 Si versa (peklad Khunrathv), Si mutetur (peklad R. Glaubera).
33

normlnmu a nadsmyslnmu), JEMN OD HRUBHO (analogick smysl)1 OPATRN A NEJV MOUDE. ON (ist, univerzln fluidum, prostednk a podle nkterch gnostik tlo Ducha svatho) VYSTUPUJE OD ZEM K NEBI (polokruhov proud zvratn,2 vystupujc; odliv skladu) A ZASE ZNOVA (pohybem stdavm a zrove souasnm) SESTUPUJE Z NEBE NA ZEMI (polokruhov proud vyzaovac, sestupujc, pliv rozkladu) A PIJM (nasycuje se, stdav na sebe bere) SLU (sly, vlastnosti, vlivy) VC HOENCH I DOLENCH (svta fyzickho i hmotnho a svta jemn hmotnho i astrlnho, nebo tak z jinho hlediska, sfry citov a rozumov). TAKTO (prv skrze tyto principy) BUDE MT (zsk, zjedn si) SLVU (svrchovanost, vldu) CELHO VESMRU; VEKER TEMNOTA (veker slabost, veker nerozhodnost, veker blud Mojv hierogram 1vx choek vyjaduje esotern vechny tyto trpn idey, jejich symbolem je kuel zemskho stnu) PRCHNE PED TEBOU: TU SDL SLA, ZE VECH SIL NEJMOCNJ (vzjemn princip aktivity, potencil veker manifestace, podklad veker innosti, trval zklad vech druh fenomen), KTER PEKON (zmocn se, zhust, upevn) KADOU JEMNOU VC A PRONIKNE (vms se do n, rozlo, rozpust) KADOU VC PEVNOU (kohezn, hustou, trvalou, konkrtn). TAKTO (skrze tohoto initele nebo tak touto cestou) BYL STVOEN VESMR (uveden z principu ve jsoucnost, ze jsoucnosti v zrodenou slu, ze sly v innost, zkrtka realizovn). ODTUD VZEJDOU (zde naleznou svj pvod, princip) PIZPSOBEN (aplikace neboli vtvory) PODIVUHODN, JEJICH ZPSOB (zpsob byt, typ formace) JE ZDE (oznmen, odhalen, vyloen). PROTO JSEM BYL NAZVN HERMES (HRMHS) Merkur, sloit mtus, v tomto ppad emblm mathese, pln, iv vdy, jej dvoj proud intuitivn-syntetick a analytickoexperimentln je symbolizovn berlou Merkurovou3) TRISMEGISTOS (tikrt pevelik i nejvt), MAJE (zskav) TI ASTI FOLOSOFIE (plnou znalost t svt: boskho i nadsmyslnho, psychickho i vnivho a pirozenho i smyslovho) CELHO VESMRU.4 CO JSEM POVDL (m uen, m slovo) O MAGISTERIU5 (ili o operaci Velkho dla) SLUNCE (tisce vznam? Magisterium slunce me znamenat prci, kter byla dovedena ke svmu dokonn; je mono v nm spatovat intelektuln genezi; zdroj a kol univerzlnch fluidickch proud; evoluci androgynnho oru i plodivho svtla; konen vlastn magisterium alchymist, jeho tajemstv jsou, jak oni prav, odhalena v tomto textu Smaragdov desky), JE PLN (dokonal, cele vysloven). Nebudeme se pt o pravost, autorstv a datum jedn z nejvelkolepjch inicianch pamtek, kter nm zanechal ecko-egyptsk starovk. Jedni trvaj na tom, e to je jenom zmaten dlo njakho alexandrijskho snlka, jin dokonce pokldaj tuto pamtku za apokryf z V. stolet. Nkte je maj za star ty tisc let. Co nm na tom zle? A byla nebo nebyla objevena Alexandrem Velikm v Hermov hrob, a byla nebo nebyla vyryta na smaragdov destice, je jist, e tento text shrnuje tradice starho Egypta. A Egypt byl po mnoho stolet posledn batou celho esoterismu; jeho sfingy byly strci tohoto pokladu, kter byl zanechn budoucm asm nkolika civilizanmi cykly, tak vzdlenmi a zapadlmi v prehistorick noci as, e tato oslepujc ohniska intelektulnho svtla nevydvaj ji ani zblesk, kter by je prozradil naim archeologm. Nkolik vysvtlujcch slov rozboru, vsunutch do naeho pekladu, vyaduje veobecn a syntetick koment. Mohli bychom ci, e tento koment se m vztahovat k celmu tomuto svazku, protoe Smaragdov deska bude vchodiskem naich vklad o divech astrlna.
1

Tj., uvaujeme-li z tho hlediska jako protiklad proti smyslovmu. Nemyslme vak, e slova subtile a spisso tvo pleonasmus s pedchzejc st vty; dalo by se stanovit mnostv rznch vznam, vech psn exaktnch. Nap. vzhledem k operacm Velikho dla jemn a hrub znamen prchav a pevn. Smaragdov deska skrv vce smyslu neli slov. 2 Hermes mluv o nvratu dve ne o vysln; tm chce dt na srozumnou, e b o dvoj ustavin pohyb. 3 Viz v dalm vklad slova HRMHS. 4 Astrln svt me bt pipojen k svtu psychickmu, nebo k svtu smyslovmu. (Viz Au seuil du Mystre, str. 87-89, pozn.) 5 De magisterio Solis (peklad Glauberv).
34

Zasvcovatel - a je kdokoli, pln si zaslou toto jmno - vyhlauje na prvnm mst velik zkon hermetick analogie; ta vldne ve vech svtech a umouje inteligenci, vyzbrojen kompasem logiky, aby formulovala indukce, postupujc od znmho k neznmmu, od hmotnho k nadsmyslnmu a od zvltnho k veobecnmu. Aby nm poskytl tuto Ariadninu nit, je prvn starost Hermeta-hierografa. Pak pichz k popisu pouta, je poj tyto extrmy; velikho prostednka bytost a vc, onoho otce univerzlnho telesmatu, o nm mluvme a do konce. To je hlavn psobce krlovskho umn, a Trismegistos se ns sna zaujmout tm, e popisuje jeho povahu, podv nm mystick kl k Velikmu dlu a u ns magisteriu slunce. Velik dlo me bt uvaovno z rznch hledisek. Avak vdy zstv Chysopeou ili umnm, dobvat ist z neistho a zlato z bezcennch strusek. Alchymista hled zlato kovov i pozemsk; adept mistrovstv ivota hled univerzln lk i zlato fyziologick; mg hled zlato thaumaturgick i moc a mystik hled zlato morln i svatost; a konen theosof hled zlato spirituln i ztotonn lidsk inteligence s boskou podstatou; zkrtka absolutn pravdu, vdu. Vichni chtj zskat svtlo v jeho rznch aspektech. Nebo fyzick zlato je podle mnn spagyrik pouze zhutn svtlo; univerzln lk spov ve vitln kvintesenci zlata; magick moc bude nleet tomu, kdo dovede dit astrln svtlo i hyperfyzick zlato; obcovn se svatmi spadne do klna tomu, kdo pemn svou animickou substanci ve zlato morln; a pravda, svtlo theosof, nen ne zlato spirituln a bosk. My zde pojednvme pedevm o zlatu hyperfyzickm, kter autor Smaragdov desky oznauje jako ploditele telesmatu (ili dokonalosti vc tlesnch). Tvo ostatn prmr veho ostatnho zlata. Jedin ve svm principu, androgynn (tj. dvoj a troj) ve sv povaze, tver v modalitch svch manifestac (4 okultn ivly) jev se tato proteick bytost ve svch poslednch realizacch jako nekonen mnohonsobn. Nebo tvo nediferencovanou kosmickou ltku, jej polymorfn hmota pedvd naim smyslm pomjejc specifikace. To je on, univerzln nstrojov prostednk, promnliv, vude skryt ter; sluha kad moci, dobr i zl, obojetn ndhera nebes, schopn vzt na sebe stdav tiscer plastick tvary a zahalit do svho hvzdnho plt draka nachaa, nebo nevyslovitelnou ruachu-ha-qado.1 Za vldy a vlivu vych princip napluje tento psobce prostor amajimu nebeskm a blahodrnm zenm; tehdy jej lze povaovat za mystick svtlo, v nm se vtluje Duch svat. Kdy je vak ponechn sm sob, nebo kdy se zmocn jeho zen zvrcen vle, stv se osudnm a dmonickm, a pak je tlem samho Satana. S Paracelsem, Eliphasem Lvim, Kelef ben Nathanem, Martinesem a celou zpadn esotern kolou jej budeme nazvat astrlnm svtlem. Astrln svtlo tvo hyperfyzickou oporu hmotnho vesmru, neomezen virtul, jeho pedmtnmi projevy na ni rovni jsou tlesn bytosti. By bylo toto tajemn svtlo, v nm se koupaj vechny svty, nazvno kosmickou du, ns to nijak nepekvapuje. Prvem mohlo tak bt nazvno expanzivnm spermatem ivota a zmagnetizovanou ndr smrti, ponvad ve se zrodilo z tohoto svtla (materializac ili pechodem od moci k inu) a ve v nm m bt uvedeno do dvjho stavu (opanm pochodem ili nvratem od konkrtnho objektivna k potencilnmu subjektivnu). Jako elektina, teplo, svtlo, zvuk atd. (rzn zpsoby fluidick aktivity), je i ono zrove substanc i silou. Ti, kte v nm spatuj pouze pohyb, upadaj do velikho omylu; jak si pedstavme
1

tene snad pekvap, e se chpeme zvlt hebrejskho slovnku v komentch, jejich motivem byla pamtka egyptskho pvodu. Dovolme si pipomenout, e ist hebrejtina, jakou pouval autor Bereitu, nen vlastn ne nejokultnj e svatyn Mizraimu. To prv Fabre dOlivet vtzn zjistil. Moj, knz Osirisv, napsal svou knihu o padesti kapitolch v hierogramech (tetho stupn), kter jsou ve svm esoterismu srozumiteln jen memfidskm adeptm nejvyho stupn. Jedin tato kniha, vulgrn zvan Genese, byla, jak se zd, pepsna za Ezdre, ani by byl zmnn jej duch nebo litera. Tajn Mojova nauka tvo to, co nazvme prvotn kabalou, kter se materializovala paraleln s jazykem samm. Rozdl mezi uenm Simeona ben Jokaj a Mojovm uenm je jako rozdl mezi dialektem syrsko-chaldejskm, kterm se mluvilo v Jeruzalm za doby csa, a prvotn hebrejtinou Mojovou. Pouili jsme kabalu zoharskou (nebo alespo je pro ns pravidlem) jen podprn, protoe nemme ist a hlub esoterismus ne knihy Mojovy, a Zohar je jenom jejich pozdnm komentem.
35

skuten pohyb bez pohybovanho pedmtu? Nicota nevibruje. Uvaovat o pohybu nebo jakkoli jin vlastnosti v absolutn przdnot je zejm absurdn. A redukovat astrln svtlo na abstraktum pohybu, znamen init z nho rozumovou bytost, co vede opt k popen jeho existence, byt i latentn. Je tedy teba, abychom je definovali jako substanci, kter jev slu, nebo, chcete-li radji, slu, kter uv substance; je to nerozluiteln dvojice. Jakoto substance je astrln svtlo, jak jsme ekli, substrtem veker hmoty, potencilem veker realizace, stejnorodost, koenem veker diferenciace. To je asov vraz Adamy hmda, onoho prvopotenho prvku, z nho, jak prav Moj, vznikl univerzln Adam; ili, abychom uili jazyka exoterismu, on hlny, z n Nejvy utvoil praotce lidstva. Jako sla se bude jevit astrlno, dynamizovno plivem a odlivem on ivouc podstaty, kterou jsme nazvali s Mojem nefe-hachaja hyxh vpn, dechem ivota.1 Chceme-li odvodnit tento pliv a odliv dechu ivota, sta, zobrazme-li jej, jak se zmt, abych tak ekl, mezi dvma magnety: Nahoe ruachou-elohim, oivujcm dechem hromadn, stejnorod rajsk substance, dole nachaem, psobcem, dvajcm vznik individulnm, partikulrnm, materializovanm existencm. To je princip dlitelnosti proti principu nedlnosti, to je rozdroben rodcho se nebo ke zrozen se chystajcho. J proti jednot vnho J. Z tto opozice vyplv dvoj dynamismus neptelskch sil, kter je teba studovat jak co do jejich vlastn povahy, tak co do zkona jejich vzjemnho mechanismu. Pak, vrtive se k nachaovi (draku astrlna) snze uhodneme tajemstv zivho astrlnho fluidu s kontrastem jeho opanch proud a sted jeho rovnovhy. Astrln svtlo je zkrtka oiven substance, kter se pohybuje ve dvou opanch a doplujcch se smrech v dsledku dvoj polarity, od plu celosti k plu rozkladu a vice versa. Podlh toti dvojmu opanmu psoben; na jedn stran na n psob sla roztaiv, zrodujc, svtlo jona hnwy, psobce plozen a drce ivota na druh stran pak sla svrav, tvary nic, temn hereb brj, hlavn psobce smrti a nsledkem toho i reintegrace (nvratu individu v hromadnost, diferencovan a pojmajc hmoty ve stlou a nediferencovanou substanci).2 Tyto dva hierogramy, hereb a jona, kter pejmme od Moje, pichzej v hebrejskm textu Genese astji, a to zejmna v VIII. kapitole, jednajc o potop (v. 6-12). Vichni oficiln pekladatel pekldaj slova hereb a jona slovy havran a holubice. Tento vznam mohou skuten mt tato dv slova v nejomezenjm a nejhmotnjm smyslu. Zopakujeme kvli pipomenut ono vypravovn pipisovan Mojovi: Potopa dokonala sv dlo, vody ponenhlu opadvaj a ponaj se objevovat vrcholky hor. Noe nechv uplynout 40 dn, pak oteve okno archy a vypout havrana (hereb), kter odlt, aby se ji nevrtil.3 Po sedmi dnech Noe propout holubici (jonu), avak tato se vrac, protoe nenalezla, kde by spoinula.4 A Noe ji znova pijm do archy. Opt uplyne tden. Noe vypout holubici, kter se mu vrt tho dne veer, ale pin v zobku olivovou ratolest... Konen po sedmi dnech dalho ekn vypout Noe potet holubici, kter se vak ji nevrt.

1 2

Viz pedmluvu a t Au seuil du Mystre, str. 146. Sla roztaiv, psobc na or, plod proud kladnho svtla, od, sla staiv pak proud svtla zpornho, ob. 3 Takto se pekld v Septuagint; avak sv. Jeronm je pesnj: Krkavec, prav, vyletoval a zase se navracel. (egrediebatur et revertebatur) 4 Ani na vrcholu hor, kter se vynoovaly ji 47 dn ped tm? Takov je logika smyslu, jej pipoutj theologov.
36

VODA A OHE, manelsk spojen protiv (indick symbol ze sbrky Maltattiho de Montereggio). Tak zn, alespo v podstat, veobecn uznvan peklad. Sta vak pout doslovnho Fabre dOlivetova pekladu, podporovanho rozhodnmi etymologickmi poznmkami, abychom za dtinskmi tlachy vulgty a ostatnch uznanch peklad vytuili cel esotern a velkolep vznam tak bdn zkomolenho textu. Ani bychom se pokoueli o generln koment, kter by byl v tto kapitole vedlej a vyadoval by ostatn pro sebe celou kapitolu vklad, stanovme za vzcnho pispn tohoto obnovitele hebrejsk ei prav smysl, kter je teba dt tmto dvma spornm hierogramm: Je pravda, e hebrejsk slovo znamen hnwy holubici, avak stejn slovo brj znamen havrana; to znamen, e jmna tchto ptk jim byla dna ve smyslu um, v dsledku morlnch a fyzickch analogi, kter byly spatovny v prostm vznamu slov hnwy a brj a ve zjevnch vlastnostech havrana a holubice. Mohla snad bt ernost Erebu, jeho ponurost a hltavost, s n pohlcuje bytosti, kter padaj do jeho klnu, charakterizovna lpe, ne takovm ernm a ravm ptkem, jakm je havran? A nevyzv blost holubice, jej mrnost a nklonnost k lsce pmo k tomu, aby byla zvolena za symbol plodiv schopnosti, tvr sly prody? Holubice byla symbolem Semiramidy, Derkety, Mylitty, Afrodity, Venue a vech alegorickch osobnost, kterm sta pisuzovali plodivou schopnost, kterou pedstavoval tento ptk. Je zejm, e jmno Jonie, jmno on proslul krajiny, kterou pro sebe poaduje Evropa i Asie, vylo z tho zdroje jako slovo, jm se zabvme: hnwy.1 Vidme, jak ostr protiklad se naskt mezi herebem a jonou. Jona zna schopnost rozpnavou, je plod tlesn bytosti. Hereb vyjaduje slu svravou, niivou, kter ve, co ije, pivd ke chadnut a smrti a pak ni a pohlcuje pozstatky toho, co ilo.2 Fabre dOlivet: Langue hbr. rest., II., 231, 232. Tato antinomie me poskytnout ltku k mnoha zcela zvltnm paralelm a me vce prospt tm, jejich oi se cvi ve zkoumn jistch tajuplnch hlubin prody a ivota. Tak meme etymologm pedloit nsledujc kontrast; z jedn strany koen z nho se odvozuje mojsk jona (tato plodiv schopnost, jejm emblmem je holubice); koen jon se nalz neporuen v indickm slvku joni, jm brahmni oznauj pohlavn stroj eny; a z druh strany zkladn koen hereb nalzme nepatrn zmnn (b se zeslabilo ve w) ve slovu herva (v plurlu hervath twrj, kter uv Moj (Bereit, IX., 22) k oznaen onoho pohorujcho pedmtu, kter Noe ve sv opilosti nechal odkryt ke svatokrden veselosti Chmov a jej sv. Jeronm bez okolk oznauje slovy verenda nudata. Je teba tak poznamenat, e Semit-Arabov a Hebreov: Harbi ybrj a Hibri yrbj - tito posledn, jako ctitel muskho jedinho Boha, maj jmno utvoen ze slova hereb (tak slovo Marok, Mogreb od nho pochz), kdeto jona dalo, jak se zd, jmno on mkk Jonii, typu krajin, kde byla uctvna ensk a plastick proda ve svch nesslnch a oslujcch inkarnacch. - Zvdavci se konen ot jakm zkenm vliv se stalo, e musk hereb d proud zpornho a msnho svtla: , ob bwa,
2 1

37

Hereb vyjaduje tak ono pole psobnosti, kde tato niiv sla vldne ve vesmru. V tomto symbolu jej znali zvlt ekov, ddici Orfeovy kosmogonie. Tento theokrat, Mojv souasnk, erpal znalost svho Erebu v tch svatynch jako Moj; Erebj to je jcen Hekaty i infernln Luny, pole Proserpiny a konen sdlo stn... Mojv hereb, jej by bylo mono uvst do souvislosti s Kainem 3yq (principem asu), se vude spoluje s temnem, choekem, 1vx; jona hnwy, kter svoji energii v krlovstv Abelov lbh (principu terickho prostoru), jev vude velmi blzkou pbuznost se zcm prvkem or rwa. Jona je holubic svtla a ivota, hereb je havranem temnot a smrti.1 Tich holubice se milkuje a tepet kdly vude tam, kde hvzdn jas vyzauje do prostoru; kde vak vvod temno, tam je lno lanho havrana. Abychom precizovali speciln hledisko pro nai planetu, ekneme, e Slunce vysl vliv jony na onu polokouli, kter se koup v jeho paprscch, a e vliv herebu, kter se poj k fzm pibvn a ubvn Msce, je lokalizovn ve stnovm kuelu, kter Zem thne za sebou, putujc ve hvzdnm prostoru. Vrtme se detailn k tto fyzick a hyperfyzick organizaci planetrnho systmu, na n je zvisl kosmick pou du a cel biologie naeho svta prv tak, jako pozitivn existence a pesn umstn posmrtn blaenosti i posmrtnch zkouek, kter jsou znmy jako rj, oistec a peklo (viz. kap. 13, Smrt a jej tajemstv). Univerzln substance podlh tedy dvojmu inku; jona ji in plodnou a tvrlivou, hereb j sdluje svravou a niivou slu. Proto m astrln svtlo dv protichdn vlastnosti; jedna se sna, aby pevn uinila prchavm, druh usiluje o to, aby prchav uinila pevnm. Zde rozpoutt, tam zhuovat.2 Elektina uit v galvanoplastice nm poskytuje hmatateln obraz tto dvoj vlastnosti; kov na kladnm plu pstroje se naleptv, steky, kter se od nho oddluj, uneny proudem, se budou hromadit, ukldat a upevovat na povrchu kadlubu nebo jakhokoli pedmtu, zavenho na plu zpornm. Ale podivuhodnm tajemstvm - kter pispv k potvrzen zkona o harmonii, vyplvajc z antagonismu protiv,3 se i sm boj tchto dvou princip stv plodnm. Oba spolu psob pi plozen, vzrstu a posloupnosti tlesnch tvar. Hereb, psobce dostediv, se manifestuje, jak jsme ekli, v ase, a jona, psobce odstediv, se roziuje do prostoru. Nejsou snad as a prostor podmnkami kad fyzick existence? Tyto dv innosti, prav Fabre dOlivet, jimi ve v prod existuje, vyede z tho zdla, jsou neptelsk od svho zrozen. Ustavin na sebe vzjemn psob a hled se vzjemn ovldnout a pizpsobit svoj vlastn povaze. Psobnost staiv, energitj neli psobnost roztaiv, zpotku vdy pevld, a takka ji tsnc, zhuuje univerzln substanci, na n psob, a dv vznik hmotnm kdeto ensk jona ovld proud kladnho a slunenho svtla: , od dwa. V tomto ohledu je teba pipomenout, e vtina tchto pvlastk nen sice libovoln, avak relativn. Absolutn vzato, je pouze jeden musk princip, a tm je Bh, a jeden princip ensk, a tm je proda. V subjektivnm svt je pouze jeden musk princip i univerzln duch a jeden ensk princip i ivouc due; ve svt objektivnm je jeden princip musk, tj. sla, a jeden princip ensk, tj. hmota. Avak na tchto rznch rovnch je dovoleno oznait jako musk nebo ensk rzn modifikace, schopnosti, energie atd., kter psluej jednomu nebo druhmu z tchto princip. Tak jsme oznaili jonu jakoto enskou kvalitu, ponvad nle spe prod a tvrliv substanci; a hereb jako kvalitu muskou, ponvad tvo slu, a protoe m za povinnost zhuovat hmotu, stv se jaksi iitelem tvaru, kter je zvisl na duchu. Mjme dost na tom, e jsme obrtili pozornost na tyto okultn zvltnosti, jejich raison dtre, kdyby byl znm, by mohl vst dost daleko. 1 T symbolismus pevld tak v terminologii hermetickch filosof. Nazvaj havran hlavou stdium rozkladu, kdy se zernal hmota zd zcela zkaen a znien (to je Nigrum nigro nigrius); a Dianinmi holubicemi stadium regenarace een hmoty, oitnm pevnho slzami prchavho, kdy se objevuje bl barva. Holubice ohlauj a pipravuj vldu Diany; tehdy se rod zem bl, puc (neboli zrodek, semeno ivho zlata). 2 Solve, coagula! To je dvojit npis, kter teme na obou ramenech velikho Khunrathova androgyna, skvlho pentaklu, kter jsme reprodukovali a vyloili na str. 127-150 v dle Au seuil du Mystre. 3 Viz Eliphase Lviho, kter vyslovuje a dokazuje tento zkon v dle Dogme et Rituel de la Haute Magie.
38

tvarm, kter dve nebyly.1 A co plat o zhuovn mlhovin, plat t o kadm tlesnm tvaru. Donucovac sla, podmaujc si onu (slu), kter je jejm doplkem, zhuuje prvotn substanci podle toho nebo onoho druhovho typu v akn sfe t nebo on e. Zkoumme-li i rostlinnou a ivoinou (v n jednotliv individua, lpe uren, se rod, rostou, chadnou a umraj za takovch cyklickch podmnek, kter jsou snze pstupn naemu omezenmu pozorovn), objev se zejm prvn vtzstv sly staiv, nap. na semeni, kter dr v zajet na tak mal prostoe a, abych tak ekl, pi tak vysokm napt, potencialitu bytosti, kter pod vldou opan sly vstoup v innost, bude se organizovat, zvtovat atd. Kad akce m toti vzpt reakci; prv innost rozpnavho psobce pohn bytost k plnmu vvoji, pud ji ke vzrstu z nitra navenek a podporuje takto postupn vzrst hmotnho tla, kter bude zbudovno po vzoru tla astrlnho a podle onoho individulnho rzu, kter tomuto vtiskla plastick, psob schopnost bytosti prv se inkarnujc. Zatm staiv, dostediv sla stle psob zven dovnit. Kdy spolupsobila pi tvoen hmotn bytosti (a tedy pracovala spolu s jonou), ztuujc terickou substanci, mus nyn t sla tsnit svoje dlo a psobit na n jako rozpoutjc kvasidlo. Sbhav dynamismus herebu se nezmnil, psob vak opan inky podle toho, zda psob na dosud nezhutnou substanci, i na fyzickou hmotu; v prvnm ppad je tato innost tvoiv, ve druhm ppad je vce mn rychle nic. Jestlie vc uvme, nen nic tajemnjho nad tuto vlastnost asu ve kazit a niit, sice ponenhlu, mnohdy nepozorovateln, avak nevyhnuteln a nezachraniteln. Pro tento osudn padek vci, toto postupn opotebovn hmotnch tvar? Pro toto plnou zkzu pedchzejc chadnut, kter star Saturn ukld vem bytostem, obvajcm prostor? Pro konen st a smrt, opan doplky zrozen a mld? To je odpov herebu na univerzln slovo jony. e tato rozpnav, iv substance je spjata s principem prostoru, pochop lidsk duch bez nmahy; mn snadno se vak pesvd o tajemn pbuznosti, kter poj onoho nepochopitelnho psobce selosti a smrti s principem asu. as a jeho povahu je velmi nesnadn pochopit nebo znzornit smyslm pstupnm obrazem: Jak by mohl psobit na nae orgny, kdy jako minul ji nen, jako budouc dosud nen a jako ptomn je obsaen v nedlitelnm okamiku? as je nerozlutitelnou hdankou pro toho, kdo se uzavr do kruhu smyslovch pocit, a pece mu tyto pocity samy propjuj relativn existenci. m by byl, kdyby ony neexistovaly? Tm, m je: mrou ivota. Zmte ivot, zmnte i as. Dejte nov pohyb hmot a budete mt jin prostor.2 Proto tedy, jak naznauje Fabre dOlivet se svou obvyklou dkladnost, je pvodcem asu ivot ve kvasu (kvasc), jako je pvodce prostoru hmota v prci (pracujc). Vyjdeno v mojskch hierogramech: Kain se opr o nefe-hachaja jako Abel o hec 5j.3 V principu asu lze spatovat pravidlo kosmick nslednosti pomjejcch tvar, v n se petvouj (vyvjej) due na cest vykoupen i evoluce, nebo oboj je stejn. m intenzivnj se jev vitalita bytost, tm vt monost se zd mt as, aby se j zmocnil a aby ji vyerpal, poruuje a pak nie organismy, kter tvo ohnisko jeho zpracovn. Hlodav innost asu, velmi zdlouhav u nerost, jejich ivotn due je sotva probuzena, se stv patrnj u rostlinnch exempl; tato innost, kter je jet intenzivnj u vtiny bytost ivoin e, se stv u nkterch ivoinch bytost pmo ohromujc. A pece ivotn due, rozset do vech bytost, jsou prvky doasnho uchovn organism, v nich jsou vtleny. Zd se, e je to paradox, avak ten existuje pouze ve vrazech. Vme, e v kad strojn bytosti je nkolik ivot, veobecnm ivotem, s nm jedinec souvis prostednictvm druhu, ponaje a k ivotu bunk tvocch tlo.4 Tyto krajnosti, dotkajc se jednak naprost jednoty, jednak nekonen dlitelnosti, nejsou jedinci vlastn; v tchto mezch se pirozen odehrv jeho osobn ivot, skladn vzhledem k bunnm ivotnostem a rozdlen vzhledem ke hromadnmu ivotu
1 2

Cain, Dopis lordu Byronovi, str. 31 Fabre dOlivet: Langue hbr. rest., I., 114-115. 3 5j toton s rabnskm hiul ylwyh a eckm Ulh. 4 A a k chemickmu ivotu atom, z nich jsou utvoeny buky.
39

bytost. Tento stedn ivot, jemu vlastn, ivot jeho due (yuc) je troj a tver jako due sama. Pedpokldme-li, e je pln vyvinut, nap. u dosplho lovka, projev se trojm zpsobem: rozumovm, vnivm (citovm) a pudovm. Vniv, stedn ivot jedince tvo skuten stedn ohnit jeho existence ve vlastnm smyslu slova; rozumovm, vym ivotem hrani s hromadnm ivotem druhu; svm pudovm, nim ivotem (ivotem tla astrlnho) ovld podadn ivotnosti bunk skldajcch hmotn tlo. A konen tvrt ivot, kter koen v stednm ohniti due, ivot voln, spojuje a jednot vechny ti zpsoby ivota. Ostatn ani sama bunn ivotnost nen posledn mez rozlenn a prv tak hromadn ivot druhu netvo posledn hranici celosti, smuje k ivotu veobecnmu, celkovmu; a podobn za bunnou ivotnost je jet ivot atomick, o nm svd chemick pbuznost atom. Je-li tomu tak, pak ve zmnn zdnliv paradox sm sebou pad. ekli jsme toti, e as vdy provd sv dlo zkzy v pmm pomru k ivotn innosti bytosti a e je teba povaovat due ivotn za paladia doasnho zachovn tl. Le slovem ivotn due rozumme dui samu, vlastn ltku individuln bytosti; ivotnost pak soubor vech ivotozpytnch odraznch energi, kter jsou jaksi duemi bunk. Nue, herebov sla asu, podncujc chemick ivot atom, se sna uvolnit a pak petrhnout ono sympatick pouto, kter seskupuje tyto nespoetn a nejni tvary ivota podle zkona jednotnho poadu vc. Zmnn sympatick pouto nen nic ne astrln tlo. Petren pouta uvoluje dui, jinmi slovy nastv smrt, jejm prvnm dsledkem je nespoutan bezvld v molekulrnch ivotnostech. Avak tyto bunn ivotnosti, jsouce jen lomem zkladnho individulnho ivota, zanedlouho odumraj; nic ji neovld to, co jsme nazvali chemickm ivotem atom, zkrtka hra pbuznost, kterou jet nedvno ovldl i, lpe eeno, upravoval spojn ivotn princip, se konen provd bez jakhokoli ntlaku; odtud strojn rozpad, kter jist fluidick larvy1 jet urychluj, vytvejce zvltn hnilobn kvasidla. Vechny tyto trosky se odnej k tajemnmu obu bwa prvotn kabaly, pokrvajce i zpornho svtla, jemu dv popud hereb, veobecn svrav princip (svravost Jakuba Boehma). Proto tak nazvaj adepti jist koly hereb mysticky ramenem muth, tj. ramenem smrti; to je psobce nvratu k jednot. Co se tk kladnho svtla, odu dwa, vidli jsme, e je ovldno rozpnavm principem veobecnho oivovn, jonou ( hokost Jakuba Boehma). Konen se tyto innosti vzjemn vyrovnvaj a mrn ve fluidech vyrovnanho svtla, oru rwa. Or plod, ani by se vyerpal, hmotn tvary, je se rod, vyvjej, chadnou, miz a po sob nsleduj v dsledku spolenho psoben dvou neptelskch mocnost, jejich vn zpas je plodnost milostnho objet. Tato veniiv a vetvr vzjemnost je zena moc, kterou vykonv nad orem okultn psobce nacha, princip neomezenho rozlenn a krajnho j-stv (sobectv). Tyto vlastnosti se zdnliv vyluuj, ale pece jenom se v nm spojuj. Tento initel je blem nkterch mystik. V kad bytosti, vtlen na zemi, podncuje pozemsk ni j, vlun a dostiv, touhu, aby se bytost roziovala na jmu druh. Podobn i prudce usmruje - mohli bychom ci, e oblk do modly j - vechny buky tvoc strojn tlo, jako i vechny atomy skldajc tlo bunn. Z toho plyne, na jsme ve upozornili: Dokud astrln tlo neboli spojn uzda ivot uv sv schopnosti, aby ovldala vechny tyto zlomkov ivotnosti, pak zstvaj nejen poddny, nbr i souladn pispvaj ke spolen existenci. Povol-li vak neoekvan tato uzda, vznikne v tchto nejnich ivotnostech bezvld, nadejde smrt a zane rozklad. Zkrtka psobce, jm se zabvme, rozmnouje ve vech monch tvarech a rozncuje ve vech monch bytostech hrub pud k zpasu o ivot. Nenli dmon bj, pak je takto charakterizovn pravdiv. Tvo dle, abys niil, a ni, abys tvoil. vol k Bohu Lucifer lorda Byrona. Lucifer se ml v adrese. Nikoli Bh, nbr on sm je ten, kterho by se ml dotazovat, on sm, slep Demiurg niho svta, samovldce astrlna, nesmiiteln v osudovm bezvdom, v nm pouze prudk pud se
1

Slova larva se v magii asto uv jako slova souznanho se slovem lemur, tj. v irm smyslu neli je smysl naeho vmru v kap. 9. Zde je ppad obdobn onomu v kap. 13. (Smrt a jej tajemstv).
40

hbe a rozmnouje, neten vi zlu i dobru. Nen snad tento podporovatel vekerho dlen onm innm antikristem, kterho Syn lovka piel porazit? N Spasitel, Je Kristus, jej nazv vslovn knetem tohoto svta: Confidete! Ego vici mundum! Princeps hujus mundi ejicietur foras! Nai teni ji znaj jeho prav jmno: Nacha vxn. Jedin v bsnickch smylenkch byl nazvn Satanem, Luciferem, blem atd. Nen uritou osobou, nbr neosobn okultn mocnost, psobcem stvoen. Zdola vldne oru prv tak, jako vldnou jona a hereb, jeho polarizan meznky1 (vztahujc se k plivu a odlivu nefehachaje, ivouc veobecn due), odu a obu, kladnm a zpornm proudm svtla. Nacha, drak-sfinx, dvajc hdanku nevstin podstaty tajemnmu Oidipovi, poskytuje jeho dvtipu pedmt k ustavinmu rozjmn. Jeho pvod, o nm pojednme v dle III., nle k nejzvratnjm arknm prody a ivota. pln vysvtlen nachaa se rovn plnmu rozeen problmu zla. Jist nmeck theosof se odvil elit tto oblud v jejm rodnm doupti. Jakub Boehme prozkoumal temn koen vc, popsal jeho hlavn kmen, jm je nacha. Avak Boehme jej nezn pod tmto jmnem; nazv jej vortex i virus zkosti a in z nho tet vlastnost sv inn propasti. Prvn dv vlastnosti, neptelsk, jejich vzjemn objet plod tet, jsou svrav a rozpnav potencialita,2 v nich spatujeme zkladn principy herebu a jony. Spojeny tvo tyto ti sly3 celek, jej Boehme nazv temnm koenem bytosti, pedchzejcm veker jej projev; to je okultn dloha vn prody,4 znepokojovan chtem ivotnho plozen, jej definuje jako prvotn pitalivost. Zvltn shoda! Jsou to tyt vrazy, je volil Fabre dOlivet, chtje peloit hebrejsk hierogram vxn... Le tato magick zkost monho, kter by chtlo bt, by se na vky svjela neplodn a vyerpvala v malomocnm sil, kdyby Bh nebyl poslal paprsek svho neviditelnho svtla, RuachElohim Genese. Pod vlivem boskho vzplane kolo zkosti5 a touha se stv rozko, z eho vznik ohniv princip i veobecn prosted tohoto nmeckho theosofa. Mimochodem vypjujeme si tchto nkolik mst z Boehmovy soustavy, ponvad jev pekvapujc a velmi zvan vztahy k pedmtu tto kapitoly. Dejme na to pozor! Ohniv princip nen vesmrovm astrlnm svtlem, nbr jeho veobecnm nebeskm zdrojem.6 Zapamatujme si pouze, e prvotn princip, nacha, ovld tajemstv vekerho bytoslovnho plozen a e v hlubinch potenciln pout je tak pojtkem mezi lovkem a vesmrem pi jejich vzniku. Ostatn je teba se ohledn nachaa dotazovat pedevm Moje. Tento izraelsk theokrat je nejenom vydavatelem, nbr snad i autorem tohoto hierogramu. Jsa nadto historikem on obojat bytosti, kterou takto nazv, narsoval Moj jej esotern legendu ve III. kapitole Bereitu. Tmto nzvem vxn oznauje prvopoten psobce pdu, rajskho pokuitele; tm nzvem oznauj lidov bible hada, chytrho ivoicha polnho7 a agnostick vyklada po stran pipojuje: Je to dmon, zakuklen v tto podob. Nacha, pe Fabre dOlivet, vhodn charakterizuje onen vnitn a hlubok cit, kter pout bytost k jej vlastn individuln existenci a bud v n havou touhu po tom, aby ji uchovala a rozila.
1

Nen divu, e nemajce vhodn slovnk a pojednvajce o neslchanm pedmtu (v pravm slova smyslu), jsme omezeni jen na nkolik piblinch vraz. 2 Svravost a hokost podle zvltn terminologie, kterou pekladatel, markz de Saint-Martin, vrn zachoval. Avak theosof z Amboise je dalek toho, aby vdy pochopil svho boskho Boehma. 3 Ti vlastnosti touhy (Boehme). 4 Peklo je dlohou makrokosmu (Paracelsus). 5 rwa yhyw Budi svtlo! (zc zivelnn). 6 Tento velik mystik pojednv o principech nebesk prody, jak byla ped pdem. Vyliv nebeskou ndheru, pechz Boehme k dramatm pdu andl a ddinho hchu. V tto knize pojmme pd opan, jako hotov fakt; pojednvajce o padl prod, nezkoumme, jak mohla bt ped katastrofou. 7 Modern pekladatel, kte v tom nevid mysl, se d poznmkou obluzenho sv. Jeronma a sedmdesti mystifiktor. Kad me nahldnout do veobecnho vodu knihy Had Genese, kde jsme pepsali hebrejsk text tohoto vere spolu s dvma peklady, exoternm a esoternm.
41

Toto jmno, kter jsme peloili slovy prvotn pitalivost, bylo helenisty neastn peloeno slovem had. Nemlo vak nikdy takov smysl, ani v nejbnj mluv. Hebrejtina oznauje hada dvma nebo temi slovy, od tohoto zcela odlinmi. Nacha je spe, smm-li se tak vyjdit, onm radiklnm jstvm, sobectvm, pudcm bytost, aby se uinila stedem a ve si osobila. Moj ekl, e tmto citem byla strhujc ve iveln zveckosti, tajn vzpruha i kvasidlo, kter Bh dal prod. Je velmi pozoruhodn, e jmno, kter zde uv hierografick spisovatel, aby vyjdil tuto ve, tuto vzpruhu, toto kvasidlo, je harym, tot slovo, kter u Peran uil Zoroaster, aby oznail gnia zla... Tedy podle ducha Seferu a podle prav nauky Mojovy nen nacha-harym bytost odlinou, nezvislou, nbr stedn hybnou silou hmoty, tajnou vzpruhou. kvasidlem, psobcm v hlubin vc, je Bh uloil do tlesn prody, aby zpracovvalo jej ivly.1 O tomto kvasidle, kter je pro ns odluiteln od veobecnho fluidu, je tvo zklad jeho projevu, mluv Quantius Aucler, pohansk hierofant Threicie, na on asn strnce, kde se zmiuje o velikm problmu hvzdnho ivotozpytu. Vae mylenky jsou pli hrub. Domnvte se, e tyto zn koule, kter stle setrvvaj na svch mstech ve fluidu, kter je neme podprat a kter se ve svch opozicch a rznch aspektech stle pravideln pohybuj, byly umstny nad vaimi hlavami, aby bavily vae oi a slouily vpotm vaich astronom. V prod jsou pouze tla mrtv nebo iv; ve, co je mrtv, nen iv, a co je iv, nen mrtv. Je jist kvasidlo, a to je duch,2 kter poj dui se svtem. Je ustavin inn a ve mn; je to velik Proteus, kter rozkldaje mrtv bytosti, pipravuje je takto, aby se staly mstem, kam pichzej nov bytosti, (jak, dnes ani netume) z velik propasti noci, aby se ztlesnily. Kdybyste dovedli vyloit Orfeovu hymnu k poct noci, znali byste prvn st tohoto uen. Vdli byste, jak ve vznik, mohli byste vidt, ani byste pouili zrcadla, sv vlastn oi, a viklali byste rohy bka. Toto kvasidlo nepsob na tla iv,3 ponvad animus, kter jim dv tvnost a zachovv je, jsa vy pirozenost, je silnj ne ono kvasidlo, kter se sna, aby tla zniilo. Kdyby kvasidlo mlo njakou moc nad tmito bytostmi, pimlo by je, aby pijaly nov animos, kte pichzej z propasti noci, aby se ztlesnili; takto by je zniilo. Je tedy teba, aby bytosti mly v sob nco, co by odrelo toky kvasidla a bylo vy ne ono; je tedy teba, aby kad bytost mla animum, kter ji utv, udruje a kter odr psoben tohoto kvasidla; takto ij. Kdyby zem nebyla oivena, kvasidlo by zniilo tak ji a upravilo k pijet novch bytost, kter by uvaly rodu, znepokojovaly pvodn pokolen, kodily mu a niily je; a ty by ji nebyly pouhm zhorenm, nbr by se ji ani nepodobaly pravzornm idem. Vlastnost mrtvoly je padat, proto byla nazvna cadaver od cadere (padat). Vlastnost iv bytosti je tyit se, stt, ponvad je v n princip pohybu a ivota. Takto prv drm svoje rm a zvedm svoji hlavu. Kdyby hvzdy byly jen mrtvolami, spadly by, tj. seskupily by se na jednom mst v dsledku zkona te.4 Eliphas Lvi (La Science des Esprits, str. 242) neprvem zesmuje Quantia Auclera. Thricie tvo jaksi pohansk okultn pojednn, jedin svho druhu, kter nelze dost doporuit milovnkm tajemna. Naleznou tu pikantn podrobnosti - a co je jet lep - nkolik neobyejn cennch nhled, kter by pro n bylo velmi obtn objevit nkde jinde. Esotern nauka se tu podv mnohobosky zvltnm, nikoli nechutnm zastaralm slohem. Dlo je prv tak ojedinl jako pozoruhodn a v knihovnch bychom je nalezli jenom nesnadno. Thricie byla oblbenou knihou bsnka Chimr. Lze se o tom pesvdit z poznmky, kterou vnoval jejmu autoru Grard de Nerval ve svch Les Illumins. (Pa, 1842, str. 318-354.) Auclerova domnnka ns nesm nijak pekvapit, teba by opan mnn nabvalo pevahy,
1 2

Cain. str. 34-35. Slovo esprit (duch) uv Aucler ve smyslu ohniv a nikoliv duchovn. 3 To nen zcela sprvn. Toto kvasidlo psob na iv tla, in je starmi a sna se je zniit, ale teprve po del dob. To jsme se prv snaili ve dt na srozumnou. Dodali jsme, e tato pomrn ochrana m svou pinu ve zptn psobc energii du ivota. 4 Quantius Aucler, La Thricie, ou la seule voie des Sciences divines et humaines. Pa, v sedmm roce republiky. Kdyby toto dlo nebylo psno necvienm a drsnm slohem, take je msty nesnesiteln, zasluhovalo by, aby bylo znova vytitno; je velmi vzcn. Zlomek, kter zde otiskujeme, nle k nejlepm mstm, pece jsme vak museli opravit hierofantovu interpunkci.
42

nebo souhlas s tajnou naukou vech starovkch mudrc. Vude ve chrmech se vyuovalo, e vesmr je oiven. V tomto ohledu byly za jedno ob neptelsk koly, theosofick i naturalistick, kter pece rozdvojila otzka bostv. A ji tito myslitel neuznvali prapinu mimo tvr pinu ve vesmru, vetn plodc, i pipoutli neodvislou jsoucnost nevysloviteln bytosti, kter jako princip tto prody je pece od n odlin, makrokosmos byl pro n ivou bytost v celku i stech. Vichni zasvcenci starovku, jako Hermes, Zoroaster, Pythagoras, Platon, kabalist, alexandrijt filosofov aj. takto smleli. Ale nevyvozujte z toho, e by Pythagoras, znova oiv, prohlsil za nesprvnou Newtonovu soustavu veobecn pitalivosti. Z toho, e se nebesk tlesa navzjem pitahuj v pmm pomru s hmotou a v obrcenm pomru se tvercem vzdlenosti, nevyplv, e by nebyla iv. Nezmniteln mechanismus jejich gravitace neobsahuje nic, co by odporovalo na domnnce. ivot a svoboda nejsou slova souznan. Tento dub podle uznn vech je iv, avak jeho vzrst podlh pece jen uritm zkonm, odv se listm a zase je svlk podle ronch dob. Tento lovk je iv, avak zkon, nezvisl na jeho vli, d pece krevn obh; nelze zastavit tep jeho srdce... Misti starovku by tm mn poprali mechanismus veobecn gravitace a byli by sami nezbytn doli k vstavb tto teorie v dsledku sv, velmi bezpen a velmi hlubok znalosti nejen dostediv a odstediv sly, nbr, jak jsme ji jednou ekli, okultnch podstat, jejich pouhou vslednic jsou tyto sly na rovni smyslov. Teba je nae tvrzen zdnliv odvn a teba se mlo za to, e byli sta theosofov pli pozadu v nauce o vzniku svta, ne aby se mohli povznst k podobnm vdomostem, pece bychom mohli nevcm snadno dokzat, e tajn nauka chrm pipoutla teorie i za naich dob velmi hledan, teorie, jimi se vda honos jako nejnovjmi vymoenostmi a je jej Aristarchov zaznamenali sotva ped dvma nebo temi stoletmi, kdy jim byli udlili svoji vysokou sankci. Neuili snad pythagorejci zcela oteven k velikmu pohoren profnnch, e Zem thne ke Slunci? Aristoteles ns o tom ujiuje. Neteme snad v Zoharu e Zem se ot, e jedni jsou nahoe a druz dole, e jsou krajiny na zemi, kter jsou osvtleny, zatmco druh jsou v temnot, e tam je den, kdy tu je noc, e jsou zem, kde je ustavin den, nebo kde noc trv alespo nkolik okamik.1 Tchto pt dek, a ji znmch i neznmch Kopernkovi, znan zmenuje jeho objevitelskou zsluhu. Ostatn svdectv nmi uvdn nejsou vbec ojedinlmi fakty, nebo Kopernkova soustava se prozrazuje v etnch spisech latinskch i eckch autor, zasvcench do esotern tradice. Naskt se tu pleitost, abychom s Dutensem uasli nad tm, e soustava, kterou uili sta, dostala jmno po modernm filosofu. Pythagoras, Filolaos, Nicetas Syrakusk, Platon, Aristarchos a mnoz jin ze starch uvdli na mnoha mstech tuto domnnku. Diogenes Laertsk, Plutarch a Stobeus vyjdili zcela pesn tyto ideje, a jestlie to nkdo ani potom neuzn, je nutno to pist na vrub jedin silnmu pedsudku.2 Kdy jsme uvedli tyto pamtihodnosti, nebudeme se dle zabvat totonost starovkch a modernch astronomickch teori. Tato kapitola ns seznamuje s principy magick rovnovhy, jejho psobce popisujeme. Hmotn rovnovha svt je jenom jejm dsledkem, kter snadno odvodme jako mnoho jinch podrunch pizpsobenm na pedmtn rovni. Stle se obrajce tmito mlo znmmi inky, je se stav proti sob, k a snoub ve fluidickch vlnch astrlna, podvme nkolik dost novch, ne-li zcela netuench poznatk o vzniku rznch proud, kter se tu tvo, a o initelch, z nich prt, a mme za to, e tak budeme zajmavjmi a uitenjmi, ne kdybychom, neskrblce popisnmi rozbory, pemlali to, co ji dvno povdli jin. Eliphase Lviho je teba zvlt se dotzat ohledn rovnovhy svt, o n jsme se zmnili jen povrchn. Vypjme si od tohoto mga jen jednu strnku, vykldajc Smaragdovou desku. Eliphas tu popisuje veobecn svtlo ze zvltnho hledit na obnice. Due Zem, prav Eliphas, je ustavinm pohledem Slunce, jej Zem zachycuje a uchovv, jsouc jm nasycovna. K nasycovn Zem pispv i Luna, odrejc za noci obraz Slunce, take Hermes ml pravdu, kdy, mluv o velikm psobci, ekl: Jeho otcem je Slunce, matkou Msc. Pak dodv: Vtr jej
1 2

Zohar, kterho cituje Adolf Frank (La Kabbale, 1843, str. 102). Dutens, Origine des dcouvertes attribues aux modernes, Pa, 1776, 2 sv. (sv. I., str. 205-206).
43

nosil ve svm ivotu, protoe ovzdu je jaksi ndrka, kelmek slunench paprsk, je tvo tento ivouc obraz Slunce, kter pronik celou Zemi, oivuje ji a zroduje, a kter d ve, co se vytv na jejm povrchu, svmi vrony a ustavinmi proudy, obdobnmi vronm a proudm slunenm. Tento slunen psobce je uvdn do pohybu dvma protivnmi silami, pitalivost a odpudivost, a proto o nm Hermes prav, e stle vystupuje a sestupuje. Pitalivost utkvv vdy ve stedu tl, odpudivost na jejich obvodu nebo na povrchu. Touto dvoj silou je ve tvoeno a zachovvno. Psobce se pohybuje postupn a nekonen, nebo se spe ustavin st a rozt ve spirlch opanch pohyb, nikdy se nesetkvajcch. Je to pohyb podobn pohybu Slunce, je souasn pitahuje i odpuzuje vechna tlesa sv soustavy. Poznat pohyb pozemskho Slunce tak, abychom mohli tit z jeho proud a tyto dit, znamen dokonit Velik dlo a stt se pnem svta.1 Ji vme, co Eliphas Lvi nazv odpudivm proudem (innm); je to od dwa i alchymick sra jako princip; pak pitalivm proudem (trpnm); je to ob bwa i alchymick rtu jako princip; a konen pohybem vyvenm; je to or rwa i azot mudrc, ohnit kvintesence, kde spov sla jejich veobecnho rozpoutdla. Od, ob, or: kladn (+), zporn ( - ), hrnn (). Chcete vdt, jak smysl pikld tmto tem hebrejskm koenm Fabre dOlivet ve svm slovnku koen? Tame se ho, jeho odpov bude snad zpotku hdankovit a zarejc. Ale a o n kad laskav trochu uvauje, dve ne se bude ctit zklamn, nebo prohlaujeme, e pomoc nsledujcch t dek a po jejich pelivm srovnn s naimi vklady o hybnch silch astrlna (herebu, jon a nachae), bude milovnkm theosofie umonno postehnout samu podstatu anim mundi a vyzvdt nejen zpsob, nbr i pinu veobecn rovnovhy: Ob bwa - touha psobc uvnit; od dwa - touha psobc zevnit; or rwa - touha zanechan vlastnmu hnut, plodc z; ve, co zapaluje, hne atd.2 Ani bychom pli vysvtlovali text, jeho dosah by ml kad pochopit a ocenit, pece nebude od vci nkolik poznmek, je pispj k pochopen. Theosof Boehme, nenavn zkoumatel nejvych arkn, oznauje touhu jako hlavn koen kad bytosti i plodiv prody sam. Touha je spe magick evokan moc nad peludy pedmtnho, smyslovho byt. Je tvoiv jako vle a je snad jenom jejm nim, hrubm nebo pokaenm tvarem.3 Ostatn li se prostedm, v nm se vyvj. Kvas-li v lidskm srdci, je touha jen dsledkem pdu a odraznm psobenm tla na dui; ale u bytost, kter ij nebeskm ivotem, nabv touha jin povahy; svd o podroben citovosti nevyslovenm sugescm nachaa. Ve svt du podncuje monady k pdu, valc je po naklonn ploe vtlen; v oblasti smyslovho ivota a fyzick smrti pud vtlen k zachovn rasy. Efficit ut cupide generatim secla propagent. Touha se tedy objevuje v koenech kadho pedmtnho projevu. Tajemn ohe tvo pouto, zprostedkujc nstroj mezi touhou a vytouenm pedmtem, a konen hmota udv mez, hranici, nejzaz cl uskutenn touhy. Duchovn tvar, jemu dala touha sestoupit z nebe, se upevuje ve hmot, kterou vytv podle sv podoby. Kdy se pak jeho potenciality vyerpaly, vrac se tvar do tajemna prostednictvm tho tajemnho ohn, kter nedvno slouil k jeho projeven. Pozemsk schrnka zmizelho duchovnho tvaru podruje jeho prchavou stopu; to je pozemsk znak on energie, kter se navrtila do svho
1 2

Dogme et Rituel de la Haute Magie, d. I., 152-153. La Langue hbraique restitue, d. I., str. 8. Slovnku koen. - Je teba tu pipomenout, e tyto ti tvary potenciln propasti nazv Boehme temi vlastnostmi touhy a e temn koen vc, jej jsme oznaili jako fyziogenickou baterii, je utvoen z tchto t prvk. 3 Pedstavme si vli, kter se probouz nevdom a despotick v ln pudovho a vnivho ivota; je to slep vle, navykl zlmu svodu fyzickho ivota. Je touha nm jinm?
44

nebeskho zdla. Ale znak se postupn ztrat, stopa zmiz psobenm veobecnho kvasidla i tajemnho ohn. Bylo by velmi nesnadn vykldat o pirozenosti a pvodu vesmru, kdybychom nepedpokldali znalost tohoto tajemnho svta, neviditelnho naemu zraku, z nho ve vylo a jm tak ve trv. Nezvisle na pedmtnch zhmotnnch, jejich souhrn tvo fyzick vesmr, se astrln svtlo tak dl a ustaluje podle prosted; tak vytv hvzdn tlo a auru kad bytosti, ji koup ve svch vlnch. Rovn kad hvzda je obalena jemn hmotnm ovzdum, pizpsobenm jej povaze; to je jej ivotn a ni due, jej vzdun a vy tlo. Toto ovzdu, inn zsoba a vyivujc prosted, zav a samo se udruje, stdav vdechujc a vydechujc veobecnou ltku i nerozdlen, neustlen astrln svtlo. Podobn je tomu u vech bytost, a jsou jakkoli; kad m astrln tlo i tvrlivho prostednka. ten bude ji s to, aby pochopil, k jak zvratnm tajemstvm me podat kl skuten znalost siderlnch (astrlnch) tl a zvlt lidskho siderlnho tla. V tto kapitole se spokojme jen pipomenutm, e na zemi nen nroda, jeho mystick tradice by nemluvily o tomto pedmtu. M-li astrln svtlo nkolik jmen, me s nm fluidick tlo v tom ohledu soutit. Seznam tchto nzv by byl velmi nudn; v tom ohledu zachovme jistou zdrenlivost a nikoho snad nenapadne, aby toho litoval. Sama idea pzraku, obecn pijat lidmi vech historickch dob, vyjaduje exotern okultn poznatek o skutenosti astrlnho tla. Co nazvme s brahmny linga arira, s kabalisty nefe, s helnskou kolou eidolon, s nskmi mgy huen, je stle onen tajupln dvojnk, o nm u Psellos, e zaujm sted mezi hmotnm tlem a duchovn du. To je Origenova angoeida a simulacrum latink.1 Vergil se o nm asto zmiuje a podle jeho len peije tlesnou mrtvolu: Et nunc magna mei sub terras ibit imago...2 Svat Pavel pe beze vech rozpak: Je tlo ivoin, je i tlo duchovn. 3 Due, prav sv. Hilarion, a vtlen nebo nevtlen, nos tlesnou ltku ulnulou na jejich pirozenosti.4
1

Oswald Crollius, k Paracelsa, vypotv nkolik nzv, je obyejn dvaj astrlnmu tlu adepti jeho koly. Promluviv o fyzickm tle (v vodu k dlu Basilica chymica), pokrauje tento slavn doktor takto: Co se tk druh sti lovka, toti jeho tla siderickho, zvanho gnius lovka, pokud je pvodu nebeskho, nazvali je latinci tak penates z t piny, e je s nmi zce spznno a s nmi pichz na svt; viditeln stn, sluebn duch, plach mu, domc muk filosof, dmon i dobr gnius, vnitn adech Paracelsa, svteln vidmo prody, vteck evestrum lovka. Mimoto je nazvaj tak imaginac uzavrajc v sob vechny svty. Imaginace je jako brna, studna a potek vech magickch operac a me ke kod nebo umenen astrlnho i siderickho ducha utvoit a zplodit viditeln tla; dokonce me i - co pesahuje lidsk rozum - a ptomn i neptomn, vykonat rzn a velmi podivuhodn operace. Lidsk imaginace je pravm magnetem pitahujcm na vzdlenost nkolika mil. Proto me mudrc nebo opravdov mg pithnout hvzdn vlivy a spojit je s kameny, obrazy a kovy, kter maj pak tut moc jako hvzdy. Ve, co vidme na irm svt, lze doshnout imaginac, z eho plyne, e vechny rostliny, kovy a ve, co m rostiv sly, lze vytvoit imaginac i pravou gabalou. A tato st magie, zvan kabalistick, se opr o ti sloupy: Pedn o prav modlitby, vykonan v duchu a pravd, jimi se uskuteuje spojen mezi duchem stvoenm a Bohem, za druh o pirozenou vru i vrozenou moudrost a za tet o mocn vystupovanou imaginaci, jej sly jsou zejm dokzny jak hol Jakubovou, o n se zmiuje Moj, tak i znamenmi, kter jsou vtitny dtem v mateskm ln; proto se lidsk imaginace i fantazie podob magnetu. O. Crollius, Basilica chymica, franc. peklad J. Marcela de Boulene (Lyon, 1624), pedmluva str. 74-76 a 80-81. 2 neis, kniha IV., v. 654. 3 Epitola ke Korintskm, XV., 44. sv. Pavel snad nenar na astrln tlo ve vlastnm smyslu (pozemsky vraz tvrliv schopnosti due), nbr na tlo oslaven (jeho nebesk vraz). Tento rozdl objasnme v dalch kapitolch tto knihy. 4 Matou, V., 8. - T poznmka jako pedchoz.
45

Uvedli bychom jet jin citty, ale nen to teba. Astrln tlo, je nen ne perisprit kardekist, je pesnm dvojnkem tla hmotnho, od nho se me za jistch podmnek odlouit, jak uvidme ve druh kapitole. Rozdln od trpn ivotn energie, kter sdl v krevnm tlsku1 a kter vyivuje buky, sdl perisprit v mozkomn soustav a ve velkm sympatiku a kad, i nejmen nervov vlkno neviditeln jeho prunost od vech st viditelnho tla. Tato nepostiiteln ltka se nahrazuje a obnovuje zjevem zcela obdobnm plicnmu dchn. Avak zplodina fluidickho vydechovn tvo kolem astrlnho tla jaksi kolo zvltnho, jednotlivci vlastnho teru, jaksi individuln ovzdu istoty nebo zkaenosti, ctnosti nebo hchu, v nm ij a pohybuj se potenciln bytosti, zplozen vl nebo vnmi. U lovka a zvat, ba i rostlin, je tento fluidick svit (nimbus, aura) zcela odlin od astrlnho tla, jeho je jakmsi obalem, fluidickm atem. V nerostn i se tyto dv sti smuj, alespo jejich pomezn raje neurit a nesnadno stanoviteln. Tot plat o ivotu hvzd; fluidick tlo i svit se u nich zdaj zce spojeny, jak ostatn dle povme. Avak tato kapitola se omezuje na zkoumn rovnovhy a jejho psobce, tj. na studium astrlnho svtla, pozorovanho v protivch jeho hybnch princip a v souboru jeho pohyb. To jsme se prv snaili osvtlit, zabvajce se onmi pkami, ovldajcmi veobecnou silojevnost. Snad jsme byli nejasn, budi nm to vak prominuto s ohledem na dobrodrunou odvahu, projevenou zkoumnm sam podstaty svtotvrlivch mocnost, msto, co bychom byli nuceni k asto ji podanmu a opakovanmu popisu astrln oblasti, tuen na zklad studia jejch kaz, pouhch odlesk, vrench do naeho hmotnho svta. Ve vech svatynch starho svta byla veobecn, dvojm pohybem se vyznaujc ltka znzorovna symbolickm znamenm Merkura . T ns, e meme teni v tomto ohledu podat novou, dosud zcela neznmou poznmku, za n dkujeme apotolu dla Mission des Juifs, markzi de Saint-Yves dAlveydre. 3. Duch veobecn 2. O Pohyb 1. + Lska, spojen

Vedha, Buddha, Hermes jsou synonyma. Znak v posvtnm jazyku star rud rasy, psan zdola nahoru. znamen Ki-va-t: Ki (lska), va (pohyb), t (duch veobecn). To je vdn nebo poznn ve sv kosmick podstat.* Slovo HRMHS je komentem hieroglyfickho a atlantickho znamen a te se zleva doprava pi svm zjevnm smyslu a zprava doleva pi smyslu skrytm: S, H (= a + i) M (slabikov ma, R, H (= a + i). Celkov: Si (svazek, pouto), Ia nebo Ja (dvoj r kruhov pohyb, sem i tam), Ma \/ ja (matka Merkura a Buddhy). Tedy: Svazek dvojho pohybu veobecn prody

+ = 2 = K = Kh = H = = O = u = v = va = w = b = bu = t, zastupujc d

Takov je de Saint-Yvesv vklad. Merkurv hieroglyf pipout jet jin rozbor, oblben u alchymist. Lze jej rozloit na ti leny: 1. Znamen Slunce ( nebo O), obraz duchovnho a oplodujcho muskho principu v ivoucm vesmru. 2. Znamen Luny ( ), obraz vnmav, tvrliv schopnosti ensk.
1

Viz Papus, Trait mthodique de Science occulte, str. 182-186. Tato ivotn sla bunk je diva Ind. Neoddlujc se od tla, tvo po smrti onu nkdy matn svtlkujc siluetu, kter se velmi rychle rozkld, kdy njak as bloudila okolo tlesn schrnky, od n se nikdy nevzdaluje. * Saint-Yves tu nar na adu pojm, do jejich studia se v tomto svazku nememe, ba ani nechceme poutt.
46

3. Tyto principy jsou manelsky spojeny pod ochranou ke (+), lingamickho obrazu posvtnho TAU (t nebo T), je samo o sob symbolizuje kadho psobce skladu, vespolnosti a vzjemnho psoben, kad scelujc a peiujc pouto. Ale to nen ve. Pentakl pipout jet tet rozklad. Nelze v nm spatovat zvetnkov souhvzd Bka ( ), ovldajc tveici ivl? V hieroglyfick kabale nen nic libovolnho. Znamen Bka oznauje skuten stejnomrn rozdlenou innost vyrovnanch ink fbickho a isidinskho Bka ( ).1 Nechte toto znamen vldnout nad znamenm ke (dvojit znak spojen dvou ar, kolm inn a vodorovn - trpn, nebo, chcete-li, potvern znak okultnch prvk [ivl], je jsou plodem tohoto spojen), a obdrte dokonal obraz utajench sil Merkura mudrc, (filosofick rtuti) i Animae mundi. Aby naznaili urit zvltnosti Merkura mudrc, zobrazovali jej alchymist hieroglyfem , nahrazujce enskm znamenm Bka (symbolem zkladn vlhkosti) musk znamen Skopce (znak principu ohn). Pustili jsme se do tchto podrobnost, abychom podali vrazn pklad elezn logiky, ji rozvinuli adepti, tvoce a uvajce tohoto hieroglyfickho slova. Poznali jsme, e ti dost odlin postupy dvaj ti naprosto shodn vsledky. Nae druh kniha, Kl k ern magii, je zbudovna, co jet jednou opakujeme, na znalosti astrlnho svtla a jeho hlavnch promn. Je vak nutno vyznat, pro nm bude ten vdn, e skonme. Zajist bude teba mnoho asu i mst, abychom v sedmi kapitolch objasnili zhady, k nim si dovolme pistoupit. Jsou zhady, na jejich posvtn zvoj nememe vzthnout ruku, ani bychom nebyli sob rovnmi obvinni z opovlivosti.2 Bude dobe, uvdom-li si ten toto: Akoli nejsme zavzni dnmu mistru, ponvad ta trocha naich vdomost je plodem naich vlastnch studi, hodlme nicmn brt ohled na odvk tradice okultismu a na majestt nboenskch symbol. Je-li tomu tak, musme ci svdomitm badatelm, e akoli pi jistch tajemstvch zhuujeme temnotu, neproniknutelnou profnnm om, jedna starost ns nikdy neopout: V kadm ppad se toti sname, abychom naznaili cestu tm, kdo jsou zpsobil k zasvcen. A jestlie si tito daj zleet jen na tom, aby srovnali rzn poznmky celho naeho dla, nic a nikdo na svt nebude moci peket jejich nestupn vli, aby etli mezi dky. - Hledejte, pravil velik Mistr, a naleznete, tlute a bude vm oteveno!
1

Mme se brnit proti vtce, e jsme v tto vt uvedli Bka do zvislosti na Slunci nebo Lun? Jinmi slovy, e jsme zvetnkov soubor nkolika vzdlench soustav podrobili vlivu skrovn hvzdy tet velikosti a nejniho souputnka? Prvn je lehko pehldnuteln, druh pak docela nepatrn ve vesmrn nesmrnosti. ten ns zajist nebude podezvat, v co doufme, z tak pekvapujc naivnosti. Vlastnosti kladn a zporn, vyzaovac a pohlcovac, musk a ensk, jsou mstn vymezeny ve hvzdch vech vesmrnch konin; vyrovnvaj a vzjemn se proti sob harmonicky stav podle ustanovench zkon. Astrologov hojn uvaj tchto dvojpohlavnch protiv ke svm vpotm. Protoe a jsou z naeho pozemskho hlediska mstn vymezenmi typy tchto dvou protivnch sil, oznaili jsme je jako psobivost fbickou a isidinskou v tm smyslu, v jakm Moj, chtje vyjdit tuto podvojnost ink a vyznait jejich rozdln typ, pe v I. kapitole Genese ve veri 16.: I uinil On-Bohov dvojici velikch vnjch svtel, jedno stedn velik svtlo, aby symbolicky naznaovalo den, a jedno stedn svtlo mal, aby symbolicky naznaovalo noc. (Fabre dOlivetovo znn.) Bible Osterwaldova pekld takto: I uinil Bh dv velik svtla, svtlo vt, aby panovalo nade dnem, a svtlo men, aby panovalo nad noc. Jinmi slovy Slunce a Lunu. Byla to cel Mojova mylenka? 2 A je tomu jakkoli, odvaujeme se pedvdat, e po skonen etb nikoho ani nenapadne se domnvat, e jsme patn dostli svmu slibu, e toti vrhneme paprsek svtla na modlu arodjstv, kter se utekla do posledn svatyn. Avak nco jinho je vykldat snaivm badatelm arkna zla a nco jinho poskytnout nerozumnm vechny prostedky k jeho pchn. Non enim scientia mali (prav jeden velik kabalista), sed usus damnat!
47

9. Tajemstv odlouenosti
Poustevnk - Osamocen - Moc nad astrlnem

Devt kl tarotu otvr osvobozenou inteligenc mystria odlouenosti. Poustevnk s nepstnou bradou kr, opraje se levic o svoji hl, v zi svtilny, kterou pozved pravic a ponkud zastr v zhybech svho asnatho plt. Jeho vznam je mnohonsobn - jako vznam ostatnch hieroglyf. Pidrme se prmrnho a pirozenho vznamu. Nicmn i v on oblasti, na ni se n vklad omezuje, se d pentakl vysvtlit z dvojho opanho hlediska. Poustevnk bude vdycky symbolem samote; avak tento poustevnk me bt mudrcem i blznem. Mudrc se osamocuje ve sv vd a ve sv istot; odn do hrubho atu sv klidn ctnosti, vzdoruje vem vnjm nkazm. Ale naplnn obavou ped tmto nedokonalm svtem, z nho se vzdaluje, a vzhledem k slabm om, kter by oslepila pli oslniv ze, zakrv plamen pravdy do t tvrtin svm knskm pltm, kter opatrn propout jen zeslaben paprsky. Jeho hl se sedmi suky, symbol neomylnho kritria, kter zasvcenci propjuje znalost velikch arkn, pedstavuje divotvornou Mojovu hl, kouzeln proutek, berlu dokonalho biskupa; to je ezlo jednoty souboru. Jin vklad: Blzen ochrauje velmi peliv plamen sv chudik svtilny, alebn a klamn svtlo, kter by zhaslo nejslabm zvanem onoho hromadnho pudu dav, kter se nazv zdrav smysl. Blzen toti zalidnil svou samotu halucinacemi prchavmi jako sen a livmi tvory, jim jenom jeho vle me propjit zdnlivou existenci, jeho svhlavost pak zdnliv trvn. Takto ivo

48

uzaven v semeniti marnch a przdnch tvar, kter pokld za skutenost; dvuje klamnmu svtlu sv domysln soustavy, jejm symbolem je jeho svtilna. A hl? Nepedstavuje snad lencovu logiku, silnou, by i pobloudilou, jeho soustavn nerozum a jeho umlosti, na n vynakld vechnu svoji imaginaci, ani by ji kdy vyerpal, aby prodlouila klam a dovedla sebe samu obelhat s pesvdenm den ode dne pevnjm? Promluvme nejprve o blznu, chceme ci - o arodji. Tento lovk ije ze zvyku sm. Jedni se ho boj, druz ho hanob, vichni ho nenvid, take spoleensk ivot je pro nho trestem; i zbavuje se ho, jak nejlpe dovede. Ponvad vak spolenost je pro lovka normln, organickou a tm absolutn podmnkou existence, utk arodj ped svmi sousedy, mezi nimi byl obludnou vjimkou, jedin proto, aby si v stran vytvoil spolenost bytost vykiench, podezelch a ohyzdnch jako je sm. Zde se objevuje vy dvod jeho vdy vstednch a mnohdy i zloinnch shromdn, kter jsme ji vylili podle legendy.1 Nelze pochybovat o skutenosti tchto nonch schzek zloinc a ernoknnk; asto bylo arodjstv jen zminkou, roukou mn malebnch zloin, jak jsme ostatn ji poznamenali.2 Avak jako adepti, kte se nemohli do synagogy odebrat tlem, chodili tam duchem, tak i arodj obyejn navtvoval sabaty, ani by opustil sv lko nebo keslo. Jako doklad tohoto mnn zachoval filosof Gassendi vzpomnku na podivuhodn dobrodrustv.3 Prochzeje se jednou krajem, spatil houfec rozzuench venkovan, kte hrub smkali jakmsi nebohm pastem, kter byl spoutn zkmi emeny. Gassendi, znepokojen, se poptval po pin. To je arodj, ekli mu, kterho se vichni obvaj pro jeho zloiny, kter pe na lidech i stdech. Dopadli jsme ho pi zloinu arodjstv, odevzdme ho na mst adm. Vdec je od toho dtkliv odrazoval: Pivete toho chlapka ke mn, chci jej vidt, chci s nm mluvit mezi tyma oima. Venkovan ctili Gassendiho, kter byl znm svmi dobrmi skutky po celm kraji. Nechtli odporovat rozkazu, a kdy se vzdali, ekl Gassendi arodjovi: Vyber si; pizn-li se ke vemu, propustm t. Bude-li se vak zdrhat, ponechm spravedlnosti voln prchod. Ten lovk, cel se jet tesa z tak nhlho poplachu, nejevil pradnou chu seznmit se s monsignory parlamentu; tehdy se toti jet pro zloin arodjstv upalovalo. Poal se tedy bez odkladu piznvat: Jsem arodjem ji ti lta, pane, a dvakrt tdn chodvm na sabat. Je teba jen spolknout troku balzamickho vtaku. K plnoci se objev ert v podob ohyzdnho kozla nebo ohromnho kocoura s temnmi kdly, nalo vs na zda a vylet komnem. D mi ten balzm, ekl klidn Gassendi, tento pokus je, jak se zd, originln. Chci se o to pokusit; zkrtka hodlm t provzet na sabat. Co na tom zle, pane! Musm tam jt prv dnes veer; pjdeme spolu. Oekvali osudnou hodinu, a tu past, ct se volnj, podrobn popsal uenci ona pust msta, kam satan svolval sv vrn; piznal se k naprosto nepojmenovatelnmu hen, popisoval sprost pen a divok hody lsky. Uetme tene podrobnost, kter mohl st v 2. kapitole Chrmu Satanova; opakovn se zd nevhodn; jednou je toho opravdu dosti. Na sabatu a zvlt v poskvrnn imaginaci tch, kte se tam skuten nebo v duchu ubrali, necudn zvod s grotesknm a hrozn se alostnm. V eenou hodinu obdrel onen dvtipn filosof bez zvady svou stku balzamickho lektvaru a pedstral, jako by jej pil, zatmco jej obratn odstranil. Jeho druh svdomit poil svou stku a oba se nathli na zemi pobl krbu. Past zanedlouho usnul chroptivm a velmi nepokojnm spnkem. Jeho tv prudce nabhla krv, nesrozumiteln slova se mu trhav drala ze rt, pervajce jeho spav a namhav dech. Mezitm keovit kubn dvalo najevo zcela patrnou snahu vymrtit se do vzduchu... Gassendi pozoroval a piln zaznamenval. Probudiv se, blahopl mil ubok onomu, jej od t chvle zdravil jako spoluvinka, dotazuje se ho s komickou venost: Nebyl jste uchvcen pijetm, jeho se vm dostalo u kozla Leonarda?
1 2

La Serpent de la Gense, sv. I., Le Temple de Satan, str. 151-166. Au seuil du Mystre, str. 49-50. 3 Srv. Gassendi (Physique, kniha VIII., kap. VIII.), jej cituje Debay v knize Histoire des sciences occultes. Pa, 1883, str. 422-426.
49

Je teba, aby vs hned poznal jako velikho uence, aby vm hned napoprv dovolil na znamen cty polbit mu zadnici... V uvedenm ppad arodj poije lektvar; nejastji vak, jak jsme ekli, si natr tlo mast.1 Je pravdpodobn, e n filosof, kter byl navnadn tmto zcela narychlo pipravenm pokusem, se chtl pokusit o novou zkouku, nahradiv vak tentokrt pilulky maznm, tedy vnitn uvn magick drogy vnjm uitm. A skuten, meme-li dt za pravdu Eussebovi Salvertovi v
1

Co se tk belskch sms vbec a halucinanch pomd zvlt, je velmi zajmav obrtit se na Nynaulda, lkae a demonografa z doby Jindicha IV. a Ludvka XIII. Jeho pojednn De la Lycanthropie, transformation et extase des sorciers (Pa, 1615) je zajist ono star dlo, v nm jsme etli velmi pikantn anekdoty o tto vci, ale t velmi pesn a podrobn informace. Mezi vemi konky, prav Nynauld, kter uv bel, aby pomtl smysly svch otrok, zaujmaj prvn msto, jak se zd, nsledujc, jedny lehce, druh hluboko uspvajc prostedky, je matou a l smysly rznmi podobami a obrazy pi bdn i ve spnku: jsou to nap. koen rulku, lilek mmiv, netop a dud krev, omj, potonk, vstava, mik, nmel, mochna lezav, topolov list, opium, bln, bolehlav, vechny druhy mku, durman, synochytides (?), je vyvolv vidiny pekelnch stn, tj. zlch duch, anachitides (?), vyvolvajc zjeven podob svatch, andl atd.; bel pemlouv a svd arodje, aby uneli mal dti a dobvali z nich sdlo a uvali ho ve svch mastch, nezapomnajce pi tom na magick obady jimi ustanoven. Mast arodjov natraj vechny dy, kdy je dve do ruda teli, aby se otevely pry a ltka tak snze vnikla do ke. (Str. 24-26.) Nynauld rozeznv ti druhy magickch pomd: 1. Mast, jej hlavn soustkou je va miku, omje, mochny a nmele. Tyto ltky smen s dtskm sdlem bud jasnozen, extzi, imaginan sabat a sny, a ji jasnovidn, nebo obyejn; tlo nepohnut sp. 2. Recept a inek druh masti je jet podivnj; neobsahuje nekrotick byliny, nbr pouze takov vci, je opjej smysly, jako nap. nemrn poit vno, rulk, kocou mozek a jin, je zamluji, obvaje se, abych zlosynm nedal pleitost pchat zlo. Penesen se neuskuteuje pouze v mysli za hlubokho spnku, nbr dochz k nmu skuten, nikoli silou tto masti, nbr pomoc bla, kter bdcho arodje un magicky vzduchem, kamkoli se mu zlb (str. 37-38). Nepenesl pokuitel Jee na cimbu chrmu? Svat to potvrzuj, je to tedy nepopirateln pravda, o n dobr Nynauld opr svoji teorii skutenho penosu. K tomu pistupuje jako pklad vypravovn o nkolika souasnch faktech, za n se zaruuje. Odpovdnost za toto mnn, kter se tak mlo shoduje s dnenm pozitivistickm nazrnm, ponechvme zcela autorovi, avak nememe opomenout, abychom alespo mimochodem nepoznamenali, e ti, kdo experimentuj s duevn fluidickmi kazy, nemohou ji ani spotat dokzan pklady levitace (vznosu) a pnosu. Hypotza skutenho penosu nle, jak se zd, k onm mn nevrohodnm hypotzm, jimi by bylo mono vysvtlit dokonal a skuten objeven se Katy Kingov v laboratoi chemika W. Crookesa. 3. Nynauldova tet magick mast se skld z jistch hmot, vzatch z ropuchy, hada jeka, vlka, liky a z lidsk krve atd. a smench s bylinami, koeny a jinmi podobnmi vcmi, kter omamuj a klamou imaginaci. (Str. 49.) arodjov, kte se j natou, se domnvaj, e se promnili ve vlky nebo v jakkoli jin zve, a pobhaj v tomto klamu po polch nebo lesch, napadajce kolemjdouc a rdousce a porajce mlde, kterou se jim poda dopadnout. Avak vlkodlak je podle Nynauldova mnn jen magickm klamem: Co se tk skuten pemny lid ve zvata, dostaten jsem dokzal, e nemohla bt skuten zpsobena njakou pirozenou vc ba ani blem, i kdyby k tomu uil vech svch sil, protoe nedovede uinit ani muku. To tedy nle jedin Bohu, kter stvoil a zachovv ve, co je a co se hbe. (Str. 53-54.) Dle trv i jen na zdnliv povaze lykanthropie: Rovn tak nemohou blov stvoit bytosti; mohou vak zpsobit, aby se njak vc zdla tm, m nen. Nynauldova kniha o lykanthropii je jedin, kterou jsme etli od tohoto autora; avak jeho bibliografov pipomnaj jet jinou, ji uveejnil o tyi lta dve a kter, pokud lze vit jejmu titulu, jet bezprostednji pojednv o magickch smsch a pomdch. Je nadepsna: Les Ruses et Tromperies du Diable descouvertes sur ce quil pretend avoir envers les corps et mes des sorciers; ensemble, la composition de onguens, par I. de Nynauld. (Odhalen skoky a klamy bla, o tom, co si osobuje vi tlm a dum arodj, spolu se sloenm mast.) Pa, 1611. Viz Graesse: Bibliotheca magica et pneumatica, Lipsko, 1843, str. 55.
50

jeho knize Des Sciences occultes. Gassendi, pipraviv si pomdu, obsahujc opium, j namazal venkovany, kterm namluvil, e budou tmto obadem uvedeni na sabat. Kdy se po dlouhm spnku probudili, byli pesvdeni, e magick prostedek inkoval; podrobn vyprvli, co vidli na sabatu, a o rozkoch, kter okusili; podle tohoto vypravovn se psoben opia projevovalo rozkonickmi pocity.1 Salverte uvd tak analogick magick pokus, kter se zdail jistmu uenci ze XVI. stolet: Roku 1545 byla nalezena u jistho arodje pomda, sloen z narkotickch drog. Lka papee Julia III., Ondej Laguna, namazal touto mast enu, kter byla stiena zuivost a nespavost. Spala pak 36 hodin, a kdy se konen probudila, nakala, e ji vytrhli z obt roztomilho a statnho mladka.2 Vechny kvry povren magie podvaj recepty halucinanch pomd. Jejich obsah se tm nemn. Je to vdycky mast vcemn diabolisovan, sestv z vtak narkotickch bylin a afrodisiaklnch prk.3 Kon vstebn tto drogy vyvolv hlubok spnek, pln ndhernch vidin, hranicch se lenstvm, a boulivch pocit, pedstrajcch vechny mon dotyky. Halucinace vyvolan tmto jedem jsou vak mrn pacientov mentln zkaenosti. Nepovdom autosugesce uruj smr tchto neistch sn. Je teba uvit, e a do tohoto stolet klasick tradice sabatovch rit dostaten upevnila v imaginaci lidu rzn dob tchto prostopnch schzek, take mozek somnambula je pevd v etz obraz, jejich adu obr jako zrcadlo, ped nm se odehrv cel scna. Ve spnku vyvolv kad idea ihned pimen tvar. To bylo znmo. Slovo imaginace, tak alostn peloen a svmu pvodnmu smyslu vzdlen, bylo, jak se zd, utvoeno adeptem. Imaginace, kter se ve vysok magii nazv tak prhlednost i diafan, je zrcadlo, v nm se obr tvary astrlnho svtla. Intuice i nazrn je umn spatovat (intueri) za tmito obrazy, evokovanmi v diafanu, pravdu nadsmyslnho du. arodj, kter sp satanskm spnkem, se me zastnit sabatu dvojm, zcela odlinm zpsobem; bu k sob sabat pivolv, evokuje jeho scny, nebo se na nj ubr v astrlnm tle. Me tam tak, b-li o skuten shromdn osob z masa a krve, osvdit svou ptomnost a bt viditeln i hmatateln. Nebo nehled k subjektivnm, v arodjstv velmi astm kazm, nasktaj se tu i zjevy, kter se vyznauj jistou pedmtnost, jako fakta bilokace; nkter jsme ji popsali.4 Ti, kdo etli nae pedchzejc vahy o vdch prokletch, jsou obeznmeni s tmito podivnmi vcmi astrlu; ostatn kap. 8 tohoto dla je pokraovnm a doplnnm ji dve podanch vklad. Nechtjce se vracet k veobecnm pojmm, kter vude nalezneme, pipomnme
1 2

Euseb Salverte: Des Sciences occultes (1829, dl II., kap. XVIII., str. 11). O. Laguna: Commentaire sur Dioscoride; kn. LXXVI., kap. III., citovno Salvertem, tamt II., 12. 3 Blnov ppravky tu hrly dleitou roli, protoe Hyosciamus niger dovruje, prvem i neprvem, vechny nekromantovy vzcn vlastnosti (utile dulci suaviter miscendo). Co se tk drog uvanch vnitn, podme tu jako zvltnost recept, za jeho rychl a skuten zzran inek rume. Nikomu vak neradme, aby ho zkusil. Pedevm se budeme steit toho, abychom prozradili dvku, udvajce pouze proporce: (za ubvajc Luny) Succ. nanth. crocat. 3 Extract. opii smyrn. 50 Extract. nucis bethel 30 Extract. pentaphyll. 6 Extract. belladonae P.E. F.S.A. Extract. hyosciami 15 Pro X. d. Extract. conii maculat. Extract. pingue cannabis indic. 250 Extract. cantharid. 5 Gum. adrag. Q.S. Sacchar. pulverat esk peklad tohoto receptu viz v Piobbov Formuli vysok magie str. 167. Pozn. O. G. 4 Na prahu tajemstv, tu a tam v Chrmu Satanov.
51

zvdavcm jen to, e tvrliv prostednk lovka ili astrln tlo - tento terick zklad tla fyzickho, zkrtka perisprit spiritist - me bt metodicky vysln navenek; je k tomu teba jen pevn vle a del cvik.

VZHRU NA SABAT! Svtlotiskov reprodukce dvou podivnch devorytin z XV. stolet z Molitorova dla De lamiis, 1495. arodjov v lidsk a zvec podob; jeden jede na vlku, druz na legendrnch koatech. - Zvltn, avak velmi prostoduch a primitivn rytiny. V normlnm stavu je fluidick tlo neviditeln; me se vak, zpedmtujc se, zhustit mrou vce mn pstupnou smyslm, a u je posluno adeptovy vle, nebo se ocit v jistch velmi dkch prostedch, urench promnami jemn hmotnho ovzdu, kterm je obalena nae planeta. Tu se stv viditelnm a klade t neuviteln odpor pi dotyku. Jeho zhutn je mnohde velmi stl a soudrn jako u hmotnch tles, take vechny pozorovatelovy smysly je pesn vnmaj. A nen teba se utkat k on povstn teorii hromadn a souasn halucinace divk. Tato domnnka je ppustn, uznvme to, pi jistch podvodnch produkcch naich mdi, kdy jedna osoba rozeznv urit tvar, jin vid edav nebo blav oblek a tet konen nevid zcela nic. Avak pi takovch faktech, jako jsou ta, kter prv pipomnme, zaslou podobn domnnka jen smvy. Uvedeme, chcete-li, za pklad Katy Kingovou. Kdo neslyel vypravovat o zjeven tohoto fantomu, o jeho skutenm zhmotnn, jeho dosahoval nkolikrt v tdnu po cel lta v chemick laboratoi nikoli njak drynk na divadle, nbr W. Crookes, jeden z nejznamenitjch uenc, jeho se dovolv intelektuln Evropa XIX. stolet. Fakta, kter Crookes vdecky prozkoumal, registroval a roztdil ve svm dle Recherches sur les phnomnes du spiritualisme,1 rozmetala v tomto ohledu vechny mylenkov kategorie ubohch hmotaskch pedant do t mry a rozvrtila jejich vdeckou kapliku tak dokonale, prozrazujc zrove nedostatenost jejich kritri, e Crookesovi kolegov v londnsk Krlovsk spolenosti li ve svm lenstv tak daleko, e se na vky uinili smnmi, pochybujce o upmnosti, ba dokonce podezvajce duevn stav objevitele, kter krom svch psychickch objev uinil na vdeckm poli jet jin, stejn podivuhodn objevy. Jen nkte z nich (ti, pozvni k vdeckmu oven kaz, vidli, dotkali se, ba i fotografovali zjevy), byli to ti nejodvnj i nejzbablej? - kiovali se, kdy lo o to, aby ped soudem veejnho mnn vydali svdectv; zdreli se sudku a odmtli se veejn vyslovit. A co odpovdl onen velik chemik posmvkm a nevcm? - Ah - byl jsem halucinovn... A m vhy, m fotografick pstroje a zapisovac stroje byly tak halucinovny? Avak Prudhommova logika, nestydc se zakrvat svou porku a ani slovem neodpovdajc na tuto rozhodnou nmitku, vyjdila sv mnn tmito slovy: Bud je ten lovk, podvodnk, nebo je to hlupk, nebo blzen. Takov je vae mzda, v povinn old, kter vs oekv vechny, vy, smr kozlov svat pravdy, proroci novho svtla, je zjasuje obzor! Sml experimenttoi, hluboc myslitel, kte upotebive v nadsmyslnm svt i samotn postup exaktn vdy, poloili jste neochvjn zklad soubornmu pomnku lidskch vdomost a vztyili zkladn kmen vzneenho chrmu, v nm se
1

Je to sbrka rznch pamt, uveejnnch v letech 1870-1874 v Quaterly Journal of Science a v jinch revuch. Mme ped sebou jen Alidelv francouzsk peklad.
52

bude slavit - ta chvle je ji blzko - slavn usmen zneptelench sester: vdy a vry! Skuten za poslednch patnct let se zmnil duevn obzor; umrek zvon zmrajcmu materialismu a mystick vvoj se den ode dne vce zdrazuje. Na intelektuln obloze z skvl hvzda: Lux erit! Kolik uenc prvnho du bylo pivedeno k spiritualistick pravd (nebo aspo k vdom o zsvt) logikou svch pamtihodnch pokus: Aksakov v Rusku, Crookes. Russel Wallace a de Morgan v Anglii, Karel du Prel a Zllner v Nmecku. Edland a Tornebon ve vdsku, Lombroso a Chiaia v Itlii! Ve Francii je teba nejprve pozdravit vynikajcho plukovnka de Rochase; jeho objevy na poli okultn ivotovdy se vyrovnaj i objevm onoho velikho anglickho chemika; dle jmenujme dr. Gibiera, dr. Baraduca, Richeta a Marilliera, a uvedli jsme jen mal poet tch nejznamenitjch. Avak kdy W. Crookes neohroenm perem uveejnil vsledky svch bdn, byla to jet, alespo v Evrop, neslchan a skandln vc, e takov vdeck celebrita jako on se oddala studiu okultnch sil a e ho napadlo, aby konal pokusy se straidly a duchy.1 Byl to blzen. Avak uenec se nezalekl. Potvrdil sv slova. Abych se pesvdil, e to byla skuten ena, ena z masa a krve, trv na svm Crookes, vymohl jsem si od Katy Kingov dovolen, abych ji sml vzt do nru! Vdy tato Katy Kingov, vdy povoln a pstupn jakkoli kontrole, se cel zhmotnila ped Crookessovma oima a dvrn rozmlouvala s nm a s hosty, kter uvedl do laboratoe; zhuovala se okamit, jakmile mdium ve stavu naprost strnulosti ulehlo na koberec nebo na pohovku. Ve svm Fakirisme occidental,2 velmi vn i odvn knize, smle pojat a deliktn psan, podv dr. Gibier fototypickou reprodukci fotografickch snmk, zskanch W. Crookesem. Jedna nm ukazuje ve skupin uence, fantom a mdium, vechny ti dokonale od sebe odlin. Ostatn mdium (slena Cookov) bylo tmavovlas dve, dost tl, prostedn postavy, kdeto Katy byla mnohem silnj a vt, se zlat katanovmi vlasy. Crookes j ustihl kade, kterou chov jako usvdujc a dost vmluvn pedmt a stl dkaz tchto zhmotnn. Tento velik chemik napsal doslova: Jedna kade z Katinch vlas, kter se nalz zde, ped mma oima, a kterou mi dovolila ustihnout ze svch bohatch pletenc (sledoval jsem vlasy svmi prsty od jejich konek a na temeno hlavy, pesvdiv se tak, e tam skuten vyrostly), je siln zlatokatanov.3 Nikoli, slavn objevitel zivho stavu nebyl ani podvodnk ani pod vlivem halucinac. Zbv pouze domnnka, e se stal obt podvodu. Teme se, zda lze jen na okamik pipustit, e by lovk takov vnosti jako Crookes, tak zkuen vdeck badatel, uenec tak kompetentn ve fyzice a chemii, dopustil, aby njak naivn miss, plach patnctilet dvtko si s nm zahrvalo, tropilo si z nho aky a zesmovalo jej; aby si zahrvalo nkolikrt tdn, po cel lta, tm stle v jeho vlastn laboratoi, uprosted jeho kontrolnch pstroj, kter by prozradily kad podvod, v
1

Pece vak r. 1869 jmenovala Dialektick spolenost, kter potala ke svm innm lenm anglickou vdeckou honoraci, tiaticetilennou komisi, aby studovala takzvan spiritistick kazy. Byl konen as, aby se skoncovala tato mdn poetilost; tito pnov oekvali zdrcujc refert! Avak po dlouhm a pelivm eten uznala komise nepopratelnou skutenost kaz. Podobn vsledek se nijak nedal pedvdat. Dialektick spolenost byla ohromena. Zdrhala se vzt na sebe odpovdnost za refert onch len, kte byli delegovni k vyetovn, avak ponechala jim volnost, aby uveejnili sv zvry na vlastn riziko a nebezpe. A pece tu lo jen o dost nechutn zjevy v porovnn s fluidickmi kondenzacemi. Komise, alespo sama o sob, pozorovala a kontrolovala jen tyto zjevy: dln hluku bez znateln piny, penen pedmt bez dotyku, fakta duevn telegrafie apod. Tak se mly vci v on dob, kdy Crookes poal svoje badn a kdy postupn uveejoval svoje, tak pesvdujc pokusy s D. Dunglasem Homem, pak adu rozhodujcch zkouek, jim se Katy Kingov a slena Cookov jako mdium ochotn podrobily. 2 Le spiritisme (Fakirisme occidental), Pa, Doin, 1887. Dr. Gibier vpomocn prodozpytec musea, ml rovn est upadnout do klatby oficilnch uenc; ale univerzitn blesky ho nerozdrtily. Uveejnil potom pod nzvem: Analyse des choses (Pa, 1890) pokus o filosofickou a vdeckou syntzu, jej zvry se shoduj se zvry okultnmi. Pomoc jednak indukce, jednak intuice dospl sm od sebe k rekonstrukci plnu tradicionln budovy. 3 Recherches sur le spiritualisme (peloil Alidel, str. 9 dodatku nadepsanho: Mediumnita sleny Cookov).
53

ptomnosti jeho ptel, stejn kompetentnch, nepstupnch jakmukoli smyslovmu mmen, kte vidli prv tak jako on? Co se ns tk, vme ve skutenost tchto zjev, jako bychom byli bvali jejich svdky; pokldme je za vdecky dokazateln. Protoe se vak podobn fakta dosud nezbhla ped naima oima, vyhrazujeme si podn jejich okultn teorie na pozdj dobu. Jak to ostatn me bt teorie, ne-li logick rozvinut a vyvozen vech jejch dsledk, kterch jsme uili a musme jet ut k vysvtlen takzvanch fluidickch kaz, jako nap. bilokace, zdvojen, pnos a neplnch zhmotnn, kter jsme sami astji vdali a studovali? V tomto okamiku se zmiujeme jenom o on schopnosti, kter je kad schopen a kterou me uskutenit a vyvinout v sob dvojnsobnm silm sv vytrval vle, toti schopnosti rozloen lovka, na vnitnho a vnjho, na bytost podstatnou a jej pozemsk at. Prv takto, psobenm vle, lze vyslat perisprit i siderlnho dvojnka vn fyzick organismus, dit jeho pohyb a penet ho na nejvzdlenj msta, ba i do t mry ho zhustit, e psob normln na hmotn smysly, kdeto oputn tlo le strnul nebo je alespo oiveno jen automaticky a jaksi vegetativn. V jistch ppadech jev tlo pi ohledn vechny pznaky nedvn smrti; teplota velmi citeln kles, dchn a tlukot srdce ustvaj, nebo jsou tak chab, e ob funkce jsou neslyiteln i nejcvienjmu uchu. To je prv to, emu okultist kaj vstup v astrlnm tle (uvolnn astrlnho tla). Perisprit, byt se sebevc vzdlil od sv tlesn schrnky, zstv s n nicmn spjat neobyejn jemnm sympatickm poutem; tato pupen ra je jedinm poutem, kter lidskou dui (jej fluidickm obalem a nejmn istou st je perisprit) poj k jej pedmtn matici. Sthne-li se nhle toto pouto, me se fluidick tlo vrtit do hmotnho tla, jestlie se vak pojednou petrhne, nastane okamit smrt jako nsledkem prasknut cvn vduti. Uvolovac pokus je velmi obtn. Nech si ponme sebeopatrnji, nememe se o nj pokusit bez nebezpe. Pedevm, potk-li se perisprit ve stavu zhutn na sv cest s kovovm hrotem, je vn ohroen; by byla jeho stedn ltka sebemn zasaena, shluk se rozptl a zcela urit nastane smrt; zashne-li vak ostr pedmt jen periferii perispritu, vsaje do sebe rychle znanou st ivotnosti jako hrot hromosvodu elektinu mrak. Astrlnmu tlu hroz na zklad tohoto faktu tot nebezpe, jako hmotnmu tlu po znanm krvcen: mdloba. Avak jet jin nebezpe podivnjho a tajemnjho du hroz. lehkomyslnmu badateli, kter se odvil o promtnut sv siderality, ani by se obklopil vemi tmi zrukami, kterch je pedem teba, aby zdaile skonil tento dsn pokus. Musme ovem poznamenat, e mg nebo arodj, jemu se zdail, uskuteuje v sob mistrovsk dlo rovnovhy, i spe shrnuje ve sv osob odpor proti zkonm, kter nem sob rovnho. Jsa zrove iv i mrtev, podlh souasn dvma zcela opanm podmnkm byt: objektivn pozemsk a subjektivn i zhrobn podmnce. Ve spnku ovem vede kad bytost souasn ob tyto existence; astrln tlo, vyerpan velikou spotebou nervov sly, za bdn, se alespo sten uvoluje, aby se ponoilo do hromadnho astrlnho ocenu a naerpalo tu novch sil. Avak krom tohoto kadodennho ppadu se astrln tlo tm nevzdaluje od sv tlesn schrnky,1 ba vbec ji neopout, tak jako koupajc se bzlivec se dr vtv u behu, aby bez nebezpe mohl vzdorovat sle proudu; je teba poznamenat, e bytost odhmotnn ve spnku se nesna zhustit v dlce svoji ltku, aby byla viditeln. A nebezpe v uvolnn astrlnho tla spov prv v tomto zhutn, kter vyaduje spolupsoben a sil veker pohotov jsouc ivotnosti ve vzdlenm bodu, m za nsledek pln vyerpn hmotnho tla a vyprzdnn poslednch zsob jeho nervov sly a ztenuje na minimum ono sympatick pouto. Konen bytost, kter sp, je posluna zdravho pudu, kter ji neomyln vede po neschdnch cestch prody, avak okultista chce dit svj pokus podle zdn sv, asto jet nezkuen inteligence a podle libosti sv, mnohdy nerozvn vle. O nj tedy prv v tto chvli b. Vdom svlkl svj tlesn at, vzlt vzhru a jemn vz jeho due, jak by ekl k Pythagora, nebo tento velik filosof nazval takto ziv tlo, terickho dvojnka hmotnho tla - jej un k vytenmu

Me se vzdlit i na ohromnou vzdlenost, jak jsme povdli ve spisu Na prahu tajemstv, avak je to pouze vjimka. Nejasn tk sen (mra) bez uritho pedmtu me bt pznakem takovho abnormlnho vzdlen; tehdy hmotn tlo trp svrchovanou nevolnost a zaveden due se ds.
54

cli.1 Promluvme nejprve o nebezpech, kter hroz obnaenmu astrlnmu tlu. - A jak (snad jet stralivj) nebezpe hroz tlu hmotnmu, kter bylo zanechno przdn a bezvldn? O tom pojednme pozdji. Od svho vystoupen z pedmtnho obalu je perisprit strhovn ze sv drhy vlnami bystin, obklopujcch nai planetu vry; to je fluidick maelstrm (vr u Loffodskch ostrov)2; to je koen, kolem nho se vine nacha vxn, had aje hyva; to je rachotc vz veho monho, je by chtlo bt; vech subjektivnch innost, kter dycht po zpedmtnn, vech du rznch hierarchi, je se nemohou dokat vtlen. Nedovede-li se astrln tlo dostat pes tuto prudkou eku, nebo se v n alespo obrtit, je ztraceno. Je teba, aby dovedlo pemoci sn jony a tsnn herebu, aby dovedlo odporovat dvma silm: odstediv a dostediv, projevm okultnch princip: zcho, terickho prostoru, v nm se pohybuje pliv ivota, a temnho, niivho asu, kter d odliv smrti! Astrln svtlo val na svch vlnch nejodpornj, nejhroznj a nejobludnj oiven pzraky, a jakmile hrza, zt nebo jakkoli ve zachvt dui pi siderlnm vstupu, petrhne se ono pouto a due se ji neme vrtit. Ale to nen ve. Teba by ns obviovali ze lenstv, musme povdt ve. Nositel potencilu, dychtc po zpedmtnn, oplv tedy - trvme na tom - mnohdy velmi ohyzdnmi tvary, kter by ani Goyv ttec nedovedl zobrazit v cel jejich hrze. Tato straidla, o nich budeme opt mluvit - bytosti temn nebo kmitajc jen matnm pudem, polovdom a omezenho rozumu jako nkte elementlov, ba i elementrov, nebo hrub a nevdom jako larvy ve vlastnm slova smyslu, se chtj stj co stj vtlovat; jsou to lemurov veho druhu. Dovedete si pedstavit tuto bystinu subjektivn3 existence? Lemurov se tu pohybuj, uneni s duemi, kter se maj zrodit. Tu a tam se s pronikavm sykotem tvo mal shluky, je se po krtk zastvce ihned rozpadvaj. Je to bytost, kter se prv zpedmtnila, vtlujc se, z monosti pela ve skutenost. Nastane jedna ze ty vc: Bud se okultistovi poda vyhnat neptele a tokem se zmocnit svho msta, a to je jedin mon zchrann prostedek, nebo sice vypud vetelce, avak unaven zpasem nem ji slu, aby se vrtil do svho organismu; a to je smrt. Nebo se vrt, ani by dovedl fantom vypudit; pak se mus odhodlat s nm t; odtud lenstv, monomanie nebo alespo posedlost. Nebo konen larva opanuje vlen pole a bude napt ivoit v tomto tle, a to je zblbnut.4 * * *
1

Pythagorovm subtilnm vozem je spe tlo duchovn, vytvoen zkoukou a oiven magickm cvienm, ne perisprit i hrub astrln tlo (viz kap. 11 12 a 13.) Avak toto me bt nazvno i v irm smyslu, jak je zvykem u mnohch okultist Pythagorovy koly. 2 Mnoz jasnovidci to oznauj jako soukol velikch ernch kol. 3 Slovo subjektivn se v okultismu uv k oznaen toho, co je inn jen ve stavu podstatnm. Neb vak o vc, kter neexistuje mimo mylenku, kter ji vyjaduje, o iluzi pedmtu; vci subjektivn rovn se stvaj objektivnmi pro vechny, kdo se dovedou udret na tto rovni, na n se rozvj vnitn skutenost prody. 4 Tento vpd larvy do lidsk podoby je astj, ne si myslme, a nenastv pouze v ppad magick bilokace. Mnoz lkai a odbornci duevnch chorob vd mnoho o tto vci. Projev vak cel sv mnn, kdy o zvod uvauj a hloubaj o zmnch osobnosti? Snad jedin obava, e by si z nich posmvkov z povoln tropili smch, jim zapovd, aby se vyslovili jasnji. Ale a je tomu jakkoli; kdo utvoil slovo alination (zcizen, tak lenstv, pomatenost), se me honosit astnm nlezem vrazu nebo jet astnj svobodnou volbou. Pozorujeme ostatn, co se slu v tomto ppad rozumt slovem larva v nejirm smyslu. Akoli nsiln zpsob nhlho vtlen bv pravideln dlem larev ve vlastnm slova smyslu, praktikuj jej i jin, nikoli tak nzk bytosti neviditelnho svta. Viz ne vet domorodc astrlu.
55

Jsi-li moudr, mil teni, me tchto nkolik dek pokldat za vplod horenho snu; m i prvo pokrit rameny nad odhalenm, kter obsahuj; vyjaduj nco skutenho jen pro ony odvlivce, kte pokouej Boha a vzdoruj prod a do t mry, e si pej zaiva sestoupit do krlovstv smrti a pak se vrtit do pozemskho ivota, kdy se napij ze smrtonosn e uspvajc vody Styxu, smen s tekutmi plameny Flegetonu. Ve svatynch starovk magie za oltem nesmrtelnch boh a ped hierofantovm otcovskm zrakem mohli mgov, oitni posvtnm omvnm a psnm umrtvovnm, tm bez nebezpe uskutenit toto psychurgick dlo. Byla to dokonce posledn zkouka zasvcen do Isidinch mystri, jaksi smrt, po n nsledovalo zzran zmrtvchvstn, a kdo v n obstl, nazval se ped lidem: ten, kter ije, akoli zemel. To byl tak tajupln smysl, kter byl v Indii pikldn titulu dvida ili dvakrt zrozen. Avak kolik zruk bylo shrnuto okolo neofyta! asto nekrel sm, nbr njak uitel provzel a vedl tohoto Telemacha tajemstv na jeho pouti po chmurnch bezch. Pak sedm zkuench mg1 tvoilo sympatick etz okolo tla neptomnho neofyta a mohli v kadm okamiku, jakmile se ohlsilo nebezpe, svm silm pivst dui opt do ivota. Ohnivho draka, kter ste brnu zhrobnch svt, evokovali mysln; dovedli zmrnit nraz jeho piblen a jeho straliv laskn. U larev, kter se jasnovidnmu zraku zdaj svtlkovat, kdy je zachvt rujnost blzkho vtlen, bylo pihleno k tomu, aby byly rozptleny tyto kodliv shluky pomoc nstroj, zhotovench podle rit.2 Ostatn, zahaleno v irok, natikrt sloen lnn pl, odpovalo strnul tlo ve stavu blahodrnho osamocen; v dnm ppad nebylo vydno v nebezpe uchvcen nebo posednut.3 Lze si zajist domyslit, e po tchto, ostatn mlo vbnch obrazech nevyslovme onu formuli sezam, kter zjednv pstup do astrlnho svta. Domnvme se, e jsme o tom povdli dost. Musme se omezit na to, e se mimochodem zmnme o existenci upra a vlkodlaka, dvou zvltnch tvar magick bilokace i uvolnn astrlnho tla. Toto studium nle vlastn do 13. a 14. kapitoly, nadepsanch Smrt a jej tajemstv a Magie pemn. Zbv nm dotknout se jet jinch tajemstv, kter lze spe zaadit do tto kapitoly. Samota plod vechny pzraky a ptel pzrak vyhledvaj samotu. Ti, kdo se uzavraj do klter ze zt k svmu blinmu, jsou posluni onoho zkladnho sobectv (odlesku nachaa), je Indov oznauj jmnem tanha.4 To je princip veho poblouznn a v zvrcenosti a jeho koncem je zahynut. V mn astch ppadech byl poet adept tvocch magick etz zven na dvanct. Pro sedm a dvanct? A kdy radji dvanct ne sedm? Ponechvme samotnmu badateli, aby rozeil tento snadn problm. Symbolick vznam planetrn sedmiky a zvetnkov dvanctky ili malho a velkho cyklu tm ani nenechaj mysl bloudit v tchto oemetnch domnnkch. 2 N ptel, Lev Sorg, president tribunlu v Pondichry nm pivezl posvcen nstroj,jeho v Tibetu uvaj k rozptlen kodlivch shluk zpornho svta. Tato dka (viz vyobrazen ze str. 101) z cizelovan mdi pedstavuje k velikmu asu rozlutitele tohoto pentaklu cel hieroglyfick soubor odhalujc i nauku o astrlnch fantomech i zpsob jejich rozptylovn. Podrobn vylme jej symbolick tvar a okultn vznam. Pan Augustin Chaboseau, velmi znamenit indolog peliv zkoumal tento vzcn pedmt, velmi posvtn, jak se zd, v och tibetskch kn, kte jej nazvaj pur-bu. Uvaj ho k exorcismu a k zahnn zlch duch. Tento liturgick nstroj byl zajist pvodn ukraden v nkterm tibetskm kltee, nebo lmov zasvcenci mu pisuzuj tak vzneen vznam e by pouhou mylenku na darovn nebo prodn njakmu nezasvcenci odmtli jako svatokrde. Chaboseauovi se r. 1592 podailo v etnch sbrkch, kter v t dob studoval, objevit pouze jeden pur-bu, avak n byl, jak ns ujistil, krsnj a podivuhodnji zpracovn. 3 Slavn Apollnv pl nebyl nim jinm. Tento mystick pkrov byl zachovn jako symbol v ritulu zednskho zasvcen. 4 Tanha spov vlastn v zni po individuln, osamocen existenci; z n pochz zboovn sebe sama.
56
1

I bl mg vyhledv dobrovoln samotu, avak proto aby j tm spe unikl. To ve m vzhled paradoxu, avak jenom zdnliv. Kdy se mg odhodl zpetrhat svtsk pouta, znamen to, e dav je pro nho pout, utvoenou z mnostv, a e se rozhodl t v obcovn svatch ili povznst se v apotheose Ducha a k nejvymu stavu jasnosti a vevdoucnosti v Bohu, kter Indov dobe znaj jako nirvana, jmno na zpad prv tak hanoben jako nepochopen. Odluujeme se od lidstva proto, abychom ili s Bohem nebo s blem; stedn cesta nen. Sta mudrci o samot tak kali, e lovk se v n mocn zoceluje a upevuje na sv bu rovn, nebo kivolak cest; e z n zkrtka vychz duch svtla, nebo duch temnoty. Nic nen pravdivjho. V samot ijeme skuten tv v tv sv karm. Tajemn ovzdu oputnch mst, kter ustavin nasycovn protivnmi vlemi nemohlo neutralizovat, zevednt a jaksi otupt, takov ovzdu je podstatn vnmav pro jakkoliv slovo; nejnepatrnj vle, nejnepatrnj touha se vtiskne do psobiv ltky oru; rozvjej a projevuj se tu s asnou intenzitou. Jsou to potenciln bytosti, plozen den co den podle rozmar mylenky a dost a poslze zptn psobc na ploditele, o em nem tento ani tuen. Nebo jeho zkuenost se nejastji vztahuje pouze k obyejnmu a svtskmu ivotu. A pi spolen existenci, vzjemn vmn fluid, ide, vl, vtiskuj osobnosti vechny zmny svho pohybu, kolsn svho chovn a sv mylenky. Nen nic, a k nejpevnjmu pesvden, co by dech okol poznenhlu nepozmnil. Styk s lidmi nepozorovan brous a uhlazuje ostr hrany nejhranatjch individualit. V samot vak lovk nepodlh dnmu pmmu vlivu vnjku; jeho vlastn mylenka, stle se ovjejc kolem sebe sam, tu prodlv se zalbenm a obr se v radostnm opojen. Samot nezlomn utvrzuje svj chod ve smru, jm se nesou jeho mozkov nvyky. Z tchto vah se d odvodit vrok, e toti naprost osamocen, kter zoceluje charakter, neroziuje inteligenci; vyrstme tu v lidi nepoddajn, ale t nenapraviteln. Rabnsk legenda nm l larvy jako dtky samoty praotce Adama, sncho o pravzorn en, dve ne Hospodin rozdvojil prvnho lovka, aby stvoil Evu. Non mry (efialti) byly dkazem a tvarem tchto zmatench dost. Doufme, e ten rozum. Paracelsus zase u, e tyto druhy fantom se plod v hojnosti, kdykoli nechme na slunci suit poluc potsnn atstvo. Jeho kola v tto vci jen reprodukuje mnn starch hierofant. Nboensk zkon vslovn zakazoval eckmu lidu vyvovat u plamene krbu prdlo potsnn semenem nebo menstruan krv.1 Bylo by nesprvn se domnvat, e tyto zkazy byly dtinsk, tato opaten zbyten; krev je tajupln tekutina, pekypuje ivotem plnm, rozpnavm a vdy hotovm vzt na sebe vechny mysliteln tvary, jakmile rozlijeme jeho nositele. Jatky a amfiteatry se dnes staly semenitm bezejmennch larev; nepejeme skeptikm, aby otrvili svoje individuln ovzdu navtvovnm tchto mst, zcela zhnusench krvavmi fantomy; kolik ppad lenstv a padoucnice nem jin pvod. Sunt ephemeri et maxime mortales. Constant re coagulato in vapore sanguinis vel spermatis, et quasi bulla, qu si ferro frangatur, perit anima imperfecta lemurum. Qurunt simplices se credulos. Timidi sunt st fugitivi sicut aves coeli et semper mori reformidant, quia bulla ris est vita eorum, et statu facile corrumpitur. (Paracelsus, kterho cituje Eliphas Lvi v knize La Clef des grands mystres, str. 386.)

Lemures gignuntur per deperditiones aesticas spermatis et sanguinis menstrualis.


57

PUR BU, dv tibetsk kop, jimi lmov ni larvy a zahnj zl duchy. Idea je inteligenci tm, m je krev tlu; vniv mylenky plod rovn nadbytek pzrak. Rozkonick mylenky fantomy chlpnosti, nepiznan zt zvisti zpsobuj prudk posednut a jit rnu zvistivch srdc, len dosti pchy plod larvy vnukajc vn nenasytnou marnivost a jin neesti. To jsou vniv a mylenkov larvy, kter se nerod ve vnjm nimbu jako jejich sourozenci hmotnjho pvodu, nbr vnikaj do sam duevn ltky. Tato je pak zpravidla do jist mry vyvrhne a tm je ene zpt do individulnho fluidickho ovzdu. Avak due neme nkdy vechny odstranit, jsou-li plozeny kadodenn a v nadbytku; tu se nezdrav produkty smuj na jedn stran s ltkou siderlnho tla a na druh stran s ltkou sam due, kterou znepokojuj, otupuj a poslze pozmuj. V kapitole VI. (Smrt a jej tajemstv) uvidme, jak se stvaj muiteli due pi jejm odchodu z pozemskho ivota, dve ne pro ni zanou muka druh smrti. V tomto okamiku se jedn pouze o larvy vyvjejc se v nimbu i okultnm ovzdu kadho individua, a jsou jakkoli povahy a jakhokoli pvodu. Vechny nejsou stejn vraedn, avak vechny jsou kodliv tm, e potlauj svobodu lovka a omezuj jeho voln a psob potenciality; jejich nejobyejnj zptn psoben na jejich ploditele se jev ve zvyku, tomto tvaru veho druhu otroctv, kter umrtvuje vce, ne se domnvme. Ppady, v nich se zvyk zvrh v obsednut, prozrazuj tm najisto tyranii larev pvodu tlesnho, citovho nebo mylenkovho. Tyto rzn obick stvry jsou osudnm dsledkem a spravedlivm trestem vech onani, tlesnch, duevnch i mylenkovch. Tyto shluky astrlnho svtla ij, avak pouze na traty onoho bezbonka, kter je zplodil a kter je mus ivit - jak zcela sprvn poznamenv Eliphas Lvi - vekerou mzou svho srdce a vekerou ltkou svho mozku. Nemilosrdn jej obsednou, trp a vampyrizuj. A hled-li v knihch tradicionln moudrosti nsiln prostedek, aby se jich zbavil, je to zase, bda, jedin na jeho et a nebezpe; tak zk souvislost jej poj k tmto dtem jeho lenstv, e me snadno, rozptyluje je, sebe sama zranit. Pojednvajce o vlkodlacch, pojednme t o tchto odraznch a vzjemnch incch, o jejich skutenost nen ani teba se pt. Mdia jsou vtinou neduiv uboci, kte nevdomky uvykli opravdov mozkov onanii a kte krej ivotem doprovzeni, obsednuti, ba asto i zaiva porni tmito larvami. Tyto larvy se zhuuj jen tm, e je vysiluj, protoe prv z nich erpaj tvrlivou ltku, kterou potebuj, aby se zpedmtnily a staly pstupn smyslm. Jsou to prav a jedin dmoni, nebo i ti duchov, kte zapadli nejhloubji do hlubin zvrhlosti, nejsou docela patn, kdeto tyto larvy, liv kraboky byt, nesouvisl rouhn veobecnmu ivotu, jsou nesmrn kodliv a postrdaj vdom. Bylo tedy ppustn, kdy se v nich spatoval neurit projev on odtaitosti, kterou nazvme blem nebo Satanem. Tvoce takka uprsk pvsky lovka, jeho siderln ovzdu napluj, ij z jeho ivota, a zdnliv inteligence, kterou ve velmi dkch ppadech projevuj, ostatn je a me bt jenom matnm odleskem jeho mylenky.

58

Larvy, v nich kabalist spatuj pouze slupky, przdn skopky (cortices, klifoth twpylk), nesmme smovat s duchovnmi bytostmi vce mn zatemnlmi ve hmot, kter let, strhovny a zmtny plodistvmi proudy nich , nerostn, rostlinn a ivoin. Jako plan zhutniny svtla (oboth twbwa) jsou larvy ve vlastnm smyslu ltkami, kter postrdaj individuln byt. Jsouce pivnky jako dubov jmel,1 existuj pouze prostednictvm jinho; schz-li jim nhodou tento bytostn podklad,2 vracej se v nicotu, jsouce jejmi projevy, jaksi andly, vykupiteli. Zavuj se jako pijavice, ba zakusuj se do siderality skuten bytosti, iv se j, saj z n svj vypjen ivot a svou schopnost pomjejcho zpedmtnn; a protoe postrdaj podstatn, jim vlastn typ, rodov vzor, podle nho by si vytvely tvar, zhuuj se podle siderln ablony bytosti, stvajce se takto jejmi ivmi odlesky, lemurskmi pvsky, tajemnmi peludy. Larva ve vaem ovzdu je pro vs fantomem zcela nejasnho dvojence, avak tento dvojnk vs fyzicky vysiluje a vyerpv, morln vs poruuje a kaz, oslabuje a otupuje vs intelektuln. Je pro vs bakou, kter zn po va ivouc ltce, hrmou, kter je stle nastavena pyji vaeho intelektu, vnmavost, kter ustavin dycht po ivotaschopnch slovech vaeho ducha, aby si je, komolc je, osvojila. Pohlcovac potencialita, kterou tak mocn vyvjej larvy, nle merkuriln, zporn ltce (obu), kter je nositelkou a ony jejmi shluky. asnete nad touto anomli, nad problmem, kter fyziologov dosud nedovedou rozlutit; mme toti na mysli relativn nekodnost naduvan souloe v porovnn s rychlou fyzickou i duevn zkzou, do n upadaj ti, kdo se oddvaj samotskm hchm. A co ci o hojnm rozen tchto chorob, tak prudkch a vysilujcch, o tchto dtskch bytch, kter za nkolik msc pivdj do hrobu i nejsilnjho mue a enu nejlep tlesn konstituce, jsou-li v samovazb? Opt tajemstv odlouenosti. Vechny tyto bytosti jsou obtmi vpdu nebo bezdnho plozen larev v jejich fluidickm ovzdu. Larvy jsou mikroby, bacily a vnky neviditelna - a my bychom byli naklonni vit (kdyby jim neschzela bytost a vlastn tvar), e se vtluj, aby byly ivoucmi duemi tchto nevaitelnch legion zkzy. Larvy je mono povaovat za smrtonosn initele, za mocnosti rozkladu, vytryskl z herebu,3 nebo jet obecnji za iitele nachaa. Soupece s touto hrznou bytost nestlosti, sdlej jej obojetnou iluzorn, a pece skutenou povahu,4 lece uprosted mezi vdomm a nevdomm, kolsajce a zmtajce se mezi bytm a nebytm. Zl samot - arodj - plod tedy houfn s opovlivost svho nerozumu a podle svch vnivch vznt tyto uprsk pivnky, larvy, osudn odsouzen k tomu, aby jimi rozhlodn zemel. Dobr samot - mg - kter operuje v plnm vdom svho intelektu a v pln svobod sv vle, metodicky vytv potenciln bytosti, stle dobroinn a mnohdy i vdom a inteligentn. Kad mylenka je du, prav Mejnour v Zanonim.5 Ostatn uvidme, jak se takov zplodina
1 2

Pirovnn nen podobnost; dubov jmel, jakkoli je pivnk, m vlastn tvar a vlastn jsoucnost. Larvy mohou mnit individuln ovzdu, nikdy vak - zdrazuji - nemohou t. vlastn existenc. 3 Tou-li ten hloubji poznat tyto teorie, nech nahldne do 8. a 13. kap. tto knihy a do 1. a 2. kap. Problmu zla. Pak si bude moci uinit pedstavu o nachau, a u v nm chceme spatovat dualistickho tvrho psobce zla, i tvern nstroj individulnch vron a zpedmtnn. Pochop, jak pbuzenstv spojuje Kaina 3yq, princip asu, s tajemnm herebem brj, initelem individulnch rozset a hromadnch ucelen, herebem, jen se zd bt napaenm ramenem a svrajc rukou Mutha (tWm), drtc, hltav bytosti, jej prozetelnostn lohou je pevdt rznost v jednotu, pemovat obvod kruhu ve sted, z nho vychz polomr, jm byl opsn, a konen niit odlinosti smyslm patrn hmoty, aby vechny jej jednotliv zpsoby obrtila v stejnorodost veobecn a neodlin ltky. A prv tato prozetelnostn loha Mutha vnukla autorm Zoharu vzneenou mylenku, e smrt je polibkem bom (aramejsk twm moth = smrt) pozn. O. G. 4 Nacha vlastn neexistuje, a pece je zdrojem a koenem hmotn existence. 5 Zanoni, svazek II., str. 69.
59

naich volnch projev me stt zcela uritou bytost, splynuv s elementlem.1 Mg je pravm stvoitelem v mezch svoj inn oblasti, protoe tvo a , tak jako nejvy Bytost, vrony svho slova, inn mocnosti lsky, vdy nebo svtla. Nkte mystikov nazvali tyto mocnosti andly dolnho nebe. Je teba zde doznat, e i arodj, kter s perverzitou spojuje i jistou slu inteligence a vle, me podobn evokovat skuten bytosti, opravdov dmony. Tyto bytosti, dobroinn i zloinn, tvo zvltn tdu 2, a jsou vlastn odlin od larev ve vlastnm smyslu. Larvy zplozen slepm pudem nebo nezzenou vn nemaj bytoslovnou stlost; avak bytosti, vytvoen svobodnou inteligenc a rozmyslnou vl, maj duevn ltku, dobrou nebo zlou, a jsou schopny vst vlastn ivot, spojive se s elementlem. V irm smyslu asto okultist nazvaj larvami vechny lemursk ltky, je nemaj zcela jasn vdom a zcela zejmou osobnost. Povzme mimochodem nco o zjevench vbec. Kdy se lemurov zhust ve fantomy, boj se hrotu me a prchaj ped kadm ostrm pedmtem, kter je schopen prorazit jejich fluidick shluk a zniit je tm, e vysaje jejich ivotnost (vzpomeme, co bylo eeno ve o astrlnm tle). Zda tehdy lemurov pln zhynou, i pouze ztrcej se svm pomjejcm tlem prostedek k projevovn, to zatm nen teba vysvtlovat. Ale a je tomu jakkoli, je mono ci, e kad fantom, a pochz a pichz odkudkoli, okamit miz, jakmile jej pronikne kovov hrot.3 Rozptlen bv mnohdy, jako nap. v Cideville, ohleno elektrickm kazem, jiskrou, provzenou jakousi atmosfrickou poruchou. Nerozptl-li se pzrak zasaen hrotem, je vidina pouhou halucinac, toto kritrium skutenosti fantomu je zcela spolehliv. Ale zstame u larev, ve vlastnm slova smyslu; nemaj, upozorujeme na to, rodov typ a tud tvar, kter by jim byl vlastn. Prv tak je sprvn, e se utvej pesn podle vzoru individu, kter stra,4 ba dokonce s nedostinou hbitost mn svoje obrysy podle promnliv podoby mylenek.

V tto vci se ob koly, zpadn i vchodn, dogmaticky pln shoduj. Tibetsk zasvcenec, KutHumi, Sinettv mystick dopisovatel, napsal tomuto dlouh a dleit list, jej markz Saint-Yves peloil ve svm dle: Mission des Juifs. Vyjmme z nho tyto pozoruhodn dky: Kad lidsk mylenka ve svm neviditelnm vvoji pechz v lc, jeho rubem je fyzick d, a stv se innou bytost, sdruujc, sjednocujc se se zvltnm prvkem, tj. s jednou z polointeligentnch sil krlovstv ivota. Tato mylenka ije jako inn inteligence, jako tvar nadan duchem, po jistou krat nebo del dobu, kter je mrn intenzit mozkov innosti, kter ji zplodila. Dobr mylenka tedy trv jako inn a dobroinn mocnost, zl mylenka jako moc dmonick a zloinn. lovk tud ustavin zaliduje svou drhu v prostoru sob podobnm svtem, naplnnm vrony svch fantazi, svch tueb a vn. Avak toto neviditeln prosted lovka za.se reaguje pi pouhm styku na kad nervov a senzitivn organismus podle pomru sv silojevn intenzity. To je to, co buddhist nazvaj amabda, Indov karman. Adept vytv tyto formy vdom, ostatn je tvo jenom nahodile. (La Mission des Juifs, str. 111.) 2 Tdu oivench mylenek (koncepc). 3 Nezapomnejme, e zashneme-li njakm hrotem zhutn astrln tlo mdia nebo mga ve stavu bilokace, vydvme se v nebezpe, e spchme vradu (Temple de Satan, str. 402-404 a kap.14 tohoto svazku). 4 Jezuita Pavel Saufidius, kter psal o mravech a obyejch Japonc, vyprv velmi pozoruhodn pbh: Hlouek poutnk se ubral jednoho dne pout a tu spatil, jak jde proti nim tlupa straidel, jejich poet se rovnal potu poutnk a je krela stejnm krokem. Straidla zpotku nestvrn a podobn larvm na sebe vzala podobu lidskch tl. Ji se setkala s poutnky a vmsila se mezi n, prochzejce tie Jejich adami kdy tu Japonci spatili, e jsou zdvojeni; kad fantom se toti stal dokonalm obrazem a jakoby odleskem kadho poutnka. Japonci podeni upadli na tv a bonz, kter je vedl, se za n poal modlit, velmi krout tlem a kie. Kdy se poutnci zdvihli, fantomy zmizely a tlupa mohla dle voln pokraovat ve sv cest. Tento kaz o nm nepochybujeme, projevuje dvoj povahu zrcadlen a nhl projekce astrlnch larev, co bylo zpsobeno horkem ovzdu a fanatickm vyslenm poutnk.
60

Mohou zmnit fluidick ovzdu? Mohou se odtrhnout od jedn bytosti, aby obsedly druhou? Okamit promna tvaru odpovd prv jejich opi povaze, kter ihned pejm podobu jejich novho otce a ivitele. Chtjce se zhustit a pijmout viditelnou podobu, vypjuj si od poslednho potebnou biologickou ltku. Obsedl bytost tu zakou nhl pocit pronikavho chladu, ba dokonce si je vdoma znanho bytku ivotn sly. Tak je tomu v tom ppad, kdy se mdium sna veejn pedvdt astrln fantomy. Jeho vle, zpsobil pozmovat aspekt tchto shluk, dovede, tebae je mlo vycviena, dt jim vechny tvary, kter zachyt ve sv imaginaci. Zpsobit zjeven ruky, nohy, hlavy, podoby zvat, ba i pedmt zcela jinch, jako nbytku, sklenky, kytice, to ve je pro jist mdia pouh hraka. Tato magie pemn se dotk velmi tsn jednak tajemstv lykanthropie, jednak tajemstv palingenese; rozliuje je od nich nepatrn rozdl. Zjevy palingenese a lykanthropie se daj shrnout na promnu ivoinho nebo rostlinnho terickho dvojnka, kdeto pi vytven vnjch tvar srenm larvy nen astrln tlo psobcem, nbr nstrojem; hraje jen lohu prostednka (jak naznauje jeho jmno: tvrliv prostednk) mezi vl mdia a lemurskou bytost, kter tvo fluidick pvsek onoho. Mdi takov sly nen cel pluk. Vtina jich se spokojuje tm, e vypot jistou dvku psychick sly a nasyt j svoji auru, v n se projevuj a prohnj domorodci astrlna (o nich hned promluvme), elementlov a velmi zdka elementrov, kter vb lze vyronn ivotn sly a je tu vchzej do styku se zasedajcmi a rdi obstarvaj fluidick kazy. Pece vak jsou mezi neviditelnmi nkte chytej a mn marnotratn, kte dobe vdouce, kolik nervov sly se spotebuje k takovm hrakm, et mdia, aby nevyerpala pohotov zdlo, v nm se napj jejich smyslnost. Uvaj ho co nejdle, avak ste se naduvn, a aby prodlouili vyraen, bav kruh zevlujcch spiritist nekonenmi sdlenmi, kter zcela obstar (co nejupmnji) ovlivnn vynalzavost prostednka duch ; ona vede pero pcho mdia a rozmnouje pantomimy a bichomluvectv mdia v seancch, je nemaj konce! - Lze si ostatn domyslit, e i neviditeln, pichzejc z vnjku, aby doshli fyzickch ink, neopomenou pout larvy, obvajc zaklnaovu hostinnou auru. Vtina mdi, uvajc pi svm postupu zpedmtnn larvy a evokace elementl (vdom nebo nevdomky), to odbude nepatrnou navou, akoli nkde draze nezaplat takov spolupracovnictv! Jen mlokte - a v tch je mono spatovat nazrav okultisty - uvaj pi svm postupu jen stenho nebo plnho vstupu astrlnho tla; ne by podstoupili otroctv ubohch posedlch, kter jsou larvami zaiva porny, a ne by dokonce volali na pomoc vrtoiv gnie ivl, radji sami pejmaj silojevn nklad a bezprostedn nebezpe pokusu, tebae bhem jeho trvn upadaj do druhho stavu, i dokonce do strnulosti.1 Takto uskuteuj pnosy hmotnch pedmt a do t mry rozpnaj svoji sideralitu, e provdj vechny ubikvitsk kazy, v em zajist vdy vyniknou ern mgov a trpn mdia, kte neuin krok, ani by nevyvolali cel pluk larev a elementl. Mme se zmiovat o onch domnlch mdich, jejich nadn se rovn chytrosti eskamotra? Nelze se mt. dost na pozoru ped tmito podvodnky, tak dobromyslnmi v napodobovn kaz. Mme pipomnat spolenou mnii tolika vynikajcch mdi, kter vydvaj vanc zejmost bezpen prokzanch fakt, msce je bdn s kazy nestydat a mnohdy i sprost simulovanmi? Uinili jsme ji ostatn2 v t vci sv vhrady, kdy jsme nalezli pravou pinu tak astho arlatnstv. Spov v zaryt pe tchto vychlouba, kte, nutce svou sebelsku k tomu, aby zakryla nemoc, v n spatuj sv mistrovstv, ct se dohnni k podvodm a donuceni k tomu, aby dlem dobe, dlem patn nahradili pestvky v innosti onoho psobce, kter je vysiluje a kterho oni nazvaj svou silou. Je skuten zhodno upozornit na to, e schopnost fluidick exteriorizace (uvolnn, vyzen astrlna) u lovka na nynjm stupni vvoje nen normln. Tato schopnost, zcela vjimen, se Tento citt, kter je tu zcela odvodnn, mohl bt tak vyhrazen pro 10. kapitolu, jednajc o hromadnch fantomech. 1 Mnoh mdia i mgov nemohou ani sten vymstit svou slu, ani by neztratili vdom a nejevili pznaky strnulosti; indit faki tomu kaj spt spnkem boh nebo duch. Jin upadaj do tohoto letargickho stavu jen tenkrt, kdy provdj pln promtnut sv siderality. 2 Le Serpent de la Gense, sv. I. (Temple de Satan), str. 121-122. Je teba ovem doznat, e i dobr mdia podvdj nevdomky a s mysl zcela nevinnou. Viz knihu plukov. de Rochase: LExtriorisation de la Motricit, Pa, Chamuel, 1896.
61

vyvj bezdn, nebo se zskv vytrvalm silm. Je-li bezdn, je nutno v n spatovat inek skuten choroby, o n jsme se ji zmnili v pedelm svazku a jej pravdpodobnou pinu a pvod nai teni nyn poznaj. Tto choroby si snan daj ti, kdo j nejsou stieni a kdo ji rdi pedstraj. Na jedno vdom a dobrovoln inn mdium, na deset loajlnch a spolehlivch mdi, kter jsou psn trpn, pipad asi ticet nespolehlivch a chytrk a padest nestoudnch eskamotr. Ostatn nesimulovan kazy zkuen pozorovatel pi troe dobr vle dobe rozpozn. Zkoumajce v tto kapitole arkna samoty, zabvali jsme se zvlt pekvapujc povahou fluidickch larev, neblahch druek kadho nespoleenskho a fanatickho lovka, kter si umnil t v samot. Kesan prvnch stolet oznauj jednohlasn Thebaidu jako legendrn vlast zjeven a pelud; a slavn rytina, v n Jakub Callot zobrazil Pokuen sv. Antonna, by byla vhodnm protjkem malebn a bohuel dosti vzcn rytiny Sabat arodjv, kterou Petr de Lancre ilustroval II. vydn sv knihy: Tableau de lInconstance des Mauvais anges (Pa, Buon, 1613). Larvy jsou pedevm straidla samoty. Avak v astrlnu se hem i jin odrdy duchovnch nebo liduchovnch bytost, kter jsou schopny projevit se pechodn zde na zemi pomoc mdia. Jedny jsou, abych tak ekl, domorodci astrlna, druh tu pebvaj jen pechodn. Nkter se tu objevuj pouze vjimen jako misioni nebo jako vyslanci. O kadch pojednme na svm mst. Pece se nm vak nyn nezd nevhodn, podat jejich hrnn roztdn. Nejdleitj z domorodc astrlna1 jsou: 1. Bludn peludy (odlesky), 2. elementlov, 3. elementrov, 4. stny, 5. zl dmoni. Do tto tdy je mono zaadit t ivouc vtvory lidsk inteligence a lidsk vle, tj. oiven mylenky, pak vtinu hromadnch mocnost a theurgick vldce (falen bohy). Pechodnmi nvtvnky astrlna jsou lidsk due, lze-li to tak ci, dychtc po vtlen, a pak ony bytosti, je se objevuj v tto oblasti prody za elem uritho posln; jsou to due oslaven a nebet andl. I. Bludn peludy Apokryf Zoroastrovch vteb pje o poskakujcm a tvrlivm ohni, o ohni plnm obraz, ozvn a svtla, je pekypuje, z, mluv a svinuje se.2 To je jist astrln fluidum nevyerpateln v bludnch peludech. Nen ani jedin bytost, kter ji ila, ani jedin udlost, kter se kdysi udla, ani jedin ve, kter vyslala blesk do duevn oblasti, aby nezanechala skutenou stopu, siln odlesk, obraz, ozvnu v tomto nekonenm svdeckm skladiti o minulosti, v tomto pohyblivm zrcadle, v nm se ohnivmi rysy zarvaj obrysy bytost a vc ji odraench. To je ona tajemn kniha soudu, o n mluv Psmo, kter se oteve v posledn den, aby kad mohl st ve svm vlastnm, ji uplynulm ivot svoje vtzstv nebo odsouzen. Tato kniha je sice uzavena profnnm zrakm, avak dtkm moudrosti je dovoleno v n listovat po libosti. Bludn peludy, fantomy vc, ba i udlost3 se tu rozvinuj ve zmatenou adu hieroglyf, kter adepti a jasnovidci vdy dovedli evokovat a uspodat. A je velmi
1

Mnme astrlno ve vlastnm smyslu ili ni astrln oblast. Nkte adepti zobecuj vraz astrlno do t mry, e v n zahrnuj i ony tajupln kraje, kde obvaj oitn v nejjemnjm zen svtla slvy. 2 Ignis simulacrum saltatim in re in tumorem extendens; vel etiam ignem infiguratum unde vocem currentem. Vel lumen abundans, radians,streperum, convolutum - - - (Trinum magicum, Francof., 1629; Oracula Chaldorum; Dmones, sacrificia, str. 344.) Srv. F. Patricii Magiam philosophicam (Hamburk, 1593, fol. 44). 3 Co se tk fantom udlost, odvolvme se na velmi pozoruhodnou studii Bulwera Lyttona La Maison hante (Chamuel, 1894); strnky 28-29 popisuj pzrakov obraz zloinu spchanho o cel stolet dve. Bulwer byl velmi obeznal v magickch kazech; jeho popisy vdy pekvapuj pravdivost a silnou emoc.
62

pracn, je-li teba vysvtlit a pevst je do posvtnho textu, v nm se odhaluje minulost, vysvtluje ptomnost a motivuje budoucnost. Tolik o bludnch peludech, pouhch fluidickch, neosobnch a nevdomch odlescch.1 II. Elementlov maj vlastn osobnost, nebo alespo zdn osobnosti. Dl se na etn odrdy, jejich rznotvrnost se vysvtluj rozpory, do nich upadli autoi vzhledem k nim; jedni je l jako zcela nevdom, kdeto druz vychvaluj jejich inteligenci a chytrost. Elementl i elementrn duch2 je, jak jeho jmno ukazuje, domorodcem po vtce, praobyvatelem okultnch ivl. Z tohoto hlediska prv roztdila Paracelsova kola tyto duchy na salamandry i sluebnky ohn, sylfy i gnie vzduchu a bou, undiny i dmony vod a gnmy i mocnosti zemsk, strce jeskyn a zakopanch poklad. Elementlov, je lid znali nebo tuili ve vech dobch, jsou vbornmi herci, kte zastvali nkolik loh; byli po ad mstnmi bostvy (gnii loci pohanskho starovku), fauny, bohy les, rusalkami, divmi mui, vzdunmi duchy a divmi enami stedovku, sktky, otky, hospodky, gnii vchodnch pohdek, nibelungy Rna atd. Prv tolik loh, kolik jich hrli v lidskm vdom; nebo se pizpsobuj tradicm a um vborn mnit vkus, chovn i e. Kad v, v jak pvabnch alegorich symbolizovali rdi rosekrucini (kte znali tyto bytosti a dovedli toho vyut) jejich styky s lovkem a moc, kterou osvobozen adept me nad nimi zskat, kdy si je vychov jako sluebnky. Nememe lpe oznait jejich povahu, ne kdy je definujeme jako zvata neviditelna. Je mon k nim pipojit jako zvltn kategorii zvata v neviditelnu, tj. odtlen zvec due. ele elementl v sob zahrnuje bytosti, a ji schopn i neschopn vzt na sebe hmotn tlo, ponaje nejmn inteligentnmi a nejhrubmi a k nejdvtipnjm, nejlstivjm a nejchytejm. V tomto ohledu nkte znan vynikaj nad mylenkovou rove vych zvat a mohou bt srovnni s lovkem, avak nedostatek mravnho citu, neschopnost rozhodovat o prvu a neprvu je znan pibliuje k zvecm rasm. Nejsou vak neschopni vn, nato oddanosti; podobni slonu a psu, jdou asto ve sv lsce, kterou v nich ta nebo ona bytost asto nevdomky vzbudila, mnohdy a k fanatismu. Mg, kter je ovld a d po sv vli, vykon s jejich pomoc pekvapujc divy, nebo maj v astrlnu, kter je jejich vlastnm prostedm, tm neomezenou moc; protoe vak jsou povahou vrtoiv a panovan, snadno se stvaj nebezpenmi pteli tomu, kdo v nich nedovedl vzbudit bze nebo respekt; jsouce vbornmi sluhy, stvaj se ukrutnmi pny. Tyranizuj neastnka, kter se sklonil pod jejich jho; jsouce posluni, chrn, zahrnuj a obtuj jej svm protivnm ptelstvm; nezkroceni, trestaj jej bez slitovn. Nikdy neodpust pokus vzpoury a jejich pomsta je straliv.
1

Nic nen bludnm peludm tak podobn jako tvary, v nich se zhusta objevuj nkte pechodn elementlov jako rostlinn nebo nerostn due ve stavu odhmotnnm. Snadno si je lze zmst, avak mezi tmito bytostmi, zbavenmi svch pout, a pouhmi bludnmi peludy le cel propast. 2 Nesmme smovat elementrn duchy s pouhmi elementry. Dleit poznmka je zde na mst: V okultismu obvykl nzvoslov kvalifikuje elemently i elementrn duchy jako zvltn tdu neviditelna. - Avak je teba si dobe uvdomit, e vlastn, pesn eeno, kad relativn bytost je ve sv podstat elementrnm duchem. Ani lidsk due ani nebet andl nejsou istmi duchy, jak se obyejn mysl. Jinmi slovy, vechny skuten bytosti vyly z prvku jim podobnho, z ltky vcemn ist. Moj to prav bez obalu, pokud se tk Adama-Evy. Jehova, kraje lovka po jeho pdu, mu mezi jinm oznmil, e se mus napt ivit trpkmi plody hmotn prody: Jimi se bude ivit (dodv Vn) v ustavinm nepokoji svho ducha a do chvle svho nvratu do adamskho prvku tob podobnho a s tebou sourodho; nebo jako jsi z tohoto prvku a jsi jeho duchovnm vronem, tak tak mus bt navrcen do tohoto prvku. (Genese II./l9, peklad Fabre dOliveta.) Doslovn peklad poslednch dvou dek zn: Jakm elementrnm duchem jsi, do takovho duchovnho elementu se mus navrtit. Autorizovan pekladatel pekldaj slovo adama(h) hmda (podstatn Adamv prvek) slovem zem a hafar rpj (elementrn duch) slovem prach a tak dochz k tomuto materialistickmu smyslu hebrejskho textu: ..nebo prach jsi a v prach se navrt. Sdlive mimochodem tyto vci nebudeme nic mnit na slovnku, pijatm od zasvcenc. Je vak nutn, abychom se dohodli na slovech.
63

Jako gniov dc prodn sly se vzpraj, vidouce, jak energie jimi zen ovld a uvd do poroby uenec nebo emeslnk. Velik ztopy, vbuchy taskavch plyn pod zem, netst v laboratoch a v tovrnch lze asto pist jim.1 III. Elementrov Evoluce elementl nedoshla jet stadia lidstv a jedna dleit mystick kola jim vbec upr schopnosti toho nkdy doshnout. Avak elementrov jsou odtlen lidsk individua; - jsou to due zadren svm astrlnm tlem v oblasti planetrn pitalivosti, dosud nevyprotn z pozemskch pout. V tomto stavu trp muka oistce. (Viz kap. VI., Smrt a jej tajemstv). Elementr se me projevit na zemi prostednictvm mdia. Je to vak velmi dk, alespo v spiritistickch sednkch. Fantomy, kter se vydvaj za odtlen lidi, bvaj obyejn oemetn elementlov, nebo larvy dychtc po zpedmtnn. IV. Stny Tyto fantomy, stny, nejsou ne astrln mrtvoly prv se rozkldajc. Tak jsou nazvny pozstatky nebo zbytky elementr, kte prodlali dobu oistce. Kdy nastane druh smrt, vzltne duchovn due - neodluiteln od sv tvoiv mohutnosti - a zanech v okultnm planetrnm ovzdu fluidickou mrtvolu, kter se postupn rozlo; to je stn ve vlastnm smyslu. Tento stn si zachovv jako matn odlesk mechanickou vzpomnku na osobnost, s n byl kdysi spojen, take me, byv oiven duevn silou mdia a ovlivnn vl zaklnae, karikovat nkter obvykl posunky zemelho a vrhat jeho jmnem nkolik slepch zblesk liduevnch. V. Zl dmoni Nejstranj pomocnci, kter me evokovat ern mg, jsou nenapraviteln zkaen a zvrcen due,2 jejich bosk jiskra byla navdy ztracena. T ohniv prvek, kter je oistcem elementrm, se stv peklem tmto dum, kdy ist duch, jejich nebesk manel, se vrtil do sv vy vlasti. Prvnm dsledkem tohoto rozvodu je to, e tmto ztracenm dum je odato ddictv nesmrtelnosti, avak oiveny vl usilujc o zl a havou touhou po ivot, by i pomjejcm, konaj jet dlouhou a neblahou pou. Odvlivec, kter je evokuje, se vydv v nebezpe, e bude pohlcen v jejich temnch vrech; ek jej tud dl, kter kon v hlubinch plnho3 zatracen. Peludy, elementlov, elementrov, stny a dmoni jsou hlavnmi domorodci astrlna, k nim je teba pipojit i rzn bytosti lovkem vytvoen a vyvjejc se na tto rovni. Jsou to: 1. Oiven mylenky,4 o nich jsme ji ve promluvili; 2. hromadn, splynul mocnosti, o jejich innosti a vzniku pojednme podrobn v kap. 10; 3. konen theurgit vldcov, skuten bostva, zplozen a vyvinut ve velikch proudech vry, zbon nadje a lsky, kter jsou svm pvodem jaksi oivenmi mylenkami nikoli samote, nbr celch dav jednomyslnch ve svm tvrm fanatismu. Zhy vak ponou reagovat na vyznavae svho kultu a msce se se sjednocenou du dav, zvrhaj se dost rychle v hromadn, splynul mocnosti. Jen mimochodem pipomnme, e v pozemskm astrlnu jsou ptomny bytosti, kter zde pobvaj pouze pechodn, jako lidsk due, unen proudem generac, nebo vjimen i due Jul. Lermina ve sv Magie pratique velmi dobe poznal tyto vci a dvtipn prozrazuje pomstu elementla: lovk je pro elementla neptel, ponvad je niitel. Ale a se m tak na pozoru; elementl se brn a lovk mus jen s nejvt obezetnost vstupovat do jeho domny. Vci se mst. Ony trp. Sunt lacrimae rerum! Bsnk mluvil pravdu. Viz kap. VI. Magie pratique, str. 205-220. 2 Zl dmoni nejsou absolutn zlmi a v kadm ohledu ukrutnmi a lstivmi, jak si dav pedstavuje bly. Jsou to due, kter jsou ovldny a mueny zastaralmi neestmi a bezuzdnmi vnmi; avak vechny jejich city, jako i jejich skutky nejsou nezbytn zcela patn. 3 Pouze pro nynj evolun periodu; v ptm vvojovm dob (nov manvante theosof) se stanou tito duchovn opozdilci namnoze vdmi nebo alespo pokroilejmi jednotkami nov se vyvjejcho lidstv. Duchovn smrt theosof nebo zatracen katolk je tedy myleno relativn a vztahuje se pouze na jedno, mnoho set milion let trvajc vvojov dob, kter se v porovnn s krtkm lidskm ivotem zd vn. - Pozn. O. G. 4 Majce pojednvat o dosti nov ltce, nenalzme vdy posvcen vrazy, abychom tlumoili to, co jsme poznali. Musme tedy improvizovat. Prosme tene jet jednou, aby nm prominuli tyto nutn barbarismy.
64
1

oslaven a vyslan andl. Jsou to cizinci astrlna na rozdl od jeho domorodc. Zaklnac obady a zpsoby se mn podle povahy neviditeln bytosti, kterou chce mg pivolat a naklonit si. Ceremonil, bohat na ostr protiklady, stav operatra, a zbonho i svatokrdenho, ped obdivuhodn nesrovnal dla; od vbuchu rouhavch slov v horkm vparu prolit krve, a k harmonim svatch hymen, kter se vznej v dmu myrhy, skoice a kadidla. Tchto tajemstv astrlna vyuvaj nanetst ne tak mystikov nejvych kol, jako spe zl samoti, adepti ern magie. Zanedbali jsme ponkud dobrho samote, kter rd zr ve, ne je obcovn s duchy, by i nejslavnjch hierarchi. Dvaje pednost praktikovn extze ped praktikovnm obadn magie, nezdruje se zaklnacmi obady, leda ve svch pokusnch obdobch. Lze ovem uvst slavn vjimky, ale tato cesta je nebezpen. Reintegrace (zdokonalen, oitn) lovka v bosk jednot ji zde na zemi je vym dlem adepttu, ctidost dobrho samote. V em spov reintegrace? Znme dva jej zpsoby: trpnou a innou. Jedna i druh pipout nkolik stup. K prvn lze dojt svatost neboli psnm oitnm duevn bytosti, spojen lskou s istm duchem nebes; ke druh apotheosou svobodn vle neboli uskutennm mystickho pentagramu. Prvn (reintegrace trpn) vyaduje zeknut se vlastnho j, kter se rozplyne bez vhrady jakhokoliv nvratu v boskm j. Psobte nikoli ji sami sebou, nbr Bh psob vmi. A to vloilo apotolu do st slova: A nejsem to ji j, kter iji, je to Kristus, kter ije ve mn. Druh (reintegrace inn) se rovn dokonalmu dobyt nebes, znsilnn nebeskho prvku a jeho hromadnho ducha: Ruachy-Haamajim. Ob na svm vym stupni vrac prvotn dui rajsk stav, blaenost adamy, ist prvek, v nm se odr or ain-sof. Avak trpn reintegrace v sob zahrnuje vzdn se individuln vle a pohrd kadou vdou, kter nen lskou. Blahoslaven chud duchem, nebo jejich je krlovstv nebesk, prav Kristus. inn reintegrace dovoluje v jistch ppadech vykonvat i zde na zemi relativn vemohoucnost, delegaci bosk moci. Vkld do ruky va e, plamenn me Jahve-Elohim. Je to vzet mystickho nebe v dren prvem vboje. Kristus o nm pravil, e je uchvacuj duchov nsil: Violenti rapiunt illud. Nevslovn lska Jee Krista jej vedla k tomu, e si dal jen trpnou reintegraci a zemel na ki v pochybch o Sob samm a o svm Otci: Eli, Eli, lamma sabachtani!1 Odvaha byla pinou, e Moj dal pednost vsadm inn reintegrace; proto tak vykonval na zemi nebeskou vemohoucnost, tmaje pevnou rukou Cherubv ohniv me, a pak vstoupil k Bohu (jako po nm zajist uinil Eli), neposkvrnn polibkem smrti2 a zanechav svmu nrodu jmno Hospodinova nroda a voln vstup do zem Kanaan, z n id nevyli (leda zdnliv) a panuj v n vce ne kdy jindy.3 Trpn reintegrace je snad vce bosk a vce zslun - to je reintegrace svatch a mesi. inn reintegrace je zajist vhodnj a pednostmi bohat; je to reintegrace mg a titn. Na ni jedinou si mohou init nroky lid, kte dosud nedali definitivn sbohem ivotu a radostem tohoto svta a kte v sob jet ct touhu sklzet to, co me bt dobr v jeho iluzch a peludech. ivot vn je tak dlouh! I kdy jsme odhodlni stle stoupat, ani bychom se odchlili od
1

Byl to zajist pouze vkik tla, umdlvajcho hrzou posledn zkouky; avak evokace tohoto poslednho vkiku pochybnosti ns pece jen ds! 2 Ale je to smrt, rozveme-li dobrovoln svoje pouta ve zvolen chvli a na zvolenm mst a vzneseme se, brzdce letem plameny oistce, k slunenmu obydl oslavench du, zatmco tlesn schrnka odpov v jaksi neznm a nepstupn hrobce? ,,Vichni starovc zasvcenci, kte doshli Mojova stupn, pe Saint Yves dAlveydre, zemeli tak, e jejich tlo po sob nezanechalo stopy prv tak, jako tlo Mojovo. A k Pythagorovi, Apollnovi z Tyany a Kristovi se opakuje t tajemn skutenost. (Mission des Juifs, str. 476.) 3 Kanaan 3jnk v nejmaterilnjm smyslu znamen vypotavho, obchodnho lovka. Zem Kanaan modernch id je rok a stoupn nebo klesn valut.
65

cesty vedouc k Otci, nen nm dovoleno uinit zastvku? Bh, kter je tak dobr, jen proto stvoil, i lpe, nechal stvoit1 i v tto padl prod a na tto zemi zkouek - mkkou trvu a pjemn stn iluz... Nen snad dobe chpan a v normlnm rozpt poestnho srdce pijman rozko vcelku jen zpsobem a pizpsobenm vn blaenosti vyvolench v pozemskm a pomjejcm prosted? Jestlie jsme sestoupili na tento dolej svt, nen zcela pirozen a logick, e nae poten, nae uspokojen a nae pozemsk radosti, pimen na padl (tj. mn dokonal) pirozenosti, jsou samy mn dokonal a mn andlsk? Homo sum, ekl Cato, jeden ze svtc stoickho pohanstv, et humani nil a me alienum puto.2 Nelze to ci lpe a sm Pascal, jak se zd, komentoval tato krsn Catonova slova, kdy napsal ve svch Mylenkch, e lovk nen ani andlem, ani zvetem atd. Je pravdpodobn, e Cato i Pascal, kdyby byli bvali zasvceni a kdyby jim bylo bvalo dno volit mezi trpnou reintegrac svatch a innou reintegrac titn, by byli dali pednost posledn jmenovanmu. Ostatn nen to t volba, kdy nkdo tou po kabalistickm krlovstv G A, nebo pouze po poznn zhrob, ani by vak chtl opustit svt a uzavt se do kltera v pravm nebo obraznm smyslu? Jedin inn reintegrace trp relativno. V tom vz zvan pina nebezpenosti klter pro due, kter nejsou odhodlny, aby cele obtovaly sebe i svou vli. Oddaly se trpnmu zpsobu; co bude, zachce-li se jim jt oklikou, budou-li se trochu snait, aby se vrtili? Manel je opust (nebo pi trpnm zpsobu se dvaj ovldat, avak sami neovldaj) a ony upadnou do moci protivnka. Zatracen je koncem jejich zmlkovho povoln. Proto tak nikdy nevhejme peket svtskmi zkoukami povoln mnich a mladch dvek, kter se ct povolny k rozjmavmu ivotu, a nevymlouvejme se, e respektujeme svobodnou vli. Je-li povoln takov dvky opravdov, vyjde vtzn z tchto zkouek, nedotena tmito pekkami; kad vzbuzen nesnz povede jen k novmu utvrzen jejho pvodnho zmru. Jde-li nap. o mlad dvky z vy spolenosti; pokldme za zloin, jestlie jim jejich rodie dovol oblci kltern zvoj, ani by je dve s donucenm uvedli do spolenosti a nikoli pouze na verek nebo na ples. Jestlie se v tchto duch ozve povoln i po tto chylce, jestlie jejich chu k nboenskmu ivotu klade odpor tomuto rozpoutdlu, pak jsou z kovu, kter nelze poruit svtskmi kyselinami, a dn jin alkahest, byt teba onen Paracelsv nebo van Helmontv, dn jin rozpoutdlo, byt seberavj, nic nezme. Jestlie se vak njak pozemsk svtsk kvasidlo skrv v nejtajnjch hlubinch jejich podvdomho j, budou naleptny a nen pochyby, e je elmovsk ros polecht pem alespo zdnliv, i kdy je nebodne skuten. Ale je teba ukonit tuto vloku a vrtit se ke zpsobm reintegrace v tomto ivot. Reintegrovanm (jogn indick ortodoxn mystick koly) nazvme toho, jen me kdykoliv pln ovldnout sv smysly, sv vnj j, aby se v duchu abstrahoval a otvorem svho nadsmyslnho, vnitnho j se pohil do ocenu hromadnho, boskho j, kde nabv vdomosti o dodatench tajemstvch vn prody a bostv. Dvakrt zrozenm (dvida indick mystick koly) nazvme toho, kdo me opustit svoji pozemskou schrnku a v astrlnm tle vejt do astrlnho ocenu, aby erpal rozeen tam skrytch tajemstv. Duchovn, vnitn reintegrace me bt tak nazvna innou extz.Vysln siderlnho tvaru je zvykem nazvat vstup v tle fluidickm. inn extze m dva stupn. Na prvnm adept vnik do prozetelnostn podstaty plodiv prody, kter mu pmo, bez symbol, sdluje svtlo pravdy. Na druhm stupni me vstoupit do styku s istm duchem, kter jej unese do nevyslovitelnho nebe boskch pravzor; v tomto ppad se jedn o pelvn bostva-mylenky, kter se stv myslcm lovenstvm, do adeptovy inteligence psobenm nejvnitnj alchymie, stran a nevysvtlen pemny. Vstup v astrlnm tle se li od inn extze, nebo fyzick tlo je strnul, jsouc udrovno v
1

Fyzick svt, dsledek Adamova pdu, nebyl takto stvoen Jahve-Elohimy. Je mon meditovat o dvou kabalistickch aforismech, kter jsou v tomto ohledu rozhodujc pro toho, kdo je dovede pochopit. Jsou to vatky z dogmat sebranch P. Angelem de Burgonovo, jednm z autor, kter kompiloval uen Pistorius. Peklad tchto hluboce esoternch formul zn: Adamv hch - to je zmrzaen Malkuthu, utrenho ze sefirotskho stromu. Se stromem hchu stvoil Bh asov d. 2 Ver je Terentiv, avak mylenka je Catonova.
66

innosti tm neznatelnou ivotnost, kdeto tlo astrln ili tvrliv prostednk (pohybliv obal duchovn due) se vzn v nesmrnm siderlnm teru i veobecnm svtle a ubraje se kamkoli, je spojen s hmotnm tlem fluidickou pupen rou. To jsem ji vysvtlil. lovk tedy pluje vdom v astrlnm tvaru kamkoli se mu zlb, a sm od sebe nabude vdomosti o vzdlench skutenostech, kter ho mohou zajmat.1 Je tedy mon, aby relativno pochopilo absolutno? Zajist nikoli; jen aby s nm souhlasilo, spojc se s nm... Neobr snad v sob step vypouklho zrcadla cel nebe? Nezpv mohutn hlas celho ocenu v dutin nejnepatrnj lastury, kdy j plo tst, jak prav legenda, aby dostala - byt jen na chvli - jeho nesmrn a hlasn polben? Tak i extze zanechv v extatikov dui (byt to bylo jen okamit) oplodnn nekonena, iv pojem absolutna, neslyn epot zjevujcho se j, kter v sob shrnuje vechna (individuln) jastv, ani by bylo obsaeno v nkterm z nich. Poslit svj individuln ivot v ivot nepodmnnm, nebo st duchovn mzu pmo z istho ducha a ivit se j! To je konen zasvcen, okno dokon oteven do nesmrnosti nadsmyslnho svtla a bosk lsky, nebesk pravdy a typick krsy. Nalzt opt cestu k prvotnmu rji! Mnoz krej podl brny, kter vede na tuto stezku, ani by onu brnu vbec spatili, nebo vidouce ji, nestoj o to, aby zaklepali. Nkter zvdavec snad zaklepe, avak nedovede rozezvuet jej prh trojm mystickm derem; klep jako profnn, a nebude mu oteveno. Kristus pravil: Petite et accipietis; pulsate et aperietur vobis; avak pravil tak: Multi vocati, pauci vero electi. Jak smit tyto dva texty? Ach! to znamen, e asto tluou na brnu ti, kdo nejsou dosud povolni; asto vak ti, kdo jsou povolni, netluou vbec, nebo jet astji tluou patn. Chce-li se tedy stt adeptem, evokuj zjevitele, kter sdl v nejzazm svatostnku kad bytosti; ulo svmu j zbon mlen, aby (bosk) j mohlo promluvit - a tehdy pohrouiv se do nejvt hlubiny sv inteligence, naslouchej slovm veobecnho, neosobnho, toho, co gnostikov nazvaj propast. Ale je teba bt pipraven, a je prv lohou lidskho zasvtitele, aby bdl nad tmto vodem, bez nho by mla propast pro toho, jen by ji evokoval, pouze jedin hlas, straliv, jeho jmno je zvra. Je to velik a vzneen arknum: Nikdo neme dokonat svoje zasvcen jinak, ne pmm zjevenm veobecnho Ducha, jm je hlas, kter mluv v nitru. To je jedin Mistr, nezbytn guru (uitel) nejvych zasvcen. Znme ji rzn zpsoby, jak s nm vejt do styku; vyhledat, pivst ho, nechat ho vejt, oddat se mu, nebo sdlet s nm svrchovanost.2
1

Pklady kter uvd Cornelius Agrippa: teme tedy, e Hermes, Sokrates, Xenokrates, Platon, Plotinos, Herakleides, Pythagoras a Zoroaster bvali obyejn vytren vn svho tla a e takto zskvaj vdomost o mnohch vcech. I v Herodotovi teme, e byl kdysi na ostrov Prokonesu mudec zzranho vdn, jmnem Atheus, a e jeho due vychzela nkdy z tla; po dlouhch cestch se tam vracela moudej ne byla. Plinius vypravuje, e due Harmona Klazomenskho byla zvykl na podobn vychzky, e opustivi tlo putovala sem a tam a pinela takto zdaleka podrobn novinky. A i za naich dn jsou u Nor a Laponc jednotlivci kte opoutj sv tlo na ti dny a pi svm nvratu vyprvj mnoh vci o dalekch zemch. Avak mezitm, co takto cestuj, mus bt hldno jejich tlo. Jinak by se pr do nho nemohli vrtit. (De occulta philosophia, III., 50.) Jak to jsou zvata, pi jejich piblen se mus okultista ve stavu bilokace obvat o svou tlesnou schrnku, ponechvme k rozhodnut tenovu dvtipu. A nezapomn, e Agrippa nm vslovn pikazuje, abychom etli v jeho knize mezi dky: Nech se nikdo na ns nehor, jestlie jsme ukryli pravdu tto vdy ve smsici hdanek a jestlie jsme ji rozptliti po rznch mstech tto knihy. Nebo moudrm jsme ji neukryli, nbr jen zvrcenm a patnm, a uili jsme j takovm slohem, e profnn z n rozhodn nepozn ani zbla, kdeto pro moudrho nebude nesnadn k n dospt. To jsou posledn vty pojednn o Okultn filosofii. 2 Z jinho hlediska roztdili rosekrucini rzn zpsoby extze na tyi kategorie podle jejho rzu a vsledk: 1. Extze hudebn, 2. extze mystick, 3. extze vteck, 4. extze milostn. V dodatku ke III. vydn knihy Na prahu tajemstv jsme komentovali a vysvtlili pijatou tradici o tomto pedmtu.
67

Je znmo, jak dvojsmysln jist dla o vysok vd zastraj tato tajemstv, eho dkazem je, e asto velmi hlubok, zdaj se bt pi prvnm ten knkami hnusn povry. Pod jakm zvojem tedy uili autoi tomuto arknu, jeho mystick svatostnek jsme zde oteveli? Pod jakm zvojem? To je neobyejn podivn. Nebo prv proto se tolik k okultismu oddalo pouhmu a prostmu spiritismu, protoe si spletli vtu: Litera zabj s vtou Duch oivuje. Hierofanti tm jednomysln zaznamenvaj, e je teba evokovat nebesk inteligence, protoe jedin ony jsou s to, aby pouily theosofa o poslednch tajemstvch. Moj na Sinaji, Je Kristus na hoe Olivetsk byli navtveni andly; Sokrates a Plotinos se radili se svm gniem. Paracelsus a jeho dvrn dmon, uzaven v jablku jeho dky; Zanoni a Mejnur tzajc se Adonaje atd. Vechny tyto legendy jsou ve svm nejvym vznamu symbolem toho, co jsme prv poznali. Nechceme poprat monost ani uitenost navzn styk s vymi inteligencemi, s oslavenmi duemi; ale to ve je jenom podrun magie, zasvcen druhho stupn. Na tetm stupni zmiz duchov a zstane jen Duch, zc, neosobn, vrouc ve vnch hlubinch nekonena, kter nen prostorem; rozlvajc boskou lsku, ivot, rozko, svtlo, nadji a krsu; naplujc dui nevyslovitelnou vevdoucnost, kter ji opojuje, ani se j due kdy pesyt. Sobeck osobnost se rozplv, miz, hasne na obzoru konena, kter due opustila. V Bohu, jako i v prod (Boehmov vn prod) je ve krsn, sladk, vzneen a stran jako polibek, pi nm pociujeme konec ivota, tonouce v ivot... Vizte, jak Abrahm-id popisuje dokonn tohoto tajemstv pod symbolem, kter jsme oznaili jako velmi klamav. Tehdy uvid, e jsi dobe uil uplynulch msc, nebo jestlie jsi hledal pravou Hospodinovu moudrost, tvj andl strn, Hospodinv vyvolen, se ped tebou objev a bude mluvit tak sladkmi a ptelskmi slovy, e lidsk e nikdy nedovede vyjdit tuto sladkost.1 Bhem tchto poznmek o extzi jsme se tm stle vzneli v ovzdu, kter je ist ne astrln psmo; nyn je na ase, abychom sestoupili, nebo jet nebylo eeno ve o onom starm arodjnm poustevnkovi a o dsledcch jeho osamocen na rovni jemn hmotnch fluid. Chtjce ukonit tuto kapitolu, musme se jet dotknout nkolika slovy inkub a sukkub. ten se tomu neme divit, nebo tyto pzraky jsou legitimnmi dtmi pohlavn samoty. Je mon zdnliv si zahrvat se zkony prody; avak tomu, kdo ji znsiluje, hroz asto neoekvan odplata, spojen s podivuhodnm pokoenm. Do tohoto pokoen chce nebesk matka, stle shovvav, vloit jaksi spasiteln nauen pro ty, je pokld za schopn polepen, nebo troku rozumu pro lence jet vyliteln. Nejsou snad pyn mezi ctnostnmi a psn mezi hnky? Kolik pouhch smrtelnk, zlkno a zmmeno naivn marnivost, zachovv po cel ivot psnou zdrenlivost a honos se tm, e obelo pohlavn zkon? Autorizovan pekladatel Moje klade do st Stvoitele tato slova: Roste a mnote se, mu se spoj se enou a budou jedno tlo. (Genese II., 24.) Ale co zle mystikm na zdrenlivosti? Tato rada a tyto pedpisy nemohou platit pro n, ist, svat, privilegovan! - A vd tito nadut pvrenci ctnosti, kter je pohorliv, ponvad je abnormln, e zaprajce pohlavn zkon, odprajce si manelskou lsku a vyhbajce se polibkm bytosti z masa a krve jako oni, se vydvaj v poniujc pospolit uvn neviditelna a sebe samy zaslibuj neplodnm objetm pzrak. Jsou zajist ppady, kde naprost zdrenlivost je logicky odvodnna; avak nyn uvidme, na jak nepatrn zlomek se omezuj. Vyjmeme-li ostatn dost ast ppady odumrn smyslovch stroj nsledkem nepouvn, jemu paraleln odpovd zvrhnut jistch mozkovch funkc a jist, alespo sten porucha mravnho citu, nehledme-li k tmto patologickm ppadm vykletn bez chirurga a bez operanho noku, pak je jist, e zbavujce sv srdce a svj cit veho ukojen, nemohou v sob tito pvrenci
1

La sagesse divine dAbraham le Juif, ddie son fils Lamech. Rukopis z XVIII. stol., peloen z nminy (1432), 2 svaz.; sv. II., str. 76. Uveejnive nedvno pod zhlavm Poznmky o extzi zlomek tto kapitoly opsali jsme tuto vtu z Abrahma-ida a domnvali jsme se v n st slova: Hospodinv vyvolenec se objev v tob. Dokonce jsme je podkrtli, tak se nm zdla vznan a hlubok. Nanetst, kdy jsme rukopis ble zkoumali, zjistili jsme, e slovo velmi zbn opsan ns uvedlo v omyl. Je mrzut, e musme zmnit tuto vtu v banlnm smyslu; ale bylo nutno citt opravit, ponvad v pvodnm textu je psno ped tebou.
68

neprosnho celibtu zahladit ani innou citovou lsku ani dost po fyzick rozkoi, a miluj - tito zmaten rozkolnci citu i pocitu - nemajce cle, a tou, nemajce pedmtu. Jejich vnitn slovo se tedy chpe tohoto snaen a dychtn, aby je vyjdilo. A kad slovo je tvrcem. Jako slovo rozkazujc zpedmtuje, co chce, jako slovo dogmatick uskuteuje, co tvrd, tak tak slovo dostiv evokuje a vzbuzuje, po em prahne. Zde odkazujeme tene, abychom se vyhnuli opakovn, na teorii o larvch a oivench mylenkch; nalezne zde vysvtlen zptnho nrazu, kter tyto fantomy zpsobuj ploditeli sv existence. A co plat pro individua, plat i pro hromadn lidstvo a tvr potence spolench vl a rozvinuje se a roste geometrickou adou a v pmm pomru k mnostv bytost, shromdnch pod tm praporem, zaujatch tou ideou a nadench tm idelem. V tom zajist spov sla nejvzneenjch nboenstv i nejvstednjch sekt a i nejmn ctyhodnch spolenost. Shoda arodj tvo sabat v astrlnu; shoda mohamednskho fanatismu tvo rj pro sv vc doslova tak, jak o nm snil Mohamed; shoda jistch mystik poruuje rovnovhu nadsmyslnho svta, vytvejc v nm vry lenstv a nakaliv extze. To je tajemstv mnostv, kter bude alespo sten pedmtem 10. kapitoly (Kolo dn). Le vrame se k inkubm a sukkubm ve vlastnm smyslu, v nich mnoz spatuj pouze vraz starodvn bje, zosobnn a ist bsnick obrazy vci, kter jimi sotva bude: non poluce (mimovoln vtok muskho semene ve spnku). Chtjce si postovat na tuto intimn a o sob dost smnou nepjemnost, kaj pouze, e snili. Avak sta, domnvajce se, e rzn zkosti ve spnku jsou psobeny zlobou fantastickch bytost,1 zhubnch dmon, kte rdi trp a dus spe, tce jej celou svou zlomyslnou nebo chlpnou silou, smovali rdi ideu non poluce s ideou mry. ekov syntetizovali ob idey, zosobive je pod nejasnm nzvem efialtes (fillw = vrhm se na co); latinsk slovo insultor (insulto = ski na co) dokazuje slovozpytn, e tento pojem se nezmnil, kdy peel z ecka do ma. Slovo filthj, kter se pekld slovem mra, m tedy dvoj smysl. Efialtes, prav dobr Petr Le Loyer, je nemoc v lidu rozen a epidemick, a dokld: Domnvm se, e je nco neobyejnho, opravdu nadpirozenho v mskm efialtu.2 Nekrme nad tm lehkovn rameny; mnn tohoto rady pi vrchnm krajskm soudu v Angersu je velmi pozoruhodn. Vimnme si, e prav epidemick a nikoli nakaliv. A co je epidemie? Je to chorobn psobce existujc vn nemocnho, kter nkazu v pesn stanovitelnm a ohraniitelnm psmu a sth stejnou chorobou velik mnostv v nm ijcch bytost. Roziuje se toto nebezpen psmo? Pravme: epidemie pila, je tu, zastavila se tu... B tedy o skutenou, pedmtnou pinu, existujc vn bytost, kter zakouej jej inky. Tm se vracme k tzi o loca infesta otce Thyrea, jeho kniha etnmi pklady dokazuje starou tradicionln ideu straidelnch mst. Mezi tmito zaujmaly vdycky prvn msto kltery. A bylo tomu tak, ponvad jsou v kadm ohledu neobyejn vhodnou pdou pro tvoen a vvin larev vbec a inkub a sukkub zvlt. Crkevn djiny to potvrzuj. Akta arodjnickch proces o tom podvaj oficiln dkaz, opaten prvn sankc. Konen souhlas lidovch tradic by podal, bylo-li by teba, vmluvn doklady. Ostatn cel stedovk - asketick svm fanatismem horen a pochmurn psnosti - il, je-li to tak mono ci, v pravidelnm soulonictv s neviditelnem. Pli bychom si modern fakta? Lkask knihy jimi oplvaj a doktoru Calmeilovi nle, jak se domnvme, zsluha na tom, e uvedl do lkaskho slovnku vraz dost pikantn, toti hysterodemonopathie.3 Z druh strany ns zase nt katolit misioni rovn ujiuj o epidemick a vraedn povaze tto zvltn choroby na nejzazm Vchod,4 v jejch osidlech hynou cel kmeny a kterou
1

Tato dv mnn jsou ponkud vstedn. V prmrnch ppadech vyjaduj ob kus pravdy. Je to t otzka, uvaovan z dvoj strnky. Nae teorie o larvch poskytuje prostedek, jm lze smit oba tyto zdnliv nesmiiteln dohady. 2 I. svazek knihy Histoire des spectres, Pa, Buon, 1605, str. 97. 3 Neobsahuje snad mlky a nevdomky uinn doznn? 4 Gougenot des Mousseaux cituje mimo jin Desjaquesa a Lemaitra jako zvlt obeznmen ve vci
69

domorodci prohlauj za milostn obcovn s duchy. Neb tu o astrln soulo ve spnku nebo v somnambuln krizi, nbr o skuten tlesn obcovn se zhmotnnmi pzraky, nejastji za bdn.1 Za jistch, zcela vjimench podmnek, nepoprme monost spojen lidsk bytosti se zhutnm elementlem2 nebo elementrem, ani monost znsilnn ernm mgem pi vstupu v astrlnm tle... Avak zpsob, jakm se provd takov akt, je teba ponechat pod neproniknutelnm zvojem; kad vklad by byl zloinem. Abychom konen byli hotovi s inkubem a jemu podobnmi pzraky, musme se dotknout nkolika co mon nejobezetnjmi slovy nejtajnjho arkna praktick theurgie, toho, co jist Otcov prvotn crkve hanobili takovmi jmny: tajemstv ohavnosti, propast neesti, potupa svatyn, vn hanba lid i boh, kdeto hierofanti nrod v tom spatovali nebesk obcovn a etz ivota. Slyme nejprve Quantia Auclera, onoho tak paradoxnho a asto tak rozumnho lence, onoho mystickho pohana XVIII. stolet, kter kzal sansculottm3 kult Cerery a Velik Noci: ,,Nen zde msto, abych vm vyprvl., pro se ena me domnvat, e obraz prodnch sil do n vtisknut, pravidelnost jejch d, skromnost, nevinnost a vechny ctnosti, jejich ndhernm tchto neuvitelnch epidemi. Domorodci, kte jsou j zasaeni, umraj po tyech a pti letech selost a marasmem. Tet mision pe: Tm epidemickou chorobu jsme vyptrali v nkterch provincich ny; nazvaj ji chorobou belskou. (Viz Hauts Phnomnes de la Magie, Pa, Plon, 1864, str. 392393.) 1 Co se tk monosti souloe za tchto podmnek, nechceme zavdt choulostiv hovor o nmitkch, kter by v tomto ohledu mohly bt inny. Posta, ekneme-li, e tyto nmitky se rozplynou dky tm, kte vidli a dotkali se zjev, pln nebo sten zhmotnlch, pomjivch i trvanlivch, doclench pomoc jistch mdi. 2 R. P. Sinistrari dAmeno, kapucn a katolick theolog XVII. stolet (1622-1701) velmi vn zkoumal tento problm z dvojho hlediska; z hlediska pozorovanch fakt a theologick nauky. Jeho latinsk dlo, kter zstalo dv st let v rukopisu, bylo peloeno a vydno teprve r. 1875 p vydavatele Liseuxe. Jeho titul je vznan: O dmonstv a zvatech, sukkubech a inkubech, kde se dokazuje, e existuj na zemi bytosti od lovka odlin, kter maj tlo a dui jako on, rod se a umraj jako on, vykoupen Jeem Kristem a schopn spasen neb zavren. (Pa, 1875, Liseux.) Sinistrari popisuje povahu elementrnch duch a jejich styky s lovkem vrazy z hlediska okultn vdy dost pesnmi. Mohlo by se mluvit o jakmsi Paracelsovi, kter se stal mskm prvnm znalcem a kazatelem, ani by cokoli ze svch hermetickch teori odvolal. Inkubov a sukkubov podle nho nejsou pekelnmi dmony. Tito tvorov jsou rozumnmi zvaty, kter jsou vyzbrojena tmi smysly a orgny jako lovk; li se vak od lovka nejen subtilnj povahou svch tl, nbr i ltkou. lovk byl toti utvoen, jak prav Psmo, z nejhrub sti vech ivl, tj. z blta, hust smsi vody a hlny; avak tito tvorov jsou stvoen z nejjemnj hmoty vech ivl nebo jednoho z nich; tak jedni vypadaj jako hlna, druz jako voda, jin jako vzduch nebo ohe. (Str. 79.) Otec Sinistrari dokld dle: Pipustme tak, e tyto bytosti se rod a umraj, e se dl na samce i samice, e maj smysly a vn jako lovk, e jejich tlo se iv a roste; avak nicmn jejich viva nesm bt tak hrub jako viva, kterou potebuje lidsk tlo, nbr deliktn a parnat, ohniv vyzaujc ze veho co v prod oplv prchavmi tlsky atd. (Str. 83.) V dob kdy Otec dAmeno psal toto pojednn, uveejnil abb de Villars sv dlo Comte de Gabalis (1680) kter pojednv rovn o elementrnch bytostech a jejich stycch s lovkem. Avak abb de Villars vykldaje doslova alegorie kabalist (viz Na prahu tajemstv, 3. vyd., str. 214-218), piznv elementlu pouze smrtelnou dui a vyluuje jej z kesanskho vykoupen, ledae by jej lidsk bytost opanho pohlav uinila nesmrtelnm, spojujc se s nm poutem lsky. Oba svazky jsou psny pvabnm slohem a jsou velmi vzcn. Viz rovn mnn Fr. Hdelina (pozdji abb dAubignac), kter uveejnil asi 50 let ped otcem dAmeno velmi pikantn knihu, v n zastv tzi, kter je jaksi opakem tze dAmenovy: Des satyres brutes, monstres et dmons, contre lopinion de ceux, qui ont estim les Satyres estre une espce dhommes distincts et separez des Adamicques. (Pa, Buon, 1627.) - Vydavatel Liseux vydal znova tuto nevedn knihu. 3 Tzv. bezkalhotnci, tj. stoupenci lzovldy v Pai za prvn francouzsk revoluce, poslze lenov sdruen jakobn. Pozn. O. G.
70

obrazem je jej postava; jej chze a jej tv, se mohou zalbit njak vy inteligenci a vzntit v n touhu se s n spojit a uvat j; proto sv. Pavel pedepsal, aby vechny eny byly ve chrmech zahaleny zvojem, obvaje se, aby jejich krsa nezpsobila roztrky mezi vymi inteligencemi, kter asistuj pi svatch mystrich. St pochopte; jak se mohou bohov zamilovat do smrteln krsy eny a touit po znamench, je intelektuln krsa vtiskuje zevnjmu tvaru; neznte lsku! A tm mn, jak se me bohyn pizpsobit pevnmu tlu a touit po tom, aby pijala do svho klna symbol sil a ctnost heroa nebo statnho uence.1 Uvdjce tyto zmotan Auclerovy dky, nechceme je vykldat ani se pokouet o ospravedlnn idey, kterou hlsaj. Kdy jsme toto ekli, je teba se jet zmnit o svatebn a posvtn komnat na vrcholku devt z v, ovldajcch severn hradbu Babylonu? V n odpovala v uritch nocch ena, kterou vyvolili mgov pro manelsk objet boha Bla. Tento obad byl spolen vem nrodm pohanskho starovku. Skeptikov, kte jsou vdy hotovi podat povrchn a pikantn vysvtlen obyej, jejich dosah ani netu, neopomenou se pi tto pleitosti vytasit s anekdotou o Pavln, stydliv a cudn matron, kterou Anubisovi kn2 prodali proputnci Mundovi, a tvrdili, e se tyto vci dly na vech mstech jako v m a ve vech dobch jako za Tiberia, a e sluhov bo velmi rdi hrli v takovch ppadech lohu boha.3 Avak ze zjitn nhodnho podvodu nelze soudit na ustavinou a vudyptomnou albu; to by znamenalo rozumovat nerozumn. Existovaly podobn obady ve vtin starovkch svatyn, i neexistovaly?4 A jak byl vlastn nzor starovkch mystri? emu se halo pneumatick stav vyvolench v devt noci eleusinskch mystri? V em vlastn spovala teletie i extatick vzet boh z Hadu? A co nazvaj nkte kabalist polibkem ohnivho hada? Co rozumli v obadn magii slovem ekina hnykv, skutenou ptomnost bostv? O jakm arknu se konen zmiuje Moj v VI. kapitole Genese:
tbf yk 2dah twnb ta 2yhlah ynb waryw wrxb rva lkm 2yvn 2hl wxqyw hnh

Jak pozitivn vznam je teba pikldat, nehled k vznamu hieroglyfickmu, tomuto II. veri, jej Fabre dOlivet pekld takto: I vidli synov bo tyto dcery Adamovy, e byly dobr, i brali sob tlesn manelky ze vech, kter si nejvce oblbili.5 Prozatm nm mus postait, e jsme k tmto pehybm hada obrtili pozornost odvnch duch, nenavnch badatel, kter bze ped sudkem svta neotupila tak, aby nestupn poprali ji pedem. Ti se neboj, e se vydvaj v nebezpe velk klatby posmchu, kterou lid sth badn v tchto dsnch arknech. Zkrtka, abychom se pli nevraceli k teorim, kter jsme v tto kapitole vykldali ji dost dlouho, ani k hlavnm principm, z nich si kad me odvodit podrobn dsledky a zvltn pizpsoben vzhledem k problmu efialta, ekneme konce, e zpravidla musme v sukkubech a inkubech spatovat larvy rozmailosti, kter v hojnosti vznikaj vude tam, kde se lid nechvaj inout po ikm ploe svch chlpnch sn, kter v nich vzbuzuje nucen celibt. Psn celibt je zneuctnm matky prody. Vechny bytosti se toti projevuj na smyslov rovni padku dvojpohlavn a lze je navrtit do jejich bytostn plnosti a uvst postupn do pln jednoty jedin vyrovnnm doplujcch se elektin, uzavenm proudu, kter obh od jednoho plu ke druhmu. Kad zajist pozoruje, e nemluvme pouze ve smyslu fyzickm, nbr tak, a to zvlt, ve smyslu morlnm a intelektulnm. To prv lpe pochopme teprve v pt kapitole, kde
1 2

La Thricie, seule voie des sciences divines et humaines, str. 192-1.93, 285-286. Podrobn jsme tento pbh vyprvli v I. dlu knihy Had Genese (Chrm Satanv, str. 75-77 orig.) 3 B o otzku faktickou a nikoliv o problm mravnho nebo knskho prva. Proto tak nebudeme zastvat tzi obrnc starch as, kte jsou ochotni ve, co v posvtnm starovku odporuje souasnmu duchu, vysvtlovat poruenm obad a padkem mystri. Je ostatn nade v pochybnost jist, e doby dvno minul v porovnn s dobou dnen jev zvratn rozdl co do zpsobu, jakm byla pojmna spravedlnost a nespravedlnost a zejmna mravnost a nemravnost. 4 Langue hbr. rest., dl II., str. 177. 5 Langue hbr. rest., sv. II., str. 177.
71

vykldme nikm netuen zkon dvoj a tver polarizace lidskho androgyna. Tak zn pravidlo. - Vizme vjimku! Pouze ve dvou ppadech se me mu nebo ena logicky odlouit, a to: 1. Chce-li zskat jistou magickou schopnost, jak hodlme ostatn podrobn vylit. 2. Pi praktikovn zvltn mystiky, pln zaprn a stlho odkn, k n intenzivn smuj ti, kter nezvratn povoln peduruje k ivotu nbonmu v klnu nkterho kltera tzv. rozjmavch d. Nehled k tmto dvma vjimenm ppadm, nelze pohlavn osamlost nijak omluvit, a trvli pli dlouho, hroz, jak znmo, jejm pvrencm byt nebo posedlost. ekli jsme, e bytosti, kter tvo ivouc vesmr, jsou jako on androgyny; projevuj se ve dvojici v podob vyrovnanch protiv. Mohou se tvoit a rozplozovat v ase i prostoru jen pomoc dvoj polarity a pomoc rozkolu dvou pirozenost, jejich neptelstv je jenom zdnliv, nebo ply se stav vzjemn proti sob jen proto, aby byly spojeny. Przdnota vol po plnosti a plnost vyhledv przdnotu. A tyto dva doplujc se leny velikho arkna ivota maj svj vznam a svj podstatn dvod jedin v zkon svho vzjemnho proniknut; osamoceny, nejsou a nemohou bt nim jinm ne neplodnm silm, rozvratem, nepodkem. m by byl bosk otec bez nebesk matky? m by byl IOD bez HE? Sm Bh se projevuje pouze skrze svou vnou cho, plodc produ, jej lohou je, aby poskytovala principm, Bohem uvanm, tvoivou ltku, z n by se jim dostalo tvaru a ivota. Duch by zstal nepochopiteln bez ivota, kter na nho reaguje, zpracovvaje ho. ivot by zstal beztvrnm a chaotickm nesmyslem bez ducha, kter jej zpracoval. Nebesk a vzjemn lska dvou initel vesmrov podstaty: Ducha a ivota! Slovo na vky z v harmonii jejich nerozluitelnho manelstv. Proto tak slavn kabalista Rabbi Simeon ben Jochaj, chtje vyjdit poten nebyt i spe (ponvad to nebyl potek v tom smyslu, v jakm se to obyejn mysl) marnost tchto dvou princip, navzjem od sebe odlouench, prav:
3ypnab 3ypna 3yxygvm wwh al

Non respiciebat facies ad faciem... SIFRA DZENIHUTHA, I/2. Tyto dv tve Nejvyho mus na sebe pohlet; tehdy, jedin tehdy Bh musk i Bh ensk se sob navzjem odhaluj v polibku, z nho se ustavin rod byt. Tyto principy jsou absolutnho du a jsou samozejm sprvn. Avak kdy jsme ji oteveli Zohar, neuzaveme jej, ani bychom z nho opsali jin text, v nm se vyjaduje tvr vzjemnost nebeskch manel podivuhodnm a vzneenm obrazem: Ohe, teme v komentch, vytryskl z otcovskho Jodu boho jako had, a v jeho objet mla zahynout pohlcen zem, kdy nebesk matka, budi poehnno Jej jmno, vzbudila velik vtry, kter se pivalily jako osvoboditel na hnouc hlavu hadovu. Veobecn arknum ivota spov v ustavin vzjemnosti dvou, kte jsou jenom jeden. Definitivn odlouen doplujcch se initel jsoucnosti by napsalo, jsouc uskutennm nejvy samoty, ohnivm psmem na ze noci, po n by ji nenastalo druh rno, vtu, kter by byla nenadlm zjevenm zpozdilosti a nicoty: formuli velikho arkna vn smrti.

72

10. Kolo dn
Kolo tstny - Pinnost - ivot hromadn - Dn - Kolo dn

Pevn podstavec, na nm sed sfinga, bolu nepstupn. O nco ne objemn kolo na pohybliv ose, kterou dva podprae udruj ve vhodn vi. Dv obludy - protivn gniov dobra a zla - pipevnn ke kolu po levici a po pravici: Tu sestupuje rohat dmon hlavou dol s trojzubcem v levici, sv neurit a upinat nohy vpltaje do kola; zde vystupuje psohlavec, dotkaje se tm hlavou podstavce sfingina a zdvihaje pravic Merkurovu berlu. To je onen podivuhodn symbol, kter pedstavuje dest list knihy Thotovy. Nahoe projeven absolutno, slovo, potencil nevyerpatelnho tvoen. To je egyptsk sfinga, shrnujc ve sv souborn podob tvary ty posvtnch zvat kabaly (chajoth haqado vwdqh twyx), kter pedstavuj tyi psmena nesdlitelnho IOD-HE-VAU-HE hwhy. Tyfon sestupujc po levici je symbolem involunho vchodu nesslnch slov, je se kcej do hmoty, strhovny t svho pdu, a je takto uvdj do pohybu velik kolo dn. Po pravici vystupujc Hermanubis je symbolem vvoje pokraujcch tvar te hmoty, ovlivovan duchem, a nvratu nesslnch slov v nevyerpatelnou mateskou jednotu, z n vyplynula. To je z jedn strany dmon involuce, kter pi svm, ve karikujcm pdu nemohl zcela ztratit
73

lidskou tvnost, podobnou obrazu bomu, tvnost, kterou nedovedly znetvoit ani rohy odboje, sobectv a pchy. Z druh strany dmon, evoluce, kter, mvaje hol vdy a rovnovhy a vylzaje prv na podstavec sfingy, nese dosud na sv tvi hanliv stigma zveckosti, z n se vynouje... Jak grandizn a vznan znak! Tyto dv obludn siluety tvo konec konc jednu a tou osobu kosmickho Adama s dvoj doplujc se strnky, pdu a vzestupu, i, chceme-li radji, dvoj opan tendence, rozboru a skladu, veobecnho rozlenn a veobecnho scelen. Ne co ci o bezprostednm dsledku tohoto dvojho pohybu, o popudu, sdlovanm tomuto kolu bezmeznho asu, kter rozmnouje jeho obrtky, pojmaje do sfry rotace nekonen prostor? Nehrani snad se vzneenost hieroglyfick vmluvnost autor tarotu, kte dovedli tmto jednoduchm obrazem pesn naznait zpsob i pinu onoho tajemnho a hlubokho vztahu, kter s pdem nebeskho Adama spojuje stvoen hmotnho vesmru a potek pozemskho cyklu? Stejn vznamn je tento symbol z hlediska celho vesmru uvaovanho nikoli co do principu jeho vzniku, nbr co do faktu jeho zen a co do obor jeho okultnho uren. Sfinx je tu symbolem prozetelnosti, psohlavec symbolem vle a dmon symbolem osudu. A tyto ti dc mocnosti kosmu, tvoc skuten jeho troj povahu, rozumovou, duevn a pudovou, jsou logickm pechodem od pedchozch hledisek nemn podstatnm souvztanostem jinho du. Pejdeme-li toti od svtovzniku k bytoslov, odhal nm dest tarotov kl potrojn sloen kad bytosti. Sfinx symbolizuje prvek duchovn. inn a musk ili sru Q jako princip alchymist; Tyfon pedstavuje prvek tlesn, trpn a ensk ili sl P alchymist, konen Hermanubis pedstavuje stedn len mezi duchem a tlem, prvek duevn i rtu alchymist, kter je androgynem (obojdcem), tj. innou vzhledem k tlu a trpnou vzhledem k duchu.1 To nm znzoruje veobecnou polarizaci kad bytosti: Pl kladn, +, duch; pl zporn, , tlo; sted rovnovhy, , due. Ostatn duch, due a tlo, uvaovny jednotliv, vykazuj vlastn, potrojnou, zcela odlinou polarizaci, pl kladn, zporn a rovnovn neutrum, take meme, jsouce si toho vdomi, studovat z toho hledit ndhern schema, je uveejnil Fabre dOlivet v dle Histoire philosophique du Genre humain2 jako zvltn mimotextovou rytinu,3 kter bohuel v etnch exemplch chyb. Avak to zdaleka nen ve. Doli jsme k tomu, abychom zde vysvtlili systm dvoj a ester polarizace, kter lze ut na vechny iv bytosti a mocnosti, je tvo podstatu vesmru, a k nejnepatrnjmu individulnmu exempli, a ji lidskmu, nebo dokonce ivoinmu.4 Tento zkon veobecn polarizace je jednm z nejokultnjch magickch arkn. Jedin zasvcenci jej mohou pesn odhalit. To je klenot, jej pro n oddlujeme z obsahu on skvostn klenotnice, do n knsk starovk nahromadil poklady svho esoterismu, to je tajn vdeck zsobrna minulosti, z n budoucnost me dlouho plnma rukama brt bez obav, e by vyerpala jej bohatstv. Nen nm znmo, e by tato teorie byla kdy uveejnna. Sm dr. Hadrin Pladan se o n nezmnil ve sv Srovnvac anatomii.5 Nicmn je jist, e ji znal. Josef Pladan opsal toti v vodu, kter umstil do ela pohrobn knihy svho bratra, velmi pozoruhodnou strnku ze star broury, v n dr. Hadrin Pladan pmo nar na zkon mozkopohlavn polarity, dmysln dedukuje jeden z jeho dsledk. Co se tk jinch Viz rytinu Velik androgyn Khunratv, kterou jsme otiskli v knize Au seuil du Mystre, a koment, kter jsme tu podali (str. 129-150). Z jinho hlediska (nebo ve je ve vem) pokldaj hermetikov, pro n sra (veobecn nebo specifikovan, prchav nebo ustlen) je vdy otcem i principem innm, rtu za matku i princip trpn a sl za syna i plod vzel ze spojen sry a rtuti, otce a matky, kladu a zporu. Viz v kap. 14 n pehled hermetickho umn. 2 Je to druh vydn (1824) jeho dla tat social de lHomme, uveejnnho r. 1822. V exemplch prvnho vydn ono schema nen. 3 Vloena do textu I. svazku. 4 I v rostlinn a nerostn i by bylo mono vytknout obdoby, je se mohou vztahovat k tomuto zkonu. 5 LAnatomie homologique ou Triple dualit du corps humain, Pa, 1887.
74
1

dl, do nich jsme mohli nahldnout, nen tu ani stopa po tto teorii. Nedvno jsme protali sbrku Lotosu, vynikajc okultn revue, j pouze pedasn zaniknut zabrnilo, aby splnila, co slbila a co by byl uinit dobr naun slovnk, toti theosofickou encyklopedii buddhistickch nauk ve Francii. V prvnm svazku jsme etli lnek (otitn z asopisu Theosophist), v nm pod znakou N. C. je een problm lidsk polarity u pleitosti vydn dvou knih, jedn dr. Chazarina,1 druh prof. Durvilla.2 Uznvaje pln zsluhu a iniciativn odvahu, kterou osvdili tito zkoumatel dosud neznmho svta, pistupuje N. C. ve jmnu okultn vdy ke kritice obou dl. Nen zde msto, abychom mohli uvst ona mnn. Akoli kritik se nm zd, abychom pravdu ekli, ne-li strankem doktora Chazarina, pak alespo ponkud psn vi Durvillovi, jeho dlo je velmi pozoruhodn, nechceme rozhodovat, komu nle palma objevu, ani zkoumat, zdali tu njak objev je. Posadme na lavici obalovanch samho kritika. Sbr a podv nm se svdomitou vnost uenho byline tajemstv, nkolik skuten dleitch podrobnost, avak nech dovol, abychom vyslovili sv pekvapen - protoe se ujal slova ve jmnu okultismu - nad tm, e opomj velik cesty vdy a e bloud v houtinch, hledaje sv bylinky. Milovnci okultn ivotovdy budou zajist astni, uce se, e v lovku je sedm sil odpovdajcch sedmi Sinnetovm analytickm principm a e kad z tchto sil se polarizuje zvlt na speciln rovni innosti; e prav polovina tla je kladn, lev zporn, e tepny a ivy hybn jsou kladn, ly a ivy pocitov zporn; e dv chemicky rzn tekutiny, oddlen od sebe prlinitou stnou, vyvjej, jak dokzal J. Trowbridge, elektrick proud, z eho plyne, e endosmza, k n dochz v strojnch tknch, vzbuzuje zajist proud; e konen loket je vzhledem ke hrudi lehce kladn a ruka vzhledem k noze zporn, akoli bv nkdy kladn. Ji dvno znali okultn badatel tyto vci a nkter jin tho vznamu; ostatn i kdyby je byli zapomnli, pece obdobou sestav Jahve z jedn strany a studium pentagramu i plamenn hvzdy z druh strany, uit na ivotovdu, by jim umonilo mickou pestavbu vech tchto vztah. Autor onoho lnku velmi vhodn cituje kabalu a odkazuje tene na Rosenrothv glos (prvn svazek dla Cabbala denudata), kde se nachzej velmi zajmav poznmky o polarit a mimo to i mstn vymezen magnetick osy v ose mozkomn soustavy, co je opravdu velmi dleit. Co vak km nen znmo a o em by bylo zhodno je pouit, je mluv ve jmnu mistr - onen velik zkon ivotn rovnovhy, onen souborn a psn zkon, z nho lze odvodit jenom jin zkony a kter, ponvad spojuje zrove ona ti ohniska innost, je tvo ivot kad bytosti, je neomylnm kritriem domyslnho mstnho vymezen nejenom dvojpolarity kadho z onch t silojevnch soustav - rozumov, duevn a astrln - nbr i meznk polarizace, kter se jev kovou, co do dvoj vzjemnosti opanou a doplujc, a kter jde na jedn stran od rozumovho ke hmotnmu a na druh stran od muskho k enskmu jedinci. Zde a nikde jinde je kl k okultnmu ivotozpytu, nazvan v magii sestavou magnet, zkon opravdu veobecn a odhalujc. nadto mnoho jinch, jako nap. zkony sociologie a prehistorie, nebo (chceme-li zeveobecovat, vystupujce z pozemsk rovn na vy rovn byt) zkony okultnho svtovzniku a okultnho bohovzniku. Zde se vak opt ocitme v nejtajnjm esoterismu antickch chrm. Znalost tohoto stejnho zkona byla pedvna jedinmu epoptovi tradicionln cestou pod zrukou slavnostn a stran psahy. Ne e by podobn odhalen bylo nemravnou nebo o sob nebezpenou zsadou, avak umoovalo zhotovit hlavn kl a ve svatyni tm nebylo brny, o n by se mlo za to, e ji nelze otevt jeho vhodnm uitm. Nue, jestli odpishnut tajemstv nebo jin dvod toho druhu uzavel sta panu N. C., ml alespo, usedaje na theosofickou soudnou stolici, aby ex cathedra odsoudil Durvilla a Chazarina, dokzat existenci zkona souboru (syntzy) a z nho odvodit ji jednotlivj, avak jet povechnou existenci zkona lidsk polarity. Co se tk ns, kter neve dn zvazek, vylome krtce tuto teorii, rozshlou jako vesmr, jednoduchou jako proda a pesnou jako algebrick rovnice; nicmn, abychom se neuchlili od vchodiska, hodlme, vyslovive jednou veobecnou formuli, omezit jej zcela schematick uit na
1 2

Dcouverte de la Polarit humaine, Pa, Dion, 1886. Trait exprimental et thrapeutique du Magntisme, 1886.
75

ivotovdu lovka i, lpe eeno, na ivotozpyt lidskho androgyna. ten nm bude vdn, e jsme ponechali na jeho dmyslu, aby bu rozil toto pizpsoben na pedmty veobecnj, nebo naopak, aby je omezil na pedmty zvltnj. Tento zkon lze vyjdit takto: Samec je kladn v oblasti smyslov, zporn v oblasti nadsmysln. Samice je vak kladn v oblasti nadsmysln a zporn v oblasti smyslov. Opan se doplujce jsou samec a samice neutrln ve stedn oblasti psychismu. Tato duevn podobnost je tak jedinm bodem, v nm se sjednocuj. To je podle v pravdpodobnosti ona nebesk listina, je prokazuje totonost rasy mezi jednotlivci rznho pohlav. Avak tento zkon, zhutn do tak veobecnho vzorce, je tce pochopiteln a jeho nevypoitateln dosah je jet zcela nejasn, neku-li nepatrn. Nyn je teba, abychom jej strun pizpsobili ve ve naznaench mezch. Uijeme-li tedy tento opravdu veobecn zkon na pozemskho lovka, na lidskou dvojici, tj. na bytost adamskou, uvaovanou v nejvym stupni, jeho dosahuje vvojem na tto obnici, uvme-li, e v n lze stanovit ti stediska psobnosti: 1. Ohnisko rozumov, mstn vymezen v mozku, jeho okultn pl le v hoejch zvitech tohoto stroj; 2. ohnisko duevn, mstn vymezen zejmna v srdci a velkm sympatiku, jeho okultnm stediskem je plexus solaris (slunen plete); 3. ohnisko pocitov, je rozdluje svoji energii mezi smyslov stroj a jeho okultnm plem1 je stroj pohlavn; pak ekneme, e u mue je pohlavn stroj musk i kladn a mozek ensk i zporn; a opan, u eny je pohlavn stroj ensk i zporn a mozek musk i kladn a konen, e u mue i eny je slunen plete stedem rovnovhy celho organismu. Co je musk pohlavn stroj? Je to orgn, kter vyrb sm, poten zrodek, jej ensk orgn pijm, ovlivuje, nos, iv, zpracovv a vyvj po del nebo krat dobu, po jejm uplynut pichz na svt dokonal bytost, tj. evolvovan ve skutek a shodn s oplodujcm zrodkem, kter ji obsahoval pouze v monosti. Tyto vci se zdaj samozejm, dvme-li se pouze na pohlavn pl u dvou rznopohlavnch jedinc; nikdo nepope, e musk fallos (d) je inn, tj. nstroj oplodnn, kdeto ensk kteis (dloha) je trpn, tj. nstroj pijet, thotenstv a konenho vytvoen. Prv tak jist je opak, bereme-li v vahu mozek, onen orgn, v nm se projevuje opan polarita pohlav.2 Musk mozek eny tvo jen zrodky ide; jedin on tvo tyto zrodky, tj. poten pohyb a zkladn ltku, i zkrtka rozumov sm.3

1 2

Nikoli zjevnm stediskem. Marn by byla nmitka, e mozek u jedinc obojho pohlav je tm toton v porovnn s naprostou rozdlnost, kter se jev u pohlavnch orgn. Idey, jsouce nadsmyslnho du, nemaj co init s falovou tekutinou a dutinou dlon, chtj-li dokonat ideln manelstv. Jim sta husti, jm je mozek, obdobn u mue i eny, jako dv leydensk lhve lze nabt opanmi elektinami. Budi nm prominuto toto hrub pirovnn. Ostatn ena zhusta pen sm nadsmyslnho du v podob citu; tehdy stediska duevn i stedn se stvaj vhodnm mstem pro soulo, nikoli vak pro oplodnn, nebo cit, penesen do duevnho stediska lovka, se zjemuje, aby mohl dojt do mozku, pimen dlohy, kde nabude opt sv prvotn podoby idelnho semene. 3 Zjevn pklad nm poskytuje doba prehistorick, pihldneme-li k pvodu lidskch spolenost. Tyto dvn doby zanechaly ovem pouze neurit stopy a pamtky, asto pochybn pravosti i pochybnho vznamu. Avak legenda vhodn nahrazuje vypravovn uritch fakt. Skld toti v typech symbolickho zobecnn ony poznatky, je nm me vypravovn fakt podat jenom sten a rozptlen. Neopraj se snad historie a legenda navzjem o sebe, aby ns pouily o tom, e prvn zrodky civilizace byly vdy zasety enou v osud mladch ras? Dlo, kter zaala ena, rozvj a zdokonaluje mu. Nebyla to snad lska, je ve fenickm svtovzniku vyvedla svt ze zmatku? Viz Sanchonaton, text a peklad v dle Fourmontov: Rflexions sur lorigine des anciens peuples, Pa, 1747, 2 sv; sv. I., str. 4-21. Fabre dOlivet, Hist. philos., svazek I.
76

Musk mozek eny oploduje ensk mozek mue. Na jedn stran je enin mozek v pomru k mozku muovu jako muv fallos k enin kteis, na stran druh je pak mozek enin v pomru ke kteis jako fallos k mozku muovu. Z toho lze odvodit nesetn dsledky, z nich nartneme jen ty nejdleitj.1 Zde se prv lze dovolvat onoho povstnho fyziklnho zkona: Protivy se pitahuj a podobn se odpuzuje. Uijeme-li tto formule na nae schma, pochopme pak hrzu rozumov eny ped typem svtka, vyznaujcho se dle jejho mnn vekerou zveckost mustv; a obrcen opovren svtka vi rozumov en, kterou rd pokld za mudrlantku (kladn ra souhlasnch pl); opovren mue-myslitele vi smysln en a opan nechu tto vi onomu (zporn ra souhlasnch pl). Dvod tchto antipati? Je tento: Kladn hlava eny pohrd rovn kladnm dem mue a obrcen. Zporn hlava mue ct hlubok opovren vi zporn dloze eny a obrcen, co znamen, e souhlasn ply se odpuzuj. Nebylo by nesnadn urit i sympatie, opan tmto antipatim, co znamen, e opan ply se pitahuj.2 Vnitn stedisko udrujc rovnovhu obou okultnch pl, rozumovho (i mozkovho) a pocitovho (i pohlavnho), je neutrln u mue i eny. Proto je teba v nm tak spatovat zvsn bod nejen dvoupolrnch vah v kadm jedinci, nbr tak typolrnch vah v lidskm obojdci. Lska ve vlastnm smyslu, sla, kterou vyvj toto stedisko a kter mu tak nle,3 je te podstaty u mue i eny. Je toton zde i tam4 se svm alostnm i vzneenm prvodem oddanosti i sobectv, nnosti i
1

Nahldnuv do schmatu, bude je ten moci tm vechny stanovit micky. Dal obraz mu poskytuje jet jin pouen, aby mohl pokraovat ve svch bdnch, uzn-li to za dobr. 2 Kad me rozvst a doplnit tabulku tchto vztah. 3 Protoe je pedevm vniv i animick, akoli je schopna bu vystoupit k mozkovmu plu (zboovn), nebo sestoupit k plu pohlavnmu (milostn cht). 4 Toton ve sv podstat a nikoli ve svm smru. To zasluhuje zvenou pozornost. Prosme tene, aby pohledl na pedchoz schma: Vniv proudy jsou naznaeny rznosmrnmi ipkami. Zstaneme pi lsce uvaovan oddlen (u mue a pak u eny) a poznamenvme, e sama logika naeho obrazce ji rozliuje tu i tam jako dva proudy opanho smru. U mue vystupuje proud od pohlav (kladnho) k mozku (zpornmu), u eny pak sestupuje od mozku (kladnho) k dloze
77

rlivosti, vnch psah i faktick nestlosti. Je nutno dodat, e tvo tak prmr, citovou souvztanost mezi jedinci rznho pohlav. Je tedy vdy stedn i prostedn, a ji hledme na osamocen jedince, nebo na dvojice lidsk. Dokonce lska me tak, jak jsme ukzali v knize Na Prahu tajemstv,1 byla-li uskutenna ve sv dokonalosti a potvrzuje-li se ve stlosti podivuhodn rovnovhy, uvst lidskou bytost na cestu pt reintegrace, navracejc ji do stavu souladnho androgyntu. Prv tehdy tato neutrln stediska mue a jeho druky, ztotonn v dvrnm splynut, tvo ji jen jedin stedisko: Dva manel tvo jedinho Adama-Evu, vracejcho se do svoj bytoslovn plnosti, do adamskho zbonn a nebesk jednoty, nazvan vnm slovem. Androgyn se stal onm tynsobnm magnetem, z nho vychzej tyi iveln proudy a jeho schma je mono znzornit takto: Zd se, e je zbyten, abychom pokraovali v tchto vvodech. Vyjdili jsme zkon, jm se d sestrojovn magnetu ve tech svtech, formuli opravdu magickou pro ty, kte ji dovedou pochopit a vhodn ut. Velik Isis me bt zaklnna adeptem, kter pln pochop tento posvtn vrok; dovede-li jej vyslovit v prav as a na pravm mst, spadnou bohyni pi jeho slov posledn zvoje.

(zporn). Tento kontrast nm mus postait; zde je teba hledat pinu onch odstn, kter rozliuj lsku pohlav od jinch. Tyto rozdly nebudeme dopodrobna rozebrat, ponvad je kad zn. Le pece jeden pklad, a to vznan. Pro obyejn ochromuje u mue cht rozumov schopnosti, kdeto u eny je podncuje. Je nepochybn a mnohokrt oven faktum, e nejoduevnlej mu se stv nemotornm a mnohdy i hloupm v ptomnosti eny, kterou miluje nebo kterou si jen peje, kdeto ena se uke mui, kterho si zvolila, ndhernj a doucnj ne kdy jindy. Mu stoj se sputnmi plachtami nebo spaluje lodi pli brzo pistav. Jsa nadmru bzliv, zd se bt hloupm, nebo nhle se odhodlav, ni vechno. ena pozvolna tk nejjemnj vlkna, aby uchvtila svoji drahou koist a s smvem na rtech ji zcela omm, zakrvajc manvry sv nevinn taktiky dtskou koketeri a roztomilm vatlnm. U eny jde toti vniv proud od mozku k dloze, ponechvaje mylenkovmu stroj plnou svobodu jednn. U mue je tomu opan; erotick fluidum, mono-li to tak ci, vystupuje za prudkch vbuch od pohlavnho stroj a pitk k mozku, zatemuje jej a zpsobuje tu nval, kter je osudn svobodn rozumov innosti. To je zjevn i na pohled: Mu ohnm dosti rudne a ena bledne, jeho rty jsou hav, jej studen atd. 1 Viz dodatek.
78

Jet slovo, dve ne budeme pokraovat na sv cest. Nememe teni zapt, e tento zkon,1 o nm se mu dostalo prv pouen, potvrzuje Eliphas Lvi ve svm Dogmatu a ritulu. vysok magie. Vyloiv nauky, pojc se ke druhmu listu veobecn knihy ivota, napsal uen mistr tyto tajemn a pro nezasvcence znepokojujc dky: Takov jsou posvtn tajemstv dvojice; je vak jedno, posledn ze vech, kter nesmme zjevit. Strom vdn dobrho a zlho, jeho plody pinej smrt, je obrazem tohoto posvtnho tajemstv dvojice. Nen to velik magick arknum, avak tajemstv dvojice pivd k tajemstv tveice, nebo spe plyne z nho a e se trojic, kter lut hdanku sfingy tak, jak mla bt rozeena, aby byl zachrnn ivot, odpykn bezdn zloin a zabezpeeno krlovstv Oidipovo.2 Prohlejce tyto nkresy, poznali jsme, jak dvojka tvo tyku. Kdybychom chtli nkresnm symbolem vyjdit mechanismus jejho een pomoc trojice a zrove mechanismus jejho nvratu k jednot (co Eliphas mlky vyrozumv), posta, pokldme-li obrazec tynsobnho magnetu (druh schma) za podobn nkm, upevnnm na ose ve stedu nkresu a podle libosti se otvrajcm a zavrajcm. Ponvad na kad rovni psobnosti se souhlasn ply odpuzuj a nesouhlasn pitahuj, proto kladn a zporn pl v oboru tvrm na jedn stran a kladn a zporn pl v oboru smyslovm na druh stran se pithnou a sjednot. Sted, udrujc rovnovhu, zstv
1

Fabre dOlivet se o nm ve svch dlech zmiuje vckrt, ani by kdy vyslovil jeho formuli. Poukazujeme zde na pekku, o n se lze dost v prvnm dlu jeho knihy Histoire philosophique: Le mui nebylo souzeno, aby il samoten na svt; chov v sob princip spoleenskosti a zdokonalitelnosti, kter neme bt stle nehybn. A prostedek, kterm m bt tento princip buzen ze strnulosti, vloila moudrost jeho pvodce do eny, muovy druky, jej organizace, odlin ve velmi zvanch ohledech, smyslovch i nadsmyslovch, mu udluje opan hnut (str. 73). Le Fabre dOlivet nevykld, jak se li tyto organizace. Pistupuje dle k jednomu dsledku onoho tmatu, jeho vysloven se vyhnul, a dokld: Tyt pocity, akoli pochzej ze stejnch pin, nevyvolvaj stejn inky u obou pohlav. To zaslou nejvy pozornost, i prosm tene, aby na okamik upel svj duevn zrak na tento tm nevnmateln bod lidsk soustavy. Zde je zrodek veker civilizace, zroden oko z nho ve mus vyklit, mocn hyblo, jm ve ve spoleenskm du mus bt uvedeno do pohybu. Povat a pak teprve mt, je pudem mue; mt a pak teprve povat, je pudem eny atd. (Str. 74.) 2 Dogme et Rituel, dl I., str. 132-133.
79

nehybn; nky jsou zaveny, a obdreli jsme bu trojici, nebo jednotu podle toho, jak se dvme na obrazec. Tchto nkolik strnek, je ten prv peetl, patilo snad do tet sedmiky, Problmu zla. Mocn dvody ns pimly k tomuto napedvzet. Ostatn spchali jsme, abychom tm, kte nm vnuj trvalou pozornost, podali okultn heslo, je budou nuceni pronst vcekrt, kdy na cest naraz na pekku. O destm tarotovm kli lze napsat cel komente, kter vak nememe v tto knize rozvjet. Cel pozemsk cyklus je symbolicky vepsn v obrazu mystickho kola. Kolo se to a dn se uskuteuje v okruhu jeho oten. A se kolo zastav a bude vyhlazeno protivn psoben i krlovstv neist dvojice, tehdy fyzick svt pestane existovat. Ale ono se to. Na lev, sestupujc stran upad duch do hmoty, na prav, vystupujc stran vysl oiven hmota adu svch ctidostivch tvar, aby znova doshly duchovnho ivota. Bytost, kter na sebe bere tyto formy, dosahuje pln duchovnosti teprve tehdy, kdy se zbavila svch tlesnch slupek, zachovavi pouze jejich vzdun obraz, prchav jako sen. Cel tato hmotn ada se vyvj k tomuto idelu, zmr vak jako hmota dve, neli ho doshla; v tto snaze maj pvod smen bytosti, s dvojm a trojm ivotem, hmotnm, duchovnm a fluidickm, bytosti stojc mezi nebem, kde se zrodily, a zem, kam byly vyhnny a kterou dosud neopustily. V tom spov cel asn d, jeho pravidlem je dn. Zpsob tvoen vech bytost se zakld na zkonu sestrojovn magnet, jeho formuli jsme ji vyslovili.1 Pnta re, prav Herakleitos. Ve plyne. Kad vc se tvo; alespo ve vesmru, musme dodat, abychom neusvdovali ze li kabalistick axiom: Andl se esti kdly se nikdy nemn. Je-li tedy prchav dn zkonem tohoto padlho svta, je otzka, jak se uskuteuje. Vizme, kdo je vyvolv. Snadno si uvdomme, e ti mocnosti spolupsob k jeho uskutenn. Jen mlokte myslitel to vytuili zcela jasn, dokud Fabre dOlivet, nestanovil leny tohoto trojho spolupracovnictv. Ryz mystikov, ryz determinist, obhjci bezuzdn svobody a mnoz jin shledali jednodum, vykzave ece vnho dn2 jenom jedin zdlo. S mnohmi filosofy je tomu tak dosud. Ve vznik, prav jedni, podle bo vle; prozetelnost je skryt pina, tajn psobce a okultn mra veobecnho vvoje. Ach nikoli, odpovdaj druz, mete zapt, e neprosn zkon nezbytn pout inek k pin? Determinismus je absolutn, nebo vbec neexistuje: Jedin z osudu vyvr osudov dn. - A co uinte s lidskou svobodou? namtaj jin filosofov. Vle tvo a d budoucnost a dn je jen normln zpsob jejch tvoen. Nesmme pohrdat dnou z tchto kol, nebo kad u sten pravd. Ti mocnosti, oddlen jimi veleben, pispvaj spolen ke zdvodnn du budoucch vc. Cel tajemstv budoucnosti tkv v zkon jejich plodn vzjemnosti, v zkon tvrm a stejnm, skrytm a zastenm jako budoucnost, j vldne, v zkon sibylskm v pravm slova smyslu. Kad vteck umn, chce-li bt vn, mus stavt sv pravidla na algebrick formuli, kter tento zkon vyjaduje; a proroctv provdn nazrav nebo rozumov, u vytren nebo vvodn, vdom nebo nevdomky, je
1

Snad se nm pozdji naskytne pleitost, abychom vytkli nkolik ppad, kde lze tuto formuli pmo ut. Prozatm posta podrobn pklad, aby zejm dokzal po danch pizpsobench veobecnjho du, jak svtlo vysl tento obecn zkon polarity i na nejnepatrnj zjevy bn duevdy a ivotovdy. ekatel mystickho ivota i dov novicov dobe znaj pohlavn odraz duchovnch snah, kter se v budoucm obdob projev astjmi a divoejmi vzpourami smysl. Z jakch protiv je sloen kltern ivot! Jak stdn nboensk horlivosti a svtskch snah! Jak zhoren smyslovch bou po znm jasu pokojn oblohy due! A naopak, kdo nezakusil po ad nejhorch stupk, uinnch tlu a divokosti pud, onen nvrat idelnosti, kter dolh na dui s celou prudkost touhy, onu potebu prce, onu svatou horeku vnuknut, kter ve v umlcov mozku, onen duchovn svit, kter rozptyluje pechodn zatemnn due podmann hmotou? - V uspanm zveti andl se probouz. (Baudelaire). Uit ve zmnnho zkona je v tomto jednotlivm ppad prv tak nezbytn jako pi obecnch ppadech du nboenskho nebo socilnho. 2 Vtina spisovatel, kte mne pedeli na tto cest, spatovala jen jedin princip, kde jsou vlastn principy ti. Jedni, jako Bossuet, pitaj ve prozetelnosti, druz, jako Hobbes, ve odvozuj z osudu, a tet, jako Rousseau, spatuj ve vem jenom lidskou vli. Fabre dOlivet, Hist. philos., sv. I., str. 55.
80

logicky odvodnno pouze dohadem potu pravdpodobnosti na zklad vzjemn hodnoty tchto t initel, sestavench a spolu mrnch ve smyslu tohoto nejvyho zkona. Fatalist maj pravdu, pronej-li takov vroky. Je-li dna pina, dostav se neodvratn inek. inek zstv uzaven v pin jako ptk ve vejci. Jakmile nastane, stv se inek opt pinou novch ink atd., do nekonena. Avak nessln piny se spojuj, sestavuj a spltaj tak, e vyvolvaj spolen nebo oddlen nekonen rozmanit inky. Take - navzdory nejpsnjmu determinismu - straliv sloitost sestav znemouje poet o incch dosud nenastavch. Soudce, e kad vc prt ze svobodnho popudu adamsk vle, jejm nejvym vtlenm vrazem je nyn lovk, maj mystikov svobody pravdu, kdy tvrd, e vle by byla dosud vemocn, kdyby se nebyla rozdlila, z eho plyne pd a potek asnho cyklu; kdy v osudovch pekkch, kter je nyn teba pekonvat, spatuj pouze jaksi sjednocen vraz opan vle v minulosti; kdy v osudu (on mocnosti, je nerozlun poj inek k pin) pozdravuj jaksi pvlastek vle, toti zruku trvalosti dvjch svobodnch projev volnch, nezamnitelnch a ivch, jen pek monm nvratm tto vle sam a prodluuje napt jej obrozovac rozmach v posloupn ad vnjch zjev. Zastnci prozetelnosti mluv tak pravdu, kdy oslavuj onen nevvratn a nepopirateln popud, jej tato nejvy mocnost dv vesmru, onu neomylnou vldu, kterou vykonv nad vcmi tato matesk opatrnost, kter je inteligenc sam prody a kter psob pmo na lovka osvcenm, vnuknutm a pesvdenm a nepmo na osud lovkem, kter je schopen jej pozmnit bu tm, e kombinuje piny ji existujc, nebo e vytv nov. Takto prozetelnost buduje budoucnost podle zmr moudrosti a vdy se zpujc, aby donucovala lidskou svobodu, jako i znsilovala d osudu, m nicmn vliv na osud i na svobodu. V ppad sporu pslu pak posledn slovo vdy prozetelnosti. Zmnn dv mocnosti mohou sice na okamik odporovat jejm zmrm a zdrovat jej vkony; ale m je as bosk moudrosti? Nakonec mus ve ustoupit ped prozetelnostnm djem, ponvad on je vlastn nestrann ve svm tvaru a ponvad vdy dochz k svmu cli, a je to po kterkoli cest. Jedin as a tvar se mn. Prozetelnost nen vzna ani na as ani na tvar.1 Nai teni ji vd, e lidsk due, umstna zde na zemi mezi ducha a tlo jako mezi zkonitho manela nahodilho svdce, rozhoduje o svm ivotu a uruje jeho rytmus podle svho chovn k tmto milencm, kte ji k sob thnou shora i zdola. Bud se odd manelsk vrnosti, nebo se zatvrd v poniujcm cizolostv. A pesn obdoba potvrzuje pesnou shodu mezi celm vesmrem a nejmenm jedincem, kter jej obr, shrnuje jej, nebo podstata bytost i vc je toton. Ve pochz od velikho Adama, Adama-Kadmona Zoharu. Prozetelnost, vle a osud jsou pro celistv vesmr tm, m je troj ivot, duchovn, duevn a pudov, pro lovka. Proto tak vle, a hromadn i individuln, neodluiteln od due (veobecn nebo jednotliv), se stv strjcem dn za spolupsoben prozetelnosti i soudu i, lpe eeno, ve styku s nebeskm chotm nebo s fatemsvdcem.2 Avak dsledkem veobecnho pdu a zhmotnn, je bylo jeho vsledkem, je zkladn vle donucovna soukolm osudu prv tak, jako due dsledkem svho individulnho pdu (rozumj svho pozemskho vtlen) je podrobena potebm hmotnho organismu. Vzjemn vztahy mezi vl a osudem jsou prv tak mocn jako mezi du a tlem. Z toho pochz nevyhnuteln cel ada vzjemnost, jako vzjemn ntlaky, odrazy, vmny. Le pes toto mocn spoleenstv due a tla, vle a osudu, si due me umnit, e nebude svou vinou rozmnoovat tyto, beztak ji dost etn body dotyku, a e bude t v dvrnosti rozumovho ivota ve styku s istm duchem. Podobn me vle vldnout pospolu s prozetelnost, vyhbajc se skalm osudu. Proto maj vlun providencialist (zastnci prozetelnosti), fatalist (zastnci osudu) a voluntarist (zastnci svobodn vle) kad stenou pravdu. Smce sv soustavy, mohli by za spolenho souhlasu stanovit nejvy formuli skladu a rovnovhy, kter jim chyb, kdy jsou rozdleni. A abychom exotern vyslovili tuto pravdu, ekneme, e kdyby tvorba ptch udlost mohla, bt objasnna, zjevilo by se, e je teba pist tetinou doputn osudu, tetinou popudu vle a tetinou podntu prozetelnosti.
1 2

Hist. philos. du genre humain, sv. I., str. 53-54. Je dobr mimochodem poznamenat, e nsledkem nutn obdoby tu lze ut velikho zkona pohlavn polarizace. Mte-li nadn, abyste umle vldli klem. kter jsme vm poskytli, budete pekvapeni, jak bohat se bude vyvjet tvorba princip i postup dsledk v du veobecnm i zvltnm.
81

Na to jedin dejme pozor: Toto pomrn rozdlen se bude zdt velmi asto pochybnm nsledkem duevn zrakovho klamu, e toti nebesk vliv zstv zde na zemi ustavin tajn. Psobnost prozetelnosti unik zrakm pozorovatele, ponvad nen bezprostedn a uskuteuje se osudov pod roukou nejpsnjho determinismu, nebo zpsobem volnm pod roukou co nejmn donucovan iniciativy lovka. Nkter lovk se nap. zd zcela svobodn v konn uritho skutku a skuten jej kon, avak prozetelnost jej pohnula k tomu, aby tak inil; eknete, e svobodn chtl a jednal? Zajist, ponvad mohl odporovat bosk innosti. Jednal dobrovoln? Nikoli, ponvad chtl a jednal ve shod s nebeskm vnuknutm. Na druh stran njak udlost, kter je zdnliv fatln vymhna pedchoz pinou a nsledkem toho se zd vyplvat z pouhho osudu, byla od dvnch dob pipravovna a podncovna prozetelnost, kter inspirujc inteligenci vyvolenho, nebo uvajc dokonce bezbonkovy zloby, v phodn as zpsobila, aby ten i onen nebo oba zasili na poli dn semeno rostliny, kter svm asem vyroste z tun osudov prsti. Takto je prozetelnostn psobnost skryt na prvnm stupni v psobnosti voln, na druhm stupni v psobnosti osudov, jak jsme naznaili. Z tchto t spolupsobcch mocnost, na nich zvis budoucnost, me jen prozetelnost bezpen pedvdat, urujc, co uin, a ohlsit bh ptch vc, rozhodujc o rozmachu svho vlastnho podntu. To je zejm pouka, z n plyne nepopirateln dsledek, e jedin vnuknut shora me proroku propjit jistou znalost budoucch vc. A i tento prorok je bude vnmat pouze jako monost a nikoli jako dokonan in, ponvad forma ptch udlost nen pedem ustanovena, nbr zvis na okolnostech vce mn pznivch, je vzejdou ze vzjemn souhry lidsk vle, stle samoinn ve svobodnm ponn, a fyzickho osudu, vdy neprosnho ve svm slepm determinismu. Tak hm prorock slovo na rtech Nabis,1 rozhodn co do podstaty budouc udlosti, avak nevysloven nebo podmnn, a proto omyln, co do skutenho tvaru a urit doby nastoupen. O tchto bodech se i nebesk hlas2 me vyslovit pouze pomoc potu pravdpodobnosti; ale jak velik je pravdpodobnost toho, co pipravil a pedvdal onen hlas, kter po vtce pedvd a pipravuje: Praevidet et providet! Nhoda je omezena na nejmen mru. Proroctv orvalsk, abychom uvedli nezvratn pklad, krom proroctv tzv. kanonickch, dokazuje, k jak jasnovidnosti me dostoupit lidsk inteligence, rozncen boskou prozetelnost. Nkolik slov o pravosti orvalskho proroctv. Nejprve domnnka: Bylo pr napsno v prvn polovin XVI. stolet njakm poustevnkem orvalskho opatstv a poprv uveejnno ve sbrce pedpovd v Luxemburku r. 1544. To jsme vak nemohli zjistit. Avak je jist, e se o nm poalo mluvit v dob udlost let 1814-1815 a e slena Lenormandov je znala r. 1827, ponvad z nho uveejnila znan vtah ve svch Mmoires de Josphine, vytitnch tho roku. Tato pedpov byla obrn otitna v novinch Journal des villes et des campagnes z 18. ervence 1837, v s. 100, ro. XXV; od t doby byla asto citovna a otiskovna v etnch publikacch. Historick udlosti let 1797-1873 jsou tu pedpovzeny s ohromujc pesnost, a jestlie se ono proroctv, ponajc tmto datem, ji neshoduje s udlostmi, nen to snad ochabnutm sibylskho vnuknut, nbr, jak uvidme, petrenm osudovho etzu nsledkem nepedvdatelnho, pravd nepodobnho inu svobodn vle Jindicha V.

1 2

Nabis, nelnk oldnskho vojska za Aitlskch vlek s Filipem III. Makedonskm. Pozn. O. G. Pravme nebesk (i prozetelnostn) a nikoli bosk. Toto rozliovn je velmi dleit ve zvltnm ppad. Nezapomeme, e prozetelnost je inteligenc prody. Dme-li prozetelnosti pvlastek bosk, pizpsobujeme se pijatmu zpsobu mluven. Ostatn prostednictvm prozetelnosti se nm in Bh znatelnm. Pak je toto rozen vznamu obvykl ve vech jazycch a my se s dOlivetem domnvme, e v podobnm ppad je teba vyhovt zvyklosti, a se to dje pro pohodlnost stylu a nikoli z nevdomosti nebo zmatku.
82

TI SUDIKY tkajc budoucnost: Prozetelnost, Vle, Osud. Fototypick reprodukce jednoho originlu, podepsan abb Constantem (Eliphasem Lvim). Vyato ze starho rukopisu o Klcch alomounovch, nadepsanho Le Secret des Secrets. ORVALSK PROROCTV1 Za onoho asu mlad mu (Napoleon), kterpiel ze zmo (Korsiky) do zem galskho Kelta, se proslav mocnmi skutky (Toulon, Vendmiaire, taen do Itlie), avak velic (lenov direktoria), je zastn, jej polou vlit do zem zajet (biblick vzpomnka; Egypt, zem izraelskho zajet). Vtzstv jej pivede zpt do prvn zem (nvrat z Egypta). Synov Brutovi (republikni) velmi ustrnou nad jeho pchodem, nebo on je opanuje (18. brumairu [druh msc francouzsk republiky, od 23. z do 21. listopadu, tedy 9. listopadu 1799, pozn. O. G.]) a pijme titul csae (1804). Mnoho vzneench a mocnch krl bude mt opravdov strach a jeho orel uchvt mnoh ezla i mnoh koruny. P i jezdci nesouc orly a krveprolit jako komi ve vzduchu s nm pob do cel Evropy, kter bude cel zaplavena a vecka zkrvavl (ustavin vlky csastv). Bude tak siln, e se bude myslit, e Bh bojuje s nm. Crkev bo, velmi zarmoucen (bezbonost revoluce), se trochu pot, vidouce, jak se chrmy znova otvraj jejmu stdu, kter zcela zabloudilo (nsledky konkordtu), a Bh bude veleben. Ale to se stalo, msce minuly, staec ze Sionu, s nm bylo zle nakldno (zajet ve Fontainebleau), bude volat k Bohu a hle, mocn (Napoleon) bude zaslepen hchy a zloiny. Opust velik msto s tak krsnou armdou, e nikdy nebylo j podobn (hromadn povstn pro taen do Ruska 1812), le nikdy nebude bojovnk vzdorovat iku asu. (Kletba proti dobyvatelm, jejich dny jsou ji seteny.) Tetina a jet tetina jeho armdy zahyne mrazem silnho Hospodina (strun obsah: neastny tk od Moskvy). Tehdy uplyne dvoj ptilet od dn tchy a hle. vdovy a sirotci budou volat k Bohu a hle, vzneen, kte byli pokoeni (francouzt princov a vzneen vysthovalci, t ciz vladai), nabudou opt sly; spoj se, aby porazili onoho veobecn obvanho lovka. Hle, s etnmi bojovnky pichz star odvk rod (nvrat Bourbon pomoc spojench armd), kter se navrt do velikho msta (prvn restaurace, Ludvk XVIII., 1814). Tehdy lovk veobecn obvan odtud uprchne (abdikace ve Fonteinebleau) tm do t sam zmosk zem, z n piel (ostrov Elba, vedle Korsiky).
1

Nen snad teba kat, e poznmky v zvorkch pochzej od ns. Text (italsk) reprodukuje vlastn slova orvalskho proroctv.
83

Jedin Bh je velik! (Toto zvoln v prze dobrho poustevnka zna tm vdy zmnu vldy.) Jedenct msc jet nevzejde a ji krvav bi Hospodinv (Napoleon, druh metla bo) se vrt do velikho msta (nvrat z ostrova Elby) a star rod opust velik msto (tk Bourbon 1815). Jedin Bh je velik! Miluje svj lid a nenvid krveprolit. Pt msc vzejde nad etnmi bojovnky od Vchodu (Spojenci, bitva u Waterloo); Galie je pokryta vlenky a vlenmi stroji (druh vpd spojenc). Je veta po moskm mui (Napoleon uvznn na ostrov sv. Heleny). Hle, pichz opt star rod Kapetovc (pjmen III. krlovsk (bourbonsk) dynastie ve Francii; nvrat Ludvka XVIII.; druh restaurace 1815). Bh si peje mr, Jeho jmno budi velebeno. A velik mr bude v zemi keltsko-galsk. Bl kvt (kvt lilie /bourbounsk znak/) se bude tit velik ct, domy bo usly mnoh posvtn zpvy (rozkvt kultu, podporovn duchovenstva). Avak synov Brutovi (republikni) se dvaj hnviv na bl kvt a doshnou psnho nazen (jsou to snad krlovsk nazen proti jezuitm?), jm je Bh opt nahnvn kvli svm vrnm, a akoli svat den byl opt profanovn, Bh se pece chce pokusit o to, aby se vrtili k Nmu v 18 12 mscch. Jedin Bh je velik! On oiuje svj nrod etnmi souenmi, ale zl dojdou vdy odplaty. Vzhru tedy! Velik spiknut proti blmu kvtu kr ve stnu s prokletm prvodem a uboh star kapetovsk rod opout velik msto (ervencov revoluce 1830, Karel X. se ubr do vyhnanstv). A velmi se raduj synov Brutovi (krtk iluze republikn). Slyte, jak sluebnci bo mocn volaj k Bohu a Bh nesly pro hvizd svch p, je napout Svm hnvem, aby je zaryl do lna zlch. Bda keltskmu Galovi! Kohout (znak mlad vtve orlenskho domu) zni bl kvt (lilii star vtve, znak Bourbon). Velik se nazve krlem nroda (Ludvk Filip). Velik otes bude zaznamenn v lidu, ponvad koruna byla posazena rukama dlnk, pracujcch ve velikm mst (prvn lta ervencov monarchie; jsouc ustavena revolun, je ustavin ohroovna revoluc). Jedin Bh je velik! Krlovstv zlch vzroste. Ale a pospchaj! Hle, mylenky keltskho Gala urej, i velik je rozdvojen v nazrn (nestlost ministerstev?). Krl se zd nrodu zpotku velmi slab (a do ministerstva Prierova), a pece bude postupovat proti zlm. Ale nesedl dost pevn a hle, Bh jej svrhuje (norov revoluce 1848). Vskejte, synov Brutovi! (Republika 1848.) Volejte na sebe zvata, je vs pohlt! (Fanatismus lidu pro Ludvka Napoleona; csask orel se opt objevuje ve Francii s celm prvodem dravc). Velik Boe! Jak to tesk zbran (vlka krymsk, italsk, mexick, francouzsko-nmeck)! Nen jet naplnn poet msc a hle, ji pichzej etn bojovnci. Stalo se! (Stralivrok vpdu a pd druhho csastv.) Hora bo (Pius IX.) jsouc oputna, volala k Bohu (perfidn politika s mem). Synov Judy volali k Bohu z ciz zem a hle, Bh ji nen hluch. Jak to ohe pichz s jeho py? Dvakrt est msc ivilo jeho hnv. Bda tob, velik msto! Hle, krlov (prusk, sask, bavorsk, virtembersk atd.) ozbrojeni Hospodinem (nic je tedy nepeme, vechno sil je marn). Ale ohe t ji srovnal se zem (bombardovn Pae). Pece vak spravedliv nezahynou. Bh je vyslyel. Msto hchu je oitno ohnm (pory komuny). Velik potok (Sakvana) pivedl sv vody do moe zcela rud (neprosn odveta versaillskch, komuna je potena v krvi). Galie zdnliv znien1 (Alsasko a Lotrinsko od n nsiln odtreny) se opt scel (oddechne si a zotav se). Bh miluje pokoj. Pijte, mlad princi, opuste ostrov zajet. (Prvn cesta hrabte Chamborda do Francie. Prorok spatuje hrabte Chamborda v plnosti jeho starho prva, vid jej r.1830, v dob, kdy sotva desetilet se ubr do vyhnanstv, provzen svm ddem, krlem Karlem X., a strcem, vvodou angoulmskm, kte se oba vzdali trnu, a pichzej do Anglie, ostrova zajet. Nen snad vyhnan krl krlem zajatm? Vizte! (Uvaujte ped inem, jet nepila hodina.) Spojte lva s blm kvtem (uzavete spolek, princi lilie, s princem, jeho heraldickm znakem je lev; domluvte se s marlkem MacMahonem, prezidentem prozatmn republiky.) Pijte! (Druh vyzvn, hodina udeila, 1873.) - Od tto vty ponaje se ji proroctv neshoduje s udlostmi. Pro? Nen to snad proto, e Jindich V. zmnil d vc, neodpovdaje na spojen voln osudu a prozetelnosti? Proroctv kon takto: To bylo pedvdno, Bh tomu chce. Star odvk rod ukon jet velik rozdvojen. Tehdy bude jedin past v cel keltsk Galii. lovk siln skrze Boha dosedne na trn. Mnoh moudr nazen pivod mr. Bude se mt za to, e Bh je s nm, tak rozumn a moudr bude potomek
1

V jinch kopich je psno rozhnvan.


84

Kapetv. Dk Otci milosrdenstv. Svat Sion oslavuje jedinho Boha ve svch chrmech. Mnoh bloudc stda se pichzej napt z pramene ivho; ti knata a krlov odhazuj pl bludu a jasn zraj, vce v Boha. V t dob se velik nrod moe vrt ze dvou tetin k prav ve (Anglie a Skotsko?). Bh je jet veleben po 14krt 6 a 6krt 13 msc (13 let 54 dn). Syt je Bh prokazovn milosrdenstv, a pece chce prodlouit mr svm dobrm jet na 10krt 12 msc. Jedin Bh je velik! Po dobrch je veta, svat budou trpt. lovk zla pichz. Vyrst ze dvou rod; bl kvt se zatemuje po 10krt 6 msc a 6krt 20 msc (14 let 200 dn), pak miz, aby se ji neobjevil. Mnoho zla a mlo dobrho v tchto dobch. Mnoho velikch mst ohnm znieno. Izrael se vrt bez okolk k Bohu-Kristu, sekty prokletch a sekty vcch tvo dv dobe patrn strany. Le stalo se! Tehdy se bude vit v jedinho Boha; a tetina Galie a jet tetina a polovina ji nem vru. A prv tak i jin nrodov. A hle, za 6krt 3 msce a 4krt 5 msc se ve odlou a stolet konce pon. A kdy jet nebyl dokonn poet msc, vl Bh skrze dva sv spravedliv (Eli a Henoch?) a lovk zla podlh. Ale stalo se! Velik Bh postavil ohnivou ze, kter zatemnila moji chpavost, take ji nevidm. Budi poehnn na vky. Amen! * * * To je to pekvapujc, co, i kdy pipustme, e jeho redakce nle dob pozdj ne dob prvnch udlost, o nich vypravuje, je pece jen nepopirateln souasn s poslednmi lety restaurace. Vydejme tedy fakta, zde vysloven a do tohoto data, posmchu pochybovastv; zbv pece vysvtlit odhalen tch, je sahaj od potku monarchie a po prezidenstv marlka Mac-Mahona.1 Nen tu nic podstatnho, co by nebylo oznmeno, a do vpotu msc, jeho sprvnost lze kdykoli ovit.2
1

V textu orvalskho proroctv se snad naleznou nkter podezel vrazy a nkolik neohrabanch, zastaralch vraz, i bude z toho dokazovno, e to je bdn souasn podvod. Tento zvr se nm nezd nevyhnuteln. Je znmo, jakm zmnm podlh text, jeho kopie dlouho tajn obhaly. Kdybychom mli v ruce pvodn redakci, byli bychom snad pekvapeni, mohouce jednou konstatovat, do jak mry nkter varianty modernho pepisu poruuj pvodn text a ni jeho pravdpodobnost. A pak, jet jednou, i kdy pipustme, e toto proroctv pochz z doby restaurace, jsou tm udlosti, je byly pedpovdny a zbhly se v letech 1830-1873, mn potvrzeny? 2 Meme se vyhnout nudnm vpotm, vezmeme-li na pomoc zajmavou brouru, je vyla r. 1873, podepsan F. P. a nadepsan: Au 17. Fvrier 1874, le grand Avnement etc., prouv par le commentaire le plus simple et le plus mthodique etc., de la clbr prophtie dOrval; Bar-le-Duc, v srpnu 1873 (17. nora 1874, velik udlost atd., dokzan nejjednodum a nejmetoditjm vkladem proslavenho orvalskho proroctv). Autor, pvrenec olte a trnu, slovo za slovem vykld text, kter zde podvme (srovnan s nkolika variantami star kopie), a dokazuje pesnm vpotem msc, e autor proroctv (vc dost vzcn u prorok) kadou udlost, ji oznamuje, klade na urit den. vod tto broury obsahuje velmi pekvapujc srovnvac tabulku udlost restaurace i udlost vyznaujcch vldu Ludvka Filipa. Shrme nkolik vznanch mst tto dlouh paralely: Restaurace: Vvoda de Berry, zkonit ddic trnu svho otce (Karla X.) pojme za manelku ciz princeznu (sicilskou), kter mu porod syna k vld povolanho (vvodu z Bordeaux); pak umr, zavradna 13. nora 1820, msc po pdu Ludvka Filipa. Revoluce r. 1830 trv ti dny. Karel X. padl v 74 letech nsledkem nazen svho ministra; zekne se trnu ve prospch svho destiletho vnuka. Odpov se mu, e je pli pozd. Karel X. se peplav se svm vnukem, vvodou z Bordeaux, do Anglie a umr ve vyhnanstv.
85

Monarchie ervencov: Vvoda Orlensk, zkonit ddic trnu svho otce (Ludvka Filipa) pojme za manelku ciz princeznu (meklenburskou), kter mu porod syna k vld povolanho (hrabte paskho); pak umr nsilnou smrt 13. ervence 1842 msc po pdu Karla X. Revoluce r. 1848 trv ti dny. Ludvk Filip padl v 74 letech v dsledku nazen svho policejnho prefekta, zekne se trnu ve prospch svho destiletho vnuka; odpov se mu, e je pli pozd. Ludvk Filip se peplav se svm vnukem, hrabtem paskm, do Anglie a umr ve vyhnanstv.

Ponajc rokem 1873, pestv, jak jsme ji povdli, shoda mezi pedpovmi a udlostmi. Naznaili jsme dokonce i pinu tto anomlie. Byl Jindich V. povoln na francouzsk trn pnm nroda nebo alespo na dost nrodnho shromdn r. 1873, nebo nebyl? Tento fakt je nepochybn.1 Vce mn zasten zmr nepijmout trn, jm projeven, se asi opral o velmi nepatrn a velmi zkostliv uven dvody. Je to zajist tajemstv loajlnosti a slunosti, do nho nevnikneme; nanejve bychom se mohli odvit domnnky2 zcela ke cti tohoto prince, jemu byla tak oste vytkna tato konjunktura. Ale a je tomu jakkoli, je zejmm faktem, e hrab de Chambord nechtl vldnout. Zda nebyl onen odkldav prostedek, kterho nhle uil, ono pijet blho praporu, kter uinil k velikmu asu svch nejvrnjch, vslovnou podmnkou nastoupen na trn, jen pouhou zminkou k odmtnut nabzenho ezla? Nikdo se v tom nemlil, jen zastnn, kte se alespo tak stavli. Nahradit druh den po naich pohromch korouhev lili trojbarevnm praporem, by znamenalo ci milinu statench vojn, kte se pod jejmi zhyby nechvali decimovat: Zvolili jste tento cr za svou nrodn vlajku, jsouce hlupky nebo rebely? Tato trojbarevn ltka, pro jej slvu jste s tak lehkou mysl elili smrti, ani neexistuje. Otevete oi, Francouzi! Hle, prapor Francie! Nue, pozdravte troj zlatou lilii, vyitou na blm atlasu! Jak nezmrn poetil e! Nech neptel hrabte Chamborda piznvali tomuto princi sebemn inteligence a taktu, zda mu kivdili bona fide, kdy brali vn takov nvrh na et nroda, kter se tehdy zdl vtat svho krlovskho vysvoboditele, vrhaje se mu do nru? Skvl pesnost orvalskho proroctv od r. 1779 do r. 1873 svd - ovem s pestvkami - o nebeskm vnuknut. Le i vrokm prozetelnosti me bt odporovno, jak jsme ji povdli, zkazem lidsk vle. Avak jejich splnn, kter se nezdailo v jednom tvaru, uskuten se v jin dob. Podlhal-li tedy orvalsk poustevnk istmu prozetelnostnmu vlivu, tu bude moci sice vle Jindicha V. pizpsoben vyslovench zmr klst pomjejc pekku, avak tehdy budou zmry jenom odloeny a pizpsobeny jinak; jak, nelze ani pedvdat ani tuit. Paklie vak jasnovidnost dobrho poustevnka pochzela z mn vzneenho nebo mn istho zdroje, pak zabrn nahodil vle v r. 1873 mohlo zmst celou osudovou osnovu a z udlost, o nich bylo prorokovno, e nastanou, se nedostav ani jedin.

Nrodn shromdn neodhlasovalo formln obnoven monarchie nsledkem princova dopisu z 27. jna, adresovanho Chesnelongovi, jm byl poadavek blho praporu absolutn potvrzen. Avak komise, v n byly za pedsednictv generla Changarniera zastoupeny vechny odstny monarchick vtiny, poslala nejprve Chesnetonga k hrabti de Chambord, aby v dohod s nm stanovil podmnky a dobu optnho povoln na francouzsk trn. O toto optn povoln ji ani tak nebelo. Souhlas se vemi lnky konstituce se zdl pln, zbvala jen jedin nesnz, toti otzka praporu... Princ v rozmluv ze 14. odstranil, jak se zdlo, posledn nejistotu, dav Chesnelongovi formln ujitn, e na praporu by se nic nezmnilo, dokud by se neujal vldy. Jindich V. si pouze vyhradil prvo, aby sml pedloit zemi v dob, kterou by povaoval za phodnou, doufaje pevn, e od n bude pijato jejmi zstupci, rozeen srovnvajc se s jeho ct, o nm se domnv, e uspokoj shromdn. (Doslova.) Po tomto dvojm ujitn, kdy poslanci vech frakc vtiny pislibuj svj hlas a marlova vlda zaruila sv pispn, se zdla monarchie ji hotovou vc, kdy tu onen neblah list z 27. jna zniil veker nadje, poaduje bl prapor a nepipoutje ani pedchoz podmnky a zruky. Viz La Campagne monarchique doctobre 1873, Ch. Chesnelong, Plon, 1896. 2 Pedpokldejme na okamik, e hrab de Chambord povaoval Nauendorffovy poadavky, ne-li za oprvnn, tedy alespo za udriteln; byl by jednal jinak? Pipoutme-li domnnku, e Ludvk XVII. a jeho pm potomci dosud ili pak mohl Jindich V. shnout po korun jen jako uchvatitel. Jeho povinnost tedy bylo, aby ji nepijal. Na druh stran odmtnout nabzen trn bezdvodn a uznat by i mlky, prva Nauendorff, by znamenalo tolik, jako zneuctt pamtku svho dda, Karla X., a strce Ludvka XVII., kte by potom byli nezkonitmi krli. Poteboval tedy platnou nebo pravdpodobnou zminku, aby mohl odmtnout povoln Nrodnho shromdn z r. 1873. Tuto zminku poskytla hrabti Chambordovi otzka blho praporu. Je to pouh domnnka. Je jist, e nsledujcho roku, 1874, hrab de Chambord byv pozvn ped pask soud Nauendorffovmi ddici, povaoval za svou povinnost se nedostavit. Princ penechal sttnmu zastupitelstv, aby odporovalo jejich nrokm. dajce navrcen civiln listy, byli odmrtni pes vechno sil Julia Favra, jeho obdivuhodn obhajovn zaslou, aby bylo teno.
86

V polovici bezna t. r. (1896) byla veejnost znan pobouena proroctvm 24let extatick eny, kter o sob kala, e ji inspiruje archandl Gabriel. Uplynuly msce a zjem neutuchal. Na statisce zvdavc se dalo zapsat, aby jim bylo dovoleno uvidt a uslyet slenu Jindiku Coudonovou jasnovidku z ulice de Paradis. Andl nm ohlauje pro konec tohoto roku hok trapy a hrozn zkouky, jako povodn, prodn pevraty, velik vzpoury a veobecnou vlku. Nic nechyb v tomto seznamu trest, je nebesa ukldaj Francii, kter zapomnla na svho Boha. Nakonec je nm pedpovzeno krlovstv, jm bude zahjena astn doba po uplynut oiovacho obdob, kter vyvol nae bezbonost a zkaenost. Tento monarcha, Bourbon z pobon vtve, bude panovat jako Jindich V.1 Jsou uvdny etn zjevy jasnovidnosti, pi nich se pr ukzala pravdomluvnost sl. Coudonovy. Ale nco jinho je jasnovidnost jasnovidky a vnuknut Sibyly nebo nebesk poselkyn. V prvnm ppad je to sl. Lenormandov, kter ns znepokojuje a ohromuje, ve druhm ppad je to Johana dArc, kter ns probouz a zachrauje... Budoucnost se brzo postar o to, aby zniila nebo stokrt zvtila kouzlo tto jasnovidky, nebo vechny jej pedpovdi znj na krtkou dobu. Ale a se stane cokoli, upmnost tto dvky v ns nevzbuzuje pochybnosti a rovn tak i skutenost okultnho vlivu a neviditeln bytosti, jejm orgnem ona je. Jsouc inkarnanm mdiem, vyjaduje se v souzvunch, sedmistopch verch a neme si vzpomenout v normlnm stavu na to, co vyprvla ve stavu druhm (transu). Totonost jejho vnuknut zstv nerozlutitelnm problmem. Je tento andl elementlem nebo elementrem, nebo je skuten, jak ona mysl, poslem nebes? Ztek nm to odhal. Tyto vahy ns pivdj pmo ke strunmu studiu princip vteckch umn. Protoe jsou dny ti souinn mocnosti, jejich dlem je budoucnost, byli bychom v pokuen zavst potrojn roztdn rznch vteckch zpsob podle toho, jsou-li pvodu prozetelnostnho, volnho nebo osudovho. Ale ve skutenosti je vtn ve vlastnm smyslu asi vsadou osudu. Jedin prozetelnost vlv prorockho ducha, prostho vech pmsk. Avak prozetelnostn slovo nelze donutit. Jeho sdlen, zcela bezdn, je z jeho strany pln dobrovoln. Lze je evokovat vjimen - pouze praktikovnm inn extze. To zajist pozorn ten pedchoz kapitoly ji naped vyctil. Veobecn vle se nelze dotazovat pmo. Je to fakt, jeho hlubok dvod je nesnadno dokazateln. Poznamenejme pouze, e plat jedno z dvojho: Bu tato veobecn vle sleduje cesty prozetelnosti a jej slovo se sjednot se slovem prozetelnostnm (o nm lze ci: Spiritus flat, ubi vult, duch vje, kam chce), nebo se tato hrdopyka oddl od tohoto ochrannho vlivu a me se pak obrtit proti sob sam: Mylenky vrej do sebe a velik je rozdvojen v nazrn. Proto vle dv vtby, kter si odporuj, podle toho, zda se tazatel vrhl do toho nebo onoho z neptelskch proud. Ostatn v tomto ppad meme vli pokldat za velikho lenka osudu na krtkou dobu; nakonec se podrob osudovmu zkonu, a to tm spe, m hrdjm silm se zdla od nho se odret. To je teba ovem ci o vli i vlch hromadnch, nebo individuln vle unikaj kad vtb. A kdy se dotazuj samy sebe, zda vd vdy, co odpovdt? Nikoli. Jsou bezdnost samou, nekonen mnohonsobnou. Vyjaduj pouze mysly. Znte nco promnlivjho? Je tud pochopiteln, e nen nijak prospn ani spolehliv, teme-li se na radu veobecn voln due, ponvad se povznese bud k spolen prci prozetelnostn, nebo se stane, odporuje-li prozetelnosti - mnohonsobnou hkou osudu, loutkou, kterou lze mnohem snze pimt k ei. Jedin osudu nle tedy vechna vcemn dokonal, nyn praktikovan nebo znm vteck umn. Lze ci nespoetn nebo alespo nespotan! Boissard a Peucer, kte jim vnovali mnoho set foliovch strnek, zdaleka neposkytuj, jak se zd, pln nzvoslov. Kniha Petra de Lancre, Incredulit et Mescreance du Sortilge, podv na str. 198-199, ne-li pln, tedy alespo velmi podrobn jejich seznam a Jan Belot poskytuje v tom ohledu dvoj vhodu, je toti jasn i strun. K tmto autorm odkazujeme, pokud jde o podrobnosti vteckch praktik. Nm posta, zdraznme-li pouze to, e jsou rozmanit jenom co do rozvlnch vnjch tvar, nebo pokud jde o jejich zkladn podstatu, rzn se tyto praktiky mnohem mn, ne se zd, a my neznme tm ani jedinou, kter by vyboovala z rmce nsledujcho potvernho roztdn, kter pravdpodobn

Viz Gaston Mry, La Voyante de la rue de Paradis, Dentu, 1896, str. 34-36.
87

doposud nebylo vydno:1 I. Vyvolvn nebo pm porady u neviditelnch. Pklady: Theomantie novoplatonsk (vtn z boskho vnuknut), nekromantie (vyvolvn mrtvch), dovolvn se pomoci u gni nebo dmon, sibylsk vytren atd. II. Vykldn prodnch znak (signatur). Bli viz kap. 11 a 12. Pklady: Analogick vda veobecnch tvar (kosmick anatomie Crolliova), jakostn tvarozpyt, fyziognomie (tvezpyt), frenologie (lebozpyt), metoposkopie (vtn z oblieje), chiromantie (rukopravectv), grafologie (psmozpyt) atd., umn augursk (ptakopravectv), haruspekn (vtn ze zvecch vnitnost), teratoskopie (vykldn zzrak), vykldn osudovch obraz, oneiromantie i vykldn sn atd. III. Studium umlch kombinac, vcemn jednoduchch nebo sloitch, sktajcch dui odlin obraz vnho fas a nefas (prva i bezprv). Pklady: Urim a thumim, rub nebo lc (jedno uit je nap. hra o penze, u ns tak znm a zvan hlava nebo orel, pozn. O. G.), tarot, karty, symbolick hry lidskho ivota (hra na husu) a vtby veho druhu. IV. Prodluovan zrn na urit pedmty, beztvrn i mnohotvrn, v nich se oko domnv vidt zmaten sibylsk obrazy; buzen jasnovidnosti jakousi autohypnotickou praktikou a pedrdnm zrakovho nervu. Pklady: Divinace pomoc ivl, jako pyromantie, (vtn z ohn), aeromantie (vtn ze vzduchu), hydromantie (vtn z vody), geomantie (vtn ze zem; mluvme o prav geomantii, nebo geomantie obyejn praktikovan nle do tet tdy), krystalomantie (vtn z krystal), vtn pomoc sklenky (naplnn vodou), magickho zrcadla, vajenho blku, kvov sedliny atd. Toto nijak libovoln rozdlen nen absolutn. Nkter vteck zpsoby mohou nleet souasn do vce td. Tak astrologie, kter nle do druh tdy, pihlme-li k nebeskm aspektm, pravm znakm oblohy, na nich se zakldaj dohady tkajc se narozen, pat tak do tet tdy v dsledku onch umlch a smluvench pravidel, jimi je tato vda vzna.2 Rovn tak praktikovn tarotu, kter lze zajist zaadit do tet tdy, jejm zkonem je, jak se zd, pouh nhoda, me spadat do tdy tvrt; tato praktika se toti skuten opr o zdnliv nahodil sestavy umlch a pomyslnch znak a nikoli o vklady znamen nebo hieroglyf dobrovoln sktanch prodou, avak na druh stran me tento kaleidoskop vteckch obraz, zrcadlcch se ped experimenttorovm zrakem, bt pokldn za zdokonalen nstroj k buzen jasnozivosti. Vykldn pirozench znak v jejich rznch rozmanitostech je nejrozumnjm a nejspolehlivjm vteckm zpsobem; zkoumn tvezpytn, zkoumn ar na oblieji i na dlani, dmysln studium psma poskytuj vn a vzjemn se kontrolujc dkazy a na tomto duevdn jistm zklad, zjevnm, protoe nepopiratelnm, je mono vystavt celou budovu jasnch dohad. Nesmme tak hanobit tarotov karty, tuto symbolickou hru lidskho ivota, rozvinutho v adu tst a netst, zdar a nehod, jej arkna, astn nebo neastn, ryj znak za znakem. Dotkaje se tchto vteckch obraz uvd se opravdu nadan vtec v naden, svrauje brvy a ekl bys, e napn ui... Tyto pomalovan lstky kartonu se mu stvaj mluvcmi vtbami. Nhle se zachvv, jeho oko se rozzauje vnitnm svtlem, jeho zjasnnmu zraku se otvr nekonen obzor... Zvoj astrlna je roztren... Nen nam myslem - a kad to zajist pochop, abychom zde podvali souhrn hlavnch zsad tchto vd, sten spornch a ostatn tak etnch jako nejasnch, ani zkladn pravidla vteckch umn. Na pouh strun nstin jedin, za pklad zvolen metody, by nestaila cel dlouh kapitola. Je teba se uchlit ke zvltnm pojednnm; zvdavci budou mt jist obte pouze s volbou. Odhalujce troj zvoj budoucnosti, ukzali jsme jen princip promn, v nich se odehrv dn, pinu veobecnho ztku v jeho ta.jemn pinnosti, a nikoli zpsob tlesnch nestlost v jejich jevozpytu. Zbv pohldnout na sten dn kaz smyslovch, hdanku, jej arknum osvtluje zkon polarizace povechn chpan. Pouze nkolika slovy se zmnme o bezprostedn promnlivosti vc fyzickch, kter zvis na
1

Viz vod v knize Sdirov, Miroirs magiques, Chamuel, Pa, 1895. V tto znamenit prci nalezneme tabulku, kter je analogick na. (esk peklad Otakara Griese, nadepsan Magick zrcadla, vydalo stedn nakladatelstv okultnch dl v Perov.) 2 Co se tk rozdlu mezi astrologi starch a Babelem libovolnch pojm, jemu se dv toto jmno, viz dOlivetovy Vers dors de Pythagore, str. 269-278.
88

ustavinch reakcch, vmnch a vzjemnostech, jejich vlastnm prostedm je astrlno, tato spolen ndrka bytost, tento tajemn athanor hromadnch mocnost ivota. A jde o vzrst nebo chadnut sestrojench bytost, nebo o zmny, jim nahodile i dobrovoln podlhaj a je jsou ciz tmto dvma fzm (vzestupn a sestupn) ivota, vechny tyto zmny se uskuteuj nepetritou prac bunn tkn na nestl osnov astrlnho tla. A toto ustavin pozmuje, stkajc se s nadsmyslovm ovzdum, nositelem vzjemnost, odraz a vmn, uskuteujcch se mezi nm a jinmi astrlnmi tly, nebo mezi individulnmi nebo hromadnmi bytostmi, zalidujcmi toto neviditeln ovzdu. V III. knize, kter nem tak omezen rozsah jako tato kniha, uvidme, podle jakch skupenskch pravidel se sestavuj monady, aby utvoily sloitj bytosti: vvojov pohyb skladn,1 kter je jenom protipohybem (v period vzestupn) pohybu vvojovho, rozbornho, jm (v obdob sestupnm) bytosti, vytryskl z Matky-Jednoty, se rozpadaj v nevaiteln kmenn initele, aby se rozptlily ve dvoj hlubin: asu a prostoru. Avak v tto knize, kter jedn o neviditelnch svtech pouze z hlediska pozemsk magie a o monch stycch mezi obyvateli tchto svt a bytostmi vtlenmi na zemi, se nebudeme poutt do problmu konenho splynut tchto adamskch exempl spjcch k jednot. Musme se spokojit s tm, e tu nastnme, jak asto nahodil sestavy dvaj vznik hromadnm bytostem, vcemn pomjejcm nebo trvalm, je jsou jaksi ivmi sklady, vsledky seskupen mnoha individualit za vhodnch podmnek. Po mystrich odlouenosti pistoupme k arknm hromadnho ivota, k mystrim mnostv. Ktermu lovku, dostivmu okultnch kaz, se nezdail nhodou njak pokus s toivm a mluvcm stolkem? Snad ani jednomu z ten vah o vdch Prokletch. Tyto praktiky mck magie, z n kardekovsk spolenost uinila jaksi nekromantick sport, se tm pl stolet udruj v jistch salonech na dennm podku. Tragikomick podvan! Hlavn lohy hraj v devti desetinch ppad v nejrozpustilejch prostedch roztomil figuranti, dobrovoln mystifikujc, nebo nkolik apotol nov vry, dogmatskch a nevldnch agent firmy Rvoil a nst., kterou nenaleznete na rohu nbe. Tyto mlo vn podmnky nijak nebrn, aby se podnik nkdy zdail a nedolo ke vzcnm kazm. Nkdy umon ptomnost mdia, a ji z povoln, nebo bezdnho, projev njakho obyvatele astrlna, avak takov nvtvy z onoho svta jsou pouze vjimkou; ve vtin ppad odpovd vteck stoleek dery, a to zcela ppadnmi, ani by zasahovala njak sla, krouku zasedajcch ciz. Nebudeme se zdrovat pokusnmi zsadami; jsou velmi jednoduch. Rz pokusu se tm nemn, leda v nkterch podrobnostech. Nkolik osob se posad v kruhu kolem stolku, na nj lehce polo ruce naplocho s roztaenmi prsty. Palce obou rukou se peliv spoj a rovn malky se dotkaj malk soused. Tak se utvo magnetick etz, tak se uzave proud baterie lidskch lnk. Tyto ppravy jsou, jak poznme, stle tyt, a si pejeme dotazovat se stolku, i prost pinutit jej k oten. Mylenka, vle, touha pokusnk ji samy uruj smr i vsledek pokusu. Ve zvis na tto tajemn sle, u jednch nevdom a bezdn, u druhch ovldan a zen, kterou nazv kdesi Paracelsus magickm magnetem, vnitn a tajemnou magnesi.
1

Nebylo by logitj, kdybychom nazvali evolunm ono obdob desintegrace, kter postupuje od jednoty k slu, od stedu k obvodu (vyslnm paprsk), a involunm obdob opanho postupu, kter vede k reintegraci sla v jednotu, k optnmu pohlcen obvodu bodem vron? O tom by se dalo hovoit, ale my jsme pokldali za povinnost zachovat v t vci nzvoslov v okultismu obvykl. - Tato dv slova se zdaj nesprvn zvolena, zkoumme-li ve z ve principu, z nadsmyslnho hlediska. Pi stanoven obou spornch vraz se nepochybn vychzelo z hlediska pozemskho. In-voluce, sestoupen ducha do hmoty, e-voluce, snaha uvznnho ducha po optnm vzestupu adou postoupnch tvar. B jenom o to, abychom se dohodli na slovech. K tomu mezi okultisty nedochz vdy. Jak nechutn spory bvaj mezi adepty rznch kol, v jdru pln se shodujcmi! asto zcela povrchn protimluvy brnily protivnkm, aby se dorozumli. Ani bychom zamleli ruit slovnk a symbolismus, vlastn kad vyuujc skupin, a tm i ono mstn zbarven a pvodnost, v nich tkv pvab rznch sloh mystri, ani bychom nalhali na utvoen jakhosi okultnho volapyku (mezinrodn ei), mme za to, e by pece jen bylo mon si pt sestaven dobrho vdeckho slovnku, vyslovujcho plnou rovnocennost mluvy a symbolismu jednotlivch kol.
89

Po vcemn dlouh fzi mylenkovho napt, je-li etz astn utvoen a m-li se pokus zdait, se dostav jaksi zimnin chvn1 c se v sam hmot stolu; je to neomyln pznak, kter svd, e se do tto mrtv hmoty vlv ivot, e do hrub tkn deva vnik sibylsk fluidum a e se dostavuje vyvolvan vtba: Deus, ecce Deus! Nkdo z ptomnch polo otzku. Stl se ihned pohne, aby odpovdl, chvje se, jako by byl nasycen vlastn ivotn silou, nadn du a rozumem. Brzo se pozvedne jedna noha a opt vlastn t klesne, aby se pozvedla znova a opt klesla atd. Smluven klepac abeceda umon zavst souvislou rozmluvu s neviditelnem. Teme se vtby nahlas nebo v mylenkch a vtba odpovd dery. Ecce Deus! Neviditeln bytost je zde, o tom nen pochybnosti; mysl, uvauje, mluv a odpovd a mnohdy se i sama te. Le pichz z vnjku? Ne. Provzela nkoho z ptomnch u stolu? Tak ne. V tomto okamiku tu nebyla, nyn je ptomna, a pece nepila. Kdy se potom po ukonen sednky pokusnci rozejdou, neviditeln zmiz, a pece neodeel. Jako se utvoil z stek, pomjejc skladbou prvk, kter se sblily, aby ho vytvoily, tak se tak rozpadl, jakmile se shluk rozloil. To je dleit. Pozorn sledovatel pokus byli zajist zaraeni, e nikdy, teba se pokus zcela podle pn zdail, vtba nevyslovila odpovd, kter by byla odhalila neznm a jej vechny prvky by nemohly bt poskytnuty psedcmi nebo alespo jednm z nich.2 Projevujc se inteligence pedstavuje pouze souhrn ptomnch inteligenc, setench v jednu jedinou. Hrab Agnor de Gasparin, jen mnoho experimentoval s vteckmi stolky v cele ad psnch pokus, jejich souvislost, jako i vsledky svd o jeho vy trvalosti i dmyslu, vslovn prohlsil proti spiritistick domnnce: Duchov jsou ozvny, je vrac kadmu jeho vlastn e.3 Dobe, ale to znamen jet nco vc. Mluvc stolek lze definovat jako mylenkov i duevn teplomr, kter udv v ohledu mravnm i rozumovm teplotu lidskch prosted. Neviditeln mluv se bude honosit ideami, zpsoby i slohem, kter dokonale odpovdaj zpsobu it, mylen a ctn zastnnch. Bude hbit a oduevnl v kruhu lid duchaplnch; odmen a pedantick v areopagu slavnch hlupk; neuctiv a reptav, pevld-li ivel voltairinsk. V mchan spolenosti starch renekek a duchovnch, zasednuvch k nbonmu stolku - pesto, e jej obsedlo peklo - se uke stdav ke ctnosti nabdajcm a pkrm, dobrm katolkem i zlm jazykem. Mezi akademiky bude neviditeln Vaugelasem rozmlouvajcm o psmenu B svho proslulho slovnku; mezi atheisty bude Silvanus Marchal, kter prv piel z hrobu, lt na nesmrtelnost due a jsoucnost bo.4 Byl-li etz utvoen z nestejnorodch a pli nesouhlasnch prvk, jsou vsledky nepatrn nebo dn. Stolkov vtba bv nejastji vrazem prmru, me se vak povznst a k maximu a sestoupit a k minimu jasnovidnosti, vdn i svdom.

Tak bv slyet praskot nebo jemn dery jako pi hozu neviditelnho kladiva. Tento posledn zjev je vzcnj, prozrazuje ptomnost silnho mdia a pravdpodobn zashnut larev nebo astrlnch bytost dychtcch po projeven pomoc psychick sly, j disponuje mdium. Avak ve vtin ppad ono chvn prozrazujc ivot a onen slab praskot neznamenaj nic takovho. Tyto zjevy svd prost, jak hodlme ukzat, o mocnm en se sympatickho fluida, kter se pen od jednoho lnku lidsk baterie ke druhmu, a o nhlm utvoen hromadn bytosti, je v sob spojuje innosti ptomnch osob a kter vt. Je-li tomu tak, pak lze vechny souinn osoby oznait jako mdia rznch vlastnost, nebo je spe mdiem souhrn vech astnk tvocch magnetick etz. 2 Pklad: Stolek oznm, kolik je hodin, kolik je mi let, kolik penz je v m tobolce, ovem s tou podmnkou, e znm tento poet. Nezn-li ho nikdo, tedy v etzu ani mimo nj je omyl jist a nejsou ji jin vyhldky ne ty, je poskytuje shoda okolnost a dost jednoduch poet pravdpodobnosti.(Gasparin, Des Tables tournantes etc., sv. II., str. 430-431.) 3 Gasparin, Des Tables tournantes etc., sv. II., str. 504. 4 Eliphas Lvi cituje kdesi, pojednvaje nikoli o klepajcch stolcch, nbr o straidelnch zjevech, zajmav projev zhrobnho atheismu, jeho nstrojem byl fantom Sylvana Marchala (La Science des Esprits, str. 207-212).
90

Pvod tchto rznost tkv v promnlivm pomru innch a trpnch povah,1 souinnch pi tvorb hromadn fluidick bytosti. Minimum kazov je teba pist na vrub pebytku vcemn zpornch du, jejich rozptlen sly si odporuj a sten se ru, nen-li kladn prvek, kter by je seskupil, oplodnil a sjednotil. Jsou-li tyto povahy rovnocenn a vyrovnvaj-li se jak potem, tak silojevnou rznost, utvo se mrn prmr. Je-li vak teba doshnout maxima, je nutno seskupit jist poet zpornch prvk - inteligenc spe nazravch a odraznch ne rozpnavch a bezdnch - s pevahou jedinho, dokonale kladnho prvku, tj. lovka bohatho na organizan schopnosti a energickou a panovanou vli. Tu poskytne duevn fluidick baterie, dokonale uspodan, sumum vkonu. Nebo i nejpovrchnj mylenky a vzpomnky, i nejmatnj, naplujc zporn mozky jako mlha, vyvjej a precizuj se podle pn, reaguje-li na n kladn prvek; pak potenciln bytost, kter se jich zmocnila, je formuluje a vyjaduje klepnm. Jak definovat tuto tdu potencilnch bytost, jim lze st upt okamit svzkonnosti? Nejsou to zajist larvy, protoe maj inteligentn, teba prchavou osobnost, a pece jejich povahu nelze prv tak urit oznait jako povahu larev. Jakmi neznmmi a prudkmi reakcemi se sceluj tyto hromadn efemery ze svch soustek, jak se jet rychleji rozpadvaj, to ve lze velmi tko pochopit, a i to, co bylo pochopeno, unik jakmukoli psemnmu i stnmu vkladu. Pokusme se pozvednout cp zvoje. Nejdleitjm vsledkem magnetickho stolkovho etzu je sjednocen tajemnch individulnch ovzdu a splynut v jedno jedin. Spolen fluidick vyzaovn je onou silou, kter pronik, nasycuje a oivuje stolek. V tomto hromadnm kole, v tomto seskupen a skladu okultnch nimb (aur) vech psedcch se rod a zmr vtba. ten si pamatuje, e nimbus i ziv rozdruen ovzdu kadho jedince vznik jeho astrlnm vydechovnm. Zde jsou shluknuty - jako suujc lemurov, vznejc se peludy a cizopasn larvy - opravdov pzraky, uren obvyklmi mylenkami2 jednoho kadho a urujc zase nov mylenky a iny tmto mrn, ve v jednom a tm zaarovanm kruhu osudovosti, nebo v jednom a tm vleku dobrovolnho pokroku. Tak se vysvtluje dobr i patn zvyk a jeho snaha stt se druhou pirozenost. Zhadn astrln ascendent,3 na nm se podle Paracelsa zakldaj hlavn arkna arodjstv, nen nic jinho ne tento proud ivoucch obraz, symbolickch znak4 pevldajcch vn, panujcch mylenek a navyklch volnch projev kadho jedince. To je onen cyklus psychologickch odlesk, reagujcch na svho pvodce a sugestivnch pro st jeho duevn a mylenkov budoucnosti.5 Stkaj-li se trvale dv osoby a zvlt bydl-li spolen, pronikaj se jejich astrln ovzdu
1

Ve sv teorii o opan polarizaci u mu a en jsme upozornili na to, e due u obou je, jak se zd, neutrln, jako sted rovnovhy mezi kladnm a zpornm plem u jednoho a mezi plem zpornm a kladnm u druhho. Avak v tchto nzvech polarizace nen nic absolutnho, pokud vyjaduj pouh vztahy. Tak due i duevn stedisko, kter je ve skutenosti neutrln vzhledem ke svm dvma plm, me bt bud zporn, nebo kladn vi jinm dum, jak se snadno pesvdme. Bylo by zbyten, kdybychom pokad odstraovali zdnliv protimluvy, je si pozorn ten sm lehce vysvtl. 2 Nejen jeho mylenkami, nbr i jeho snnm, jeho vnivmi popudy a volnmi projevy atd. 3 Kad lovk je ovldn uritm astrlnm ascendentem, jeho smr je vyznaen arami ivota a smrti. A prv psobce na tento ascendent meme oarovat; obady jsou pouze prostedkem k utvoen astrlnho sympatickho spojen. Astrln ascendent je dvoj vr, kter osudov pitahuje a uruje tvar astrlnho tla. arodjov cvi ascendent v tonosti a znepokojuj ascendenty svch blinch. Paracelsus citovan Eliphasem Lvim v dle La Clef des Grands Mystres, str. 387. 4 Co se tk pirozench znak a vztah mezi znakem a vc jm vyjdenou, viz kapitoly 11 a 12. 5 Kad individualita pozmuje tedy svj vlastn ascendent, kdy dv nov smr svm mylenkovm, duevnm a volnm schopnostem. Astrln ascendent takto pozmnn petvouje zase terickho dvojnka i tvrlivho prostednka tm, e na nho reaguje. Ve vzjemnosti tchto dvou innost, pm a odrazn, nalezneme kl k mechanismu pozemskho karmanu.
91

vcemn zce, take se mnohdy doasn sms. A co tehdy, maj-li dva ascendenty tm stejnou slu? Nastane vmna determinovanch obraz a lemurskch tvar, take se ob povahy sdru, vzjemn na sebe psobce. V ppad opanm ten, jeho ascendent je nejsilnj, nakonec zvtz a zalo panstv svm blinm, kter me trvat a do hrobu. Adepti kaj, e jedna osoba pohlcuje druhou a strhuje ji do svho vru. Ascendent a vr jsou v magii slova souznan. Je samozejm, e imaginace, tj. schopnost imaginovat i tvoit obrazy, je zpornm zkladem ascendentu. Ascendent je bohat (trpn) u tch, jejich imaginace je plodn a iv, a energick (inn), u tch, jejich vle je siln organizan. Nebo sla ascendentu nespov v hojnosti obraz, je se hem, jsouce uneny nazdabh krouivm vrem, ona spov v dost pevn vli, aby je dovedla sebrat, spodat a vtisknout jim pzniv vliv a dt jim uiten smr. Proto chceme-li pi pokusu s mluvcmi stolky obdret maximum vkonnosti duevn siln baterie, musme nkolik trpnch povah (bohatch na neuspodan obrazy) poddit chtn, dobrovoln a dc vld jedin silov kladn povahy. A jak nyn vznik pomjiv stolkov vtba? Do jak mry me jeden z pokusnk (zajist nejtrpnj) slouit za nepovdom mdium, nikoli vak v obyejnm smyslu slova, nbr jen jako husti spojench duevnch elektin? Mohla by hromadn mylenka, ne-li se zrodit, tedy alespo bt propracovna, vyjdena, formulovna v mozku tohoto lovka, v stroj vce mn vyvlastnnm pechodn a z dvodu obecnho prospchu? Do jak mry se konen me stt jeho uvolnn astrln tlo bezprostednm a mstnm nstrojem abecednho klepn? Nespchme s rozeenm tohoto problmu a ponechme jej dvtipu teoretik nepovdomho. Jet mnoho chyb, aby vechny neviditeln mocnosti, zrozen ze shluku lidskch bytost, a ji seskupen podle hierarchick normy nebo nikoli, se podobaly stolkov vtb, kterou jsme si zvolili za typ zvlt kolsajc tdy hromadnch bytost. Slovo Adama, lovka veobecnho, je podstatn tvr. On vyml bytosti a jeho rozkazujc slovo plod mocnosti a vladae. To je zkon gan-bi-hedenu 3dj yb 3g , strojn oblasti, v n on vldne, tajemn okrsek projev, kter agnostit pekladatel Genese nazvaj pozemskm rjem. Pd zbavil lovka bostv a my ijeme pod zkonem pdu. Ale na tom nezle. Nic se nezmnilo, ale jen na povrchu. Zhmotnn veobecn ltky pevrtilo ovem jej tvar, neporuilo vak jej podstatu. Veobecn lovk mohl klesnout jenom tm, e se rozdlil; tou mrou, jakou se stv opt hromadnost (kolektivitou), nabv opt svch vsad. Ji zde na zemi se vrac ke svm prvm, a to v t me, v jak hromadnost, jej je stkou, vznan potem i vhou len, jej znova pibl k prvotnmu Adamovi, tj. ke veobecnosti. Tak mohly v politickm, socilnm nebo nboenskm du miliny lid poadov organizovanch po tolik stolet na rovni neprosnho pravidla - vdomch i nevdomch svho dla, dobrho nebo zlho vytvoit v neviditelnu inn bytosti, hromadn jsoucnosti, zkrtka vladastva, blah i neblah, jejich moc a trvn nelze odhadnout. Jeden ze souasnch mistr esoternho mylen. markz de Saint-Yves, prvem pojednal o tomto tajemstv, vykldaje o nimrodismu na jednom mst sv knihy Mission de Juifs, je si zde dovolme reprodukovat: Jakmile lovk nasytil svou vl jist prvky du neviditelna, jakmile si nco vymyslil nebo chtl, vytvoil nejenom viditelnou moc, nbr i - nevda o tom - potenciln okultn bytost, vyvolvanou a projevujc se ve sttnch zzench; tato bytost neumr, ani by uila ivota, a je-li pudov a vniv, ije, pinejc zhoubu. Por a por v neviditelnm i viditelnm du ostatn hromadn bytosti tto zem, napj se krv a iv se tlem jejch d, vdechuje ohniv energie tto zemkoule a nich oblast jejho ovzdu, vydechuje a vdechuje je do panovanch pud moci, s n obcuje, a jedinc, kte ji dr.1 Proto v m tvo politick iny tto moci ve vnjm ivotu tohoto sttu nepetritou adu vojenskch e a v jeho strojnm ivotu nepetrit etz politickch vrad... A lze-li pomrn snadno vytvoit nebo vzbudit tyto pudov mocnosti, tato niiv vladastva, je tm nemon vymtit je ze ivotozpytu zem a z jej prvotn ltky, snad jen potopou. V neviditelnm i viditelnm du se nic neztrc a prvotn hmota kterkoli hvzdy podruje
1

Tato pedstava dravho minotaura nespravedliv vldy pipout ziv protiklad. Proti ernmu egregoru starho socilnho sttu, vystupovanho ve patnosti, lze postavit bl egregor bohovldnho, harmonickho a rovnovnho, archandlsk spoluvldy (synarchie).
92

v sob, ve svm tajemnm svtle, otisky kadho hnut vle, zazen vn i obrazu mylenky. Jakmile byl zemsk prostor obsazen a as poat, neme se ji nic navrtit, zpit ani zniit, a jestlie lovk poskvrnil sv vnitn svtlo, iv i mrtv jsou tm znepokojeni a iv vrhaj ono poskvrnn na mrtv. V i zla, v inn obasti pudu, kter neovld ani svdom ani inteligence, neme tvr lidsk moc vykroit z jistch kraj pozemskho ovzdu, me vak pozmnit nadsmysln sloen a nadsmyslnou ltku. Rzem jsou straliv zasaeny vzestupn i sestupn cesta du: Smrt i plozen.1 Zde jsou tedy dva v kadm ohledu zcela odlin pklady bytost zplozench hromadnm scelenm. Pihldneme-li opt ke stolkov vtb, k tto pomjejcnosti neviditelna, jej temn a nenadl existence je potkem i koncem nahodil, take se zd rozumovm pzrakem, klamavm odleskem souinnch mysl. Jak to protiva vi onomu stralivmu archandlovi politickho bezprv a protisocilnho rouhn, jemu stalet jsou dny, lidsk obti obasnmi hody a pevraty, je rozvracej e, nsledky nvalu vrtoiv nebo bouliv nlady? Avak jedno i druh vykazuje t rys podobnosti, e toti hromadn bytost, zplozen na tvrt hodiny nebo na cel stalet, m vlastn existenci a vlastn vdom, ani by jedinci, jejich je souborem, ztratili na sv osobnosti. Tito jedinci podlhaj ovem velitelsk svrchovanosti potenciln obludy, uhnten z jejich ltky, iven mnohdy jejich krv a napjen jejich slzami, naprosto vak neznaj tohoto neviditelnho despotu. I kdy podlehnou na arn pozemskho ivota, aby ukojili jeho rozmary, nezvolaj jako umrajc gladitoi: Ave Caesar, morituri te salutant (Zdrv bu, czare, na smrt jdouc tebe pozdravuj)! Tak i buky lidskho tla, kdyby jim bylo dno filosofovat, zajist by popely existenci ohromnho organismu, jeho jsou doplujcmi stmi a pro jeho blaho se obtovat je tak asto nut neodolateln pud.2 Mezi tmito dvma krajnostmi hromadn existence je samozejm msto mnoh prostedkujc bytosti, vce mn stl a vdom. Nehodlme tu podat ani jejich strun seznam. Jejich odrdy maj tak jemn odstny, e by suchoprn roztdn mlo prosplo. Posta, podme-li nkolik ukzek tchto hromadnch bytost, aby si inteligentn a pemliv ten doplnil mezery nzvoslov a domyslil si to, co jsme zatajili z arkn mnostv. Politick shromdn poskytuj s hledit, je ns zajm, vhodn a rodn pole k pozorovn s protivou svho stejn nezzenho plivu i odlivu nepekonatelnch i nenadlch podnt, je se tu manifestuj, a nhlch a pravd nepodobnch obrat, kter jim nsleduj. V urit ohranienm obvodu se proti sob stav lidsk elektiny nebo se smuj, neutralizuj nebo zesiluj ve svm odporu pi nhodnm setkn; tento obvod je semenitm hromadnch bytost, kter tu vznikaj v pestr smsici s larvami a oivenmi mylenkami. Jestlie jist poet schopnch, odhodlanch oban, pevnch ve svch zsadch, nesestoup, aby utvoili pevn jdro, spojen sted, pevn bod v silojevnm zmatku, rozpout se sabat neptelskch vl a vn. Vechny individuln zsluhy, vzjemn se nice, pispvaj k nicotnosti shromdn a nakonec dochz v obdob zjevnho boje ke vzjemnmu vradn, a v obdob zdnlivho utien k naprost neplodnosti... Shromdn oban osobn dvtipnch, lidumilnch a spravedlivch, se me stt historickm vzorem hromadnho hlupstv, barbarstv a bezprv. To bylo dobe znmo Tacitovi, jen nm prost a chvatn l dvoj strnku soudobch otc shromdn: Senatores sunt boni viri, senatus vero mala bestia (sentoi jsou dob muov, avak sent je zl elma). Due dav je vude stejn, slep a dviv, pstupn dobrm i zlm vlivm, a pedevm je schopna podivuhodnch pevrat. Eugen Sue dobe znal i popsal tuto nestlost lidovho chameleona. Ani jedin ten jeho Bludnho ida nezstane nepohnut oslovenm misione Gabriela, zachraujcho Otce dAigrigny, kterho chtl dav srocen v Notre-Dame zavradit na samch stupnch chru; a v Tajemstvch Pae se ten pamatuje na onu dojemnou scnu ze sv. Lazara, kdy se uvznn muednk stv na slovo krsn Marie pedmtem veobecnho zjmu, take nejnesmiitelnj pronsledovatelka thotn idiotky dv podnt ke sbrce, aby opatila plnky budoucmu dtti.
1 2

La Mission des Juifs, str. 794-795. ti velmi pozoruhodn a neobyejn poun msto v dle naeho ptele, doktora Papusa, Trait mthodique de Science occulte, nadepsan Un Blessure la phalange; Dfence de lorganisme, str. 794-798.
93

Popularita, bezprostedn spchy a konen obliba (franc. vogue, ale v jinm vznamu tak pohyb), abychom uili slova, kter vechno napovd, jsou vrtochy due davu. V 11. kapitole vylme, jak tuto mnohotnou a rozbhavou dui sjednotme, abychom vyuili jejch sil, neodolatelnch v bleskotnm seskupen. To je tajemstv magickho etzu. Pochopme-li je, meme pochopit, mimochodem eeno, i velik arknum. Jeho spravedliv uvn by zajistilo vemohoucnost tomu adeptu, kter by v nebezpe dovedl uvaovat dost odhodlan a kter by ve vtzstv byl pli stzliv, ne aby ho nkdy zneuil. Ukonive tuto vsuvku, spokojme se s dodatkem, e magick etz je bezpenm prostedkem k vytvoen hromadnch potencil, jim nic neodol. Jestlie jejich pvodcov prok trochu vytrvalosti a silnou vli, pak existence vyvolanho obra, zpotku nejist a neurit jako existence stolkov vtby, se mrn zjasuje a utvrzuje, stvajc se podmaujc a energicky spodobujc silou, panstvm lidskho nebe; por a pohlcuje ony mocnosti, kter j pekej a je nejsou s to, aby uhjily svou samosprvu. Ve smyslovm svt psob tato sla skrze sv dy, naeptvajc jedincm, spojivm se za elem vytvoen jejho socilnho tla, popudy vn a idey, kter tito neodmtaj, pokldajce je za vlastn; tyto se pak projevuj iny, jejich vsledkem je pln podroben, znien i smrt zpasnk vle, kter je neptelsk jejich, jak se mohou domnvat, nebo spe jej vlastn vli. A nkdo odhadne silojevn rozvoj, kterho nutn mus doshnout hromadn bytosti dc neosobn seskupen, nap. ustaviv se vldy, nboensk dy, tajn spolenosti, vbec vechny spolky vnujc se stle slub jedinho principu, jedin idey, jedin vle, jedinho citu, nezmnitelnch, nepromlitelnch a povaovanch za absolutn! Normln organizace takovch hromadnost se svou soustavou pk a koleek z nich in ivouc tla, stle trvajc nsledkem pravidelnho rekrutovn; je to v pln sle vniv, ivouc a oivujc due, opaten nezlomnou vl a schopna pojmout nesmrtelnho ducha. Takov lidsk zazen, zdvojena v neviditelnu na podobnm bytoslovnm podklad, se stvaj asto nedobytnmi tvrzemi sekt v asov bitv ide. Ve stnu nspu star strany pokrauj v zpasu, teba se zdl bt beznadjn. I v krajnm ppad, kdy se hromadn sociln tla zdaj bt zniena nsledkem rozptlen nebo povradn d je tvocch, zstane hromadn due ivotn vce ne kdy pedtm; peije nejhroznj pohromy, jsouc hotova opatit si nov tlo pod tm nebo onm jmnem, sdruenm silnch a zdravch jedinc, je inspiruje a ovldne, kdy si je byla vybrala, take znovuvtlujce se se omlazuje, petvouje se, nabv nov sly a zahajuje nov bh svho pozemskho panovn. Ddictv Jakuba de Molay (viz I. svazek) nm poskytuje pamtihodn pklad pohrobn obnovy tohoto druhu. Marn ru papesk autorita templsk d, marn politick vldy potraj a hanob temple. Tento d je mono pokldat za znien, avak on se znova rod ze svch popel ve stnu, roste, se cel tyi stolet a i dle. Proteus, jeho se nelze zmocnit, mnohonsobn v tiscerch podobch, spiklenec zakuklen v tiscerch vypjench cetkch... Neekl bys, e ztrc svou tradici jako ztratil svj titul; sv osobnosti s vdomm svho pvodu? Avak pod zvojem promn bd hromadn due, strkyn dovho hesla! Toto heslo nebude nikdy prozrazeno, nicmn trv stle, jsouc ustavin neznm podzenm a neuznvan i sammi nelnky v jistch dobch; jeho formule je dvojit jako bezprv spolen zavinn papeem i mocnem XIV. stolet. iv templ nezapomnl nikdy na sv dvojit tajemn heslo; a pijde hodina, vdechne je do srdce strjc sv ddin msty: Na prach rozdr tiru,1 rozdupej lilie.2 A hle! Druh polovina Voltairova stolet pomst temple. Konec se d tuit tm spe, m vce se pibliuje hodina, avak tvar udlost dosud zstv neurit. A tak okolo roku 1772 okultn potomstvo Jakuba de Molay nabv poprv pod Adamem Weishauptem povahy rozshl tajn spolenosti, v n se osnuje spiknut proti olti i trnu. Z Ingoltatu, stednho ohnit ru, vysl tato areopagick sekta sv hnouc paprsky na vzdlenou i. Star Nmecko, cel podkopan, ek ji jen na jedinou jiskru. Avak bavorsk kurfit byl zavas

Latro pontifex deleatur. (L.P.D.) Viz prohlen rosekrucin hlsajc r. 1613, e jejich prostednictvm bude trojnsobn papesk koruna promnna v prach. (Gabriel Naud, Instruction la France sur la vrit des frres de la Rose-Croix, str. 36.) 2 Lilia pedibus destrue (L.P.D.).
94

varovn.1 Uin nejenergitj opaten, pobije a vyene spiklence a spiknut se rozbije. Iluminismus doil... Alespo se tak lze domnvat; avak francouzsk revoluce asi za dvacet let potom uke, jak klamn byla mylenka, e bude znien templsk kvas, nebo velik rna, kter jej v Nmecku stihla, ukzala pouze dvee jeho vpdu a jeho energii odvedla do ciziny. Tentokrt vak nic neme peket chvatu spiklenc. Neobyejn prudk pevrat ots nejprve Franci a nsledkem odrazu i ostatn Evropou a celm svtem. Pak nadchz vvoj, kter po stalet jist postupuje adou fz podku a nepodku, a stdn politickch radiklnch pevrat a umrnnch restaurac. Sociln osa se zeteln naklonila; zemkoule kols jet v tomto okamiku, smujc k nov rovnovze, k dosud neznmmu du vc. Nech je jakkoli tato loha, podle ns dleit, kterou hrly okultn pletichy v dramatu let 1789-1793, pece v naich och nebyla tato rozhodujc pina jedin, a tm spe nebudeme moci pipisovat potek obnovenho cyklu rozvaze novotempl. Prv ve Francii se spojilo a zroubilo dlo fmy (tajn soud ve Vestflsku, pozn. O. G.) s pirozenm bhem udlost; tento siln podnt sice uspil, avak tak zmtl tento prbh. Avak vizte, jak lilie byly dvakrt potopeny ve sv prolit modr krvi a jak trojit papesk koruna ztrc svoje klenoty se svou svtskou moc, tikrt zruenou! Ejhle! byl proveden dvoj program templsk pomsty: Na prach rozdr tiru, rozdupej lilie! Velik revoluce, toto vrcholn a snad jedin obdob v djinch svta, kdy prozetelnostn i osudov innost jsou stejn na okamik zasteny a zdaj se znieny v ohromnm vbuchu, v nm se zalbilo vli vtzc, avak ihned rozdlen2 a proti sob sam obracejc sv zbran, opojen svm vtzstvm; francouzsk revoluce byla ohlena mimo jin krize t sporem mezi velkmi lidskmi hromadnostmi. Templsk due se vtlila do rozshl jakobnsk spolenosti, kdeto potenciln gniov jinch veleknskch tradic nsledkem svho st a sv moudrosti pli spn nalezli svoje tlo ve skupinch mrnch republikn a girondist (pvrenci umrnn strany ve francouzskm konventu, pozn. O. G.). Liberln a decentralizan duch se podrobuje jedinmu despotismu hory (montagne, nzev politick strany ve francouzskm konventu, pozn. O. G.). Pask komuna rozbila vc francouzskch venkovskch obc. Mrn republikni se rozptlili a gironda byla obtovna! Historie konventu je cenn zvlt pro toho, kdo dovede pochopit vlastn jdro vraednch soupestv mezi hromadnmi bytostmi, jejich prudk zpolen v neviditelnu se projevilo na zemi krvavmi iny. V jakm vemocnm naden se rozvj vtzn egregor! Jak neodolateln naden sdluje sv pozemsk armd svoji pynou sebedvru a odvahu! Ale zeslbne-li nhodou v zpasu se svm protivnkem, okultnm prv tak jako on, jak je to zmatek mezi legiemi! Jak pevraty, ve stedu shromdn! Vechna opora, pokldan za pevnou, kles vechna vrnost, o n se mlo za to, e obstoj pi osudov rn, ochabuje. Nejspolehlivj nstroje jeho vldy mu najednou chyb.3 Studujte z tohoto hlediska krizi girondistickho federalismu a znik strany, kter, majc hrubou vtinu, drela vechna estn a bezpen msta v konventu; pak neoekvan pd kolosa, v nm, jak se zdlo, tlouklo srdce dav, a jen dchal jejich dechem a jen varovn ped zmry svch neptel, den ped svm uvznnm tak ndhern pokril rameny: Neodvili by se, pravil, nikdo se
1

Je znmo, e jeden z adept tto podvratn spolenosti, byv na ulici zasaen bleskem, byl odnesen do domu jednoho soukromnka. Byl u nho nalezen spis, kter obsahoval pln celho spiknut a jmna hlavnch dvrnk. (Hist. philos. du Gentre Humain, sv. I., str. 103.) Tento adept, zasaen bleskem v ezn vedle samho Weishaupta, byl odpadl knz de Lanz. Jeho pouzdro na listiny zachycen soudem bylo poslno na bavorsk dvr. 2 Zd se, e v revolucionsk dob ve ovldla vle, jako zase prozetelnost dila ve v dobch Johany z Arku a osud v poslednch dnech Byzance. Tato stdav pevaha vdch mocnost se vjimen vyskytuje i v soustav veobecn rovnovhy. Proto tak nikoli pechodn vlda jedn mocnosti nad obma druhmi, nbr absolutismus tohoto svrchovanho panstv ns nut, abychom nazvali dobu Mirabeauovu, Sieysovu a Robespierrovu ojedinlou. 3 Kdyby tomu mlo bt jinak, musel by egregor stien pohromou tat ke svm pvrencm i njakho pomocnka, obeznalho v okultnm veden dav; nmstka, kter je schopen ho nahradit, kdy nen, a kter dovede zaehnat zmatek a navzat sympatick etz skupiny. Ale takov lid jsou vzcn. Za revoluce, tak bohat na individuln hodnoty, nevyvstali takov muov v dn ze skupin, kter nsledovaly za sebou ve vld.
95

nedotkne Dantona; j jsem archa! A konen pot nazt, po apotheose dikttora Robespierra, zhoubn ervencov reakce. Z tchto t pklad lpe poznme bezvznamnost individulnch loutek v podobnch bouch hromadnch du. Vle toho nebo onoho astnka se rovn nule, kdy vle zkladn na sebe narej a tt se v boulivm teru. Prav bitva se odehrv na duevnm nebi, ve se rozhoduje mezi velikmi hromadnmi zpasnky. Tito straliv vldcov neviditelna stavj a prohrvaj lidsk sedlky na sociln achovnici; hraj si s naimi vysokomyslnmi individualitami s nenucenost dtte, je ad sv olovn vojky na stl a uknutm por jejich ady. Ostatn v okultn smsi, jejm stedem je nrodn konvent, vystupuj i jin neviditeln astnci. Kdeto ve velikch stoletch hromadnostech se petsaj nejdleitj zleitosti, jin podnty, pomocn a nhodn, pichzej pozmovat udlosti v jejich vnjm tvaru a v podrobnostech tvocch jejich prvod. V takovm ppad individuln vle, kter jsou vzhledem k ptm rozhodnm vsledkm tm bezvznamn, jsou s to, aby oddlen vyvolaly podrun, a pece znamenit vsledky. Souet zstv tm nezmnn, avak jedincm je dna volnost, aby obrtili nebo zmnili jednotliv cifry sloupce. I kdy nepihlme k vekermu soupeen mezi hromadnmi vladai, je svmi bouemi kal blankyt lidskho nebe, zstv pece dui davu dost jinch pruin, odvodujcch jej promnliv a obojetn chovn a jej horen skoky. Je to vzjemnost fluidickch ovzdu, vzjemn hra ascendent, pak tak odrazn vliv, kter vniv larvy vykonvaj na sv pvodce; to jsou prvky, s nimi je teba potat. Pak se nedivte sloitosti spletench psem, zmatku, z nho se rod nhl zchvaty naden, soucitu nebo hrzy, tyto nepedvdan proudy, tyto nhl obraty, je jsou schopny pomst mysl. I v samm celku velikch hromadnost se tvo men skupiny, ijc vlastnm spolenm (obecnm) ivotem; podobn i v jednot politick strany se odtp nkolik rzn odstnnch spolenost a v kad z nich lze snadno rozeznat nkolik skupin; vechny tyto strany maj ast na celku, ani by se v nm rozplynuly nebo ztratily. Ostatn nkte ojedinl jednotlivci, kte zstali prosti pout, ponvad se neslouili s ji existujcmi potencilnmi bytostmi, mohou, seskupeny, dt vznik novm hromadnostem. To se prv ukzalo pozdji pi vzniku socialismu silm Babeufa a jeho ptel. Rok devadest tet nebyl socialistick prv tak jako rok osmdest devt; takov smr nelze zaznamenat ani v redakci Tiersovch zpisk, ani v temperamentu nejzuivjch tribun hory. A kdy vypukla revoluce, zd se, e neexistoval dn proud tohoto smru. Tolik jinch a nalhavjch reforem znepokojovalo veejn mnn. Teprve Babeuf se osmlil utvoit takov proud; a e k tomu doel za vldy direktoria, se mohlo stt pouze tm, e pouil vcemn pudov sympatickho etzu. Spiknut r. V. muselo skonit nezdarem a modern Gracchus zaplatil svou hlavou sv komunistick choutky i obvinn, e snil o novm agrrnm zkon1 (5. prairialu [francouzsk senosen msc, od 20. kvtna do 16. ervna, pozn. O. G.]); avak rozshl klad, kter dovedl zosnovat, zstv ojedinlm pkladem narychlo provedenho pohybu v prosted, ne-li odporujcm, pak alespo k tomuto elu nepipravenm. Nboensk d jako d politick a sociln m sv hromadn bytosti, jejich zkoumn nle rovn do mystri mnostv. Mme za to, e musme zachovat v tomto ohledu co nejpsnj rezervu, nikoli proto, e by se nm zdlo, e nen radno podvat zde pesn vklady, nbr proto, e se obvme (tato ltka je obtn a deliktn) ani ne tak, e bychom byli pli pochopeni, jako spe, e bychom byli patn vykldni. Proto tak zvolme za pklady pouze kulty nleejc minulosti. Je jist, e tyto strnky otzky zstanou takto ve stnu; snad se bude veejnosti zdt, e v jistch ohledech jsme si odporovali. A je tomu jakkoli, pokldme za lep mlet.
1

Babeuf el jet dle. Jeho idelem byl komunismus, jak to dokazuje List nrodu francouzskmu, nalezen v jeho paprech. Zkon agrrn, teme tam, i rozdlen pdy bylo okamitm pnm nkolika nedleitch vojk. My smujeme k vci mnohem vzneenj a spravedlivj, ke spolenmu dobru i ke spoleenstv dobrch. Zem nepat jedin osob. Plody nle vem lidem... (Vtah z lnk nalezench u Babeufa, vytitnch na rozkaz Nrodnho shromdn: List francouzskmu nrodu; cituje Barruel v Mmoires pour servir lhistoire de Jacobinisme, Lyon, 1818, sv. IV., str. 342.)
96

Adeptm vdy jsme povdli dost. Jedna tda hromadnch bytost zaslou, abychom se o n zmnili, a tou je tda theurgickch vldc. Theurgie - vol Eliphas Lvi v jedn ze svch nejpodivuhodnjch a nejmn znmch knih straliv slovo, slovo dvojsmysln, je tvo Boha! Ano, theurgie u knze, jak m stvoit bohy k svmu obrazu a podobenstv, jak je zhotovit ze svho vlastnho tla a oivit svoj vlastn krv. Byla to vda evokac pomoc mee a teorie krvavch pzrak. Velik mystrie byly svatou fmou starovku, v n svobodn soudcov knt hntli nov bohy z popela starch krl, zkropenho krv uchvatitel a vrah.1 Odvaujeme se mt za to, e Eliphas Lvi nechtl smovat tuto knskou theurgii velikch, avak ji zvrhlch mystri, s onou svatou theurgi, jej obady a formule nm pedali Porfyrios a Jamblichos, ddicov nejslavnjch tradic hrdinsk bosk mystiky. Na kad strnce svho pojednn o zdrenlivosti, obsahujcho tolik zjeven, dv Porfyrios najevo svoje opovren proti arknm masa a krve, nerozlun spojenm s evokacemi zlch gni: Jedinm zamstnnm tchto duch (prav) je klamat velijakmi albami a zzraky. Oni vynalezli filtry lsky, nestdmost, touha po bohatstv a ctidost pochzej od nich, zejmna vak umn klamat, nebo le je pro n obvykl. Je jejich ctidost, aby byli pokldni za bohy, a jejich nelnk by chtl abychom se domnvali, e je velikm bohem. Krvav obti jim psob rozko; co je na nich tlesnho, tyje z tchto obt, nebo se iv vpary a vdechy, posilujce se parami krve a tla. Proto se moudr a rozumn lovk vysth takovch obt pitahujcch tyto gnie. Bude jen hledt, aby dokonale oistil svoji dui, kter se oni nedotknou, ponvad neexistuje sympatie mezi istou du a jimi.2 Mohli bychom citovat dvacet mst z tho Porfyria, kter se v tto vci shoduje se vemi adepty vysok a andlsk theurgie. Mg svtla zakln nebesk inteligence invokacemi vnmi a hvzdnm pentaklem. Jsa dostiv pivolat je nejen do okrsku svch smysl, nbr i do svho ducha, sna se, aby se jim stal podobn svou istotou, lskou a rozumovm rozmachem, nebo nen neomylnjho prostedku k evokaci takovch bytost, ne pizpsobit se jejich podstat, emu se v magii k upoutn nebo ovlivnn andla.3 Zbv theurgie kejklsk, o n mluv Eliphas, kter, i kdy je ve slubch spravedlnosti a pravdy, m stle rz dvojakosti, nsil a jakoby stigmatu zatracen.
1

La Science des Esprits (str. 216-217). O nco dle podv Lvi vysvtlen na pklad: ,,Ninus byl krlem kn. Semiramis chtla bt krlovnou nrod a hchem si zabezpeila Ninovu korunu. Politick svt neml tehdy tribunl kter mohl odsoudit tuto enu, tak velice se dovedla ospravedlnit velikmi vcmi. Zasypala svt zzraky, zvistnci vybouili proti n lid, pila samojedin a vzpoura se utiila. Mla vak syna, jeho kn chovali jako rukojm. Ninyas byl zasvcen do velikch mystri a psahal, e pomst Nina, jeho vraha dosud neznal. Semiramis byla zase obsednuta fantomy a vitkami. Doma nabvala ena vrchu nad krlovnou, a ona asto samotn sestupovala do nekropole, aby plakala a nakala nad Ninovm popelem. A zde prv potkala Ninya, kter byl naveden hierofanty. Mezi syna a matku se postavil pzrak zavradnho krle. Semiramis byla zahalena zvojem. Fantom ji rozkzal zabt. Mlad zasvcenec se bl. Semiramis vykikne a pozvedne zvoj; poznala Ninya. Ne, ty nejsi Ninyas, k pzrak, ty jsi j sm, ty jsi Ninus, kter vstal z hrobu! A zdlo se, e v sob pohlcuje onoho mladka a sjednocuje se s nm, take krlovna ped sebou vidla ji jen Ninv bled pzrak s posvtnm meem v ruce. Nechala tedy zvoj na sv hlav, jako mla pozdji uinit Agrippina. Kdy Ninyas piel k sob, byl zbrocen matinou krv. Tedy jsem to j, kter t zabil! vykikl len. Nikoli, odpovdla Semiramis, naposled jej objmajc, my oba jsme obtmi a obtnkem nejsi ty; zmrm zavradna Balovm veleknzem. (Tamt na str. 223-224.) Srovnej pbh Athalie. (Kniha krlovsk IV., kap. IX., Paralipomena, kn. II., kap. XXIV.) V Jeruzalm jako v Ninive duch knsk zstal t. 2 De Burigny. Trait de Porphyre (Porfyriovo pojednn o zdrovn se zvecho masa, ivot Plotinv a rozprava o gniech), Pa, de Bure, 1747, str. 146-147. 3 Pemlejte o lnku v asopisu LInitiation z 1. jna 1895 (str. 7-25), nadepsanm Martinz de Pasqually a Les Miroirs magiques (Ch. Barlet). Poznte podstatn rozdl mezi nedokonalmi praktikami iluminismu ve vlastnm smyslu a obady vysok magie. Autor tchto nevvratnch strnek je dnes zajist nejuenjm zasvcencem on siln francouzsk koly, k n i my mme est nleet.
97

To je ona theurgie, kterou se pyn fetisk knz divokch nrod a vbec kad modlosluebnick veleknz, kdy, skrpje obtn olt krv ertvy a zaklnaje neviditeln mocnosti, zd se na okamik propjovat pohyb, mylenku a ivot tu svm devnm nebo kamennm manitm (nzev bostva severoamerickch Indin, pozn. O. G.), tu svm mdnm belfegorm (odvoz. z Baal, bh Moabitskch a Amonitskch, symbol plodiv slunen sly, pozn. O. G.). To byla tak theurgie babylnskch, ninivetskch, suzskch a ekbatanskch mg-politik; jsouc nstrojem knsk vldy, slouila dlouho k tomu, aby svmi kouzly zaloila onu nboenskou hrzu, kterou kn, dychtc po vemocnosti, ohromovali lid a zaslepovali i mocn tohoto svta i panovnky, je doufali bu ovldat, nebo vykoisovat. A teme-li se, jakmi prostedky tito adepti klerikln theurgie odvodovali svoji vru a zakldali svoji moc, odpov nm esoterismus: Pomoc hromadnch bytost, je nazvali bohy. Ano, takov kn, amalgamujce svou dui a dui davu podle vdom vle nebo podle pudovho fanatismu, vytveli takto nebe podle obrazu svho spolenho idelu; a nejpodstatnj funkc knstva bylo tvoit, ivit a udrovat bohy. Je nasnad, e neb o modly jako hmotn podoby. Ostatn modla, idol, znamen nco jinho a nco vce; eck edwlon nevyjaduje pouze vyobrazen, obraz, sochu boha, znamen pedevm pzrak, fantm a konen okultn mocnost. T smysl m latinsk idolum. V tom smru souhlas cel starovk a bible potvrzuje Herodota, Pausania, Plutarcha a Tita Livia. Neteme snad v almech, e vichni bohov nrod jsou dmony: Omnes dii gentium daemonia?1 Ji vme, za jakch okolnost se rod a vyrstaj hromadn bytosti lidskho nebe. dn magick etz nen tak neodolateln inn jako etz zboujcch vl lench vrou. Zde zvlt slovo lidsk rzem uskuteuje to, co tvrd. Budeme pokldat za bajku hlas dodonskho dubu a Memnonovy sochy? Antick olt dovedl prorokovat a spiritistick stolek se mu zajist plete do emesla. Veleknz a mg byla dlouho slova souznan... Nezleelo velik dlo knsk vldy celkem v nboenskm pemstn a prostorovm i asovm rozen tto okultn duevn, duchovn a fluidick tvorby, odkud se doposud vynouje ped naima oima stolekov vtba? Nen oten a mluven stolk pesvdivm zmenenm theurgickch a sibylskch zjev prv tak, jako elektrotechnik v laboratoi pomoc Ramsdenova stroje a baterie husti vyvolv hrom v malm, zablesknut i rachot? A je tomu jakkoli, prvky jsou tyt a podobn i pi zkon hromadn tvorby. Je to stle kruh trpnch du, stejnorodch du stejnho myslu, rozptlench, nesoudrnch, je energick vle nebo skupina takovch sjednocench vl spojuje, zesiluje a zroduje. Takto dn ustavenm sympatickm etzem se plod hromadn bytost. Jakmile se proud nboenskho naden uzave, nic se jej nesna peruit. Proud se asem nezeslabuje, nbr zesiluje, nebo pomjejc prvky duevn silojevn baterie jsou nejenom pomrn nahrazovny, nbr se dokonce rozmnouj. Potenciln bytost se utvrzuje, rozvinuje a brzo posvcuje svou samosprvu, reagujc pnovit na dy svho socilnho hemivho a rozmanitho tla. Nebo by bylo podivnm bludem, kdybychom vili s jistmi pobloudilmi kabalisty, e bostv se doslova vtluje ve sv symbolick podob a v n ustavin pebv a e konen, abychom povdli ve, skuten navtvuje devn nebo mramorov, zlat nebo mdn sochy. Jeho opravdov tlo nen zde. Co se tk fluidickho tvaru, uvidme pozdji, m me bt tento znamenit a neobyejn vzcn kaz, kdy se nhodou ud. Zde se vtr nmitka, kterou je stejn snadn pedvdat jako odmtnout. Tradicionln hlasy starovku nm dosvduj, e mnohonsobn zjeven, ndhern i obludn, rozkon i hrzn, se hemila kolem olt tchto boh. Cicero uvd nkolik ppad ve svm dle De natura deorum. Djiny alexandrinskho mysticismu oplvaj odbornmi zjitnmi fakty a dobr Loyer, zaznamenvaje podle Vergila rituly uvan pi slavnostnm obtovn k poct velkch Olympan, pipomn, e obtujc zastrali svoji lebku, obvajce se, aby za obtovn nebyli rueni a zareni

alm XCV./5. Tmu textu jsme dali jin vklad (Chrm Satanv); avak tento smysl se nevyluuje, nbr vzjemn objasuje a dopluje.
98

njakou zjeviv se neptelskou tv.1 V mnohoboskch chrmech nesmrteln neskrblili svou viditelnou ptomnost a od pzraku pekeln Hekaty, mrazc hrzou astnky svch orgi, a k znm vidinm, ohlaujcm epifanii samotrckch a eleusinskch mystri, bylo zasvcenci dovoleno pohledt na celou svtelnou stupnici boh. Co soudit o tchto zjevench ve stnu svatyn, vzanch na olt? Nelze v nich spatovat ne-li astrln tvary bostev, pak alespo vypjen fluidick tla, je se pizpsobuj hromadn bytosti, aby se mohly projevit tlesnm om? Odmtneme-li domnnku knskho podvodu, v jistch ppadech pstupnou, ba i pravdpodobnou, kterou vak zporn modern kritika nesm zobecovat,2 uke se, e tyto lemursk tvary jsou domorodci astrln rovn, vyvjejc se v nimbu nebo okultnm ovzdu hromadnho egregoru. Nejastji pouh larvy, elementlov nebo oiven mylenky. Ve svatynch, v nich uctvn pedk navzalo hojn styk mezi ivmi a mrtvmi, mohly i oslaven due vyzaovat nebo alespo zpedmtnit njak astrln obraz, pimen jejich duchovnmu slovu. Zcela vjimen projev svoji ndheru i andlsk ltky. V tchto pohostinnch zdech nalz cel hierarchie nvtvnk tulek odpovdajc jejich povaze. Samo prosted se tu hod k zzraku: Bu chrm od nepamtnch dob zasvcen poutnkm z onoho svta, nebo tajemn podzem nasycen trojnsobnm magnetismem hrzy, naden a lsky. Vzduch, kter zde dchme, se chvje v ustavinm rytmu liturgi, zaklnn a modliteb; tk kotoue posvtnch vn se svjej a rozvinuj v horkm vparu kadodenn obti. Podzemn dmoni a stny vystupujc z hlubin propast tu naleznou, jak u ern magie, prostedek, aby se odli zhutnou krv; zde si i nvtvnci zneb utkvaj vzdun tlo ze svtla, hudby a kadidla podle obad vzneen theurgie. Mstn bostvo je ostatn ptomno, by i neviditeln; avak ovzdu se chvje jeho hromadnou du, du ivouc, sloenou z du tisc nebo milin klanjcch se a plnou lemurskch sn tohoto fanatickho mnostv. Chtjce se projevit zraku a mnohdy sluchu i hmatu, potebuj okultn mocnosti prosted pln nasycen volnou duevn silou, a tu bu spodobuj ivotn fluidum ronc se ze zabitch tl nebo z prolit krve, nebo jim njak mdium propj vlastn ltku, kterou mu vrt v okamiku, kdy se rozptl a zmiz zrakm. Co se te posvtnch vn, poskytuj, alespo samy o sob, neviditelnm mocnostem pouze monost, aby na sebe vzaly prchav a klamn obrys, pomjiv a neivotn. Zaujmaj-li vak vykuovadla v theurgickm ritulu tak dleit msto, neomezuj se patrn na toto jejich okultn uit. Narychlo vyvinovat mdia extz, kterou vyvolvaj u citlivch lid, a oisovat fluida, je se ron z hvzdnch odhmotnnch tl, takov je dvoj uren tchto aromatickch vpar. Z jinho hlediska je to mono ci i o nboenskch hymnch, jejich magickost okouzluje ucho, a o liturgickch ndherch, jejich uspodn oarovv zrak. Pozdji uvidme, jednajce o rozhodujcch pokusech de Rochase dAyglun, e rzn fyziologick stavy spadajc do oboru trpnho magnetismu, somnambulismu a extze, jsou spjaty se zvltnm zjevem vyzaovn ivouc a ctc ltky vn tla v soustednch vrstvch nebo psmech; to je prv to, co onen uen fyzik rozum exteriorisac citlivosti.3 Citlivost tak dokonale v mizela
1 2

Histoire des Spectres, 1605, sv. II., str. 878. Tato kola napsala na svj prapor tento absurdn axiom: kazy, jejich pinu nedovede souasn vda objasnit, jsou nemon. Podobn vrok ji a priori zprouje jakkoli rozpravy, ba dokonce jakhokoli zkoumn okolnost a svdectv. Je ostatn pravdpodobn, e v nkterch ppadech kn vyuili svch optickch vdomost, aby skuten zjevy nahradili inky mmivmi. E. Salvert cituje Damasciv popis, jej zachoval Fotius ve sv Bibliothque (kod. 242) a jeho vrazy by tomu nasvdovaly. Zn: Pi zjeven, je se nesm prozradit, se objevilo na stn chrmov svtlo, kter bylo zpotku velmi daleko, pak se promovalo, jaksi se zuujc na tv zejm boskou a nadpirozenou, psnho vzhledu, smenho s vldnost, a na pohled velmi krsnou. Podle uen tajemnho nboenstv ji Alexandrint uctvaj jako Osirise a Adonise. E. Salvert dokld, referuje o tomto mst: Kdybych chtl popsat modern fantasmagorii (mmiv pedvdn duch), vyjdil bych se jinak? (Des Sciences occultes, 1829, sv. I., str. 309.) 3 Mlo by se snad kat exteriorovat, exteriorace podle obdobnho slova, meliorovat, meliorace. Tato slova se stejn zakldaj na komparativu, exterior, melior. Prv tak by bylo nutno pst individuace,
99

z ke, e do n meme bodat nebo ji plit, ani by osoba nco poctila; opakujeme-li vak tyt pokusy na jedn z citlivch vrstev (vn tla), vzdlench od tla hypnotizovan osoby nkolik centimetr, poct tato osoba bolest a ihned si na ni stuje.1 Tato odhmotnn citlivost se rozpout, abychom tak ekli, v jistch ltkch, nap. ve vosku; dkazem toho je, e voskov loutka nasycen ivoucm fluidem se stv sama citlivou i spe vznikne pojtko mezi n a nervovou soustavou subjekta, kter, jakmile se dotkneme loutky, si ihned uvdom takov pocit, jak by zakouel, kdybychom psobili bezprostedn na jeho pokoku. Dokonce poct dojem na tom mst svho tla, je pesn odpovd mstu, kde jsme se dotkli voltu (tj. loutky). Konen - vc jet podivnj pamtihodnmi pokusy plukovnka de Rochase bylo zjitno, byla-li fotografick deska nasycena citlivost hypnotizovanho subjekta, pak jakmile se krblo do elatinovho povlaku desky na uritm mst obrazu, ihned se nsledkem odrazu objevilo stigma na souvztanm mst na subjektov tle.2 Pokus se zdail i tenkrt, kdy se subjekt a citlivost nasycen pedmt nalzali v rznch mstnostech, a to za takovch podmnek veejn kontroly, e vyluovali jakoukoli pochybnost. Tak dokzal de Rochas vdecky princip oarovn na dlku. Vrame se opt k mystrim mnostv. O tchto ohromujcch stanovench faktech jsme se zmnili proto, abychom lpe objasnili, e neviditeln se tm spe mohou zmocnit ivotnho fluida citlivc ve stavu extze, kdy mrtv pedmty, ponoen do jeho psem, se jm nasycuj a je podruj. V dsledku toho jsme mohli ci, e vn, vyvolvajce extzi u citlivch, vyvjej mdia narychlo. Ovem je teba pipustit, e hodnovrn zbonn se dlo ve starch chrmech pohanskho svta dost zdka; bvaly tu zvlt pzraky zpornho svtla ke kod istch duch nejvych rovn. Jako zvrhl a ukrutn kne zve a chov pi svm dvoru tm jen lidi pokryteck a zkaen, tak i mstn egregor, zdka ist, k sob pitahoval pedevm bytosti pochybnho rzu, a krvav aura obt magnetizovala ovzdu ve prospch larev, polovdomch lemur a zlch dmon. Zkon krvavch obt zachoval, jak jsme vidli v knskm starovku jaksi veobecnou vnost. Moj v tom ohledu nein vjimku; jeho kult se jev kultem krvavm v pln sle tohoto vrazu. Veleknz jeho zkona neobtoval Jahvovi pouze prvotin oleje a nejlep mouky; mnoho jalovic, skopc a holub bylo denn obtovno na olt zpalnch obt; posvtn ohe strvil tuk a vnitnosti, krev pak byla rozlita kolem dokola. Opona svatyn byla zkropena ivm purpurem krve, byly j natrny mdn nohy olte zpal, aby byla Jahvovi obt co nejpjemnji pchnouc. Krev byla konen nektarem, jeho se sml napt jedin Adonaj; krev se stala Hospodinovm majetkem, tak vlunm a tak nedotknutelnm, e kadho lovka, kter poval zvec krev nebo maso, sthal Moj trestem smrti.3 Lidsk obti v Izraeli nechybly; na kad strnce Bible pikazuje Hospodin krveprolit nebo individuovat, a nikoli individualizace, individualizovat. Ale tyto vrazy pochybn jakosti jsou v okultismu posvceny zvykem a kad pe o opravu mus ustoupit ped obavou, aby nebyly vyvolny nov gramatick spory ve slovnku. Tato obava je u ns tak velik, e nevhme uvat i slov smench, sloench z eckho koene a latinskho slova, jako autosugesce, autokreace atd. Omlouvme se jednou provdy za tyto vrazy, kter pli jemnocitn lid uznaj za barbarsk a snad za nco jet horho. 1 Viz Les tats profonds de lHypnose, Pa, 1892, str. 57. 2 Tento kaz se ovem zda jen u citlivch subjekt. 3 Tento drakonsk zkon se opakuje v bibli vcekrt. Uvedeme jen dv msta z Levitiku: Kad lovk, kter by jedl jakoukoli krev, bude vyhlazen ze svho lidu. (VII., 27.) Nebo ivot kadho tla je v jeho krvi, proto jsem povdl synm izraelskm: Krve dnho tla nebudete jst, nebo ivot kadho tla je v jeho krvi, a kdokoli by ji jedl, bude potrestn smrt. (XVII., 14.) Peklad Maistra de Sacy, z nho citujeme, ponvad b o exotern znn. - Rozjmajce o Porfyriov dle Pojednni o zdrenlivosti, objevme prav pohnutky tohoto, tak psnho zkazu. Hlavn dvod, kter piml Moje k tomuto pikzn, byl dobe znm platoncm. Pravda je jedna, toton na Olympu i na Sinaji.
100

zpaln obti. Toto zbon barbarstv je ji velmi star tradice. Potomstvu Abrahmovu, je mlo bt jednoho dne etnj neli hvzdy nebesk a psek mosk1, se zjevoval tento svat patriarcha ustavin ve slv, pozvedaje knsk me na svoji vlastn krev. Brzo dv Moj na Adonajv rozkaz povradit 23 000 Izraelit, klanivch se zlatmu teleti, a blahoe synm Lvi, e posvtili sv ruce Hospodinu, zabjejce sv syny i sv bratry, aby jim bylo dno bo poehnn.2 A skuten od onoho dne nabvali knstv vhradn levit; oni jsou pomazni! Brzy opt Jefte, vtz nad Ammonitskmi, pln svj slib, obtovav svou vlastn dceru Izkovu a Jkobovu Bohu. Co se tk pemoench, vyaduje Hospodin jejich vyhlazen a do poslednho.3 Kananejt, Madiant, Amalekitt atd., vichni zemou; tak ke Moj ve jmnu Adonaje a bd se rlivou horlivost nad vykonvnm tohoto pkazu. Nstupce tohoto theokrata nebyl o nic shovvavj. Obyvatel Jericha, Azoru a jinch mst, kter jeho zbran podmanily, byli porubni a Josue nakupil ke cti Jahvov a vdy na jeho rozkaz hekatombu ticeti jednoho panovnka! Pkaz, na kousky rozsekat Amalekitsk a pobt ve od mue a do eny a a k dtem a tm, kte dosud povaj prsu,4 byl tak psn, e Samuel, pt stolet pozdji, pichz zvstovat krli Saulovi, e jej Hospodin proklel a zavrhl, ponvad uinil milosrdenstv Agagovi, krli Amalekitskch, nae slavn a svat Nabi, nenechav se obmkit nkem neastnho Agaga. rozsekal jej na kusy ped Hospodinem v Galgale.5 Nakonec jet tento in nejvtho z prorok: Kdy na jeho prosbu s nebe sestoupil ohe, rozkzal Eli, aby byli obtovni Baalovi kn, jeho neobratn konkurenti, kte se ukzali neschopnmi vykonat t zzrak, a zahubil je a do poslednho mue na behu potoka Cison.6 Je tento nesmiiteln despota, kter pikazuje tyto hrzy a kter se zd mt zalben v tomto barbarstv, skuten Bohem ivm, Jahvem-Elohim? Je dovoleno o tom ponkud pochybovat. Ale uvaujme! Mojsk dlo nebylo dlem laskavm, avak nezbytnm a vzneenm! Tento hebrejsk theokrat uval niiv sly k vtzstv nejistho ducha. Nikdy nebylo idelnj brutality. Moj? Svtec, i spe titn. A jestlie sla nen nijak sympatick, ani kdy ji vykonvaj nadlidsk ruce a za velikm elem, nesmme patn posuzovat mue, jako byl Moj, prv tak, jako nebeskou autoritu, jejm mandatem a meonoem byl zde na zemi! Vizte tohoto mocnho zkonodrce, tohoto epopta absolutn pravdy, jeho vjimenm poslnm bylo, aby hntl lidskou hlnu a vtiskl do n bo pee! Napsal knihu kosmogonickch princip, Sefer bereit, v n dm7 obrovit vda minulosti pod trojm hieroglyfickm zvojem8 a do pedurenho zjeven. Vystavl archu, nezjevn symbol nejvyho arkna, kter byla tomuto theurgovi vzcnm osvdenm jeho spojen s nebem a oporou jeho hmajcho slova; posvtn archa, hrozn athanor nebeskho ohn, v nm je skuten ptomen nebesk spojenec, ekinah-Elohim. A tuto knihu uloil v are. Jako vejce Orfeovo nebo sk Osirisova chov i archa napt zrodek budoucho svta, rozumov zrno, jm m bt oseta budoucnost. Nyn je teba i nrodu, aby nosil tuto archu, aby j slouil, aby ji brnil. Moj vybral tento nrod, ustanoviv jej jako nrodn tleso a vysvobodiv jej z otroctv, pak jej dvacet a vce let vlekl z pout do pout a na prh Kanaanu.
1 2

Genese, XXII./17. Exodus, XXXII./29. 3 Z mst pak lidu toho, kter Hospodin tob dv v ddictv, dn due ivit nebude. Ale dokonce vyhlad je meem, Hetejsk, Amorejsk ,Kananejsk, Ferezejsk Hevejsk, Jebuzejsk a Gergezejsk, jako pikzal tob Hospodin, Bh tvj atd. (Deuteronomion, XX./16-17.) 4 Prvn kniha krlovsk, XV./3. 5 Prvn kniha krlovsk, XV./33. 6 Tet kniha krlovsk, XVIII./40. 7 Tato kniha, dcera minulosti a matka budoucnosti, ddika veker vdy starch Egypan, v sob chov tak zrodek vd budoucch. Jsouc plodem boskho vnuknut obsahuje na nkolika strnkch prvky toho, co bylo, i prvky toho, co m bt. Vechna tajemstv prody jsou j svena. Shrnuje v sob, ba i v jedinm Bereitu vce ne vechny knihy nahromadn ve vech evropskch knihovnch. Co proda chov nejtajemnjho, co duch me pochopit nejpodivnjho a co je na inteligenci nejvzneenjho, m ona v dren. Fabre dOlivet, Langue hbraique restitue, sv. II., pedmluva. 8 idovsk knstvo, jsouc ureno k tomu, aby steilo Mojv Sefer, nebylo vbec ureno k tomu, aby jej pochopilo a tm mn vykldalo. Tamt.
101

Uhnst ve stejnorod celek rozmanit a pestr dav (spe du neli zevnjkem), vtisknout novmu Izraeli nezruitelnou a na celm svt jedinou pee, odhaluje mu jednotu bostv, dogma dosud esotern a nejtajnj arknum svatyn nrod, vrt do semitskho srdce jmno Elohim a hrzu ped modlstvm, improvizovat lid bo a nakonec jej oistit, teba se tak stalo jeho decimovnm, to nebyla lehk loha, ani takov, kterou lze vykonat laskavost, mrnost a milost. Na vech stranch povstvaj okolo thnoucho zstupu divok hordy v ohavnostech nejoplzlejho pohanstv a ti, kte se vraceli z egyptskho vyhnanstv, se dosud neodnauili uctvat zlat tele. Co uin Moj? Aby vyzkouel tento lidsk kov, kter utvoil, podrob jej psn zkouce; do pece pout vrhne rudu du, jej nekovov obal je znan tk, a chce, aby byla ulita socha z istho bronzu na vky vk. Bude tedy teba stj co stj, aby se neistota rozptlila v dmu nebo vylouila ve strusce. kejte cokoli, namtnete. Nim neospravedlnte tyto ukrutnosti, jimi je protkna idovsk historie, a onen drakonsk zkon, kter zavedl Moj, vyvolenec bo. Aby zmnil lidsk srdce, nepoteboval Bh nic, ne jen uinit zzrak... Lidskmi rozumy jsou vechny vae rozumy! Tyto lidsk rozumy jsou tak boskmi rozumy, nebo je jen jeden rozum, jako je jen jeden Bh. Je-li lovk stien uritmi chorobami, je nutn operace a chirurg se nesm bt rozznout rnu. A vce! Je-li cel d znien rakovinou, je teba jej amputovat, aby bylo zachrnno ostatn tlo. Dobr! V mojskch dobch mohla jedin operace zabezpeit uzdraven tce nemocnho lidstva. Ped Jeem Kristem Moj spasil svt! Budi, pipusme; je-li teba nezbytnost tohoto hroznho zkonodrstv i tto krvav politiky, jej princip od t doby posvtil Macchiavelli.1 Pipusme, e tyto nsilnosti byly legitimovny milost nejen Hospodinovou, nbr - zajist! - i milost nutnosti, on pohansk normy, kterou ekov stavli nad vechny bohy. Zbv vak alespo pravdpodobn nmitka. Pro onen kult krve v Izraeli? K emu tyto pontifikln obti slavn zaveden Mojem a rituln posvcen zkonem? Je-li teba prolvat krev, a to alespo nen na olti! Ohavn zpaln obt! Jak podezel Adonaj v n mohl mt zalben? Zajist, nikoli IOD-HE-VE i Jahve-Elohim, opravdov Hospodin, Bh boh; to bez okolk pipustme. Podle v pravdpodobnosti v n mli zalben jenom ti, je vpar takovch obt napj a posiluje: Elementlov, larvy a lemury veho druhu. Moj jako vichni misti moudrosti dovedl uvat takovch sil. A pohoruje-li se nad tm ten, pokldaje tyto sly za obojetn, pipomeneme mu, e je psno v alamounov kabalistickm ritulu, e moudr kraluje s celm nebem a d se obsluhovat celm peklem.2 A na druh stran lze pipustit, e v dob vyjit hebrejskch uprchlk to byl prav Bh, o nm mluv Bible takto: A Hospodin je pedchzel, aby jim ukazoval cestu, za dne ve sloupu oblaku a za noci v ohnivm sloupu, aby jim byl vdcem ve dne i v noci.3 Jakmile byl vystaven stnek mluvy, mrak Hospodinv spoval na stnku ve dne a plamen se na nm zjevoval v noci.4 Co se tk vech tch zzranch zjev, jimi neskrblila vda Osirisova knze, kad se o nich me dost v Pentateuchu. Zde pozn, jak tento theokrat, vychovatel nroda, vzpouzejcho se pod jeho mdnou hol, jej vedl z Egypta do zem zaslben v ohni zzrak, jejich bezprostednm nstrojem byla archa, tento stran husti nadsmyslnch sil. Posvtn archa byla bateri nebesk elektiny,5 sestavenou podle psn vdeckho plnu. Macchiavelli ve sv Knize o kneti rad dobyvateli, aby ve sv nov i porubal vechny hlavy, je penvaj, aby nenechval naivu ani jedin vhonek kmene jejich starch krl a aby rozptlil nebo hromadn povradil lid, kter by dovedl ut sv svobody. Avak, prav, lpe je takov obyvatelstvo zniit ne rozptlit. 2 Hebrejsk rukopis citovan Eliphasem Lvim v dle Dogme et Rituel de la Haute Magie, dl I., str. 80; tet vsada (g) toho, kter dr kle alomounovy v pravici a ratolest kvetouc mandlon v levici. 3 Exodus, XIII./21. 4 Exodus, XL./36. 5 Je to elektina, mn markz de Saint-Yves, avak pouze jako sla prostedkujc v naem ovzdu; za n jsou jet jin sly, zahrnujc i to, co Indov nazvaj akaem; ona sama zakrv zhutnm
102
1

Dmysln studium pedpis, tkajcch se svatostnku, by vedlo na stopu mystri neslchanch pro nae souasnky. Ve m svj vznam; poloha svatostnku, sloit stavba archy, olt vn (kter je zlat), olt zpalnch obt (kter je bronzov) s rotem, sedmiramenn svcen s dvaceti dvma miskami, umvadlo oiovn s podstavcem, chrmov sloupy, opony v pedchrm atd. a nadeve je vzjemn rozestaven tchto posvcench pedmt. Je tu hojnost vznamnch pokyn, je zdrazuje jet obadn ritul. Ineni thebskch a memfidskch svatyn posunuli, jak se zd, podrobn studium fluidickch i tajemnch sil daleko za mez mon kontroly naich pozitivistickch uenc, avak vdomosti, za kter Moj vdil egyptsk esotern kultue, byly prv tak pozitivn jako jejich vdomosti. Nejvy bytost (Bytost bytost), kterou tento theurg tak dobe znal (hyha rva hyha EHIJA AER EHIJA), veobecn musk princip, kterho znal a do jeho nevyzpytateln jednoty (y jod i vodh), nem nic, co by vidly tlesn oi; ona psoben na hmotu pouze pedem stanovenmi zkony. Kad nebesk mocnost projevujc se kazy a zjevujc se jinmi prostedky ne okultnm svtlem inteligenc, me bt pouze nhradnm bostvem. Kdo tedy byl onen bosk spojenec, kterho Moj evokuje v tsni a nebezpe, tento nebesk rozmlouva, kter mu rad, posiluje jej a pouuje, s nm on rozmlouv a jeho rozncen hnv odvrac?1 Ve XXXIII. kapitole Deuteronomionu (pt knihy Mojovy) teme tuto vzneenou sinajskou vizi: Miliony vyvolench, navrcench do vsad bosk podstaty, se tsn v kolosln apotheose v Jahvov bleskotnm svtle. Ejhle, nebesk spojenec vyel ze Seir! Velik crkev Svatch dorskho zasvcen, to je ona hromadn bytost, s n je Moj ve stlm spojen, organickm, hierarchickm a magickm. To je Bh jeho theurgie, nejvy, nejsvatj a nejoprvnnj, jakou epopt kdy praktikoval. To je due svtla a duch pravdy, je chtl Moj vdechnout do srdce jm vyvolenho nroda. Nrod tuh je2 byl tento nov Izrael, vzdorujc, nezkrotn, avak tak svhlav a nestupn. Vtlen se da patn... V jedn chvli nebesk spojenec ztrc nadji i trplivost a ji se o idovskou rasu nestar, mluv o tom, e ji zahub a e Moje postav do ela jinho, vtho a silnjho nroda3. A je to Moj, kter jej od toho odrazuje. Nebo tato rasa z ctnostmi v temnotch svch nepravost. Me se fakticky brodit v nejzhralejm modlstv, nic nevymae jednobosk dogma vyplen havm elezem do masa svtov due a istho ducha tento svatostnek i tohoto theurga. La Mission des Juifs, str. 449. Sdleli bychom mlky mnn tohoto uenho autora, kdyby pipustil s nmi, e Jahve i Jod-He-Ve hwhy, Bh-proda, se neprojevuje fyzickm smyslm abnormlnmi kazy, leda prostednictvm lovka nebo lidsk hromadnosti (pozemsk nebo nebesk), zkrtka mocnosti adamsk, kter uv v uritm zvltnm vcnm myslu onch rznch initel, jimi bostvo disponuje pouze ke veobecn a nadsmysln poteb. Ostatn prv v tomto hwhy odhaluj lovk-soubor a zjevn Bh esoterikovi svoji totonou podstatu, avak bosk celek dv popud pouze vesmrovmu hrnu; podrobnosti nleej do oboru lovka. - Probrav podrobn Mojovy theurgick zzraky kon SaintYves tmito slovy: Takov byla moc antick moudrosti a vdy na vrcholu dorskho zasvcen, kdy epopt - vc velmi vzcn - byl genilnm muem, kter dovedl zjevit bostvo vhodnm zpsobem. (Tamt str. 464.) Tato velmi vznan vta uvd, jak se zd, nae mnn do shody s mnnm tohoto vtenho okultisty, na em si velmi zakldme. 1 I stalo se, kdy se opt sbral lid proti Mojovi a proti ronovi, e se ohldli k stnku mluvy, a aj, pikryl je oblak, a ukzala se slva Hospodinova. Piel tak Moj s ronem ped stnek mluvy. I mluvil Hospodin k Mojovi, ka: Vyjdte z prostedku mnostv tohoto a zahladm je v okamen. I padli na tve sv. Tedy ekl Moj Aronovi: Vezmi kadidelnici, dej do n uhl z olte a vlo kadidlo a b rychle k mnostv a oisti je; nebo vyla prchlivost od tve Hospodinovy a ji rna zaala. I vzav ron kadidelnici, jak rozkzal Moj, bel doprosted shromdn (a aj, rna ji se byla zaala v lidu) a zakadiv, oistil lid. A stl mezi mrtvmi a ivmi; a rna je zastavena. Bylo pak tch, kte od t rny zemeli, trnct tisc a sedm set, krom mrtvch v ppad Korachov. Numeri, XVI., 42-49. 2 Exodus, XXXIII., 3 a 5. 3 Numeri, XIV., 12.
103

jejho srdce: Jahve-Elohim je Bh jedin! Pak jako drak, ustanoven, aby steil neoceniteln poklad, brn jej, ani ho zn, tak Izrael, kter si pedv od pokolen do pokolen vzcn poklad Genese, tuto esotern vhradu minulosti, nesouc v sob rozumovou budoucnost svta, bude hoden slavnho titulu, kter je hieroglyficky zahrnut v jeho jmn la-ar-vy, zn manifestaci Boha. To hlavn je takto zajitno; idovsk rasa pln svoje posln. V limbech prorockho podvdom dme dosud, a do uloenho asu, slovo, je spas. Avak nstupci tohoto velikho theokrata nebudou povce schopni se zhostit sv lohy, kter je tak jednoduch a snadn v porovnn s jeho lohou. Svtlo Elohim se zpotku zeslabuje, postupn zatemuje a k plnmu zatmn. Mezi ivou pravdou, kterou evokoval Moj, a knstvm jm vyvolenm vyvstane clona temnch mlh. Pod ztitou soumraku vnesou velekn nejhorho arodjstv ohavnost do svatho msta a svtlo sinajsk slvy se ji ned poznat Nabm, jen v pestvkch a v dkch zblescch, nebo uprosted stn a odlesk bouliv epifanie. Vrame se k Mojovi a udlejme zvr. Jeho nboensk styky s neviditelnem byly, jak se zd, mnohonsobn a rozmanit. 1. Tento prorok pochopil a extaticky praktikoval bosk absolutno ve svatostnku jeho nesdliteln jednoty. 2. Znal, uctval a oslavoval Jahve-Elohim, tj. Boha, kter se projevoval v prod svm vnm slovem. Nezstal snad Jahve v pravm slova smyslu Bohem izraelskm? 3. Moj uzavel theurgick spolek s egregorem velik crkve vyvolenc. Mystick osoba rozmlouvajc s tmto theurgem, osobn Adonaj, uskuteujc obraz bo, nen nic jinho neli nejvzneenj z lidskch hromadnost, navrcen do panstv krlovstv boho. 4. Konen jist pedpisy Mojova krvavho kultu bud domnnku, e udroval hrub proudy elementlnch a lemurskch ltek, aby mu slouily pi dlech jeho knsk magie, a evokoval egregor. To jsou pli sloit odstny pro rozeznvac schopnost Semit tuh je. Byv zaveden svm vdcem na tyto rozmanit cesty knskho umn, byl by hebrejsk nrod, tak jak byl nevdom, brzo upadl do modlosluby. A Moj chtl pedevm vtisknout jednobosk slovo do vdom Izraele, chtl, aby se jeho unitsk dogma stalo svatou hvzdou idovskch dl. A proto uchovvaje pro zasvcence stnm podnm vechny tyto nebezpen vzneenosti, chrnil se mst jimi svj nrod. Za vech okolnost stav Moj Jahve-Elohim vdy do poped. On je jedin Adonaj, Hospodin, Bh izraelsk. Neptel byli na kusy rozsekni? To Hospodin je vydal do mstivch rukou svho nroda. Hejno kepelek opatilo idm potravu na pouti? To Hospodin poslal tyto kepelky. Fluidick vboj zdrtil Nadaba a Abiju, dopustivch se njak neopatrnosti pi obtovn kadidla? To plamen Hospodinv je strvil.1 V poslech boch u tento redaktor Genese spatovat samho Boha. Je to prv tak sprvn, jako kdy Jkob, zpasiv s andlem, nazval zpasit fanuel i feniel, tj. tv bo, ka: Vidl jsem Boha tv v tv, i zachovna je due m.2 Tm vdy, kdy mluv Moj o Hospodinu, zabvaje se njakou historickou udlost nebo knskm pedpisem a tajemstvmi, tkajcmi se nikoli svtovzniku nebo bohovzniku, rozum tm svho nebeskho spojence, tj. nejvzneenj hromadnou bytost, kter me lidsky pedstavovat a lidsky nahrazovat nejvy bytost. A pejete-li si ble poznat tento egregor velik crkve vyvolenc, nevhejte jej oznait pravm jmnem: lakym Michael (doslova: Kdo je jako Bh, pozn. O. G.). Michael je pro n planetrn systm Hospodinovm svatostnkem, nebo je psno: In sole
1

Ohniv a bleskov zjevy, v nich se Hospodin zjevuje, vt, zabj nebo l, ehn nebo kleje atd., zjevy, jimi oplv kad strnka bible, poblznily mnoh vykladae. Jahve, odvauje se zvolat Renan, tento bizarn elektrick psobce (str. 290), je veobecnou ruachou kulovit podoby, jakousi elektricky zhutnou hmotou. Histoire dIsrael, sv. I., str. 289. Podobn komente, kter svd snad spe o naivnosti ne o zlomyslnosti autor, jsou nejvmluvnj kritikou idovskho systmu, vlun bosky centralizanho. Vechno exotern odvozovat z osobnho Jahve, znamen obchzet mnohobosk vklady, je se mohou zrodit v mysli dav. Ale kad penz m svj rub. 2 Genese, XXXII., 30.
104

posuit Deus tabernaculum suum. Poznamenejme, e Michael je jenom Eloah-Elohim, pouze iv d Jahve-Adonaje, vn slovo, konen, e sm Adonaj je pouze projevem Vodh i Ain-Sofu 4ws 3ya , Boha nejvyho a nezjevenho. V pomru k absolutnu, tj. uvaovno shora dol, je veobecn slovo typickm lovkem, Adamem-Kadmonem Zoharu; vzhledem k nm, tj. uvaovno zdola nahoru, je toto slovo samm Jahvem i projevenm Bohem. Takto lovk-soubor a projeven Bh se ztotouj a v tto vzneen totonosti1 spov nejhlub tajemstv kabalistick tradice. Kdo dovede, prav Eliphas, spolu srovnat pozemskho Boha s nebeskm lovkem, uhodnuv pevn bod jejich spojen, ten nalezl GA (Grand Arcane = velik tajemstv), nevysloviteln tajemstv, ponvad je to spojen lidskho ketheru (koruny) s ketherem boskm, zobrazen zpasem Jkoba s andlem. Tmto tajemstvm se stv Lucifer Bohem, nikoli ji odbojem, nbr svobodnou poslunost Boha. Qui aures habet audiendi audiat! To je non-ens nahoe, jemu udruje rovnovhu non-ens dole, a z tchto dvou zpor vyplv neoekvan a nesmrn klad odpovdajc boholovku.2 Vrame se k Mojovu spojenci. Jeho exotern zbonn je ospravedlnno pekvapujc obdobou. Mohl-li Krina, projevujc Vinu na zemi, prvem ci: J sem Vinu - pro by nemohl Michael, projevujc v duevnm nebi Jahveho, ci: J jsem Jahve? Mla-li njak bytost prvo, aby pijala exotern jmno Vnho, je to zajist tato ivouc synagoga vyvolenc, nejvy hromadn vraz zbonnho lidskho slova. Vydvaje vak nicmn Boha zjevujcho se v mraku za vnho Boha boh, uinil Moj jaksi tot, z eho pozdji obvinil autor dla Sefer Toldos Jee Nazaretskho, e ukazoval nrodm kamennou krychli, jako by byla opravdovm kamenem chrmu. Krychle byla zhotovena k podobnosti tohoto tajemnho helnho kamene, kter se mu nepodailo ukrst... Nepslu nm o tom kat vce. Nemme prvo, abychom soudili Moje, jako onen kabalistick autor Seferu Toldos Jeu, nebyl oprvnn, jak se zd, soudit naeho Mesie. Tento sytsko-chaldejsk grimor tm z Kristovch as aluje na Mariamina syna, e konal vechny svoje divy pomoc nesdlitelnho jmna vrwpmh mv, em-hamfora, ukradenho v jeruzalmskm chrmu, jeho brny vypil trestuhodnmi kouzly. Nsleduje vypravovn jet asnjch zzrak, ne jsou zzraky evangeli. Zapamatujme si, e Jeovy zzraky byly u id jeho doby zcela nepochybn. Mohli bychom povdt jet mnohem vce o tvoen i loze hromadnch lidskch bytost, studovanch z hlediska nboenskho nebo socilnho. Tch nkolik pklad uvedench ve poslou za misk tye pi sestavovn katastru krajiny, mysliteli mlo navtvovan. Zakldme si na tom, e jsme povdli o tomto pedmtu mnoho novho i netuenho. Hromadn integrace je prv tak stlou skutenost na rovni astrln a duevn, jako nap. chemick sloueniny na rovni hmotn. Mnoho otzek, kter jsme mysln nevysvtlili, se objasn tomu, kdo dovede ut zkona tak plodnho a nepedvdanho, zvanho zkon obdoby protiv. Tedy crkev svatch, jejm znm zosobnnm je Michael, pipout jako protiklad synagogu zvrhlch, jejm ohnivm vtlenm bude Samael lams, esotern Satan kabaly. Nen vhodn smovat tuto duevn zlou hromadnost (nabvajc v jistch dobch hrzn skutenosti, kdy vnitn rozbroje nezneploduj tuto slu, stavce ji proti n sam) s legendrnm Satanem s drpy a rohy, dstojnm synem fanatickch imaginac, kter je, jak ji bylo ve eeno, pouze oivenm astrlnm obrazem. Tuto kapitolu zakonme nkolika pamtihodnmi slokami markze de Saint-Yves3 o
1

Kop sloen ze ty kov (co se tk popisu tohoto symbolu, viz knihu Des Erreurs et de la Vrit [O bludech a pravd], Edinburk, 1775, str. 35), nen nic jinho neli velik typsmenn jmno bo, hwhy. Vtah z tohoto jmna tvo podstatu lovka. Proto jsme stvoeni k obrazu a podobenstv bomu. A tato tveice, kterou v sob mme a kter ns tak zejm odliuje ode vech bytost v prod, je orgnem a odlitkem onoho bjenho ke, na nm nm ptel Boehme tak ndhern znzornil vn plozen bosk a plozen pirozen veho, co ije bu na tomto, nebo na onom svt. (Correspondence de Saint-Martin avec le baron Kirchberger de Liebistorf, str. 45.) 2 Correspondence de lAbb Constant avec le baron Spdaliri; III. seit rukopis, str. 72. 3 Jennne dArc victorieuse, 113-114.
105

Samaelovi. Nalezneme v nich spe pirozen ne skuten popis kazu, o nm jsme uvaovali na str. 207, m toti me bt astrln tlo hromadn bytosti v och jasnovidce, kter byl piputn k tto vjimen podvan: Kdy nadejde noc, v dubovm zavol Satan hji, i nastv sabat provzen blesky, se setmlch hor, je rachot. Vogesy rachotem odpovdaj Alpm a v mtinu, kde nelnk z, dmon tlupy se t. Odevad let, v tvarech vech hch i nestvrnch vn; vn chlpnost neist... S vrcholk hierarchi sjdj obludn, i z propast, kde anarchie sdlem, vyskakuj napod. S rohy na ele obluda hrozn, rit esoternch Satan prav, uprosted jak obrovit meteor na dolmanu sed, kol sebe zr a pedsed. Tu vichni d: Bu pozdraven, vrahu prv, krl nicoty krli! I zasvt Satan pi slovech tch plamenem a tisci plamen, je duemi jsou; s nimi se spj od hlavy k pat podle hchu a pod prav neb lev kdlo je tiskne, muem-li enou byla due hn.1

Autor by tak mohl prvem ci: Podle toho, zda hn due je muem nebo enou. Hn due ijcch tvo st Samaelova tla prv tak jako zvrhl due mrtvch; a to je velik tajemstv.
106

11. Moc vle


Sla - Energie - Prostedky k jejmu vvoji - voln sla

Na jedenctm listu ciknskho tarotu je nakreslen jednoduch a vzneen znak bohyn. Vidme tu mladistvou dvku v ndhernm plti a s cyklickm znamenm veobecnho ivota na hlav, jak krot bez nejmen nmahy zuivho lva, jeho vouc tlamu zavr obma rukama. Na jej tvi z klid sly, vdom sebe sam; jej postoj je klidn, e bychom v nm mohli st nedbalost, kdyby munost inu neusvdovala ze li pokojn vyraz jejch rys. Jej koleno, vystupujc pod atem, se zd ohnut,1 co vzbuzuje domnnku, e na pvodnm hieroglyfu byla zobrazena sedc. Patrn njak neobratn kart, reprodukuje prvotn znak, se domnval, e me vynechat sedadlo, ani by zrove pln vzpmil osobu. Tento chybn detail je opraven v tarotu Etteillov, pochzejcm z konce XVIII. stolet. Bohyn je tu zobrazena na trn a na jejm kolen spov hlava uchlcholenho, prv usnuvho lva. Alespo jednou a, jak se zd, nhodou ml Etteilla pravdu. Kdo by neznal, alespo podle jmna, tohoto ztetnho paruke, Mesmerova a Cagliostrova souasnka? Mlo naden svm kosmetickm zamstnnm si vyvolil jin a pstoval spn vysok vdy, zejmna vdu o tarotu, kterou uen Court de Gbelin prv uvedl do mdy; zkrtka poctiv
1

Viz star vydn tarotu.


107

holi, kter se nazval zcela prost Alliette, se stal astrologem, vtcem a hermetickm filosofem pod obrcenm jmnem Etteilla. Nechybla mu ani pirozen jasnovidnost, ani jist zmaten a patn spodan erudice. Ve svm obydl v ulici de lOseille v Marais udloval Etteilla, profesor algebry (jak se tituloval), astrofilastr a obnovitel egyptsk praktick kartomantie, za slun honor porady a zvlt lekce. Zhy zskal oblibu, zbohatl a il skvle. Nanetst se pustil i do psan a z jeho dl dvou silnch svazk, vyzdobench mdirytinami, si nelze uinit pedstavu o povstnch divinanch konzultacch, je vzruily celou Pa. Nadn neobyejnou prozravost a velmi zbhl v zachzen s sly a obrazci, ohromoval doma uprosted svch bizarnch diagram a strakatch tarot, s tukou nebo kompasem v ruce. touce vak jeho dlo, mme po iluzi. Tato pracn sestaven kompilace, nespodan a nejasn, prozrazuje nedostatek pedbnho vzdln a nelze ji ani st. Etteilla jet vce zheil. Uveejnil oitnou edici tarotu! Lze ci, e pracovit, avak pitvorn fantazie tohoto ojedinlho oprvce, zpevracela nadobro arkna Knihy Thotovy, pozmnivi poad list a nahradivi mnohdy, star magick symboly rozmary sv nejv svrliv a nezzen imaginace. Nicmn jednou nebo dvakrt uhodil do cle, a to prv lze ci o jedenctm tarotovm listu. Jedenct tarotov kl se sm vysvtluje a komentuje. Sedc nebo stojc bohyn nm stle naznauje vli, jej sla, spojen s cvikem, krot bez nmahy vzpouru pudovch a vnivch sil. Lev, kter je jejich symbolem, zobrazuje tak jejich ivn prosted, astrln svtlo, a nle k jeho nejstarm hieroglyfm. Z tohoto hlediska vyjaduje tento pentakl vldu, kterou vykonv vle nadsmyslnmi fluidy, elementrnmi duchy a lemury, pebvajcmi v tto bezmezn oblasti. Apokryf Vteb Zoroastrovch, kter jsme ji citovali, pojednvajce o bludnch odlescch, oznauje lva jako souborn obrazec, v nm se shrnuj, prodlou-li divk svoji extzi, vechny halucinujc mocnosti astrln rovn. Cernes omnia leonem,1 prav latinsk text.. Znamen (zvetnkov) Lva, jak teme ve velmi cennm pojednn Light of Egypt, symbolizuje slu, odvahu a ohe... Kabalisticky zna znamen Lva srdce velikho lovka a ivotn stedisko fluidick obhov soustavy lidstva. To je tak ohniv vr fyzickho ivota.2 Jsou to sly, stejn odbojn ve vesmru jako v lovku (v oblasti makrokosmu i mikrokosmu), je mgova vle ovld a d, tak jako adept chaldejskch mystri inil s posvtnmi lvy, kte byli iveni ve chrmu za elem zkouek a je piml k poslunosti magnetismu svho posunku a hlasu. Co se tk symbolick hrdinky ve znaku, je lpe, zobrazme-li ji sedc, nebo tehdy pedstavuje klidnou a mohutnou vli na trn neochvjnho rozumu. A zve, pemoen dvojm kouzlem, odhodlanosti a s n spojen mrnosti, klade svoji uklidnnou hlavu na kolena nesmrteln! Je teba si tak povimnout pouen, kter nm podv ono veobecn ivotn znamen na hlav bohyn. Vodorovn osmika hls, e na vech bodech vesmru, kde se rozprostr e ivota, se me lidsk vle chopit ezla a e sfra jej innosti nem jin hranice ne ony kosmick existence, a tajn i projeven. Lidsk vle, jak mistrn dovodil Fabre dOlivet, je jednou ze t mocnost, ovldajcch vesmr. V jednotlivci jako v hromadn lidsk bytosti objm a ovld vle svm sjednocujcm objetm troj ivot, pudov, duevn a duchovn, kter vyivuje a udruje ti psychick pozmny, dui pocitovou, citovou a rozumovou. stedn sdlo vle se nalz ve stedu lidsk bytosti; avak tato schopnost se me zmenit nebo zvtit, sestoupit k pudu nebo vystoupit k rozumu, aby tu pebvala vce mn trvale. Kdy jsme strun zopakovali tyto vci, teni ji znm, zaznamenejme jet skutenost,
1

Kapitola o Dmonech a obtech, v n teme tuto vtu, je velmi dleit z hlediska theurgickch obad. Eliphas Lvi ji krsn peloil (Histoire de la Magie, str. 58-60). Vzcn vtby, nasbran v knihch alexandrinc, kte se na n rdi odvolvaj, vytiskl Frantiek Patricius v ele sv knihy Magia philosophica (Hamburk, 1593). Nalzme je tak in extenso v Trinum magicum (Frankfurt, 1616 nebo 1663, str. 326-401). 2 La Lumire dgypte (franc. peklad, Pa, Chamuel, 1895, str. 185). Toto dleit pojednn, kter jsme prv poznali (v prosinci 1895), je vnm dlem a zrove dobrou akc. Nen ovem bezvadn a mnoh kritiky o nm vysloven se zdaj bt oprvnn. Akoli se nae nzory neshoduj ve vem s nzory autorovmi, nicmn si pece dovolujeme doporuit etbu tto knihy naim tenm. Nkter strnky tto knihy vychzej, jak se nm zd, ze zvlt zajmavho zdroje. Konen, abychom uili obvyklho Saint-Martinova vrazu, kdy srovnval rzn duevn stavy, je kniha nm velmi dobrm .
108

kterou nm potvrzuj souhlasn knsk tradice, e vle Adama-Evy v edenu ped pdem byla tvr a e nebylo omezen ani umrnn pro tuto tm boskou moc. Veobecn lovk vykonval svoji svrchovanost v celm rozsahu onoho organickho okrsku, jeho sted zaujmal; kraloval tu prv tak, jako ostatn bohov - stejn podstaty se Slovem jako on - kralovali kad ve sv vlastn oblasti, a konen prv tak - musme-li to ci - jako ono bosk Slovo kralovalo v integrlnm boskm pleromatu. Adamova vle byla jedinou oporou onch nesetnch bytost, jimi zalidnil svoji domnu, take mohl jedinm projevem vle pivst je okamit z byt do nebyt a z tohoto do byt. Tuto vznamnou formuli vyslovil Fabre dOlivet. Nememe odolat pokuen, abychom necitovali nkolik dek tohoto velikho mistra, kter vkld do Adamovch st slova, jimi n praotec popisuje jasnm, by i exoternm slovem, dsledky sv nerozvnosti a celou hrzu svho pdu. Bh mho ivota do vnosti se zastavil, ve se okolo mne zastavilo, i zel jsem s nevslovnm asem, e vechny plody mho edenu a vichni tvorov, kter jsem tam uvedl, konsolidovni jakousi silou, mn neznmou, nezviseli ji na inech m vle. Zptn pohyb ve zachvtil. Byl jsem tak uchvcen se vm ostatnm v tomto hrznm pohybu, e bych se marn pokouel vylit svoji zkost... A uprosted tto zkosti bylo slyet hlas Nejvyho a Jeho milosrdenstv rilo ve ukonit, zmnivi svoj vemohoucnost zpsob m existence, kter nic nemohlo zmnit. Tehdy jsem nabyl tvar, analogickch tvarm mch vtvor. Stal jsem se tlesnm jako ony. Vn Bh mohl zajist zniit moje zplodiny, protoe vak utrpen, kter bylo neodvratnm dsledkem mho provinn, mohlo bt zhojeno jedin tm, e se rozdlilo do nekonena a e m vce bylo rozdleno a rozvreno, tm snesitelnjm se stvalo a tm rychleji splo k plnmu zniku, ril Bh zpsobit, e cel hmotn proda, je byla mm dlem, pispvala k mmu vylen. Takto ona te bolest, kter mla v budoucnosti padnout na veker lidstvo ze mne se zrodiv, byla velmi znan zmenena rozvrenm na ivoichy. Ti byli prv tak bez viny, jako budou moji potomci, nebo vechny tyto bytosti, a o nich uvaujeme z kterhokoli hlediska, jsou jenom j, j sm, jeho jednota pela v rozmanitost.1 Prvotn, v edenu, se tedy voln projevy lovka zpedmtnily v tm okamiku, kdy je vyslovil. Po pdu a rozptlen Adama-Evy v mnohosti lidstva, v ase i prostoru, byla lovku odata, jak se zd, ona tvr pednost.2 Povrchnmu pozorovateli se zd, e vle kadho jednotlivce neme ji psobit na hmotu skuten a pmo, leda jen v mezch hmotnho tla, a e i v tto zk sfe jsou podrobeny jej autorit pouze jist orgny; soustava hybnch iv zstv podrobena vli, avak ivy pocitov jej vld tm ani nepodlhaj. Takov je na prvn pohled alostn bilance tto poklesl schopnosti zde na zemi. Pozorujeme-li vak pedmt ble, nen snad tento padek spe zdnliv neli skuten? Nemme hojnost ppad, kdy vle nabv opt bezdn jakhosi pmho vlivu na bytosti a vci zevnjho svta? Neme konen trocha cviku vrtit tto schopnosti st jej inn energie? Nememe ji snad magicky pouvat k dobrmu nebo ke zlmu? V tomto oddlu na prce bude odpov nasnad. Bude pedmtem tto kapitoly. Vizme Genesi. Kdy Jahve vyhn z pozemskho rje symbolicky pr lid, ohlauje en, vznanmu typu Adamovy voln schopnosti, tento ortel: Rozmnom poet hmotnch pekek, brncch uskutenn tvch pn, a zrove rozmnom poet tvch mylenkovch koncepc a tvch porod. S nmahou a bolest bude dvat ivot svm plodm atd...3 Tak zn hlubok Fabre dOlivetv peklad. Exotern peklad Le Maistra de Sacy podv zcela podobn smysl zastenjm obrazem: Mnoho zla selu na tebe v thotenstv tvm, dti bude rodit v bolesti...4 Hospodin tedy netrest voln slu, jejm symbolem je Eva, neplodnost, odsuzuje ji pouze k tomu, e mus rozmnoit sv pracn sil, chce-li obdret sebemen vsledek. Pokles univerzlnho lovka a uvznn jeho stic v temnch a hrubch alch tl, to jsou ony pekky, je budou po pdu zpotku vadit tvr schopnosti lidsk pirozenosti. Kad ltkov rozptlen pin kvantitativn zmenen sly, vzan na tuto ltku, a zatemnn prhlednho obalu, obklopujcho svtc sted, m vzpt kvalitativn zhoren, alespo zdnliv, paprsk vychzejcch
1 2

Cain, str. 211-212. Bytost kterou zde nazvme lovkem, je, a se nikdo neml, adamsk steka, Adam hal-ha-arec 5rah lj 2da, na nejvym stupni sv pozemsk evoluce. 3 Langue hbr. rest., dl II., str. 316. 4 Genese, kap. III./16.
109

z tohoto stediska. Ale i pi samm aktu stavn tohoto doasnho ale tla - jakou podivuhodnou tvr moc rozvj lidsk vle! Jak triumf slav a ke svmu ponen! Zde je jet hromadn a podstatn, nikoli individuln a odrazn. Vtlujc se jedinec netu, jsa pohen do hlubok strnulosti, e stavitel a jeho dlnci, stejn podstaty jako on, pracuj, aby mu zbudovali pbytek, odpovdajc jeho novmu stavu. Jinmi slovy, budova roste, ani by si to uvdomil, nebo jak ten, kter nartv pln, tak i ti, kte jej provdj, nle k on temn sti lidsk bytosti, kterou modern psychologov ponaj tuit jako nepovdom. Nepovdom je ona skryt bytost, projevujc se v ns, ono alter ego, j ne-j, kter mysl, chce a jedn v naem nitru, a my ani nijak nepociujeme, ba ani mnohdy netume toto mylen, chtn a jednn, tak ciz a pece zcela nae. Jestlie takto filosofov pojmenovali tento pedmt, tak nesnadno definovateln, stalo se tak nikoli proto, e by se jevil nevdomm o sob - o tom oni nic nevd nbr pouze proto, ponvad my si ho naprosto neuvdomujeme. Povznese-li se nae vlastn vle do vych bytostnch zmn (k inteligenci, moudrosti), je vdom, nen vak takov, je-li inn v pouhm pocitu nebo sestoup-li a k pudu. Vzhledem k individulnmu vdom (a ji vyvinutmu nebo nevyvinutmu) je hromadn nepovdom dvoj: horn a doln. Stavitel tla nle k onomu vymu nepovdommu, hromadn lidsk dui, kterou se projevuje veobecn duch. Tmto stavitelem je vle druhu. Dlnci nleej nimu nepovdommu a pohybuj se v oblasti pudov; jsou to molekulrn energie, kter astrln tlo, tento podnikatel stavby, oivuje, sjednocuje a z nich se stvaj due bunk prv se tvocho organismu. Avak mezi stavitelem a podnikatelem, mezi druhovou vl a fluidickm tlem jedince stoj prostednk, jeho je teba se nkolika slovy dotknout. Kdy jsme nartli v hrubch rysech lohu voln sly pi projevech jedinc na astrln a fyzick rovni, naskt se nm vhodn okamik, abychom se zmnili o dleit okultn a dost mlo znm schopnosti, kterou bychom mohli nazvat psychickou matic astrlnho tla; jej pesn znalost vyvaruje ky okultismu mnohch nedorozumn. U okultist je toti zvykem, e kaj, ani by se vyslovili pesnji, jednak e astrln tlo, jsouce pomjejc, se mus po smrti rozpustit v pozemsk atmosfe, jednak proto, e adept si m ji na zemi vytvoit (to tvrd jedni) nebo oistit (to zastvaj druz) ziv tlo, je pi odchodu z pozemskho ivota bude vozem osvobozen dui, aby mohla dojet do ohniv tvrze a dokonit svoji reintegraci v nebesk jednot... To je vak omyl! Nanetst je jist, e nkte uitel se vdy snaili smovat inek s pinou, astrln tlo s tvrlivou a pizpsobovac schopnost, aby nemuseli ci, e tuto schopnost naprosto neznaj. Tvrliv schopnost nen nahodil stedn len, efemern pouto spojujc tlo s du; je velmi zce spojena s podstatou pschy, jsouc jejm pesnm a dobe sestrojenm nstrojem pro ona prosted spolenho pohybu. Povzme to tedy tm, kte to nevd: Kad individuln due je nadna neviditelnou tvrlivou schopnost,1 kter, poslouchajc vli druhu (podstatu vyplynulou z principu i archetypu), tk, podle tohoto vzoru fluidick at dui ili astrln tlo, vcemn subtiln podle rznch astrlnch prosted, jimi prochz. Inkarnuje-li se due na planet, slou vlastn siderln tlo za vzor hmotnmu organismu, jeho buky se uspodaj podle obrys tohoto fluidickho nrtku. Tmto faktem uzavraj tyto dva tlesn tvary, viditeln a neviditeln, nerozlun manelstv; odtud je jejich osud spolen a do chvle, kdy smrt prvnho ohls agnii druhho. Prv tehdy, protoe due odchz zcela nah do jinho pbytku, bude kolem tvrliv schopnosti, j vlastn, aby pro ni utvoila nov subtiln tlo, at odpovdajc novmu okol. A dosud se tato schopnost omezovala pouze na to, e regulovala tlo dvj. Pokud lidsk due pechz z jednoho astrlnho prosted do druhho, ani by se fyzicky vtlila, terick tlo, aktuln vraz tvrliv schopnosti, se postupn zjemuje nebo kondenzuje, aby zstalo v souladu s novm prostedm, kter je obklopuje. Jestlie se vak due, stren proudem generac,
1

Co nazvme tvrlivou schopnost je znmo vdskm theosofm pod jinm jmnem. Viz krtkou, avak dleitou poznmku v dodatku tto knihy, v nm Pavel Sdir shrnul uen advaitskho esoterismu. Poznte, e nen valn rozdl mezi vdskm kauslnm tlem (pinnm) a na tvrlivou schopnost psob.
110

zt do hmotnho tla, v nm jej tvrliv astrln tvar, poutn a stlaen za vysokho napt, bude peovat o vzrst organismu, d svm rozpnavm dynamismem prci bunk, nepekonateln pitalivost spoj tyto dv podoby, objektivn a subjektivn, v jeden pozemsk svazek; pak jsou jejich dly neodluiteln. ten si na to zajist vzpomn; nech se astrln tlo ve spnku nebo v extzi vzdl jakkoli daleko od sv hmotn slupky, sympatick pouto zstv napjato mezi n a jm, a jeho petren by zpsobilo smrt. Fyzick tlo i tlo astrln nle do pozemskho okrsku - a eknte tomu cokoli - ani jedno ani druh neme pekroit ony tajemn hranice. Ti, kdo vd, nm daj zapravdu. Kdy se adept - ostatn ten ppad je velmi dk, vznese za tyto hranice na kdlech terickho tla, nen tento nositel toton s astrlnm tvarem ve vlastnm smyslu. Je to tlo oslaven, je si dovedl vytvoit tento adept, reintegrovan ji zde na zemi v plnosti svch nebeskch prv, take, jinak eeno, ji ped smrt vstal z mrtvch. Tlo oslaven,1 tento subtiln vz due, jak je nazvaj pythagorejci, nen poutno zemskou pitalivost a na zemi je mohou vytvoit jen ojedinl vyvolenci; vtina lid je vytv teprve za hrobem. Kdokoli je vytvo, podob se vzni, jemu se podailo v samm ali zhotovit aerostatick stroj a takto vyvznout. Tento ppad je zcela vjimen. Zpravidla se vc m takto: Kdykoliv se due po fyzick smrti sthuje do jinho svta, zanechv na pozemskm pohebiti viditelnou mrtvolu a v okultn atmosfe planety mrtvolu neviditelnou. Touto neviditelnou mrtvolou je astrln tlo, kter se pomalu rozpadv, jak povme v kapitole 13 (Smrt a jej tajemstv). Tehdy se due, ubrajc se do novho bydlit, oblk do novho atu, odpovdajcho jemn hmotnm podmnkm novho prosted, do nho vchz. A tehdy zase tvrliv schopnost, zce spojen jednak s voln silou, jednak s vlastn individuln povahou pschy, vytv a pizpsobuje putujc dui nov astrln tlo, hust nebo jemnj, avak vdycky mrn okoln sideralit. ekli jsme prv, e tato schopnost byla posluna nejprve voln sly druhov, co plat, pokud jde o veobecn rysy; ona se vak pizpsobuje tak individuln povaze due, a to plat, pokud b o rysy zvltn. Rznost fyziognomi m svou pinu znanou mrou v nezlomnm karmanovm vlivu. Nue, jestlie pozemsk karman, pouh fluidick naplavenina a lemursk nnos, spov v astrlnm tle, nen tomu tak pi karmanu intercyklickm (meziokrunm), vytvenm dlouhotrvajcm odraznm psobenm astrlnch tl z dvjch existenc na istou podstatu duevn; toto karman se pesn lokalizuje v jedincov tvrliv schopnosti. Tato tajemn schopnost, kter nen monopolem lovka, vydlabv nebo modeluje vnj tvar vech bytost, a inc to, vyjaduje jejich vlastn povahu v hieroglyfech, zjevujcch skryt, vrozen vlastnosti. Tedy kad iv bytost, a nle do kterkoli e, se projevuje ve svt tvar a vybr si tlesnou podobu, pimenou jejm vnitnm silm, prostednictvm sv tvrliv schopnosti poslouchajc druhovou vli. V tto posledn vidme modifikaci vle kosmick, tj. lidsk, ponvad od vesmru a ke lovku je podstata toton. Jednomysln tradice svatyn oznauje lovka z hlediska jeho veobecnosti jako dui celho kosmu a kadou ivotn dui jako pmou nebo nepmou emanaci lidsk biologick substance (adamy). ,,Jahve, teme ve druh kapitole Genese, utvoil mimo adamsk prvek2 veker zvectvo
1

Astrln tlo se skld z fluidick substance, kter byla vzata nazdabh z na planety; nebo, a zastvme nzor - na rozdl od jistch mg - e astrln tlo existovalo ji ped poetm foetu, je jist, e prbhem thotenstv se jeho fluidick substance obnov pln vmnami s pozemskm astrlem. Je to nutn dsledek jeho spojen s hmotnm tlem, je vytv. Nejde tu o pouh pedchodn pizpsoben se prosted, jako kdy astrln tlo pichz do jin atmosfry, ani by se vtlilo; zde jde o dkladnou zmnu, o definitivn pivlastnn astrlnho tla planetrnmu tlesu, z nho ji neme odejt. Astrln tlo, jak je znme zde na zemi, je utvoeno ze specializovanho astrlnho svtla. Avak duchovn i oslaven tlo je utkno z ist edensk, agathomorfn substance ili z adamskho prvku (mojsk adamy hmda) neboli z pvodnho svtla slvy. Prvn nle svtu padlmu, druh pouze svtu nebeskmu, v nm rozkvt Boehmova vn proda. Tlo oslaven je definitivnm vrazem tvrliv schopnosti, vrazem, kter odpovd istmu teru, jeho opt doshlo. 2 Tj. prvek stejnorod, z nho pochz adamsk substance. Avak Jahve stvoil zvata jenom v principech; lovku pak psluelo uinit, aby pela z monosti ve skutenost. Je ostatn velmi nesnadn proniknout arkna gan-bi-hedenu; zejmna je teba, nemme-li zbloudit v labyrintu slovnch
111

pozemsk prody a velik druh ptactva nebeskho a pivedl je k Adamovi, aby vidl, kter jmno, k nmu sammu se vztahujc, by tento veobecn lovk dal kadmu druhu; a vechna jmna, jimi nazval tyto druhy v jejich vztazch k nmu, byla vrazem jejich vztah k ivouc dui veobecn.1 Tento ver Bereitu se vztahuje k tajemstv, je nyn odhalujeme. Dvaje jmna zvatm, uruje Adam voln povahy, je v porovnn s jeho vlastn veobecnou povahou charakterizuj tyto bytosti, vyzen z jeho slova. Tvrliv schopnosti jedinc se shoduj s voln povahou kadho druhu. Jednotliv zvec podoba bude tedy zviset na tvrliv innosti, v n tkv tyto povahy. Zvata meme pokldat za vtlen zosobnn odchylnch a zaast i protivnch vn, zpascch o ni dui lovka, nebo pesnji eeno, za adamsk monady, zabloudiv na vechny strany do plovch konc dynamismu, jeho rovnovnm stedem je Adam. Tyto poznatky, tak deliktn k pochopen, se zdaj neslchan. Zdrazujeme to. Zvec due jsou tedy vstednmi a nesouladnmi jakostmi due lidsk, kdysi v edenu harmonick. Avak tento dokonal akord byl poruen... Ped pdem jsou zvata nepmmi Adamovmi produkty, po pdu v nich je teba spatovat (prv tak jako v bytostech zaazench do ostatnch ) tolik stic, utvoench z jeho rozpadl jednoty, kolik je rozptlench atom jeho poruen ltky. Nebo on sm se uvznil v ke svch zplozenin. A jedin cestou postupn evoluce dokonaj ist monady adamovsk substance svou reintegraci, vystupujce z due nerostn, rostlinn a ivoin, aby doshly stavu lidskho, duchovnho a andlskho. Pozemsk lidstvo v tomto okamiku dokonv odloen zvec pirozenosti, z n vylo. Avak tato ni due nechce uvolnit svoje seven; je teba se z nho nsiln vytrhnout. Anima bruta, tato spodn vrstva lidsk a zrove kosmick pschy, tato e, v n despoticky vldne nacha, toto skuten a zrove symbolick psmo, je obklopuje planetu a gravituje okolo ns, temn druice (podle adept jednoho uenho zpadnho bratrstva), to je spolen ndr nevtlench zvecch du a shromadit liduchovnosti, kter je pro dui zhubnj ne mrzk materialismus souasnch uench theofob. Odboka, kterou jsme prv uinili, byla dleit pro pochopen individuln schopnosti, kterou nazvme tvrlivou, i jej lohy vzhledem ke specifikovan voln podstat. Ostatn tyto vahy ns pivdj k teorii signatur (znak), kter jsou pirozenmi stopami, v nich tvrliv schopnost kad bytosti vtiskuje sammu tlu svoji zjevnou pee. Tajemstv prody, prav hierofant Thricie, jsou toton s tajemstvmi nboenskmi a mohou obsahovat pouze jedinou nauku, ponvad je jen jedin bytostn princip. Domnvme se, vedeni svm gniem, e lovk je zrozen, aby poznval; i my musme st povahu a vlastnosti bytost v jejich obalech. Umt st tyto charaktery, je prvnm stupnm vdy. Tyto povahy a vlastnosti se vak nalzaj ve vzjemnch vztazch, kter rovn musme umt st, co je ji nesnadnj; to je druh stupe vdy. Avak zbavit bytosti jejich obal a vidt je tak, jak jsou, je poslednm stupnm vdy. Jen mlokte dosahuj tohoto stupn. Tehdy je lovk mocn ve slovech i skutcch.2 Teorie signatur je tradovna v rznch okultnch kolch. Adepti astrologie, kte pipisuj nebeskm tlesm rozmanit sly a spatuj ve zlatch paprscch, dopadajcch na nai zemi, blah nebo neblah vlivy, vyzaujc z planet a zvetnkovch konstelac ve vzjemn souhe svch odlinch aspekt, uruj, zkoumajce fyzick bytosti ty , signatury hvzd, je nejvce spolupsobily pi utven jejich podob. Je, jak se zd, zbyten se odvolvat na klasick vlastnosti sedmi kov star chemie, z nich kad pedstavoval dokonalou adaptaci jednoho ze sedmi len Ptolemaiovy planetrn soustavy. Nerostn hmoty mohly bt tak uvedeny do pvodov souvislosti astrologick mnohdy jet sloitj. protimluv, abychom mli stle na zeteli, e Jahve-Elohim je nebesk Adam svrchovan a e Adam v edenu je ivoucm dem Jahveho, Eloahem Elohim. Nsledkem pdu se Adam dl a hmota je trpnm nstrojem tohoto rozdlen. Hmotn lovk a vechny iv bytosti jsou (na vce mn blzkch stupnch) sticemi padlho Adama, jeho celm tlem je sm fyzick vesmr. 1 Bereit, kap. II./19., Lang. hbr. rest., d. II., str. 85 a 315. Podali jsme esotern peklad Fabre dOliveta; chceme uvst t tm doslovn peklad Sylvestra de Sacy: Kdy byl uinil Hospodin Bh ze zem velikou zv poln i vecko ptactvo nebesk, pivedl je k Adamovi aby pohledl na n, jak by jmno ktermu dt ml, a jakkoli by nazval Adam kad zve, tak aby se jmenovalo. 2 La Thricie, str. 246.
112

Rostliny a zvata doznaly tho roztdn. Na tomto dogmatickm podkladu korespondenc (souvztanost) a analogi byl vypoten, formulovn a pedepsn symbolick ceremonil velkch nboenstv a podobn i nejtajnj rituly bl i ern magie.1 Dala by se napsat krsn kniha o esoterismu katolickho kultu a jeho souvztanost; cenn pojednn bratra Ragona La Messe et ses Mystres2 zdaleka nepodv ani jejich pesn a zejmna ani pln nzvoslov. Mgov vech as se snaili rozlutit e signatur. Signatury hraj nejdleitj roli v dlech Paracelsa a jeho koly. Paracelsus, tento zzran univerzln gnius vdy XVI. stolet, nenavn experimenttor, kter znal tolik vc a dohadoval se toho, co nemohli ani objevit, ani se tomu nauit, zkoumal z trojho hlediska fyziognomii vc, kter mu odhalovala i princip sil ukrytch pod jejich korou. Byl stejn vtenm astrologem, chemikem a lkaem. Studoval historii prody v zrcadle hieroglyf, projevujcch tvr mylenku; a nedostvaloli se zkuenosti a uenosti mudrci, pak mg nutil ranii, Herma a Aeskulapa, aby se seli v jeho laboratoi a zde spolen kuli troj kl k onm arknm, po nich touil. Paracelsovy knihy nm neobyejn prospj, pokud jde o signatury. Jeho souasnk, Cornelius Agrippa, se o tto vci vyslovuje ve sv Okultn filosofii (prvn polovice celho Agrippova dla v pekladu Otakara Griese vyla v stednm nakladatelstv okultnch dl v Perov). Konen proslaven mystik, Jakub Boehme, uveejnil pojednn, nadepsan De sigrnatura rerum,3 v nm naleznou zalben a prospch ti, kter neodstra neobvykl metoda, drsn sloh a barbarsk terminologie tohoto zhoeleckho filosofa. Avak jmno, kter se takka vnucuje peru, b-li o hieroglyfy, je jmno Osvalda Crollia, autora dla Basilica chymica,4 s nm je spojeno dost zvan dlko, nadepsan Tractatio de signaturis rerum internis. Crollius (prav Eliphas Lvi, kter shrnuje zvry tohoto autora) hled dokzat, e Bh a proda jaksi podepsali vecka svoje dla a e do vech vtvor kterkoli sly je takka vtitno raztko tto sly jako nezruiteln znamen, take ten, kdo je zasvcen do tchto tajnch psem, me st jako v oteven knize sympatie i antipatie vc, vlastnosti substanc a rzn jin tajemstv stvoen.5 Charaktery rozmanitch psem byly pvodn pejaty od onch pirozench signatur, existujcch ve hvzdch a na kvtech, na horch, i v nejprostm oblzku. Podoby krystal, lom nerost jsou stopy

Srovnejte Agrippovu La Philosophie occulte, Eliphase Lviho Dogme et Rituel de la Haute Magie a vten Papusovo dlo Trait lmentaire de Magie pratique. Nalzaj se tu velmi pesn a uspokojiv seznamy planetrnch souvztanost, na nich se zakld kabalistick ceremonil. 2 Srovnejte Pavla Sdira La Messe et la Magie, Chamuel, Pa. 3 Existuje jen jedin, eknme teba francouzsk peklad tohoto nmeckho dla? Je jaksi nejasn. Vyel ve Frankfurtu, nadepsn Miroir temporel de lEternit, 1664. Pavel Sdir, mlad a zaslouil okultista, martinistick a rosekrucinsk zasvcenec vysokho stupn, chyst pesn francouzsk peklad dla Signatura rerum. 4 Uveejnno pod nzvem Basilica chymica, Frankfurt, 1604 (asto otiskovno). Francouzsk peklad ji ve tvrtm vydn pochz od I. Marcela de Boulne. V prvn kapitole jsme z nho citovali nkolik mst, tkajcch se astrlnho tla a magick moci. 5 Pirozen charaktery a signatury, prav Crollius v pedmluv, kter mme od svho stvoen napsan nikoli inkoustem, nbr prstem bom (protoe kad bytost je knihou bo), jsou nejlep st, v n se okultn vci stvaj viditelnmi a zjevnmi. Osvald Crollius se pidruje, ani by opovrhoval ist astrologickmi signaturami, zvlt lkaskch indikac, kter se mu podvaj z obdobnost tvar, asto velmi pekvapujcch, kter pirovnvaj prodn produkty a zvlt rostliny (jejich kvty, plody, stonky, koeny) bu k celmu lidskmu tlu, nebo k nkter jeho sti, nebo k nktermu jeho orgnu. Kdy se podobnost pmo vnucuje, je tm dno uvn tto rostliny, k len stroj podobnho vidu. Autor podv cel nzvoslov tto farmacie, kterou nm odhaluje prst bo a smv prody ve kvtech. Nkde se Crolliovy indukce zakldaj na obdob protiv. Dlo kon podrobnm soupisem hieroglyfickch oznaen tl. Tato kiv a bizarn znamen jsou tak malmi pentakly, v nich Hermv adept zjevuje svm zasvcencm chemick a fyziologick vlastnosti substanc a zrove je ukrv ped zvdavost profnnch.
113

tvrcovy mylenky.1 Tato idea je pln poezie a vzneenosti, tto tajemn mluv svt se vak nedostv gramatiky, nedostv se slovnku, teoreticky zdvodnnho, tomuto prvotnmu a absolutnmu slovu. Jedin krl alomoun pr vykonal tuto dvoj prci, avak alamounovy okultn knihy jsou ztraceny. Crollius se pokouel je nikoli obnovit, nbr znova nalzt zkladn principy tto univerzln ei tvrho slova. Z tchto princip bychom poznali, e prvotn hieroglyfy, utvoen ze samch prvk geometrie, odpovdaj zkladnm a podstatnm zkonm tvar, stanovench stdavmi nebo kombinovanmi pohyby, je jsou urovny rovnovnmi pitalivostmi; nebo bychom poznali v jedinm vnjm obrazu prvky a sloeniny a na zklad tchto obrazc a sel bychom mohli matematicky roztdit vechny substance, odhalen v povrchovch obrazcch. Na dn tchto aspirac, kter jsou vzpomnkami na edenskou vdu, le cel svt novch objev vdy. Paracelsus je tuil, Crollius je vyhlauje a jin pijde, aby je uskutenil a dokzal. lenstv dneka bude genilnost ztka a pokrok bude odmnou onm vzneenm badatelm, kte vtili pt tohoto ztracenho a zase nalezenho svta, tto Atlantidy lidskho vdom.2 Oekvme vyplnn tohoto vzneenho proroctv a poznvme, e nejjistj zpsoby divinace, vyjmenovan v pedchoz kapitole, se zakldaj na tchto principech a e jejich pravidla zleej zcela ve ten a vkladu pirozench signatur. Nap. chiromantie, kterou tradice vk odchovala naim dnm, kterou pak zdokonalil a obnovil Desbarrolles a kter konen p Papusovou byla podrobena uen kritice, pikld arm na rukou absolutn vznam. Pipojme, e se zdkakdy ml, je-li praktikovna opatrn a rozumn. Lze zcela logicky pipustit, e jist vn, nap. lakomstv, se projevuj jistmi obvyklmi pohyby sval na ruce. Hrabiv lovk m ohnut prsty a jeho ruka se bezdky cvi v konvulsivnm posunku uchopovn. Tento zvyk me vyvolat njakou zvltn ru, kek, hvzdu, kter hlsaj cvienmu chiromantovu zraku hrabivost. Pedchoz pedpokldme a priori, ani bychom se tzali, zda se skuten lakomstv takto projevuje. To nen pro nai vahu rozhodn. Jdme dle! Pedstavme si osobu, je si pi zrozen pin na svt toto stigma v zavazadlech svho karmanu. Tato domnnka je zajist pravdpodobn, protoe je znmo, e fyzick tlo je buka za bukou, abych tak ekl, vyvan na kanav astrlnho tvaru (tto adaptace tvrliv schopnosti, pesn odpovdajc prosted), jsou tedy lakota a ve to, co z n plyne, napsny na ruce tto osoby a experimenttoru zcela zeteln iteln. To je prvn vsledek. Co se tk ostatnho, kdo me brnit dovednmu chiromantovi, aby na tomto psychologickm podklad, zeslenm mnohmi vedlejmi pznaky, vystavl celou budovu dohad pomoc potu pravdpodobnosti, a je-li jet k tomu ponkud intuitivn nebo jasnovidn, nezmn se snad pravdpodobnost pedpovdi tm v jistotu? Nic nebrn rozumu, i velmi nedvivmu, aby pipustil tyto zvry. Jestlie vak nkdo na slovo mnohch starch autor chce init z chiromantie neomyln kritrium tazatelovy budoucnosti, uren do nejmench detail, a pedpovdat mu nap. netst na moi, ad velkovezra nebo smrt v poru, pak zasvcenci, kte vd, jak vznik budoucnost a v jak me me svobodn vle, spojen s prozetelnostnm vlivem, modifikovat osudov psmo budoucch udlost (je samo, by jen piblin, lze velmi nesnadno uhodnout), se st zdr, protoe zdvoilost je u nich psnou povinnost, lehkho pokren ramen. Prv tak lze usuzovat i o vech ostatnch divinanch metodch, od nich kl je vklad pirozench hieroglyf. Ale jsou jet jin, bezdn signatury, kter okultista lut a vykld v samm okamiku jejich asto velmi prchavho projevu ve svt tvar. Divinan umn jich uv rovn spn. I v tomto ohledu plat stle tyt principy a my nemme, co zvltnho bychom jet podotkli. Pedchozho lze ut na vechny tyto ppady. kazy tohoto du stoj za to, abychom na n upozornili. Maj svj pvod bez rozdlu v astrlnch tvarech a dotkaj se problmu tvrliv schopnosti a inn vle.
1

Znova to opakujeme: Elohim stvoil (sprvnji stvoili, pozn. O. G. [co je vak zavdjc, pozn. Zariatnatmik]) ve pouze v principu, v archetypu. Edenskm poslnm univerzlnho lovka bylo, aby exteriorisoval bytosti, dvaje jim pechzet z idelnho principu ve skutenou podstatu a z tto ve viditeln projev, a to jedin skrze magii sv vle. Adam byl tedy stvoitelem v pravm slova smyslu, nebo produkoval bytosti navenek, uinil je zjevnmi, vyvodiv je z okultnho, vnitnho, utajenho principu. Ale sm upadl do okov svho stvoen a rozdliv se v stice, odl se hmotou jako jeho vlastn vtvory. 2 Histoire de la Magie, str. 370-371.
114

ten, kter ji zn podstatn vlastnosti astrlnho svtla z naich dvjch dl a pedchozch kapitol tto knihy, nemohl zapomenout na jednu z jeho nejcharakteristitjch a nejpodivnjch vlastnost, toti na jeho slu utvec a zchovnou, pokud se tk tvar a odlesk, vn a zvuk. Jeho proudy pinej nesetn fluidick bytosti, jejich astrln tlo je schopno projevit se na smyslov rovni bu jako prchav zjev, nebo jako dletrvajc klam. Vyjmenovali jsme ji nejdleitj z nich. Astrln tvary zvat, rostlin, ba i nerostnch hmot pluj a obhaj v tchto vlnch, brzdnch difusnmi energiemi a nasycench bludnmi odlesky (fantomy zniench vc a dvno minulch udlost). Kad vlna astrlnho svtla je strnkou univerzln knihy ivot. Uva nyn, mil teni, e tyto nemluvn subjektivn existence se vtinou jev - aspo v dolejch vrstvch nadsmysln atmosfry, kde je pozorujeme - dostivmi, by i pomjejcho zpedmtnn, dychtcmi po tlesnosti a zncmi po klamn skutenosti. Bytosti, je se nalzaj v trvalm stavu subjektivismu a ij ovem tmto ivotem, chovaj na hranici obou tchto existenc odpor vi dolnmu kruhu planetrnho astrlna; je jim vykzno jin bydlit. U bran fyzick tvrze se tsn jedin ty bytosti, je, dokonvajce subjektivn ivot, oekvaj ji blzk vtlen. (Vyjmme ovem larvy a jist zhovadil, smysln nebo perverzn dmony, kte ustavin a bez oddechu haj, aby uchvtili nebo podreli kus hmoty.) Poda-li se tmto dum dychtcm po vtlen se ihned normln vtlit, objev se v hmotnm svt v podob, je na sob nese signatury odpovdajc jejich podstat. V opanm ppad, odehnny od prahu hmoty jako od paty zdi, kterou nemohou pekroit, se tyto due vztekle pokouej vyplhat se na ni, zanechvajce svoji stopu na povrchu kadho pedmtu, do nho ji lze vtisknout, tak jako zlodj, kter se pokusil slzt hospodovu zdku, zanechv na omtce dkazy svho bezvslednho namhn, nap. otisk ruky, nohy apod. Prv takto neviditeln, jejich ptomnost pokusn zjistil uen Aksakov, poskytli podivuhodn pesn odlitky svch fluidickch rukou, ponoive je nejdve do ndoby s tekutm parafinem a pot do ndoby se studenou vodou. Podobn se siderln forma splench kopiv otiskla v kusu ledu za zcela nahodilch okolnost, o em vyprv Jakub Gaffarel toto: Du Chesne, pn z Violetty, se zabval s panem de Luynes, paskm parlamentnm radou, mnohmi a zvltnmi pokusy; tak nap. dobyv z popelu jistch kopiv soli a vystaviv kopivu mrazu, nalezl ji zmrzlou, avak kupodivu podoba kopiv byla tak dokonale zobrazena v ledu, e ani iv kopivy nemohly mt dokonalej tvary. Experimenttor byl jako u vytren, i pozval zmnnho radu, aby byl svdkem tohoto tajemstv, jeho velikost ho pohnula k tomu, e pronesl tato slova: Z tohoto tajemstv poznvme, e tvary, akoli tlo zmr, zstvaj utajeny v popelu. - Dnes toto tajemstv nen nijak vzcn, nebo pan de Claues, jeden z nejznamenitjch chemik na doby, je kadodenn demonstruje.1 Gaffarel, kter byl vce zasvcen, ne bylo ppustn v on dob, kdy Gauffridyova hranice v Provenci jet dmala, zatmco v Loudunu chystali hranici Urbanu Grandierovi - oba kn, kte jako autor dla Curiositez inouyes (Nevdan zvltnosti) zahynuli k nenahraditeln kod arodjstv vyvozuje z pedchozho velmi zdailou logickou indukci. Nevinn pokus vegetativn fyziky je zminkou, kter mu umouje, aby vstoupil zcela pirozen na horkou pdu spektrologie! V tomto oboru je vdeck podobnost tak zejm, e se kad pechod zd bt zbyten. Z toho lze dovodit (pokrauje astrolog velikho kardinla), e stny nebotk, je vdme asto zjevovat se na hbitovech, jsou pirozen, jsouce tvary tl, zahrabanch v tchto mstech, nebo jejich zevnjmi obrazy, a nikoli duemi2 ani fantomy, je vytvoili dmoni, jak se mnoz domnvaj. Je tak jist, e v armdch, kde mnoho lid umr pes jejich velik poet, vdme dost asto, zejmna po bitv, podobn stny (jak jsme ji povdli), kter jsou pouze obrazy tl, vzbuzen nebo zdvien zsti vnitnm teplem, jako slunenm, teplem vojn, kte zstali naivu, nebo stelbou a horkem dl

Curiositez inouyes sur la Sculpture talismanique des Persans, Horoscope des Patriarches et Lecture des Estoilles; Pa, 1629, str. 211-212. 2 Z hlediska okultnho je to zcela sprvn. Jde tu o przdn skopky rozkldajcch se astrlnch tl, o stny tkajc kolem sv mrtv tlesn schrnky, k n je ve tajemn pitalivost. Tyto bludn tvary mohou bt tak pouze fosforeskujc ivotnostn buka, kter je zce spojena s mrtvolou (diva buddhistickch theosof). Srov. kap. 9 a kap. 13.
115

ohvajcch vzduch.1 V Gaffarelov knize by se dalo nasbrat mnoho ojedinlch pozorovn; Gaffarel pojednv dost ppadn o nejstlejm a nejneuvitelnjm kazu bezdn signatury, toti o obrazech prodou vrytch do kemen a nejtch mramor, je nazv gamahe i kamejemi. Byly tak jemn vymalovny a v rznobarevnch vrstvch vypoukle modelovny v sam hmot mramoru nebo uly, e kdybychom z nich chtli vydlabat soku, odstrance matici i pilhajc obal, mohli bychom jenom sledovat dltem vnitn zbarven ly. Takto bychom zskali - a tak byly zskny - mnohobarevn soky, kter by byly podobn mozaice, kdyby samozejm netvoily jedinou hmotu s kamenem je obklopujcm, hmotu, kterou bychom museli rozznout v pli, abychom obdreli misku, nebo pracn osekat a k jdru, abychom vyprostili soku, vrostlou do tvrdho kamene. Je opravdu zzrak, e tyto soky, nevysvtliteln vtitn do nitra kamene, nepedstavuj vdy pedmty tak, jak se v prod rod, nbr to bvaj umleck kompozice - lze tak alespo soudit kter jen lidsk inteligence, jak se zd, mohla vymyslit a jedin lidsk ruka provst. ...jako onen sloup (pe Petr de Lancre), kter jsem vidl v kostele sv. Ji v Bentkch, v nm lze vidt skvostn obraz ukiovanho Krista, kter se nalz divupln uvnit mramoru a kter byl tak dobe vryt do jeho tvrdho jdra, e by jej dn mal nedovedl lpe zobrazit. A na jinm kameni, zdobcm pedn st olte, je zobrazeno biovn a lebka. Lancre uvd jet nkolik analogickch pklad; podle Plinia a Solina popisuje mezi jinm toto: Acht krle Pyrrha, v nm byl zcela pirozen vtitn obraz Apollna hrajcho na kytaru uprosted devti mz, je bylo zeteln vidt se vemi odznaky atd. Konen v na knize LIncredulit et Mescreance du Sortilge (Pa, Buon, 1622), z n jsme opsali dky rady de Lancra, lze st na okraji rukopisu poznmku, psanou velmi itelnm psmem XVIII. stolet, kter zn: Ukiovan Kristus byl tak zobrazen v dutin ernho mramoru zasazenho do zdi vnitn klausury v pravm kdle pask katedrly. Vidl jsem jej 22. srpna 1769. - Pr.C.A.B. V latinskch spisech jezuity P. Kirchera2 se nalzaj etn mdirytiny analogickch kamej. Kter astrln mocnosti asi vyvolaly takov kazy? ten to ji uhodl. Stjte! zvolal by theolog-novek. Nestydte se mluvit o pirozench kazech, kde zzrak pmo bije do o? Jak zzrak? odpovdme. Bosk zzrak zajist tam, kde neznm tvr sla soutila s vrobci jek a krucifix z nmst Saint-Sulpice. A b snad o belsk zzrak, jak se zd, pokud se tk pohanskho achtu modlosluebnho epirskho krle? Je pravda, e v mil theologii nejen odchyln, nbr i naprosto protimluvn piny, plod prv takov inky! A je pvod tchto zvltnost jakkoli, tkv zajist v nemnitelnm tvrm zkon, prodnm jako vechny ostatn zkony, a nikoli boskm nebo belskm. Zkladn mylenka pochz ovem z rznch zdroj, avak proveden je jedno a tot a vechny kameje maj tut tovrn znmku. Mnli se umlec a vynlezce, emeslnk a rytec se nemn. Je to vdycky tvrliv astrln svtlo. Co se tk autora nrtu, musme rozliovat, nebo jsou rzn kameje. Dejme tomu, e b pouze o obrazy bytost a vc tak, jak se vyskytuj v prod. V tom nen nic obtnho; jsou to fotogravury bludnch odlesk, nahodile vtitn do njak vhodn ltky. Toto vak nen u dmysln komponovanch a promylen upravench kamej, jako je tomu u nmi uvedench. e domnnkou stopy, vtitn do kamene podle siderlnho nrtu jednotlivch bytost, nememe vysvtlit tyto kazy, to napov ji zdrav rozum. Ale nebylo by mon se v tomto ppad dovolvat na teorie potencilnch bytost, theurgickch vladastv, tchto pohyblivch hromadnch du, v n tolik psch, uchvcench tm proudem exaltace nebo fanatismu, hled a nalz svoji nboenskou jednotu, v nich se hem tolik larev opicch a modelujcch se podle imaginace vcch, v nich se tolik oivench mylenek, tolik bludnch odlesk vl a std v podobch odpovdajcch snm svch zploditel? To ve se pohybuje v neodolatelnch proudech vry, naden a
1 2

Curiositez inouyes, str. 213-214. Viz mezi jinm II. svazek dla Mundus subterraneus (Amsterodam, Jansonius, 1664, str. 27-48). I. B. Robinet, tm zapomenut autor, v nm je mono v jistm smru spatovat Darwinova intelektulnho praotce, otiskuje obraz jistch pirozench produkt, analogickch kamejm. Viz rytinu s. IV. na stran 50 jeho znamenitho dla, jeho pouh titul je ji velmi vznamn: Vue philosophique de la gradation naturelle des formes de ltre, ou les Essais de la Nature qui apprend faire lhomme (Amsterodam, 1768).
116

lsky - tvr pliv, jestli jm kdy byl - poslouchajcch vdomou vli tchto vldnoucch egregor. Hromadn potencily tvo, jak se ten pamatuje, typy veho druhu a vech hierarchi od Michaele, Mojova nebeskho spojence a archandla, jen v sob shrnuje velik dorsk spoleenstv, a k onomu divokmu duchu, kter vt pod obtnm stanem, v nm indini krvavmi skalpy vn olt velikho Manitu. Jak se li Moj od knze-rudokoce, tak se li i tyto dva egregory. Fluidick due jednoho nen stejn jakosti jako terick nimbus druhho. Tento kontrast psob ascendenty; cykly obvyklch obraz v nich se rozvinujc se neshoduj. Kad nboenstv m sv obady, symboly, povry, hieroglyfy, zkrtka sv vlastn signatury, a je teba dodat, e i lemursk sluebnky, magnetovan bu thaumaturgovou vl, nebo vl toho, jen vyslal onu sjednocujc hromadnou bytost. A prv za spolupsoben tchto rznch prvk vznikaj proudy obraz bu bezdn a podlhajc nezvratnm zkonm, nebo vyvolan a zen vdomou knskou magi. V tchto danch prsecch fluidickch proud se zhuuj lemurov a odlesky v blahoslaven zjeven nebo ve straliv pzraky. Vyskytuje-li se v tchto uritch, matematicky stanovitelnch bodech vln a poddajn hmota, snadno pozmniteln co do barvy i zrna podle zahlen vyzaovanho magnetismu nebo podle prsek dynamickch rovn (silovch pol, pozn. O. G.), pak se vtisknou stopy rozmanitch obraz znak, pentakl, hieratickch nebo dmotickch charakter - do jdra tto substance, aby vc, zancen horlivost a vrou, byli poueni. Je ostatn znmo, e i nejtvrd ulu lze terizovat, psob-li na ni adept za vhodnch podmnek ohnivm alkahestem ili veobecnm psobcem, dynamizovanm lidskou vl. Takov tla jsou pak schopna v dsledku svho molekulrnho rozpt prochzet jinmi pevnmi hmotami, pro svoji provitost prostupnmi; jakmile rozpnavost (terizace) pestane psobit, vracej se opt do pvodnho stavu. A tchto nkolik vtein terizace sta, aby hmoty, zpravidla nejnepoddajnj, zcitlivly pro astrln fotogravuru. Tento kaz okultnho vrvn, kter v nerostn i dv vznik kamejm, poskytuje, aplikovn na jist asijsk strom, jeden z nejkrsnjch pklad, kter meme uvst. P. Huc vidl tento strom rostouc v ohrad lamajskho kltera v Tibetu. Legenda vyprv, e vznikl z ktice Tsong-Kaby, znamenitho buddhistickho reformtora v XIV. stolet a zakladatele tohoto velikho kltera lecho ti mle od Lhasy, hlavnho msta e. Nezmnme ani slovo na zprv dstojnho misione, kter si zblzka prohldl tento strom s desti tisci obrazy. Ano (dosvduje P. Huc), tento strom dosud existuje a na svch cestch jsme o nm slyeli velmi asto mluvit, take jsme na nj byli nemlo zvdavi. Na pat hory, na n stoj klter, a nedaleko hlavnho buddhistickho chrmu se nalz velik tvercov ohrada, obehnan cihlovou zd. Veli jsme do tohoto rozshlho ndvo a mohli jsme po libosti zkoumat onen zzran strom, jeho nkolik vtv jsme zahldli ji zven. Nae zraky se obracely s dychtivou zvdavost nejprve na listy; uasli jsme, vidouce skuten na kadm z nich zcela sprvn vytvoen tibetsk psmena; jejich zelen zbarven je nkde tmav, nkde svtlej ne barva samho listu. Na prvn mylenkou bylo, e jsme podezvali z podvodu kn; kdy jsme vak obrazce co nejzkostlivji prozkoumali, nemohli jsme odhalit ani nejmen klam. Psmena tvoila soust listu jako ilky a ebra. Jejich sestaven nebylo vdy stejn; vidli jsme je tu nahoe, tam uprosted, zde dole, onde opt po stranch list. Na nejtlejch lstcch se psmena teprve tvoila. T kra kmene a vtv je pokryta znakami; odloupneme-li kousek star kry, spatme na nov ke neurit tvary znaek prv se tvocch a tyto se kupodivu dost asto li od onch na povrchu star kry. Hledali jsme stopy podvodu, ale marn; pot nm vyvstval na ele. Strom s desti tisci obrazy se zdl velmi star; kmen, kter st obepnou ti mui, je asi osm stop vysok a vtve nevystupuj do ve, nbr se rozkldaj do ky jako chochol, jsou velmi hust a nkter stm odpadvaj; listy jsou stle zelen a naervenal devo vydv vzcnou vni pipomnajc vni skoice. Lmov nm vypravovali, e v lt, asi v osmm msci, mv strom velik, neobyejn krsn rud kvty. Ujistili ns, e nikde neroste strom toho druhu. V nkterch tatarskch a tibetskch klterech byly konny pokusy s jeho rozmnoenm semeny a odnoemi, ale vechny pokusy ztroskotaly.1 Knz, kterho tolik doporuuje jeho inteligence i charakter, oit svdek, se zaruuje za pravost Souvenirs de voyage la Tartarie et le Thibet, par le missionnaire Huc; Pa, 1857, 2 sv. (dl II., str. 116-117).
117
1

tohoto kunbumskho zzraku a nen z tch, jejich svdectv by se mohlo odmtnout. Ostatn jeho vypravovn i upmnost a vzbuzuje respekt. kaz, o nm vyprvme, se nezd neuviteln, vzpomeneme-li si na mnohokrt kontrolovan zjev tajemnho psma, bu zskanho na dlku, nebo precipitac (srenm); nle k oblbenm pokusm naich mdi. U Homea byly takov pokusy obvykl a Sladeova bidlicov tabulka byla u spiritist psloven. ten si zajist vzpomn na ony ostr spory, k nim nedvno dala podnt korespondence mahatmy Kut-Humi s jeho akou, pan Blavackou. Avak baron Gldenstubbe studoval tento kaz ji ped 40 lety a tak na nj upozornil. Na konci zajmav knihy, nadepsan La Ralit des Esprits et leur criture directe (Skutenost duch a jejich pm psmo), je otitna ada rytin, ukzek snmk okultnho psma, je obdrel autor a nkte jeho ptel, a nikoli tedy osoby, kter se mu napoprv namanuly. Mezi jinmi je teba jmenovat hrabte dOurches, generla, barona de Brewerna, plukovnka z Kollmann, profesora Georgiho, barona Borise dUexklla a j. Gldenstubbe sledoval cel postup precipitace, kterou pokld za dlo duch znamenitch nebotk, je jeho tuka evokovala. Pvodn vkldal tuku s kouskem papru do mal sknky, od n klek nosil stle v kapse. Sknku otvral jen tehdy, kdy se chtl pesvdit o zdaru svch pokus. Ale jednoho dne, kdy nechal sknku otevenou, konstatoval, e se psmo objevilo na papru, i bez tuky. Od t chvle autor vida, e je tuka zbyten, nepouval ji, nbr kladl prost kus blho papru doma na stl, na podstavec antickch soch, na sarkofgy, urny atd. v Louvru, v Saint-Denis, v kostele Saint tienne-du-Mont a jinde. Podobn pokusy konal i na rznch paskch hbitovech.1 Nemn skuten je kaz krvavho psma, je zskal Vintras na hostich, jm nebo knmi jeho sekty posvcench. Byly to hieroglyfy nejastji rouhav, kabalistick signatury nezzench, slepch nebo zloinnch sil antickho arodjstv. A co ci o ppadech stigmatizace, tisckrt zjitnch u mystik? lenstv ke dovruje tento div. Nemohou snad vra a touha, nepm zpsoby vle, reagujce na hnouc imaginaci, vtisknout astrlnmu tvaru a prostednictvm tohoto i hmotnmu tlu jizvy Spasitelova umuen, nap. stopy trnov koruny, znamen heb na rukou i nohou, stopy ran biem a stigma probodnut kopm na pravm boku? Pipomeme si jako analogick potvrzen kazu stigmatizace vznamn pokus pn Focachona a Libeaulta, kte pouhou sugesc uskutenili piloen imaginrn zprskav nplasti. Zprtidlo inkovalo podivuhodn; ke zpuchla, podlila se blavou tekutinou a konen se objevil puch. ada fotografickch snmk ovuje prbh a postup zprtn.2 Srovnme-li tato fakta s objevem plukovnka de Rochase, o nm se tento zmiuje ve sv knize LExtriorisation de la sensibilit, a s kazem oarovn, zd se, e poznvme zcela pirozen mechanismus bezdnho psma v jeho hlavnch zpsobech manifestace. Stigmatizace toti dokazuje, e tvrliv prostednk, posluen rozkazu touhy, me v lidskm tle zpedmtnit signatury imaginace. A pokusy uenho Rochase dokazuj, e za uritch pedpoklad je t tvrliv prostednk s to, aby pekroil anatomick hranice tla a projevil sv vlastnosti vn tla. Pozemsk astrln svtlo, fyzick a imaginativn due na planety, val na svch vlnch pzraky svho evolunho snu; nadto je shromaditm ivota (lpe eeno pohrobn agnie) slupek. Pebvaj v nm etn rasy domorodc, o jejich povaze jsme podrobn pojednali. M konen svj velik polrn pliv i odliv, vtry i boue jako ocen. Tyto proudy me ut lidsk vle, individuln i hromadn, dovede-li je odhadnout. (V magii se uv nstroj jedin k tomu elu urench.) Avak vle me dokzat jet vce, me vytvoit i nov proudy. To je tajemstv magickho etzu, o nm jsme mluvili, pojednvajce o hromadnch bytostech, a k nmu se jet vrtme. V magii spov veker sla na vli a ve. Vle a vra jsou dva protivn ply te sly, ve svch zpsobch bezdn a trpn. Vra sama o sob a ve sv moci je zkladem individuln vle. Dvra v neomylnou a dobroinnou vli boh je zkladem vry hromadn. lovk vle, heros, jeho souasnm typem me bt Napoleon, dokazuje, e slep dvuje ve
1

Pneumatologie positive et experimentale. La Ralit des Esprits et le phnomne merveilleux de leur criture directe, dmonstres, par la baron Gldenstubbe; Pa, Franck, 1857, str. 68. 2 Viz Fabart, Histoire de lOcculte, dodatek (dopis Focachonovi, lkrnku v Charmes), str. 330-337.
118

svou hvzdu, co znamen, e a nezn osudov zkony, pece se opr o osud. Takov objektivn temperament vr elem do vech pekek a bo je, a pijde den, kdy on sm je jimi rozdrcen, naraziv na njak osud, kter je tvrd ne jeho osud. Heros se t vped a dv ivot vanc, zkrtka jedn sm o sob. lovk vry, mystik, vchz do spojen s mylenkovm a aknm kruhem, v nm vldne vle, dobr nebo zl. Takov subjektivn temperament v sob nechv psobit buto Boha, kter se projevuje tmi, kte chtj a usiluj o dobro, nebo i Satana, kterho lze definovat jako hromadnou vli smujc ke zlmu. Mystik jedn skrze jinho. lovk vle a zrove vry, opravdov adept, dobe v, e v dokonal shod obou tchto mocnost spov nejvy magick sla; vnitn a okultn magnzie nen nim jinm. Takov harmonick temperament vstupuje do okruhu spojench vl, ani by se zekl vle vlastn. Pipojuje svoji slu k sle svch spolubrat a rozkazuje vlastnm jmnem prv tak jako jejich jmnem. Chpe se vldy nad fluidy a uzavr pstav lostvu neptelskch vl. Adept jedn skuten sm o sob i skrze jin. Je psno, e vra hory pen, a prv tak je jist, e nic neodol moci vle. A co ci o innosti, kterou dostihuje adeptova vle, participujc harmonicky na obou? I sama touha je tvr, ponvad nepmo pochz z t i on. Podob se vli nepovdomm despotismem svho vzmachu a ve poetilou a asto i nerozumnou dvrou v ukojen toho, po em dycht. Zabvali jsme se problmem pirozench signatur, velmi pesnch hieroglyfickch vraz vrozench zvltnost, jejich soupis odevzdv hromadn i individuln vle tvrliv mohutnosti za tm elem, aby jeho otisk sdlila siderlnmu tvaru, kter pak v jeho dsledcch vytvo fyzick tlo. Tento mechanismus tvr innosti, jeho vchodiskem je vle a poslednm clem hmota, je teba dobe znt, dve ne povme, co nm jet zbv ci o uit vle v obadn magii. U Saint-Martina nalzme jako pechod neobyejn pounou epizodu, kter me teni velmi prospt. Nkolik zdnliv bizarnch strnek, s nimi jej seznmme, obsahuje vce teoreticky i prakticky cennch tajemstv ne cel objemn, serizn a a k usnut vn dla pojednvajc ex professo o okultnch vdch. To budi teni vstrahou! Kter svdomit pstitel okultismu - a my nevyjmme ani intelektuln potomstvo SaintMartina - se neobtoval meditovat o pohrobnm dle milovnka skrytch vc, o epicko-magick bsni o 102 zpvech, nazvan Le Crocodile ou la guerre du Bien et du Mal (Krokodl ili boj dobra se zlem)? Mnoz obdivovatel tohoto velikho mystika se zdruj v tichm souhlasu kritiky tohoto mistrova bludu (to je pejat obvyklost). Nue, my tu potvrzujeme - a dn opravdu vzdlan zasvcenec ns neobvin ze li - e Krokodl je ndhern burleskn epopej odhalujc velik arknum, mysterium magnum Jakuba Boehma. Veker osoby jsou alegorick. Pan Jof, cho klenotnka, nen ne vra, moudrost neboli nebesk Sofia; Sdir, to je lovk touhy, jen hled svatou pravdu, ani by se vzdval lohy innho lovka, m prospv spoluobanm; dobrovolnk Urdek (ur de, va rWa, svtlo ohn) zna pirozen mdium, je se stv adeptem a jeho astrln schopnosti se zjemuj a sublimuj ve svtlo slvy; konen Rchel, (la-var, re-el, bosk princip [due]), dcera adepta Eleazara,1 je nevsta zaslben Urdekovi, atd. Krokodl (i Tyfon), egyptsk zosobnn niho astrlu, ohniv jetr, vtlen nachaa, pohlt ob armdy, armdu dobra i zla. Kdybychom chtli vysvtlit skryt smysl tto rabelaisovsk phody, vedl by ns tento kol pli daleko. Abychom pochopili epizodu, k n chceme pistoupit, posta, vme-li, e Urdek, zkoumatel tajemnch svt, je novm Jonem. Divy, jejich byl svdkem ve velrybm bichu, se vztahuj k tajemstvm nadsmyslnch oblast makrokosmu v jejich vztahu k lidskmu mikrokosmu. Konen po mnohch, symbolicky velmi vznanch obratech, vnikne dobrovolnk Urdek do podzemnho prostoru, vyhloubenho ve skle a ze vech stran uzavenho. Z tu nepochopiteln svtlo. Tu se ped jeho zraky objev antick msto, zasypan zemtesenm r. 425 p. Kr. Prel mramorov brny hls Urdekovi jmno tohoto msta: Atalanta.
1

Je velmi pravdpodobn, e Saint-Martin chtl v podob portugalskho ida zobrazit svho mistra Martinsa de Pasqually.
119

Pohroma nic nezniila. Domy a palce jsou neporuen, ulice pln voln a bez sutin. Oban, kter blesk zashl prv v okamiku, kdy obstarvali svoje zleitosti, stoj v t pozici, ve kter je zastihla smrt. Urdek si podrobn prohl zajmav pohebit, je bychom mohli nazvat hlavnm mstem astrlnho svta. Zzraky, kter zde vid, nememe podrobn rozebrat a drazn nabdme vn pstitele okultismu, aby meditovali o celm tomto bjenm vypravovn, v nm amboisk theosof lpe ne kde jinde popsal v prhledn alegorii tajemstv oblasti, kterou tak dobe znal, toti oblast nadsmyslnou. Nejprve je tu charakterizovna tvrliv moc astrlnho fluida v mohutnch rysech. Pro mladho vojna je nade ve snaz poznat mravy tohoto nroda, jeho ducha a konen i charakter kadho obyvatele. Nebo t fyzick zkon, kter zpsobil, e vechny substance a vechna tla, hermeticky uzaven v tomto mst, neutrply na svm zevnjku, rozil svoji zchovnou moc i na sama slova oban Atalanty a zpsobil, e jejich stopy jsou ztlesnn a viditeln jako vechny jin pedmty v tomto neastnm okrsku.1 Urdek vchz postupn ke guvernru msta, pak k filosofovi; pot k lkai, kter umraje vin zhadnou osobu jakhosi hierofanta z ulice opic z oarovn; Urdek je ptomen zkoumn pamt, poctnch cenou akademie vd; je to posledn jej zasedn, kter bylo perueno neastnm pevratem. Konen vnik do chrmu, kde ke stran hierofant, velmistr kruhu zvrhlch mg; veden magnetickm proudem tohoto ernho mga se n dobrovolnk odv a do zlosynovy okultn laboratoe a podrobn vypotv divy, jejich byl svdkem. Alegorie je pln zjeven, jak co se tk astrlnch proud, zench lidskou vl, tak co se tk hromadnch r a stranch zkon, ovldajcch zptn nraz, jako i vzjemn znien zlch prvk, take se zajist zavdme teni, reprodukujce nejdleitj msta tohoto pbhu. Hle, peristil chrmu zasvcenho pravd; pekrome jeho prh s Urdekem, jemu penechme slovo: Vejdu (prav Urdek) a vidm velik shromdn lidu, kter se zdl naslouchat slovm mue, stojcho na kazateln a mluvcho k nmu. Mohl jsem zcela pohodln st vechna slova jeho promluvy, je se zachovala velmi znateln, a mohu ci, e tato promluva obsahovala ve, co nejistho a nejimpozantnjho, jak co do pesnosti, tak co do svatosti, kdy uila Portikova a Pyreova filosofie. Avak - ohromujc vc! - vedle tchto viditelnch slov, vylch z enkovch st, jsem pozoroval tak slova v jeho nitru, kter byla sice mn znateln, avak pece jenom natolik, e jsem je mohl rozeznat a st. Byly to jaksi zrodky slov, z nich jedny byly vyvinuty tm pln, druh jen z polovice, z tetiny.2 Co mne vak pekvapilo a naplnilo rozhoenm, bylo to, e smysl onch slov, kter jsem pozoroval uvnit enkova tla, byl naprostm opakem slov, je vyla z jeho st. Slova vyen nahlas byla rozumn, moudr a uen, ale tato byla bezbon, vstedn a rouhav, take mi nezbylo, ne abych se domnval, e si tento enk tropil aky z celho posluchastva a e nevil niemu z toho, co jim kzal. Protoe tento enk pojednval o vcech svatch, a to veejn, musel vynaloit veker sil, nejen aby nepohoril svj lid, nbr aby jej dokonce uspokojil; ponvad vak na druh stran toto sil samotn odporovalo jeho vnitnm citm, musel tak zdvojnsobit sv vnitn sil, aby udrel protivhu tomu, co musel nahlas kzat. A toto tajn sil, jet vce rozjitujc jeho svatokrden mylenky, dvalo zrove slovm, z nich se rodcm, uritj a patrnj rz. Zkoumaje pozorn jsem si viml, e z jeho srdce vychzel proud tch bezbonch a svatokrdench slov. Tento proud byl temn a bronzov barvy a byl dvojit; to znamen, e jeden se vracel a druh vychzel. enkovo srdce bylo jakmsi ohniskem, clem tohoto dvojitho proudu. Tyto vrony nsledovaly rychle za sebou a ily se po celm chrmu, ano i mimo nj, nebo se vstupn branou ubraly dle. A protoe jsem vidl, e stejnou branou opt vchzej, soudil jsem, e je jet druh ohnisko na druhm konci proudu; i rozhodl jsem se, e je hned vyhledm, jda po stopch tohoto kazu, je byly zcela patrn. Prochzm tedy, nikoli bez utrpen, tmto dlouhm etzem bezbonch slov enkova srdce a
1 2

Le Crocodile, str. 263. Srov. popis stromu s desti tisci obrazy, str. 245-246.
120

odvracm oi od kadho jinho pedmtu, tak jsem byl dychtiv ukojit svoji zvdavost. Vychzeje z on velik brny vidl jsem, e tento zkaen proud se zat vlevo do irok ulice, na jejm konci se nalzalo eliptick, dosti rozshl nmst. Proud proel jeho stedem, veel do tmav uliky, pinav, neurovnan a do omrzen dlouh; na jejm konci odboovala jin ulika, kter se mi zdla jet odpornj, jet pinavj a kivolaej. Tyto odpornosti byly sten mrnny radost a nadj, e naleznu, po em jsem tak horoucn bail, nebo pohleje na npis tto eredn ulice jsem zjistil, e se nazvala Ulic opic. A nedoel jsem ani ke dvactmu domu tto ulice, kdy dvoj proud slov, kter mne sem vedl, veel do brny, nad n bylo napsno hierofant. Pedstavte si moje uspokojen. Nepochyboval jsem ani dost mlo, e tento hierofant byl toue osobou, o n mi onen umrajc lka dal jaksi pouen, a e byl tedy toton s onm kazatelem ve chrmu. Veel jsem rychle do brny. Krm - stle v matnm svtle obojho proudu - malou temnou chodbou, na jejm konci bylo schodit, jeho jedna st vedla do hoejch komnat, druh pak pklopem sestupovala do sklepa. Proud smoval k tomuto pklopu, i pozvedl jsem jej a nahldnul a do sklepa, kam jsem se dostal asi po padesti schodech. Zde jsem nalezl velik prostor ptihelnkovho tvaru. trnct osob tu sedlo dokola na eleznch keslech a kad z nich mla nad hlavou napsan jmno udvajc jej funkci i postaven v tomto shromdn. Na konci sklepa na vyvenm vstupku o dvou stupnch stlo jin elezn keslo, vt ne ostatn a lpe udlan, avak przdn, a nad nm bylo napsno velikmi psmeny HIEROFANT. Byl jsem pln pesvden, e jsem nalezl, co jsem hledal. Krom onoho proudu slov, kter mne pivedl a do tohoto sklepa a jeho druhm ohniskem bylo prv hierofantovo keslo, tu byly, jet jin podobn proudy, je vedly od tohoto kesla do st kadho ze trncti psedcch, a odtud se opt vracely k hierofantovu keslu, take jsem soudil, e hierofant byl jaksi du jejich slov a oni e byli jenom jeho orgny a nstroje. Uprosted prostoru stl velik elezn stl ptihelnkovho tvaru jako sklep, na nm stla jaksi svtilna z prsvitnho papru tho tvaru, jej stny odpovdaly stranm stolu i sklepa. Uprosted svtilny zil temn kmen, v jeho svtle spatoval kad z psedcch slova i cel vty, je byly napsny na paprovch stnch svtilny a je byly toton se slovy, kter jsem etl v hierofantov nitru. Ped jeho keslem stl podlouhl stl, na nm byly dv elezn opice, z nich kad mla na tlapch a na hrdle etzek, upevnn na stole, take bylo celkem deset etzk. Ped eleznmi opicemi leela velik kniha, jej listy byly rovn elezn, a j jsem je mohl po libosti obracet a st. Jasn jsem etl mluvy, uzaven mezi vyslanci tchto okultnch doktor a mnohmi dobyvateli zem, a stran podmnky, za kterch jim vydvali na milost i nemilost nrody tohoto svta... etl jsem, e elem tchto podnik bylo, aby zniily d vech vc a zavedli msto nho d fiktivn, kter by byl pouze klamnm obrazem pravdy. Mly bt zvrceny vechny vpoty, znm jako vpoty Pythagorovy, a tak zmateny, aby ani ten nejprost a nejlpe uchovan duch po nich nemohl nalzt stopy. Tmto zkonem mly bt promnny vechny prodn i duchovn e v jedinou i; vechny substance, a hmotn i duchovn, v jedinou substanci; vechny vlastnosti, dobr i zl, ve vlastnost jedinou; a tato jedin e, jedin substance, jedin akce, jedin vlastnost mly sdlit v tomto nelnku shromdn ili v onom hierofantu, kter se ji chystal k tomu, aby uvedl tuto nauku do svta, daje za odmnu ji zaiva pocty zbonn, a to zbonn s vylouenm vech jinch boh... Urdek, tesa se rozhoenm, te v tomto ali ohlen vech bd je mly stihnout Evropu, dovd se, e jedin bl mg, oznaen jako nesmiiteln odprce tohoto zlho theurga, m zpetrhat jeho hrozn st a zniit jeho ohavn plny. Tu Urdek poznv, e se v jeho srdci rod mocn touha, aby zjistil jmno vzneen osoby. Ta touha mne tak uchvtila, e byla jako paliv ohe v mch prsou. Nhle vak, protoe se ohe nemohl ji dle udret v mch prsou, vylo ze mne svtlo oslniv blosti,1 a j jsem v nm spatil zit tikrt za sebou jmno Eleazar... Vzte, e v tom okamiku, jakmile se jmno Eleazar objevilo v tto podzemn prostoe, onch
1

Srov. Boehme, Les trois Principes de lEssence divine, d. I., kap. I. a II. a zvlt str. 14-15 (svtlo plozen ohnm).
121

trnct mu na kesle obivlo, straliv se kroutilo a klebilo; vzte, e ony zvltn proudy, kter je pojily s hierofantovm keslem, se od tohoto kesla oddlily a znova se vrtily do tchto trncti mu, co, jak se zdlo, stav jet zhorilo; vzte, e ony elezn opice, pipoutan k onomu stolku, ihned obivly, odpoutaly se a kad zrodila est ivch opic. Tchto trnct opic se nyn vrhlo jako jestbi na onch trnct mu a seralo je. Vzte, e sm hierofant byl okamit piveden prudkou pitalivost z chrmu a na sv keslo. Tam byl jet vce trpen ne trnct ostatnch; vzte, e onch trnct opic se na nho vrhlo a seralo jej, vyrvave mu dve oi; vzte, e tyto opice, kdy vechno seraly, se nakonec seraly navzjem a nezstalo po nich ani pamtky. Vzte konen, e nastalo tak prudk zemtesen, e ve se na mne ji ji tilo. Avak uprosted tak hrznch vjev mne uchopila neviditeln ruka... a penesla mne, nevm ani kudy a jak, a do tto stoky v ulici Montmartre, kde, jak vte, jsem vystoupil na zem.1 Mme odvahu se domnvat, e nae veejnost je pli pokroil na tto cest, aby nepoznala dleitost tto alegorie, kterou jsme si pli rozvinout ped jejmi zraky. Tato epizoda je symbolickm popisem kruhu ernch mg, kter byl zachycen a nartnut prv uprosted jejich zloinnch operac. Baterie vyrbjc zl vlivy je zapnuta, magnetick etz napjat: Hch funguje... Zkoumejme hlavn podrobnosti tto scny. Onen pekeln stroj je postaven ve sklep. Od nepamtnch dob, vude tam, kde lovk proklnal a svolval na hlavu svho bratra Vulknovy blesky, volil proklna ke svm operacm podzemn tulek jako kovrnu tohoto boha na ostrov Lemmu. Od podzemnch chrm krvav theurgie nejstarch prehistorickch dob a k jeskynm pekeln Hekaty a klenutch sklep stedovkch arodj byla konna dla hnvu, praktiky Satanovy, Sethovy (Tyfon-Seth egyptsk), Saturnovy vdy v podzem. Tak vel magick ritul; tento veobecn pijat pedpis odvoduj zajist obdoba i okultn zkuenost. Do sklepa se sestupuje padacmi dvemi, kter se otvraj nad padesti schody stn; to je obrazn protiklad padesti bran svtla i inteligence. Ptihelnkov prostor se rovn obrcen plamenn hvzd, je je symbolem zloinn vle. Je znmo, e pentagram, v nm je nakreslen obraz lidskho mikrokosmu (vle, rozumu, lsky, sly a krsy), je hieroglyfem, kter je mono obrtit; ve sv pirozen poloze, s jedinm hrotem vzhru, je ttem mga svtla a vyjaduje dobroinn sly a slavn vsady inteligence, dobrovoln sjednocen na prozetelnostn rovni; pt psmen jmna boholovka, hwvhy, se tpyt v paprscch tto hvzdy. Byla-li vak hvzda obrcena, pak je jen symbolem nepravosti, zatracen a rouhn; z obou vztyench hrot se stvaj rohy neistho kozla hrozcho nebi, jeho hlava vypluje hvzdovit pentakl se svma svislma uima v postrannch cpech a se svou zcuchanou bradou v jedinm hrotu dolejm. Ostatn je teba poznamenat, e ve zvltn soustav amboiskho filosofa se dostalo slu pt neastnch, neblahch vlastnost. V univerzln knize lovka o desti listech je pt list listem modlstv a hniloby.2 Ptihelnkov tvar eleznho stolu a paprov svtilny m stejn tajemn vznam. V obadn magii, bl i ern, vstupuj operati do kruhu, kter je symbolem sptelench vl: crkve svatch nebo synagogy zvrhlch. Zl ptihelnk tu nahrazuje evokan kruh.

1 2

Le Crocodile, str. 359-369. Des Erreurs et de la Vrit, ou les hommes rappels au principe universel de la Science; Edinburk (Lyon), 1775, str. 256.
122

Pentagram bl magie

Pentagram ern magie

Ti soustedn obrazce tvo okultn pevnost s trojm nspem okolo ernho kamene ve stedu svtilny, vyslajcho matn svtlo. To je elagabala,1 kmen mudrc nepravosti, slunen emblm modlstv. Klamn paprsky linouc se z kamene a ozaujc podvodn hierogramy, namalovan na stnch svtilny, pochzej sice od Slunce, avak jsou odraen a ochlazen infernln Lunou. ern kemen svtlkuje mrtvm svtlem, je poloprsvitn papr in jet matnjm. To je ob bwa, negativn fluidum, v nm se plaz larvy nebo plavou slupky nekromantie. trnct pomocnk hierofanta sed v kruhu na eleznch keslech okolo eleznho stolu. Pipotte mistra k km a obdrte slo hromadn zvrhlosti a osudovch proud pud, patnct tarotov kl bla. Stl, kesla a ostatn, vesms elezn pedmty, oznauj povahu tohoto shromdn, je ovld Mars; a tato planeta, zhoren blzkost Saturna, jeho signaturu jsme ji vytkli, zna chladnou a nesmiitelnou zvrcenost, hrubou a nevrlou pchu a, dky Bohu, t zkzu a konen zcen. A nen snad vyven vstupek o dvou stupnch, na nm stoj hierofantovo keslo, znakem neist dvojice, principu veho antagonismu, veho rozdlen, veker rozkolnick a svvoln moci? Podlouhl stl a dv pipoutan elezn opice potvrzuj tento znak a precizuj jej. Neme bt dokonalejho znaku arodjstv nad tyto opice sedc v obou ohniscch eliptick stoln desky ped hierofantovm keslem. Satan, opice bo, je dvojak, protoe nedovede zachovat souzvuk ani se svmi pvrenci ani se sebou samm! ern magie nen nijak pvodn, je otrockou imitac nboenstv, znetvoenou moudrost, a jej rituly jsou pevrcenmi rituly therugickmi. Hierofant je tak opic; jsa veleknzem stnu, pestrojuje se za knze svtla; jsa sektem li, provd svoj k dobru nabdajc petvkou ve chrmu pravdy opi pokrytectv. Eliptick stl je obrazem zlho kruhu kter zaloil. Dv opice v ohniscch elipsy zobrazuj bdnkovu vli dc sympatick etz, napjat jeho rukama, dvojakou a obojetnou vli, kter se stle zneploduje, stavc se ustavin proti sob sam, protoe takov je ortel, vynesen nad kadm principem bludu a nepravosti. Nyn chpeme, co myslil SaintMartin ulic opic... Tajemstv magickho etzu se shrnuje v aforismu tohoto znn: Vytvoit pevn oprn bod, umstit v nm psychodynamickou baterii a z tohoto bodu zvolenho za sted vyzaovat do svta astrln svtlo, oivovan vymezenou a formulovanou vl. Na to lze aplikovat onu slavnou androgynskou Khunrathovu devizu: Coagula, solve! Zhuuj, tj. sousteuj fluidum vysokho napt okolo rovnovnho stedu; rozptyluj, tj. roziuj do dlky toto dynamizovan a tv vli podzen fluidum, vyslej je proti pedmtu, na kter chce psobit. Bjen arknum veobecn magnezie, poslun adept, je jedno a tot. Magnezie je vnj, svmi inky patrn vraz vnitnho a v podstat skrytho magnesu. Astrln svtlo specializovan adeptem se stv nositelem jeho vle, lpe eeno, jeho slova.2 Takov je vznam onoho dvojho proudu slov, kter se magnetickmi vlnami od hierofanta na kazateln k dvrnkm jeho okultnho kruhu a pak se vrac se stonsobnou energi do svho vchodit. Principy, kter jsme vyslovili v pedchoz kapitole, jednajce o stolkov vtb, bychom zde mohli uvst znova, ale sta, kdy na n jen poukeme. ten je zajist ji adaptoval - tato adaptace
1 2

Viz Eliphas Lvi, Dogme de la Haute Magie, str. 336. Hned uvidme, a budeme pojednvat o znamen a jeho dleitosti v magii, jak je teba definovat lidsk slovo, kter je vl, formulovanou a vyjdenou znamenm.
123

se pmo vnucuje - a skupin trncti pomocnk obklopujcch ptihelnkov stl piznal charakter trpn, kdeto hierofantovi pisoudil vlastnost prvku innho; jeho lohou je, aby sjednocoval trpn due svho okruhu pod vldu sv velitelsk a ovldajc vle. eknme hned, e utvoen tajemnho etzu je zdka kdy tak metodick, tak chtn, tak uen kombinovan. Stv se toti, e jeho podstatn prvky, bezdn - ekli bychom nhodn, kdyby nhoda pro zasvcence neexistovala - poskytnut, stoj k sob v nesprvnm pomru, nebo jsou pomeny sms rznorodch prvk. Apart sice funguje, dosahuje vak pouze minima vkonnosti. To je opakovn toho, co jsme etli v kapitole 10 o mluvcch stolech a o tvoen hromadnch bytost. Je naprosto jist, e vtina velikch vc, kter se dj na zemi, bv uskuteovna zvltnmi magickmi etzy, napjatmi vdom nebo nevdomky, v souinnosti s prozetelnost nebo bez n a ve spleti vce mn pznivch okolnost. Zdka se vyskytuj velic zasvcenci,1 kte by jako Krina, Moj, Apolln2 a jin, kter nen teba jmenovat, odhodlan a ve shod s mysly bosk moudrosti vytvoili magick etzy, schopn pozmnit tvnost zem. Lze tak snadno spotat ony mocn mgy svtla i stnu, kte - jako Jakub Molay nebo Ignc z Loyoly - vdom, avak v mn vzneenm a istm duchu, vytvoili magick etzy, dynamicky nesmrn rozshl. Naprosto vak nelze spotat pvodce sympatickch etz pudov napjatch; jsou to ti, jejich dlo, zaruen a udrovan pispnm velikch hromadnost, kter evokuj nebo dokonce nevdomky plod, ns ohromuje i po tolika stoletch svoj silou, doposud tak zzran sv. Pkladem toho jsou rzn nboensk dy, jist korporace, fenini (lenov tajnho spolku pro odtren Irska od Anglie; pozn. O. G.) a j. Pletou se tedy asto, namtnete, profann do magie, jako p. Jourdain do przy, ani by o tom vdli? Zajist, mil teni, a chtl by ses tomu jet divit.? Vizte velikny - a neobyejn lidi - kte fanatizovali svoji dobu; na jedn stran Napoleon, na druh Cagliostro. Zkoumte-li jejich historii v esoternm svtle, dojdete k pesvden - nepihlejce k zzrakm, u jednch genilnm, u druhch fakrskm - e svoji svrchovanou vldu nad veejnm mnnm zskali nauenm nebo pudovm uvnm sympatickho etzu, napjatho nad bezprostednm okolm.3 Jene fascinace, kterou psobili, jako i tato vlda, se neudrely po jejich smrti, ponvad se zakldaly ne tak na principu, jako spe na osob. Po tto odboce je teba zakonit epizodu o Atalant i jej koment. Dvoj proud rouhn pipout jet jin vklady, kter jsme zamleli. Nesmme vechno dvat pli na srozumnou, nbr je teba tak nco ponechat k rozlutn tenovu dvtipu. Pro magnetick fluidum vychzejc z chrmu zahb vlevo? Odpov je opravdu velmi snadn. Nesnadnj je ji odpov, kter by vysvtlila eliptick tvar nmst, jeho stedem toto fluidum prochz. Tato hdanka stoj za to, aby byla rozlutna, a nae pedchoz vklady tu mohou nemlo pispt k jejmu objasnn. Pojmenujme nyn tak pravm jmnem onu knihu s ocelovmi listy, v n Urdek s hrzou slabikuje ry vtc budoucnost. Zasvcenci ji poznali tuto stle otevenou knihu krve vnho ernho iluminismu. Hanebn kruh pevrcench brat i ohavnch mg m jako vdy dva cle, jich chtj doshnout prvem i neprvem (co je jejich heslem) a pomoc fluidickho etzu: znien pravdy, to je dogmatick cl, a zardousen spravedlnosti, to je cl sociln. V politickm smru nevhaj tito lid zaprodat nrody despotismu, jako Jid prodal svho Mistra za ticet stbrnch. Ji dvno znaj Nimroda, svho starho spoluvinka, stralivou a krvavou loutku, s n dovedou hrt; nebo v tom okamiku, co lbaj prach jejch sandl, ji dr a d Viz krsnou knihu E. Schr, Les Grands Initis, Esquisse de lhistoire secrte des Religions; Pa, Perrin, 1889. Abychom ekli pravdu, v jistch bodech se nae idey neshoduj s ideami Schrovmi, ale nevhme piznat, e tato kniha nle k nejsilnjm a nejplnjm pracm ecm tyto hlubok problmy. 2 Apollnovo posln se me zdt na prvn pohled mlo plodn; bylo toti zcela esotern. Vsledky skuten nesmrn - jsou utajeny v akn sfe tajnch spolenost, v nich se mystria Pythagora a platonskch bratrstev uchovvala ke spse budoucho lidstva. 3 Napoleon (prav velmi pozoruhodn Fabre dOlivet), lovk osudov ovldan mylenkou, kterou sm vytvoil a kterou dovedl vnutit jinm... Hist. phil., d. II., str. 334.
124
1

provzky, kter ji uvdj do pohybu. Takov je pakt nepravosti mezi tyrani uctvajc bla a knmi zradivmi Boha-lovka. Ve smru dogmatickm chtj tito ern mgov uvst do svatyn modlstv a zkaenost msto istho spiritualismu Dia-Jova, Zej patr, Boha nejvyho. Nap. v Indii nahradili ist esotern vdismus alostnou naukou o prvotnm bezvdom a klamn nirvan. Ve zvltnm ppad byl jejich nelnkem epikurejec znc po zbonn, kter se posadil na msto vypuzenho Pythagora. Ale nco pece znepokojuje hierofanta. V elezn knize je psno, e jist mudrc to ve pekaz; je to adept vysok a bosk magie, kter vyel z potomstva theosofa ze Samu. Je zplnomocnncem vzneenho sboru nebeskch dtek, od nho m svou moc a mystick prva. Jako spolenost, neodvislch popisuje Saint-Martin skuten nejvy areopag vyvolenc, reintegrovanch do nebesk jednoty.1 Eleazar, kter nen jejm lenem, v n m dojt palmy vyvolen. Sdir a Urdek do n budou jednou piputni. Ejhle, ivouc prozetelnost na planety, bratrstvo svtla, zejm postaven proti bratrstvu temnoty, dtky Slunce proti vyvolencm temnho satelita.2 V Urdekovi zasvitne nhl pochopen; zachvt jej mocn touha, aby poznal toho, kter zhrout zmry zlosyn. Urdek, prostednk vliv, zpedmtuje svoji touhu. Objev se Eleazarovo jmno... Ihned je poruena nastal rovnovha zla. Okultn blesk, kter nezashl svj cl, zkon odrazu zakro. Bdn sdruen zase mus spolknout vechny svoje kletby. Proud rouhn je jedem, kter se do nich vrac a kter je dve mu, ne je usmrt. Avak zlo se rozmnouje ve svm okrsku; zvrcen projevy vle se hem v nepodku; dv pipoutan opice oivnou, kad vrhne est mlat a tchto trnct zvat seere onch trnct arodj, co znamen, e kad pomocnk zla zahyne jako obt svoj zl vle. Odrazn smr se t i na hierofanta, uchvt ho a neodolatelnou silou ho vrhne do stedu etzu. Hle, ji se objevil na svm kesle, trpen vce ne jeho trnct k. Musel toti zhltnout nejenom jeho vlastn voln jed, nbr i voln jed svch trncti k, za n je odpovdn jako mistr a inspirtor;
1

Viz velmi sprvn a analogick nhledy Eckhartshausenovy. Uveme nkolik zlomk, vzatch z posledn knihy, kterou uveejnil: Nboenstv se dl na nboenstv vnitn a vnj. koly moudrosti se tak dl na koly vnitn a vnj. koly vnj se dr litery hieroglyf, koly vnitn jejich ducha a smyslu. Vnj nboenstv je spjato s nboenstvm vnitnm obady. Vnj kola je spojena se kolou vnitn hieroglyfy. Synu pravdy! Je pouze jeden d, jedno bratrstvo, jedno sdruen lid stejn smlejcch, jejich clem je dosaen svtla. Nedorozumnm vyly z tohoto stediska nesetn dy. V zevnjm ceremonilu vnjka panuje mnohost, pravda je vak pouze uvnit. Mnohost bratrstev m svou pinu v mnohosti vklad hieroglyf podle asu, poteby a okolnost. Prav spoleenstv svtla me bt pouze jedin... Vechny bludy, vechna rozdvojen, vechna nedorozumn, vechno, co v nboenstvch a tajnch spolenostech zpsobuje tolik poblouznn, se tk pouze litery; duch zstv stle nedoten a svat; ve se vztahuje pouze na vnj oponu, na n jsou psny v hieroglyfech obady a rituly nic se netk nitra. Na vl, nam clem, na lohou je to, abychom vude oivili mrtvou literu a darovali vude ducha hieroglyfm a ivou pravdu hemivm znamenm, neinn uinili innm, mrtv ivm; to ve nememe sami od sebe, nbr skrze znho ducha, toho, jen je moudrost, lskou a svtlem svta a jen se chce stt tak vam duchem a vam svtlem. A dosud byla nejvnitnj svatyn oddlena od chrmu a chrm uzaven tm, kte byli v pedsni. Nadeel as, kdy se m nejvnitnj svatyn spojit s chrmem, aby ti, kte jsou v chrmu, mohli psobit na ty, kte jsou v pedsni, dokud by peds nebyla odstranna. V na svatyni, kter je nejvnitnj, jsou vechna mystria ducha uchovna neporuena; nikdy nemohla bt profanovna profnnmi nebo poskvrnna neistmi. Tato svatyn je neviditeln jako sla, jej psoben jenom poznvme. V na kole mohou vyuovat vichni, nebo nam uitelem je svtlo samo a jeho duch. Nae vdy jsou ddictvm, kter bylo pislbeno vyvolenm nebo tm, kte jsou schopni pijmout svtlo. Praktikovnm naich vd se spojuje bostv s dtkami lid. Nyn jsme naplnili svj kol a zvstovali vm blzkost velikho poledne a spojen nejtajnj svatyn s chrmem. (La Nue sur le Sanctuaire, ou quelque chose dont la philosophie orgueilleuse de notre sicle ne se doute pas. - Mrak nad svatyn ili nco, o em pyn filosofie tohoto stolet nem tuen. Pa, 1819. str. 67-84.) 2 Srov. La Lumire dgypte, str. 112 a nsl.
125

vechny opice jej napadnou souasn. Mohl by snad zachrnit ivot novm hchem, obrt smrtc proud na njakou nhradn obt, kter by zemela msto nho. Avak pepaden tolika neptelskmi silami, ztrc hlavu a jeho obvykl jasnovidnost je ta tam. Symbolem tto okolnosti je pro ns fakt, e opice mu nejprve vyloupnou oi. Od t chvle je ztracen; dostv se mu odmny za jeho zloiny a umr. Konen - jak to div! - opice se rozmnouj jen nkolik okamik ped svm vlastnm znienm; nebo nevidouce ji lovka, kterho by roztrhaly, obracej svj vztek proti sob samm a navzjem se seerou. A hle, nezstv po nich ani pamtky. Tak je tomu i s pevrcenmi vlemi. Doba, kdy se zlo rozmnouje a buj, bv asto pedzvst jeho pt sebevrady a znien. Takov je esotern vklad tchto pekvapujcch strnek svdcch o tom, e markz SaintMartin, tak vzdlen theurgickm ritm sv prvotn koly a uchlivi se s Boehmem na neposkvrnn vrcholky transcendentn filosofie, choval odpor k astrlnmu svtu, nikoli pro nedostatek pslunosti, nbr nsledkem antipatie, a e by se byl stal kdyby byl chtl - velikm adeptem praktick a obadn magie. Ponkud zanedbvna Saint-Martinem nle nicmn tato vtev, k nejdoucnjm vtvm znho stromu vysokch vd. Prvn zasvtitel Neznmho filosofa Martins de Pasqually, ji uinil hlavnm pedmtem svho uen, jak dovodil n ptel, doktor Papus, v podivuhodn studii.1 Nen pochybnosti, e autor Krokodla, zidealizoval svho starho mistra v osob Eleazara. Pl si sloit mu takto da z vdnosti a zrove vzdt mu bezdnou poctu svho synovskho obdivu. Symbolick epizoda o Atalant, z n jsme opsali a komentovali nkolik nejdleitjch strnek, bude nejlepm pojtkem mezi tm, co pedchzelo, a tm, co bude nsledovat o vli v lovku a vesmru. * * * Povdli jsme ji, jak hromadn vle, j si jedinec nen vdom, ponvad nle druhu, ovld, vytv a zpracovv hmotu, dk zprostedkujc innosti individuln tvrliv schopnosti, kter vytv astrln tlo, pimen prostedm, jimi due prochz. Jak me ji zde na zemi individuln vle vdom nebo nevdomky znova nabt svch rajskch vsad a stt se tvr na rovni nadsmysln a nsledkem toho i na rovni hmotn? To je problm, jeho een jsme ji naznaili a jej je teba jet vyjdit patinmi vrazy. A prv vykonvn tto tvr moci je vlastn magi. Magii lze praktikovat bu pmo, psobenm terickho tla na nevaiteln fluida - a u si adept tvo nov proudy v astrln ltce, nebo uv proud ji existujcch - nebo nepmo tm, e vle me rozit svoji vldu i na jist neviditeln bytosti. Prvn i druh stupe operac pedpokld moc, j nelze nabt i, lpe eeno, vyvinout pouze metodou stupovanho cviku, jeho nejsou vichni lid schopni. Toto veobecn pravidlo pipout, jako vechna pravidla, vjimky. Nkte jedinci se rod magiky, tj. aktivnmi prostednky, nebo mdii, tj. pasivnmi mgy.
1

LIlluminisme en France (1767-1774). Martins de Pasqually atd.; podle novch a zcela neznmch pramen; Pa, Chamuel, 1895. Tato kniha, v n nynj prezident martinistick Nejvy rady dmysln a kriticky pouil mnoha svazk dleitch poznmek a vlastnorunch dopis pochzejcch pmo od Martinsa a jeho ka, Wuillermoze zpsobila pravou revoluci v historii mystiky. Vyvrac mnoh domnnky o nauce tohoto theosofa, kter byly povaovny za pozitivn, a opravuje mnostv veobecn pijatch nesprvnost tkajcch se jeho osoby. Tak don Martins, kterho pokldali za ida portugalskho pvodu, je docela dobrm katolkem a panlem, jak o tom svd jeho jmno a kest jeho syn. Toto jmno obecn psan Dom MartinezPascalis, kter jsme my sami podle jeho nejblich k (Saint-Martina, abb Fournira) psvali Martinetz de Pasquallys, vykazuje skuten tyto dva odlin zpsoby psan. Don (a nikoli Dom) Martins de Pasqually de la Tour, to by byla sprvn ortografie podle podpisu tohoto theurga. Ostatn je teba poznamenat, e v dob, kdy il, nebyla ortografie vlastnch jmen ustlena; velmi asto vdme, e dva brati se podepisuj rzn. F. K. Barlet ve sv rozvn kritice v revui lInitiatiou (z jna 1395), nadepsan Martins de Pasqually et les miroirs magiques, probr siln i slab strnky martinesovsk theurgie.
126

Pojednali jsme o nich v na prvn knize, Chrmu Satanov,1 a vrtme se k nim v kapitole 12, a budeme jednat o magickm otroctv. Sem zaadme nkter poznmky tkajc se spornch otzek magnetismu a spiritismu, o nich jsme ji povdli svoje mnn.2 Na magnetismus a sugesci meme pohlet z dvojho hlediska, innho a trpnho, a to bu z hlediska operatrova, kter psob, nebo ze stanoviska subjektova, kter (jak ji jeho jmno naznauje) toto psoben zakou. Prvn hledisko by nleelo do tto kapitoly. Posta, kdy se ho dotkneme nkolika slovy, abychom objasnili povahu tzv. magickch kaz (nap. fascinace, uhranivho pohledu atd.), je se nechaj redukovat na zakuklen ppady magnetickho nebo sugestivnho psoben. Baron du Potet pli generalizuje svoji formuli, kdy prohlauje, e magnetismus je klem k okultn vd vech as a nrod,3 a jsa pozdji nucen pipustit existenci neviditelnch bytost, nadanch inteligenc a vl, musel loajln a nejv ochotn piznat, e nech se thne e ivoinho magnetismu jakkoli daleko, pece jist kazy pesahuj jeho racionln hranice.4 Je vak jist, e velmi mnoho fakt, tzv. okultnch, lze vysvtlit touto teori, jak ji jej prkopnci definuj a dokonce i praktikuj. Mesmer toti ve svm teoretickm souhrnu XXVII. proposic, jako i ve svch pozdjch spisech nastnil cel systm magnetismu, jeho formule, mnohde nesprvn a popleten, svd nicmn o tom, e ji ml, jak se zd, kladn tuen o nauce o veobecnm oru, kter je v okultismu tradicionln. V tomto kosmickm fluidu se koupaj vechny vci; jsouc nositelem ivota, je ltkou i silou zrove a svoj dvoj polaritou, odpovdajc jeho dvoj povaze, tvo, oivuje a obnovuje vechna tla. Popud a odpor, sla odstediv a dostediv, takov je dvoj zpsob jeho polarizace. Vychz z nho dvoj veobecn proud, pliv a odliv, hvzdy se pitahuj a odpuzuj, a z toho plyne gravitace planet. Tento psobce jev, zejmna v lidskm tle, vlastnosti, analogick vlastnostem magnetu (magnetismu). Soustava ivn poslouch vli, kterou uchovv a rozvrhuje. Magnetismus lze sdlit jinm pedmtm, ivm i neivm, podle jejich vzjemn vnmavosti. K fluidickmu psoben me dochzet i na velikou vzdlenost bez viditelnho prostednka. Tato sla me bt hromadna, soustedna a penena. Odr se a zmnohonsobuje se zrcadly jako svtlo. Zvukem se a dynamizuje. Zdrav ivch bytost vyplv z fluidick rovnovhy; poru-li se, vznik nemoc. silm vle a uitm tah me lovk rozptlit plin nahromadn tohoto fluida a soustedit je tam, kde se tohoto nositele ivota nedostv, a dt mu obhat v mocnch proudech celm organismem. lovk me zkrtka hojit nemoci svho blinho tm, e v nm obnovuje rovnovhu. To je teorie doktora Mesmera, sice znan omezen, zato vak oitn, nebo je znmo, jak dodatky k n pidaly objevy jeho nstupc. Puysgur omezil, jak se zd, magnetismus na pole terapeutiky; fze tichho oiven nahradila krize a kee, kter byly jet nedvno v md. Povstn Mesmerv stzek, zhuujc fluida, byl velmi vhodn vystdn magnetizovanm jilmem na nmst v Buzancy. Na sta nemocnch pichzelo kadodenn zavsit se na vtve tohoto staletho stromu, zpod jeho koen se zdl vyvrat pramen mld... Avak nhle dolo k netuenmu kazu u nemocnch, kte se tu lili: k magnetickmu spnku! Velik revoluce v Mesmerov krlovstv, pchod somnambulismu. A za nm pichzej vechny zzraky jasnovidnosti, aby zmtly uence, kte uznaj za jednodu, aby poprali tato fakta, a tm se zprostili povinnosti vysvtlit je. Ignoramus, zvolal jeden z nich, et ignorabimus. Od t chvle nastv prav rychlopalba zzrak. - Faria jedinm, velitelsky pronesenm slovem pivd do spnku cel skupiny skeptik. Jedin jeho gesto promuje po vli subjekt istou
1

Le Temple de Satan, str. 121 a 399-408. Viz Clef de la Magie noire, str. 71-78, 169-171, 185, 192196. 2 Le Temple de Satan, str. 376-377, 393-427. 3 Magie dvoill, ou principes de Science occulte, Saint-Germain, 1875, str. 58. 4 Jednoho dne, kdy jsem psal Odhalenou magii, ctil jsem, e jsem byl siln uchopen vzadu za nkrnk. Nsiln zvednuv hlavu, spatil jsem za sebou ti osoby. Dm byl uzaven, i nevdl jsem, jak se tu octli, a prvnm mm pohybem bylo brnit se. I zasadil jsem prudkou rnu pst tomu kter mne drel. M pst a m rameno pronikly naskrz jeho tlem. Byl to duch, kter poloil prst na sta a ekl: V tto knize vyprv vci, je je teba zamlet, a nato vichni ti zmizeli. Baron du Potet, citovan Dunandem v Rvolution en Philosophie, str. 376.
127

vodu v rozmanit a vten likry. Jin pokusnci praktikuj jasnozrak, jasnosluch, diagnostickou intuici ve spojen s intuic o pimench lcch. Nemocn dotazovn ve spnku svm magnetizrem, se stv svm vlastnm lkaem. A za naich dn se podailo Libeaultovi a Focachonovi piloit imaginrn zprtidlo (vesicatorium) sugesc. A plukovnk de Rochas dokazuje vymstn citlivosti a skutenost odraznho kazu, jen vysvtluje oarovn. Le zde ji stojme na sam hranici fakt, je lze odvodit z pouhho magnetismu; s Crookesem bychom ji u pekroili. Co se tk ohromujc sugesn teorie,1 kterou pinesla nancysk kola v jejm poslednm a pesnm vrazu, jej zeteln mechanismus, tak pesn a mono ci tak matematick, je s to, aby uspokojil i zmtl nae pozitivisty; avak okultn raison dtre, pina sugesce, je naprosto neznm i tm, kte bedliv studuj jej zpsob a s vekerm dmyslem a logikou odvozuj jej zkony. A tato pina spov ve stralivm tajemstv. Nebudeme tu opakovat vahy, kter jsme vyslovili ve sv pedel knize, prv tak nebudeme zasahovat do ltky dal kapitoly. ten nech si zapamatuje pouze to, e kad sugesce, uloen myslc a voln bytosti, se rovn arodjstv skutenho posednut, by i omezenho ve sv tyranii, a e kad sugestr z povoln je oarovatelem v malm, to jest vdomm nebo nevdomm arodjem. Due svch subjekt pivd k lenstv, napluje je larvami, oivenmi mylenkami a astrlnmi odlesky podle okolnost, a ten, koho nevyd v plen hltavm uprm, me mluvit o tst. Kad due mysl a kad mylenka sama je nevaitelnou du a kad due se hled na zemi vtlit; je jeden tvar existennho boje... Kdy se tedy vysloven mylenka sna pemluvenm zskat msto v cizch mozcch, je to jej kol a je to zcela spravedliv. Avak, kdy otec mylenky ji vkld do mozku bytosti, magicky zbaven svobodn vle, me nco vce obtit morln odpovdnost? Je k tomu zapoteb dost sebedvry, chce-li to nkdo podniknout; nikoli jednou po zral vaze a za elem zvanho vsledku, nbr kadodenn, z povoln nebo zvyku nebo z mnie, a je nutno operovat s klidnm vdomm. Fascinaci realizujeme sugesc. Jednoho dne, vypravuje Bodin, spatil povstn arodj Deseschelles2 jakhosi dobrho fare uprosted osadnk. Vizte pokrytce, zvolal, vy se domnvte, e dr pod pa brevi? Mlte se, jsou to karty. Dstojn duchovn, aby zmtl posmvka, uke pedmt, kter drel pod pa a ku podivu, oveky i far vid hru karet. Far vecek zmaten mrt onou profnn vc o zem... Nedlouho
1

Teorie o sugesci nepochz z verejka, prv tak jako domnl objevy mnohch doktormagnetizr. Poslyme mnicha z XIII. stolet: Je jisty zzrak - prav Roger Bacon - kter vynik nad ostatn. Rozumn due, kterou nelze zotroit, ponvad je svobodn, me bt pece spn obelstna, opanovna a zena tak, e snadno mn svoje zvyky, nklonnosti a voln projevy; a je mono ovldat nejen jednu osobu, nbr i armdu, msto, nrod. Aristoteles u ve sv knize Tajemstv, jak provdt tento pokus na jednotlivcch, armd a celm nrodu. Lze ci, e zde je nejzaz hranice prody a vdy. Lettre sur les prodiges et de lart, peloen a komentovan Albertem Poissonem; Pa, Chamuel, 1893, str. 40-41. Protoe jsme se v tto kapitole dotkli oprvnnch poadavk dvj vdy proti naivnmu sebevdom souasnch novot, uveme jet dva opravdu zajmav pklady. Co by tomu ekli doktoi Bourru a Burot, kte se pokldaj za legitimn objevitele psoben lk na dlku, kdyby etli v Agrippovi nebo v jinm autorovi, kter o tom vyprv, pklad zaznamenan Vilmem Paskm, kde jist mu, kdykoli poctil potebu uvat, se spokojil pouze tm, e na drogu pohldl a ihned se dostavilo vyitn. Viz Philosophie occulte, kap. LXIV., str. 183, sv. I. francouzskho pekladu z r. 1727. Srov. analogick ppad vypravovan Ragonem (Orthodoxie maonnigue, Pa, 1853, str. 501). Zde zcela zejm lo o sugesci; nikoli droga, nbr idea drogy psobila na subjekta. V minulm roce se mluvilo o novm Edisonov objevu, kter pr dovril slvu tohoto proslavenho vynlezce. Jde o velmi jednoduch pstroj, jm mohou dva ptel telegraficky korespondovat z jednoho konce svta na druh. Nen teba vodivho drtu, tajemn elektina vyvozen odesilatelovou vl pr sta, aby uvedla v innost pijmac stroj. Nepipomn tento objev sympatick vozky (tak hlemd), jim se nai otcov tak srden smvali? Nue, otevme zmnn Agrippv peklad. teme tu: lovk me zcela pirozen a beze v povry a bez pomoci njakho ducha sdlit svoji mylenku druhmu, teba byli vzdleni od sebe, a to ani ne za 24 hodiny, a nelze pesn stanovit as. To je kaz, kter jsem vidl a sm praktikoval, jako jej jindy vyvolval opat Trithemius. 2 Trois-chelles, slavn arodj za Ludvka IX.; byl popraven pravdpodobn roku 1571.
128

pot zdvihnou kolemjdouc domnl karty ze zem: byl to skuten farv brevi. Z toho lze usuzovat. e mnoh satanovy skutky jsou pouze klamem.1 Dnen hypnotizi dovedou hrav opakovat tento pokus a snadno provedou i pokusy podobn. Vnj tvar spornho pedmtu se nemn, jeho prav obraz se odr na stnici subjektova oka, avak v tomto ppad lze ci, e subjekt hled nevid, tak jako by neslyel zvuky, kdyby belo o kaz sluchov. Co tedy uinil onen arodj? Evokoval astrln odlesk karet a vnutil jej imaginaci ptomnch, take tento obraz, obreje se v translucidu2 divk a poloiv se jaksi na normln vnmav obraz brevie, zakrval jej po celou dobu kazu. O jinm ppadu fascinace vyprv lka Jan de Nynauld (na potku XVII. stolet). Zemansk mg, narozen v Gransonu ve vcarsku, pan z Pierry, ...jsa ptomen hostin jednoho lechtice, kde bylo t nkolik pan a dvek, kter samotn tanily v oddlen mstnosti, uchopil mal bubnek, piblil se ke dvem a tie na nj zabubnoval; pi jeho prvnch zvucch se dmy domnvaly, e tu bubl potok a tak ihned spatily, jak vytk ze zdi a zvtuje nebo zmenuje se podle toho, zda bubnoval siln nebo slab. Dmy vidouce to, poaly jako u vytren zvedat aty ze strachu, aby si je neumely, a konen, protoe se potok stle zvtoval, byly nuceny zvednout sukn a koile a nad pupek; tm spokojen (i divci, kte s nm byli venku), zmenoval de la Pierre ponenhlu potok, a konen mu dal pln zmizet; nebo kdyby jej byl stle zvtoval, dmy by se snad byly podsily do t mry, e by byly omdlely strachem ped utopenm.3 Tento nov pklad fascinan moci se zd sloitj, akoli je jednodu ne prvn; oba jsou vak pravdpodobn pro toho, kdo zn kazy mentln sugesce a okultn potencialitu obdobnch znamen. Ti, kdo jsou zasvcen do tajn nauky, vd, e ze vech fluidickch zmn veobecnho psobce je zvuk4 snad nejstranjm okultnm proudem; nle tak k nejvym hierarchim sil pstupnch smyslm. Adeptova vle, nesena na zvukovch vlnch uritho rytmu, je inteligentn silou, kter nic neodol ani v astrlnm svt ani ve svt hmotnm. Tato sla rozvj ty nejenergitj a nejrozmanitj innosti souasn; je to opravdov stupnice jemn odstnovanch fluid. Zvuk je nejlepm a nejpoddajnjm nositelem veobecn magnesie mudrc. Tomu nasvduje mnoho legend, v nich lze spatovat symboly a zrove i skutenosti... Orfeova Lyra okouzlila dojatou zv a vdechla ivou dui nehybnm vcem; stromy se za jejch harmonickch zchvv naklnly a jej akordy na okamik vzksily Eurydiku... Oiven kameny se na sebe v taktu kladly podle uritho plnu pi Amfionovch tvrch hymnch; tak byly vystavny stobrann dorsk Thby, msto tajemstv. Ani oficiln kult ani magie nepopraly mystickou moc zpvu. Jet dnes dosahuj faki v Indii polohlasnm prozpvovnm mantram kaz, kter jsou pro Evropany tm neuviteln. Iluminti sv. Jchyma uvali ve svch seancch rozplvavch zvuk harmonia; odtud si zajist Mesmer vypjil uvn tohoto nstroje, povstnho tm tak, jako jeho stzek, a fyziologicky snad jet innjho. Zvony a zvonkov hry kostel, kapl a klter, jejich dleitost pi slavnostech kultu se kadodenn zmenuje, hrly ve stedovku dleitou lohu. Zkoumme-li historii zvon ve svtle symboliky a liturgie a studujeme-li je se zetelem k mystickm vlastnostem, kter jim pikldali nai pedkov, tradicionln obady jejich lit, ktu a posvcen, snadno poznme vysoce okultn vznam
1 2

Dmonomanie des sorciers, Pa, 1587, list 154. V magii nazvme translucidem i tak diafanem pstroj k nazrn do astrln rovn. Je to jaksi duevn stnice, zrcadlo, v nm se obrej tvary subjektivn existence, je postrdaj skutenost i vlastn innost, ale pouze v druhm ovzdu. Tento translucid meme definovat tak jako orgn pro vnmn obraz, jako vlastn prosted imaginace. 3 J. de Nynauld, De la Lycanthropie, transformation et extase des sorciers, Pa, 1615, str. 59-60. 4 V soustav Ludvka Michala de Figannires, mystika-bludae, kter bv osvcen nhlmi blesky a kter vid sprvn a daleko, kdy netlach. Zvukov fluidum zaujm nejvy msto v hierarchii pirozench sil; nad nm uvd Michal pouze fluidum bosk. Srov. Cl de la vie; Pa, 1858. To se shoduje se soustavou samho Boehma, kter nazv zvuk (ovem symbolicky) estou a pedposledn vlastnost (i tvrm tvarem) pvodn prody; nad nj klade v du realizac jenom sedm tvar, a tm je substance sama o sob, bytost, vc, i spe podstata skutenosti.
129

tchto obad.1 Americk uenec Keeley zhotovil penosn stroj, genertor meziterick sly, jej dovede dlouho znjc zvuk ladiky uvst do innosti a jm lze v nkolika vteinch roztrhat nejtvrd skly. Zkrtka, zvuk ovldan vycvienou vl zme v magii ve. Zvuk pivd k extzi, vyvolv kee, zabj nebo hoj. pocit blaha nebo zkosti, bzlivho vojna in hrdinou nebo demoralizuje nejchrabejho. Sceluje hmotu v ohromn masy, nebo ji promuje v nehmatateln atomy. Nkolik slov, kter povme o kazu, vyprvnm Nynauldem, nm oteve jet zajmavj obzory. Vibrace bubnku, zvuk napodobujc vodu, kter prt z pramene a s klokotem se vylv, nahrazuje v tomto ppad slovn sugesci nemn innou sugesc zvukovou, tj. analogickho znamen odpovdajcho mylence. Nen samo slovo znamenm mylenky, jejm tlumonkem, abstraktn sice zejmjm, obrazn vak mn vraznm? Vle onoho mue s bubnkem, oprajc se o smyslm pstupn znamen, kter ji vyjaduje, evokuje v astrlnm ovzdu oiven pelud tekoucho pramene a jeho obraz nechv obret v translucidu divk, na nj mg nejdve psobil. teni vd, co znamen vechna tato slova, a je zbyten se k tomu vracet. Pichzme k teorii pomocnch znamen, kter potebuje vle, chce-li psobit navenek, teorie, kter dopluje teorii pirozench signatur, v nich proda (padl zrove s lovkem, rozptlenm na adamsk steky) zapisuje v sestupn ad tvar sv chylky. V zrcadle pirozench signatur lze studovat vlastn podstatu vc a vystihnout mylenku pevldajc pi jejich hmotnm zhuovn. Je tedy zkonem tohoto hmotnho svta, e podstaty se zde mohou projevit pouze prostednictvm vhodnho tvaru, kter je jejich obalem i zrukou. Z toho tedy plyne, e voln podstata lovka, chce-li se stt tvoitelkou mimo svj tlesny al, se mus oprat o znamen, kter analogicky odpovd vyslovenmu projevu vle. Uzavena ve znamen, kter je mrn jej povaze a je jejm dokonalm vrazem a absolutnm symbolem, stv se vle slovem a edensk innost je znova jejm dlem. Z tohoto hlediska budeme tedy kvalifikovat lidsk slovo jako uren projev vle, open o znak, kter jej potvrzuje. Znamen, prav kdesi Eliphas Lvi, vyjaduje vc. Vc je silou znamen. Mezi znamenm a vc, jm vyznaenou, je obdobn souvztanost. m dokonalej je znamen, tm dokonalej je tato souvztanost. ci slovo, znamen evokovat mylenku a zptomnit ji. Jmenovat nap. Boha, znamen projevit Boha. Slovo psob na due a due psob na tla, slovem tedy lze podsit, potit, uvrhnout do nemoci, vylit, ba dokonce i zabt a vzksit. Pronet jmno, znamen tvoit nebo volat bytost. Jmno v sob chov slovn i spirituln nauku o bytosti sam. Kdy due evokuje mylenku, pak se znamen tto mylenky samo zapisuje ve svtle (astrlnm). Invokovat, znamen zapsahat, tj. psahat pi jmnu, co znamen vyznvat vru v toto jmno a mt astenstv na sle, kterou pedstavuje. Slova jsou tedy sama o sob dobr nebo zl, otravn nebo blahodrn. Vci jsou lovku tm, m je in, kdy je jmenuje. Slovo kadho lovka je ustavinou kletbou nebo modlitbou. Dobe mluvit, znamen dobe t. Dobr zpsob mluven je aureolou svatosti.2 Vru nelze nalzt jasnj a sprvnj formule. Eliphas Lvi sice nepopr sprvnost tto nauky, avak poznamenv, e tato nauka zavedla jist povren kabalisty na scest. Vyvozovali z n pmo hrub hmotn zvry. Avak autor Dogmatu a Ritulu zajist nezapomnl, e tyt principy se staly helnm kamenem jeho budovy, kdy ritualizoval obadnou magii. Ostatn ani on nemohl stavt na jinch zkladech. Absolutn nauka o znamen a souvztanosti vle je zvrenm kamenem obadn magie. Je teba dodat, e zvrenm kamenem vech kult, protoe vechna nboenstv uvaj oficiln obadnou magii, aby svm vcm dali spatit, poctit, dotknout se Boha. Knsk i kabalistick ritul
1

M. Huysmans v dle L-Bas (Pa, 1891), slouil nkolik vnch a pounch podrobnost o zvonech. Viz str. 52-58, 101-103, 187-189, 285-286, 329-331. 2 La Clef des Grands Mystres, str. 205-206.
130

vyjaduj spolenou, nezamnitelnou, jedinou nauku a v uit je totonost tchto dvou metod takov, e si nelze pt lep. V jinm svm dle definuje Eliphas Lvi velmi dmysln povru. Toto subsantivum pochz z latinskho slova, kter znamen pet. Je to znamen, kter peilo mylenku, je to mrtvola njak nboensk praktiky.1 Nue, eknme uenmu mistru, co na tom zle, e povriv kabalist, tj. zasvcenci mrtv litery, odvodili z tchto vnch princip nesprvn dsledky urejc bostvo a odporujc rozumu? Litera zabj, ale duch oivuje... Je teba, aby neofyt mystri dovedl vniknout do oivujcho ducha esoternho uen. Vysok vda, plod ze stromu dobra a zla, zahub ty, kter nespas. Ti, kdo se iv mrtvou literou, stanou se sami pastvou slupek mrtvho svtla: twpylq, klifoth. Hle, stle zkon souvztanost... Kad spirituln vc mus tedy zde na zemi bt vyjdena znamenmi, m-li se stt schopnou, aby byla sdlovna od bytosti k bytosti m-li se naturalizovat ve svt tvar. Ped pdem si mohly ist inteligence sdlovat slova samostatn a pmo. Pesto vak je teba mt za to, e i v samm edenskm krlovstv mylenka, projev vle, slovo se dovedly projevit navenek, protoe Adam nalzal zalben v tom, e zpedmtoval svoje mylenky, e se snail, jinak eeno, pimt je k tomu, aby vytvoily tvarov symbol svoj podstaty a jm se odly. Po pdu vak, jak se mohly inteligence, uvznn v hmot, pmo spolu dorozumvat projevem sv podstaty?2 I utkaj se ke znamen, pesnmu a nezbytnmu vrazu mylenek v ei tvar. Mohli bychom ci pirozenmu vrazu, protoe kad spirituln vron se ihned odv vlastnm symbolem vyvjenm navenek.3 Pedstavte si dva ptele, kter oddluje Atlantick ocen; jeden bydl v Bordeaux, druh v New Yorku. Protoe veker pm spojen je znemonno vzdlenost, jak se budou spolu dorozumvat na hmotn rovni? Budou si zajist pst nebo telegrafovat. Dopis, telegram jsou znamen, je prostedkuj mezi nimi. A prv tak lidsk due, hmotou vzjemn osamocen, budou spolu obcovat, odvajce svoji mylenku hmotnm znamenm, vtlujce ji do vraznho symbolu. Znamen, jakmile bylo ustanoveno, se me penet pomoc nevaitelnch fluid, nad nimi vldne vle prostednictvm astrlnho tla i tvrlivho prostednka; a pesn takov je mechanismus Brettova a Bainova telegrafu. Na tomto principu se zakldaj telepatie a vechna podobn umn, precipitace psma a psychick telegrafie, jak ji praktikovali abb Trithemius a Agrippa, jak jsme ji podotkli v jedn poznmce. Slavn vynlezce Edison by nm jako jedin mohl ci, nenle-li sem tak nov objev, kter byl nedvno ohlen tiskem. Je to vrohodn. Edison pr sestrojil nstroj, pomoc nho mohou korespondovat bez vodivho drtu dva ptel, je od sebe dl ohromn vzdlenost. Pouh vle jednoho pr sta, aby uvedla do innosti pijmac apart druhho. Artikulovan slovo je znamen; posunek je znamenm potvrzujcm slovo a m se zd obratnj, tm pronikavji vyjaduje mylenkov a voln sil a pen je tm innji a skutenji. Pro lovk v rozhodnch okamicch svho ivota, kdy chce vykonat dleit in, se rd vyjaduje v hojnch metaforch a zdrazuje obsah svho slova irokm posunkem? Pro zved ruku ped krucifixem, m-li svdit u soudu? A jakho pudu je posluen pontsk Pilt, kdy po marnm pokusu zachrnit vzneenou ob, si pl obadn si umt ruce od drahocenn krve, kter mla bt prolita. Vzpomete na otce, jen dojat ehn odchzejcmu synovi a ct potebu, aby mu vloil ruce na hlavu. Vzpomete na Greuzv obraz Otcovsk kletba, jak emfatick gesto proklet! Je dobr, vimneme-li si ustlenosti ivota a jeho mrav. Tyto ablony jsou pro ns nesnesiteln jako melodie, kter hraje njak barbarsk kolovrtek, avak kdo by mohl poprat, e jist zvyky se zvrhly v ouml frze, mrn k jich skryt hodnot, tak jako se jist melodie dokaj zneuctn v kolovrtku prv pro svj pvab, kter je uinil populrnmi? O sle posunku jakoto znamen vyjadujcho idey a voln projevy by bylo mono napsat celou
1 2

Dogme et Rituel de la Haute Magie, str.332 Nekme, e by pm spojen mezi dvma jednotlivci bylo magicky nemon. Avak adept, kter je uskuteuje, je ji zde na zemi navrcen do rajskho stavu a vykonv vsady tohoto slavnho stavu. 3 Jsou znamen absolutn a znamen relativn. Absolutnm nazvme takov znamen, kter bezdn vyzauje spirituln vrony a odv se jimi; relativnm pak vce mn vhodn symbol, kter meme vymyslit, abychom nahradili znamen absolutn.
131

knihu... Biskup, kter kon bohoslubu, provd etn, tajemn a slavnostn posunky, kter z velik sti nleej do obadn magie. A prv o tom nev klerus naprosto nic, jak to Fortuniovmi sty vytk Musset knzi Cassiovi: Eh, co ty, zpovdnku, knzi, mane, ty se domnv, e slovo se pron a gesto kon zbyten? Gesto, neastne! Nev snad, e nboenstv je jenom velkm gestem, a knz, kter nad nmi zved ruce s hosti, svatm magnetizrem, jemu klece naslouchme...?1 Avak velitelsk vli a jej tvr innosti se znamen stv pomocnkem v magii i nboenstv. Pedn precizuje a ohraniuje vli, formuluje ji. Jakmile je vle stanovena a vyjdena, tvo znamen oporu pi jejm vysln do dlky v doucm smru. Konen dynamizuje - a to je nejvy moc znamen - osamocen theurgovo sil, rozmnoujc je o analogick sil ptelskch vl uvajcch tho znamen. Rozumn uit tho znamen tvo okamit magick etz v uritm kruhu a brzo evokuje egregor, kter d toto spoleenstv. Nap. znamenat se znamenm ke je tolik jako mt ast na spiritulnch dobrech cel obce vcch, pro n toto znamen bylo praporem nboenskho taen a zrove hieroglyfem vykoupen a nrtem nauky. A na druh stran mg, kter se uzavr do pentakulrnho evokanho kruhu a dr v ruce hvzdu mikrokosmu, vchz do spoleenstv vle, vdy a myslu se vemi zasvcenci, ivmi i mrtvmi, kte uvali kruh jako symbol bratrskho spoleenstv a dvovali v kabalistickou moc hvzdovitho pentaklu; to jsou dva klasick, vpravd nezmniteln znaky veobecnho ceromonilu vdy. Nboensk nebo magick obady jsou ve svm souhrnu vncovm evokanch znamen a symfoniemi thaumaturgickch znak. Je teba nyn vysvtlovat pinu onch ritulnch malichernost a on neprosn normy, kter d pravu ceremonilu? Budi nm prominuto velmi profnn pirovnn. Mysleme si, e by misti svatyn opatili bezpenostnm zmkem brnu svatostnku, jako in nai finannci u svch ohnivzdornch pokladen. Mu bo pistupuje k olti. Nastala chvle, kdy je teba ozit sklonn ela vcch monstranc mystickho svazku... Tete se, pro se knz opouje, zkostliv se snae sestavit psmeno po psmenu ono heslo, je rozkazuje zmku a kter mu umouje jej otevt? Tak se analogicky odhaluje prvn raison dtre ceremonilu. Zasvcenci vech svatyn schvaluj jednomysln psnost pedpis v tomto ohledu, a zkoumme-li ducha antickho knstv, vidme, e nm potvrzuje ducha novho knstv. Sm epopt pohanskch mystri nm odpov: dn nboensk obad nesmme opomenout, vechny jsou vrazem toho, kter je; vechny sestupuj z nebe. Zanedbte-li mysln nkter z nich, kdo vm ekne, kde se mte zastavit? Sta kvali, e zanedbn nkterho nboenskho ritu je neodpustitelnm hchem, ponvad napad toho, kter je, a nebe, z nho rity prt.2 Ale vidm, e pichzej ke mn jet zstupci filosof, aby mn ekli: K emu vnj obady? Nemohlo by se ve dt v nitru? - Nikoli; ponvad z boskho rozumu nezstalo v nitru nic; ve se projevilo, ve se mus vyjdit a my musme bt inn v analogich vesmru. Musme bt s tm, kter je, a jestlie ne, nebudeme k nmu pipoteni.3 Ale eknete snad, e tyto obady jsou malichern. Ovem, rozumm, vdy vy jste tak velikmi lidmi! Avak tyto obady jsou vrazem toho, kter je, jsou to obady, je konali nejvt heroov: Hektor, Aeneas; nejvt filosofov: Platon, Cicero, Xenofon, Plutarch; odliujete-li se od tchto velikch mu, co tak pipoutme, dejte na bozch obady, kter by odpovdaly va velikosti. Przdn filosofov, jejich ivot je marnost a touhou po vyznamenn, lid lehkovn a nestupn, nebo vy smiujete extrmy; nejste ne przdnmi filosofy a j jsem prorok, kter k vm mluv vci bosk, jak bychom si mohli rozumt?... Dobr! Protoe jste
1 2

Alfred de Musset, Premires Posies (Suzon). La Thricie, str. 376-377. 3 Quantius Aucler tu nar na straliv arknum konenho uvznut ve slep ulice, kter je dlem protinoc reintegrace ve vn jednot. Zde je peklo, kde ji nen nadje pro zavren due. Lze ostatn tvrdit, e tohoto stranho dlu (zmnme se o nm nkolika slovy v kap. 13) se dostane jen zcela nepatrn sti du, a to zase jenom tm, kter to samy budou chtt.
132

dob myslitel, povm vm jen jedno: Krom toho, kter je, nen nic, mimo jednotu nic neexistuje a z tohoto hlediska vy ji neexistujete.1 Bylo nam pnm, abychom citovali toto zajmav msto pes jeho nesouvisl sloh, ale stezte se brt tuto nauku doslova. Ona je pravdiv a tato pravdivost je pekvapujc - avak jen ve svm obecnm smyslu. Kdybychom ji aplikovali vlun na rity mskho pohanstv, jak tomu asi rozuml Quantius Aucler - mystagog, pes svoji velikou erudici ponkud fanatick - byla by tato nauka myln. .. Obady tkv v sam podstat kultu a nic je neme nahradit. Pinou toho je mylenkov tupost davu. vdy neschopnho dosci ve mystick abstrakce. Nen nboenstv bez rit. Ponvad jejich souhrn tvo vncov innho sdlovn, lze ci, e opomenut jedinho ritu znamen jaksi petren onoho zlatho etzu, kter poj zemi s nebem. Tot lze ci v jistm smyslu i o magickm ceremonilu, jeho se m zvlt neofyt pesn a zkostliv dret. Ale a se nikdo neml. Vechna tato rituln pravidla byla zavedena pouze pro prmrn lidstvo vzhledem k jeho nedokonal povaze. Dkazem toho je prv skuten moc rznch symbolism a mon innost rznch kult, teba protivnch co do formy. Kdyby toti zkostliv praktikovn obad bylo pro vechny absolutn nutn, pak by mohl existovat jen jedin inn symbolismus a jedin inn kult, nebo absolutno, to je jednota, a jedin relativno pipout mnohost a rozmanitost. Je dleit to dobe pochopit. Kdyby nebylo pdu, nebylo by uvn vnjho znamen pro inteligence nevyhnuteln za elem spojen. Protoe regenerovan se ho mohou vzdt, nepotebuj jognov ani zde na zemi hmotn znamen, aby se navzjem dorozumli. Mudrc nepotebuje rity, chceli se pohit do ocenu bosk podstaty, ani ceremonil, chce-li rozvinout svou innost na vych rovnch duchovnho a boskho ivota. Jestlie konen magie pipout nezbytn ceremonil, pak pina toho spov v nedokonalosti onch bytost, na n se magick psoben vztahuje. Mgovy mylenky a voln projevy jsou nuceny vzt na sebe smyslm pstupn tlo a oprat se o znamen smyslm pstupn, m-li bt zskno obansk prvo a ad v onom nim svt, v nm ij lid, na n chce mg psobit. Nebo je teba podle povstnho kabalistickho poekadla, aby se duch oblkl, m-li sestoupit, j ako j e teba, aby se s vlkl , m-li vystoupit. Nyn, kdy jsme toto ekli, ten lpe pochop, pro k okultn vdy me obady zjednoduit, jak vystupuje na ebku svtla a jak se jeho magick dalekohled zved s jeho silm. Avak by vystoupil sebeve, nikdy zasvcenec nevylou uvn jistch znamen, jako nap. kabalistickho uvn pentakl, schemat cel naukov syntzy. Jsou to symboly pli ndhern a pli mocn, ne abychom se jich vzdvali a pohrdali jimi. Velik mistr Paracelsus zredukoval nejhlavnj magick znamen na dva nejvy pentakly: makrokosmickou a mikrokosmickou hvzdu, znm jako pentagram a pee alomounova. Vizte, jak podrobn je popisuje ve sv Okultn filosofii. Tato strnka je velmi zajmav, take ten nm zajist bude za jej peklad vdn, nebo toto pojednn onoho povstnho theosofa, pokud vme, nebylo
1

La Thricie, str. 403-404. Vedle nkolika zbytench pravidel podv Quantius Aucler i velmi logick okultn rity, vyznaujc se hojnou a prostou krsou. Napklad: Nebudete konat ani adorace, ani invokace, ani njak obti, ani byste se oistili, omvajce tlo nebo alespo ruce; nboenstv je vrazem toho, kter je, a tyto akty jsou symboly vyjadujc a provdjc akty neviditeln... Nemte-li vodu, mete se oistit ohnm, nemte-li ani vodu ani ohe, oistte se vzduchem, dajce, aby voda, kter ve odn, odnesla i vai neistotu. Do vody, v n se budete mt, hodte kus soli moudrosti. Pi adoraci se pedstavte nejprve bohm, jsouce obrceni rno k vchodu, v poledne a veer k jihu a zpadu. Pak vzthnete pravou ruku, kter je rukou moci, majce palec open o ukazovek (co naznauje moc) k svm stm, ponvad vae slovo m uctvat slovo boh a mluvit k nim jejich e, ab ore orare; pak se jim poklonte a otote se v kruhu dokola. man se oteli zprava nalevo, Keltov, vai pedkov, Evropan! se oteli zleva napravo. ekl bych vm, vyberte si, avak vidli jste, e je vm teba rit mskch, nebo jste dy e msk. Tak spatte bohy a i vy jimi budete vidni a spoinete potom v jejich poklidu a jejich jednot. Velik bohyn, nechci prozrazovat tv tajemstv, kaje tyto vci! A obtujce vn nebo sti obti, je je nutno plit, toti tuk a vnitnosti, budete jimi pohybovat v podob ke od vchodu k zpadu, od jihu k severu. Narsujete k, jm se ve dje a kter je symbolem moci boh a budoucho i vnho ivota; k v kruhu, tvoc tvero pravch hl, to je to, emu sta kali ferctum obmovere (?). Str. 377-379.
133

dosud do francouztiny peloeno. Jsou dva hlavn pentakly (prav Paracelsus), jim pslu pednost ped ostatnmi charaktery, peetmi a hieroglyfy. Pedstavte si dva trojhelnky, kter jsou spolu zkeny tak, e jejich vnitn prostor je rozdlen na sedm pol a jejich est roh vynv ven. Do tchto esti roh napeme ve vhodnm poad est psmen boho jmna ADONAI. To se tk prvnho pentaklu. - Druh pentakl jej o mnoho ped. Jeho sla a jeho asn innost mu zjednvaj jet vzneenj msto. Je sestrojen takto: Ti hly nebo hky se spolu spletou tak, aby vnitn prostor tvoil est st a aby pt roh vynvalo ven. Do tchto pti roh nakreslme a nleit rozdlme nejjasnj a nejvzneenj jmno bo: TETRA-GRAM-MA-TON.

idovt kabalist a nigromanti vykonali mnoho div pomoc tchto dvou charakter. A nejeden z nich jim i dnes pikld pevelikou dleitost a peliv je zachovv v tajnosti.1 Chceme uspoit zasvcenm tenm dobe znmou analzu tchto prvoadch hieroglyf; koment byl by tm nevhodn. Posta, pipomeneme-li, e zn hvzda makrokosmu je symbolem veobecnho dogmatu Hermetova. Quod est superius est sicut quos est inferius, a obrcen. Kdeto plamenn hvzda mikrokosmu, o n jsme ji mluvili ve (v tto kapitole), tvo dokonal znak tohoto mysteria, je je dsledkem velikho arkana, boskho i lidskho: Nepovdomho a vle, pdu a reintegrace, utrpen a blaenosti. Bh, kter se stv lovkem, aby se lovk stal Bohem, fyzick smrt, motiv ruc, kter je pedehrou koncertu vnho ivota... Ona zzran moc, kter nabvaj tyto pentakly v adeptovch rukou, se ponkud vysvtluje tm, e tyto charaktery, vyjadujce od nepamtnch dob panstv, vykonvan mgem nad elementrnmi duchy a jet jinmi rasami neviditelnch rovn, tvo jakoby smluven znamen mezi vtlenm mistrem a jeho sluebnky ze zsvt. Protoe inkuj rzn podle rznho zpsobu uit a mgovy vle, me pohled na tyto diagramy vnst do nezkrotnch obyvatel astrlna naden, strach nebo lsku, zejmna kdy se experimenttor snail obraz precipitovat do druhho ovzdu buto tm, e spl na olti vn pergamen, na nm byla tato znamen nakreslena (nikoli inkoustem, nbr jinmi vhodnmi ltkami), nebo tm, e provede ohniv nkres tchto pentakl pomoc Holtzova stroje (nebo siln indukn cvky) na sklenn desce, posypan jemnmi kovovmi pilinami, je spoj elektrick jiskra, peskakujc od jedn piliny ke druh.2 Pstroj k tomu elu uvan pipomn kouzelnou desku nebo bleskov tverec naich laborato. Makrokosmick hvzda se takto nepetrit elektrizuje, aby zila v klidnm majesttu veobecnho du, jeho je symbolem; hvzda mikrokosmick m zase blskat v krtkch intervalech jako blesk Elohim neboli srajc slovo Michaelovo. Proto ji tak elektrizujeme pervan. Ignescunt signa deorum, kvali adepti starovku... Osvobozen lovk je Bh zahalen v temnotch tla, avak kdy jeho vle zablskne, pak elementrn duchov, tesouce se, jej poslouchaj...
1 2

Paracelsi Opera omnia; eneva, 1636, 3. sv. De occulta philosophia, sv. II., str. 484-485. Elektrick precipitace uval pravdpodobn Martins de Pasqually, aby vrhl do astrlna ony svteln hieroglyfy, je ukazoval svm km pracujcm ve svch tverncch. Srovnej Papusovu knihu Martins de Pasqually, str. 92-93, 109.
134

Pesto, e Paracelsus si zvlt liboval v tchto dvou znamench, kter jsou jaksi syntzou ostatnch, nezanedbval jin, zejmna v okultnm lkastv. Sedm knih jeho Archidoxes1 podv nepehlednou adu charakter na prvn pohled tm nepochopitelnch, kter vak lze rozlutit jen s vynaloenm veker trplivosti a znme-li dobe vtipn npady tohoto zvltnho mue. Kad jeho pentakl je ochrannm nebo livm amuletem proti urit nemoci. Je to znamen smrn i pomocn, do nho jako do tvrze, nedobytn profnnm inteligencm, uzavel urit liv projev vle, ohranien a dynamizovan astrologickmi souvztanostmi podobn sly, je toto zkrcen znamen ve sv monogramov strunosti shrnuje. Ono arknum, na nm se zakld innost pentakl, amulet a talisman, je stejn. Uvaujme nap. o slunenm talismanu.2 Nebesk vliv se tu evokuje dvojm zpsobem; trpnm, toti volbou zlata, tento kov odpovd Slunci a vnm jeho okultn paprsky, a innm, toti vyvenm astrologickch obrazc, je do nho operatr vryje. Magikova mylenka je tu vyjdena volbou a uspodnm charakter a jeho vle je vtitna do samho kovu hmotnou nmahou ryt, je mus provst sm. Konen ony dv mocnosti, je tvo talisman, toti hvzdn vliv a lidsk vle, slav svj tajn satek v obadu posvcen, kter provede mg v phodnou astrologickou hodinu za pomoci invokovanch elementl a planetrnch gni. Vrobce talismanu, amuletu nebo pentaklu nen tm nikdy jeho vynlezcem, je tedy teba v tomto ppad, m-li bt dosaeno dobrho vsledku, aby mylenka a potenciln vle vynlezce (spojen ji s astrlnm hieroglyfem) pela ve skutek, realizovna stejnm zmrem a vl mga, jen podle starho vzoru zhotovuje nov exempl a posvcuje jej pro svoji potebu.3 Tajemn moc, pipisovan ve starovku kamejm ili pirozenm talismanm, nm ukazuje pravdpodobn pvod talisman, vytvoench lidskou dovednost a opatench peet lidsk vle. Vude, a v magii zejmna, byla proda vdycky uitelkou lovka. Na zklad tchto dlouhch rozprav o pvodu fyzickch signatur, jako i o moci pomocnch znamen, lze pochopit uvn vle bu k dobrmu, nebo ke zlmu. Nebo - nemrz ns to, opakujeme-li to znova - magie nen ne uitm tvr moci, v tomto pozemskm ivot znova zskan, a zskal-li lovk tuto pednost, me ji u zde na zemi vykonvat jedin skrze obadnou magii, jejm symbolm me bt zkladem vda signatur a jej praktikovn vyaduje jako prvn podmnku uvn oprnho (pomocnho) znamen.
1

V Paracelsovch Opera omnia, uveejnnch v enev r. 1636, se nalzaj dv sbrky Archidox (i vdeckch princip), kter se vztahuj k velmi rozmanitm vdm. Nesmme smovat magick archidoxy v sedmi knihch, jimi kon druh svazek, s archidoxy hermetickmi v desti knihch na potku tho svazku. 2 Upozorujeme na vklad talisman v dlech tohoto popletence, kter tebae je nadmru materialistick a naivn, pece vyjaduje nzorn a dost pekvapujcm zpsobem jejich povahu a vlastnosti. Avak zde je zvlt teba steit se litery, kter zabj. Tazatelka k Etteillovi: Je to pravda, pane, e zhotovujete medaile, zvan talismany pro tst? Je-li tomu tak, polete mn jich pl tuctu. Odpov: Povrchn lid si pedstavuj, e mohou za osm a deset louis po sv vli prodvat tst, a v dsledku toho se dokonce domnvaj, e mohou pivodit jinm i netst. Aby talisman, a nikoli pl tuctu talisman, pinesl tst, tj. aby vedl a chrnil toho, jemu byl uren, je teba, aby adatelovy tuby byly v jeho sfe, aby byly oprvnn a konen aby v nich nebylo nic proti vd a moudrosti. Pedstavte si, pan, e talisman je kadlubem, kter vsv ist vlivy hvzd jako kadlub pijm vosk, kter pak odlva snm, a e tyto vlivy se penej na toho, pro nj byl talisman zhotoven. Pedstavte si nyn, e tyto talismanov vlivy maj pjemnou vni, kterou pociuj ti, k nim se majitel talisman obrac se svmi mysly, a e t mocn vn pirozen odr jed na toho, kdo jej chtl vrhnout na vlastnka talismanu. Etteilla, Philosophie des hautes Sciences; Amsterodam, 1785, str. 137-138. 3 Talismany mohou vyrobit a posvtit i jin osoby. arlatni nejniho stupn je rdi opatuj hlupkm za 8-10 louis, ano i levnji. Kdy tito hlupci pochop, e tzv. okultista, kter vykoisuje svoji vdu a dv si platit by jen jedin hal za sv sluby, me bt zajist jenom pokrytec nebo ubok? Vda a jej dobrodin se dvaj nebo odpraj; nikdy se neprodvaj. (Nanejve se mohou hradit hotov vlohy za materil, nin, ingredience a jin poteby, mzda rytcm, cestovn atd.; pozn. O. G.)
135

Bezmezn je tedy, abych tak ekl, ono krlovstv, je lidsk vle me zaloit na hmotn rovni. Takto prv me cvien adept vytvoit vechna smyslm pstupn tla zpedmtnnm obecn substance, kterou specifikoval ve hmot a odlil ve tvaru jm chtnm. Prvn podmnkou takovho kazu je, aby si thaumaturg jasn pedstavil pedmt, kter chce vytvoit; kdy se pak obraz v jeho mysli dostaten vyvinul, bude druhou podmnkou, aby nleit zhustil astrln svtlo do tvaru evokovanho mozkem, kter bude zrove oprnm znamenm jeho tvr vle a ideovm vzorem vytvenho pedmtu. Tento silck okultn kousek lze zdka vdat, bu e je mlo takovch thaumaturg, schopnch jej zdaile provst, nebo z jinho dvodu. Tento kaz lze ostatn pokldat za nonplusultra magick moci. A naopak, mg me zniit kad hmotn pedmt tm, e hmotu, z n se pedmt skld, uvede v jednotu zkladn a nediferencovan substance. Tak me uinit pedmt neviditelnm terizac. V tomto stavu snadno prochz hmota hmotou, vychz z n a nabv opt sv srostl, neprostupn podoby, jakmile veobecn psobce, kter vyvolal jej zjemnn, na ni pestane psobit. K tomuto kazu dochz v ptomnosti jistch mdi za pomoci elementl, jejich moc nad astrlnem je znan. Kvtin na stole se nhle rozplyne ped zraky psedcch a zmiz jim na vteinu z o; v tme okamiku slyme der pod stolem, jako by nco narazilo na parkety. Je to kvtin, kter ve fzi terizace pronikl pry deva a cel se znova utvoil v pvodn hmot a tvaru. To, co mdium provd pomoc neviditelnch bytost, vyvjench v jeho nimbu, me adept realizovat buto toue cestou, nebo pouhou a zcela jednoduchou aplikac ervenho astrlnho svtla, odu, jeho rozpnavost ovld, na onen pedmt. Psoben vle na nevaiteln fluida se jev velmi etnmi podivuhodnmi kazy, jich nen teba podrobn probrat, protoe jejich mechanismus se tm ani nemn. Jsou to nap. pnosy hmotnch pedmt, ony sv kytice na konci kad, jen ponkud zdail seance. Pnos se zpravidla uskuteuje neviditeln, tj. molekulrn promna pedmtu trv po celou dobu jeho pepravy a do okamiku jeho pchodu, kdy se stv opt viditelnm, ponvad astrln psobce na nho pestal psobit. Pokud tato sla psob na hmoty, jsou tyto ve stavu fluidickch nevaitelnch tvar. Nen hmota, by zdnliv pevn a tuh, kter by nebyla - dk svm okultnm prm - prostupn hmot doasn zjemnl. I kov prochz kovem. Konen - tko pochopiteln, avak zkuenost potvrzen zzrak - i organick a iv tla mohou bt takto dezintegrovna a reintegrovna, ani by utrpla nejmen poruchy; kytice prv utrench kvt se znova utvo v cel sv svesti a s kapkou rosy v jamce kad korunky... Vrohodn svdkov potvrzuj, e Dunglas Home, lovk z masa a kost, se rozplynul a zmizel na prahu uzavench dve: nkolik okamik pot nalezli tohoto odvnho experimenttora na druh stran, za dvemi, v hlubok mdlob, avak bez nejmenho krbnut nebo krevn podlitiny. e se iv a jemn tkn lidskho tla takto reintegruj, kdy se pedtm nhle desintegrovaly, a e jim z toho nevzela dn koda, je nesnadno pochopiteln, avak e lovk peije takovou zkouku, e jeho krev pone opt normln obhat, e kad orgn opt zahj svou obvyklou funkci, to pesahuje vslovn to prohlaujeme - meze pochopen a odporuje rozumu. A pece to tak je. Ostatn kolik zjev konstatovanch uenci tak vyzv na souboj inteligenci a rozum? Mohl by nkdo poctiv tvrdit, e rozum mechanismu bezdnho tvoen? O vysvtlen se snad pokus, avak nerozum! A kdy n duevn zrak zalet a k posvtnm hranicm prostoru a asu, zde pojem vnosti, kter z t i on strany ptomnho okamiku tvo dvoj nekoneno, tam faktum veobecnho ivota v ivotu, je konstatujeme od vrcholu a k pat ebku bytost, od nejvtho kruhu a k tomu nejmenmu krouku, ba a k atomu, redukovanmu teba a na geometrick bod, tedy takka na nulu; kolik je tu tajemstv vysmvajcch se veker lidsk soudnosti i logice! Jde-li o zjevy, nikdy pli nespchejme volat, e je to nemon nebo absurdn. Nemon ns t, absurdn ns svr a lidsk rozum, kter chce vechno kontrolovat do posledn rky, se stv tm neprosnji obt nevysvtlitelnho, nebo dve jej obklopovalo absurdn a nyn je pmo v nm. Magick pnos meme tak realizovat viditeln, a to bu stenm vymstnm astrlnho tla, nebo pomoc elementl. Fabre dOlivet, u nho byly vdomosti zesleny znamenitm magickm vcvikem, si liboval v pokusech toho druhu. Csa Napoleon, jeho osobn neptel, uinil opaten, aby se ani jeden vzkaz

136

od tohoto theosofa nedostal do jeho kabinetu v Tuillerich. Autor Zlatch ver Pythagorovch, jemu v dob uveejnn tohoto arcidla zleelo na tom, aby prolomil onu blokdu, piel sm k csai v astrlnm tle a pinesl mu list. Napoleon se domnval, e byl poruen jeho rozkaz, a velmi se rozhnval, avak vinka se nepodailo nalzt. O tto zajmav skutenosti byla uinna zmnka v II. vydn spisu Notions sur le sens de louie (1819).1 Tento spisek uveejnn poprv r. 1811 a nadepsan Gurison de Rodolphe Grivel, vyprv o vylen esti hluchonmch od narozen, kter pivodil autor po zpsobu egyptskch mg, jejich vdn zhustil Moj v desti kapitolch Seferu. Text je provzen vemi potebnmi doklady, take nikdo neme pochybovat o skutenosti tchto magickch leb. DOlivet podnikl tyto lby na vyzvn pana de Montaliveta, tehdejho csaskho ministra, kter na mgovi vymhal, aby mu dokzal nkolika pesvdivmi kazy onu vdu, kter, jak tvrdil, je uloena v Bereitu. Vytitn velikho dla La Langue hbraique restitue sttnm nkladem mlo bt vtznou trofej, ale dlo spatilo svtlo svta teprve r. 1815. Pedmluva pipojen k vydn knihy Notions sur le sens de louie (1819) vyprv nkter podrobnosti o tomto dobrodrustv. Na druh stran teme ve znmm nejplnjm ivotopisu Fabre dOliveta tyto vznan dky: Jeho vra v moc vle byla tak siln, e se mu velmi asto, jak tvrdil, podailo vythnout knihu z knihovny pouze tm, e se postavil proti n a velmi iv si pedstavoval, e m autora ped sebou. To se mu, jak vyprv, asto pihodilo s Diderotem.2 Citujeme bez komente tento daj, kter je zajist co do podstaty vci pravdiv, ovem nepesn ve vrazech nmi opsanch. Levitace i viditelnho pemstn nebo vyzdvien pedmt do vzduchu zruenm te lze doclit potlaenm herebu, principu dostediv sly. Jsou znmy slavn pokusy Daniela Dunglase Homea, kter se dovedl vznst bez opory a ke stropu pokoje, v nm se konaly seance. Mdium Eglington opakoval nedvno (1887) u ruskho dvora mezi jinm i tento div. Vypjme si nkolik dek z jeho velmi podrobnho a zajist upmnho vypravovn, kter v t dob sm uveejnil: Carevna usedla po m levici, velkoknna Oldenbursk po pravici. Vlevo od carevny velkokne Oldenbursk, pak car, velkoknna Sergejevna, velkokne Vladimr, generl Richter, princ Alexander Oldenbursk a velkokne Sergej. Spojili jsme ruce a carevna siln uchopila moji ruku; pak byla zhasnuta svtla. Ihned poaly manifestace; nejnpadnj byl hlas, kter se obracel k carevn a bavil se s n nkolik minut... Mezi velkoknetem Sergejem a princeznou Oldenburskou se zhmotnila podoba eny, avak za okamik zmizela. Nebudu se zmiovat o mn zvanch, u spiritist tak oblbench kazech, povm pouze, e velik hrac sk, vc nejmn 40 liber, byla nesena okolo naeho kruhu a postavena na carovu ruku. Car podal, aby byla zdviena, co se ihned stalo. V t dob etn prsteny, je zdobily carevniny prsty, se mi zaezvaly do masa, take jsem ji musel prosit, aby mn ruku tak nesvrala. Poal jsem se zvedat do vzduchu. Carevna a velkoknna Oldenbursk mne sledovaly. Nastal nevyliteln zmatek, kter rostl, m ve jsem se vznel, a moje sousedky vystupovaly na idle. Vdom, e carevna provozuje tuto tak nemyslitelnou gymnastiku a e by se mohla poranit, neprospvalo pli mentln rovnovze mdia, i dal jsem neustle, aby mn bylo dovoleno skonit seanci, ale marn; vznel jsem se dle, a se konen moje nohy dotkaly carova ramene a ramene velkoknete Oldenburskho, na nich jsem spoinul. Kdosi, kdo to vidl, zlomysln poznamenal: To bylo poprv, co se rusk car octl pod nma nohama... Kdy jsem sestoupil, byla seance skonena. (Nsleduje vyprvn o jinch kazech.) Car povstal ze idle, siln mi tiskl ruku a ekl: Ve bylo opravdu neobyejn a j vm dkuji, e jste mi poskytl pleitost, abych spatil tyto manifestace. - Musm dodat, e dve, ne jsem opustil Rusko, jsem dostal dva pry solitr (kmen sm o sob zasazen, poz. O. G.), diamantov a
1

Avak nestailo ji (knihu Zlatch ver) napsat, bylo teba ji vytisknout, ale dal by k tomu Napoleon svolen? Pokusil jsem se o to lichotivm dopisem, kter pes vechny pekky, je Napoleon kolem sebe nakupil, aby se k nmu ode mne nemohlo nic dostat, k nmu doel neobyejnou cestou, a to tak provedenou, aby vydrdila jeho zvdavost. Napoleon hodil mj list do ohn, a akoli jsem ho snan prosil, aby mi odpovdl ano nebo ne, neodpovdl tak ani onak. Notions sur le sens de louie, str. 20-21. 2 Dictionnaire de la conversation et de la lecture; Pa, 1837, sv. XLI., str. 16. Zprva tkajc se Fabre dOliveta vyla z pera p. K. du Rozoira.
137

safrov, je nosm na pamtku udlost, o nich jsem vyprvl, a na poctu, j se mi dostalo.1 V Indii meme bt asto svdky podobnch pokus. kazy, je se naim mdim da nkdy pomoc elementl, vyvolvaj faki a jogni prostednictvm tch pomocnk, nebo pmm psobenm vle na akaa. Je vak teba poznamenat, e mnoz z tchto indickch thaumaturg uvaj pitri i du svch pedk. Mnoz cestovatel ovili tento pekvapujc div elevace bez opory. L. Jacolliot, kter byl dlouh lta ednkem francouzsk dravy v Indii, uveejnil velmi zajmavou knihu, v n uvd mimo jin divy, vykonan fakry, tak na zpad tak vzcn kaz autolevitace.2 Dalo by mnoho prce, kdybychom mli zkoumat magick uit vle vude tam, kde hraje jakousi lohu, ponvad nen dlo, temn i svtl, kde by se neastnila vle, brzo vykonvajc svoji moc (tak si ponaj adepti), brzo se j zase zkajc ve prospch larev a lemur (jejich otrokem se nakonec arodj stv). Na druh stran nebylo nam myslem, abychom rozebrali dla zloby postupn a obohacovali vklad ritulu zla, ince tak jeho praktikovn snazm, nebo alespo mn nebezpenm. Nalz-li se v tto nebo pedchoz knize rozbor jistch arodjstv, podvme jej jenom jako pklad okultnch zkon, vyvozench z jejich aplikace, a nikoli jako ceremoniln koment kladouc zbra do rukou hn vn a zloinn zvdavosti. Pravidelnost tkvc ve vcech pron a vykonv ji zde na zemi rozsudek nad arodjem. Zkon magickho odrazu, jemu se tm nememe vyhnout, jej zashne na tomto svt, nehled ani k onm hrznm karmickm vyhldkm, kter se ped nm otvraj za hrobem. Toho si je arodj dobe vdom; jistota bdn ptomnosti a tuen neblah budoucnosti je mu spasitelnou uzdou. Chra Bh, abychom ji chtli oslabovat! Byl by zklamn, kdo by hledal v naem Kli k ern magii praktick prostedky k tomu, aby kodil svmu blinmu, a svoje vlastn riziko redukoval na minimum. Ti, kte vd, nm dosvd, e pi rozebrn perverznch operac, o nich je zmnka v tto knize, jsme se vdy snaili, neopomnajce nic, co je teba k vdeckmu pochopen, abychom nikdy nepodali praktick prostedek, a ji k zajitn zdaru pokusu, nebo k zamezen nebezpe hrozcho operatrovi. U obecnho lidu jsou animick vn dost intenzivn, take mohou reagovat na vli a uinit ji magicky innou. Mezi jedinci nebo mezi skupinami a lidskmi spolenostmi, ptelskmi i neptelskmi, jsou neobyejn ast projevy vle, dobrodjn i zlovoln, mlky uinn nebo vyjden v ehnn, anatematech, pnch, kletbch atd. Kdyby stailo zvednout pouze prst k nebi, aby byl zasaen vzdlen neptel, vyskytlo by se mnoho mrt. V pamti je jist fantastick smylenka jistho filosofa minulho stolet, snad JeanaJacquesa, e pouh posunek, kter uin Pavel ve svm pokoji pi zavench dvech, m moc usmrtit u protinoc velmi bohatho mandarina, jeho ddictv pipadne Pavlovi, ani se kdy prozrad pina tohoto mrt.3 Kolik vzdlanc, soud tento sofista, by odolalo takovmu okuen? Kdo by ml odvahu v takovm ppad ruit za svoji lechetnost? O vtin lid mme lep mnn. Avak i kdybychom odstranili lakotu, tuto mrzkou vzpruhu dostivosti, zstvaj jet zt, zvist, hnv, rlivost. Vechny tyto vn jsou s to, aby zavedly vli a do hchu, jak to denn vdme. Chladn vaha by pimla mnohou patnou povahu, aby se takto mstila bez nebezpe, ba i nkter ulechtil povaha by podlehla v prvnm hnut rozhoen, zuivosti nebo zlosti svodm hchu. Nehledme-li k ddictv a beztrestnosti, meme ci, e uarovn me z tto len mylenky o mandarinovi uinit dsnou skutenost. Tato vc je tak jednou z tch, kter naprosto neznal Rousseau a vichni ti univerzln gniov XVIII. stolet, budovatel filosofickch a mravnch
1 2

W. Eglington, Le Spiritualisme en Russie, LAurore z 15. ervence 1887, str. 432 a 434. Le Spiritisme dans le monde. LInitiation et les Sciences occultes dans lInde; Pa, Lacroix, 1879, str. 287-288, a 307-308. 3 Hle, jakou vtu pisuzuje Balzac a Protat Jeanu-Jacquesovi: Kdyby k tomu, abychom se stali ddici bohe (kterho jsme jakivi nevidli ani o nm neslyeli a kter by il v nejzazch koninch ny), stailo stisknout knoflk a tm jej usmrtit, kdo z ns by nestiskl onen knoflk a neusmrtil by mandarina? Tm tmi vrazy vyslovuje tuto domnnku Chateaubriand, vydvaje ji vak, jak se zd, za vlastn (Gnie du Christianisme, prv st, VI., 2). Na druh stran pak J. Claretie, nareje na toto slavn paradoxon, poznamenv prvem, e se vlastn nikdy sprvn nevdlo, kdo ji vymyslil (srov. Jean Mornas, str. 13). Faktem je, e vta usmrtit mandarina se stala pslovm a znamen spchat zl skutek v pln jistot, e z nho nebudeme nikdy podezvni.
138

soustav, v nich krasoduch, lehk ironie nebo paradoxn vmluvnost nahrazovaly asto vdn i svdom. Pedpokldejme, e by monost udln byla veobecn uznna, jak tomu snad ji bude koncem dvactho stolet. Od tohoto pesvden ke zvdavmu a pak vnosnmu pokusu by nebylo u velmi mnohch lid daleko. Bezdn nebo uven mysl by nechybl, spe se mnohm lidem nedostv detailn praktiky, pmho zpsobu, aby provozovali ernou magii. K tomu by nebylo teba velikho vdn, i kdyby se nenalzaly v lidovch altch, kadmu pstupnch, rozmanit nebezpen recepty; lidsk zloba, perverzn intuice a vynalzavost zt a zvisti by staily, aby je nahradily. Ale k velikmu netst zlosyn nen takov okultn praktika bez nebezpe. Mli by se tedy starat spe o tt neli o kop. Privilegia beztrestnosti a naprosto innho praktickho prostedku grimory poskytnout nemohou, to jedin adepti sami by mohli arodji zabezpeit. Ale ti nepromluv. A jen zstane viset straliv zkon magickho odrazu jako Damoklv me nad hlavou toho, kdo chce pchat zlo! Co se tk veobecn teorie, je stle t, a jde o dlo mga, arodje nebo knskho thaumaturga. Jedin zmr se mn, avak pedepsan vstroj a psluenstv, zklad vci, se neme mnit. Pi kad magick operaci psob lidsk vle vyjden znamenm, je je zrove formul i oporou psoben na nevaiteln fluida nebo na neviditeln bytosti, pomoc tvrlivho prostednka i astrlnho tla. V oboru psob lidsk vle skoro vdy hromadn, protoe kad rozdlen, osamocen, omezen je jaksi podstatou zla, co znamen, ponvad tyto vlastnosti jsou zporn, e zlo postrd skuten podstaty. Ve zlu se pokou individuln vle psobit izolovan, avak tato vle psob tak hromadn. Musme tu potat s egregorem, jak jsme ji vysvtlili v pedchoz kapitole. Egregor m vlastn vli, zneuvaje a vykoisuje individuality sv skupiny, ani by se jich tzal, hraje si s jejich radostmi a bolestmi a provozuje kejkle s jejich ivoty podle libosti; avak zase naopak, tyto nejni individuln vle mohou evokovat egregor a uvat ho. - Magick solidarita a pevratitelnost... Mme se vrtit ke svm dvjm vkladm? Pipomeneme pouze, e velik proudy ctnosti nebo perverzity, fanatismu nebo vry, jejich bateri je magick etz, vce mn dovedn utvoen, jsou ovldny tmito hromadnmi vladastvy neviditelna, andly lidskho nebe. Na tchto arknech se zakld vznik velikch nboenstv, jako i geneze ernch sdruen. Tvr slova ehnn a kletby z nich erpaj svoji slu a innost. ehnn, proklnn se pronv pouze ve jmnu njakho principu a dsledkem toho ve jmnu nkter mocnosti, kter je ivm vrazem tohoto odtaitho principu. Tmito slavnostnmi akty se shrnuje na toho, jen je jejich pedmtem, ochrana nebo pomsta egregoru dcho onu hromadnost, jejm jmnem byly konny. Exkomunikace znamen doslova vypuzen lovka z njak iv skupiny, j byl asten, ze spolenosti svatch nebo zvrhlch. Je to odstrann iv buky z organismu, k nmu nleela. Tato obdoba je pln pesn, nebo kdyby crkev a tajn spolenosti mly mzu a slu svho mld, kdyby egregor, kter tvo jejich dui, nezakrnl nebo se prbhem asu necivilizoval (m zrove slbne jejich sociln tlo, dmajc v nekropoli mrtv litery), by byla exkomunikace, jakou kdysi bvala, toti rozsudkem smrti s krat nebo del lhtou. Mohli bychom uvst nkolik ppad, lpe vak je se odmlet! Ten, kdo byl z njak hromadnosti vylouen a rd by odvrtil slovo proklet, kter dopad na jeho hlavu, nesm zstat osamocen. Mus se bu smit se svmi bratmi - bude-li ovem piputn k tomu, aby poznal a napravil svoji chybu - nebo v opanm ppad, nebo tak tehdy, kdy je ve svm nitru pesvden o zhubnosti dla, na nm a dosud musel spolupracovat, mus pistoupit ke skupin, ne-li k on prvn neptelsk, tedy alespo jin. Jedinec, kter vzdoruje neptelsk hromadn mocnosti osamocen, bude neodvratn rozdrcen nebo obrcen, zkrtka pemoen. Proto magie, aby zachrnila operatra ped proudy neptelskch vl a umonila mu vzdorovat moci onch hromadnost, kter je d, ke mu, aby vstoupil do kruhu, na jeho obvodu jsou vryty hieroglyfy jeho nboenstv. Tyto kruhy, opravdov pentakulrn tvrze, jsou symbolem spiritulnho spoleenstv, jeho je asten, a mocn ochrany, j se mu dostv za jeho souhlas s hromadnm slovem. Stle oprn znamen vle! Okultista, kter ho dovede dobe uvat, zestonsob svoji slu, rozmnouje ji o slu vech svch ivoucch brat, ba on me, jak jsme ji ve povdli, evokovat

139

egregor, kter d tuto hromadnost, a zakrt se jeho ttem. Baron z Gleichen, jeho pohrobn Vzpomnky jsou tak dleit pro historii esoterismu XVIII. stolet, vypravuje velmi vznamn fakt, kter jsme zapsali na doklad svch slov. Toto vypravovn slyel z st pana de Chevallerie, kter byl astnkem tto phody. tenm Papusovy hojn dokumentovan knihy (LIlluminisme en France1) je dobe znmo, jak mli ci Martinsa de Pasqually podle jeho pkazu uspodat evokan mstnost. Pipomeme nkolika slovy, e kad neofyt pracoval v jednom seku i tvrti kruhu, jen byl nakreslen na vchodn stran a v jeho hlech byly napsny tajemn monogramy a rozsvceny svky. Proti nmu, na zpad, se nalzal vt kruh, zvan kruh stupu, kter byl symbolem neptomnho mistra a nejvy moci Vci.2 Magick dla du spovala hlavn v tom, e byly svdny urputn boje s podvratnmi silami zlch duch. Boje byly svdny v dob slunovratu a rovnodennosti.3 I stalo se, e Chevallerie chtl proti pedpism koly vykonvat svat obady pes poskvrnn, je nedvno utrpl. Brzo toho vak litoval. Sotva se toti pustil do zpasu ve sv kruhov vsei, poctil, jak prch ivot z jeho srdce a smrteln zkost jej zachvacovala a svrala. Sla jeho protivnk jej pemhala a byl by ji mlem podlehl. Pojednou v nm zasvitlo nhl vnuknut; nabyl sly, aby skoil do kruhu stupu. Jakmile se tam octl, nastala blahodrn reakce; jeho srdce poalo opt bt, vdom se mu vrtilo a s nm i ivot. Souasn se ho zmocnil rozkon pocit vlhk a vonn vlhy, jako by byl v lzni... Nebezpe minulo. Nkolik dn pot psal Martins svmu ku, e nad nm v dli bdl a stl pi nm v jeho zkosti a vnukl mu, aby se vrhl

1 2

LIlluminisme en France, Martins de Pasqually, atd., str. 80-82. Tmto zhadnm nzvem oznaovali Martinsovi ci neviditelnou hromadnost du a vbec kad princip okultnch manifestac. Vc chce, kvali rdi, Vc dovoluje... Vc zabrnila... uposlechnme Vci atd. 3 Pedmtem magickch prac tchto pn byl zvlt boj proti dmonm a jejich souputnkm, kte svou ernou magi ustavin fyzick i duchovn zlo v cel prod. Tyto zpasy se konaj z obou stran, zejmna v dob rovnodennosti a slunovratu. Pracuj na pokreslench kobercch, na nich zizuj svoje tvrze, tj. velik kruh pro velmistra a dva nebo ti mal kruhy pro jeho pomocnky. Nelnk, a neptomen, pozoruje vechny operace svch k, pracuj-li sami, a podporuje je. Souvenirs de Charles-Henri, Baron de Gleichen; Pa, Teschener, 1868, str. 152. Srovnvme-li Gleichenovy zprvy se zprvami Papusovmi, shledme, e v nkterch podrobnostech se neshoduj; neodporuj si vak. Velik kruh se zajist umsuje rzn podle stupn dovho bratrstva a dle povahy operac. Nepekvapuje tud, e jeden z tchto autor klade tento kruh do stedu a druh z nich na vchod. Mal kruhy, o nich se zmiuje de Gleichen, zajist odpovdaj tvernkm i sekm Martinsovy korespondence, kter byla v podstat vydna dky Papusov pi. Ostatn je pravdpodobn (a tuto domnnku pipoutme i my), e mal kruh byl vepsn do tvernku a tak se stal neofytovou tvrz. Tak by bylo ve smeno. Magick dla Martinsovch k se mn nejen podle stupn (rozumj dovho, pozn. O. G.), nbr i podle okultn svcitnosti kadho ka. Nkte praktikuj vstup v astrlnm tle, jak o tom svd Saint-Martinova korespondence s Liebistorffem. Beran pe svmu mistru 25. ervence 1792 toto: kola, kterou jsem proel ve svm mld, mi pipomn rozmluvu, ji jsem ml ped dvma lety s osobou, kter pichzela z Anglie a byla ve spojen s jistm Francouzem ijcm v tto zemi; jmenoval se dHauterive. Tento mu, podle toho, co mn bylo onou osobou eeno, nabyl fyzickho poznn inn a inteligentn piny; k tomu pr dospl adou ppravnch operac v dobch rovnodennosti a jakmsi roztpenm sv osobnosti, pi nm vidl, jak tlo le nehybn, jakoby odlouen od due; toto roztpen pr vak bylo velmi nebezpen nsledkem viz, kter psob mocnji na dui odlouenou od tla kter je j ttem proti takovmu psoben atd. (Corresp., str. 19.) Saint-Martin odpovd 25. srpna: Pan dHauterive, kter byl takovm mistrem jako j, se tmto operacm oddval astji ne j, a akoli ml vce vsledk ne mnoz z ns, piznvm se vm, e dn nebyl takov, aby mne piml ke zmn mho nazrn. (Tamt, str. 30.) - V poslednm listu z 6. z vysvtluje Saint-Martin, e ono odlouen due od tla nemohlo bt tak naprost jako pi smrti a e by tedy bylo jaksi nadszkou, kdyby se tvrdilo, e dHauterive odkldal tlo: Due vychz z tla teprve pi smrti, avak ji zaiva se mohou jej schopnosti rozit a stkat se se svmi vnjmi korespondenty, nepestvajce bt sjednoceny ve svm stedisku. (Tamt, str. 38.) - Zde Saint-Martin nevystihuje pravdu: je zejm, e kaz, o nm mluv, znal pouze z doslechu.
140

do velikho kruhu nejvy moci.1 Uvn magickho kruhu se doporuuje, kdykoli musme elit hromadnmu hnvu nebo zti a kdykoli nm hroz nebezpe proklet konstituovanou mocnost.2 Mck aforismus, e nelze vzdorovat veejnmu mnn, nen tak smn, jak se zd. inn vle vytv na astrln rovni fluidick proudy, kter se daj, je-li to mono tak ci, mit na volty a ampry a magicky eeno - osamocen vle, by byla sebeenergitj, neme bez nebezpe vzdorovat svazu neptelskch vl, byly-li seskupeny s porozumnm a zeny podle zkona, jeho formuli jsme ji vyslovili. Lidsk vle je stralivou moc, avak je v jej povaze, e se snadno tp. Pak se obyejn stav sama proti sob, akoli se domnv, e psob stle v jednom smru. To se pihz nkdy i ve sdruench dobrch, vdy vak a tm ihned ve spolcch zlch. To ns pivd znova, jak ten zajist poznal, k mystriu sympatickho etzu. Kdy spojen jednomyslnch vl dv jenom slab vsledky a neme pemoci osamocenou vli, znamen to, e lnky lidsk baterie jsou sestaveny abnormln. etz je patn utvoen, je to tak, jako by laborant, napluje Danielovy elektrick lnky, spojil zinek se zinkem a m s md, msto zinek s md, jak zn pravidlo. V takovm ppad se proudy vzjemn neutralizuj a vsledek nen dny. Kdy naopak etn vle, sprvn sestaven v etz, vykazuj maximum vkonnosti, pak osamocen bytosti, kter jim chce odporovat, nezbv nic jinho, ne aby vstoupila inn do jinho etzu, bu tak, e vejde - chce-li bojovat - do okultn tvrze (kruhu), nebo trpn - sta-li to k jej ochran, spolh na slu jinch znamen, kter jsou rovn vrazem sptelench hromadnch mocnost, jako pentakl, talisman, svtostnch obad atd. Excomunicatio maior, tak jak se pron v katolick crkvi, se velmi podob oarovn svmi zatracujcmi kletbami a smutenmi obady, jimi je provzeno. V dobch bojovn vry a nboensk nestupnosti se tak nezdka stvalo, e neastnk, kterho crkev zdrtila svmi blesky (to je pijat termn), zhynul podivnmi a dsivmi chorobami, v nich se, jak se zdlo, projevovala a ukazovala pomsta bo. Uvdj se tak ppady nhlho mrt; jindy zase na zavrenm hlod malomocenstv a ervi jej zaiva sraj. Kolik podobnch ppad zaznamenala crkevn historie! Dvno ped konsolidac papesk moci vypravuj prvn crkevn Otcov o mnohch thaumaturgickch anatematech, ortelech, neprodlen vykonanch a provzench smrtelnou katastrofou. A Skutky apotol (abychom zstali v Novm zkon a nezachzeli do Starho zkona, kde se vyskytuje hojnost podobnch pbh) nm pedvdj Ananie a Safiru, kte byli zasaeni bleskem v tom okamiku, kdy jim sv. Petr ohlsil rozsudek nebes. Josef Pladan, velik vstedn umlec, jeho neten a pli spn redigovan dla jisk podivuhodnmi krsami, podv ve svm dle Istar prostedek - dvojpohlavn mnisk etz k vyplenn neptel crkve. Tato mylenka nen tak paradoxn, jak by se zpotku zdla. Dovolme si opsat zde pro zajmavost tyto zajist nevedn dky. O ortelech smrti Bude-li nutno zashnout neptele crkve - a k tomu bude teba dvojho svolen, sv. kardinlskho kolegia a gnostickho kolegia dvaceti dvou - spoj se dv st mnich a jeptiek, sto kadho pohlav, uchop se za ruce a v tom okamiku, kdy knz pozdvihne hostii, spoj se vl s celebrantem; tento pak zdvihe hostii proti odsouzenmu, kter padne na mst mrtev, by by se nalzal kdekoli. Protoe souhrn nervov sly jednoho sta dvojpohlavnch vl pedstavuje elektrick proud, jeho slu lze stanovit, a protoe celebrant je zrove elektrickm svodiem i budiem, bude vyslat tak rychl a tak siln proud jako proud baterie vyslajc jiskry na dvacet metr. To nle do neobyejn fyziky, v hyperfyzice b o nco zcela jinho.3 Pi tto ukzce knsk magie4 by se dalo myslit na papee ehoe VII., na jeho ttu byly
1 2

Srov. Souvenirs du Baron de Gleichen (str. 152-153). Je samozejm, e mluvme o okultismu a e nechceme stavt do kruhu tlustho domcho pna, kter se hate s mstskou radou sv obce, ani pytlka, kter vzdoruje polnm hldam. 3 Istar, Pa, 1888, 2. sv., str. 130. Tato teorie se zd jasn a sprvn pes nkter nepesnosti ve vdeckm vrazu; spe by se dalo kritizovat uvn hostie jako znamen smrti. 4 Jinou teorii posvtnho udln lze st v dle zasvcence Adolfa Bertera, kter se domnval, e v
141

zobrazeny Hermetovy kle zken s kli sv. Petra. Ale co a njak politik a zrove adept dosedne na trn Apotolskho knete? Bylo by to, celkem vzato, astn a douc? Bylo by mon tuto lohu dobyvanho theokrata slouit s charakterem mskho papee? Csarismus a dobyvanost nebyly zajist nesluiteln s tiarou, to dokazuje historie. Nicmn zde b, jak se zd, o striktn prvo a nikoli o pijaty obyej. Nebudeme se pt o to, zda podstata kesanstv pipout teoretick despotismus, tak jak byl zaveden Mojem, i zda jej pipout v podob mrnj. Je nutno vzt v vahu dvoj hledisko, hledisko boskho absolutismu a hledisko lidskch monost. Kdokoli bude zachzet meem, prav velik Mistr, zahyne meem. Ude-li t kdo ve tv pravou, nastav mu i tv levou... Tyto zsady nepotebuj vklad. Nicmn je tak zejm, uvme-li vc ble, e kad vlda m prvo a povinnost se brnit. A msk vlda je skuten korunovna centralizan moc, kter je vldou prvnho du. A jsou-li mystick zbran vbec legitimn, je to zajist jedin ve slubch theokracie. Tak se zdaj dvody pro i proti vyven. Antick svt nejednou uzel Michaelv plamenn me a pravici thaumaturg, veleknze nebo proroka. Jako se objevuje odpor mezi lidskm zkonem a prvem boskm, vechny tyto vci tvo jen jedinou vc: Pravdu, jej archou byl svatostnek. Hierofant v sob tedy shrnoval prva knze, kter obtuje, prva uitele, kter u, prva soudce, kter soud, a prva duchovnho mocne, kter vldne inteligencm. Cel otzka spov v rozhodnut, zda knsk prvo nepropadlo pi pchodu Syna lovka a zda magick me nle sluebnku sluebnk. Tento problm by mohl rozeit papezasvcenec za pomoci sv. kolegia, kter by pijalo odpovdnost za rozhodnut v tom nebo onom smyslu. Kladn rozhodnut se zd pijateln jedin pod tou podmnkou, e ve vym esoternm svtle (jeho plamen by si vyhradila petvoen crkev pro sebe) bude ukzna nejen mon, nbr i nutn shoda mezi vdou a vrou. Jejich dvj uen, na jedn stran pli analytick, na druh pak pli zasten symboly pro nrody dosud nedospl, by nalezlo harmonickou syntzu v postupnm zasvcen, pstupnm nyn vem lidem ji dospl rasy. Vichni by byli povolni a ne jen nkte jako ve starovku. Tak by byla obnovena a zaskvla by se po dlouhm zatemnn jednota nauky, kter je Apokalypse sv. Jana se nalz pln ritul tohoto dla hnvu. Toto msto, o nm si me kad myslit cokoli, je nesporn velmi zajmav; ponvad Berterovo dlo lze nyn velmi tko nalzt, reprodukujeme ukzku z nho bez vhrady. Je nutno pedeslat, e autor komentuje osmou kapitolu Apokalypsy a e mikrokosmem rozum celebrujcho mga, nmstka Kristova. Zde, jak vidme, (pe Bertet), nejde o dlo milosrdenstv. Naopak, je teba poruit rovnovhu vah, kter se nalzaj v rukou boch, pinutit misku znamenajc milosrdenstv, aby ustoupila misce znamenajc spravedlnost, kter je obtena vemi hchy, kter ji vyerpaly trplivost svatch. Aby vykonal dlo spravedlnosti a pomsty, pojme mikrokosmos do sv kadidelnice vechen ohe, kter zstal na olti vn, pak ji postav na zem vn magickho kruhu, jm se obklopil, vzvaje Nejvyho o pomoc k potrestn hnk (Ezechiel, kap. X./2, kap. XXIV./3 a nsl., kap. IV./3). Kruh slou k tomu, aby andlm, kte maj za kol vykonat pomstu, pipomnl, e zabjejce lidi maj uetit vechny, kdo jsou na ele znamenni znamenm vykoupen a kte se duchovn nalzaj v kruhu pod ztitou mikrokosmu. To je ona ztita nebo tt Hospodinv, kter m chrnit jeho svat vojsko na zemi proti tokm Satanovy armdy. Tato operace je analogick t, kterou uil Je apotoly, kdy jim kal, aby na znamen zloeen vyrazili prach ze svch nohou proti tm, kdo by je nepijali (Mat. kap. X./14). To je nejhroznj a nejnebezpenj magick operace; je analogick onm operacm, jimi Eli, jak jsme dve vidli, pithl ohe z nebe na olt a dal spadnout blesku na dv ety po padesti much. Je dal uschnout fku a apotolov dali, aby jim Je dovolil zabt bleskem ty, kte je odepeli pijmout. On je vak oste vyplsnil, e chtli zneut tto sly i moci. (Luk., kap. IX./55.) Byla-li modlitba pijata spravedlnost bo, ihned se uk znamen na nebi; blesky budou brzdit mraky, zahu hrom, vtry prudce zaduj ze ty svtovch stran a velik zemtesen povstane jako znamen konce svta. (Luk., kap. XXI./25.) Byla-li vak modlitba zamtnuta jako pli odvn, trest padne na toho, kdo volal jmno a hnv Nejvyho podle pikzn desatera: Nebude se nadarmo zapsahat ani zaklnat Bohem... Apocalypse du Bienheureux Jean... dvoile, napsal Adolf Bertet, doktor civilnho a kanonickho prva, advokt pi odvolacm soudu v Chambry; Pa, Arnauld de Vresse, 1861, kap. VII./5 a nsl., str. 170-172.
142

znou sankc a boskou peet pravdy. Tu jedin pape, iv hlava duchovn hierarchie, by vykonval legitimn vldu nad inteligencemi, ba dokonce, protoe svrchovanost ve sv plnosti v sob zahrnuje prvo ivota i smrti. Nebyl by pak pape oprvnn ut proti zatvrzelm protivnkm pravdy onch zbran, kter pravda klade do jeho rukou? Ostatn nech se nikdo neml. Svrchovan pontifex by vykonval takovou moc jedin za okolnost neobyejn zvanch a za hrozcho hromadnho nebezpe. Siln vlda nepedpokld nezbytn adu nsilnch opaten a akty tyranie jsou zaast znamenm slab vldy. Mme na mysli jedin takovou theokracii (nebo Saint-Yvesovmi slovy synarchii), kter zajist jednotlivcm co nejvt mru svobody snejc se s organickm ivotem socilnho sttu. Jestlie jdeme ponkud dle v nynjm du vc (napime v nynjm nepodku, je-li libo), jestlie, neuznvajce jin hranice individuln svobody ne bezprostedn jmu blinho, dme absolutn svobodu nejenom slova a psma, nbr i takovho podnikn, je smuje proti vsadm autority, inme tak jedin proto, protoe se nm zd, e tato autorita postrd legitimn sankce a e co nejrozshlej iniciativa ponechan jednotlivci je prvn podmnkou, pi kter nkte mohou doufat, e jednou absolutn d nahrad d relativn, autorita zsadn a legitimn autoritu legln a nahodilou. Pedpokldme-li, e by byl uskutenn synarchick stt, zaloen na samch zkonech univerzln prody, chpeme, e svrchovan pontifex by ml prvo mvat cherubovm meem proti neptelm socilnho du. Kdyby byl nkdy apotolsk stolec takto obsazen, nepochybujeme, e by pak apotolov, obleen v kvakerskm redingotu, hlupkov hugenotskho mesianismu - jedovat ostatn jako nikdo jin! - prohlsili takovho papee za antikrista a jeho skutky spravedliv obrany oznaili jako kladnou vradu, satansk operace, uarovn... Toto posledn slovo ns pivd na mylenku, e nehled k rozboru a vkladu kouzel, kter popisuje a obecn symbolizuje Neznm filosof ve sv epopeji Krokodl, jsme opomnli podat pehled rozmanitch dl zl vle. Nelitujeme toho, nebo jsme byli v pedchozm v tomto ohledu a pli jasn. Nicmn z onch nesetnch operac, kter je mono zaadit do rubriky zl vle, si vybereme ke studiu jedin pklad udln, o nm bylo dost obrn pojednno ji v pedchoz Sedmice. Udln je zajist arodjstv. Mnohotvrn jako zlo samo, mnc se od stolet ke stolet a od msta k mstu, nalz se vude v t i on podob. Chrm Satanv seznmil sv tene se zpsoby (udln), avak k vypoten vech by bylo teba trplivosti benediktinskho vykladae a mnoho papru. Je znmo, e uen francouzsk fyzik, plukovnk Albert de Rochas, administrtor polytechniky, vdecky studoval a opakoval tento kaz, pi jeho pouhm jmnu propukla knata vdy ve smch. Nyn potsaj zamylen hlavami, ale ji se nesmj, anebo se smj smchem, kter zn neupmn. Snad za padest let budou vn uit z ve oficiln katedry, e lze kodit na dlku udlnm. Nic nebude chybt jejich vkladm o star magick tradici, vzken de Rochasem, neli jmno tto vci, kter se budou snait zmnit, a jmno jejho objevitele, jeho pamtku jet peliv zaeskamotuj.1

A neuplynulo jet ani tvrtstolet od de Guaitovy smrti a jeho prorock slova se podivuhodn napluj. Co jinho jsou parapsychologie, metapsychika, parapsychismus, xenologie apod., ne modern vdeck pojmenovn starho okultismu, za nj se mnoz dnen pedstavitel vdy tolik a bez vn piny styd. Zakldaj se rozmanit psychick, metapsychick a bhvjak jet spolenosti pro vdeck zkoumn nikoli okultnch, nbr parapsychickch (!) kaz, a zatm jejich jepi ivot a pradn pozitivn prce zeteln dokazuj, e ani zmnn pojmenovn, ani vzdln nebo akademick hodnost nejsou jet kritriem zpsobilosti k spnmu badn v oboru okultnch nauk a nadsmyslnch kaz. Jet nepromluvila oficiln katedra povolanmi sty, a ji se objevuj nov Janov-Ktitel, jim ctidost nedala spt, aby se neblskli, kdy ne vcnm objevem, pak alespo lacinm vmyslem v ohledu nzvoslovnm; tak dolo k pektn Reichenbachova odu na npaprsky, Rochasova vymstn citlivosti na klamnou projekci pocit, oivench mylenek na iknat napitim atd., a to ve je provzeno takovm apodiktickm gestem, e by se lovk, nezasvcen do taj kuchyn tchto okultist-teoretik (kte, mimochodem podotkm, jak ivi nevidli ani odick zen, ani kaz vymstn citlivosti, ani oivenou mylenku), napoprv domnval, e v autorovi vid nejmn novou Cagliostrovu inkarnaci. Takovm, ostatn jinak pln nekodnm novotm v
143

Hodlme ke konci kapitoly podat nkolik vtah ze zprvy, v n de Rochas popsal svj pekvapujc objev, toti demonstraci slavnostnho udln voltem i voskovou sokou tak, jak jsme o nm ostatn ji pojednali.1 Le zd se nm zajmav nartnout dve nkolik pitoresknch a mlo znmch zpsob udln. V okol Neapole se mnoho mluv o jettatue ili kouzlu pohledem; jsou to tak zvan zl (uhraniv) oi, stejn obvan v jinch zemch. Tato praktika me bt udlnm sugesc, avak zpravidla slou k navzn kontaktu, spojen, k napnut fluidickho pouta mezi arodjem a oarovanm. Vyplv to z oficiln zprvy, uveejnn na rozkaz francouzskch ad v Annamu, e uarovn si velmi podivuhodn vydalo v kvangbinsk provincii mnoho obt. arodj, kter je provozuje, oznm jednoho dne, ji nkolik msc pedem, smrt toho, koho chce zashnout. Chod stle vyzbrojen jen avl nebo tuzemskou dkou. Pod jakoukoli zminkou nave v pln slunen zi (v poledne) rozmluvu se svou pt obt, na n se bhem rozmluvy upen dv, a pak, jakmile se tato k nmu obrt zdy, aby odela, zabodne rychle zbra do zem na tom mst, kde se rsuje stn odchzejc osoby. Tento posunek provz nkolika tie zamumlanmi slovy a zdrazuje tak jeho cl. Je pozoruhodn, e tehdy ob jet nect, e byla zasaena, avak pesn v tu hodinu, kdy ern mg vytrhne ze zem dku nebo avli, j probodl stn - za den, za msc, za rok - ubokova nhl smrt udv okamik, kdy tak uinil.2 Fyzick stn, negativn protiklad tla a jemu mrn mra herebu, hrl v arodjstv (pirozenm i belskm) vdy pochmurnou a neblahou roli. Proto, prav Agrippa, arodjov hled, aby jejich stn padl na stn toho, komu chtj uarovat; prv tak hyena dotknutm svm stnem umluje psy.3 J. A. Vaillant, kter tak peliv studoval mravy Rm, istokrevnch cikn, nm popisuje obad oarovn, kter je oblben u tchto polodivokch tlup, rozench hada, pro n dle mnn lidu nen v okultnm svt tajemstv. Avak dve, ne budeme vyprvt o tomto bizarnm ppadu, zaznamenme mimochodem jet jinou povru, tkajc se tlesnho stnu a r, z nich bvaj obviovni cikni. Jde-li njak hoch kolem nich, take jeho stn pad na ze, u jej paty usedli a u n cel rodina j a odpov na slunci, vol na nho ihned jeho vychovatel: Uhnte se, m dt, tyto strigy (upi) chyt v obraz a vae due s nimi bude tanit sabat po celou vnost.4 Autor knihy Contes fantastiques ml snad tuto zvltn tradici na mysli, kdy napsal legendu o lovku, kter ztratil svj stn. Slyme nyn, jak podle Vaillantova vypravovn mstiv Rm ke daji (arodjnici), aby pracovala ke zkze neltostn hradn pan, kter zahubila mladou ciknku, ji vniv miloval. Je noc, Purvo klep na dvee staeniny chaty. Ta byla prv zamstnna rozdlvnm dvaatyiceti kukuinch zrn na hromdky po tech, tyech a sedmi zrnech a zrna se zdla pobhat a vyskakovat na obrcenm stu jakoby j navzdory. Co chce te se, vidouce, e Purvo vstoupil. - Chci - odpovd j Purvo - abys zarazila n, a bude-li mn osud pzniv, dm ti sv pjmy za cel rok. Tmto slibem se dala daja pohnout, odloila sto a zrna a pohlejc na nj, ekla mu: - Ty to chce, dobr! Zsta zde, a se vrtm. - To kouc, zhasla svci a odela. Pesn o plnoci se vrtila, nesouc v ruce hrnec, v nm namoila neznm byliny, pistoupila ke krbu, zaplila ti draky, a kdy plamen vylehl, odvzala ps, rozpustila vlasy a drc v ruce n, zavolala Purva. Ten povstal a pistoupil k n. Daja zarazila n do zem a lapajc po nm, tzala se: Trp dost? - Nikoli - odpov Purvo. I te se ho po druh, tlac na n: Trp dost? - Nikoli odpovd opt Purvo. - A nyn vykikne daja, tlac jet silnji na n - jsi spokojen? Nikoli, dajo, nejsem spokojen. - Chce tedy, aby zemela? - Ty jsi ekla, ona i jej dti; a nezeme-li, sm ji zabiji. V tom okamiku se odtrhne jedna draka, pekot hrnec a kutl se od krbu. -Bda - vzkikne daja a Purvovi ekne: - Jdi, bude se kutlet jako ta draka, ohe msty zhasne v krvi a krev ivota bude pekocena.

okultistickm nzvoslov by neukodilo, kdyby si vzali nauen z poslednch dvou dek Guaitovy druh poznmky na str. 109 tto knihy. Pozn. O. G. 1 Le Serpent de la Gense, I., Le Temple de Satan, str. 185 a nsl. 2 Vtah ze zprvy p. C. D...da, francouzskho viceresidenta v Donghoi, vrchnmu residentu v Annamu (12. bezna 1892, listina .3.); dokument poskytnut p. de Pouvourville. 3 Agrippa, De philosophia occulta, franc. vydn z r. 1727, kniha I., str. 125. 4 Vaillant, Les Romes, Histoire des vrais bohmiens; Pa, 1857, str. 209.
144

Tak prav osud.1 Jin, dodnes hojn uvan zpsob udln je skopelismus. Spov v tom, e do ohrady neptele polo arodj kmen, kaje pi tom kouzeln slova,2 aby precizoval svj zmr a v astrlnu zapsal slovo sv nenvisti, kter smuje ke zkze, nemoci nebo smrti vyhldnut obti. M-li bt cel rodina obtovna okultn temnot, je teba poloit i lpe zasadit do neptelovy pdy tolik kamen zt, kolik len t ona rodina. - Skopelismus se ji tm nepraktikuje, sotva nkolik starch past zn jet tento proklnac ritul, jej mnoz vzdlanci neznaj ani jmnem. A pece tyto ry byly pvodem velmi uvanho pslov. asto se stv, e kdy jeden z rozmlouvajcch njakou zlomyslnost, kousavou narku nebo ostrou kritiku zaobal do obyejn vty nebo zaste njakou hladkou nebo lichotivou frz, tu druh, aby dokzal, e nen hloup, zvol: Ach, to je kmen do m zahrady! Tato frze me bt protjkem k poekadlu, na n jsme ji upozornili: A se m na pozoru! Mm zub proti nmu. To i ono slov pochz pmo - a pni akademikov odpust - z grimor. Je zbyten, abychom dle pokraovali v popisu oarovacch procedur, je mohou bt do nekonena mnny, nebo nememe dostaten zdraznit to, e vnj obady jsou pouze znamen k vyjden a podepen vle a kad magick sla, jak se o tom hned pesvdme, spov ve slovu mga nebo arodje, tj. v jeho vli vyjden a projeven znamenm. Pokusy de Rochase, kter je mono aplikovat, jak se zd, na vechny zpsoby udln, kter jsme popsali v prvnm svazku tohoto dla. Ale slbili jsme, e zde uvedeme podrobnosti jeho pamtihodnho objevu, jak on sm je uveejnil. Je as, abychom ukonili tma a uzaveli touto neobyejn zajmavou zprvou 11. kapitolu, kter nsledkem stlch odboek - ostatn nutnch k porozumn naich doktrn - a pli vzrostla. Nsledujc vtahy jsme erpali z listopadovho sla revue LInitiation z r. 1892. Pokusy plukovnka de Rochase Vtina subjekt, jestlie pecitlivme jistmi pochody jejich oi, vid unikat ze zvete, rostlin, krystal a magnetu svtlo. To stanovil poprv ped padesti lety etnmi pokusy uen rakousk chemik, baron Reichenbach. U lovka vychzej tyto vrony z o, chp, u a konek prst, kdeto zbytek tla je pokryt vrstvou, podobnou svtcmu chm. Vymstme-li subjektovu citlivost, vid zec subjekt tuto svtc vrstvu, jak opout ki a pen se prv do t vrstvy vzduchu, kde lze pmo stanovit subjektovu citlivost dotykem, tpnutm. Pokrauje v exteriorizanch pochodech jsem poznal, e se postupn utv ada velmi jemnch vrstev, soustednch, oddlench necitlivmi psmy, a to a na nkolik metr od subjekta. Tyto vrstvy jsou od sebe vzdleny pt a est centimetr a prvn je od necitliv ke vzdlena polovinu tto dlky... Pesn jsem vak stanovil, e kapaliny od3 nejen zadruj, ale i rozpoutj, tj. nechme-li projt sklenic vody jednu z citlivch vrstev, tlu nejblich, vznikne odick stn; nsledujc vrstvy pak zmiz v urit vzdlenosti za sklenic a voda ve sklenici se stane citlivou a sama po njakm ase (nejspe, kdy je dokonale nasycena) vypout citliv pry, je se zdvihaj z jej hladiny kolmo do ve. Vzdalujeme-li sklenici od tla, podr voda v n obsaen citlivost a do jist vzdlenosti; pak pouto, je poj vodu k subjektovu tlu, se trh, kdy se bylo po njakou dobu zeslabovalo. A po tuto chvli ct subjekt na sti tla, nejbli k mstu, kde se nachzela citlivost nasycovan voda, vechna dotknut vody, tebae prostor, kam byla voda nesena, je nyn bez citlivch vrstev. Obdobnost tohoto kazu s pbhy o osobch usmrcench z dlky zrannm voskov soky, je byla modelovna k jejich podob, je zejm. Zkouel jsem, zda i vosk m jako voda schopnost hromadit citlivost, i poznal jsem, e m tuto schopnost ve velik me, stejn jako ltky tun, lepkav nebo hebk, jako nap. bl pomda (chladc mast, angl. coldcream) a vlnn samet. Mal voskov Les Romes atd., str. 408-409. Stle vyjadovan vle a pomocn znamen, tj. tvar a ltka oarovac, jak jsme vysvtlili v pedchozm dle (Le Temple de Satan, str. 172-174). 3 Od, dwa, pozitivn svtlo, to je psychick sla Crookesova. Rochas nechal nzev, kter dal tmto svtelnm vronm baron Reichenbach. Protoe je tato zprva pli dlouh, vynechme z n ve, co nesmuje pmo k cli. Nkolik teek znamen vdy peruen.
2 1

145

soka, zcitlivl chvilkovm pobytem v mal vzdlenosti od subjekta, penela pocity bodn na hoej st tla, bodal-li jsem soku na hlav, nebo na doln st tla, pchal-li jsem soku na nohou. Ale podailo se mi lokalizovat tyto pocity pesn, kdy jsem upevnil jako sta arodjov na hlav soky kade subjektovch vlas, ustienou ve spnku na jeho temeni. To je pokus, jeho byl n spolupracovnk z Cosmu svdkem a provdem. Odnesl jsem takto pipravenou soku za sk, kde jsme ji nemohli vidt, ani j, ani subjekt. Vzbudil jsem pan L., je nehnuvi se z msta, dala se se mnou do hovoru, kdy tu pojednou, otoc se prudce a sahajc si na hlavu, ptala se se smchem, kdo ji tah za vlasy. Stalo se to pesn ve chvli, kdy pan X., ani bych o tom vdl, zathl soku za vlasy. Vrony se lmou podobn jako svteln paprsky, kter je snad unej s sebou, a tu jsem si pomyslil, kdybychom vrhli na lepkavou vrstvu okou obraz dostaten exteriorizovan osoby, zda bychom doclili penesen pocit z obrazu na osobu. elatino-bromidov deska a fotografick pstroj mi umonily tento pokus, jen se pln zdail teprve tehdy, kdy jsem nabil desku subjektovou citlivost dve, ne jsem ji vloil do fotografickho pstroje. Takto si ponaje obdrel jsem zvltn snmek; dotkl-li se magnetizr kterhokoliv bodu na obrzku na citliv desce, poctil subjekt tyto dotyky na mst pesn souvztanm. A to nejen ihned po fotografovn, ale jet ti dny pot, kdy byl snmek ustlen a pinesen do blzkosti subjekta. Nemohu ci, e by byl subjekt nco pocioval bhem ustalovn snmku, provedenho daleko od nho, a rovn velmi slab pocioval, kdy se nkdo dotkl msto vrstvy jenom skla. Chtje vst pokus co mon nejdle, bodl jsem pendlkem za ptomnosti lkae, ani bych byl komu co ekl, do ruky na obrzku. Pan L. vyrazila vkik bolesti a omdlela. Kdy se vzpamatovala, zpozorovali jsme na hbetu jej ruky dva erven Podkon pruhy, kter dve nemla a je pesn odpovdaly obma trhlinkm, zpsobenm pejetm pendlku po elatinov vrstv. To jsou fakta, kter se udla 2. srpna, nikoli za ptomnosti len Akademie vd a Akademie lkastv, jak bylo vypravovno, nbr ped temi funkcioni polytechniky... Tho veera jsem odjel do Grenoblu. Po svm nvratu z Grenoblu jsem vyhledal pan L. a opakoval pokus, kter se zdail, kdy jsem postupoval jako 2. srpna. Ustliv obraz krbl jsem lehce po vrstv kolodia na mst zkench rukou na prsou; subjekt v pli omdlel a za dv nebo ti minuty pot se objevila jizva, vyvjejc se ponenhlu ped naima oima na hbetu jedn ruky pesn tam, kde byl obraz krbnut. Deska vak byla citliv pouze na m dotyky; dotyky fotografa byly pociovny jen tenkrt, kdy jsem ustavil raport i spojen, dotkaje se ho nohou nebo jinak. 9. jna jsem otiskl negativ na papr; zjistil jsem, e tento otisk ml jen matnou citlivost, tj. e subjekt pocioval jen povechn dojmy, pjemn nebo nepjemn podle toho, jak jsem se dotkal obrzku, ale nebyl s to, aby je lokalizoval. Dva dny pot zmizela veker citlivost u desky i u otisku. Dr. Luys mi sdlil, e za m neptomnosti zkouel opakovat kaz, o nm jsem mluvil, a e zskal pesnou citlivost a na 35 metr malou chvli po vzet snmku. (V Pai, 15. jna 1892) Tato ada pokus dmysln i logicky spodanch zjevuje povahu oarovn tak jasn, e kad vklad by spe zeslabil jejich vznam. Proto bude lpe, kdy nechme na tene psobit samu zvanost fakt a omezme se pouze na krtk poznmky. Plukovnk de Rochas, a je obeznmen s uenm mystickch kol a dobe zpraven o populrnch tradicch arodjstv, pece pipout vechny tyto poznatky jen jako pouh zprvy, je je nutno dve ovit. Zkrtka, chce zstat pouhm experimenttorem, pouhm fyzikem. Okultist se tomu nemohou pli divit, nebo to prv zdesateronsobuje u profnn veejnosti autoritu jeho pokus. De Rochas byl tedy silou udlost a striktn vdeckou indukc piveden k postupnmu zkoumn vce ne deset tisc let starch nauk univerzlnho esoterismu, vdy nemnitelnho v mnohosti mt a znak. Takto ovil, jednu po druh, vechny tradicionln nauky, kter jsou zkladem okultn fyziky a okultn fyziologie. Ale podobn pokusy nejsou bez nebezpe. Zkon razovho odrazu, tak mistrn dokzan de Rochasem, chyst snad nepjemn pekvapen. Pokud to subjekti odbudou vdy pouhm bolestnm pocitem, podkonm krbnutm a

146

nkolikavteinovou mdlobou, je to nepjemnost zcela nepatrn, kter nen teba si vmat. Ale jsou jist orgny, tak nezbytn k ivotu, pro n pouh nepatrn zrann me bt osudn. Fakt odrazn a na vzdlenost zpsoben stigmatizace je od nynjka nesporn, avak jeho tajemn mechanismus nm zstane nejasn. Kter experimenttor by ml odvahu odpovdat za to, kdyby nhodou jednoho dne nsledkem njakho nepedvdanho odrazu nebo interference dynamickch rovn (silovch pol) se srdce nebo mozek subjekta staly jevitm dosud nevysvtlenho kazu? Vtina ppad zloinnho udln, pedem pipravenho pomoc hrozeb, se omezovala asi na kadodenn a zcela povrchn bodn a plen. Z toho vyplynul pro oarovanho stav posedlosti; ustavin zkost stonsobn zvtovala jeho fyzick muka jejich autosugestivnm opakovnm. Jeho duch byl zasaen, ztratil chu k jdlu i spnek a po del dob mohla konen nastoupit i smrt. Ale z autentickch listin je zjevn a spisy mnohch arodjnickch proces dokzno, e asto stihla ob i okultn smrt na vzdlenost, a to nhle a dsnm zpsobem. Ppustnost takov monosti a je vstrahou vem badatelm, kte jsou dostivi opakovat ve sv laboratoi de Rochasovy pokusy. Kad lovk se neme honosit tak odbornmi vdomostmi, takovou zrunost a opatrnost jako on, a tyto vlastnosti jsou pi takovm badn nezbytn. On sm vyprv o jedn alostn phod, kter se stala jednomu jeho subjektu, avak nemla, bohudky, pro nho zvan nsledky. Jednoho veera, kdy ukonil tento fyzik svoje pokusy, vylil oknem obsah sklenice, kter byla pouita pi jednom pokusu; byla to voda nasycen subjektovou citlivost. Tehdy byla krut zima a vylit voda ihned zmrzla. Rochas zavel okno a o vce se ji nestaral. Byl proto nemlo pekvapen, zvdv druhho dne, e jeho verej subjekt strvil dsnou noc. Zkehl a na kost se nemohl v posteli nijak zaht a svjel se v bolestech. Natst byla tato indispozice pouze pechodn a phoda nemla vnj nsledky. Pokus se zcitlivlmi deskami by mohl badateli zpsobit jet hor pekvapen, protoe se pi nm uv neobyejn jedovatch ltek. Nen pochybnosti, e zkon magick pevratitelnosti (reversibility) mezi zcitlivlm pedmtem a lidskm organismem plat stejn, a ji je ivotn fluidum rozlito na desce, nebo je-li jm nasycena voda ve zkumavce. Bude dobe, vysthme-li se takovch pokus. Na tomto principu pevratitelnosti se t zakld penen neurologickho stavu z jedn osoby na druhou, podivuhodn a pozitivn kaz, kter dr. Luys, vrchn lka nemocnice, kadodenn terapeuticky uv. Na citliv subjekty penese zdnliv choroby jm lench neduivc pomoc magnetu nebo magnetickch vnc urit sly. U subjekt se objev vechny patologick pznaky chorob a dr. Luys je pak l, msto co by lil samho nemocnho. Pipomn nm to Paracelsa, kter doclil podivuhodnch vylen nikoli, pravda, pomoc tet osoby, nbr pomoc devn nebo voskov soky, kter byla v sympatickm raportu s jeho chorm nebo porannm klientem.1 To je protiuarovn i arodjstv v dobrm smyslu, a jsme v pokuen napsat dobrodin (v originlu benefice jako opak k malefice, tj. uarovn, pozn. pekl.), slovo v tomto smyslu posvcen. Vrame se k oarovn pomoc fotografickho snmku a poznamenejme, e by nebylo nemon pomoc negativu zskat opravdov polopzrak, liastrl neptomn osoby a psobit pmo na nj jako na volt. teni Chrmu Satanova se zajist pamatuj, e sta arodjov pidvali do voltov hmoty lomky neht, zuby, vlasy, zkrtka njak zbytky od vyhldnut obti, a oblkali soku, bylo-li to mon, do ltek, je obt dlouho nosila. elem takovho konn bylo navzn raportu, bez nho byly vechny obady marn. Lze pedpokldat, e tito padoui zhadnmi slovy nebo hrozebnmi posunky zdrazovali onen okzal akt, jm odcizili sv budouc obti njak, j uvan pedmt, k pprav nebo obleen voltu. Hrza, jak vylome v pt kapitole, m vzpt bezprostedn ztrtu ivotnho fluida. Tento vron snad dovedli soustedit na ukradenou vc. Co vak inilo praktiku udln nebezpenou sammu arodji a to v pmm pomru s jej monou innost, byla ona lidsk ve, kterou v sob stupoval a k lenstv pi zaklnacm obadu.
1

asto, kdy byl neduh pesn lokalizovn a nevyplval z celkovho patologickho stavu, uhntl Paracelsus z vosku nebo vyezal ze deva pesnou podobu chorho du a lil ji leptadly nebo sympatickm prkem podle ppadu, navzav pedtm spojen mezi nemocnm orgnem a jeho voskovm nebo devnm tvarem. Tato lebn metoda byla vykiena jako absurdn a spolubrat velikho Aureola si z n tropili posmch. Avak Paracelsus klidn dle lil chor koleno, leptaje koleno devn. Odtud bezpochyby i takov pslov.
147

On sm nevdomky nabjel volt svou vlastn exteriorizovanou ivotn silou, a jestlie ten, proti nmu bylo jeho zt nameno, se nenachzel ve stavu vnmav trpnosti, tehdy se zaklna stval sm obt sv zloby. Zkon odrazu jej pekvapil bezbrannho v period zemdlenosti a navy, je nsleduje po period horeky a fyziologickho pedrdn. Podobnho odraznho inku bylo nutno se obvat zvlt v ppadech magick otravy (veneficia) i udln pomoc otravnch fluid. Sta pasti, u nich tyto praktiky byly, jak se zd, obvykl, vrhali magickou nkazu na cel zemsk obvody nebo pouze na jednu rodinu nebo na dobytek jednoho chlva. V pedchozm svazku jsme shrnuli zvan ppad brieskch arodj1 z konce XVII. stolet a prosme tene, aby si to peetl. Nboj magickho jedu (gogue nebo gobbe, tj. jedovat kulika)2 tmito bandity uvan se nazval krsanebe-bh; tak jej nazvali magisteriem devatera zaklnn. Nebudeme se zabvat jeho ppravou, kter se pravdpodobn neomezovala na smsi onch bizarnch ingredienc, kter prozradili ve svm procesu.3 Nesporn je dsn innost tchto belskch ltek; autentick soudn spisy vyluuj v tomto ohledu vekerou pochybnost. Jedovat kuliky, zakopan v sousedstv prokletch chlv, ily svj smrtc vliv jen tehdy, byly-li as od asu zalvny octem; nechal-li je arodj zaschnout, zlo pestalo psobit a obnovilo se optnm zalitm voln tekutinou.4 Pern bras-de-fersk phoda, kterou jsme vypravovali a o jej autentinosti nen teba pochybovat, svd o stralivch odraznch ranch. Pi nejmen nerozvnosti stihla tato dsn smrt ernho mga pi praktikovn udln vbec a veneficia zvlt. Prv k zaehnn tohoto nebezpe vymyslili pvrenci r udln, kter se dalo obrtit podmnen na tet osobu. To je oarovn chyln. Nraz smrtcho proudu, kter njak pekka prudce odchlila od cle, me zashnout nhradn ob pedem ustanovenou, a ji lovka nebo zve.5 Kdo se neboj arodj, stoj ji touto nebzn mimo dosah jejich tok. Toto obecn pravidlo pipout, pokud vme, vjimku, k n vak nen teba pihlet, protoe je velmi vzcn. Oboj spov na zkladech, o nich je lpe pomlet. Tm, kte se boj oarovn a maj neptele, schopn zloinnch praktik, doporuuji, aby pouvali talismany a pentakly, a aby pesn konali nboensk povinnosti. Zbon osoby zstanou u tohoto poslednho obrannho prostedku, kter je snad nejlep, protoe shrnuje vechny ostatn. Neuin snad uvn svtost a svtostin tyto vc astnmi sympatickho etzu jejich nboenskho spoleenstv, zatmco renec, agnustky (penzky s obrazem Bernka boho nebo Bohorodiky), zzran medailonky atd. se jim stanou mocnmi amulety? Posledn, neobyejn Le Serpent de la Gense, I., Le Temple de Satan, str. 176-181. Srov. dlo Thiersovo, fare ve Vibraie, Trait des superstitions qui regardent les sacrements, Pa, 1741, 4. sv., I. d., str. 132. 3 Le Serpent de la Gense, I., Le Temple de Satan, str. 180-181. 4 arodjov snad mluvili o oct, aby olili sv soudce; dvodn se domnvme, e tekutina, kterou byly svlaovny jedovat kuliky, obsahovala movku nebo mlko zvat obtovanch smrti. Tato domnnka nm pipomn ohavnou praktiku, o n vyprv L. A. Cahagnet ve sv Magie magntique. Dovdl se ji u svho mistra, u nho njak as pracoval jako soustrunk. Opeme Cahagnetovo vypravovn v celm jeho naivnm realismu: Jsa jet velmi mld; cestoval jsem po Francii a nalezl jsem prci v jedn dln, kde pan se do mne zamilovala. Jsa mlad a nezkuen, pijmal jsem od n, co mn sama rda poskytovala, ponvad vak byla star a mla dceru mho vku, ctil jsem vce lsky k tto ne k on a dal jsem j to tak znt, ba vyhradil jsem si, e budu milovat ob. Matka mi slbila ve, chtla mne vak pojmout za manela dve, ne by mn zaslbila svoji dceru. Jej nvrh mn byl tm podivnj, protoe manel tto eny dosud il a dil nai dlnu. Pipomenul jsem j to. Odvtila: Vid, jak vypad, co nejdve zeme, pracuji na tom, abychom se ho zbavili. Byl tvrd k vaen, avak ne uplynou ti msce, pjde! - Co tedy dl? tzal jsem se j. Pismbohu! odpovdla, chod kadho rna na potebu na hnj a j tam hodm vdy tipec... Vid, pokraovala, jak m prjem... nen ji nadje Magie magntique, Pa, 1858, str. 441-442. 5 Je osvobodil posedlho, poslal dmony do tl vep. Tato evangelick alegorie se zajist vztahuje k okultnmu zkonu nhradn obti. (Krom nhradn obti - bvala to zpravidla panna nebo ze zvat koka, pevkavec aj. nebo z nouze i dber vody uvali arodjov pi operaci i jasnovidky nebo magick zrcadlo, aby byli zpraveni o osudu eventuln o protiakci obti. Pozn. O. G.)
2 1

148

dleit rada bzlivm a trpnm: A se ste pedevm zaprodat svj ascendent tm, e jsou ochotni slouit za subjekt kadmu, kdo vyslov pn konat njak magnetick nebo hypnotick pokus! Souhlas se me v podobnm ppad rovnat kladnmu vzdn se vle, ba jet emusi hormu. Takto me bt uzaven tajn pakt. S km? S Neznmem... Tato prv tak paradoxn jako nepopirateln fakta, tho druhu jako ta, je studoval a popsal de Rochas, jsou nekonen sloitj, ne si myslme; zstvaj tajemn ve svch pinch i ve svm mechanismu. Kdo by etl povrchn zprvu uveejnnou tmto uencem, soudil by snad, e udln je zjev velmi analogick zjevm elektrodynamickm nebo projevm jinch prodnch sil. Nepatrn podrobnost pi troe uvaovn uke, e je to omyl. Deska, prav de Rochas, byla citliv pouze k mm dotykm, dotyky fotografa byly pociovny jen, kdy jsem navzal raport, dotkaje se ho nohou nebo jinak Pi Rochasovch pokusech subjektova citlivost, neodluiteln od okultn sly jako jejho zkladu, tud skuten impregnovala elatinovou vrstvu, na n byl obraz otitn, a pece - budi nm prominut tento vraz byla tato citlivost citliv a zraniteln pouze pro magnetizra nebo pro ty, jim tento aktem sv vle, vyjden znamenm (dotykem), postoupil prvo, aby psobili na citlivou vrstvu. Lze tvrdit (protoe proud se pen ze subjekta na pedmt a naopak jenom prostednictvm magnetizra), e negativ ztrc vekerou citlivost, jakmile pestal pm nebo nepm styk? Tato domnnka je nepijateln, protoe mnoh pokusy dokzaly, e b o nasycen desky statickm fluidem lpcm na desce po nkolik dn. Je mono ci, e ve ve vypravovan phod, kdy se neastn subjekt tsl po celou noc zimou, Rochas tuto noc potmile strvil pod irm nebem pi bhvkolika stupnch mrazu, aby neporuil fluidick raport s vodou vylitou na umrzlou pdu? Nikoli! Tento druh sloitch kaz, pi nich se prodn a ivotn sly projevuj jako sly zen, ovldan nebo alespo dynamizovan lidskou vl, nle do magie ve vlastnm smyslu a nikoli pouze do tajemn fyziky. Paracelsus by se tu dovolval zvltnost sv zzran vnitn a okultn magnesie, kter nen ne adamskm slovem. Proda je v somnambulismu, pravme, uvajce ohromujc Saint-Martinovy metafory, kter snad ani nen metaforou; ona sp, a je na lidsk vli, tto bosk podstat (tj. lovku samm), aby ji probudila. lovk vrt e nm prod, tto spc vesmrov krsce, kter s nm byla kdysi strena do propasti pdu. Takov je ad duchovnho lovka. e vle je tvr a duchovnost je inn prv tak v dobru jako ve zlu, to je nevyhnuteln dsledek svobodn vle. Rochasv objev (kter odhalil zloinn praktiky, odkzan vdou ji dvno do e absurdnost), resp. vahy z nho vyplvajc, nm podvaj svdectv o mystickm krlovstv lidsk vle. Nynj doba, kdy se vynouj na veejnost tyto smen poznatky vdy, kter uvd prodn sly do slueb vle, znamen potek novho cyklu. Magnus ab integro saeclorum nascitur ordo! Objevil se nov ton bod, moc hmoty se ji chl ke konci bled svit na vchodnm obzoru hls pt svit rehabilitace a osvobozen. Kabalistick Adam ve vyhnanstv malkuthu (krlovstv) se zd nebeskm vldcem sesazenm z trnu, jemu byla nabdnuta vlda tohoto svta jako smn nhrada. Ale opravdov e mu bude pozdji vrcena... Jist znmky mu ji dvaj tuit, e podle slov psma jeho krlovstv nen z tohoto svta. Ostr, elezn koruna, je drsala jeho elo, ji obas zableskuje epifanickou z. Pijde den slvy a zbonn, kdy se pozemsk koruna na jeho hlav zatpyt, pemnn v elenku klenot z jasnho a libozvunho zlata. To bude symbolem vtzn vle. A vldce, jemu bylo navrceno legitimn ddictv, k sob pijme univerzln produ, obrozenou ve svm promnn.

149

12. Magick otroctv


Viselec - Dobrovoln ob- Interference pln - Magick otroctv

Obrame list v knize arkn! Jej dvanct kl je nm pedloen jako bizarn a zarejc hdanka. Naivn a brutln npis dole na emblmu nm nepov nic: Obenec. Ale jak obenec! Na nvr stoj improvizovan ibenice v podob hebrejskho TAV. Je sloena z vodorovnho bevna, kter dv kolmo do zem zasazen podpory udruj v dan vce. Jsou to mlad pn stromu, dosud obalen krou a jen zhruba oklestn: est vtv useknutch jednou ranou sekery tvo stejn poet umlch uzl na kad podpoe. Celkem tedy dvanct suk, je dvaj slo listu. Na pnm bevnu je oben lovk za pravou nohu a hlavou dol. Lev noha ohnut tvo s druhou nohou podobu ke, pod pa mu z kad strany vis vek s penzi a z nho padaj tolary. Jeho ruce se zdaj bt svzny na zdech, take lokty spolu s obrcenou hlavou rsuj podobu trojhelnka obrcenho vrcholem dol a nad tm trojhelnkem stoj k nohou... Na prvn pohled poznme znm alchymick hieroglyf:1 Jako rmec mu slou tverec, kter tvo ibenice s lini pdy. Dvanct kl tarotu nm odhaluje slvu i bdu magickho otroctv.
1

Pi tto pleitosti bychom mohli povdt nco o Velikm dle; avak kapitola Magie transmutac se nm zd bt vhodnjm rmcem pro vklady tohoto druhu.
150

V magii je toti dvoj druh otroctv, otroctv dobr a otroctv zl, otroctv ducha a otroctv hmoty: otroctv povinnosti, altruismu a sebeobtovn.a otroctv vn, egoismu a nvyku. Onm symbolickm popravencem je adept vysok vdy. Udrovn mezi nebem a zem poadavky svho posln, kter si vyvolil - neme pece do nebe, ponvad m pomjejc tlo, kter jej podrobuje fyzick pitalivosti. Avak jeho nohy nebudou chodit po cestch pozemskho klamu, jeho peludy jsou mu od nynjka zapovzeny: nebo nauka, kterou praktikuje, mu otevela oi. Neme se ji bezstarostn opjet lasknm rozkon magie, kter je tak oslujc v lesku sv liv okrasy a lidem tak douc v klamu sv usmvav krsy. Lme zde pouze dokonalho adepta, nadlidskou bytost, kter doshnuv vrcholu trojhelnka moudrosti, ji nem co by od zem poadovala, me j vak jet mnoh dt: to jsou ony symbolick stbrn penze, kter detm dopadaj na zem. Jeho ruce, spoutan pro zlo, jsou dosud voln pro dobroinnost a lsku. Opravdov mg je tak vzcn, zvlt v nynj dob vypotavch nebo nepochopench zasvcenc a pochybnch mdi, e tento vklad znamen spe idel, kter je teba sledovat, ne astou skutenost, kterou by bylo teba zapsat do zlat knihy dtek vdy a vle. Zato se vak rozmh otroctv hmoty. Co se toho tk, komentuj se podrobnosti XII. pantaklu samy sebou. Tou-li vak nicmn nai teni po analogickm rozlutn, penechvme tentokrt jejich dvtipu, aby vykonali tuto prci pouitm dobe znmho zkona o analogii protiv. A pak cel tato kapitola bude bohatou parafrz spe tohoto neblahho vkladu, ne onoho astnho a slavnho smyslu emblmu. Pece se vak dv poznmky zdaj bt do t mry zvan, e zasluhuj, aby byly uplatnny. Je znmo, e TAV, posledn psmeno posvtn abecedy, zna kadou dokonalou periodu, kadou dokonenou operaci a tak kad postupn dokonen zvit nekonen spirly. Zde je napsno TAV v podob ibenice, kter znamen mystickou smrt a reintegraci; naznauje uzaven cyklu dvancti. Dve ne se opt objev, aby deset list dle symbolizovalo cel otoen XXII klovch hieroglyf Tarotu. Pamatujte, e tato figura (tav) se opt nezmnn vyskytuje jako znamen ukonen vech mench cykl: objevuje se ve tvaru vozu v sedmm arknu a v podstavci kola tstny v arknu destm. To je charakteristick. Konen pamatujte, e jestlie v naem Tarotu doplnme tverec, pedpokldajce rovnou (nikoli kivou) linii pdy, kter uzavr psmeno Tav jako zkladnu, obdrme symbol ty ivl obklopujc lidskou podobu uzavenou v ali elementrnho ivota. Nechceme se vracet k tomu, co jsme povdli v knize Na prahu tajemstv, ale pece se nm zd vhodn zdraznit to, e XII. arknum se tk vhradn lovka, jen sestoupil do padlho tla. Kdy toti uvaujeme o dlech univerzlnho lovka ped jeho pdem, anebo i o osudu individulnho lovka ve volnch prostorech terickho ivota, tu se nm zd, e pozemsk vtlen je odveden do zajet a pedehra nejkrutjho otroctv. Z vin nevyzpytatelnho nebe se dol k zmtanmu svtu obracej zraky nesmrtelnch du. Due ct, jak k nim od zem vane opojen ivota a rozkoe. Tyto vrony zem ochromuj jejich kdla a due, padajce z teru a mlnho kruhu, pij ze smrtelnch jed touhy a s nm zapomenut onoho nebe, je opustily.1 ivouc plamen, kter sestoupil let za pzrakem naplnnm vn zzranch kvt, byl znenadn zajat, ztil se do blta; jeho svtlo, zd se, v nm zhaslo, jeho vdom v nm utonulo; bdn zahynut! Svdn kvty zakrvaly vnadidlo bahna... A hle! Andl v nebi je mrtev, ale na zemi se rod dt. Nm podivn mystrium vldne sestupu du do stoky hmotnho ivota, kde mus podstoupit potupnou inkarnaci. Podivn mystrium a alostn! Jeho kle tm Lska.2 Uvaujeme-li lsku jenom jako touhu, kter ji manifestuje, zda je nco tak nevyzpytatelnho jako podstata tto temn pitalivosti, jej magnetismus lze pociovat na obou bezch ivota? To je sla Jonahu, straliv a sladk; ta ovld tok bystiny generac.

Louis Mnard: Reveries dun pain mystique, Paris, Lemerre 1890. III. vyd. Str. 30. Kdo tedy ekl, e bsnick slovo se nehod k vyjadovn psn vdy? Zd se bt nemon, aby uen o tomto pedmtu bylo lpe formulovno mn slovy a stzlivjmi vrazy. 2 Na prahu tajemstv. Str. 114-115.
151

Mojv Jonah je tot co Homrova Afrodt a Lucretiova Alma Venus.1 Evokujc due na bezch fyziklnho klamu, zastr tato arodjka smutnou skutenost masa a krve livou okrasou. Na vech rovnch ivota je jej lohou - svdt. Jej fantasmagorie psob, e na dn propasti fyzickho pekla se tpyt klam zdn rje a due se jm nechvaj lapit do st vtlen, jako se nechaj - byve ji vtleny - lapit od nho do pasti pohlavnho spojen. Venue mus soubn vykonvat tuto dvoj funkci, aby se ve vlnch za sebou jdoucch generac zabezpeila ustavinost pomjejcho objektivnho. Avak a u chce tato bohyn zajmout due i spit tla, jej prostedky se tm nemn: Touha je jejm znepokojujcm hlasem a rozko je jejmi boskmi stmi. Nebo je teba konen jasn vyslovit, co ten snad ji tuil, e toti Venuino voln zachvt due na sklonku jejich aromalnho ivota velmi intenzivnm smyslovm podrdnm a neodolatelnou touhou po poitku. Je teba vyjmout ony due, jejich povaha ji zcela spiritualizovan se ji ned uchvtit zptnm proudem generac. Vechny ostatn se nechvaj, jakmile udeila hodina nov zkouky, unet touto bystinou: fyzick svt, kde ona kon, se jim zd bt rjem rozkon blaenosti; ve, ji nsleduje touha, a animick centrum je zachvceno. Nevyliteln lska ke hmot, kterou tehdy ho due, je znamenm agnie jejich vyho ivota. Jakmile daly svolen ke svmu pdu, ji je strhuje proud a un je ve svch vrech: jejich mentalita se kal, jejich vdom se otupuje, jejich podstata houstne. A kdy je uchvtila fluidick pitalivost predestinovan planety, tu jim nevypovditeln zvrat zastr hrzu hrozcho ponen, a kdy je konen hmota pohltila, ztrcej vdom v opojen rozkoe. Ostatn ve vech ppadech nemus vtlen nsledovat bezprostedn po pdu. Mnohdy pschy velmi dlouho dycht po inkarnaci: tehdy bloud v bezvdom nimi kraji planetrnho astrlu. Mohou vykonat vliv na mdia, posednout slab, ba dokonce, v ppadech natst velmi dkch, vtlit se pepadnutm, jak jsme ji ekli. Obyejn je strhne, cel omren a ommen, fluidick had Aiah (kter se vine okolo zemkoule) do svho kruhu, a se jim poda kdy byly splnny fyziologick podmnky - vtlit se podle nezmnitelnch zkon apropriace a selektivn sympatie. Tyto zkony d vztahy mezi tmito bludnmi duemi a lidskmi pry, kter jim zjednaj vstup do hmotnho svta. r, jak zakouej due, kter maj sestoupit do tla, vdechuj tak pozemskm rodim, kte byli vybrni k tomu, aby jim oteveli jeho brnu. A vysvtluj pirozen vbr nhodou, nebo slovo nevysvtluje tento fakt. Je-li volba, je i rozliovn; kad energie pedpokld vli. Ale je to nae vle? Nikoliv, je to vle ciz;2 lska nen akc, je vn. Kosmick mocnosti nm ji poslaj, chtjce ns ut ke svmu tvrmu dlu, nechvajce due sestoupit na svt ve zrozen. Lska, to je dt, kter se chce zrodit; sta ji nazvali pravm jmnem: Touha (ros, cupido), ponvad skuten touha pivd zrodky k ivotu. Kolem ns jsou due, kter se chtj vtlit: proto se mn v touhu a znepokojuj iv, aby jim poskytly tlo. eck umn je zobrazuje v podob okdlench dt: jsou to touhy, kter poletuj okolo milujcch. Krsa je podle mytologie matkou touhy. Co je krsa? Je to harmonie lini, rovnovha forem, kter prozrazuje schopnost k vylhnut zrodk a zdokonalen rasy. Bludn due ns pud k naim drukm, ony si vybraj, chtjce vejt do ivota organick podmnky, kterou potebuj, a vnucuj nm svoji volbu, ani by se ns tzaly. Tato volba je zdka kdy ve shod se socilnmi konvencemi, nebo ony znaj pouze fyziologick konvence.3 Nen snad teba doslovn vykldat tuto rozkonou a poetickou przu Louise Mnarda,4 kter je tu pesnj, ne kdy pl. Nemohli jsme si odept poten opsat zde tchto nkolik dek k uspokojen tene; jsou sugestivn a pln pochopen pro toho, kdo je dovede st a pochopit. Preexistence due, jej mdloba a ztroskotn v propasti hmoty byly ve starovku znmy adeptm vech kol. Vzneen umn se zmocnilo tchto znalost. Chtjce tuto nauku veobecn pijatou ve svatynch vyjdit e srozumitelnou profnnm pekldali ji rapsodov - zasvcenci do emblm:
1 2

Venue je manelka Vulkna, principu pozemskho ohn. Ciz pro individulnho lovka, kter ji zakou. 3 Rev. dun p. myst. Str. 80-81 4 Due se mn z touhy a vol si organick podmnky, kter potebuj; krsa promnn ve slib plodnosti atd. jsou jen piblin vrazy, avak nicmn tyto teorie se zdaj bt krsn a hlubok.
152

jejich naden neskrblilo krsami poezie i rytmu v onch etnch pvabnch i stralivch bjch, jimi chrmov psai, tito strcov symbol, vyjdili zkladn tma. A tak jsou ony mnohonsobn obrazy tolika skvlch mytologi vyity vude na nezmniteln theosofick osnov. V legend o rji, kterou napsal Moj na prel budovy svho Bereitu, meme smle spatovat prototyp vech podobnch legend, vztahujcch se k tmu arknu. Pd Adama-Evy je mystick tradice, vypjen pravdpodobn od Egypan, kte ji pejali od Hind. Moj snad o n nabyl vdomost v madianskm podzemnm chrmu, kde Jethro zbon steil naukov poklad vk. Sahala by tud a k on vdeck syntze, kterou zbudoval gnius ern rasy, a touto by souvisela s antediluviln symbolikou Atlant, s prvotnm cyklem rud rasy.1 A je tomu jakkoliv, tato bje m jist shodn rysy se vemi symbolismy. Pandoina a Proserpinina neposlunost jsou pesn analogick s neposlunost Evinou. Zde je to plod, kter nesm okusit, tam opt skka, kterou nen dovoleno otevt, nebo kvt, jeho stonek je teba mt v ct. Ale ensk zvdavost zvtz a jablko je sndeno, skka otevena, narcis utren. Evina zpronevra vyhn z rje prvn pr lid, Pandoina zpronevra zpsobuje, e se na svt sypou netst, kter nikdy neml poznat, a zpronevra Proserpiny vede k jejmu unesen Plutonem, kter ji strhne do pekelnch propast. Bje o Psych taj pod ponkud se licmi symboly tot a analogie bije do o. A kolik jet jinch mt bychom mohli uvdt, je vyjaduj tut nauku, a jejich podobnost co do formy nen tak pesn! Vude nalzme vypravovn o poniujc katastrof spojen se slibem rehabilitace padl nebo vypuzen bytosti. Esoterismus starovkch mystri vdy nezmniteln ve svm dogmatu ml stle za symbolick podklad bji tohoto druhu.2 V Eleusin to byl nos Persefony nebo Proserpiny a marn bloudn Dmtry nebo Cerery, kter chod svtem, hledajc svoji dceru. Persefon, iv obraz lidsk due, neposlechne svou matku (nebeskou produ). Svedena radami zrdnho rota, utrhne a donese ke rtm hvzdn narcis, znak touhy. Sotva vdechla jeho vni, zachvtila ji mdloba, zem se tese, rozestupuje a z n vyjd na voze unenm pernmi komi s ernou hvou Pluton. Pekeln bh se zmocn Persefony a vezme ji na svj ebenov vz a ve se

Srovnej: Fabre dOlivet: Hist philos. sv. I. Str. 326-27. a Saint-Yves: Mission de Juifs. Str. 414 a nsl. 2 Vude je to bh, zabit, roztrhan, rozspan obry: vude jej hled bohyn, hledajc jej prochz svt a pi tom zavd mravy, zkony, zakld msta, dv vivu, umn, kult, obady: zabit, obry rozspan bh povstane z mrtvch po mnohch zpasech a bolestech a zstane triumftorem a vtzem. Ve Frygii kyble zarmoucen Atisovou nevrou, probh svt jako len a donut ho k tomu, e se zmrza ze zoufalstv nad nevrou, kter se vi n dopustil. V Egypt Isis, zarmoucen smrt Osirida, kterho Tyfon zrdn zavradil pimv ho, aby zkusil jeho rakev, nae ho obi roztrhali na kusy, prochz svtem, sbrajc tyto dy a sebere je vechny a na musk d, jeho obraz posvt; prochzejc svtem dv mu zkony, umn, kult, vivu; a Osiris po mnohch strastech a zpasech zvtz nad Tyfonem a obry a vstane z mrtvch pro blaho svta. Ve Fenicii Venue zarmoucen smrt Adonise, kterho usmrtil ukrutn Mars pestrojen za kance, probh svt, hledajc jeho tlo; avak Adonis skol konen neist zve, vstane slavn z mrtvch a pot Venui. V Assyrii je to Salombo a Belus, jim se stanou tyt phody, v Persii Mytras a Mytra, u Skandinvc Freja a Balder, v Samotrcii, Trji, ecku a m Ceres, zarmoucen nosem sv dcery, prochz svt a nenalz tchu, a konen spat onu propast, kudy Pluto dceru unesl; nebo Bakchos, roztrhan, rozspan obry, jeho srdce, dosud tlukouc, nalezne Pallas a jeho dy sebere Ceres; Bakchos vstane z mrtvch, prochz vemi zemmi a napln svt svmi hrdinskmi iny, zstane vtzem a zasedne mezi bohy. Je zejm, e onm obry (hrub fyzick sly prody) rozspanm bohem je ontologick princip lovka, kter se rozpad (desintegruje) na steky v ase a prostoru. Bohyn, kter mu pichz na pomoc a chyst jeho apotheosu, sbrajc jeho roztrouen dy, je nebesk a prozetelnostn lidstvo, kter sestoupilo na pomoc lidstvu pozemskmu a trpcmu, poslajc mu Mesie a uc je sociln integraci (zcelen) v tomto ivot a mystick reintegraci po smrti. Konen vzken boha, jeho apotheosa, to je nvrat stic v jednotu, diferencovan hmoty v prvotn substanci, asu ve vnost, prostoru v nekonenost: je to lovk syntza, navrcen do slvy svch boskch dl.
153

propadne do tmy. Propast se zavela...1 To je pitalivost pozemskho ohn, kter zmhajc kadou dui ommenou dostivost, strhuje ji na dno propasti generac do krlovstv fyzickho ivota a zkouky! Proserpina se stane chot Plutona (princip ohniv pitalivosti) a krlovnou podsvt. Mezitm Jupiter obmken Cereinmi prosbami a nky (nebesk proda) rozhodne, e j m bt Proserpina navrcena, i kdy se v pekelnm sdle dovedla zdret veho pokrmu. Neastnice nepoila nic krom t zrn grantovho jablka, co postailo, aby navdy nleela ernmu bohu... Ale Zeus zmrn psnost pvodnho vroku, Persefon bude dlit svj ivot mezi Dmter a Aidonea (Hda): bude t est msc v Tenaru u svho chot a est msc v nebi u sv matky. Esotern smysl tto dmysln alegorie vysvitne lpe v nsledujc kapitole Smrt a jej arkna. Sta pipomenout, e pokrm je tu emblmem asimilace (strven) vc pozemskch istou podstatou due. Jestlie se due za svho pozemskho pobytu pln materializovala (stala-li se hmotnou) zstane po odchodu z tla navdy zajata v pekle; dovedla-li se uchrnit v poskvrny, vrt se do ivota nebeskho. Avak v nejobyejnjm ppad, kdy si due asimilovala tak jako Proserpina jen nepatrnou st zapovzenho pokrmu, podr zem zajist sv prva na ni, ani by vak byla dui pro tak nepatrnou vc odepena jej nebesk pirozenost. Jej osudy jsou - jak uvidme - rozdleny mezi nebe a zemi v posloupnosti stdajcch se ivot: a do dne plnho oistn a nvratu k podstat. Mystrium vtlen du inspirovalo Saint-Yvesa k nejkrsnjm strnkm, v nich tento ulechtil bsnk vzpomn, e je velikm zasvcencem. Stzliv lekce vdy jsou tu promnny v umleck dlo mistrn a s vybranm taktem; take si inme tm vitky, e jsme nuceni znehodnotit tuto lyrickou przu, abychom z n uinili uiten vtah. Due, kter sestoupila do vzen tla nm vypravuje odysseu svho individulnho pdu. Hle, ji je na zemi! ...Tedy tato due se zrodila ve svt tvar a zkouek; a ona proto vol. Jejm ivlem byl nebesk fluid, vnitn svtlo vesmru, spirituln ter, vnitek a lc kosmogenick substance. Hle, nyn je na rubu, vn, v pln noci. Nevid ji sv nebesk tlo, zatemnila se. Ztratila vdu, vdom, skuten ivot. Jej inteligence zhasn, jej pm jasnovidnost ji nevid, jej sluch ji nesly, jej psychurgick senzibilita je ze vech stran tsnna. Mezi ni a vesmr se vkld straliv pekka: cosi temnho a omezenho, kivho, tupho, ostrho a horkho, podivn sms, kter hu a v, zvoj dmysln a umle setkan a ovinut kolem sebe sama i kolem n, jeho vechny oiven tkn, obrazy vesmru, pesn se s n shodujc, podoby schopnost due, podstatn a specificky s n spojen, se spltaj a spltaj i ji v kivolak ztoiny stroj a trob: to je tlo. Jestlie tlo ki, due trp. Chce uprchnout, avak kles pod zazenm, kter j pipomn iv svtlo, Jonah, nebeskou substanci: to je matesk polibek. Mnohdy se j zd, e je mrtv. Pipomn si jako ve snu nesmrnost onoho tajemnho svtla, kde se koupala nah v zivch vrech; horsk hbety, terov dol, milovan hvzdy bez zkladnho ovzdu, bez hmotn pitalivosti, svt esenc aromat a vn ivota, odkud slyela vystupovat a sestupovat vnitn harmonie a melodie as a prostor, odkud vzltala, chvjc se, slyc nn voln milk a milenek, aby pohledla na amaim, ter, azurov moe nebes, ostrovy, hvzdn vlny, pohyby gni je oivujcch a jejich ivotadrnch mocnost. Jako odlesk hvzdy na vodu, kter se e, tak na ni dopad vzpomnka na tuto vzneenou skutenost a dosud se v n chvje. Dosud vydechuje nebeskou ambrosii vnch mystri Ducha svatho a vrony onoho svta se jen ponenhlu vypauj i jeho balsamick podstaty, kter matka pije, vdechuje a lb v opojen, jeho neznaj lid profnn. Neprchej, sladk odlesku hvzdy mg! Nesmrteln, vzpome si! Domnv se, e je dosud vid, ony bl, bosk mue a eny, bohyn i bohy, diafany, zn formy, typy krsy, kalichy pravdy, kter se pohybuj, plynou, vynouj v magickch vlnch bosk lsky v oslujcm spoleenstv moudrosti. Nejsou svat teorie, iv bsn ztajenho slova, hymny tvrch mylenek, symfonie oivujcch
1

V knize Les grands Initis (str. 42 a nsl.) je scna Proserpinina nosu, kterou velmi dovedn uspodal Eduard Schr, pesn v duchu Eleusinskch mystri.
154

pocit, hierarchick uen psychurgickch cykl, svat zmatek velkch mystri, bohov, paprsky boha, jejich stn je svtlo, zn brzda, vonn let gni, vyslanc, dokonalch inteligenc, nesmrtelnch duch a vtznch a oslavench du? jak zvra! Nen tu ji onen tynsobn ni okruh du, vystupujc a sestupujc, jiskc fluidick ocen, na nm si pohrv vnek lsky a na jeho dn vol zrozen a smrt? Nen tu ji?... Ale co jsem chtla ci? Co to ve minulo? zpvej, dcero boh! Slyte! Velik zmatek, zvra, nhl opojen, podivn tha, vzdlen magnetismus, jemn a straliv pitalivost, inkantace hvzd, slovo rozkazu, voln od sfry ke sfe, srdcervouc rozlouen s vym ivotem, s milky, modlitba, slavnostn obad se smutenmi obady, posledn objet, posledn polibek, psaha vzpomnky a nvratu, genius s okdlenma nohama, kter uchop nesmrtelnou a odn ji k propastem, nesmrnost nebes se zavrajc, nesmrnost zem se otvrajc s rachotem, boun ocen generac, propast du, dostihujcch nebo opoutjcch vrchol nebo dno atmosfry, jin planety, elektrick boj vn a pud zem... a pak... co pak? Je to okrlek zem, metalick ocen s jeho plivem a odlivem. Prochzme vry du, kter vystupuj a klesaj... To jsou mraky v atmosfe, velik polrn proudy, vchodn vnky, zpadn vtry, vzduchov proudy otsajc pnou mrak, svinujc jejich elektrick hady; je to ni vzduchov ocen s jeho tymi kraji, s krajem orl, velkch peltavc, skivan a holub. V tomto poslednm zan krlovstv plastick substance, kter m tyi jmna: nerostn, rostlinn, ivoin a lidsk a sedm vr tvrch mocnost a specifikovanch generac. Po zvratnch kruzch a amfitetrech blch hor, po oslujc ndhee ledovc a propast pichzej nekonen vlny zelench pahork, pniv tok bystin, elvovinou vykldan ztoina potok a ek lesklch jako kov, kvn hucch les, nesmrn kruhy travnatch pol; na nich poletuj ve hrch vnky. To je zem, jedna z tiscerch tvrz krlovstv lovka, nesmrtelnho a smrtelnho syna bohaboh. .. Hle, kamenn kruhy metropol, mst, msteek, vesnic s hlaholem mdnch hlas, kter zaznv z vin chrm a klter a zvstuje nad hlomozem velikch vod lidu: zrozen a smrt. Nesmrteln se nhle zastavuje, chytajc se usilovn paprsk hvzd a m drhu a vzdlenost, kter ji dl od nebes... Kde jsem? Nebe, zem, ve zmizelo; avak nepekonateln pitalivost mne vechnu jm. Nesmrteln due, hle, tv matka! Ve jmnu Boha, ve jmnu prody, ve jmnu Jodu a Hevaho-u, hle, tv ivn vlast zde na zemi! Budi s n spojena vemi magickmi mocnostmi ivota. Sbohem! Pipomn si dosud sv rozhovory s mateskou du, jejich nerozlun a vzjemn proniknut, jejich tajemn obcovn pln vzpomnek a nadzemskch nadj, bolest a radost, rozechvn extz, hudebnch i nmch; dlouh svinovn devti selench kruh, inkantace epignes a pak... muiv, straliv bolest, sirn dm, elezit vpar vystupujc prudce z ohnivch propast zem vc, odtrhujc ji od matesk due, pibjejc ji do vzduchov przdnoty, do plicn dutiny, tepl, pohybliv... kik v tto dutin, v tomto dutm obraze a vzpomnka a s n i nebesk vrozenosti, vchzejc do jejch hlubin. Oivne jedin vdou!...1 Fyzick zrozen je tedy opravdovou smrt du a fyzick smrt je jejich opravdovm zrozenm. Zasvcen (probuzen due v somnambulismu zde na zemi), toto remember (vzpomnka) na vzneenou nadzemskou skutenost, pokldali antit adepti za obraznou smrt, dopvajc ji pedem okusit onoho aromalnho ivota, kter le mezi jednotlivmi vtlenmi. Stobeus prav: Due zakou pi smrti tot utrpen, kter pociuje pi zrozen a i sama slova odpovdaj slovm, jako vci odpovdaj vcem. Zemt nebo bt zasvcencem se vyjaduje podobnmi obrazy: jsou to na potku jenom nejistoty, namhav probhan trudn cesty temnotami noci. Tomu, kdo
1

Le Testament Lyrique od A. Saint-Yvese, Paris 1877, 8. Str. 5-10.


155

zavolal do kraj smrti nebo zasvcen, se ve zjevuje ve stran podob, sam hrza, ds, bze, strach: ale jakmile jsme minuli tyto dsiv pedmty, zzran a bosk svtlo osluje nae oi...1 Apulejus se vyjaduje podobnmi slovy.2 Jist zasvcenec starho svta, kdy byl tzn na svj vk, rd odpovdal: Zemel jsem roku toho a toho (rok jeho tlesnho zrozen), dne toho a toho (den jeho zasvcen) narodil jsem se znova v duchu. Potal svj vk nikoli podle svho stupn, jak to invaj nai zedni, nbr ode dne svho piputn k mystrim boh. Tehdy, prv jako dnes, nezdka bvalo slyet, jak dospl mu, ano i staec oznamuje, e jsou mu 3 lta. Tato hdankovit odpov, kter dnes znamen: jsem pouhm uednkem, tehdy znamenala: ji ti lta jsem zasvcen. Ale vrame se k tajemstvm zrozen. Hmotnm vtlenm pschy se nijak neru ony vztahy, kter ji in astnou na harmonii neviditelnch svt; avak tato phoda nut Nesmrtelnou k nepmmu obcovn s fyzickm vesmrem, jeho porobu nemla nikdy poznat. Svou podstatou nleej due do animick krajiny velikho universa, onoho organismu, jeho viditelnm tlem je vesmr. Vzave na sebe tlo, klesaj due do vlastn domny prody plozen (naturovan) a pod tsnj jho osudu, kter j vldne. Odtud vesmr dr celou lidskou bytost: vztahy okultn anatomie a fyziologie souvis a individuum se shoduje jako celek s celm kosmem a kad detail sloen lovka se shodnm detailem univerzlnho organismu. Je vidt, na jakch mystickch a zrove rozumovch zkladech zbudovali sta theosofov svj systm analogi, kdy nazvali pozemskho lovka mikrokosmem (nebo malm svtem), kter lze pesn srovnat jak v celku, tak i v stch s velikm svtem ili makrokosmem.3 Toto ovldn lidskho individua padlou prodou se jev v samotnm okamiku poet a potvrzuje se v kadm novm stadiu evoluce a vvoje fetu. Je mono ci, e tento zrodek tla, postupn vytven podle fluidick ablony tla astrlnho, je pdou, kde se uzavr kompromis mezi mocnostmi nebeskmi a pozemskmi. Kdeto skryt schopnosti druhu a jednotlivce maj vytvoit obal co nejlpe pizpsoben on bytosti, kter se vtluje, gnius vesmru, jen kontroluje tuto autogenezi, se zd peovat, aby j vestrann ovldal, nebo alespo rozdloval jej voln rozpt. Take - v t me, jak pokrauje vzrst spojuje neviditelnmi pouty kadou rodc se buku, ilku, orgn s rznmi kraji vesmru, kter jim odpovdaj; rozvd harmonicky na vhodn msta vlivy hvzd, ivl a magnetickch okrk planety a upravuje vzhledem k fetu pirozenou jurisdikci okultnch moc, kter d utvejc psobnost podle rznch zpsob, je lze aplikovat na hmotnou rove. Znalost tchto vztah a rozumov uit zkon, na nich se tyto zakldaj, tvo umn a vdu, kterou sta autoi shrnovali pod nzvem: Pirozen magie. Touto magi by byla podle jejich ei ona magie, kter umouje lovku konat dla zdnliv zzran, a to uitm pouhch prodnch sil, ani by bylo teba utkat se k evokacm duch, nebo vbec zavadit o hranici nadpirozenho. Je to nepesn definice, kter se opr o zcela chybn pojet vesmru, jeho principu, jeho zkon a jeho cle! Takov e v stech adepta by byla neklamnou znmkou naprosto bludnho zasvcen, ledae by krut poadavky as pronsledovn a fanatismu byly dostatenm dvodem toho, e nejlep theosofov si pizpsobili terminologii pijatou tehdy vldnoucmi scholastiky. Nai teni ji vd, e nadpirozeno neexistuje, protoe lidsk vle a i prozetelnost, tyto vrobci zzrak, jsou du a inteligenc spirituln prody tak, jako je osud zkonem prody tlesn. Souhrn prody je velikou Isidovou svatyn egyptskch. Jej blahoslaven obraz se rsuje ve tech svtech: jej hlava z v nadsmyslnm nebi, jej bosk srdce bije v nebi du, jej vzneen lno rod v terickm nebi nrtky tvar; elementrn svt je jej podno... Ti filosofov, kte chtj omezit produ na vci smyslm patrn, nevid ani paty velik bohyn,
1

Stobeus, jeho cituje abb Richard: Recherches sur les initiations anciennes et modernes. Amsterodam 1779, 8. 2 Srovnej: LAne dor in fine. 3 Zd se, e nm vysvitne svtlo, srovnme-li tuto tzi s teori spontnnch signatur, kter lze definovat takto: hieroglyfy, v nich jsou zaznamenny vlastnosti vc a jejich zjeven pvod. Myslitel snad poznaj, kdy postav tyto teorie vedle sebe, e tvo jedin celek, jsouce jen dvma rznmi zpsoby k uplatnn jedn pravdy.
156

nbr pouze stn, kter vrhaj. Mimo produ - zrcadlo zjevujc bostv, chpe duch pouze absolutno, to jest Boha v jeho neproniknuteln podstat. Vechny konen bytosti a k andlm nejvzneenjch hierarchi ij a pohybuj se v hlubokm klnu prody. Tedy a magie evokuje na pomoc jakkoli spirituln pomocnky. a kon s jejich pispnm jakkoli pekvapujc zzraky, jej theurgie nen vbec nadpirozen.1 Zcela libovoln rmec magie pirozen a dovolen na rozdl od magie nedovolen a belsk, se zakld na onom falenm pojmu nadpirozenho, do nho jsou dosud mnoz zamilovni. Zkrtka pirozen magie starch autor je pouze vdou pozitivn (nebo domnle pozitivn), uitou k ospravedlnn jistch zarejcch a paradoxnch fenomn. Porta prohlauje: Tato magie nadan hojnou moc oplv skrytmi tajemstvmi a dv rozjmat o vcech, kter nejsou pochopeny, a vlastnosti, zvltnosti a poznn veker prody tvo vrchol veker filosofie. U tak tomu, e skrze vci a skrze jejich vzjemn a shodn aplikovn provd dla, kter svt pokld za zzraky, protoe pevyuj vechen podiv a schopnost lidskho rozumu.2 Vyuovnm nebylo kdysi tak tde pltvno jako dnes. Pokusy, v nich si zvdavost naich dt libuje pod jmnem zbavn fyziky (od zkladnch aplikac chemie nebo elektiny a ke kejklskm pokusm, kter konen nleej do oboru optiky, protoe se zakldaj na zrakovm klamu,) byly pokldny stedovkmi hlupky za divy Satanovy; svdkem toho je rabbi Jechiel a legenda o jeho zzranm hebu a kouzeln lamp.3 Ale nebylo tehdy ve rov v dleit osob arodjnka. I kdy se fyzikov opovili uveejnit njak pekvapujc recept, nechtli zaplatit hranic za reputaci arodje, a proto hledli vadit svj objev do obsahu pirozen magie ili okultn fyziky. Pod tmto poslednm titulem popsal abb de Vallemont na 600 stran, aby oistil z podezen belstv ty, kte uvali povstnho vteckho proutku, kter se jet za naich dn popr; je to toti vidlice z lsky, kter v rukou senzitivnch osob podlh vlivu jistch emanac, jako aury pramen a bn. Experimenttor uchop vidlinat vbky proutku a dr jej vodorovn; druh konec se sklon v danm okamiku a obrt se prudce ve smru tekut hmoty nebo rudn ly, kter m bt objevena. Jedn se zde zajist o zjev objektivn pitalivosti.4 Ale k tomu se pravdpodobn pidruuje t zcela subjektivn fenomn psychometrie, protoe proutek je citliv jenom v jistch rukou a Jakub Aymar abych uvedl jen jeden slavn a ostatn vjimen ppad je s to, aby vyzbrojen svm proutkem el po stop vraha po zemi i po moi od Lyonu a do Beaucairu a z Beaucairu a do Genes (1692). Podobn fakt se d st vysvtlit pmm psobenm tlsek aury na lskovou vidlici. Proto tak, a vteck proutek asto bval volen za typ aplikace pirozen magie (tak ji chpali sta autoi), se nm zd, e by bylo mono volit lpe. Vliv vnjho svta na smysly lovka - patn definovan psobnost, jej mocn inky jsou tak banln, e se jim ji ani nevnuje pozornost - by byl, jak se zd, lepm pkladem. Uchvacujc harmonie forem, kouzlo vn, zvuk, hra svtla a barev, tato ustavin ferie velik Mje - fyzickho klamu - hle, mnostv zzrak magie nejenom pirozen, ale i spontnn. dn lidsk vda dosud nedovedla odhalit kouzla tto arodjky; dn moc nedovedla dosud sesadit z trnu tuto krlovnu fantastickch zjev! Kdy se v prvnch jarnch dnech veker stvoen zachvv a vesel pod polibky blankytnho nebe, tu se i nejotuplej organismy astn velik slavnosti rota a Kybely. Proda, hc pvaby, vydechuje vechnu svou utajenou poezii a vechny sv skryt energie; dotr na vs vemi smysly. Ani staec, ani neduivec, ani hypochondr se j neubrn: je neodolateln! Tlo ct, jak v nm pracuj fermenty pod vlivem ivota a touhy; zachvt je
1 2

Viz pedmluvu ke knize: Kl k ern magii. La Magie naturelle, qui est les secrets miracles de nature. 4 knihy J. K. Porty. Lyon 1565. 80. 3 Srovnej: Na prahu tajemstv. 4 Jean Bodin je nm zrukou, e vteck proutek byl znm a uvn ped vce ne sty lety. A tento dmonograf, kter pece ve vem vid bla, soud, e je to pouze fyzick fenomn: Je tak fytoskopie, co je hdn vc skrytch pomoc rostlin, jako napklad pomoc lskov (nebo corylesov) vtviky v polovin vidlinat rozdlen kter se v ruce nakln v tu stranu, kde jsou kovy. To je vc hojn praktikovan hornky... Vechny pedpovdi, poznan touto zkuenost, jako i piny jsou neznm a okultn, avak nicmn jsou zcela pirozen a hledn jich zjevuje obdivuhodnou velikost a krsu boho dla. Demonomanie des sorciers, Paris, list. 380, 39 a, 8.
157

nepojmenovateln mdloba, sloen z blah spokojenosti a tsn, skryt zvrati a neurit rozkoe; srdce je naplnno a petk veselost. Vechno ivoistvo vibruje v souhlase s lovkem; rostlinn proda mu odpovd nejkrsnjm hlasem, astnc se toho koncertu. Mocn stoupn mz pivd do rozpuku pupeny i listy. Puzeny veobecnm erethismem se bytosti i vci brat, jaksi splvaj a my v tuto chvli zcela urit ctme, e okultn a hlubok svazek je spojuje a asimiluje, smen v ivouc jednot. To je svtl strnka tto zvltn extze, bohat ostatn pro kadho iluzemi a pro mnohho i trzn. Tehdy se pmo vnucuj ona mystick a zrove fyziologick pouta, kter poj lovka s velikm Vemrem, tak ivm jako on; tehdy ho intuitivn vyciujeme. Tehdy je mono tuit souzvuk sfr jako ve snu Scipionov. Tehdy poznvme dmyslnou orchestraci vliv, kter ns - osoby i vci obt jasn zvucmi krouky osudu; kdeto univerzln inkantace vl, vynikajc na tomto harmonickm pozad, in to, co svobodnho je v lovku astnm na prozetelnostnm koncertu svt. Skuten nikde, od vrcholu ebku a do paty, se ned popt stejnorodost prody: zmn-li se jej forma, jej podstata je jedna. Ona obsahuje ve a nic manifestovatelnho se ned myslet mimo ni. Tud ve - od svobodnch vrcholk apotheosy a k propastem pdu a otroctv - ve se chvje a vydv tn spontnn nebo nucen, vdom nebo nevdom. Takto samy disonace pekla pispvaj k symfonim kosmickho celku. Takov extze je blahodrn pro svrenho lovka, protoe mu podv svdectv o slavnch korespondencch, jejich nezciziteln krlovstv mu odhaluje, jev nicmn, z hlediska nich styk, jejich zejmost prozrazuje, nepochybn znmky lovka plozenou prodou ovldanho. To je magick otroctv ve svm pirozenm a spontnnm vrazu. Toto otroctv se projevuje den co den potebami tla a vemi sugescemi hmoty: hladem, zn, spnkem, hrubmi chti atd. A pli jasn se zjevuje ve he sympati a antipati, jejich loutkami se asto stvme. Rozum plat pi naem obvyklm rozhodovn velmi mlo: hned ns strhne hnut srdce svm neodolatelnm a nerozumnm zpalem, hned zase jaksi odpor zataras cestu, nhl vron, kter vytryskl z tajemnch hlubin pudu. Poslouchajce tyto temn a nhl popudy, ani bychom se tzali po jejich pin, uchylujeme morln stavbu napravo nebo nalevo, a zstvme nicmn stle pesvdeni o tom, e jsme svobodn hlasovali pro nebo proti. Tak ast je shoda na vlastn vle s vl naeho Nevdomho, je je nam druhm j, i spe, je zahrnuje dv nae j.1 Nezd se bt dvojnsobn otrokem takov bytost, kter donucena jednat, v pece ve svou svobodnou iniciativu? Svoboda zajist - jak jsme ji povdli - nle lovku zde na zemi jen asi v jedn tetin jeho in, kdeto ve dvou tetinch poslouch ciz determinaci. Ale tato relativn svoboda mu nle jenom jako monost s tou podmnkou, e ji uvede ve skutek cvienm a ustavinm silm vle: jedin tehdy pov lovk on tetiny iniciativy, kter mu je piznna. Ovem nedb-li toho, aby doshl svho legitimnho majetku, pak ho uchvt a zmocn se ho osud. Pedpokldejme naproti tomu lovka, kter se ujal dren svho ddictv a je - jak prav Barnais - dvojnsobnm pnem doma: I prvem vboje i prvem zrozen. Nech ten lovk evokuje ve svm nitru prozetelnostn innost a podrob se inspiracm, kterch se mu dostane: dk tomuto spolen nejen dvojnsob roz pole sv innosti a nsledkem toho omez lno svho protivnka, osudu, pouze na tetinu; bude vak i moci i na neptelskm zem obejt jistou st nstrah, ne-li jim pmo elit a bojem jich dobt. V tomto smyslu je mono vykldat ono poekadlo, kter vypad sice dost paradoxn, avak je nicmn zcela oprvnn: Opravdov svoboda spov v tom, e plnme svoji povinnost; skuten otroctv v tom, e se z n vymaujeme. Le ostatn v povaze prozetelnostn inspirace, e pedpokld svolen, tj. e k n pistupujeme jedin svoj svobodnou volbou. Naproti tomu jho osudu, vkldajc se na bedra toho, kdo se mu dobrovoln poddal, na nho surov dolh.2 Me tedy lovk, ani by utekl poutm plozen prody, kter se mu poda zlomit teprve souasn s pouty fyzickho ivota, pece rozthnout tato pouta a jejich peken uvst na minimum.
1

Znamen to, e musme zstat hluchmi vi hlasu tohoto dvojho nevdomho niho a vyho, toti jednat vi vstrahm pudu a vi inspiraci prozetelnosti? Prv naopak; musme se uit rozeznvat tyto hlasy, studovat je a zkoumat, je-li teba, abychom vdli, kdo k nm mluv. Nebo kdybychom nepoznali vzjemnou e tchto dvou tajnch rdc, snadno bychom zanedbvali prospn pokyny prvnho, anebo se bez rozvahy podrobovali asto nevasnmu despotismu druhho. 2 Srv. Hist. phil. du genre hum.II. str. 107 a Cain str. 247.
158

To je prvnm a nejnesnadnjm dlem adeptatu. Mezi vemi sluebnostmi, kter tvo otroctv lovka zde na zemi, si zvltn zmnky zaslou tribut sexuln. Despotismus, jej osvduje, je tm vznanj pro n pd, e celkem vzato nen materiln nemon jednat proti nmu. Hlad, ze, poteba spnku jsou tak brutln nevyhnuteln, e by se vydval v nebezpe smrti, kdo by jim odpral obasn ukojen; vechen odpor, kter je zde mon, spov v tom, e plus nsilnch stupk redukujeme na minus. Je tedy mudrci dovoleno omezit poadavky tchto tyran a regulovat kadodenn da, kterou si pedem vybraj: nikoli vak zruit v sob jejich vc formu; dobrou cviebnou metodou a dostatenou vl se vak mudrc me stt pnem pohlavnho pudu. Tento pud zle toti jako vechny ostatn tlesn poteby na zvltn funkci organismu. Posta, ekneme-li, e by bylo povlivou nerozumnost navdy mu odprat veker ukojen; ba e by bylo zneuctnm prody: a my jsme se ji zmnili o mnohonsobnch nebezpech naprost zdrenlivosti.1 Avak lovk me uniknout sexulnmu jhu tm, e msto aby byl posluen tla, ukld mu mlen na dobu, prodlouenou do neurita. Pak je dost mocn, nebo v sob realizoval prvn podmnku velikho dla esoterickho. Prvem zvtzil nad fyziologickm poadavkem svho organismu a zmail nstrahu on dmiurgick sly, kter pout ducha ke hmot. V okultnm pokuen, ktermu odolal, tkv sama podstata Maje, velikho klamu, v jeho ustavinosti spov realita fyzickho vesmru. To je prav nebo alespo hlavn dvod onch pedpis zdrenlivosti, kter se tak hojn objevuj na vech strnkch magickch nebo knskch ritul. Dve ne knz nebo epopt pekro hranice zsvt, mus ovldnout svoje tlo, a to nikoli proto, e by nevinnost byla pjemn Hospodinu, nebo proto, e by Nejvy byl rozhnvn inem, kter odpovd nynjmu stavu vc a zkonu stvoen, nbr - odvaujeme se to ci - z dvodu transcendentlnho pozitivismu. Pouze tm, e se staly tyto pedpisy mrtvou literou, nabyly povahy pobonstkskho sentimentalismu, kterou v nich dnes hledme. Tot plat o zdrenlivosti od jistch pokrm, pedepsan pro as ppravy pi jistch mystickch dlech. Mnohokrt jsme se ve svch dlech dovolvali magnetick sly krve a subideln i masa, kter je j naskl. Krev pitahuje larvy a zl gnie, kte tm, e ji pij, chtj nabt sly, aby se mohly alespo na okamik manifestovat na rovni objektivn. Proto id, poslouchajce Mojova pikzn, mli odpor k vemu masu, kter nen naprosto bezkrevn. Co se te zkazu povn masa z neistch zvat, jejich podrobn seznam podv Pentateuch, toto uen lze, jak se zd, odvodnit jinm arknem, kter bylo dobe znmo pohanskm hierofantm. Porfyrios prav: Theologov velmi bedliv zachovvali zdrenlivost od masa. Egypan nm odhalili jej dvod, kter poznali ze zkuenosti. Kdy se due zvete nsiln oddlila od jeho tla, nevzdaluje se od nho, nbr zstv mu nablzku. Tot plat o duch lid, kter zahubila nsiln smrt; takov due zstv pobl tla: tento dvod m brnit sebevradm. I kdy usmrtme zvata, jejich due se rdy zdruj pobl tl, kter musily opustit; noc je od nich neme vzdlit, jsou k nim poutny sympati: mnohokrt byly vidny, jak vzdychaj vedle svch tl. Due tch, jejich tla nebyla zahrabna, zstvaj ble mrtvol: a prv tch zneuvaj mgov ke svm operacm, nutce je k poslunosti, kdy se zmocnili jejich tl nebo alespo njak sti tohoto tla. Theologov, kte znaj tato tajemstv, zakazovali prvem povn masa, abychom nebyli znepokojovni cizmi duemi, kter se hled spojit se svmi tly, a aby nm zl dmoni pekeli, kdy se chceme piblit k Bohu. Hojn zkuenost je nauila, e v tle je tajn sla, kter pitahuje dui, je v nm kdysi bydlela. Proto ti, kte si chtj pisvojit due zvat znajcch budoucnost, pojdaj jejich hlavn sti, jako havran, krt, jestb srdce. Due tchto zvat do nich vstupuje, jakmile poij tuto potravu, a zpsobuje, e dvaj vtby

Zdrenlivost nen neprosnm pravidlem ve vysok magii a to tm mn, protoe nkter velmi vzneen theurgick dla pedpokldaj milostn akt jako vslovnou podmnku. Sexuln lska, nikoli nucen, nbr dobrovoln se zd bt jednou z nejinnjch sil, jejich uit me mg vitalizovat za elem dosaen jistch vjimench vsledk. Ostatn to jsou arkna, kter mus esoterismus zastt svm trojm zvojem; chrame se na n vzthnout urlivou ruku.
159

jako bohov.1 Tento citt z Porfyria se zd bt zajmav a poun, akoliv absolutismus slov, kterch uv, hrani pmo s naivnost. Alexandrijt theosofov asto vyboili z pravdy nsledkem sv nestupnosti mlo se shodujc s jejich okultismem; tato nestupnost se spe objevovala ve vraze neli v nauce. Ostatn je nepochybn, e toto dosti podezel uen o zvatech, kter znaj budoucnost, jejich maso zpsobuje vtn, bylo tm veobecn pijato v exoterick tradici svatyn. Haruspicie, ornitomnie a ostatn augursk praktiky nrod nebyly nic jinho, ne okultn umn, kter se zvrhla, peede od mg vdy na knze vnjch kult. Ostatn v pin Porfyroiva mnn uila vysok magie vdycky: 1. e krev pitahuje larvy a lemury, kte ji pij a erpaj z n pomjejc schopnosti uinit se viditelnmi; 2. e tajemn pouto poj nedvno odtlesnn due k jejich materiln schrnce, take je mon je pivbit i evokovat operacemi provdnmi na mrtvolch; 3. e kdo se pravideln iv masem jistho zvete, vydv se v nebezpe, e si osvoj do jist mry pevldajc vn a pudy, kter byly zkladem jeho pirozen povahy. Tak by si osvojil nklonnost k pokrytectv, ukrutnosti a chlpnosti ten, kdo by pojdal jako obyejnou stravu maso, pochzejc ze zvat lstiv, divok nebo viln povahy. To je zajist ona tajn pohnutka, kter pimla Moje k tomu, e zakzal povn masa jistch ivch tvor, jejich vnj tvar byl oznaen stigmaty zlho principu. Nebo je velmi pozoruhodn, e zkonodrce Hebre stav svoje rozlien zvat na druhy ist a neist pesn podle teori pirozench signatur.2 Zkoumte-li v tomto ohledu esoterickou nauku pohanskch nrod, jejm svdomitm tlumonkem se stal na konci 18. stolet Anantius Aucler, naleznete jen nepatrn odchylky.3 Odvodnn pedpis zdrenlivosti a stdmosti obsaench v knskch nebo magickch ritulech, by vyjadovalo, aby bylo pln, vklady, kter by zabraly celou knihu. zk rmec naeho dla ns nut k mnohm zmlkm: vytkneme pouze principy. Aplikaci ten nalezne v dlech specilnch, jich nen nedostatek. Mrtv litera, zmocnivi se racionln ivotosprvy zdrenlivosti, ji zasypala spoustou libovolnch dtinskch pedpis a vstednch nzor. Odtud pochz knsk celibt, jeho princip v podstat vjimen, jak jsme ji ostatn povdli, neml bt dnm zpsobem generalizovn. Odtud pochz t povinnost post a zdrenlivosti, pro vc periodick, avak pro mnoh scholry a mnichy (chartreusov, trappisti, bernardini, klarisky, karmelitky atd.) ustavin. Stejn psn ivot se vede vude u mohamednskch dervi a indickch fakr; nebo ve vech nboenstvch a ve vech dobch vnj kult poruil ducha tajn vdy vzhledem k zdrenlivosti a jejmu morlnmu pouit, je se zakld na pechodnch poadavcch mystickch prac. Kn vdy zeveobecovali tuto vjimenou ivotosprvu, ince z toho, co mlo bt pouze podmnkou zdaru, zbonou zsluhu a hlsajce sentimentln a pln bludnou - ba ekli bychom pohorlivou - nauku o zslunch obtech a bohumilm umrtvovn. Kad v, jakou velikou dleitost pikldal Pythagoras, tento velik gnius esoterismu, volb pokrm; Lysisovy Zlat vere tomu nasvduj a komenttor Hierokles podrobn uvd dvody.4 Hlavn z tchto dvod se tk vytven spiritulnho tla i subtilnho vozu due, jeho geneze, pokozen chybnou stravou, me bt podporovna pimenou ivotosprvou. Ani bychom se zdrovali, pojednvajce o tom, jak sami Pythagorejci smovali pomjejc astrln tlo s formou oslavenou, kterou nazvali subtiln vz - na co jsme ji upozornili, pipomeneme jen to, e plastick schopnost, matka jich obou, me z pozemskho ivota vyvjet formu neposkvrnnou jen do t mry, jak forma astrln je vyluovna. Tuto dvoj prci obrcen mrnou vykonv adept za svho pozemskho ivota a za elem bezprostednho osvobozen a nvratu k podstat ihned po ukonen tohoto ivota. K tomuto vsledku dojde, jak prav Hierokles, postupnm a paralelnm oitovnm due a zivho tla. Due se sublimuje tm, e poznv vdu, a

1 2

Porphyr: De labstinence, pel. Burigny 1767 in 12. Srv. Levit. k. XI. a Pentat. passim. 3 La Threicie str. 343-347. 4 Srovnej: Hierokles sv. II. z Bibliothque des anciens philosophes de Daciers, str. 230-247.
160

ziv tlo tm, e se oiuje od poskvrn, kter utrplo pi svm spojen s tlem materilnm.1 Prvn podmnkou tohoto oitn je pimen ivotosprva, kter zakazuje neist pokrmy. Moj, jen podv tak zkostliv roztdn zvat na ist a neist, nezahrnul do tohoto roztdn tak exemple z e rostlinn a nerostn. Pythagoras zajist vyplnil tuto mezeru ve prospch svch zasvcenc: pestv vak exotericky jen na jistch pepisech formulovanch v hdankovitch vtch. Pklady: Fabis abstine. Herbam malochinam fere, ne tanem edas.2 Prvn z tchto pedpis, kter zapovd povn bob, dokazuje, e tato nomenklatura, je zstala zcela skryt, byla zaloena prv tak jako nomenklatura Pentateuchu na pirozench hieroglyfech. Na bobech toti, (prav Aucler, pozdn vykladatel antick pythagorejsk tradice) lze vidt brny pekla.3 Ve vnjm tvaru nebezpench plod vech t je napsna vstraha ped jejich skrytou zlobou. Kter naturalista by byl tak slep vi nm ei vc, aby to popral? e fyziognomie zjevuje dobr nebo zl vlastnosti, je pravdiv na pce vystupujcho ivota. Od jeho paty a k vrcholu se zra ve tvch mrzkost du. Kad Kain nese znamen na svm ele. Vzezen spie, tra, hyeny i krokodla prozrazuje jejich povahu; tyto obludy, vzbuzujc strach a zrove hnus, kolem sebe vstranou hrzu. Nelze se v tom mlit. Jin vraedn zvata vzbuzuj pouze ds, pi nm stigma nsilnosti nevyluuje vzneenou tvnost, mnohdy i skutenou krsu: tak nap. kokovit elmy, lev, tygr, nebo panter; nebo drav ptci jako orel, krahujec, vr a kondor. Tato zvata na sob nos spe pee divokosti, ne pee hanby; avak v jejich postav, v jejich pohybu ve hls pozorovateli: mj se na pozoru! Nebezpen exemple rostlinn e rovn nemaj klamn vzezen pro toho, kdo um pozorovat a vidt. Jedovat rostliny z eledi lilkovitch, thl nebo krtk a zavalit, nedovedou lht: jejich vstraha je vepsna v jejich zjevu, v jejich tmavm nebo bledm list. Vizte rulk, mandragoru a durman: jejich sinav kvty a ostnat plody nebo nechutn bobule! Pozorujte bln s jeho chlupatmi, zubatmi listy a smrdutm a odpornm zpachem: Jak vmluvn hrozba zn ze rt jeho korunek! Jedovat rostliny z eledi mrkvovitch nevypadaj lkavji. Bolehlav m list ton, purpurov skvrny zbarvuj jeho stonek. Vechny tyto rostliny prozrazuj svoji zlobu zapchajcm dechem. Z prycovitch, pernch na prvn pohled, pi sebemenm zrann vytk rav latex. Pryec a routa, nleejc ke zcela jinm rodm, rzn prozrazuj - svou antipatickou fyziognomi a zatuchlm zpachem, je - e byly uvny antickmi vypuzovakami plod. Listy omje, navrch temnozelen, vespod sinav, s tuhmi zuby, lemuj elegantn a smutn kvt barvy dusinanu mnatho. Nprstnk erven je tak neobyejn truchliv pes vechny sv pvaby; jeho vzorkovan list, tmav a chlupat, dojm prv tak iv jako jeho korunky uvnit han. Ocn ukazuje u sam zem svj kvt bez stonku a list: je to hlda mrtvoly ptch smutk. Oplzl rn vystrkuje pod keem svj fallus chor modrmi skvrnami. Pryskynk prudk se plaz pi zemi a skrv se pod travou a mechem jako had. Jin smrtonosn rostliny maj sice mn cynickou tvnost, sloitj fyziognomii, avak studujeme-li je podrobn, nesou na sob vechna stigmata proklet. I v nerostn i, mn vrazn pro lovka, protoe se od nho vce vzdaluje, nen nic, na em by lutitel signatur nemohl poznat dobr nebo zl charaktery a st na vnj slupce vlastnosti jejich ltek. Lom nerost, tvary krystal a zpsoby jejich seskupen, barva, chu, ano i vn jsou tak
1

Vidme, e Hierokles sm se nevyhnul eenmu zmatku. Tlo oslaven je podle nho oitnm tlem, kter tmto oitnm nabylo svch kdel. Pravdou je, e Mudrc, chce-li si vytvoit ji zde na zemi tlo oslaven, mus svmu pomjejcmu astrlnmu tlu dt jaksi vniknout do hmotnho organismu, kter, ani by tm njak trpl, se stv subtilnj. Tato resorbce se me dt jen poznenhlu, a abych tak ekl, atom od atomu: Jakmile bude astrln molekula asimilovna ve fyzickm tle, tlo fyzick vylou molekulu sv hrub substance. Opan, jakmile astrln tlo bude resorbovno, pak forma oslaven ponenhlu se vyvjejc zaujme msto, kter se uprzdnilo. Pi smrti mudrce ve to, co je pomjejc, toti hmotn organismus a astrln tlo s nm splynul, se spolu rozpadnou a due, odna oslavenou formou vyvolenc, bude vzata pmo do istho teru. 2 Pythagorae Philosophiae Symbola (list 37 a latinsk peklady Marsilia Fivina pod nzvem: Iamblichus de nupteriis atd., Venetiis, In aedibus Aldi & Andreae soceri 1516 in folio). 3 La Threicie str. 347. Kvty bobu maj podobu kteis. A ensk kteis je branou pohlcench du, branou pozemskho pekla.
161

dleitmi pznaky. Ptejte se mineraloga, zda laboratorn vzorky dovedou jeho instinktu odept tich vyznn svch vlastnost jet dve, ne je zkoumal! Toxikologie byla jet nedvno soust okultnch vd - ne tak pro fari nefas, nbr pouze proto, e jedin intuic bylo mono nabt z n vdomosti, intuic, kterou vedla spe etba pirozench hieroglyf ne zkuenost ve vlastnm slova smyslu. Knihy o rozeznvn jed byly tehdy velmi vzcn a asto mystifikujc. Kdo chtl poznat tuto nauku, musil jednat nazdabh a dt svj ivot vanc. Zachovalo se nm nkolik vznanch fragment Heliodorovy bsn O jedech, jej slavnostn potek zn jako psaha zasvcence: Non mihi, per sacram venerandae Palladis artem, non per luciferum Solem, mortalibus aequum, non per te, divi cui subsunt, Jupiter, omnes, muneribus quisquam, nec vi, nec gratia amoris, adduxit ne aliis lethalia prodere versu. Sed sacras palmas splendentia ad aethera tendo, nullius atque mali meus est sibi conscia nostra!1 Avak toxikologie, tak, jak j rozumme dnes, byla jen st vdy o jedech, kter se uila v podzemnch chrmech antickho esoterismu. Vichni zasvcenci starho svta - zvlt Moj a Pythagoras, se domnvali, e znalost jed se neomezuje pouze na ty, kter ni fyzick zdrav. Jako jsou substance kodliv nebo nezdrav pro tlo, tak jsou tak, dle jejich e - rozptleny do vech t - substance zhoubn nejen pro dui, nbr i pro ducha. Zvltn teorie, kter vak nijak neodporuje logice jejich nauky; nebo dsledkem pdu se pronikaj ti svty v prsenicch rovn a asto se t smuj. Na zklad tto teorie zakazovali tito theurgov povn jistch druh masa, kter jsou dnes pokldny za zcela zdrav, ba i jistch rostlinnch ltek, kter - jako kup. boby - plat za nejzdravj mezi naimi lutninami. Souasn uenci ovem potaj k jedm nkter prodn produkty, kter otravuj inteligenci nebo vli, avak jen potud, pokud mohou pokodit materiln orgny, jimi se tyto schopnosti projevuj. Takov vak nebylo hledisko starovkch mudrc, pro n astrln tlo, toto regulan pouto ivot a prostednk mezi lovkem-podstatou a lovkem-hmotnm, byl, dk jejich subtiln analze, neustle nepopiratelnou skutenost! I roztiovali prodn produkty - a u liv i prost vivn nikoli podle jejich zjevnho a projevenho psoben, nbr podle vnitnho a hlubokho psoben tchto produkt na plastickho prostednka. dce se tedy a priori pokynem spontnnch signatur, jejich mluva pro n byla bn, oprali se a posteriori o kontrolu, kterou jim poskytovalo studium astrlnho tla,2 pesnho nstroje, jej lze zjemovat nebo zhuovat podle toho, jakou ivotosprvu zachovv tlo fyzick, sestavili adepti celou nomenklaturu bytost a vc s dvoj rubrikou: ist a neist, to jest prospn a neprospn trojitmu zdrav lovka: fyzickmu, morlnmu a intelektulnmu. Astrln tlo lze snadno obtit nebo zjemnit, to je prvn bod, na kter je teba dt dobr pozor. Rdo se sluuje s barvami a duemi zvat, kter nejen zhuuj jeho podstatu, nbr ji tak jaksi znetvouj. V pt kapitole poznaj teni kardinln dleitost tohoto monho poruen perispritu. Konen jsme naznaili v hoej poznmce,3 jak zskn tla oslavenho (i subtilnho vozu due), ji zde na zemi je zvisl na postupnm a ponenhlm pohlcovn perispritu viditelnm tlem: to je ono velik dlo nesmrtelnosti, pi nm je lovk zrove hmotou, filosofickm vejcem a atanorem, kdeto vle zastupuje tajn ohe. Tato mystick a vzneen Chrysopea zivho obalu vyaduje ke svmu plnmu dokonn neobyejn psnou ivotosprvu; nebo astrln forma podlh zptnm nrazm nesprvn vivy. Jej substance se zhuuje; zkalen cizmi pmsky a zaten zskanmi lemurami, thne ovem pevn k materilnmu organismu, nebo se s nm shoduje; avak neme se ji - tak jako jemn likr vsknout do tohoto organismu a k plnmu nasycen; ani jej peistit, vylouc z nho do jist mry Apud Galenum Velmi mnoh podstaty toti modifikuj astrln tlo, kdy byly strveny tlem fyzickm, a tm na toto tlo reaguj, vyjma takov, jejich psoben je mechanick, a tud pm, a nikoli fyziologick, a tedy nepm. 3 pozn. 4 o dv strany ve.
2 1

162

jeho hrub molekuly. Tak se vysvtluj rzn stupn zdrenlivosti, kter jsou pedepsny zasvcenci podle dla, jemu se vnuje, a tak se tak odvoduje ona psn ivotosprva, kter byla ukldna adatelm nejvyho arkna, kter lze realizovat zde na zemi: arkna autokreace, je vede k pohrobn apotheose. Kdybychom mli vypost a normln rozdlit vechny produkty prody podle toho, jak odrazn vliv vykonvaj - ztrveny tlem lovka - na jeho dui, ducha a vli nebo instinkty - st by nm k tomu stailo speciln pojednn. V pedchzejc knize nalezne ten po rznu rozptlen zajmav a veobecn mlo znm pouky o okultnch vlastnostech produkt nich prodnch td; zde se k tomu nebudeme vracet. Prvem se meme domnvat, e tyto pouky byly uznny za vn a instruktivn, nebo z nich bylo hojn erpno: bylo nm potenm st svoje dky pod podpisem nkterch naich spolubrat, kte nm prokzali est a vypjili si n text;1 schzely tu pouze uvozovky a udn pramene textu, kter opsali... Jestlie by nkdo pi tchto tajnch vlastnostech bylin uvaoval o vych schopnostech lovka, uzn zajist, e to jsou symptomy prozrazujc otroctv lovka na tomto svt, ponvad v sob zahrnuj jaksi alespo nepm podroben inteligence, vle, citlivosti despotismu hmoty.2 Magick otroctv, kter lovk obyejn trpv na tomto svt, je tver a lze je rozliovat takto: elementrn, hyperfyzick, lidsk a konen spirituln. Otroctv elementrn, kterm jsme se ji zabvali, se zd bt osudnm dsledkem inkarnace. I. Lidsk due, pohlcena hmotou, je podrobena vem potebm organismu a vem svodm klamav Maje. Tato rozvinuje kouzla sv fantasmagorick magie, aby tm vce obtila padlho lovka jhem plozen prody. Otroctv hyperfyzick je vsledkem pozemsk karmy; jejm hlavnm nstrojem je zvyk. Je II. znmo, jak astrln obrazy, kter napluj individuln nimbus a ve sv souvislosti tvo archivy mylenek, volnch projev a in lovka, reaguj na toho, kdo je zplodil, a in ho nchylnm k tomu, aby setrval na sv cest.3 Iniciativa je takt spoutna a takto prv minulost lovka, omezujc rozmach jeho svobodn vle, znanou mrou ovld jeho budoucnost. Otroctv lidsk plyne ze zaprodn individulnho ascendentu jinmu individuu nebo lidsk III. kolektivit. ten ji v, co rozumme tmito slovy. Toto zaprodn me bt sten a pomjejc, nebo pln a konen. Magnetismus, a u jej vykonvme instinktivn nebo vdom, oteven nebo skrytmi procedurami, je nstrojem tohoto druhu otroctv. Otroctv spirituln konen zle v podroben lovka njakou neviditelnou mocnost, kter IV. ho ovldne, obsedne nebo posedne, jak ukazuj a pli ast pklady. Mediumita je nejobyejnj formou tohoto druhu otroctv. Povme nco o tchto rznch zpsobech magickho otroctv. Rozdlen, kter jsme ve podali, me bt Ariadninou nit v tomto labyrintu vliv, kter se k a spltaj na stezce lidsk iniciativy, brzy j pekejce, brzy ji opt pozmujce. Nicmn toto roztdn nen nijak vlun, jak uvidme na tchto dvou pkladech. Mgov erpaj asto k podpoe svch magnetickch operac z taj pirozen magie: tm lpe dovedou vrhnout okovy klamav Maje na svho blinho, m lpe se jim samm podailo vyhnout se tmto okovm. Otroctv, kter uvaluj na blinho, nle tedy do prvn a zrove do tet kategorie. Na druh stran bv mnohdy nesnadn vyznait hranici mezi fenomny, kter nleej do druh a
1

Citujeme mezi jinmi pozoruhodnou studii pana Petra Davidsona: La Gui et la Philosophie (kap. II. Mystick rostliny a jejich vlastnosti) r. 1893, do francouztiny peloil P. Sdir, Paris, Chamuel 1896, in 80. - Byli jsme nemlo poteni touce pod jmnem nejvyho hodnoste H. B. of L. cel strnky z I. dlu svho Hada Genese doslovn peloen bez udn pramene. A je tato anglick metoda pisvojen si idej, ba i celch frz sebranch u jinho jakkoli - pece jsme se ocitli v tak vynikajc spolenosti, e by bylo nevdn, kdybychom si stovali. 2 Tyto vlastnosti bylin maj zajist svj pvod ve virtualitch elementl, kte je ovldaj; avak tito elementlov jsou temnmi i pekelnmi archonty alexandrijsk theurgie (viz Jamblicha): nleej do sfry prody plozen, kde lovku pvodn nebylo souzeno t. Poklesl-li a sem, je to jen dsledek adamskho pdu. 3 Viz kap. II.
163

tvrt rubriky. Psobenm vn se v individulnm nimbu tvo opravdov neviditeln mocnosti lovk me dokonce svou sympati a teba nevdomky evokovat ony duchy, kte se pak pipoutaj k jeho osudu. A tyto spirituln bytosti zase zmocnive se lovka, nechtj mu nkdy ukzat , jeho zvislost a objevit se jeho zrakm: i vykonvaj svj vliv na svho vtlenho otroka jenom bezejmennmi sugescemi, vyvolvajce v jeho zrcadle translucidity astrln odrazy, kter me pokldat za vlastn mylenku. O prvnch dvou formch magickho otroctv jsme ji dostaten pojednali. Na pedchzejcch strnkch byly popsny ony okovy, jimi ns osud hmotn prody pout a ve ji v mateskm ln. O nkolik kapitol ve, v Mystrich samoty, bylo vysvtleno, jak individuln atmosfra lovka naplnn ivoucmi odlesky jeho mylenek, vn a sn reaguje na inteligenci, na dui a na imaginaci, je zplodila tyto fantomy: take - abychom vymezili iniciativu kadho lovka zde na zemi - jeho budoucnost je pokud mono vrnm otiskem jeho minulosti. Meme ci, e tet forma (otroctv lidsk) v sob zahrnuje virtuln vechny ostatn. lovk toti stoje na hranici fyzickho a spiritulnho svta m astenstv v onom svm tlem, v tomto svou du; a jeho astrln tlo tvo plastickho prostednka v obou dvou, usnadujce pechody. A tak lovk, inn na vech plnch, me uvat, po ad nebo i souasn rzn nstroje, kter se mu nasktaj. Nade ve sloit a rozmanit je tedy ono panstv, jeho me nabt nad svm blinm a jeho nejobyejnjm a nejnpadnjm typem jsou praktiky magnetismu. Pedn - a to je prv psychick magie v cel sv ryzosti - me due pmo psobit na dui bez ohledu na vzdlenost; me ji ovldat, donucovat, ano i ranit ochrnutm, aby vstoupila na msto n. Je znmo, e lidsk due, a pvodn sob rovn, protoe jsou te podstaty, doznaly fakticky vce nebo mn pokroilho vvoje; seznmili jsme ostatn tene se zkonem, kter zde plat. Due by vzrostly nebo se zmenily, zeslily nebo zeslbly podle toho, zda vle, nstroj jejich vytven, je povila do krlovstv inteligence, i ponila do e instinktu. Tato alternativa, kter je podmnkou zdokonalitelnosti du nebo jejich padku, prozrazuje zrove dvod jejich nynjch nerovnost. Tyto rznosti du podporuj zjev zvan substituce (nahraen) osobnosti, vy zpsob magnetismu, kter na zpad nkolik mlo experimentlnch psycholog zn a praktikuje, a kter je veobecn smovn s pouhou a jednoduchou sugesc. A pece jak je to rznost! Sugerovat znamen vzbudit tm nebo onm prostedkem v mozku bdcho nebo spcho subjektu mylenku cizho pvodu, potenciln nebo ne, na njak as, nebo adu in, je je teba vykonat. Nen to nejir definice tohoto zjevu, tak jak jej chpou a vysvtluj si, nebo alespo hled si vysvtlit oficiln uenci? Vrtme se k tomuto zpsobu nazrn, abychom jej kontrolovali a osvtlili svtlem okultismu. Sebou nahradit (substituovat) subjekt, znamen vyvlastnit ciz organismus z trojho hlediska: vle, inteligence a citu, a uvst tam vlastn vli, vlastn mylenku, vlastn cit, na mst tche vlastnost, jemu odatch. Odtud se zdaj bt tyto vlastnosti zachvceny letargi, ne-li samy v sob, pak alespo v tlesnch funkcch, to jest ve svm normlnm vztahu k organismu. Tento organismus toti poslouch cizho po celou dobu tohoto neobyejnho stavu. Lpe eeno: nejen subjektovo tlo bude poddno experimenttorovi, nbr experimenttor sm bude moci psobit v tomto tle a skrze toto vyvlastnn tlo. Bude psobit i na vzdlenost, navzal-li ovem dve sympatick kontakt, a nyn je spojen neviditelnm poutem s osobou onoho subjektu, jeho si umnil se zmocnit. A neptomen, pece bude subjekt ovldat pouhm aktem sv vlastn vle a bez slova a pocitu ho pimje k tomu, aby mluvil a pohyboval se. Podobn moc, vzcn na Zpad a tm neznm evropskm uencm, je nicmn znma a pstovna u Orientlc, zejmna u Ind, u nich se tolik zbojnk a fanatik oddv fakrskmu trninku, kadodennmi tm neuvitelnmi cvienmi: takto praktikuj vvoj, vchovu a vestrann rozmach vle a tud i opravdov svobody, kter je vdy mrn spiritualizaci lidsk vle. Zzrak psychick substituce neunikl Juliu Verneovi, tomuto dmyslnmu vypravovateli a zrove vzdlanci, jeho dlo zstane Tisc a jednou noc exaktn vdy. Ve svm Matyi Sandorfovi nartl obraz tohoto fenomnu a ti, kdo ho etli, vzpomnaj na odvn nos zrdce Carpeny, kterho dr. Antekirt, pouh nvtvnk Ceutsk kznice ovld, oivuje, uvd na vzdlenost do pohybu, nech ho spadnout v danm okamiku z vysokho skalnho tesu do moe, kde ho zachyt lo. Vichni funkcioni prezdia maj za to, e tento zbojnk se utopil a proudy zanesly jeho mrtvolu do irho moe. Eskamot plat za nehodu a ve je odkryto. Jinou daleko mn vzcnou odrdou lidskho magnetismu je sugesce ve vlastnm smyslu. Nai teni ji vd, e kad lidsk mylenka ije jako aktivn inteligence, jakoto bytost

164

zplozen duchem, po jistou del nebo krat dobu, kter je mrn intenzit on mozkov innosti, kter ji zrodila . To jsou vlastn slova Kut Humi:1 budou jet jasnj, dolome-li, e tyto potenciln bytosti se udruj pi ivot a trvn na zklad volitivnho slova, vdomho nebo temnho, kter dilo jejich vysln. Mylenka dynamizovan myslitelovou vl se toti oivuje, spojujc se s elementlem rznho stupn, vdy vak spznnm s podstatou mylenky. Byl-li tvr projev vle vdom, pak me jeho prvodce pitesvat a opravovat a jaksi naisto dodlvat onu spirituln bytost, kter se takto zplozuje, avak me ji tak modelizovat podle svho, dodvaje j zvltn vlastnosti nebo virtuality, kter se pozdji bu nhle, nebo zvolna a postupn vyvjej. Nesmte vak smovat tyto zamylen a chtn vtvory lidskho slova s larvami a lemury, ve vlastnm smyslu, kter se asto, jak znmo, v hojnosti a slepou nhodou rod z pedrdnch nebo ukojench vn. V pin tchto rozdl jsme byli dost jasnmi.2 Ale a je tomu jakkoli s tmito perozmanitmi mocnostmi, ktermi lovk zaliduje svj hylov astrln proud a zatuje svou pozemskou karmu, to jedin je jim spolen, e je lze penet od individua k individuu - a na tom se zakld veobecn znm princip kad sugesce... Vidli jsme, jak lemurov, astrln obrazy a vitalizovan mylenky reaguj na svho pvodce, bu tm, e napluj jeho okultn nimbus (nepm zpsob), anebo e si asimiluj jeho psychickou substanci (pm zpsob). Tyto bytosti mohou dokonce, jestlie se jejich lidsk vle k tomu pouije - vniknout do astrln atmosfry jinho individua, a co jet vce - zachvtit jeho vnitn bytost a vnst do n antagonismus. Posednut vnj nebo vnitn. Sugesce nen nic jinho neli akt, kterm nechvme vniknout do nimbu nebo do psychick substance jin osoby nkterou z tchto bytost vych nebo nich hierarchi, kter vyede z instinktivn, pasioneln nebo mentln experimenttorovy innosti, byly dynamizovny jeho vdomou nebo nevdomou vl. Kontrasty, ktermi se li takov cizopasn bytosti, vysvtluj rznost sugesc jak co do povahy, tak i co do sly a trvn. Autosugesce se li od sugesce sdlen pouze intragenez ivoucch mylenek na rozdl od extragenez a penen tchto mylenek z individua na individuum. Poukazujeme na zvanost tchto poznatk a nebezpen dosah jejich praktickch dsledk, na omluvu toho, e zstaneme - alespo zde - u pouhch suchoprnch a abstraktnch definic... Teoretikov hypnotismu se nesmrn ml v pin i ve skrytch podmnkch sugesce, jej zdnliv mechanismus se jim podailo stanovit pomoc trpliv a zkostliv analzy. O pouh podrun loze vyvolanho spnku vzhledem k stejnmu faktu sugesce jsou dnes vichni zkuen a v tchto vcech kompetentn autoi pln zajedno. Hypnza poskytuje v rznch svch stupnch adu vysoce zajmavch, fyziologickch jednotlivost a zasluhuje snad z lkaskho stanoviska prvn msto; konen je nesporn, e u vtiny subjekt spnek podporuje vvin sugesce. V rznch stdich hypnzy se subjekt zd bt hlnou sugestivnmu formovn poddajnj. Nicmn je jist, e sugesce se zda podivuhodn i u osob pln bdcch; ostatn, vme-li modernm uencm, kte zavrhuj fluidovou teorii, lze obdret i uml spnek jedin psobenm sugesce, uinn vysloven nebo mlky... Sugesce tedy nepedpokld nutn hypnzu jako podmnku. V kadm okamiku dennho ivota se provdj praktiky sugesce ve stycch lovka s lovkem, a tm vdy bez vdom toho, kdo sugesci vyslal, jako i bez vdom toho, kdo j podlhal.3 Kdyby ke vzbuzen sugesce v duchu jinho individua stailo vyslovit jen radu vi nmu, nebo mu dt rozkaz, vechny rady by byly vyloeny v tak dobrm smyslu, a byly dny od kohokoliv a vech rozkaz by bylo uposlechnuto. Vidme kadodenn, e tomu je jinak. Avak lid - namtne nkdo - jsou vcemn ovladateln; morln idiosynkrasie se rzn vt nebo men vnmavost pro sugestivn vliv, tak jako se rozeznvaj fyzick temperamenty, rznou citlivost vi fyziologickmu psoben lk. Odpov je snadn; kdyby tomu tak skuten bylo, pak by Petr pstupn a poddajn vi Pavlovu vlivu, byl stejn posluen i zcela podobnch sugesc pochzejcch od Jana a nelicch se ani vyslovenou ideou, ani vrazem, kter ji vyjaduje. Zda by Petr nepoctil, jsa citliv vi psoben
1 2

Viz pozn. Srov. kap. 9 a 10. 3 Co tedy je vchova dt, ne dmysln uit uen metody stupovanch sugesc.
165

chloralovho sirupu, podvanho v konstantn ltce. toto psoben stejn intenzivn, a by droga pochzela z t i on lkrny? Zajist, namtne n protivnk, a tak by tomu tak bylo napklad s aconitinem, ponvad chloral a aconitin jsou urit a pesn stanoven substance. Avak vezmme aconitovou tinkturu, kter je schopn etnch zmn podle klimatu, kde rostlina vyrostla, podle doby a podmnek n, podle stupn sugesce, kter - jak pravte - inkovala na Petra, mluvil-li Pavel, a pln u nho selhala, mluvil-li Jan, a neliila se ani ideou, ani vrazem. Prv tak i tato tinktura z t nebo on lkrny se neli ani co do rostliny, kter je jejm zkladem, ani co do rozpoutc tekutiny. Jej prava je pak pesn a podrobn pedepsna kodexem. A pece jej psoben na t organismus bude rzn dle toho, zda droga byla pipravena za pznivch nebo prostednch podmnek pelivm nebo nedbalm lkrnkem. A ponvad tomu tak je, upustili lkai pln od tohoto mlo spolehlivho prepartu. Radji uvaj aktivnho principu, alkaloidu, nebo konen aconitinu, podvanho ve stejnm stupni rozmlnn a v pesnch dvkch... Sugesci lze pirovnat ke Galenovskm (z e rostlinn) a nepesn urenm produktm star farmakopeie, nikoli k chemickm, uritm a konstantnm produktm farmakopeie modern. Je sice jist, e, jak prav Molier, analogie nen podobnost, a e nae pirovnn uvaovan z tohoto hlediska rozhoduje, jak se zd, spor ve prospch protivnka. Abychom ekli pravdu, nejsme daleci, abychom se dohodli. Sugesce, a zdnliv identick co do mylenky i co do vrazu, to jest co do pekladu i formy, se rzn co do kvality. Pes tuto dvoj partitu je jist, e se jev psobivmi nebo neinnmi na t subjekt podle zdroje, z nho vychzej. Z tchto premis je teba soudit, e v sugesci, a ji vysloven, i uinn mlky, je jet nco jinho ne pouh vyjden nebo vyznaen idea. Je to sla. Za kadou ideou se chvje iv energie, kter, jsouc nerozluiteln od tto idee, ji oivuje a dynamizuje. V tuto chvli bychom mohli mluvit o dmonu, o potenciln bytosti. Ten obsedne nebo posedne osobu, do jej atmosfry nebo do jejho psychickho centra bude penesen. Magnetick fluid bude nstrojem, prostednkem, nositelem tohoto penesen. M-li se sugesce zdait, je teba: 1. Aby mylenka, kter je jejm podkladem, byla vitalizovna, jinak eeno, zeslena ivou du, vy nebo ni hierarchie, povahy vce mn efemern, nebo trval, kter bude psobit podle svho pvodnho stupn a svch dl, je se shoduj s intencemi jejho adamitskho tvrce. 2. Je teba, aby sugestorova vle vynikala energi, rozhodnost a autoritou nad vl subjekta, nebo alespo, aby v dob, kdy se fenomn odehrv, byla aktivnj ne jeho. Vjimen, kdy subjekt svoluje a zstv ve stavu pasivn vnmavosti, me v nm vzbudit sugesci tak ten, jeho vle je ni ne vle jeho. 3. Je teba, aby byl nejprve utvoen fluidick raport mezi stranou innou a stranou trpnou. Magnetick fluid (manifestovan tahy nebo jinou mesmerickou praktikou, nebo nemanifestovan) je obvyklm nositelem vitalizovan mylenky, kanlem, kter je teba k jejmu penesen z toho, kdo sugesci vysl, na toho, kdo sugesci podlh. Spnek, je sice principiln nen nutno v subjektu vyvolat, m-li bt pstupn sugesci, podporuje nicmn tento fenomn ve vtin ppad. V hypnze a jejch rznch stupnch je mon spatovat vsledek jakhosi astrlnho spojen; somnambul ve svm spnku vyspv opiku po hojn poit astrlnm svtle, nebo chceme-li uspat subjekt, nesta vrhat proti nmu jist mnostv fluidu s myslem uspat ho, nbr je jet teba, aby plastick prostednk tohoto individua strvil tento fluid a zail jej. Protoe vle lovka me psobit na jeho vlastn astrln tlo, aby se stalo vnmavm nebo zstalo nepstupnm a odbojnm vi vnjm vlivm, plyne z toho, e magnetizr, zvlt napoprv, me uspat subjekt jen s jeho svolenm, leda e se tento praktik t vrozenmu kouzlu,1 nebo volitivn superiorit, kter imponuje. Me se tak utci k jistm okultnm praktikm, innm lkm, kter jsou znmy a uvny v gotii a o nich je lpe pomlet. Ostatn asto se setkvme se subjekty, kte jsou hypnze naprosto nepstupn, ne snad e by umnn setrvvali ve sv odpuzujc vli, nbr e jejich perisprit bez jakhokoliv sil z jejich strany
1

Kouzlo, presti, je tak magick vraz velmi ppadn pejat do bn ei, schopnost lidem imponovat je dar velmi sloit: jaksi vrozen virtualita tu uplatuje tlesn pednosti, kter mohou psobit a oslovat; avak k tomu se instinktivn poj umn, kter pispv ke zven pvabu.
166

zstv neproniknuteln pro vnj vlivy. Jin lid naopak maj perisprit ustavin pstupn takovm vlivm, take tito peduren somnabulov se stvaj koist prvnho nahodivho se magnetizra, kter je bude chtt uspat. Jsou to ostatn slab povahy, kter se nechaj olit a ovldat kadm, koho nhoda dennho ivota pinese. Tito rozen otroci vlastnma rukama kovaj lnky svch okov: pouh mylenky vyslan beze veho volnho sil se pro n stvaj sugescemi, nebo oni jsou schopni, aby sami vitalizovali mylenky, kter jim byly sdleny. Natst, ponvad virtualita nesouvislho a tkavho slova tchto somnambul je slab, maj i sugesce takto zplozen nepatrn trvn. Potom se hem, stejn kontradiktorn jako adymick a neutralizuj se, nebo se vzjemn ru. Kad sugesce m tedy vzpt za nsledek posednut nebo obsednut individua njakou cizopasnou bytost. Avak tyto bytosti - doufme, e to ten dobe pochopil - naprosto si nepodobn silou i trvnm, se rovn rzn i zpsobem sv tyranie, kterou vykonvaj a kter je nekonen mal nebo pln, periodick nebo nepetrit, doasn nebo trval. Hypnotizr vsugeruje subjektu, e ztra, a bude otevrat zsuvku svho stolku, spat, jak z n vylet skora. Toto oznmen se vypln, a subjekt uvid, nebo se bude domnvat, e vidl to, co mu bylo pedpovzeno, jestlie experimenttor dovedl dynamizovat svou mylenku a sdlit ji subjektu ve form vitalizovanho astrlnho obrazu. Tento astrln obraz, bez kterho sugesce selhv, vykazuje ontologickou povahu nejniho stupn; tento obraz tvo bytost potenciln, latentn a nepostiitelnou, a do on naped ustanoven chvle, kdy se bude manifestovat, pejdouc z monosti ve skutenost. Ale jej dl je omezen pouze na toto. V tomt okamiku, kdy se manifestovala, tato okultn bytost zeme, protoe byla vykonna loha, uren j aktem vdom vle, je ovldala jej zrozen. Hle pklad zpola epizodickho a pechodnho posednut, zpsobenho nekonen nestlou a efemern bytost. Na druh stran mnoho ppad lenstv, monomnie, idiotismu je pkladem obsednut zpsobenho mocnm a trvalm dmonem.1 Poruchy, kter nalzme pi pitv tchto lench nebok, nijak nezeslabuj nai teorii, nebo souasn uenci se - dle naeho nzoru - ml, spatujce v tchto poruchch piny nemoci, ony jsou asto jejm nsledkem. Je teba mimochodem poznamenat, e pijat vraz pomaten mysli se zd obsahovat etymologicky tich doznn, zcela souhlasc s hermetickou tz, pokud potvrzuje odnt drby lidskho organismu v ciz prospch (alienation mentale - alienus). Nkdy me bt tento ciz despota, tento straliv pvodce obsednut, kter odnm ve svj prospch lidsk tlo a jeho legitimn dui vypuzuje, paralyzuje nebo znepokojuje - vytvoen sugesc, nebo magickou operac, nebo normlnm uarovnm. Nkdy tak, v jistch ppadech popsanch pod nzvem zdvojen osobnosti, je tmto vetelcem pouze lidsk due, dostiv inkarnace: zjednala si pstup pepadnutm tla legitimnm dritelem na as oputnho. Toto tajemn nsil se provd ve stavu hypnzy nebo letargie, nebo pi mdlob, kter nastala nsledkem njakho dsnho pohnut mysli nebo nsledkem otesen nervovho systmu, ze vech tchto okolnost se abmaterializuje subjektova due v astrlu. Nahldnte do koment odbornk: ru-li njak mezera souvislost jejich dedukc, jsou ihned ostatn ochotni nahradit ji eckmi slovy. Co se pak te frz, ktermi upokoj veejnost, lze slchat asi toto: Chudk X! Dycht po bizarnch pokusech upadl do rukou arlatnskch magnetizr. Jeho rozum neodolal takovm praktikm. Nebo tak: Kdy se nebok dovdl o nhl smrti svho syna, padl do mdlob; a kdy procitl, byl len. Anebo konen: Vte o nehod, kter se stala Z...? Upadl na schodech tak neastn, e byl nalezen v bezvdom. Nepodlehl sice ihned, avak nervov otes byl hrozn. Je teba se obvat mozkov poruchy. Mluv se o internovn v blzinci. Katastrofa, kterou oznauj za pinu nemoci, byla ve skutenosti jen pleitostn nehoda.2 Dv due zpas o jedno tlo, to je ve. Odtud nastv stl nebo stdav antagonismus mezi starm vlastnkem a novm okupantem. Tento zcela normln fakt zpsobuje zmatek v prod. asto m svj pvod v pekelnm spolku, kdy due, kter se tsn, zmmen a len, u bran pozemskho ivota, se daly olit vyslanci
1

Co se te kretn a idiot od narozen, jde tu o tajemstv psychick substituce v dob thotenstv. Upozorujeme na to, ani bychom se tm dle obrali. 2 Nekme, e by lenstv nemohlo v dnm ppad vyplynout z mozkov poruchy; myslme jen, e inek byl asto zamovn s pinou, jak jsme poznamenali.
167

zloinnch kruh, utvoench v neviditelnu soubn s areopgy ernch mg, kte psob na zemi. Elementrov a zl dmonov, dychtiv po objektivit, uvaj tak pro sebe tohoto vtlen pepadenm. Misti kabaly oznauj alostnou anomlii, kter z nho plyne, dosti obojetnm nzvem: embryont du. Ppady naprostho definitivnho posednut, natst velmi dk, nebvaj dlem vech zbojnk astrln pln bez rozdlu. Je znmo, e cizopasn lemury jistho pvodu pebvaj v nimbu jako obsedai, nebo se spojuj se substanc due a omamuj a znetvouj ji na dlouh as, avak nevchzej do zjevnho boje s legitimn osobnost. Tuto vc jsme ji vysvtlili a vrtme se k n opt v kap. 13, a budeme jednat o arknech smrti. Kolika zpsoby se lovk me stt otrokem svho blinho? Jsou tak etn, e nebudeme dle roziovat jejich nomenklaturu. Otroctv, ve kterm duchov mohou uvst lidskou pirozenost, bv mnohdy z jejich strany zcela spontnn: jindy se vykon spirituln tyranie jen na mgv popud. ten zajist nezapomnl, e lovku, kter je inn na vech plnech prody, je vlastn dovoleno uvat vech pk, kter j pohybuj. Hodlajce ji ukonit tuto rozpravu nkolika poznmkami o magickm otroctv spiritulnho pvodu, chceme teni pipomenout onu svrchovanost, kterou rozvinuj kolektivn bytosti, je jsme nazvali egregory. Tato neviditeln panstva lidskho nebe vldnou a hbaj kohortami svch pozemskch otrok, kte nejastji ani netu, e jejich svobodn vle je spoutna. To je nevdom a mechanick nevolnictv, podzenost sti celku, izolovanho du vli, kter ovld cel tlo. O tvoen, podstat a loze tchto velikch lidskch kolektivit jsme povdli dost v kapitole 10. Byv nyn pouen o povaze astrlnho fluida a o hybn sle jeho plivu a odlivu, nebude zajist ten smovat spontnn kosmick proudy s umlmi, proudy, kter funguj v obvodu sympatickch etz. Jedny i druh jsou nasyceny lemury a poletujcmi obrazy; avak v prvnm ppad se stdaj tyto bytosti bez podku, po libosti svch temnch vl, nebo podle mnohonsobnch kombinac, vyplvajcch ze vzcnch sympati a antipati; kdeto v druhm ppad probhajce fluidickmi etzy, jsou tyto bytosti dynamizovny vl vdho egregora a seskupuj se - iv odlesky jeho mylenky - a harmonicky rozdluj za elem spolen innosti a stvaj se jejmi posly, dlnky a vojny. Na jedn stran - e nepodku a antagonismu - to je anarchie straidel; na druh stran rozdlen syntetizovanch energi - to je dynamick hierarchie, kter zuitkuje i slupky ivot a nstiny ide! S tm tedy mus mg potat, chce-li uvat tchto rznch proud astrlna: me uvat tch i onch a zpsobit tak mnoho dobrho i zlho... Ostatn bude si pi tom vst rzn podle jednotlivch ppad. Pitom sm hraje odvnou hru. el-li kosmickm proudm, mus dt pozor na nebezpe, e bude sten nebo pln rozdroben nebo rozdrcen; vnikne-li do okruhu mocnho etzu, hroz mu nebezpe, e jeho osobnost bude porobena nebo pohlcena (nkdy i nevdom) v osobnost egregoru, kter d onen etz. Avak postav-li se onen odvlivec proti proudu, aby s nm bojoval, ani by se dve snail napnout magnetick neptelsk etz, tak siln, aby neutralizoval etz prvn, vydv se dokonce v nebezpe, e bude zabit bleskem v pravm smyslu toho slova. Zde nen teba koment, po tom, co jsme ped tm povdli, posta tato troj indikace. Ve tet kapitole je objasnn systm sympatickch etz a genese kolektivnch bytost. Nech v nich ten uvauje a vechny temnoty rozptl. Zrove pronikne rzn arkna, tkajc se intelektulnho ivota spolenosti. Lpe si dovede vysvtlit nejenom onen ohromn rozmach veejnho mnn, ba i mrav, nbr i ono spontnn zrozen novch ide, nhle vzklivch v tiscerch mozcch najednou - je dovede zpsobit izolovan in, kniha a slovo veejn pronesen. V uritch dobch se nhle nad hladinou veejnho mnn vynouj dosud neznm mylenky a nov nzory: vechna sta kaj, vechna pera p tyto a dosud neznm mylenky a nikdo nev pro. Dv se vra i souhlas tomu, co se vera zavrhovalo, ze vech stran se hled to, o em se jet vera duchu ani nesnilo. A cel ada myslitel, kte o sob vzjemn nev, osvduje tyt nepedvdan snahy a zliby, pronej souasn a hlsaj toton idey a - vc jet podivnj, odvaj je tmi slovy! Zd se, e ve slubch novch, tak nhle vyklivch idej, povstala nov e! Ty ideje byly ve vzduchu, mn moudrost dav. A lid m pravdu; stv se ostatn zdka. e by jeho ren, by byla sebenaivnj - v sob netajila vzneen pravdy.

168

Nhl pevraty veejnho mnn se jev esoterikovi jako vsledky okultnch vliv. Nev, e bratrstva svtla a stnu spolu bez ustn zpas na nebi lidskho neviditelna a e politick veden nele tak na srdci tmto bojovnkm, jako spe zen inteligenc? Nepromliteln je antagonismus mezi Satanem a sv. archandlem Michaelem, kter zastupuj svmi pozemskmi a spiritulnmi vojsky. Kdy veejn mnn evoluje nhle vpravo nebo vlevo, oisuje se nebo se poruuje, tu vdycky poten gesto novho pohybu bylo nartnuto v tchto okultnch aeropazch. Z toho, e se tolik lid domnv, e kr nazdabh a e nevdouce, kdo je vede, tm spe nev kam jdou, nevyplv, e ten, kdo jim vel kret, nev, kam je vede. Na hromadn ascendent dav meme psobit prv tak, jako na vlastn ascendent kadho individua, stanovme tu ciz proudy, utvome tu proudy magick. Posta, je-li atmosfra schopna pijmout neviditeln semeno. Takto se prv pomoc sympatickch etz vyvjej v nadbytku intelektuln formy a se vitalizovan mylenky... Tak se vysvtluje ona otepan frze: se ve vzduchu... Dodejme, e tajemstv moci - jak nad mnostvm, tak i nad izolovanmi jednotlivci, je vyjdeno v jinm, stejn populrnm a nemn hlubokm pslov, toti vyut u kadho jeho slab strnky... Kdy jsme rozeznali mezi pruhy astrlnho fluidu bludn bytosti, kter pebvaj v jeho vlnch, musme se zmnit o lokalizovanch neviditelnch bytostech, kter d latentn energie hmoty. Jsou to gnii loci antickho esoterismu; zahrnuj nkolik td elementl, vdomch, polovdomch a ist instinktivnch. Nen kamene, prav kabala, nen stbla trvy, nad nm by nekraloval duch. Grard de Nerval, ulechtil spisovatel, kter tuil tyto tajemn mocnosti a zemel jako jejich ob, je oslavuje v tchto Zlatch verch (XII. sonet chvatn bsn Chimry): voln mysliteli, love, ty mn, e jedin jsi myslc na svt tom, kde ivot hr v kad vci? Silami, kter m, tv vldne svoboda, vak vesmr vzdlen jest tvch radk vech. Cti ve zveti ducha, jen v nm psob, je kadik kvt du v prod rozkvetl, a lsky tajemstv jest v kovu ukryto. Ach, vechno ct a nad tebou m moc. boj se oka, je ze slep zdi na tebe z, i na pouh jen hmot slovo lp. varuj se j ut k vcem bezbonm! V bytosti nzk asto ukryt bostvo sdl a jako oko rodc se jest vky zakryto, Duch ist roste tak pod korou kamen. Tyto okultn psobce, o nich jsme ji pojednvali,1 velmi rozmanit a velmi lenit, lze tko zahrnout do veobecn definice. Stojce na vech stupnch manifestovan prody, kontrastuj v morlnm svt, prv tak jako se pramlo sob podobaj ve svt fyzickm ony pedmty, nad nimi vldnou: blesk a kvt, olej a zoofyt atd. Elementrn duchov, kter vulgariztoi exoterizovan kabaly tak proslavili, tvo nejmn usedl druhy tchto psobc; jsou to gnmov, undiny, sylfov, salamandi atd. Ostatn vce mn spojen s pedmty, nad nimi vldnou, v nich nevz pevn, protoe vtina jich - za podmnek, kter se vyhledvaj k objektivaci neviditelnch vbec - se me manifestovat v sousedstv tchto pedmt. Zd se bt velmi podivn na prvn pohled, ale je zcela logick, uvaujeme-li o tom, e tyto bytosti m vce stoupaj na ebku evoluce, tm mn se mohou vzdlit od svho tla, kter se sna vdy vce a vce stt se jejich obalem. Mytologick starovk poeticky zosobnil nkter z nich; uinil z nich nesetn polobohy (Fauny, Sylvany, Dryady, Nereidy, Kyklopy atd.). Jmna, kter byla dna tmto bytostem ve stedovku, jejich legendy v kesanskch i mohamednskch zemch se jimi pmo hem, by vyplnila, kdyby byla napsna vedle sebe, nkolik strnek.
1

Viz kap. II. passim.


169

Vtina elementl nen lovku neptelsk, pouze tenkrt, kdy lovk vpad do jejich domny a vdom nebo nevdom pracuje na tom, aby je vypudil.1 Exploze v laboratoch, zcen v dolech, netst v tovrnch mohou bt znmkami jejich hnvu. Avak lovk je jejich rozenm pnem: podrobuje si je vdou a protoe vlda, kterou tyto bytosti vykonvaj nad hmotou, podlh upravujcm zkonm, kter nesmj pekroit, me badatel, kter tyto zkony zn, svou moudrost a chladnokrevnost u nich zaehnat vekerou zlovli. Uenec nepsob na elemently pmo, nbr tm, e psob na hmotu, a tm je nut, aby tuto hmotu zpracovali podle plnu, kter jim pedem vyznail. arodj postupuje opan; hled si zskat pze a sympatie tchto nich archont a pivd je mnohdy k tomu, aby pracovali k jeho prospchu, vykonv tud nad hmotou nepmou moc, jej manifestace se zdaj bt zzran a nevysvtliteln profnnm. Legenda se zmiuje o nkterch kouzelncch, kterm spolupsoben gni bylo oteven zajitno. Za jakou cenu? Ji jsme o tom povdli, vykldajce o tom, jak poniujc otroctv vzejde mgovi, jestlie se jim nkdy podrob. Svobodn adept tak nepohrd pomoc elementl, jenome je ochouje ke sv slub, dalek toho, aby se jim vydval na milost a nemilost, jako to in ern mg. Vysok magie nm podv k tomu elu bezpen prostedky a pedpisuje cviebnou metodu, kter tvo jedno z tajemstv vdy.2 Nae dlo obsahuje jasn a pozitivn pouky, jejich spojen umon teni, aby k nmu dospl. Ale a se v tom nikdo neml: nco jinho je nalzt innou metodu a nco jinho je uvst ji odvn do praxe. Vda chyst svoji korunu jenom tm spekulativnm adeptm, kte nikdy neuili ezla operanho mistrovstv ke svmu prospchu. V prvnm dle jsme jednali o inteligenci blesku.3 Elementlov ohn vulgo salamandi se pokldaj za nejmocnj a nejnebezpenj. Spolu s undinami a sylfy zpsobuj boue, smrt a cyklony, kdy hrom se snoub s bleskem v blt vstik moskch vln. Mohou tak oivovat a pohybovat zrdnmi bludikami, kter vodvaj zbloudil poutnky k propastem a k bainm. Elementrn duchov nesnesou tak lehce, aby nkdo vnikl do jejich e. A zhyne vetelec! Kladou mu lky. Zvra z velikch vek je zrdn voln sylf, pitalivost vody je voln undin symbolizovan v eck bji o Narcisovi a Hylovi. Gnmov podzemnch jeskyn svdj lovka k sebevrad, vzbuzujce v nm chmurnou beznadji. Ostatn zl osud, lpjc na jistch mstech, kter jsou navtvovna larvami, svdjcmi k sebevrad, je naprostou skutenost. Kdo neslyel vypravovat, kdy byla e o Boulogneskm poli, o on povstn strn budov, kterou dal Napoleon split, ponvad tam nkolik hldek hned za sebou a bez zjevn piny spchalo
1

ti v Lotosu (II. ro. str. 650-8) pozoruhodnou studii nadepsanou Magie, v n se pan Gnymiot s velikou jistotou intuice pout do problmu, o nm se zde zmiujeme: Astrln svt je prv tak rozmanit jako svt fyzick; prv tak jako tento je obvn davem bytost, kter tu maj sv ivotn podmnky tak jako my ve svt materilnm. Pedstavte si podzemn bytost, kter pichz, aby vzala lovku jeho existenn podmnky. Co uin lovk? Bude se snait tuto bytost, kter mu psob takovou kodu, zabt. Tento ppad se pihz kadodenn. Krtek hled konky rostlin a por je nein rozdlu mezi tmi, kter vyrstaj samy od sebe, a tmi, kter lovk zasadil. Zahradnk, jeho zeleninu pusto, si na nho poh a zabije ho. Badatel hraje lohu krtka ve svt astrlnch sil. Ve, co existuje v tomto svt, je k nemu uiten. Badatel, kter se sna zmocnit se sil astrlnho svta, me velmi ukodit bytostem, kter uvaj tchto sil ke sv poteb; pekvap-li ho pi prci, uin tot, co zahradnk uinil s krtkem: rna rem a veta po nm. Jako bv krtek vyhozen na vzduch, kter nehledal, tak i badatel bv vlkn do astrlnho svta a zstane v nm. (Str. 654.) 2 Tradicionln pikzn mlenlivosti pi provdn magickch dl tajupln souvis s lohou pomocnch elementl... Kad magick pokus, prav autor Okultn filosofie, se tt veejnosti, chce zstat skryt, da se v tichu a hat se prozrazenm a pln inek se nedostav... Je tedy teba, aby opertor okultnch dl zstal skryt, chce-li, aby tato dla mla spch. Je dleit, aby nikomu neprozrazoval ani povahu sv operace, ani msto, ani as, ani to, co si peje, aby se stalo, leda svmu mistru, svmu pomocnkovi nebo druhu, kter mus bt spolehliv, dvryhodn a mlenliv a konen hodn vdy bu svou vrozenou hodnotou, nebo zskanm vzdlnm. Tlachavost spolupracovnka, jeho skepticismus nebo nehodnost pek vsledku dla a ni je. (Cornelius Agrippa: De occulta philosophia, Kniha III., kapitola 2. inf.). 3 Chrm Satanv.
170

sebevradu. Asi v te dob se tak mluvilo o jist sni v kasrnch, kde byla tradice obsit se na okennm rmu. Csa, kter instinktivn tuval tajemn vci, neznaje je vdycky, dal zazdt tuto svtnici a tato zvltn provazov epidemie ihned pestala. Znme rodinu, v n sebevrada utopenm se zd pechzet z otce na syna. Mui z tohoto rodu skonili utopenm dve nebo pozdji, a to prv v tomt ohybu te eky. Podivuhodn alostn vc! Posledn z nich, jen se tam vrhl do vody ped nkolika lety, se dlouho vzpral tomuto smrtcmu popudu, avak nikterak se netajil, e ddin osud jednoho dne stihne i jeho, nebo je pli mocn, aby mu bylo mono odolat. Rozum se samo sebou, e se steil piblit se on hoe, z n se jeho dd a po nm otec vrhli do vody. Avak v nkter dny se ctil puzen, taen a na toto msto neodolatelnou silou jako Osud a nkolik hodin se tu hypnotizoval zahloubn do tichho pozorovn pruh, kter haly hladinu hlubok vody. Mnohdy se chytal kovin, aby zaehnal pokuen, kter burcelo v jeho nitru, avak jednoho dne konen skoil do vody a utonul. Tento ppad, za kter rume,1 se zd bt dvojnsob zajmav, nebo neblah vliv je tu dvakrt lokalizovn: jednak je vzn k muskm potomkm jist linie, a to pouze k nim, jednak k uritmu bodu prostoru, velmi pesn vymezenmu. Jsou opravdu tak etn, pemlme-li o tom, tyto zvltn a pern vlivy? Nem pravdu legenda, personifikujc je a bsnickm rouchem odvajc v pohdkch o vlch, sirnch a blch panch? V pbhu o malm vodnkovi (Santeret nebo Santeriot) a o jinch gnich, jejich pvlastky se hrub nemn, kte vak maj rzn jmna podle rznch dob a zem... Lid se vak vi tmto velevznamnm katastrofm dovolvaj rozmar ddinho nebo spontnnho lenstv. To je odpov na ve. Kdy jsme ped pti lety pipomenuli v prvnm svazku tohoto dla dojemnou phodu cidevilskho knze, ani zdaleka jsme netuili, e epizoda ve Valence-en-Brie (1896) bude jejm novm vydnm. N ptel dr. Papus sledoval tyto saturnalie fenomn, kter analyzuje v jejich hlavnch obratech s dmyslem vzdlanho okultisty a s autoritou oitho svdka. Sta odkzat tene na zprvu uveejnnou v Initiation,2 ani by bylo teba tento ppad znovu opakovat. Tyto fenomny se zdaj bt vrnm obrazem fenomn cidevilskch a jsou potvrzeny prv tak jako ony etnmi pozorovateli. V obou ppadech m znepokojovn svj pvod v oarovn. Avak ve Valenci byla mdiem uboh nemocn, z n neviditeln ptomn arodjov vysvali vylvajc se ivotn slu jako astrln larvy. Jedin zakroen Papuse a jinho zkuenho okultisty abb Schnebelina dkuje nemocn za sv uzdraven. Lky, kter j pedepsali lkai, nemly inek: magick len se potkalo s plnm zdarem. A se smje, komu je libo! Uit kovovch hrot osvobodilo dm od neviditelnch nvtvnk a bylo mono nkolikrt konstatovat svteln fenomny, kter byly znamenm roztren fluidickho shluku. Rna veden v tom smru, kde bylo slyet hlas, zpsobila d jisker... Konen fenomny zcela pestaly a nemocn se uzdravila. V jedn chvli bylo mon se obvat, e ve Valenci nebyl hlavnm pvodcem straen nevraiv elementl nebo zloinn dmon, to by bylo bvalo hor, nebo bychom tu mli co init se sdruenm ernch mg, spojench v neviditelnu njakm zloinnm etzem; jinmi slovy, jednalo by se o dosud iv okultn zbojnky, spojen pomoc paktu se spolenost zbojnk zhrobnch. Tato hypotza, zaloen na jistch zhadnch znmkch, kter se natst nijak nepotvrdila, ns pivd zcela pirozen ke studiu zajmavjho problmu, naskt se nm vhodn pleitost opravit jist nepesn, avak velmi oblben pojmy, kter odpovdaj vrazu uvanmu zajist naslepo; pakt s dmonem. Pakt! dn okultn dlo nen tak slavn, nen tak legendrn, dn vak nen tak tak znetvoen v pamti lidu, ba i v pamti vzdlanch osob. A pece neschzela pimen formule odhalujc povahu paktu. To slovo se zd bt samo sebou jasn; ostatn definice, kterou podv, a distinkce, kter in theologie, dokonale odpovd skutenosti: zbv jen nleit ji pochopit a vyloit. Pakt podle nauky Crkve tvo zklad a vchodisko veker magie. Je to dobrovoln uzaven smlouva mezi mgem a blem s listinou podepsanou obma nebo jednm z kontrahent, nebo bez listiny. Pakt je vslovn nebo uinn mlky. V prvnm ppad, prav abb Ribet, se uzavr slovy, kter se pronej k dmonu, nebo pijetm formule, kterou pedkld dmon sm, bu e se zjev a
1 2

Mohli bychom uvst jmno on rodiny, jako i jmno on eky. Srpnov slo z r. 1896.
171

nabz svoji pomoc, nebo e se evokuje zaklnnm a sliby.1 Pakt uinn mlky se uzavr implicitn pouhm podniknutm, by jen experimentlnm, operace, jej vsledek se m vymykat pirozenmu bhu vc; lze se ostatn nadt, e jedin bel me vykonat takov dlo, a kdo chce el, mus chtt tak prostedky... Takov je ortodoxn nauka o tto vci v cel sv nesmiitelnosti: je straliv a prhledn. Take - nebo musme bt logit - i nejmen pokus s toivm stolkem, nejmen kontrola mediumismu, jakkoli pokus o studium ne nadpirozench sil (nebo jimi nejsou), ale takovch, kter bonzov dosud nezaadili do katalogu pozitivn vdy; kad vn pokus, jeho elem je uit psobc nebo mocnost, kter jsou nad sly prodn - abychom uili bnho ohavnho zpsobu mluven - kad podnik tohoto druhu v sob nezbytn zahrnuje pakt, alespo mlky uzaven s peklem. A je takov nauka sebepsnj - okultismus pln pijm slova jej definice, vymeziv ovem prav a vdeck smysl slov dmon a peklo. teni je ji znmo, e zavrhujeme existenci zlho ducha - jakoto absolutnho zla a antitzy Boha, absolutnho dobra. Nepoprme vak, jak bylo mono vidt, existenci zvrhlch duch v okultnm svt, prv tak jako nepoprme existenci zvrhlch lid ve svt fyzickm. Ostatn nechceme poprat stralivou skutenost onoho velikho magickho psobce, jeho emblmem je had, a to tm mn, protoe vtina naich knih se zakld na pokusn a rozumov znalosti tohoto univerzlnho Protea, bez nho se dn fenomn smyslovho du nedje, ani magicky, ani nemagicky. bla, podle naeho mnn, je teba uvaovat ze dvou aspekt: jako tlo a jako dui, jakoto slu i dynamick substrakt2, a jednak jako ducha zvrhlosti nebo perverzity, podle etymologie samotnho jeho jmna: DIABOLOS. Zopakujme nkolika slovy, co ji je tenm znmo. bel uvaovn jako psobce je astrlnm svtlem korelac fyzickch a syntzou hyperfyzickch sil kosmu. Kdokoli vstoup do pmho styku s astrlnm svtlem, od nho lovka izoluje do jist mry jeho tlesn strnka, ten navazuje trval pojtko mezi svou osobou a touto mnohotvrnou moc, ji se stane otrokem nebo mistrem, hkou nebo vdcem.3 To je mlky uinn pakt, kter je neodvratnm vsledkem kadho odvnho pokusu, jen se zdail. bel uvaovan jako duch zvrhlosti tvo abstraktn typ a ideln syntzu inteligenc a vl, inkarnovanch nebo neinkarnovanch, kter zneuvaj hyperfyzick sly k ukojen egoismu nebo ke spchn zloinu. Nezdka vdme, e lovk se ms do proud egoismu a zloby a uzavr s duchy je dcmi pakt mlky uzaven konem touhy a vnitnho souhlasu, nebo pakt vslovn, konem evokace a zejmho formulovanho srozumn. Avak pakt vslovn a formln pozstv z devti desetin ve vzjemnch zvazcch, plynoucch z pijet do nkterch tajnch pozemskch spolenost nebo do nkterch mystickch spolenost nadzemskho svta, jinak eeno z pipojen se k magickm kruhm viditelnm nebo neviditelnm anebo nejastji k obojm. Baron du Potet, odvn badatel na poli souasnho magnetismu, nm popisuje nezapomenutelnm zpsobem na jednom dojmavm a proitm mst sv Odhalen magie uzaven mlky uinnho paktu. Vnujte trochu pozornosti tomuto sdlen, kter je zajist nejvznanj a nejvc zjevujc ze veho toho, co napsal v tomto kompendiu svch bdn o podstat a vlastnostech on okultn sly, kter psob v magnetismu: ...e smr kc a bo pbytky, e vyvrac stolet stromy a odn je do dli, kdo by nad tm asl? Avak e element neznm povahy ots lovkem, smk jm jako nejstranj orkn, in se ttinou, vrh ho do dlky, bije ho na tisci mstech souasn, ani by lovku bylo dovoleno poznat svho novho neptele a odret jeho rny, ani by ho njak skr mohla chrnit ped tmto tokem na jeho prva, jeho svobodu, jeho majestt; e tento element m sv oblbence a zd se bt posluen lidsk mylenky, hlasu, nakreslench znamen, ano i snad rozkazu; to nememe pochopit, to rozum zavrhuje a odmt u odedvna. A j tomu pece vm a pijmm to a eknu smle, co pokldm za pravdu na vky dokzanou. Poctil jsem toky tto straliv moci jednoho dne, kdy obklopen velikm mnostvm osob, konal jsem pokusy zen dle mch vlastnch novch nmt, uchvtila tato evokovan sla - jin by ekl: tento dmon, celou moji bytost; zdlo se, e innost mch smysl se
1 2

La mystique divine et ses contrefacons diaboliques. Sv. III. str. 291. Sla neodluiteln od nediferencovan substance. 3 Na prahu tajemstv.
172

zdvojnsobila a - co nemohl bt klam - m nohy se kivily ve sv ztrnulosti, take mi to psobilo velmi palivou bolest, a moje tlo stren jakmsi vrem bylo proti m vli nuceno poslechnout a podrobit se. Ostatn osoby, pln sly, kter se piblily centru mch magickch operac - abych mluvil jako arodj - byly zasaeny jet prudeji. Bylo nutno je uvzat na zem, kde sebou zmtaly, jako by mly ji dui vypustit. Pojtko navzno, pakt dokonn. Okultn moc mi pila nabdnout svoji pomoc, spojila se s moj vlastn silou a umonila mi, abych uzel svtlo. Tak jsem prv odhalil drhu prav magie.1 Kdyby si nai teni peetli recenzi o pokusech, kter pedchzely popsan fenomn, pesvdili by se, e by bylo marn hledat frapantnj ppad mlky uinnho paktu, tak jak jsme jej ve definovali. Ohledn paktu formlnho posta dodat, e psemn smlouva o pijet byla vdycky ve vech seriznch inicianch spolenostech velmi psn. Tento akt je - nehled k tomu, e m povahu exoterick garancie - pomocnm znamenm, kter zesiluje a magicky formuluje neofytovu vli. Kad pozemsk sdruen je zesleno v Neviditelnu kruhem jemu odpovdajcm a zeno egregorem, jak jsme ji nkolikrt jasn vyloili. Pokud jde o neviditeln bratrstva, kter nemaj znm materiln organismus, to jest jim odpovdajc a s nimi se shodujc skupiny lid na zemi - je nutno sepsat smlouvu, kter se pak spl za jistch obad, nehled k vznamu pomocnho znamen, o nm jsme ji mluvili, se rovn toto splen smlouvy projekci tohoto znamen, potvrzujcho adeptovo srozumn do astrlna. Je pravdpodobn, e neviditeln spoleenstvo odpov fenomnem precipitace psma, kter je dobe znm spiritistm z okol pan Blavatsk. Je to vmna listiny dvojmo sepsan a vzjemn garance nebo magick sankce, jak ji nalzme v etnch ppadech v aktech arodjnickch proces. Vechny tyto vci se velmi npadn shoduj s uenm msk theologie. Jej doktoi nm eknou, e a na zjev bla, jeho rohy a drpy se neukzaly, nae doznn neobyejn posiluj exoterick crkevn nauky... Nue, pipustme tmto pnm tak rohy a drpy, na nich, jak se zd, tak siln lpj: nebo v evokanch fenomnech, kter se rovnaj poodhalen stny astrlna, se nahodile rsuj siluety pln odpovdajc definici bla. V tom nen pro adepty okultismu nic zarejcho. Neposta imaginovat njakou formu, aby tato forma byla hned nartnuta v astrlnu a uchovala se v archivech druhho svtla? A nesnilo snad o pekle na sta asketickch generac? A vechny lemury a vechna teurgick panstv, jako i bludn odlesky mohou bt evokovny a mohou se zjevit. Takto budou triumfovat nai protivnci. Po tomto doznn, eknou, ji nic neschz onomu potvrzen neomylnch pravd dogmatu o blu a jeho i, kter jste zde chtc nechtc podali. Znme tuto e a tento zpsob polemiky, kter ve prospch sv tze pizpsobuje argumenty, kter mly slouit k jejmu poraen; kterm je vak mono jen nastavit nohu, aby potvrdily tzi opanou. Takov metoda je vtzn; ona m v sob cosi neomylnho a nezvratnho, alespo podle zdn tch, kte se mysln dali pesvdit. Nen to tot, jako zmocnit se dl neptele, obrtit je elem vzad, seikovat je do bateri proti plukm, kter mly krt a brnit? Hrdinstv, kter lze provst snze s perem v ruce ne na poli vlenm. Prv na zklad tohoto systmu se kdysi podailo de Mirvillovi nalzt v nejpdnjch argumentech Eliphase Lviho proti existenci osobnho bla doznn a nezvratn dkaz o tom, e pro Eliphase byl bel zkrtka osobou. Tto metody pouil nejnovji proti souasnm okultistm jin historiograf dmona, kter sepsal dva ohromn svazky,2 kde si jeho prostrann imaginace ulevila od chimr, jimi byla pecpna; Chimareae in vacuum bombinantes! Tento zzran doktor se zd bt zrove z dvojho hlediska, filosofickho i anekdotickho Nonottem a Pousonem Terrailem magie. Nebudeme setrvvat pi tchto smnostech. Okultismus, tak srdnat obnoven ve Francii ped temi desetiletmi, nemohl upoutat pozornost vnch duch a zskat souhlas vkvtu lidstva, ani by zrove mnoh diskreditujc spory nepokodily jeho pokrok a neposkvrnily jeho dobrou povst. Uvnit trpl njezdy prostednosti, navenek pak toky pomluv a vsmk. Kolik literrnch nebo vdeckch nedouk, kte ostatn neznali ani elementrn principy okultismu, se hlun dovolvalo jeho spirituln dvry s nebezpem, e vysokou vdu piprav o
1 2

Bar. du Potet: La Magie devoile, S. Germain 1875, in 40, str. 161-162. Le Diable au XIXe sicle par Dr. Bataille. Paris, 2 sv.
173

vnost, a chrnili pod jej vlajkou svoje podloudn zbo! Kolik hladovch vetelc spchalo, aby vytloukli penze z dvivosti hlupk, provozujce vnosn praktiky astrologie, chiromantie a ostatnch divinanch umn, kter obrozen esoterismu, jak se zd, na as galvanizovalo v rukch nevdomch, podezelch a prodejnch lid! Kolik bdil v malstv i bsnictv, tce z obliby tchto studi, z nich dovedli improvizovat vnosnj prostedek ke svmu vdlku, obchodujce utrhanmi odhalenmi pod zminkou, e strhuj masku pokryteckm zplozencm pekla! Jen mimochodem pipomnme ty, kte se dali zasvtit do iluminismu, aby zradili svoje psahy, svoje bratry a svho Boha. Ostatn tyto strasti byly pedvdny. V magii plat vta, e na jist arkna nememe vrhnout svtlo, ani bychom hned nevzbudili straliv odpor ze strany protivnch sil... ten, kter dospl a k tomuto mstu a nepochopil by hned pinu i zpsob tto osudn reakce, me zavt tuto knihu a vzdt se studi vysokch vd. Pi kad mylenkov obnov, kdykoliv se intelektuln svt klon k tomu, aby sledoval nov smr, zpsobil by tento zkon antagonismu neblah pevraty, kdy Fatum (tato mocnost, kter poj inek k pin) nezachovvalo do jist mry psn otroctv minulosti pro budoucnost jako regulujc garanci. Prospn uzda, akoli mnohdy velmi krut pro novote v umn, vd nebo inech. Le mort saisit le vif, prav star francouzsk prvo, smrt kraluje nad ivotem a dv mu zkon; verejek, a je jakkoli, panuje nad ztkem, a pinou toho je nboensk cta, kterou vzbuzuj bytosti a vci, kter ji nejsou. Zvyk je jenom pravidlo, kter budoucnosti uloila autorita minulosti a ivotu majestt smrti. Jako v lidskm tle, kde se buky ad k sob a kup na msto bunk, kter sechadly a zanikly, tak se inek njak piny stv tak pinou, aby reprodukoval inek sob podobn; a tak to, co bude, bv odlvno a pistihovno podle toho, co bylo. Jen podmaujc sla osudu, norma smrti, upravuje vvoj ivota! Proti osudu mus bojovat vle, ano i prozetelnost, chtj-li nco novho improvizovat nebo obnovit star formy, anebo konen zabezpeit rozmanitost krsna, jednu z podmnek, kter krsno in milm, avak jet jedenkrt, tato straliv moc osudu je nutnost ve svt. Bez n (tto mrtv sly) by iv sly na sebe reagovaly pli ton, byve zbaveny pekky, kter regulovala jejich psobnost prv tm, e je vzala. Protoe by nebylo postarno o pechody, svt by se pohyboval s neblahmi otesy; obnovoval by se v ad kataklysmat, msto aby evolvoval v moudr pozvolnosti. Ocitli jsme se daleko od paktu a listiny, o n se jednalo, kdy nae pero zabloudilo do tchto povechnch vah, jich vak nikterak nelitujeme. Nicmn je teba ukonit tuto odboku, kter by sice neodporovala povaze tto kapitoly, avak odvedla by ns na chvli od styk, kter jsou mon mezi lovkem a mocnostmi subtilnho svta. Tyto styky se zdaj bt obyejn lovku obtn nebo kodliv. Opak, bohuel, je vjimkou! Nkdo snad, uviv to, se ns ote, jak prospch maj jist tdy neviditelnch z toho, e suuj iv, vnukajce jim hrzu, spln, zden nebo i nutkn k sebevrad, jak jsme vidli v nkolika ppadech. Je-li toto znepokojovn dsledkem ar, bu e arodjov psob sami ve svm siderlnm tle, nebo prostednictvm lemur, kte evoluj ve sfe jejich magnetick innosti, nebo jinch jim oddanch spiritulnch spolupracovnk - vysvtlen je nasnad. V lidsk iniciativ je teba hledat pvod zla: lidsk vle, individuln nebo kolektivn, je autorem, ne-li hercem tto tragikomedie. Jsou vak ppady, kde neviditeln vchzej do zpasu na svou vlastn pst, sna se lovka posednout nebo obsednout. Kad lidsk snaha nen stejn pstupn tto spirituln inspiraci. Na nynjm stupni evoluce lovka zde na zemi jev materiln tlo ve svm normlnm chodu jakousi pevnost, kter dui chrn, a nikoli pouze vzenm, kter ji jm. Velik vtina lid je chrnna ped spiritulnmi vlivy nebo alespo si nen vdoma toho, e jim podlh. Pokud bytosti astrln pln nedoshnou njak pechodn objektivity, potud je plastick prostednk exteriorizovan jedinm monm stynm bodem mezi nimi a inkarnovanou du. Siln mdia, kter dovedou vyronit kdykoli svj nervov fluid tak, a jm nasyt astrln atmosfru, kter je obklopuje, musme pokldat za chorobn. U obyejnho lovka se odtlesuje

174

nervov sla jen zcela vjimen v jistch ppadech bu fyziologickch nebo patologickch.1 V t pin chceme odhalit velmi tajuplnou a velmi mlo znmou vc, jako odpov na mnoh otaznky. Mnoh odporn vn a prudk a bolestn touhy2 - zvlt vnitn al, fyzick bolest, strach atd. - maj u bytosti, kter je zakou, pmo vzpt za nsledek exteriorizaci a zrove bytek ivotnho fluidu. V takovm ppad vytk nervov sla jako krev z rny. ivot se ji nebrn, poddv se, nebo se alespo nechv chytit. Uhodnete, co z toho me vyplynout, spirituln zbojnictv. Bytost, kter vyvolala u jin bytosti tento difuzivn paroxysmus, me z toho fyziologicky tit a je to pro ni zdrojem rozkonho pocitu. Bylo by snadn uvst mnoh ppady. Avak ony ti, kter jsme vybrali, se zdaj bt zvlt npadn, nebo ukazuj netuenou pinu vnitnho smutku po ztrt milovan osoby, pi nhlm ztlesnn neviditelnho; a konen pinu on divok vn, kter spojuje tlesnou dostivost s instinktem dravosti a kter znepokojovala tolik modernch psycholog pod pojmem sadismus. Hledejme v hlubinch prody dvod tchto vc, z nich jedny jsou tak normln a druh tak podivn! Pro ony lich a bezpedmtn hrzy, zvlt strach ped fantomy? Ponvad obyvatel astrlna, maj-li se manifestovat na fyzick plni, potebuj nervovou slu, a ponvad ds, kter vdom nebo instinktivn vzbuzuj, je bezpenm prostedkem, jm lze ukrst tuto slu komukoli. m vce je zjeven iveno nervovm fluidem, tm vce se precizuje a nabv fyzick reality: v tom spov okultn dvod toho, e intenzita dsivch fenomn vzrst v pmm pomru s hrzou... V seancch materializanch mdi zakou divk v blzkosti fluidickch zjev ledov pocit, kter je zapinn nhlou ztrtou nervov sly, kter se pzrak chtiv zmocuje.3 Uritost fenomnu pomrn vzrst. Ostatn v obyejnm ppad se nepotebuj neviditeln zjevit zrakm lovka, aby v nm vzbudili hrzu, kter jim poskytuje npoj objektivity.4 Pro onen obludn instinkt sadismu, kter asto burc v nitru nejlepch povah? Spov v tajnm tuen toho, e smysln kat tm, e psob obti bolest svou brutlnost, vyvolv hemorhagii vitln sly, tto neviditeln krve, jej uchvcen a pivlastnn u nho zdvojnsobuje fyzickou rozko, vydraujc a k lenstv cerebrln reperkusi milostnho aktu.5 Pro konen ona vnitn trapa, ona stl zkost, kter psob, e dlouho oplakvme milovan bytosti, kter zachvtila smrt? Nic zajist nelze snze vysvtlit v srdci lovka; avak zkon prozetelnosti zakrouje, aby zuitkoval tento tak pirozen zrmutek pozstalch ve prospch zemelho. A tak za pomoci podivuhodnho zazen pechod mezi tmto a onm svtem pichz tato psychick energie, emanovan z bolesti pbuznch na pomoc novorozenci budoucho ivota prv uprosted nejhor zhrobn zkouky. Ani bychom vysvtlovali toto mystrium inn rodinn solidarity, kter budeme studovat pozdji v kapitole 13, zdraznme jen ono prospn nebo rozkonick uit - k nmu se hod bez rozdlu kad abmaterializovan nervov sla. Prospch a rozko! Jsou to dv mocn hybn sly, a spirituln souen a trpen, jejich pinu je teba hledat v prvn nebo druh z nich, mohou mt pvod i v obou dvou. Vzhledem k prospchu, kter zvrhl bytosti neviditelna mohou erpat ze sebevrady lovka, je zcela zejm, e nervov sla individua, kter se usmrtilo v pln sle a v plnm zdrav, bude dna pln a nikoli pouze sten k dispozici komukoli, kdo se jich bude chtt zmocnit. Ostatn z, pomstychtivost nebo rlivost mohou prv tak pudit a pohnt jist bytosti z V kap. 10 jsme mluvili o extzi z tohoto hlediska; co se pak te spnku, kter psychickou bytost zbavuje pout tlesnosti, tu zpsob, jakm se dje tato abmaterializace, zabezpeuje lovku velmi znamenitou ochranu proti astrlnm obyvatelm. Spnek nen vjimen stav: je to zcela pirozen funkce lidskho ivota. Srovnej kap. 9. 2 V paroxysmu cit a pocit pjemnch, nap. v lsce a ve fyzick rozkoi, nastv vmna fluid, kter je s to, aby kompenzovala ztrty. Jist povahy jsou tak absorbujc, pijmajce, ani by dvaly. Viz ne o sadismu. 3 Srovnej Chrm Satanv. 4 Kdo dovedl st bez hrzy Maupassantovo dlo Horla, kde pichzej na svtlo tak neobyejn intuice, tkajc se tchto tajemstv? 5 Srovnej nai teorii o lidsk polarit v kap. 10.
175
1

onoho svta, jako pud a pohnj lidi z masa a krve a lemury tohoto svta (podlovenstvo). Samo sebou se rozum, e onmi neviditelnmi bytostmi, kter, jak jsme povdli, mohou intervenovat v dlech egoismu a temnoty bu jako hlavn pachatel, nebo jako arodjovi spoluvinci, nikdy nemohou bt vy inteligence, due oslaven nebo vyslan andl. Poznatky, vztahujc se k tmto emancipovanm duchm, chceme zachovat pro jin dlo. Jejich pm styky s lovkem jsou ostatn vjimen a mn ast, ne si meme myslit. V tomto ohledu jsou ovem mon tak omyly a vjimky. Satan - stoj psno - se nkdy promn v andla svtla; na to prv mnoz mystikov zapomnli. Neomyln rozliovn duch nebylo vdy jejich vsadou a nkte, kte byli leni mocnostmi temnoty nebo soumraku, se pokldali s neochvjnou vrou za misione slunenho Boha. Tak ppady dokzanho veden andlskho vysokho mediumismu, ano i nebeskho embryonatu pedpokldaj ze strany svch oblbenc jistou povolnost vi nebeskmu hlasu; avak kdo by chtl pokldat toto zcela dobrovoln podroben za spirituln otroctv! Leda e by vykldal toto slovo ve smyslu adeptskm, jako jsme my uinili na potku tto kapitoly. To ns pivd opt ke XII. listu Tothovy hieratick knihy, na nm spatujeme lovka pivzanho za nohu hlavou dol k bevnu ibenice. Eliphas Lvi prav: Tento obenec pak je adept svzan svmi sliby, oduevnl a majc nohy obrcen k nebi; je to tak antick Promtheus, podstupujc ve vnch mukch trest za svou slavnou krde.1 Chrm esoterick pravdy m peds, v n lze nejasn spatit jej paprsky a svatyni, v n z jej skuten ptomnost. Peds je pro vechny, svatostnek je pstupn jenom nkterm. Tisce cest vede do chrmu; avak do svatyn nejvyho zasvcen vedou pouze dva vchody, brna vdy a svtla a brna utrpen a lsky.2 Spekulativn a voln zasvcenci, kter pivedla ist, ale chladn tuba vdt, aby vdli, nemusili se nezbytn vzdt v ndhery Maje, bohyn pozemskho klamu, ani trpt a zoufat pro ni. Oni se pouze nauili vyslovovat jmno tto kouzelnice, vd, e nen podstatnou skutenost, nbr pzrakem. Nemohou se ji dt svst fantasmagori jejich kouzel, tak rozkonou pro ostatn lidi... Oni zahldli, jako pi umrlm tanci, kostlivce pod gzou a volny baletky. Tato jasnovidn bystrost, privilegium ist vdy, se jim jaksi stv trestem. Intelektuln adept me sice tak brt podl na pozemskch klamech, avak pouze jako vystzlivl skeptik, kter v n ji nev. Podob se herci, kter pedstavuje na scn prudk vn, touhy, nenvisti a lsky a kter se me na okamik rozohnit svou hrou a do t mry, e se sm sob zd upmn. Vizte, jak se vesel v radosti, nebo se svj v bolestech!... Ale to tam je jeho pohnut, jestlie trochu uvauje! Smje se pak svm snadnm slzm, a co je jet smutnj, svmu smchu. Vyvolenci, kte veli do svatyn druhou branou, branou lsky, poznali vechny hokosti a vzdali se klamnch radost pozemskho ivota. Nebo oni mus vyprzdnit i asnch alost a na dno, aby se pak rozarovni tmto pozemskm mstem obrtili k nebeskmu Jeruzalmu, tto vn otin vdy, spravedlnosti a lsky. Nejist holoubci padaj prv takto zranni na prh immaterilnho toit. Jak vzneen je jejich rozarovn! Beznadj je u tchto vzneench du pouze nhradou nadje. Z nebe piel - protoe se tam vrac - onen andl protivenstv, kter v hlubin jejch nnch srdc ukrutn rozoral zhon klamnho optimismu, jeho vn pinely sladk peludy a pemujce pozemskou skutenost, obrely v n iluze rje! hav re lsky! Lilie neporuiteln blosti! Mimzy bolestn hrdosti! Vae semena nejsou z tohoto svta. Nkter estikdl rozsva3 je nechal spadnout ze svt svtla do bounho chaosu masa a krve. A i v tomto bahn je serafn s asem spatil, jak kl, rostou a kvetou. Zajist nechtl, aby byly profanovny jejich ideln kvty, tak anormln vyrostl v bahniti lidskho srdce. Ale vytrhv je jedin proto, aby je pesadil do lep pdy, kde kvetou kvty jim podobn - do nebe!
1 2

Dogme de da Haute Magie. Str. 256. Tyto dv brny symbolicky odpovdaj dvma zpsobm reintegrace v jednot, kter jsme ji vyloili, zpsob aktivn a zpsob pasivn. - Na tento posledn zvlt nar XII. list Tarotu. 3 Angelus sex alas habens numquam mutatur (Aphorismes kabbalistiques v Pistoriov sbrce).
176

13. Smrt a jej tajemstv


Smrt - Desintegrace - Svleen roucha - Smrt a jej tajemstv

Kniha Thotova na svm tinctm listu nm podv obraz velikho kostlivce, kter kos na planinch ivota. Posee ve, co oivil dech ivot: kos trvu, kvty, bez ladu a skladu, a lidsk hlavy. Avak tak, jak d zkza na nekonenm poli, kter j otevr fyzick proda, rodn prs prostoru vydv ze sebe nov plody. Kvas v n nevyerpateln tvoen. Pod vlivem smrti znovu tvo ivot; zroduje ji hnilobou, aby mohla znovu plodit organick bytosti. Dvoj pohyb, opan a komplementrn, univerzlnho rozkladu a univerzlnho plozen. Tento emblm symbolizuje smrt a jej tajemstv. Jako na plnch Kolchidy, na nich Isn zasil zuby zabitho draka hle, vzchz e lid vyzbrojench k zpasm ivota... Ale roda teprve pon vzchzet; na vech stranch vidme vzrstat mlad vhonky lidskch tl, ruce a nohy.1
1

Po zmnch kter nejapn karti provedli na jistch tarotech, je mon, e bychom mohli lidskou e kter kl z pdy, smovat s pozstatky krveprolit. Ten omyl je na prvn pohled zcela mon. Pece vak, nahldneme-li do vtiny uvanch vydn, zejmna do marseillskho, vidme, e kostlivcova lev noha v chzi polapv enskou hlavu, musk korunovan hlava, kterou jeho kosa
177

Tento hieroglyf zjevuje hlubok tajemstv, kter nejprve uvedeme. Tk se neporuitelnosti lidsk iniciativy, jej bh neme smrt, nic individua na plni fyzick, zastavit, ba ani peruit. Pevrtit rovn psobnosti, na nich se tato iniciativa uskuteuje - to je ve, co me uinit tato krlovna hrzy. Nebo lidsk vle, nepodlhajc jejmu zkonu, se podob on tajupln bytosti, o n ekl Moj: Kdo se pokus pemoci Lamecha, sedmdestkrt sedmkrt rozmno jeho iv sly.1 Tud smrt, jsouc daleka toho, aby slouila zmrm despoty, kter by ji chtl uinit nstrojem sv politiky, podporuje naopak v jejich dle ony lidi, kter odstranila z viditelnho svta. Zpsobuje na plni fyzick nhl vzklen zrodk, kter se tito snaili nast do inteligenc; a mylenka - sm dalek budoucnosti, kter snad ponenhlu zrlo v mozku filosofa, vyd ranou e zrodnnou vlhou veker prolit krve. Nadarmo, seki kostlive, udupv lidskou hlavu, kterou jsi prv usekl, a zalapv ji i s diadmem mylenky, kter zdobil jej elo, z pdy, zkropen ivoucm purpurem, se na vech stranch zvedaj ruce, kter budou jednat, a nohy, kter budou kret. Mylenka se vtluje a tvo se in. To je nejvnitnj vznam tto alegorie. Ponvad dve, ne jsme poali uvaovat o smrti v jej univerzln podob (kter se ostatn vysvtluje sama sebou), jsme se zdreli u tto podrobnosti, doplnme jet to, co je teba o n povdt. Nsiln smrt, kter stihla myslitele, nezni mylenku, nbr ji pivd k zralosti, oploduje ji a urychluje jej praktickou realizaci. Zbv povdt, odkud pochz tato pomocn sla muednictv. Plyne z okultnho zkona, jej Fabre dOlivet sice dobe znal, avak dotk se ho jen nepmo, nkolika zmlkovmi slovy. Zminku mu poskytlo nhl a pln zcen on nesmrn budovy, kterou vystavl Karloman: Kdyby si byl Karloman dovedl zskat pro sv dlo prozetelnost, jeho dlo by vytrvalo prv nsledkem prozetelnostnho psoben, kter by byl vyvolal. Chcete vdt jak? Chci vm to ci a odhalit vm velik tajemstv: dejte pozor! Jeho dlo by bylo vytrvalo, ponvad by je byl dle dil.2 Nue, vytrpt smrt proto, co pokldme za prav a spravedliv, je neomyln obad k evokaci nebeskho psoben zde na zemi. Privilegium, kter by byl nabyl Karloman, kdyby byl uinil pakt s prozetelnost, se stv dlem toho, kdo umr za svou ideu. Tato idea, zpeetna jeho krv, bude odte t jeho ivotem, kter ji vlv, ztrceje jej. Nauka, kterou hjil, jsouc a dosud pouhou abstrakc, se nyn sluuje s jeho petvoenou bytost; on ji posvcuje nesmrtelnost, stv se jejm strnm andlem, ba jet lpe, jejm dcm duchem.3 Tak dochz rozumnho vysvtlen onen zdnliv nerozumn instinkt apotol kad proskribovan vry, kter se asto jev v zni po muednictv. Tak zdnliv absurdnost se ospravedluje a mn ve vzneenost. Ostatn falen vzneenost tsn hrani s pravou; i sama blzkost absurdnho je nebezpen. Svah mezi nimi je hladk a pklad, kter nut k pemlen, je nasnad. Nezpsobila marn nadje ve zvnn realizan snahy, e jeden z nejslavnjch mudrc esoterick vdy uvzl v osidle sebevrady? Tento fakt je mlo znm. K by byl vnm ponauenm obdivovatelm tohoto velikna, jej nedostin dla zajist designovala pro nesmrtelnost, avak dlo jeho theokratick obnovy, prv ono, kter chystal zvnit svou krvavou obt, zmizelo v samm zrodku a bylo sterilizovno i ve svm principu.4 Znamenit asov pklad nm poskytuje kola bojujcch anarchist. Jejich propaganda inu zstv zloinem a oni mocn doufaj, e svm jakmsi heroismem, o nm svd jejich chovnm pod noem gilotiny, uin nesmrtelnm sv podvratn dogma, posvtce je na popraviti. Oni toti sami zasadili smrtelnou rnu dve, ne ji pijali. N uen ptel Papus velmi dobe vysvtlil, jak je karma zatuje bemenem, kter zajist paralyzuje jejich zhrobn innost. Tento theosof toti (na jeho ctnm jmn nezle) politovnhodnm zpsobem smoval prv usekla, le spovajc na lev tvi. Pvodn vak zajist ruce a nohy vyrstaly ze zem, kdeto hlavy useknut kosou asu - kostlivce pokrvaly zem. 1 Genese IV., 24. 2 Hist. phil. du g. h. sv. II. str. 90. 3 Srov. tuto tradici s na teori o kolektivnch bytostech. Toto srovnn nebude bez uitku. 4 Muednick palma je sice ezlem zhrobnho ivota, avak k jejmu uchopen je teba istch rukou.
178

dobrovolnou smrt a sebevradu. Jejich rozdl je propast, kterou nic neme peklenout. Je mohl uniknout onen veer, kdy se modlil v zahrad Olivetsk, avak on chtl vypt kalich agnie a vytrpt postupnou smrt, aby se naplnila vechna prorock slova. Johanna dArc po svm triumfu mohla a tak se zpotku chtla vrtit do Domrmy, kdy Karel IV. byl ji pomazn na krle v Remei; avak na nalhn svho krle, kter ji zapsahal, aby zstala - a potom ji hanebn zradil, obtovala panna svj ivot. A pece jej posln nesahalo za ono pomazn krle a jej hlasy ji ped tm varovaly.1 Od t doby, a to zcela jist, se vidla zaslbena popraviti!... To je dobrovoln smrt, v heroismu sv ji naped svobodn dokonan obti, ve svrchovanosti sv nezlomn pohrobn sly, v anticipovan apotheose svho bolestn dobytho vtzstv nad drakem prahu. Proto tak zmrtvchvstal Kristus podmanil svt. Proto velik stn Johanny dArc vyhnal z Francie zmoskho neptele. Takov je onen zkon, jen udl budouc krlovstv tomu, jen svol k dobrovoln obti svho pozemskho ivota; kdeto lovk, kterho poblouznn, by sebeulechtilej, svedlo k sebevrad ve vlastnm slova smyslu, je dalek toho, aby se posvtil za vd inteligenci budoucho cyklu, sdruil se s Prozetelnost a stal se tak asten jejch privilegi; ten rozmnouje svj zl osud osudem jet horm, jm je jeho dlo, zatuje svou karmu novm osudnm bemenem, vydvaje se v nebezpe, e jm bude rozdrcen. Ulechtil due zajist nikdy nepoznala onen nzk strach, jej nahn zbablcm pouh mylenka na smrt. Je teba, abychom se dovedli tvit hrdinsky pi hrozc nebo jenom mon smrti. Ale znamen to, e by bylo vzneen hlsat, e j pohrdme, nebo nerozvn j vzdorovat? Smrt, temn a slavnostn hdanka, kter se nm naskt pi odchodu ze ivota, druh hdanky se zd bt dleitou a vnou vc, k n nesmme pikroit s smvem na rtech. Ale vrhme-li se do jej propasti jako Curtius, je to svrchovan nerozvlivost, za ni budeme dlouho a tce pykat. A je to zbh, kter zbable prch z pozemskho zpasu, i theosof, kter zestrnul v rozjmn a tajemstv a stal se obt lky Nachae, i mlad nerozvlivec, jej instinktivn vra v jin ivot spojen se smrtelnm pohrdnm k tomuto ivotu svedla k tomu, e se skokem penesl pes onu propast, kter je dl, okultn vda neomlouv ani onoho zoufalce, hledajcho jet hor zoufalstv, ani onoho chytrho pote problm zsvt, ani toto hrozn dt nesmrtelnosti! Ale ukoneme tuto odboku! Divadlo prody ns zve k dojmavmu pedstaven. Pi velkm dramatu fyzick smrti zn vychlouban chvstavost prv tak falen jako smch skeptik. Nebudeme ostatn k vtmu zastraen tene a k rozmnoen jeho hrz volat ani peklo s jeho vhn, ani bla s jeho rohama, tedy star a dvno neuvan dekorace klebivch strakatin a kiklavch barev! Straliv nahost jevit bude ve svm realistickm rmci efektnj. Le opona se ji zved. Co je smrt? Je to petren sympatickho pouta ivot v kad organick bytosti. A sotva tato centralizan vlda ustoup, ji pon anarchie mezi atomy, kter spojovala do skupin. Z materilnho bezprostednho hlediska je to vtzstv individualismu molekul nad stavem kolektivnho unitarismu, jej tyto elementy udrovaly trvajce dosud v asociaci. Pon disociace. Z hlediska een bytosti, zemt, smrt znamen osvobozen due a astrlnho tla od organismu, kter je vznil; ne podme podrobnou studii tohoto exodu. Ale aby ten lpe pochopil sloit problm smrti v souhrnu jeho dl, bude nutno pipomenout zde nstin onoho nekonenho Protea, jm je ivot - a pi nm nai uen pozitivist, nevmajce si podstaty, r registrovat jenom jeho fyzick symptomy, ponvad dovedou analyzovat jen jeho materiln pozstatky. Nae nynj metody jsou zejm neschopn k tomu, aby vystihly povahu ivota (vudyptomnou i vude skrytou energii) a zkony, kter d jej manifestace. Tuto neschopnost doznal jeden z nejuenjch souasnch myslitel, filosof a chemik stejn zslun, ba jeden z tch vzcnch mu, kte dovedou nadzvednout cp Isidina posvtnho zvoje. Louis Mnard prav: Utrhnu vtviku s lstky, kvty a plody; vyloupnu zrno a zvm je. Na druhou misku vah polom jinou st rostliny: list, kvty, stonek, v te vze. Hle, stejn mnostv organick hmoty; chemick sloen je tot, uhlk, vodk, kyslk, dusk a trochu vpnku a kemku. Pomr tchto prvk
1

Od tohoto dne byla Johanna dArc jenom heroickm vojnem. Jej nebesk mandt byl promlen.
179

je t a zdaj se bt seskupeny identickm zpsobem. A pece, kdy zahrabu do zem tato dv stejn mnostv te substance, jedno se rozpadne postupnm rozkladem v jednodu molekuly: vodu, kyselinu uhliitou, amoniak; druh, toti zrno, bude erpat z pdy tyt produkty: vodu, amoniak, kyselinu uhliitou, aby je seskupilo v sloitj molekuly, nehledc k jejich afinitm a uilo jich ke klen rostliny. Je tu energie stojc naproti chemickm silm a nepostiiteln naimi analzami - je to ivot.1 Kdy pak byl na zklad tak jednoduch, a pece tak nezvratn experimentln kontroly zdraznil nedostatenost naich vdeckch metod a hmatateln dokzal mezery souasnho uen, vyslovuje Louis Mnard tento aforismus: ivot nen vslednic, je principem; jeho nejcharakteristitj vlastnost je individuan schopnost. A pokrauje dle: Individuace je prvoad veliina. ivot je abstraktn vraz pedstavujc zpsob aktivity onch jednotlivch energi, kter spovaj v ln zrodk. Jedin ony jsou reln a pozorovateln, ale nikoli samy o sob, nbr ve svch manifestacch, bezprostednch pedmtech vdy. To jsou stediska akce a reakce, pitalivosti a odpudivosti2 opravdov prvotn piny; alespo my jsme povinni pokldat je za takov, ponvad neznme jejich zdroj a nememe jt dle za jejich zjev. Dovolte, abych je nazval duemi?3 Uvaovat ivot jako fyzicko-chemickou individuaci a piknout kadmu zsadnmu individuu jmno due - to znamen vidt ji velmi jasn a jt velmi daleko. Ale to ve je jen zevnjek pravdy. ivot si nelze myslet jen jako individuln. Nad individuy vech pozemskch ras, jako i vech nebeskch hierarchi se objevuje kolektivn, univerzln a podstatn ivot; prv tak jako pod, a lpe eeno, uvnit tlesnch individu se tento ivot zd bt molekularizovn (m-li nkdo odvahu to napsat!) pod oddlen mnohonsobnch energi, inherujcch v tch nesetnch bukch, je tvo iv tlo; - a konen pi rozkladu tchto bunk samch se jev ivot v kadm atomu hmoty. Kad chemick nebo jin afinita pedpokld instinktivn ivot a vyjaduje temnou vli... Krystalizace je jednou z viditelnch forem minerlnho oduevnn; exotericky bychom mohli ci, e krystaly jsou tla, v nich jsou uvznny iv due nerost.4 Due! Pozitivistit fyziologov vm nikdy nedovol, pane Mnarde, takovouto terminologii. Co km?! Neodpust vm ji nikdy! Due! Kde jste je, prosm vs vidl? Pod mikroskopem?... Jak! vy uenec naskl modernmi metodami a odkojen lvm morkem, vy jste vyslovil toto kacsk slovo?! Ale vy asi budete odpadlk, nejste-li fantasta, snlek, mystik, bsnk a eknme to hned, umlec! Toto slovo vs roze a odsoud bez odvoln a vy nejste serizn. Nepipustil jste to sm, nazvav svoje mozoln prce: Snnm pohanskho mystika? Mystick snn - hle, ji jste odsouzen v och pozitivn vdy a zdrav filosofie (vy, kter jste vzbuzoval takov krsn nadje, vy, objevitel kolodia...! Komu napt dvovat?) - Pohan! Fuj! Pohoren katolci se spoj s uenci bez due a s filosofy bez boha, aby vs prokleli a pohanili. Ach, pane Mnarde! Nebyla-li vae hlubok a siln kniha vyzvnm k souboji, rukavic hozenou vem sektm rytem tradice, pak jste velmi neprozeteln volil titul svoj knihy!... Napklad u lovka by tedy byly tyi rzn ivoty, nejprve ivot univerzln, k nmu se poj prostednictvm ivota druhu, pak jeho vlastn ivot, kter inheruje v jeho individuln bytosti,5 pak partikulrn (odrazn) ivot kad buky, jejich organick seskupen tvo tlo; konen na nejnim stupni chemick ivot hmotnch atom, kter se seskupuj, aby utvoily buku. - Nyn chpeme pro, chtjce definovat smrt, jsme ekli, petren sympatickho pouta ivot. Tmto poutem je astrln tlo, obal lidsk due.
1 2

Rveries dun p. myst. Str. 76-77. Srovnej Pedmluvu. 3 Rveries dun p. myst. Str. 77-78. 4 Jedin v nerostn i se provd zkon individuace jenom vjimen a sotva zetelnm zpsobem. V rostlinn i se manifestuje ji mnohem zetelnji, nestv se vak jet absolutnm pravidlem; prv tak se to m pi nejnich druzch ivoin e. V nejvych rasch ivoistva, jako i v ch lidstva, kad jednotlivec druhu tvo individuln zvltn bytost, dokonale oddlenou osobnost. 5 Tento individuln ivot i ivot due sm je tver. Ti ivoty, intelektuln, pasionln a senzitivn nalzaj svou syntzu v ivot volitivnm, kter je jejich scelujc jednotou. (Viz Fabre dOlivet).
180

Jak se uskuteuje definitivn exodus due a subtilnho tla ze zem zajet, to jest z fyzickho organismu - uvidme po nkolika strnkch. Pedpokldejme, e smrt je dokonna. Due (se svm trojm analytickm ivotem, instinktivnm, pasionlnm a mentlnm a sjednocujcm syntetickm ivotem volitivnm) odela, je pry. Astrln tlo, agregativn uzda trojitho a tverho vitlnho dynamismu v jeho vztazch k materilnmu organismu a konglomertu bunk, z nich kad ije jiskrou ivota nsledkem reflexe bylo vydechnuto,je pry. Zbv fyzick tlo. Buky, z nich je sloeno, jsou jako mal Leydensk lhve, kter nashromdily odraen biologick fluid. Tyto buky jsou nabity influenc, jak kme v statick elektina.1 V cerebrospinlnm systmu a v systmu gangliovch nerv, v nm byla fyziologicky lokalizovna astrln forma nyn zmizel, nen ji onen zn cirkulan fluid. Tyto stroje jsou mrtv, jedin vitalita molekul v nich dosud trv prv tak provizorn jako v ostatnch stech erstv mrtvoly.2 Tato se vak rychle vyerpv, protoe jej zsoba nen ji obnovovna a vude se objevuje rozklad s nestejnou intenzitou. Chemick afinity zdaleka nejsou jedinmi pracovnky na tto zkze tla. Spolupsob pi tom ohyzdn larvy, kter kabalist oznauj jmnem masikim. Izk de Loria prav: Hned po smrti se tyto obludy perou o mrtvolu, vrhaj se na ni jako smr a nakup se na mst, kde mrtvola le, do ve patnct loket nad ni. A je tomu s tmto romantickm obrazem jakkoli, masikim jsou zvltn fermenty hniloby, kter urychluj ono navrcen, je mus bt provedeno, toti navrcen vekerho materilu, kter si neviditeln architekt zemkoule vypjil ke stavb tla. Masikim jsou ervi, krkavci a hyeny neviditelna... Organick buky jsou jejich koist, rozluujce je, uvoluj pasivn fluidickou slu, kter je dosud udrovala pohromad a kter nyn stk do okultn ndre pozemsk vitality. Zd se, e v nkterch druzch bunk je fluid akumulovn s vtm naptm ne v jinch; alespo vitalita udrujc se tu mnohem dle, projevuje dosud i po odchodu astrlnho tla popud, kter od nho obdrela. Pklad: nehty a chlupy, kter tak vzdoruj zkze, e nezdka vidme, e dle rostou, co znamen, e jejich buky nejen e se nerozkldaj, nbr dosud vyluuj rohovitou hmotu. Ale konen, jak jsme ji ve vyloili, drtc vliv Herebu (svrajc princip asu) pivd vude k vtzstv chemickou innost atomovch afinit, smujcch k tomu, aby zniila vce mn rychle vechny stavby, jejich stavitelem byl ivot. Nezd se bt nevhodn opakovat a doplnit zde pouky ji ve uveden o povaze a loze tohoto krutho a tajemnho Herebu v jeho vztazch k Jonahu, jeho sladk neptelkyni. Tyto dv mocnosti vykonvaj rozhodujc vliv v onom hyperfyzickm svt, kde budeme prv nyn sledovat Odysseu element, je peij tlo. Za pozemskho ivota je lidsk bytost chrnna ped plivem a odlivem iv univerzln substance, jej nezkrotn vlny burcej nekonenm vesmrem. Fyzick tlo - podobn skafandru naich potp chrn lovka ped nvaly tohoto kolektivnho ocenu, pohybliv due ivho

Kdyby se jednalo o proud jako v elektin dynamick, byli bychom v pokuen napsat, e vitalita bunk se bud indukc. Avak tento obraz na jedn stran pekvapujc by byl na druh stran mlo pesn, ponvad nen vlastn proud, kter by centralizoval vechny tyto rozptlen energie. A prv tak, kdy odvrtme zraky od analogi, kter nm poskytuje elektina, a hledme jin v zkonech svtla, pichzme tak pouze k piblinm sprvnostem. Na zklad tohoto hlediska jsme vzali toit k epitetm; odraen nebo refraktovan, chtjce definovat fluid buky oivujc. 2 Tato vitalita bunk odraen a pasivn, pipoteme-li k n jej subtiln atomy k sob sdruen, tvo tajemnou fosforescenci, kter je neodluiteln od astrlnho tla, kter naproti tomu me za jistch okolnost vystoupit ze sv materiln schrnky. Dejte pozor na tento rozdl. Tedy bunn vitalita, statick a pasivn, se za ivota nikdy neodmaterializuje; kdeto forma astrln, tato syntza aktivn nervov sly (i dynamickho ivota tla), se me odmaterializovat. Prvn je Jivou Ind inherujc v Rup (materiln tlo), druh je Lingarira.
181

kosmu,1 a bouliv ndre veho druhu bytost v intervalu jejich postupnch ivot.2 A tuto psycho-fluidickou nesmrnost uvdj ustavin do pohybu, jak je tenm ji znmo, dva okultn initel, kter d jej proudy; je to sla svrav (HE [nikoli h ale AJIN j, pozn. zariatnatmik]-RES-BETH - Hereb) a sla.. rozpnav (JOD-VAU-NUN-HE - Jonah); prvn stahujc podl etzu asu, druh rodn v plnch prostoru. Je znmo, e prvn (jonah) d lsku, plozen a ivot - je to smv prody a atmosfra rje; druh (Hereb) despoticky dolh na ty, kter zachvacuje v podobch - nanetst nepostiitelnch chadnut, smrti a druh smrti; pipojme z mystickho hlediska, v podob utrpen, oistce a pekla. V prvn kapitole, kdy jsme pojednvali o vzjemn innosti tchto dvou nuptiln neptelskch sil, jsme ekli,3 e takov pbuznost pout milostnou Jonah k znmu elementu a niiv Hereb k temnotm, e vude tam, kde panuje svtlo, vtzstv si odn Jonah, kdeto Hereb triumfuje v i temnoty.4 Vzhledem k nm, obyvatelm pozemskho svta, Jonah osvduje svou plodnost v slunench paprscch, kter zaplavuj jednu stranu na planety, kdeto druh se stv koist Herebu, jeho krutost je lokalizovna v stnovm kuelu, jej zem za sebou thne gravitujc v nebesch. Snadno si lze pedstavit, jakou zvrat a hrzou je uchvcena due, kdy jet vecka omrena svm krutm rozlouenm s hmotou, jej pouta prv rozlomila, chce vzltnout vzhru. Zdena ji pouhou pedtuchou hltav propasti a jejch obludnch obyvatel, dv se na stup; jej prvn mylenkou je navrtit se do ochrann skre, kterou prv opustila jako zcen dm a kter se j nyn zd bt nejdoucnjm tulkem. Kdy za jistch, dost vzcnch okolnost, se poda dui znovu nabt vldu nad organismem, pak zemel vstane z mrtvch: tehdy uenci, kter ds slovo zmrtvchvstn, radji blbol slova: klamn letargie a nenadl procitnut. Ale tm vdy - bu e patologick nebo traumaticky porouchan organismus je ji neschopen se udret pi ivot - bu e psychick sle vyerpan smrtelnm zpasem schz vle, aby se mohla znovu chopit vldy nad tlem, (v nm jet nedvno vechny tajn pky poslouchaly jejho nejmenho pkazu) - v tchto dvou ppadech se due vyerpv v neplodnch pokusech, aby se opt ujala dren onch trosek, kter prv opustila. V prvnm ppad nen dn pomoci. Jakkoliv porucha dleitho organismu se rovn puklin v kilov sklenici. Subtiln tekutina ivota v n ji
1 2

Rozum se jeho ni a instinktivn due. Znamen to, e due od jedn materiln inkarnace ke druh jsou ustavin strhovny z drhy tmito ohnivmi a pvalovmi vlnami? Zajist nikoli. Jsou hvzdy terick - z nich mnoh jsou neviditeln i pro nejlep dalekohledy - hvzdy, kter pro kadou planetu temnho ivota tvo svtelnou antitzu, ji Platon kdesi (Faidon) nazv Antichtonou i spirituln zem. To je sdlo agatho-fluidickho ivota, kde due, kter vtzn vyly z druh smrti, oekvaj, odny subtilnm tlem, zkouku budouc reinkarnace na hust planet. Nebo vtina psch nen zcela ist, aby vela pmo do Slunce, tohoto astnho sdla definitivn oslavench du, zachrnnch ped proudem generac. Obyvatel Antichtony zajist nejsou poutni ke sv hvzd fyzickou pitalivost; mohou se vznst do astrlnho svtla na pomoc tm, kte zpas s druhou smrt, jak bude dle eeno. Aby se vak trvale zdrovali ve fluidick atmosfe na zem, je teba, aby odumeve nebo odumrajce antichtonickmu ivotu, byli sami dostivi pozemsk inkarnace. Proto jsme ve napsali, v mezidob svch sukcesivnch existenc a ve svch sukcesivnch inkarnacch. 3 Ve fyzickm vesmru se Jonah manifestuje tm, e vyvinuje centrifugln slu Hereb, stav se proti nmu - slu centripetln; z tho vyplv gravitace hvzd a cel zazen univerzln rovnovhy. 4 Sla smrtonosn (Hereb) prv tak patrn inheruje nonm temnotm, jako sla oivujc (Jonah) je slouena se z dne. Ti, kdo jsou intuitivn. se v tom nemohou mlit. Hrab Josef de Maistre to; jak se zd, tuil s podivuhodnou dmyslnost: Vzduch noci nen nim pro materilnho lovka; zvata ns tomu u, hledajce skre ke spnku. Nemocn ns tomu u, nebo bvaj v noci podrdn. Pro poslte rno k nemocnmu, tzajce se, jak strvil noc, pro radji nepolete veer tzat se, jak strvil den? Noc m v sob zajist nco zlho. (Les soires de SaintPtersbourg, Paris 1821., 2 sv. in 8. Sv. II. str. 82.) Mision Huc vypotv bizarn obady, kter konaj an doufajce, e zachrn umrajcho; slav je nejastji za noci, nebo pedpis nauky je, e due mv ve zvyku uvat temnot k tomu, aby odela. (Srovnej: nsk e od M. Huca, Paris 18.57. 2. sv. in 12. Sv. II. str. 243.)
182

neme bt chovna. V druhm ppad vak, kde jde o nahrazen nanejve zeslabenho dynamismu, se me thaumaturg pokusit pivst mrtvho znovu k ivotu. Zdar je sice tak velmi dk, ale jsou nkter pln dokzan ppady vzken. Velc theokratov, zakladatel nboenstv, obyejn konali tento div snad nejzzranj ze vech, protoe vyaduje v osob svho prvodce tm kontradiktorickch vlastnost, prv tolik entusiasmu jako chladnokrevnosti a tolik lsky jako vle. Bible, Evangelium, Skutky apotol a ivoty svatch uvdj znan poet ppad vzken. Jsou to vypravovn skutench udlost a nikoli pouh alegorie. Tak zejmna abychom zstali pi kanonickch knihch kesanstv - Eli a syn vdovy ze Sarepty Sidonsk, Eliseus a syn Sunanity, Je a Lazar a dcera Jairova, Sv. Petr a Dorkas, Sv. Pavel a Eutyches. V dnm z novjch ppad, kter bychom mohli uvst, nekladl subjektv organismus, nenapraviteln zasaen ve svch ivch dlech - taumaturgovi rozhodn veto; smrt nastala nsledkem nvalu krve, mdloby, asfyxie, nebo nsledkem odrazu vjimenho otesen nerv. Dosud vyprvj na pedmst Saint Antoine ppad pna z Candy, kter byl vzken v roce 1799 jakmsi podkovem tto tvrti, kter byl kem hermetick filosofie a v jeho rukou konala pr univerzln medicna prav divy. Jmenoval se Leriche a jsa prv tak lechetn jako slun byl blahoeen chudinou. Byl pozvn k loi Candyho, jej lkai ji est hodin pokldali za zemelho. Domnval se, e ct jakoby teplo v okol brnice mrtvoly, vude jinde ji studen. Leriche to pokldal za dobr znamen a odvil se pokusu. Nehledme-li k univerzln medicn (jeho byla dosti pochybn), meme ci, e prostedky, jich uil pi svm dle, pipomnaj ty, jich uvaj Indov, aby probudili sv fakry po nkolikatdennm nebo i msnm pohbvn.1 Mezitm metresa zemelho plakala u jeho mrtvoly, mluvila k uprchl dui, evokovala ji jaksi lasknm a nejnnjmi prosbami. Za nkolik hodin byl nemocn zachrnn - a to na dlouho, nebo jak prav Eliphas: ...il jet do roku 1845 a bydlel na nmst du Chevalier-du-Guet s. 6. Kadmu, kdo mu chtl naslouchat, vyprvl o svm vzken a vzbuzoval smch u lka a odbornk on tvrti. Ale ten mu se z toho til jako Gallilei a kval jim: Oh! smjte se, jak se vm lb! Ve, co vm, je to, e ohleda mrtvol piel, pohben bylo povoleno a e za deset hodin by mne byli pohbili - a hle, jsem zde!2 V takovm ppad mus bt splnna dvoj podmnka,3 toti: 1. Musme dt odel dui k dispozici nervovou slu, kterou potebuje, aby se mohla znovu chopit ot tlesnho ivota. 2. Musme pispt jej kolsajc vli tm, e ji strhneme do kruhu touhy a lsky, nebo e rozvineme smrem k n etz ptelskch vl, (tak jako zchrann lano, jeho se chpou neastnci, kte tonou). Samo sebou se rozum, e magick etz spluje oba tyto poadavky, jakoto baterie oivujcch fluid a dynamizujc apart vl spojench k jedinmu cli. Spolupsoben dobrho mdia, kter lechetn svolilo obtovat st sv nervov sly, me bt vydatnou pomoc. Je-li thaumaturg sm, vezme toit k magickmu inkubatu, tak jako ho s spchem uil sv. Pavel pi vzken Eutycha. Poloiv se tlem na tlo mrtvoly a dotkaje se jejch konetin svmi, bude adept ponenhlu praktikovat insuflaci, dre sta na stech mrtvoly se svrchovanm naptm vle. Modlitba, spojen se znamenmi anebo jet lpe se svtostmi nboenstv, kter je spolen zemelmu i psychurgovi, bude neocenitelnou pomckou pi tchto nejv obtnch pokusech. Ten, kdo pronikl nauku o oprnch hieroglyfech a o magickm etzu, je kadho, kdo uije svtostnch znamen dosud platnho kultu, pipojuj k celmu spoleenstv souvrc - nebude nad tm asnout. Nememe opomenout opsat na tomto mst prost vypravovn o vzken, kter nechceme nijak podezvat; nebude star ne ticet let. Hle, jakmi slovy vypravuje Eliphas v IX. seitu sv Korespondence se kem Spedalierim, jak mu bylo dno pivst k ivotu sv vlastn dt, bohuel pozdji zemel:
1 2

Chrm Satanv. La Clef des grands Mystres, str. 305. 3 Nemluvme o materilnch opatench, jako je zaht tla, zaveden, je-li mono, umlho dchn atd. Ono dlo nezle vlastn v uvn takovch pomocnch lk, avak ty jsou pece jen tak nutn, e jejich zanedbn zma ve.
183

Dt bylo studen, srdce ani tepny ji nebily... Odnesl jsem tlo nebotka na postel, rozepjal mu atstvo a poloil jsem je na svou hru, na to jsem mu souasn dchal do st a nozder; ctil jsem, e se pon zahvat. Pak jsem vzal trochu vlan vody a lil jsem mu ji zlehka na elo s tmito slovy: Maria! Si quid est baptismate catholico resurrectionis et vitae, vive, christiana; ego enim te baptiso in nomine Patris et Filii et Spiritus sancti. Amen! Pteli, to, co vm pravm, nen sen. Dt hned otevelo sv velk modr oi pln asu a usmlo se. Rychle jsem je zvedl s hlasitm vkikem radosti a nesl jsem je do lokt matky, kter nemohla vit svm om... Vzpomete si, e nevm na zzraky tak, jak je chpe dav; avak v podobnch vcech je pece jen cosi, co pesahuje inteligenci lovka.1 Vechna velk nboenstv maj obady, je se vztahuj na vzken zemelch, avak tyto obady mohou bt vdy pouze vjimen, ponvad ppady, kdy se toto thaumaturgick dlo zd poskytovat jaksi vyhldky na spch, jsou neobyejn vzcn. Knsk tradice nedovolovala pokouet se o zzrak - nebo o to, co mohlo platit za zzrak, leda tehdy, kdy byl tm jist.2 Veleknz jedn ve jmnu Boha. Nem tedy prvo se mlit a bude vhat vzt na sebe riziko nezdaru. Proto se tak nepokus - alespo oficiln a veejn o dlo tak riskantn, neb-li o zvlt dleit zjem jeho crkve. Nebo tak bude hledt, aby slavnostn obady resurektionismu uinil zvisl na obadech pedchoz okultn ceremonie, kter mu daj nebo odepou znamen dobrho vsledku. Kdybychom byli otzni, odkud erpme podstatu tchto tak pesnch informac, odpovdli bychom, dle to nevykldajce - e ji erpme z esoterick zsoby, z nezmnitelnho a stle tho zdroje mnohonsobnch symbolism a na pohled si odporujcch kult, kter se ji vystdaly na zemi. Nen autority prvem inician, od kter bychom se mli obvat popen. Uitel, kte by nm mohli odporovat, ztratili kl svch mystri. Ti, kte vd, by nm snad mohli vytkat jedin to, e jsme se ukzali bt pli srozumitelnmi. Ale tito dobe vd, e ns neve zvazek, a jsme jednm z nich, oddni jsouce tmu dlu a smujce k tmu nebi. Roucho pravdy se mn, avak bohyn a jej zc duch zstvaj vn nezmniteln pod doasnmi promnami litery. V samm katolickm kultu budeme hledat pklad potvrzujc tyto daje, kter snad nae tenstvo pokldalo za paradoxy. Obad, kter nyn vyneseme na svtlo, nm poskytne pleitost vyloit do jist mry ona pohrobn mystria, jich se tk a jejich podrobnosti podme na nsledujcch strnkch. V historii Papeskch kapl teme: Sotva pape dokonal, odebere se kardinl Camerlengo, zpraven o tom nejvym obadnkem, VE FIALOVM ROUCHU do palce a k lku, na nm spov vzneen nebotk, maje tv pikrytou blou roukou. Kardinl poklekne a komornci odkryj papev obliej; na to kardinl, pistoupiv k mrtvole, ZAKLEPE TIKRT NA PAPEOVU HLAVU STBRNM KLADVKEM A VOL HO TIKRT JMNEM. Pak se obrt k pisluhujcm a prav: PAPE JE SKUTEN MRTEV.3 Co znamen tento bizarn obad? Jak je to pleitost k vsmchu pro nevc! Nikdy nebyl v historii povrench praktik tak podivn a tak nevysvtliteln obad. Je to skuten povra, to je nboensk forma, kter se peila, a jakoby zbytek vyerpan knsk vdy; je to uhasl symbol pozbyv ivoucho plamene, kter byl jeho du; je to zbytek thaumaturgie, kter zajist byla inn v dobch vdy a vry, avak nyn zkamenla pi veobecn
1 2

Korespondence Eliphase Lviho s baronem Spdalierim. Nevydan rukopis, seit IX., str. 23 pass. Namtnete snad velik poutn msta, lourdsk a salettsk zzraky... Zde dav vrnch bude sm vzvat Svatou Pannu; knz vak ani neovld zzrak, ani jej pedem neohlauje ve jmnu nebes. V Lourdech a v podobnch svatynch se loha knze omezuje na to, e ekne: Modlete se a mjte vru! Nechte, a z vaich srdc vytryskne mohutn proud dvry a lsky k Blahoslaven Pann! Snad budete vyslyeni jako ji mnoho lid bylo vyslyeno! A zzraky, dosti hojn, jsou vdy pmo mrn kolektivnm proudm entusiasmu a mystickho odevzdn se do vle bo. Co se pak te zzrak a zvlt vzken z mrtvch, kter vykonali svat v neodolatelnm vytrysknut lsky a vry, nechceme je poprat. Kup. sv. Frantiek Xaversk v Indii. Jsou to dla spontnn a individuln a nikterak knsk a ritualizovan; jejich tajemstv spov v Bohu a v lidskm nstroji, kter si vyvolil. 3 Historie des chapelles papales. Str. 147.
184

materializaci dogmat, pi nedbalosti ucch a vlanosti vcch. Ach! dol kost v Ezechielov proroctv! Dogmata a rity, roztrouen mrtvoly nboenstv, kter bylo univerzln,1 le zasypny v mrtv litee jako kostry v psku pout. Oivujc due z nich odela a oivujc duch v nich nen. A pijde a zavane tento duch, kter vane od ty vtr nebe, a kosti se pibl k sob, nhle potaen ilami a masem; a vzkeny povstanou, poslouchajce nebesk hlas, oslavujce Hospodina a rdce se vemi fluidy svho obnovenho ivota. star rity, star symboly! Takto vm bude vae due vrcena a christianismus, oberstven ve vlnch svho zdroje, vyjde z nho cel pemnn; a ono vn nboenstv, kter je v nm manifestovno, vydechne osvujc dech svho vnitnho esoterismu a vzks mrtvou literu polibkem nesmrtelnho ducha. Tento zzrak, kter nae srdce jednomysln oekvaj bijce nadj, bude moci vykonat snad jen nejvy knz, a ude hodina prozetelnosti. Cyklus Petrv byv dokonn, bude hlsat ptm cyklu Janova; tehdy ra Krista bolestnho bude ukonena a na obzoru vyjde jitenka svatho Parakleta, zahajujc vldu Krista oslavenho na zemi i na nebi... Amen! Urychlete tento poehnan as, Svat Ote! Ve vaich rukou spovaj dva kle, kter podle tradice posvcen vky rozkazuj branm nebe i pekla. Zhadn a straliv slova zdrazuj tento emblm: otevr a nikdo nezave, zavr a nikdo nebude moci otevt: Aperit et nemo claudet, claudit, et nemo aperiet. Mte vekerou spirituln moc - mte tak vechnu odpovdnost, nebo jste ten, kter svazuje a rozvazuje! Urychlete tento as, Svat Ote! Prozetelnost je ptomna jenom tam, kde je vyzvna. A prv ona vm vnukne mylenku zahjit novou ru, v nich vda a vra smeny budou spolu kret vzjemn se o sebe oprajce; avak m-li vs prozetelnost osvtit, je teba, aby jste j pivolal, aby byla ptomna vaim radkm... Urychlete tento poehnan as! V tomto oekvn pchodu Parakleta, jen je prv onm duchem, o nm mluv prorok, me laick vda, - nen-li j dno ksit mrtv, alespo galvanizovat mrtvoly. Tento pokus chceme podniknout elektrizujce tento star ritus v proudu tradicionlnho esoterismu. Obad stbrnho kladiva a trojho voln je magickm obadem prvnho du. Nebylo by tak nesnadn, jak by se zdlo, nalzt v katolickch ritulech jet jin tak tak zejm okultn obady; avak my jsme vybrali zvlt tento obad, ponvad mme na zeteli zvltn dosah jeho vznamu, jako i kvli komentm, jich bude teba k jeho objasnn. Abychom toti odvodnili uvn stbrnho kladiva, bude teba odhalit zvoj dvou hlubokch tajemstv; prvn je spe kabalistick toti monost pivst mrtvolu, nebo to, co se obvykle tak nazv, v jistch ppadech opt k ivotu, druh je spe nboensk, nebo doktoi katolick crkve uili tomuto tajemstv pod symbolem soudu, kter kon nad duemi Kristus v hodin jejich smrti. Tato dv arkna spolu ostatn souvis tak, e by bylo obtn pln objasnit prvn, ani bychom zrove nevrhli trochu svtla na druh. Vyloili jsme nkolika strunmi rysy, co je - dle nzoru adept - smrt, uvaovna synteticky v souhrnu svch podstatnch prvk. Nyn je teba povdt, jak se provd jev zhrobnho odtlesnn (i osvobozen pschy); jinmi slovy rozvod mezi lovkem psychickm, kter ije dle, a lovkem fyzickm, kter umr a rozkld se - tento fenomn spad v jedno se zastavenm ivotnch funkc. Nen zcela sprvn, kme-li, e tyto dva jevy spadaj v jedno, zde je teba vzt prmr. Nebo
1

Kad nboenstv uvaovan jako kult, je pesn vzato vlastn adaptovnm vn pravdy jist dob, rase a zemi; je to jej inkarnace v mystick form vce mn pimen a vytvoen v prseku asu a prostoru, a nsledkem toho relativn a pechodn jako ve to, co je podrobeno tmto dvma podmnkm manifestovan existence. Kad nboenstv tedy mus bt nezbytn pojmno jako sten vzhledem ke svm symbolm, kter se mn od nboenstv k nboenstv; me vak bt tak pojmno jako univerzln, a to vzhledem k nezmnitelnmu duchu, jej vyjaduj tyto symboly. Pokud toto vnitn svtlo vyzauje vemi emblmy kultu, pokud nesmrteln esoterismus, tato due nboenstv, oivuje jeho vnj tvary, potud lze mluvit o nboenstv univerzlnm. To je prav smysl slova katolick.
185

nkdy exodus due bezprostedn pedchz zastaven funkc hlavnch orgn - nkdy - a to nejastji - toto zastaven pedchz a zpsobuje onen exodus. Pedstavme si toti na jedn stran mdium v katalepsi pi materializan seanci, nebo okultistu ve stavu roztpen (vybaven astrlnho tla): byla spchna njak neopatrnost, nhodn petren sympatickho pouta zpsobuje smrt.1 Na druh stran si pedstavme vojka, kterho koule zashla do srdce. V prvnm ppad exodus zpsobuje nebo alespo jej pedchz zastaven ivotnch funkc; v druhm ppad zastaven funkc zpsobuje exodus. Pi tak deliktn otzce se tak musme vyhbat pli absolutnm vrazm a vrazm, kter l jevy pouze zvolna se vyvjejc a postupn se provdjc hned jako dokonen. Nyn zde musme pipomenout nco, co snad kad zn. Tlo tu le zsinal, zvolna stydnouc, plce ji nedchaj, srdce pestalo bt; je to mrtvola, to jest schrnka lovka, kter je mrtev. Avak jtra stle vyluuj lu; nejmen elektrick podrdn se projev prudkm staenm sval. Zkrtka jist organick funkce se vykonvaj dle. Bylo by nesprvn definovat smrt jako okamit a rozhodn zastaven vech tlesnch funkc; uvidme hned, e prv tak nen sprvn zastvat bezprostednost animickho a astrlnho exodu. A prv na pozvoln souasnosti a vzjemn progresi tchto dvou jev se zakld cel teorie resurektionismu, tak jak byla kdysi v chrmech stn sdlovna zasvcencm vyho stupn. Program tto kapitoly pipout jen strun nstin tto thaumaturgick teorie, kter je sama nerozlun spojena s mystickm arknem prvnho (soukromho) soudu du; toti s prozetelnostnm zkonem spravedlnosti a rovnovhy, kter uruje osud a zhrobn lokalizaci onch rznch prvk, kter jet nedvno tvoily individulnho lovka. Kter jsou to prvky? Vme to ji. Svat kabala nm vypotv tyi hlavn: GUF-tlo, NEFEastrln tlo, RUACH-due a NEAMAH-duch.2 Jedin due podle uen tradice nle do naeho vlastnictv3: nebo tvo nai individuln podstatu. Duch, osvcujc esence, je bosk jiskra vyzen z muskho principu, kter oploduje dui;
1

Eliphas Lvi uvd ppad nhl smrti kter m tut pinu jako pklad nmi zvolen. Fluidick exodus tu zejm pedchz zastaven vitlnch funkc. Ale a je tomu jakkoliv, tento prvn len alternativy je mnohem id ne druhv. Viz: La Clef des grands Mystres, str. 137-8. 2 Indov dvaj tlu jmno: Rupa nebo Sthula-arira: astrlnmu tlu Linga-arira, lidsk dui Manas a istmu duchu Atma. Dalm dlenm, analytickm a fakultativnm, nkdo by ekl i libovolnm, dochzej adepti buddhistick theosofie k sedmermu sloen lovka, o em je mono st v lotosu nekonen, rozvln a nevaln pesvdiv debaty; shodujce se v principu se sedmerm roztdnm nemohou se rzn esotern koly tohoto poloostrova dohodnout o podrobnostech sedmi element a jejich hierarchickm podku a vzjemnch funkcch. Co se tk analytickho roztdn, podv kabala nehled k fyzickmu tlu jet dal rozdlen t vych princip na devt element. Tato nomenklatura se zd bt u n odvodnna. My vak meme spolu se Sinettem, ani bychom odporovali kabale a Fabre dOlivetovi, sestavit zamlouvajc se roztdn na tyi bytosti a sedm element, a to: NEAMAH ist duch 7 Atma RUAH Due lidsk, volitivn dui intetigibiln a spirituln, dui 6 Budhi pasionln, logickou a chpajc, a plastick, 5 Manas dui instinktivn a impulsivn kter shrnuje: 4 KamaRupa NEFE Tlo astrln 3 Linga arira GUF Tlo fosforeskujc (vitalita) 2 Jiva Tlo materiln (z masa a kost) 1 Rupa
3

Ona sama ije, jak jsme ji mnohokrt poznamenali, temi ivoty: intelektulnm, psychickm a instinktivnm (jinak: spiritulnm, pasionlnm a senzitivnm). ivot psychick, prostedn je, abych tak ekl, ivotem jej vlastn substance; v ivot intelektulnm se obr prozetelnostn a naturantn proda; v ivot instinktivnm se shrnuje proda osudov a plozen. tvrt ivot, ivot vlastn vle, obepn ti ostatn, jsa jejich sjednocujcm pojtkem, a realizuje jednotnou syntzu. (Viz: Fabre dOlivet.)
186

princip ensk v n plod inteligenci1 nebo vy vdom individuality. Astrln tlo, nynj vraz plastick schopnosti, kter tkv v dui, je jenom ablona, podle n se uruje, vytv a modeluje nae fysick tlo. Pedpokldme, e tento tet prvek, o nm jsme dost obrn pojednvali v tomto dle a i v tto kapitole, je dostaten znm. Protoe jenom v metaforch me bt naznaena povaha okultnch entit, jako je astrln tlo, ekneme, e v nm lze spatovat virtuln leen, pomoc nho se konstruuje a pozvolna stav ona stavba masa, sval a kost, kter se nazv lidskm tlem, zkrtka neviditeln kadlub viditelnho tvaru. dme tene, aby nyn soustedil svoji pozornost; pedmt, kter se nyn naskt jeho mentlnmu zraku, stoj za nmahu. Nikdy, jak se zd, jet dn okultista neprecizoval jen ponkud pesn toto rozlien. Ono je tak velmi deliktn k pochopen. Protoe ist duch je bosk univerzln podstaty a materiln tvar jen shlukem ivch molekul, seskupench dle ablony eterickho dvojnka, nenle nm ani tato hmotn forma ani onen duch; onen je nebeskm svtlem, kter se v ns obr, tato je pouze vpjkou, kterou nm poskytuje planeta a kterou j zase musme vrtit a do poslednho atomu; nehleme tedy prozatm ani k duchu ani k tlu. Zbv due a astrln tlo; ty tvo zde na zemi individuln substanci lovka.2 Nue eknme, e na dui ve vlastnm smyslu se omezuje prav osobnost, a e astrln tlo je obalem a kadlubem neprav osobnosti. Prav osobnost je vlastn podstatou individuln, vdom a svobodn bytosti. Neprav osobnost je pebyten, nahodile zskan substance; asimilace pseudopsychick obojetn a zcela schopn splynout s du sice doasn, ale je zcela nemon, aby i nejzkuenj psycholog rozeznal jednu od druh. Ale smrt pijde dv nebo pozdji, aby odhalila tuto klamnou homogennost; smrt pijde, aby spravedliv rozhodla o rozlien, a je mono dodat, aby neprosn provedla nsiln oddlen prav due od neprav! Tak tomu mus bt nejenom pro dobro lovka, jeho reintegrace v bosk jednot by byla neobyejn znesnadnna, kdyby takov bemeno tilo jeho zavazadla v kad existenci: kdyby sestupoval, msto aby vystupoval: nbr tak z dvodu univerzlnho du a kosmickho prospchu, kter vak nenle k pedmtu tto knihy. Nezapomnejme, e lovk je velkm demiurgem, rovnovhu udrujcm prostednkem mezi spirituln a smyslovou; jeho pd ho sice vyhnal z Edenu, ale toto vyhnanstv jednou skon. Pokraujme ve sv studii vychzejce stle ze specilnho hlediska na planety a nestarajce se prozatm o lohu, kter je vykzna lovku v harmonii vc, ani o pinu jeho posln, ani o zpsob jeho ptomnosti zde na zemi - uvaujme tuto individualizovanou bytost v tom evolunm bod, kterho doshl na zemi pesn v on chvli, kdy se odehrv onen dosti sloit jev zvan smrt. Smrt, jak jsme ekli, zle v podstat na dvou souasnch faktech; zastaven funkc tlesnch orgn a vypuzen neviditeln a subjektivn bytosti z jejho objektivnho a konkrtnho obalu. Hned pot nsleduje tet jev, kter jsme uvedli zvl; toti asociace hmotnch atom, kter byly seskupeny, aby tvoily tlo. Zastaven organickch funkc a uvolnn onch princip, kter petrvaly tlo, ob tyto podmnky mus bt splnny (druhou lze tak nesnadno kontrolovat!), abychom mohli ci, e smrt je dokonna, e definitivn nastala. Zajist, kdy jeden z tchto fenomn trv dlouho, m ihned za nsledek nastoupen druhho; avak - nen-li tu diagnza rozkladu, kter by poskytl protidkaz nesmme se vyslovit o nastal smrti v nleit ovench ppadech katalepsie, vampyrismu nebo pouze vybaven astrlnho tla, napomnaj k opatrnosti! Ale a je tomu jakkoliv, pedpokldejme skutenou smrt, je nastala u osoby normln konstituce. - Co se bude dt ve sfe animick? Nevyhnuteln rozluka mezi pravou osobnost tj. du, kter je neoddliteln od sv plastick
1

Kdy kabalist pokldaj Neamah za vlastnictv individulnho lovka, maj na mysli nikoli istho ducha, nbr spe inteligenci, kter jej obr. 2 Tak bychom mohli ci, e astrln tlo je vypjeno od okolnho fluidickho prosted (ni due planety) a tak mu bude postupn navrceno, kdy se bylo tilo po svm odlouen od tla po jistou, vcemn dlouhou dobu prchavmu odlesku ivota a napodobenmu zdn osobnosti. Avak eeno z pozemskho hlediska, tvo astrln tlo, jak uvidme, integrujc st lidsk osobnosti.
187

schopnosti a mezi nepravou osobnost, jejm pseudopsychickm zkladem a kadlubem je astrln tlo. To je soud, o nm mluv Psmo; to je tak agnie druh smrti, ili bolestn a vce mn dlouh a nesnadn zkouka, kter - nehled k budoucmu kosmickmu cyklu - je pro ns od nynjka realizac oistce a pekla. Penice byla oddlena od koukolu, kter bude rozptlen do ty hl svta. Jak se utvoila neprav a pebyten osobnost? Vytvoila se v matrici astrlnho tla tak jako vpenit sraenina v lhvi, v tenkch vrstvch, nebo jako bahnit usazenina rybnk, nepatrnmi nnosy. Kapku po kapce ukldalo kaln vno fyzickho ivota svou sedlinu na dn ndoby; pi stnch se vyistilo. Nyn nastalo pln vyitn. Hodina poslednho soudu a slavnostnho rozsudku udeila. Ped tribunlem kolektivn due bude due individuln sama sebe soudit a sama sebe odsoud, vyznvajc blhov klamy, opojen fantasmagorickch l, v nich se jej marnivost klamala na sv pozemsk pouti. Je to opravdov zpov, a proto je tak mon zpovdnici propast nazvat zpovdnic. Posledn zpov, v n se due (je je podstatou prav osobnosti) postupn zbavuje tchto heterogennch a hnch molekul, jejich nahromadn v astrln form vytvoilo nepravou osobnost, cizopasnou, kter nen schopn pet hmotn tlo a kter se mus rozpadnout spolen s nm.1 Vypuzenm tchto larev2 asimilovatelnho klamu, pseudoanimickch podstat, plozench kadodenn v milostnm laskn hmoty, v ukojovn zhovadilch smysl a ve patnm uvn vle, - tm bylo navrceno univerzln podstat vechno to co j due jet dluila.3 Projevy vle, jak jsme ostatn ji ekli, jsou tvr nejen mimo lovka, nbr i v lovku samm. Slovo zvrcenosti poskvruje zrove vnj svtlo lovka i jeho vnitn svtlo, jeho fluidick nimbus a jeho fluidick tlo. K uspokojen tene, jemu zle na fyziologickch lokalizacch, meme pesn urit, kde se provd animick a astrln desintegrace, toti na temeni hlavy v okol vu lebenho. Tajn tradice byly v tomto ohledu potvrzeny zkuenost jasnovidc. Ostatn logika vc tomu tak chce. Je teba odkazovat tene do 10. kapitoly, kter pon onou jednoduchou a grandizn polarizan teori, kter je klem tolika mystri? Neobrt se pozorn badatel k tomuto kli? Zkon cerebrogenitln dvojpolarity mu vysvtl tento problm pomoc analogie, kter se pmo vnucuje. Kterou vstupn brnou vchz proud generac, jm due sestupuj do hmoty? A kterou vchodn brnou, nutn protilehlou on vstupn brn, se maj pipojit due osvobozen od tla k onomu velikmu proudu, (kter je opakem a doplkem prvnho) k tomu, jm
1

Budi nm prominut tak tento ohyzdn a triviln obraz. Tak jako kori a humi nebo krabi, vytaen ze svho ivlu se vyprazduj, jevce znmky ponenhlho a postupujcho rozkladu, tak se i due bude takto vyprazdovat... Straliv a namhav rozpadn se neprav psychick osobnosti: Ti kte dovedou chpat vc subjektivnho ivota a nazrat jeho mystria a bdli nkdy u mrtvho otce nebo ptele pochop a nebudou se smt... Ostatn budou volat, halucinace, hypochondrie, lenstv. Naleznou se t tac, kte ns nazvou snad chlpnmi mystifiktory a svatokrdenky. Dvme, celkem vzato, pednost hoejmu obvinn. Jak toti maj bt pojmenovni ti domlivci, kte mysl, e maj oteven oi i ui tam, kde ostatn nedovedou hledt ani naslouchat? Je zvykem nazvat je blzny. 2 Nkte misti tvrd e lovk svlk pi smrti t dui instinktivn (to, co oni nazvaj du zvec, Kama Rupou Ind, kter se m podle jejch mnn rozpadnout v Kamaloce). Nejsme toho nzoru. Mme toti podle pkladu F. dOliveta na mysli esencilnho lovka, jakoto voln princip shrnujc a ovldajc ti ivoty: intelektuln, psychick a instinktivn. Due je tud trojit a tver. Evolvuje vemi svty, odkldajc jen materiln a fluidick kry svch sukcesivnch a m dle, tm mn nedokonalch existenc; oiuje vak postupn sv podstatn elementy a do jist mry se sublimuje. Instinkt se stv intuic, psych lskou, inteligence spiritualitou. Vechny podrun schopnosti se analogicky a paraleln pemuj v principy. 3 Slovo larva se zde rozum v nejirm smyslu. Nevynalezli jsme ve vyslovenou nauku. Znali ji vechny esotern koly; Basiliant gnostikov ji dokonce zcela oteven hlsali: Neist duchy, kte omamuj a zpotvouj due, nazvaj pvsky due. Sv. Klement Alexandrijsk dokld, e Bh oddluje dui od jejich dmonickch pvsk jako slmu od zrn. Srovnej: Beausobre: Histoire de Manicheisme (sv. II. str. 22).
188

due vystupuj do nebe? Cerebrln pl me bt normln oznaen za vchodisko psychick entity, protoe vstup se dje genitlnm orgnem, jen je protiplem mozku. A prv na temeno hlavy zaklep tikrt svm stbrnm kladvkem kardinl Camerlengo. A ten neztrc ze zetele tento detail... Okultn smysl tohoto tajemnho obadu objasn v cel hloubce jeho esoterismu n dal vklad. Pokud astrln tlo obten nepravou substanc tla na dui, potud tato due, vznn mrtvolou a souen hrzou pokraujcho rozkladu, se marn namh, aby se zbavila tchto nenvidnch zbytk, nyn ji bezvldnch a neposlouchajcch rozkazy jej vle. Tato straliv muka budou trvat po cel as, kter je teba k pozvolnmu a plnmu odstrann etnch lemurickch forem, jejich splynut jednak s perispritem, jednak s opravdovou du modifikuje tuto dui, pipojujc k prav osobnosti osobnost nepravou a k oboj nnos. To je tedy prvn sankc pozemskho ivota, spravedlivho nebo zvrhlho, spiritulnho nebo zvecho. Poet a tvrdojnost astrlnch larev je v pmm pomru zvisl na tom, do jak mry se due oddala hchu a li. U lechetnch a spravedlivch du se redukuje zpov ped tribunlem propasti na minimum. I kdy se takov lid mlili, pece se sedlina jejich klamu oddl bez nmahy, ponvad tito lid se pidruj jen pravdy a jsou ochotni odmtnout ve, co pravda nen. Ale u lovka, kter zbdail a zchtral v ukojovn nzkch pud, neme tomu tak bt. Hch a blud se mu staly druhou pirozenost, take odkaje se jich, domnv se, e se odk sama sebe. A pece ct, e mu takovto pt znemouje pohyb a pipoutv ho k hnilob. K jeho spse je teba, aby se odlouil od svch drahch larev; avak pokad, kdy vythne jednu larvu ze sv tesouc se podstaty, je to spojeno s dsnmi mukami. alostn odyssea, kterou zde probrme, nen, nen to snad teba kat, dlem du, kter ji zde na zemi byly oistny. Ti, jejich psychick zrcadlo nezstalo zkaleno louhem hmoty, jsou j zprotni. Uvidme, jak rychl a snadn cesta povede k cli. Ale vtina lid umr poskvrnna njakm hchem a tato ada zkouek se ve vt nebo men me stv dlem du zvecch, zvrhlch nebo pouze materilnch. Druh pekek je pro vechny stejn, avak to, co se zd nedokonalm dum jako nesnadn a bolestn krok, stv se pro due hn, zloinn a zatvrzele zl tak stranm trestem, e si o tom meme uinit jenom slabou pedstavu. ern mgov a vichni ti, kte se ve svm ivot poskvrnili obcovnm s pzraky, vytrp tiscerou smrt msto jedin. Ach, jak draze zaplat tehdy za vsady svho medijnho paktu. asto je sice zkost tchto lid men, jestlie vedli svj podezel ivot bez zlomyslnosti; avak zhrobn zkouka jim chyst velik nebezpe, kter spov v pomoci, kter se jim me dostat zven. Tyto mdijn, snadno opanovateln povahy jsou vzcnou koist ivch nebo zhrobnch nhonch zloinnch kruh. Mdia netu lku, kdy se chpou v tto straliv chvli pomocn ruky, kter se jim z tto strany podv. Vydvaj se vak v nebezpe, e budou zavleena do slep uliky, odkud nen tm nvratu, a e jedinm vrhem prohraj sv nesmrteln ddictv. Co se pak tk vdomch a dobrovolnch arodj, budi nm dovoleno uinit malou odboku v pin jist nesnze, kter se sama sebou podv kadmu pozornmu teni. Ponvad tito strjcov hanebnosti zstvaj pikovni ke svm mrtvolm, pokud bolestn nevyprzdnili molekulu po molekule, drtivou pt sv neprav osobnosti - jak mohli zaiva vrhat do dlky svou astrln formu, poselkyni smrti nebo zloinu? Dovedli to tehdy, a kdo jim nyn zabrn, aby ve fluidickm tle uprchli daleko od tchto neivch zbytk? - Nmitka se zd bt velmi dvodn; je v kadm ppad pravdpodobn. Ale lze pokldat za nic onu stralivou rnu smrti, kter paralyzuje mravn energii, zatmco smrteln zpas, asto velmi dlouh, vyerpal sly ve vlastnm smyslu? A pedevm - nebo to je rozhodujc - nesmme zapomnat, jakou oporu poskytuje mgovi ve stavu bilokace sv a zdrav organismus, athanor nervovho fluidu ustavin obnovovanho; organismus, s nm astrln tlo, nech bylo vreno sebedl - zstv v sympatickm spojen? etz napjat mezi astrlnm a fyzickm tlem zpsobil, e tato tla ila jedno s druhm; byl pkou siderln formy a fyzick tlo bylo zase pevnou oporou tto pky. Konen vyznala individuln due ped tribunlem kolektivn due svoje hchy. Kolik larev, tolik mdlovch bublin vychz a njak as neli praskne,1 poletuje v okultnm nimbu individua,
1

Larvy se ovem takto rozpadnou jen tehdy, kdy je jejich otec a ivitel pestane vydrovat, poskytuje jim vivu. Viz dle.
189

kter jim dalo vznik; v prosted, kter bylo jeho astrln atmosfrou, v nm se ji hem (jin larvy) lemurick obrazy minulch in zemelho, jeho volnch projev, tueb, ano i fantomy jeho obvyklch mylenek. Pece vak prav due se naposled vyprostila, cel, abych tak ekl, krvcejc z ran, kter utrpla prv jej substance pi sv rozluce s nepravou pschou. Straliv rna smrti, kter pomtla jej inteligenci, ponechala j jen tolik citu, kolik je j ho teba, aby mohla okusit muka sv dvoj agnie, pozemsk a zhrobn. Ale jasn instinkt v n zstv a ke j, aby co nejrychleji uprchla ped ji pokroilou hnilobou sv odloen schrnky. Due zmaten hrzou, zkost a hnusem se tedy vymrt. Zvratn fluidick proud, jeho zivost dosud spe tu ne zakou, ji bude unet jako p. Zde hnus, tam hrza, due se rozhoduje pro hrzu, protoe tudy vdycky bude teba jt. I vymrt se, slep a hluch, odn svm astrlnm tlem, kter, zrann tak jako ona, ct konen alespo ulehen!...1 Marn nmaha. Sympatick pouto ji dosud poj k tmto znetvoenm zbytkm, pouto, kter mus bt bolestn petreno. Je to pupen ra novho zrozen, kter kon v tto roztkajc se hmot, koli thotenstv, nesmrtelnosti2 v Caput mortuum, kterou je teba odloit na prahu ivota vnho. A chtjc zlomit jho, kter ji dr v zajet, se uboh due vyerpv v boulivch pokusech - ale jak nov zkouka m na ni jet dolehnout! Jak sinav, zrove temn i jasn kruh ji nyn obklopuje? Tato atmosfra zhoubn fosforeskujc vlhkosti, v n se zmaten pohybuj neurit tvary oblud, kter se chystaj k tomu, aby j napadly? Ona je nevid, ale ct, hd je. Jak nov hrza! Dezintegrovan bytost zpas a ohn se, pokud je to mon, svzanmu slepci... Tyto ohyzdn zjevy se na ni tla, dolhaj na ni ze vech stran. ekl bys, e se chtj slouit s jej podstatou, splynout s n! Jsou to larvy jejho vnjho a vnitnho astrlu: 1. Larvy, kter se za jejho ivota tvoily v jej fluidick atmosfe a zalidovaly jej ascendent. 2. Larvy, kter prv sama vypudila, jednu po druh, a kter ve svm pomjejcm seskupen tvoily podstatu jej neprav osobnosti. Odtlesnn bytost tedy stoj ped alostnou alternativou a je nucena: bu hledat toit ve sv neiv studen schrnce, kterou pokraujc rozklad in kadm okamikem vdy vce nezpsobilou k obvn, zatmco magnetick etz ji k n dosud pout v provizornm zajet; nebo petrhnout tento etz a odkvapit odtud a uprchnout fluidickou bou, unejc s sebou tuto neptelskou atmosfru, kter j nle a kter je pln upr, jejich koist se due me stt... A prv v tomto kritickm okamiku je mrtvmu zvlt teba pomoci. A u pijde pomoc shora i zdola, z lce i rubu univerzln prody, zkrtka z astrln i z pozemsk pln; due odsouzen k tto zkouce se ct ztracena - nedostane-li se j tto vpomoci psychick sly; zouf, nespat-li ani zblesk, aby se orientovala v temnot noci a v stralivm hukotu boue. Poznamenejme hned, e jen velmi zdka je tomu tak, tak bolestn situace netrv dlouho, leda za zcela vjimench okolnost. Tajn tradice starovku autorizuj toto mnn a studium nboenskch symbol je potvrzuje. Nen snad Styx pouze prchoditm? Tartarus zajist ukld tresty podle mry vekerch hch: avak kad lovk nalzajc se na tchto chmurnch bezch, teba se zdl bt zloinn, bude pijat jakmile pohebn obady byly nleit splnny, na Charonovu loku a za obolus pevezen pes ernou eku. Dobroinn vliv tedy zakro, aby dui v oistci pomohl zlomit jej pouta. A jeho pomoc spov v tom, e j poskytne dostatenou psychickou slu; ihned uvidme, odkud tato sla emanuje... Ale zkouka jet nen u konce. Kdy konen bylo sympatick pouto petreno, vlna eky Styx uchop ubohou pschu a un ji - odnou astrlnm tlem a obalenou jejm mstcm nimbem: To je loka Charonova. Pechod netrv dlouho. Unena proudem bystiny jako p, ji poutnice vystoupila na druhm behu. Hle chmurn e Erebu. To je msto zkouek, kde mekaj vechny nedostaten oitn due,
1

Jej zn jasnovidnost zstv ranna slepotou, nebo ona pivyk om; jej vnmavost hluchotou, nebo ona pivyk um... (S. Yves: Testament lyrique, la Mort.) 2 Srovnej Eliphas Levi: Le grand Arcane de la Mort (Clef des grands mystres, str. 306-309).
190

aby dokonaly svou druhou smrt, vlekouce astrln formu. Pythagoras, jako vbec vichni adepti okultnho helenismu, nazval toto msto propast Hekaty nebo tak polem Proserpiny.1 To je stnov kuel zem, v jeho vrcholu z Hekat, infernln Luna, drkyn negativnho svtla AOB a drtcho proudu HEREB (Erebus). Slunce, nebesk otina oslavench du, vysl se svmi paprsky lskou dc Jonah, kter pitahuje pouze ist psychick ivel - kdeto drtiv vliv Herebu nepemoiteln dr v zajet v tto sublunrn propasti velikou dui, odnou posud neistm astrlnm tlem. Luna nm ukazuje bledou tv gnia oiovn. Je strkyn pozemskho pekla, esoterickm Kerberem, kter hld nejen vchod, nbr, a to zvlt, vchod z Tartaru. Saint-Yves, znamenit theosof a krom toho nadan bsnk, popsal lyrickou bsn prozetelnostn lohu naeho ledovho satelita v kosmickm putovn du. Je to Hymna na Lunu, z n citujeme posledn strofy: Bsnk ..Chci pravdu! Ve tvm chrmu z oplu se kleb snad hrza neplodnosti jen, a jak smysl, Panno bled, v tvm je nebi, jm lid svt je obklopen? Ve jmnu magie, ve jmnu Tetragrammu, promluv... Diana , synu Apollna, j vky cestu stem, j due kr v nebi , mm dvoj tv a jednou k bohm hledm, ty pouze moj druhou z; plod svta stlauji na tto zemi; silami krter svch vemi se dotknu duch, du, tl; ve v svt pod mm tlakem stoup, a v rose rytm mch se koup, by v ticho akord mch spl. Ve v lad i svr j spojuji a rozdvojuji, zm ivl, pl, pohlav, jsem enstv bytost, ve k sob pitahuji pohybem, jen se neznav, a zkonm mch dob je kad prv; ivoich, rostlina i lid dav; proud plivem svm ke mn nese bl; mrak pry, vichry, moe v nm se chv, i ohe, kter v Empyreu hm, i nepostiiteln vzduchu . J ovldm smrt, dm narozen, zrod obsahuje smrti bi, a generac mncch se ven mm v ruce stbrozlat kl; a due poslm ve slunce sdla, je zskaly si nesmrteln kdla, by prchly generac bystinm; neb na dn prostor, v jich hloubce stn je opt zasvm do eny klnu a znovu poddm svch vr hrm.
1

Viz Hierocles: Commentaires sur les Vers dors.


191

Ach, kdybys neviditeln zel due vychzet v davu z hrob svch, jak nad vodami vzhru v blah tue v mch let klidnch paprscch! Nkter vn lenou i slovo v letu pedstihnou a vzhru m pospolu a v mlhch zav, ne upadaj zpt do moe, kde ve vlnch si hraj, neb v pustiny zn dolu. Vak jin prorazive sfru mrak, by doli vzhru ter slzaj a ke mn stoupaj mm po pzraku, vak rozlenm opt padaj, vak dojdou nakonec, kam sen je th, dav jejich tan na mch planinch a tvo znmch skupiny, v m krtery se no jejich sbory a prochzej dol i hory, mch zcch hor kotliny. Vak s bohem bu! Zem un t skvl, mluv s hvzdami, t nezm ji, bsnku, ty zvoj svho tla, a pijde as, vlo v hrobu skr, vak pipni k paprskm mm dui svoji, svou mysl upi k pvodnmu zdroji, odkud jsi vyel, vra se zas, a k slv Boha lukem nachovm a neznej pekky! Svm svtlem ledovm t propustm ve slunce jas.1 Tato e boh se nesm brt pli doslovn; avak obdivovatel tto hymny snadno dovedou vyprostit istou pravdu ze tpytivho proudu metamorfz, kter ji hal, ani by vak zakrvalo jejich bosk obrysy. Takov je tedy hieratick loha Luny. * * * Jsouc strkyn istho teru, nestrp, aby se mu nco poskvrnnho piblilo. po zemi vliv Herebu - svrajcho psobce, kter klade sv centripetln veto povzletu onch du, kter jsou dosud potsnny pozemskmi skvrnami. Jej stnov kuel je podle ppadu opravdovm peklem nebo opravdovm oistcem. Due uvznn astrlnm tlem a jeho fluidickou atmosfrou zde trp muka, jsouce vydvny tokm larev z mrtvoly bolestn vypuzench, kter zvolive si nimbus za bydlit hled prodlouit svj cizopasn ivot, porajce pschu zaiva. Pscha mus rozptlit tyto obludy jednu po druh silm sv vle, vzdvajc se uvnit svch nepravost, jejich fantomy a zrove symboly jsou tyto shluky. Je to boj na ivot a na smrt, nebo perisprit je jejich pbytek, jej ony hled opt obnovit a tomu mus pscha klst odpor celou silou sv vle. Kdyby se znavena bojem nechala jimi uchvtit, (a k tomu by postail jedin okamik slabosti nebo tichho souhlasu) pak bolestn deasimilisan nmahy by musily zat znovu. Vtina poskvrnnch du pozorujc, e nyn stoj ped jedinou alternativou - to be or not to be - odvn zpas a dost brzo se jim poda rozptlit tyto svoje larvy. A jestlie je njak slabost odsoud k opakovn tto bolestn nmahy - pak tyto due pouze projdou stavem elementra. Ostatn due, mn etn, nebojuj vbec, nbr pijmajce bdn
1

S. Yves; Test. lyr., str. 384-387


192

postaven, je se jim nabz, a ani v nejmenm se nesnace z nho vyvznout, promuj sv doasn utrpen v trval a tou pouze po tom, aby nasytily pozemsk vpary a napojily lidskmi fluidy sv astrln tlo, kter po druh zcela zanechaly napospas lemurm svho nimbu. To jsou elementrov, kte se nkdy manifestuj ve spiritistickch seancch. Rdi navtvuj ona msta, kde vedly svj materiln ivot a ukojovaly svoje pevldajc vn. Tak se stv, e pzrak lakomce ste poklad, kter kdysi dvno nashromdil, nebo e fantom neastnho zamilovanho poetilce sou svmi pohrobnmi nvtvami enu, kterou nedvno miloval a pronsledoval svmi vyznnmi a svmi nvrhy. Ostatn, aby se mohli na objektivn plni projevit, potebuj tito elementrov jako vichni lemurov psychickou slu, kter se jim pravideln nedostv;1 proto ji tak pij pokud mono z pochybnho a namnoze bahnitho zdroje mediumity. Jestlie vak tito politovnhodn elementrov pes vechno pispn, kterho se jim dostv od nebeskho lidstva (je jim posl na pomoc a na dno Hekatiny propasti vyslance milosrdenstv), neustle setrvvaj ve sv poniujc existenci, vydvaj se v nebezpe, e dospj po nkolika staletch tto poznenhl sebevrady k pln zhovadilosti, k plnmu zatemnn bosk jiskry; ba vydvaj se v nebezpe, e podle jist koly - se budou reinkarnovat ve zvec podob. Zpravidla je onen stnov kuel jen mstem pomjejc zkouky, oistcem; ale pro ty, kdo se zde dobrovoln na vky usazuj, se stv propast nekonench muk, peklem.2 Ostatn v onch vzcnch ppadech, kdy vjimen vle tchto bytost spojen s jejich neobyejnou animickou silou je nedovedla vysvobodit z tohoto dol stnu a smrti, kter jim bylo vykzno za oistec, mohou - jak jsme ji ve poznali3 - zamnit svoje nesmrteln ddictv za lno nepravosti v krlovstv temnho Satelitu a stt se legioni slunce a zlmi dmony niho magnetickho okrsku. Rezignovav elementrov a zvrhl dmoni si libuj v tchto nich krajch stnovho kuelu; avak due v oistci, kter udatn bojuj, se sna odtud uniknout a povznej se tou mrou, jak pozbvaj sv pozemsk te.4 Kdy ji nemaj ze sebe co svlci - leda svou astrln formu, je jim dopno prodlvat v polostnu, v nm se jim ji dostv jakhosi zkmitu nadje. Hereb pro n ztratil svou hrubost a laskn Jonahu lze ji tuit, take polostn je pro n velmi zmrnnm oistcem v porovnn s peklem stnovho kuelu. A kdy konen byly vechny larvy kruhu znieny tak, jak byly vyloueny z astrlnho tla, postupn maltnost se zmocuje due v oistci; to je konec jej zkouky, to je jitenka svobody: Druh smrt se dokonv. Psch svlk svou astrln formu, jej substance vypjen i asimilovan z okultn atmosfry planety5 mus tto bt
1

Psychick sla schz lidskmu elementru z velmi jednoduch piny. Stav elementra je toti vlastn jen pechodem mezi dvma existencemi; materiln tlo zde ji nen, aby vyluovalo psychickou slu v jej pozemsk modifikaci nervovho fluidu; teprve pozdji v Antichton nov tlo pizpsoben nov existenci bude vyrbt psychickou slu v modifikaci pimen terickmu ivotu. Proto elementr potebuje, aby se mohl manifestovat na pozemsk plni, zpravidla pomoc mdia. Me-li se vjimen, spontnn zjevit - dk znanmu mnostv nervovho fluidu, je si dovedl uchovat ze sv materiln existence - je to dsledkem jistch ppad nhl smrti kdy byl lovk zasaen smrt v pln sv sle. Zl dmoni - elementrov, kte zhrobnmu trvn sv neprav osobnosti obtovali svou pravou osobnost - se stvaj mistry a zasvtiteli ernch mg z tohoto svta a mohou pomoc svch spoluvink ijcch na zemi trvit z ustavin obnovovanch zsob voln sly. Tak je jim zabezpeen pstup na fyzickou pl, kde se mohou objevit i tehdy, kdy na mst jejich manifestace nen dn mdium v tranzu. Tyto perverzn bytosti, vdomy si, e jsou ji pedem zasvceny pln zkze (ponvad vnost obtovaly asu) nemaj jin starosti, ne aby zachovaly stj co stj svou chorobnou a bdnou existenci. 2 Ze zcela jinho hlediska oznauje nae schma stnov kuel peklem a kraje polostnu oistcem, jde tu o lokalizaci vztahujc se k sestupnm fzm zhrobn zkouky. 3 Viz kap. 9. 4 Nemusme upozorovat tene e tyto vrazy vypjen ze zjevnho fenomenalismu fyzickho svta zde mohou bt jen piblin sprvn. 5 Astrln tlo, jak jsme ostatn ji povdli, existovalo vlastn ped poetm foetu; avak pracujc na zbudovn organismu, sluuje se s hmotou tak zce, e se jeho vlastn terick substance zcela mn a nabv povahy pozemsk; proto tak neme bt astrln tlo zprotno fyzick pitalivosti tto
193

opt navrcena do poslednho atomu. A doshnuvi opt sv domovsk nahoty, vyno se pscha s pomoc terickch vdc na vrcholu stnovho kuelu: zbaven herebickho vlivu, oitn1 lunrn silou bude t terickm ivotem na volnch plnch Antichtony, a j posledn zkouka, vedouc k jej definitivn purifikaci, zajist obansk prvo v bosk tvrzi, slunen a centrln, kter je rjem oslavench du naeho planetrnho systmu. Moj, kter tato tajemstv dobe znal, je zastel trojnsobnm zvojem. Nyn bude teni, kter ns pozorn sledoval, pln jasn ono zpotku zhadn msto, kterm autor Posln id komentuje jejich velik hieroglyf a kter vzbudilo zvdavost vech vnivch milovnk tajnch vd. Jedn se o sluebnici Liinu a jej esotern potomstvo. Saint-Yves prav: Zelfa, sluebnice Lie... znamen zejc dutinu, otvor hlubiny, rozeven propasti, hlas ticha, zsvit temnot, touhu przdnoty. Ona je okrkem stnovho kuelu Zem, ona je krlovnou hrzy, kter se vak jednou bude usmvat. M dva syny, jako Rchel, jej antitesa. Prvn je Gad, vejit, vtrhnut, brna a dostel, ina a ir moe, zliv a pd do propasti. Druh, dno nebo vrchol kuelu, je Ayher, prh mistrovstv, podno, apotheosa, piedestal panujc vle, nebesk vyjit oslaven due z bran druh smrti, apotheosn vchod do Akae.2 V eleusinskch a Isidinch mystrich byl tento vchod nazvn okdlenou korunou.3 Tento obraz pohrobnho exodu a jeho promn, kter ihned dokonme, je ji tak dostaten nartnut, e me pln vysvtlit onen zvltn obad, jeho zdvodnn jsme slbili podat. Nyn k tomu sta nkolik dek. Co znamen Luna v hermetick kabale? Jak kov, evolvovan jejm pmm vlivem, pedstavuje v alchymii jej znm hieroglyf? I nejmn pokroil odpov bez vhn: stbro. Neuila Geberova kola, e kondenzac msnch paprsk se plod stbrn kvt, tato spagyrick krlovna, prv tak jako z konvergence slunench paprsk vykl zlato, tento krl kov? Prv tak je zejm analogick souvislost kladiva. V okultn liturgii rovn jako v obadn planety. Podle jin koly, o kter se domnvme, e se ml, se vytv astrln tlo teprve po poet a soubn s tlem fyzickm: jeho elementy by tedy byly doslovn vypjen z pozemskho fluidu. Je jist, e pt fyzick tlo neexistuje jako bezprostedn monost v dui, nbr v tle astrlnm. Zda tedy neexistovalo toto astrln tlo samo pouze potencionln v dui (lpe eeno, v jej plastick pizpsobovac schopnosti)? Tak si lze pedstavovat onen stav, dvakrt podmnn, jej F. dOlivet definuje slovy: nejist monost byt v monosti byt (puissance contingente dtre). T mystagog tvrd, to e je v duchu Mojov prav smysl hierogram, kter byl pedmtem tolika spor a kter peel doslovn do naeho jazyka jako synonymum chaosu, nepodku: TOHU-BOHU. 1 Sta adepti rozliovali mundifikaci od purifikace, tj. obmyt vodou, kterm se lovk stv mundus (koen, unda, hydor), od oitn ohnm, kterm se lovk stv purus (koen pr). Srov. F. dOlivet: La Langue, hebr. r. sv. II. str. 208. Mundifikace je jaksi povrchn; voda odstrauje vnj neistoty; purifikace jet hlub; ohe ni neistoty v samm jdru substance, na ni psob. Luna, emblm vody, byla pokldna za bohyni mundifikace i vnjho omyt. Jej vliv zbavuje toti dui astrlnho tla; avak due podruje dosud ve sv plastick schopnosti odrazn stigma poskvrn utrpnch za trvn pozemskho ivota. Proto tak po astnm pobytu na on terick planet, kterou Platon jmenuje Antichtonou i protizem nebo spirituln zem, podstupuje pouze mundifikovan due novou zkouku, reinkarnujc se bu na zemi - jak u indick kola - nebo na jin planet a za lepch podmnek, jak tomu u vtina zpadnch adept. Aby byla purifikovna vnitn substance due, bude teba zkouka ohnm, jeho emblmem je slunce; jedin tehdy - protoe plastick schopnost je pln oitna od veker vnitn poskvrny - se ji due ned uchvtit proudem generac, nbr bude moci, jsouc ji oslaven, okouet ve slunen tvrzi radosti univerzlnho spoleenstv vyvolench. 2 Akaa Hind je tmto istm terem, svtlem slvy. 3 La Mission des J. Str. 371-372.
194

magii (nebo toto dvoj je jedno) bude stbrn kladivo symbolem tajemn sly Luny, tiv, stlaujc, drtc. Nyn je as, abychom povdli tm, kte to sami neuhodli, e selenick psobnost se neprojevuje pouze na obyvatelch stnovho kuelu, nebo ji lze pociovat na mrtvch ji dve, neli se tam dostali.1 Toti Luna, iitelka Herebu, to je, kter vzn dui v mrtvm tle, pokud tato neodstranila vechny heterogenn molekuly, kter m pekeln hvzda v moci, a to i za dne; nebo ona vykonv tlak na vekerou pseudopsychickou podstatu, koagulaci hustch fluid pozemskho astrlu... Ba snad to v druhm aktu dramatu pohrobn agnie, kdy odtlesnn bytost zstv pipoutna k mrtvole etzem poniujc solidarity, tu vliv Luny prodluuje toto nsiln spojen. Luna vysl krtce slu, kter svr a pout astrln formy na materiln plni - na rozdl od Slunce, jeho psoben osvobozuje a pitahuje spiritualizovan bytosti ke krlovstv istho teru. Nyn je ji jasn okultn vznam obadu, uvanho u mrtnho loe pape. Jde o to, zjistit, zda tlo vzneenho nebotka vykazuje ony podmnky, kterch je teba, aby thaumaturgick pokus optnho piveden k ivotu poskytoval njakou nadji na spch. Vechny podrobnosti tohoto obadu vedou k mylence, e nebotk se dosud nepokld za definitivn mrtvho. Papeova hlava je pokryta zvojem bl barvy, symbolick lunrn barvy;2 kardinl Camerlengo je odn fialovm atem! Je to znamen provizornho smutku; mrnnho nadj. Slova, kter pron kardinl po nezdaenm pokusu, jsou tak jasn, e nen teba je zdrazovat. Kdyby vak nkdo chtl spatovat v tomto obadu, jet za naich dn mechanicky vykonvanm, pouhou formalitu rovnajc se nvtv mstskho lkae za elem udlen povolen k inhumaci, pipustili bychom, e je to zajist mnn mnohch souasnch vyklada a - ostchme se to napsat - i samotnho kardinla Camerlenga! Ovem, abychom pipustili, e to jedin bylo myslem pvodc tohoto velmi starho ritu, toho jsme daleci. V tomto ppad by byl spe lka povoln ke konstatovn, je zajist nle odbornkovi. Piloen havho tlesa na chodidlo by snad bylo lepm kritriem ne troj mrn poklepn na hlavu stbrnm kladivem! Pro stbrnm?... Neradi bychom a meme dodat: stydli bychom se petsat dle tuto tzi. Zmiujeme se o n jen mimochodem, ponvad ji ped nmi zcela vn zastval jist vzdlan a upmn knz. Troj zaklepn spojen s trojm volnm, kter je zdrazuje, je pmo evokac due zemelho, kterou zakln knsk thaumaturg, aby dala znamen, kdy by pokus vzken poskytoval jakousi nadji zdaru. Ti je svtostn slo slova, vzken a ivota. Komornci a ptel uctiv oddan papeov osob, byli podle veho negativnmi ivly k improvizovn magickho etzu, v nm vystupoval kardinl Camerlengo jako povaha pozitivn. Na jedn stran crkevn thaumaturg podval zesnulmu lano fluid a spojench vl, m mu poskytoval pomocnou nervovou slu, aby se mohl znovu ujmout ot organismu, na druh stran kabalistick vztah mezi znamenm a vc naznaenou propjoval trojmu voln jmnem svrchovanou psobnost, zatmco t zkon zdvojnsoboval a - abych tak ekl - do jednoho bodu koncentroval podmaujc a poutajc slu Luny, symbolizovanou stbrnm kladivem. A prv doasn paralyzovn snahy odchzejc due, akumulovn herebickho vlivu o maximln intenzit na tuto dui, zmnohonsobovalo a dynamizovalo souhlasnou thaumaturgickou vli a veto jeho zakazujcho slova. V tom ppad, kdy se dosud poutan due nerada vzdvala sv klamn osobnosti, ml obad stbrnho kladiva peruit vyznn ve zpovdnici propasti. Jestlie njak znamen, svalov pohyb mrtvoly, nebo dery, nebo nco jinho projevilo ptomnost vzneen due a pedpovdlo jej mon nvrat, pak kardinl zajist uil nkterho prostedku resurektionismu, kter byly psny apotolm a prvnm adeptm kesanskho nboenstv a na n jsme ji ve upozorovali. Naproti tomu, jestlie se ceremonie minula s inkem, zbvala jet monost, aby ji kn prohlsili za zbon zvyk nebo pedstrali, e v n spatuj pouhou formalitu slavnostnho konstatovn smrti.
1

Kdy smrt stihne lovka v noci, pak psoben Luny na mrtvolu pone s vt intenzitou; a poda-li se dui rozlomit sv pouta ped vchodem Slunce, pak ji zcela dola na Proserpinino pole, kde ji oekv druh smrt. 2 Snad proto je papeovo roucho bl, aby bylo zejm, e nmstek Krista je jeho odrazem a odleskem na temn zemi, jako je Luna nonm obrazem Slunce a jej bl z je bledm odleskem blahoslaven hvzdy.
195

Poznamenejme jet, abychom ji byli hotovi s tmto podivuhodn vznanm obadem, e dery jsou klepny na temeno hlavy, ponvad zde prv - trochu dole za lebenm vem - drou Brahmovou, kali indit misti - se odehrv pi smrti desimilace a exodus. Kdybychom vak chtli ut stbrnho kladiva k tomu, abychom pivodili procitnut mdia nebo adepta, kter je v katalepsii pi bilokaci, musili bychom takto psobit na krajinu srden a na krajinu velkho sympatiku, ponvad pi tomto nebezpenm pokusu se exteriorizuj znan fluidick agregty ve vi tchto orgn. V tchto ppadech ji letargie nepsob stlaujc vliv vzbuzen uitm stbrnho kladiva tak jako na mrtnm loi; tento vliv toti zkracuje sympatick pouto a tm podporuje nvrat astrlnho tla. Je zejm, e mezi stavem pohrobnm a stavem, kter plyne z projekce tlesnho dvojnka, se nasktaj podstatn rozdly nejen co do vztah, kter v dui k jej fyzick schrnce, nbr tak co do zpsobu rozloen, jako i vzhledem k otvorm, jimi tento jev prochz. Mg ve stavu bilokace k sob me pithnout nervovou slu svho organismu prostednictvm onoho etzu, kter je napjat mezi nm a organismem - kdeto due v oistci, kter vyerpala sv dynamick zsoby prbhem sv dvoj agnie, pozemsk a zhrobn, kterou prv podstoupila, mus spolhat jenom na jin, chce-li obnovit zsobu sil, kter nezbytn potebuje, aby mohla vtzn vyjt ze zkouek oistce. Nkdy, jak jsme ji ekli, se j me takovch podpor dostat od got zlch kruh, kte ji chtj zskat pro sebe a draze si od n daj zaplatit doasnou vpomoc... Ale tato nstraha je dost dk a me bt zmaena. Zpravidla pochz toto dobrodin z chvalitebnho zdroje; zakrouje zde zkon lidsk solidarity... Slbili jsme - jak se ten pamatuje - e se jet vrtme k tomuto ctyhodnmu tajemstv lsky a pohrobn dobroinnosti, nebo prv v hodin nejvt beznadje pociuje due sklen zkoukou pesahujc jej sly, e nen sama, a obdr zruku nejnnj pe. * * * Ale odkud pichz odtlesnn dui tato pomoc? Ze zem i z nebes: z bolesti pbuznch pozemskch a ze soucitu, i lpe eeno z lsky nebeskch rodi. Jet ani nepoal oistec due v Hekatin propasti a ji je ohlen jej pchod do ziv Antichtony a ustanoveno j msto. A ten uvauje o tto teorii, teba by se zdla bt bizarn - a nebude ji snad pak pokldat ani za nelogickou, ani za nepravdpodobnou. Rodina je opravdovou skutenost jak na zemi, tak i na plni subjektivn. Kdy se dt inkarnuje na tomto svt, kdo me ci, e krouek pbuznch neoplakv na nebi mrt due? Jet jedna hvzda, kter let, kter let, let a miz... Avak tato due, kter se m zrodit, ztrcejc rodinu na svt empyrejskho ivota, nalz jinou na svt ivota tlesnho. Oteven nru tu ji bude oekvat andla na konci jeho pdu, nevslovn pelivost nad nm nyn bude bdt. Rodie jej ponenhlu nauili, jak m uvat sv tlo, tuto temnou hmotu, v n bylo prv pohlceno a uhaslo jeho svtlo; avak jej orgny budou slouit k tomu, aby poznal, vyzkoumal tento podivn svt, na nj sestoupil. Tak tak zajist novorozenec aromlnho ivota nalezne rodinu, kter bude ochotna pijmout jej na druhm behu chmurn eky; nn rodie, kte jej zasvt do tajemstv novho ivota. Bude se tato nebesk rodina skldat z tche individu jako pozemsk a obrcen? Jsou tito star, kte pijali neofyta nebeskho ivota doslova jeho pedky? Chceme ci pslunky te pozemsk rodiny, kte zemeli ped nm? To je jin otzka a ve, co o tom meme ci, je to, e by bylo velmi tn to pedpokldat. Pi zkoumn tto hypotzy se nm ostatn naskt pleitost, abychom uinili poznmku, na ni jsme a dosud zapomnli, e toti na tto zemi znme nejastji pouze nepravou osobnost lovka, osobnost, kterou odlo ve hrzch smrti a druh smrti a kter je zasvcena vce mn rychl zhub, spolen nebo paraleln s astrlnm tlem, kter je tak pomjejc. Prav bytnost, trval individualita, zkrtka due, se obyejn nevyznauje takovou znmkou originality nebo zvltnosti, aby vzbuzovala, poutala nai pozornost; prav bytnost nm pln unik. U velk vtiny lid je nm stle npadn jejich vtip, jako i vnj chovn: nenucenost nebo bzlivost, zpsob it, vyjadovn se, chze; k tomu pipojte jednotlivosti charakteru, dobrou nebo patnou nladu, drobn mnie, pitoreskn nebo smn slabosti...
196

A konen vechny ty vci, jejich souhrn tvo celek, kter nm pedstavuje: Pana toho a toho. To je to, co tvo nai pozemskou osobnost. Nue vechny tyto, v naich och charakteristick vlastnosti osoby, kterou pokldme za znmou, prv to, e jsme je uznali, - vechny ty vlastnosti zakzan zbo v naem nesmrtelnm zavazadle, nesm vejt do druh atmosfry planety, jejm produktem jsou; zstanou ovem ve vlastnictv zemelho, pokud ten zstane ve stavu elementra; jakmile vak skuten bytost bude zbavena pout a povznese se k novmu zpsobu it, pak vechny tyto vci, neoddliteln od neprav animick podstaty, zstanou v zajet pozemskho astrlu. Konen je k sob pithne stn (i prv se rozpadvajc fluidick slupka) a zachyt jejich odlesk ve svm zhasnajcm svtle, aby jet njak as zachoval jejich neuritou stopu. Tud evokuj-li obyvatel tto zem lidskho elementra, nebo poda-li se jim reagovat na przdn stn, kter je jen svleenm atem, zbytkem, struskou, bude se v obou tchto pkladech manifestovat pozemsk osobnost dokonal nebo nedokonal, ta, kterou jsme znali. Dsledek toho je, e vtina lid, kte zde na zemi ili v nejvy dvrnosti, se setkaj v Antichton, ani by se njak poznali, ponvad rysy jejich podobnosti zmiz zrove s pamtkou toho veho, co neutkvlo v istm intelektu nebo v nejvzneenjch citech due. St nkolik mlo lid se bude moci na nebesch shledat tak, jak se kdysi znali, toti ti, kdo se ji za svho fyzickho ivota manifestovali ji zde na zemi sob navzjem nejvzneenjmi atributy inteligence a citu, roznceni lskou k blinmu vnitnm spiritulnm ivotem. Tato vjimen schopnost optnho poznn se na onom svt se tedy stane aristokratickm privilegiem du. Bude odmnou nejistch intelektulnch sbraten, vysoce nezitnch nklonnost, naprostho sebeobtovn a krsn a svat lsky; ponvad je psno; lska je mocnj ne smrt. Ale obyejn lid, potkaj-li se na nebesch, nebudou mt o sob ani tuen. Nanejv budou mt neurit pocit, e u se vidli, ten, jako i my mvme v blzkosti jistch osob, kter se na prvn pohled zdaj pmo vzbuzovat nae ptelstv, nebo v ns vzbuzuj plachost a nhl antipatie. A to bude ve... Tm je eeno, e i kdy pedpokldme, e se pozemt praotcov stanou naimi antichtonickmi rodii, pece by tato identita byla mlo vznamn pro velkou vtinu lid, protoe by nm pravdpodobn nebylo dno ani je poznat, ani od nich bt poznn. Ale a je tomu jakkoliv - ctyhodn tradice ns u, e tito praotcov, hned jak se individuum rozehn se svtem, ji jsou pozorni, ji nad nm bd z blzka i z dli a pichzej mu na pomoc v zpase, kter m podstoupit. Ale i kdyby se ho dotkali, nov zemel by je nevidl prv tak, jako novorozenec dosud nevid lkae, kter pomh. pi porodu nebo petn pupen ru, je pout dt k matce. Teprve v t me, jak se jej vlastn orgny vyvjej, nabv pohrobn pscha vdomosti o onom subtilnm svt, kter ji obklopuje. Nicmn zvan rozdl lze tuit mezi nov zrozenm a nov zemelm.1 Due novorozence je, abych tak ekl, nepopsan blna. Alespo karmick psmena, psan jakoby sympatickm inkoustem, se objev teprve pozdji psobenm asnch reagenci; kdeto nov zemelmu je teba jeho pozemskho vdom a jeho vle, m-li obstt pi zkouce, kter ho ek. Teprve kdy druh smrt byla dokonna a astrln tlo svleeno, pak teprve lidsk bytost, ped svm pijetm do Antichtony, ztrc vdom ve vod Leth. Kest novho ivota a absoluce starho! Ale je-li dovoleno pedvdat pijet, jeho se dostane odtlesnn bytosti na prahu aromalnho ivota, jako i ochrann vliv, z nho snad bude tit, ani by o tom vdla, me a mus tak z tohoto svta vychzet rozhodn inn a vce mn rychle osvobozujc pomoc. Vichni theokratov to pochopili a vechna nboenstv slav, upravuj a posvcuj ve svch smutench obadech a ve svm kultu mrtvch vysln tto blahodrn pomoci. Jakou posilou jsou modlitby, symboly a nboensk obady umrajcmu a pak zemelmu, to nevd ani ti, kter mocn a vzneen instinkt pud, teba byli indiferentnmi, skeptiky, ano i ateisty - aby prokzali ctu zesnulm. Vidme je, jak s patrnm poruenm svch zvyklost a pod zminkou pohbu nebo smutenho obadu se znovu hrnou do chrm, kter ji dvno opustili. Star nvyk, eknou si, a ob pinesen slunosti; ale jak tajn vliv je nut, aby se podrobili rozmaru nvyku, ohledm konvenc, z nich se dovedou za jinch okolnost bez rozpak vymanit? Uvaovali o tom? Smuten obad je dmyslnou orchestrac bolesti ptel a pbuznch, kter vyznv v koncert hlasitch ston a tichch vzdech. Ve 12. kapitole jsme vyloili esoterismus jistch vn, zejmna neodvodnnho strachu a
1

Analogie by byla jet exaktnj, kdyby byl srovnn zhrobn stav due s jejm stavem v dob mezi pdem a inkarnac. (Viz kap. 12.)
197

sadickho instinktu, nechvajce zrove tuit prozetelnostn lohu slz prolitch nad rakv. Kad intenzivn ve due se projevuje pi svm paroxysmu vzdnm se nevdom vle1 v zen ivota. Tehdy, jakmile povol svrajc pouta okultnho organismu, unik proudem z ndre voln nervov sly tato vzcn tekutina. ivot na tom stupni dokonalosti, jeho dosah u lovka nen tedy rozen bez pirozenho uren nebo bez bezprostednho upoteben; tolik samostatnch nebo cizopasnch bytost po nm nenasytn dycht! ivotem, magick to npoj, propjuje dokonce zdn nesmrtelnosti onm nestlm lemurm, kte zaliduj nimbus a jsou jen rouhnm ptho slova, l jsoucnosti, kter je hotova sama sebe klamat. Tm spe bude tento elixr posilou onm bytostem, kter nejsou tak nzk a stoj na vznanm stupni evolunho ebku! Fluidick hemoragie pasionlnho pvodu se nejastji obrac na prospch elementr (jako v ppad nerozumnho strachu), nebo slou k viv larev (jako v ppad rlivosti). Ale aby vyuitkoval ony hrzy beznadje, kter bvaj dsledkem ztrty milovan bytosti, zakrouje prozetelnostn zkon a vyhrauje tento oivujc proud ve prospch zemelho; a ona dynamick podpora, o n jsme ji mluvili, kter posiluje dui v oistci v nejkrutj zhrobn zkouce - posledn tribut zem dtti, kter z n prv prch - nen jinho pvodu. Tete-li se, jak interkosmick dopravn prostedek se hod k penen tto sly takto uvolnn; tete-li se, jak kanl ji pojme do svch hrz a povede ji a k nebotkovi, kter z n bude pt, odpovme: je to ona sympatick a tajn afinita, kter poj vechny kvty z te mzy. Afinita je tak reeln, e, abychom pravdu ekli, ona jedin dovede vysvtlit velmi podivn a ast zjev hromadnch mrt, kter zar uence; naivnost lidu vak pochopila jeho okultn smysl a vyjdila a posvtila jej renm: mrtv se volaj! * * * Je nco astjho a zrove dojemnjho, ne kdy vidme rodinu, jak vzkvt dvacet i vce let, chrnna nejen ped katastrofou, nbr i ped sebemen nepzn osudu, a vzrst narozenmi, ani by se umenovala mrtmi, ani by pi kadoronm stn jedin z jejch len schzel! Konen po dlouhm zpase jeden z nich podlehne a bv to nejastji dd. Tak jako dub pod sekerou dlouho udatn vzdoroval nvalm neduhu, kter ho konen zdol. - I padne - a pzrak smrti se ji nepestv vznet nad rodinnm krbem a v nkolika mscch jedna za druhou, tolik rakv se ad k sob v hrobce, kolik kolbek pibvalo v pbytku. Mnohdy stihne nkaza i vedlej vtve... ekl bys, e neviditeln etz sepjal vechny tyto pbuzn a e jeden z nich propadnuv se, strhl za sebou vechny ostatn. Je a pli pravdiv, e tento etz existuje. Lid pi volb svho mnn vybr radji mn sloit, i m za to, e prvn odchzejc dal ostatnm znamen, aby ho nsledovali: mrtv se volaj. Oba tyto pojmy, rodinn solidarita a dynamick pevratitelnost pojc inkarnovan s tmi, kte prv unikli z vzen tla, byly dokonale znmy a prakticky vyuity v chrmech antick moudrosti. Na tchto okultnch zkladech byla vystavna na vech stranch monumentln stavba potvrzen nesmrtelnho ivota ve smrti sam, zaslben astn vnosti v ase. Bylo to nboenstv pohebit, tak slavn v Egypt a v Asrii, kult pedk, dosud tak siln v celm Dlnm Vchod, kter dali v minulm stolet dominiknt misioni proskribovat mskou crkv jako bezbon a povren. Obratnj misioni Jeovy spolenosti od dvnch dob ji trpli tento ceremonil u svch katechumen; take an, pro n je tento kult pedk vm, zenm tchto otc, hojn pijmali vru v Krista, v nm se domnvali spatovat novho Buddhu. Avak brat kazatel, rlc na spch svch svtskch sok, objednali v m odsuzujc bulu proti tomuto jezuitskmu postupu2 zdroj obrcen na vru nhle vyschl a od toho dne je veta po katolicismu na Dlnm Vchod. Dnes, kdy zjevn neptelstv mezi vdou a vrou zpsobilo, zd se, jakoby rozkol v nedln
1

Dobe vme, e vle individua, vdom, psob-li ve sfe inteligence nebo rozumu, ji nen, psobli v mezch pasionln pschy nebo v oboru jejho instinktu. A mocnost, kter rozkazuje astrlnmu tlu a skrze n gangliovmu systmu a jeho zsobm nervov sly, to je nevdom vle, to jest vle, kter v ns chce, ani bychom si byli vdomi tohoto chtn, a pestv v ns chtt, ani bychom dovedli nechtt. Umn osvtlit tuto temnou st vle tvo jedno z nejhlubch arkn magie. Povdli jsme o nm nco - avak diskrtnmi slovy - v kap. 11 tohoto dla. 2 Tento spor mezi spiritulnmi ddici sv. Dominika a sv. Ignce z Loyoly trv ji sto let. Pape Benedikt XIV. vyslovil v minulm stolet definitivn odstoupen jezuitsk metody v n.
198

pravd, kter se jev v antinomii dvou kontradiktorickch aspekt, je nesnadn poznat, jak dalece se kdysi v podzemnch svatynch esoterismu provdla psn vdeck kontrola za elem vry a nboensk nauky; tehdy si experimentln pozitivismus a mystick intuice neodporovaly, nbr zvodily spolu o objev a vzjemn posvcen pravdy.1 Nai souasnci si st dovedou pedstavit, jak psky bezprostednho spojen dovedli napjat antit kn mezi obma behy ivota, mezi rubem a lcem kosmogonick substance, a jak hierarchick styky, psn a nepopirateln, udrovali s duemi ji zbavenmi tlesnch pout. Obcovn s antichtonickm nebem, nebo dokonce se slunen tvrz oslavench du, je zapovzeno tm lidem, jejich osobnost, omezena na ni pasionln psma a instinktivn pschy mus dsledkem toho pi smrti zaniknout, jak jsme ji ve povdli. Ale jsou lid, kte ovldaj sv tlo z dost velk ve, take se mohou udret s plnm vdomm a aktivitou ve spiritulnm psmu sv bytosti. Tito mohou navzat styk s duemi, je vtzn pestly smrt. To byl uen a hieratick zklad slavnho kultu pedk, kdeto nboenstv man v m bylo ji jeho pouhm pokaenm zbytkem, pouhou tm mechanickou vzpomnkou a dnen anarchick spiritualismus je dokonce jeho ubohm padlkem a smnou karikaturou.2 Avak ji v onch dvnch dobch, kdy vysok a bosk magie byla jet du knstva, adepti gotie v postrannch temnotch parodovali theurgy svatyn. m jasnji a istji z svtlo, tm temnj a uritj stn vrhaj pedmty, kter osvtluje svmi paprsky. Vyede z posvtnho okrku mn se okultn pravdy tm vdycky v poniujc povry; a vzneen obady se zvrhaj v podvratn, dvojsmysln a mnohdy i ohyzdn praktiky. A jestlie i v modernm katolicismu, z nho je esoterismus vylouen, nebylo mono pes veobecnou znalost tajemstv pozorovat tut povrenou materializaci, je to jen dsledek lidsk nedokonalosti a - dodali bychom - jedin vada esoterick metody... Charakteristickm znakem nboenskch forem takto pekroucench nsledkem jejich odrazu do mn istho prosted je to, e jsou neobyejn zkarikovny. Vysok psychurgie se omezovala na to, e svtila bolest pbuznch a ptel, aby ve prospch zemelho uila tohoto pspvku nervov sly, kter je pro nj tak uiten. arodjstv vak chce uinit vce. Adepti ern magie, chtjce zdvojnsobit vron dynamismu, pili na mylenku pipojit k morlnmu hoi fyzickou bolest a k slzm pimsit krev. Pikazovali pbuznm, aby oplakvajce mrtv zbodali ranami cel sv tlo. Surov praktika, kterou potom nkte kn pijali za svou a kter se stala v Mal Asii dost obvyklou v Mojovch dobch, nebo Moj ji musil ve svm Zkon vslovn zavrhnout. Neuinte bodnut pro dui (zemelou) na svm tle, stigmatizovan znamen (tetovn) neuinte na sob: j Ihoah! (Leviticus, kap. XIX., ver 28.) Ostervaldova Bible ve shod se vemi esoterickmi peklady vykld tento ver takto: Neuinte bodnut na svm tle pro mrtvho a nevyryjete znamen na sob: j jsem Vn! Pan S. Cahen, autor dobrho doslovnho pekladu Bible, pekld ono slovo, kter Osterwald peloil slovem mrtv a kter jsme my pokldali za nutn peloit slovem due, nebo to je vpravd esoterick smysl slvka Nefe.3 Avak i kdybychom pipustili smysl oven pekladateli,

Je ostatn pravda, e experimentln pozitivismus hierofant znal jet jin kritria ne pozitivn vda naich souasnch uenc a dovedl rozit sv vzkumn pole. 2 Potkaj se dva spiritist. - Co je novho, drah pteli, od t doby, co jsem ml poten vs vidt pi evokaci matky Moreau a abbho X.? - Nic zvltnho, leda snad to, e mi zemela teta. - Ach, ona je mrtva? Nen mon! - Mj Boe, mrtva a pochovna. - Avak ostatn m se dobe? - Zcela dobe, dkuji vm. Navtvuje mne kad tvrtek. - Ach, to je v den k pijmn nvtv? - Pouze pro mrtv; iv pijmm v pondl. (Le Sicle, s. z 15. ervence 1853.) Tento spiritistick vtip urnalisty tm nen nadszka; znme spiritisty, kte mluv prv tak docela vn. 3 Hierogramem NePHe rozum Moj tm vdy dui v jej troj povaze a v souhrnu jejch vkon. (Viz F. dOlivet: Langue hebr. r. sv. II., str. 51-53) Kabalist vak rozum tmto slovem zvlt astrln tlo a plastickou schopnost, kter je mu substraktem: zkrtka fluidick ivot due na rozdl od ivota
199

nae tze by tm neutrpla. Pan Cahen pe v poznmce, e vchodn nrody, ba i man mli ve zvyku bodat se pi pohbech pbuznch na rznch mstech tla. Tento zvyk (dodv) dosud trv u Arab... V Jeremiovi vidme, e tento zkaz byl u id patn zachovvn (viz Jeremi, kap. XVI., ver 6, kap. XLVII. ver 5, atd.)1 Tetovn i stigmata, kter Leviticus tak zapovd, jsou magicky msi vce ne pouhm bodnutm. Symbolizuj toti evokaci neviditelnch a sankcionuj pakt s tmito mocnostmi nezruitelnm zpisem evokanho hieroglyfu na samm evoktorov tle. Ne bez dvodu zakazoval Moj tyto nesprvn rity, kter prospvaj mnohem vce larvm, ne kterkoli jin td neviditelnch. Podobn scny astrlnho opojen a astrln divokosti jsou nejen kodliv astnkm, nebo rozmnouj v jejich prosted cizopasn larvy a pitahuj bludn lemury, sktajce jim krvav kvas, nbr tyto praktiky lze pokldat pmo za zhubn i pro dui v oistci, nebo k n pitk proud orgiackho fluidu, nasycen zloinnmi, slepmi a brutlnmi larvami. Vykonvat krvav obady nad otevenm hrobem znamen svdt dui, dosud vzc v poutech mrtvoly, k tomu, aby tato pouta nepetrhvala; znamen to podvat j ohavnou i vampyrismu. V pedchzejcm dlu jsme se zabvali otzkou upr, take se nemusme it o mrzkostech tohoto pohrobnho hchu, kter je natst dost dk, akoliv vykazuje nkolik nleit ovench ppad. Prvem se meme domnvat, e ten je dostaten pouen o tto otzce, krom toho spisy C. F. de Schertze2 Magia posthuma a P. dona Calmeta3 Trait sur les apparitions des Esprits et Vampirs obsahuj mnostv vypravovn, na n tene odkazujeme. Zvlt v minulm stolet rozezvuela otzka vampyrismu vznesen s velkm hlukem a rzn een troj ozvnou Evropy: uenou, filosofickou a nboenskou; avak tato vraedn straidla byla znma ve vech dobch pod jmnem vlkodlaci, strygy, gholov a lamie.4 Tyto poslednj nzvy se dvaj jednou krvavm straidlm5 a jindy opt onm obludm s lidskou tv, kter hladovc a zrove chlpn znesvcuj hroby a slav tu - jako spolustolovnci erv a havran - len agapy hniloby a nm orgie smrti. Tato dvoj zvrhlost, kter i dnes, jak znmo, nen bez pklad, nle spe do mentln patologie ne do okultismu ve vlastnm smyslu. Nebudeme se u n zastavovat. Tak vampyrismus, opravdov pohrobn choroba, ddin a mnohdy i epidemick, by vlastn nleel do medicny; spad vak v prvn ad do mgovy kompetence. Ostatn vda jako obyejn popr a uchyluje se, chtjc vysvtlit tato fakta, oven jen oitmi svdky k nekonen komplikovan rekonstrukci vzjemnch halucinac a souasnch deliri. Dr. Calmeil, kter chtje definovat pinu jinch, dle jeho zdn ist subjektivnch fenomn, mluvil nedvno o hysterodmonopatickch poruchch, vythl tentokrt ze svho kejklskho vaku slvko prv tak jasn jako rozhodn, toti spektropatie.6 To je pekrsn, mil vdo! Vraedn straidlo se zajist zjevuje svm obtem v astrlnm tle, ponvad vnik do pbytk pi zavench dvech a oknech a nhle miz tak, jak se objevilo. Zabj pi druh nebo tet nvtv, mnohdy i pi jedin vechny iv bytosti, kter napadlo. Vyerpv je odnmajc jim jejich vitalitu pasionlnho; RUAH a ivota spiritulnho NeaMaH. Na tento smysl je teba poukzat pi stanovisku, kter zaujmme. 1 La Bible, traduction nouvelle avec hebreu en regard od Cohena, editele izraelsk koly v Pai. (Paris, 1.832, in 8, sv. III. str. 89.) 2 Olomouc 1706, in 8. 3 Paris 1751, 2. sv. in 12. 4 Pausanias, jej cituje de Mirville (Des Esprits et de leur manifestations diverses, sv. IV., str. 392) na ustaven krtskho zkona, kter naizovalo: split mrtvoly, kter vychzej ze svch hrob, aby se vracely do svch rodin, a prorazit jim hlavu hebem. Sta tedy nejen, e vampyrismus znali, nbr praktikovali proti nmu ji tak prostedky, kter pak byly uvny v ecku, na Morav, v Polsku, v Uhrch, aby bylo zamezeno dn tto metly. 5 asto nazvaj okultist uprem v irm smyslu fluidick cizopasn bytosti, kter jsou stlej ne vlastn larvy a ij na traty individua, kter je ochotno je ivit. V tomto smyslu jsme mluvili v kap. 11 o ravch uprech. 6 Calmeil: De la Folie, Paris 1845, 2. sv. sv. II. inf.
200

jakmsi fluidickm snm. Bylo by zbyten, abychom se dovolvali analogie, srovnvajce tento ppad s dynamospiritulnmi tajemstvmi, kterch jsme se dotkli v kapitole 12,1 jako i s hdankou lykanthropie, k n pistoupme v kapitole 14 nadepsan Magie transmutac. Upr se tak odvn pout do domcch zvat. Z lid napadv ty, s nimi il ve spolen domcnosti, zejmna pbuzn. Jist tradice, kter lze ostatn odporovat, tvrd, e bytosti usmrcen polibkem upra se stvaj tak upry. Mrtvola asto nejev dn znmky nsil. Nicmn uvdj se tak ppady, kde upr zpsobil porann na krku obti a hned se napil jej krve. Dr. Calmeil pe: Mezi upry, kterm dal hrab de Cabrras roku 1728 useknout hlavu, byl tak mu zemel ped vce ne ticeti lety, kter tikrt strail ve svm vlastnm dom v hodinu spnku a sl krev v prvnm ppad z krku svho bratra, v druhm ppad z krku jednoho ze svch syn a ve tetm z krku jednoho eledna; vichni ti byli okamit mrtvi. Tetho upra dal split. Tento upr byl vce ne 16 let pochovn v zemi a vysl krev a zpsobil smrt svch dvou syn.2 Tato fakta jsou spolehliv, zjitn etnmi protokoly a listinami. Co shodnho lze pozorovat pi exhumaci mrtvol osob podezelch z vampyrismu, jsme podrobn povdli v prvnm dlu Hada Genese. Okultn odvodnn tchto anormlnch fenomn ten zajist ji tu... Jak nepekvapuje, e R. P. Calmet, kter netuil kabalistickou teorii o astrlnm tle, asne nad zachovalost a vegetativnm ivotem tchto nleit pohbench mrtvol. Prav doslovn: Hlavn nesnz, kter mne zar, nespov v tom, e nemohu vysvtlit, jak vychzej ze svch hrob, nbr v tom, jak se tam vracej. Vdy se pece nezd, e by odstranili hlnu a pak ji opt uvedli do pvodnho stavu. Jak to, e se zd, e jsou odni svm atem, e chod, pichzej, jed? Je-li tomu tak, pro se vracej do svch hrob? Pro nezstanou mezi ivmi? Pro saj krev svch pbuznch? Pro znepokojuj a obtuj osoby, kter jim maj bt drah a kter jim neublily? Je-li to ve pouze vmyslem tch, kte jsou jimi suovni, odkud to, e se upi nalzaj ve svch hrobech bez poruchy, plni krve, prun a ohebn, e maj zablcen nohy druh den po tom, co bhali a dsili lidi ze sousedstv, a e nic takovho nepozorujeme na ostatnch mrtvolch pochovanch na stejnm hbitov? Odkud to, e ji nestra a neznepokojuj, kdy byli spleni nebo naraeni na kl? Je to opt jen imaginace ivch a jejich pedsudky, kter je uspokojuj, kdy tyto exekuce byly vykonny? Odkud to, e tyto steny se tak asto neopakuj v naich zemch, e se nelze vzdt tchto pedsudk a e denn zkuenost, msto aby je zniila, je spe rozmnouje a posiluje?3 Je vidt, e co se tk reality tchto fenomn, shoduje se onen uen benediktin, kter il ped vce ne sto lety, s teoriemi takovch uenc jako je dr. Calmeil, kte spatuj ve vampyrickch bytostech pouze obti chorobn imaginace. Nauka, kterou jsme nastnili dve (Chrm Satanv), e vtinu nesnz, jich se ds logika dobrho Otce.4 Zhrobn vraednk nen mrtvolou, kterou na as galvanizovala obludn ze po lidsk krvi a kter se pak vrac do hrobu, aby vystzlivla z tohoto krvavho kvasu, jako opilec ze svho vna. Nikoli, toto straidlo je anticipovanm elementlem, du zemelho, kter tkajc ve svm siderlnm tle okolo svch pozstatk, nechce petrhnout ono fluidick pupen pouto, vc je k mrtvole, jej vegetativn vitalitu udruje a zadruje molekulrn rozklad vjimenm jevem hyperfyzickho vyivovn. Ale aby mohla bt ivena smrt, je teba vyerpat a zniit ivot. Nehmatateln zloinec se vloud mezi iv a ds je, aby se zmocnil vitlnho fluidu exteriorizovanho nsledkem hrzy; tento fluid pak sdluje mrtvole, na n je vzna jeho existence. Pedstavte si chobotnici, kter h v podmosk
1 2

Viz kap. 12: srovnej tak nai teorii o larvch v kap. 9. Calmeil: De la Folie. sv. II. str. 452. 3 Don Calmet & Trait des apparitions et des vampires. Sv. II., str. 211-212. 4 Jedin podrobnost se zd odporovat tto nauce, toti blto, jm se nohy mrtvoly zdly bt potsnny a kter svdilo o jeho extrasepulkrnm exodu ve skutenm tle. Neodvme se v tomto pedpokldat zptn penen z fantomu na mrtvotu bylo by to v tomto ppad nepravdpodobn. Avak pesto, e je zcela mon v podobnm ppad pokldat za blto njak jin poskvrnn, jm dle se zabvat budi nm prominuto (istota nebyla tehdy zvykem zvlt u nich td), snad se zablcen bot uvd pro vt znamenitost nebo vt pravdpodobnost hypotzy tou dobou oblben. Jako se pmo vnucuje vlastn fakt, oven tolika svdky a sankcionovan mstnmi ady, tak se tak zd bt ppustn, e tradice vetkala njakou fantastickou podrobnost do psma pvodnho vypravovn.
201

jeskyni, vystrkujc ven svch osm chapadel vyzbrojench sosky. Tak i vraedn mrtvola je v hrob, kdeto vzdun straidla bloud kolem: ...tumulum circumvolat umbra! Hle, tajemstv vampyrick bloudivosti, v cel jej ohavn neistot! Intuice lidu to odedvna tuila, proto bylo zvykem v ecku i jinde zaret na hrob upr mee hrotem vzhru, kdy jim dve byla uata hlava nebo srdce probodeno otpem. Snad njak mg odhalil innost tto praktiky... Turnefort byl na Mykon (ostrov v Kykladech) velmi nedvivm svdkem tto podivn ceremonie, o n vypravuje ve svch Voyages. Je znmo, e kovov hroty maj moc niit fantomy, protoe rozptyluj kad fluidick shluk. Saj a rozkldaj ivouc elektinu anormln nahromadnou. Mee na hrob upr tedy slou k tomu, aby petnuly ono pouto, kter ve k mrtvole bloudivou bytost zemelho strenou ji do Hekatiny propasti. Zde v tchto vnitnch temnotch, o nich mluv Psmo, povede due pravdpodobn dle svj bdn ivot v podob elementra, zbloudivho z cesty svtla, a bude oekvat okamik, kdy se stane legionem stnu, zvrhlm dmonem. * * * Jules Lermina ve svm ivotnm elixru chvatn zdramatizoval hypotzu o anticipovanm upru. Pedstavte si starce, kter pes svj vysok vk nalezl tajemstv ustavinho udrovn nervovch zsob tm, e si stle asimiluje sly vyroben jinmi organismy. Od dt, kter jsou v period svho rstu nezbytn opateny pebytenou ivotn mzou, si neblah hrdina tohoto romnu vypjuje fluid nesmrtelnho mld. Akoli je Lerminovo vypravovn pouhou smylenkou, pece se jeho hypotza opr o zvltn, velmi dkladnou teorii, jej vyjden si zde vypjme: Uprovo vyznn zn: Slyte mne! V lovku jsou ti rzn periody. Perioda vyzaovn od dtstv a k nejzazm mezm jinostv, druh perioda spotebovn, kter sah a do konce munho vku a pak tet perioda pemny, toti st, kter kon smrt. Z ivho organismu, zvlt z lovka, kter je a dosud jeho nejplnjm projevem, uchz v tto prvn period hojn pebytek vitality. Dt absorbuje vce vitlnho fluidu, ne spotebuje, a tedy z cel jeho bytosti vyzauje pebyten sla. V druh period spotebuje tolik, kolik absorbuje; to je rovnovha sil. Ve st je tato rovnovha poruena; resorbce je men ne spoteba, vitln vdej vt ne pjem a odtud slabost a z n smrt. Nyn, za nynjho stavu vdy se vm zd bt nemon, e by lovk, staec, mohl zlomit tyto prodn zkony a zvltnmi praktikami krst napklad dtti tyto nadbyten vitln vrony, ba dokonce jakousi endosmosou pithnout k sob cel fluid, jeho vnj st by slouila k jeho bezprostedn poteb? A pece je to pravda, ano j jsem vrahem, nebo 40 let provdm jakoto nov Isn ustavin zmlazovn sebe. Ano, j zabjel dti, avak nikoli tak, jak by se ignoranti mohli domnvat, nebo jak to len vymyslel Jean-Henri Cohausen ve svm Hermippus redivivus, toti absorbovnm vzduchu, kter vychz z plic dtte, ani na zpsob legendrnch vlkodlak, vysvnm krve... nikoliv - nbr pitahovnm vitlnho fluidu, kter hojn prch z jejich organismu. Ach, kdybyste mli odvahu zstat pouze pi tom! Avak piznvm se vm, nen tak hlubokho, tak pitalivho a len astnho opojen jako toto! Kdy do vychladlch d vnik tento tepl a oivujc fluid, kdy se napjen dokonv vniknm do pr a rozlvnm se do vech orgn, je to neslchan rozko, pln, absolutn! Je to pocit vzken kdyby toti mrtvola mohla znovu ot. Stle jsem si kal: Zastav se, zastav se pece! a cel m bytost stle pokraovala v pit tchto fluid... A j zabjel, j vradil!... nenechvaje ze - pes vechny vitky - ani jedenkrt neukojenou! Prsty a obzvlt pohledem se provd toto pitahovn, je zpsobuje u obti pocit odevzdn se, pocit nikoliv bolestiv, nbr rozkon opojiv... Mluvil, mluvil stle ten bdn staec a v jeho hlase, v jeho gestu, v jeho pohledu bylo cosi jako rozko spasmatu.1 To je anticipovan vampyrismus, opravdu praktick, kter udruje ivot a nikoli smrt. Nkolik arodj si sdlilo toto tajemstv, jak o tom svd tradice mysln piodn nejapnou a fantastickou
1

Initiation, II. ronk. Sv. II., Str. 263-265.


202

formou, kterou sebral Cohausen, autor Lerminou citovan.1 V hypotze, kter byla v ivotnm elixru vylena, nen nic, co by zarelo ducha, leda e by byla hnna do krajnosti, a nikdo se nebude divit, ekneme-li, e to, co ern mg me pchat v tomto oboru okultnho magnetismu, se neomezuje na tyto praktiky. Ale vrame se ke smrti a nesmrtelnosti. V tuto chvli, velebce kult pedk, jeho obady odpovdaly esotern nejhlubm arknm svatyn, jsme se opomenuli zabvat problmem, prv tak slavnm jako sloitm; toti nekromanci. Jen nepmo jsme se ji dotkli tto otzky z mnoh strnky a vyhradili jsme si podat teprve zde zcela stzliv jej projev. Neoekvejte, e budeme vypotvat evokan obady a prostedky, kterch se jet dnes uv, nebo kterch bylo uvno v dobch dvjch. Uvedli jsme ji jist jejich poet, a popsali jsme nkter z nich v tomto dle. Co se tk ostatnho, sta to, a Kl ern magie neme bt ritulem. My vysvtlujeme, ale nepedpisujeme... Co je nekromancie? Kam vedou jej praktiky? Obyejn bv definovna jako umn vyvolvat mrtv. Pi tto zhadn formuli je mon velik nedorozumnn. Mrtv! Co tm vlastn rozumme? Vidli jsme, e psychick bytost, odloivi svj organismus, se rozpad vce mn rychle. Jakoto elementr v sob shrnuje vechny principy, kter peily jej tlo; avak po pechodnm pobytu v propasti Hekaty skuten due, sdlo prav osobnosti, odhazuje neistou pt neprav osobnosti a odchz do Antichtony (ili spirituln zem), k otcm sv rasy. Odtud zstv v atmosfe planety jen stn, ili odstrann astrln obal, kter propadv ponenhl a postupn zkze. Nebo fosforeskujc pzrak ni vitality, kter se nevzdaluje od tlesn mrtvoly, se ji rozpadl spolu s n. V em tedy zle onen mrtv, kterho se nekromantick umn honos evokovat? Odpovd antichtonick due na evokaci? Tm nikdy. Me se elementr manifestovat? Nkdy. - Me se zjevit stn, reaguje-li se na nho? Zdka. Bytosti, kter se objevuj pi obyejnch nekromantickch pokusech, jsou lidsk rase naprosto ciz.

Hermippus redivivus ou le triomphe du sage sur la vieillese et le tombeau, podvajc metodu k prodlouen ivota a zdrav lovka; peloeno z anglitiny podle doktora Cohausena od Platea. Brussel 1789, in 8. Pro zajmavost opisujeme recept, kter lze st na str. 129-130, II. dl. Hermippa: Pipravte mal, dobe uzaven pokojk a postavte do nho pt lek, kad pro jednu osobu. V tchto pti lkch nechte spt pt malch dvek, mn ne tinctiletch, dobr tlesn konstituce. Zjara se vyvrt dra do zdi tohoto pokojka a skrze ni se prostr hrdlo kivule, jej vnj sklenn tlo bude vystaveno chladu venkovskho vzduchu. Je pochopiteln, e a se tento pokojk napln dechem a hmotou vydechovanou tmito dvkami, budou pry ustavin vchzet z hrdla kivule do jejho tla, kde se chladem okolnho vzduchu zhust ve velmi jasnou tekutinu, to jest v tinkturu velmi podivuhodn innosti, kterou je mono zcela prvem nazvat Elixirem vitae... Tato formule biologick alchymie se zd bt, jak zajist pipustte, dost nevinnm vampyrismem. Rdi vme, e tekutina, kter z toho vznikne, je vce posilujc ne lkav avak jej innost jako ivotnho elixru je teba teprve dokzat. Formule ivotnho elixru po mnoh stolet znepokojovala badatele a Hermovi ci vnovali svoje namhav sil jednak na hledn kamene mudrc, a jednak na ptrn po univerzlnm lku. Sta adepti nikdy neznali ivotn elixr tak, jak si to pedstavuje lid podle legendy. Nic na svt neme propjit nesmrtelnost tlu, kter se skld z hmoty podlhajc tlen; je mono jenom zdret jeho rozklad, obrozovat organismus astrlnm svtlem, kter koncentruje sv sly v pitelnm zlatu (aurum potabile) spagyrik. Univerzln lk inil v rukou Paracelsa a rosenkrucin prav zzraky a Cagliostro ml - smme-li vit ctyhodnm svdectvm - elixr ivota, kter vracel starcm bujarost a svest mld. Zkladem tohoto elixru bylo malvazsk vno, destilt semene jistch zvat a vy z uritch bylin. Recept mme, je vak pochopiteln, pro jej musme skrvat. (Dogme de la Haute Magie, str. 287.) Srovnej: Histoire des personnes, qui ont vcu plusiers siecles et qui ont rajeuni avec le secret du rajeunissement, tir dArnold de Villeneuve, od de Longueville-Harcoueta, Pa a Brussel 1716, in 12.
203

* * * Nebylo tomu tak vdy. Pomry se zmnily. Jist vjimka plat ohledn nekromancie obvykl u kn starho svta, kterou by bylo mono nazvat ortodoxn nekromanci, nebo se zakldala na hierarchick gnosi zhrobnch etap a byla integrujc st vdeck a nboensk syntzy, kter snoubila zemi s nebem. Nazvali jsme ji kultem pedk... V unitskch nboenstvch pojila znou Antichtonu se zem zkouek a objektivity pskou ustavin napjatou od lce k rubu kosmogenick podstaty. Tehdy byly styky pravideln a snadn a nebyly navazovny jenom vjimen a silm nkolika izolovanch iniciativ. Kdy evokovan pedek neprojevil svou skutenou ptomnost, mohl alespo dt zprostedkujcmu sympatickmu etzu ukzat svou slvu ve vypjen podob - jako je napklad astrln obraz jm vitalizovan a vdy poslun jeho vzdlen vle. Udrely se takov theurgick styky do naich dn u vchodnch nrod, kte tak jako Indov a an zbon uchovali tradici starovkho svazku a dosud praktikuj kult pedk se zbonou zkostlivost? Nememe to ci. V tchto koninch Asie se udruje iv esoterismus dogmatu i kultu ve stnu adaptanch bratrstev a nen pochybnost, e etz interkosmickho spojen je dosud v innosti pro tyto zasvcence. Je vak nesnadn vit, do jak mry u rodinnch krb, kde pvodn stl evokan olt pedk, poruily pokaen a zvyk innost jejich kultu. Zde alespo, i kdy bylo uvolnno toto thaumaturgick pouto, nebylo pece jen petreno. Mrtv litera je jako popel, kter pokrv eav uhl a zakrv, je, ani by je uhasil; hrst dv a zvan vtru sta, aby byl vzken a osvobozen iv plamen a vylehl... Prv tak se to m i s nboenstvm esotern podstaty - nevyjmajc ani ta, kter pln zapadla v materializaci symbol; pod jejich korou dm duch, kterho toto nahromadn mrtv litery nemohlo udusit. Vude, kde oficiln knstvo posvcuje kult zemelch, tam - teba evokan a zzran sla degenerovanch obad ji zmizela - spoleenstv lsky mezi ivmi a mrtvmi zstalo prozeteln zabezpeeno. A kdyby se nedostvalo nboenskho posvcen, pece jen by nebyla zcela zniena veker solidarita. Zstaly by kolektivn bytosti, tyto lidsk syntzy, kter shrnujce ve sv jednot pozemsk i nebesk due, byly by poslednm pojtkem mezi nebem a zem. Avak mez tmito nucenmi, temnmi a skrytmi styky a onmi zjevnmi, znmi a svobodnmi styky, kter vysok magie unitskch knstev dovedla navzat mezi tmto a. onm svtem - se jev t kontrast jako mezi nevdomm a vdomm, instinktem a inteligenc. Evokan thaumaturgie starovkch chrm se ostatn neomezovala na transfiguraci nekromantickho umn pod roukou obadu pedk. Prozravost jejich mg pedbhala i samu inkarnaci du; oni zaklnali a veleli mluvit i onm neviditelnm, kte v hlubin limbu oekvali pt existenci, jet ped pozemskm ivotem, tak jako se tak po tomto ivot dotazovali osvobozench du a nutili je, aby daly odpov ze samho stedu nebes, do nich se dostali. Takto zrozen a smrt stdav prozrazovaly tmto privilegovanm lidskho vdn arkna budoucnosti i minulosti. Na obou koncch ivota, v zdnlivm chaosu, kter hrani s hmotnmi svty, dovedli tito mudrcov rozpoznat a zachytit onen etz, o nm mluv Homeros, etz ink a pin! Jestlie ns ten pozorn sledoval a na prh obou bran zrozen a smrti, poznal zajist v symbolick podob nespoutanho plivu a odlivu dva opan analogick proudy du, fyzickho plozen a spirituln emancipace. Jak to bouliv vr! A pipojme-li dle k tomuto obrazu jet onu velikou eku, kter podobna hadu Uroborovi obtk planetu, a spojujc stnov kuel Herebu se znou cestou Jonahu, val ve svch polotemnch, poloznch vlnch ekatele zrozen a opozdilce nesmrtelnosti: Nemme ped sebou schma samho chaosu? Nicmn tento chaos je jen zdnliv, a mohl-li by jen nkdo na okamik bt v omylu v tto vci, pak jsme velmi patn vyjdili svou mylenku: v tomto spletitm pohybu funguje skuten podivuhodn dynamismus, zen nezlomnmi a pesnmi zkony. Toto ideln divadlo pipout dvoj hledisko. Pozorovno zdola, v nespodanm zevnjku skuten prody, vyvolv obraz Malstrmu, vru vznikajcho ze dvou proud, avak pohleno shora, z hlediska prozetelnostn a produ upravujc harmonie, pipomn emblematickou vidinu Bethelu: Jkob spatil ve snch obrovsk ebk, po nm vlevo i vpravo sestupovali a vystupovali Hospodinovi andl! Tak se jev duchu ony vzneen pravdy, o nich rozjmala, kter praktikovala a do jist mry i

204

dila knstva integrlnho esoterismu tehdy, kdy jet vldla jednota ve sv troj afirmaci: intuitivn, experimentln a dogmatick. Antagonismus (tento hlodajc erv) jet nevnikl do krsnho plodu poznn; due skryt pod rznmi vnjmi symboly vyjadovala sv vnitn, nepomjejc, nezmniteln svtlo. Syntza byla hotova, jednota kralovala. Je pochopiteln, e takov harmonie podporovaly monost spojen jedn pln s druhou, zvlt spojen Antichtony se zem a obrcen. Nedivme se, e kult pedk v tchto dobch, kter znamenaj jeho rozkvt a jeho tst, se ukzal bt bohat na theurgii ne dneek, aby zkamenv v materializaci svch dogmat a v padku svch rit se zmnil k nepoznn. Integrln esoterismus pipoutl dla, po nich zstala jenom vzpomnka v archivech degenerovanho knstva. Byl as, kdy ruce velekn rozdlely zzraky, jich se za krtko bude dostvat jen odvnm iniciativm vjimenho adepttu, nebo svatmu sil samotsk mnisk vry. Kn nejenom obtovali, oni t operovali. e s vtznmi, ano i reintegrovanmi duemi byl tehdy hierarchicky udrovn styk, kter byl i knsky garantovn, e asto poselstv, napomnajc znamen, augursk hlasy, ano i zjeven pedk pinely pozemskm sirotkm znmky oteck zhrobn pe, zajatcm zajitn osvobozen, k smrti pedurenm potvrzen nesmrtelnosti, je zcela nepochybn. Avak co bylo pravidlem pro vky harmonie a hierarchick syntzy, nen pravidlem pro doby duevn anarchie a antagonismu. Od pdu jednoty a - abychom mluvili po kabalisticku - po pchodu neist dvojice, nejsou ji takov vchody oteveny k pouit. Brny zrozen a smrti, kter se ochotn otevraly vjimenm stykm mezi obma svty, nekonaj ji ani svou obyejnou povinnost s takovou pravidelnost jako dve: alespo normln funkce inkarnace a pohrobnho exodu prochzej mrtvm bodem, neprovdj se ji bez jistch zmatk. Zakusily zptnho psoben on pohromy. Kdyby se nkdo tzal, pro se nm zd, e je teba tyto perturbace pokldat za nsledek roztren vdeck a nboensk jednoty zde na zemi, bylo by snadn odpovdt. Posta poukzat na to, e dsledkem tohoto roztren byl tak znik onch enskch svatyn, v nich zasvcenky poznvaly umn strhnout rouku z tve lsky a rozkazem vdom vle a s pomoc prozetelnosti korigovat onu osudnou volbu, kterou konaj due hledajce rodie pimen jejich temperamentu: bylo vsadou matek volat do ivota due jimi vyvolen. - Co se pak te smrti, pohrobn psychurgie (kter pedchzelo, jak smle d Saint-Yves,1 psoben na agnii), zabezpeovala vysthovalce ped nebezpem cesty. Co zbylo z tch innch rit pvodnho nboenstv moudrosti? Ji od dvnch dob nem lidstvo ani tuen o nerozlunch tajemstvch lsky, zrozen a smrti. Je tedy nutno dt stranou tyto antick zzraky kultu pedk. Jeho thaumaturgick ndhera ji nle minulosti... * * * Nyn nleej praktiky nekromancie do ern magie. Dejme tomu, e operatr kon - jako napklad ithack krl2 - krvav obti, nebo e postupuje pomoc mdia po zpsobu souasnch spiritist. Pak evokace mrtvch se zd bt dlem temnot. Ba i podnik onoho mga, kter znaje tajemstv, sna se v naprost poctivosti svho srdce galvanizovat ceremonil zaniklho kultu, je pokusem ne-li podezelm, tedy jist alespo odvnm. Vyslovili jsme ostatn o tto vci svoje mnn; bylo by zbyten se k tomu vracet. Avak neberouce zetel na oslaven due, kter obyejn nebvaj posluny zaklnn nekromanta, pehldnme strun ony bytosti, kter bvaj inny pi rznch manifestacch. Rozum se samo sebou, e pedem vyluujeme ist subjektivn halucinace, jich spolehlivm kritriem, kter je ostatn nebezpen pouvat, je zkouen kovovmi hroty.3 Jsou-li tyto fenomny objektivn skuten, vystupuj v nich v devti desetinch ppad larvy, utven podle kadlubu lidsk mylenky, nebo mystifikujc elementlov, nebo konen astrln obrazy, kter pitahuje a uvd do pohybu vdom nebo nevdom vle. Provd-li se evokace v magnetick sfe kolektivn bytosti, mohou se zjevit vichni lemurov, kte se evokuj v jej pohybliv dui, nebo kte se tsn v obvodu sympatickho etzu, jeho vdm egregorem je tato
1 2

Testament lyr., la Mort Srovnej: Chrm Satanv 3 Viz kap. 9.


205

bytost. Me se tak stt, ovem zdka, e elementrov stnovho kuele ili zl dmoni ni astrln oblasti se uin viditelnmi, projev svou pvodn osobnost a vlastn vli; avak a ji evokovny odpovdly slovu touhy nebo lidsk vle, i se liv ohlsily v podob njak jin due vzdorujc zaklnn, vdy se vydv zaklna nebo mdium v nejvtm nebezpe. Jsouce nekonen dostivy objektivizace, pidr se tyto druhy neviditelnch on osoby, kter je nanetst pithla do sv atmosfry: stle se vrac k onomu medijnmu nebo krvavmu zdroji, z nho se jedenkrt napily, a jestlie se tato studna krve nebo fluida zd vyerpna, nebudou se zdrhat ji znovu otevt. V jistch vjimench ppadech se mohou i iv due, vystoupive v astrlnm tle, zhustit v nimbu materializanho mdia.1 Konen stn zemelho, zmrajc astrln slupka, je schopen se projevit; jsa doasn ovlivovn vl zaklnae, iven psychickou silou mdia, dynamizovn touhou a lskou ptomnch osob stejn smlejcch, objev se jako slab odlesk osoby, jejm siderlnm obalem kdysi byl. Co se te elektrovitlnho fantomu, fosforescence neurit pipomnajc obrysy lovka, ukazuje se nahodile v sousedstv hrobu prvn dny po pohben tlesn schrnky, neme se vak od nho vzdlit. Tento pzrak je ostatn naprosto neschopen projevit sebemen odlesk intelektu nebo pamti, ba ani instinktu. Je to mrtv seskupen molekul, je vydv matnou zi... Konen je mon za neobyejn vzcnch okolnost, e i nkter nebesk due, majc doasn posln, kter bu sama na sebe vzala, nebo pijala - si vyvol mdium, s jeho osobou zstv spojena po dobu sv manifestace. Avak toto mystrium nem nic spolenho s nekromanci. teni snad oekvali, e v tto kapitole naleznou komente k problmu metempsychzy, kter byl tak slavn v mystickch faktech starovku. Ale pipustte, e tato arkna nleej vhradn To nm bude zminkou, abychom zde podali ze zajmavho dla Yvelinga Ram Bauda (Force psychique) velmi zajmav podrobnosti tkajc se M. Englintona, neobyejnho mdia na doby. ten se zajist pamatuje, e jsme jmenovali tuto osobnost, kdy jsme mluvili o levitan seanci na ruskm dvoe (srovnej kap. IV.): Hle, jakm zpsobem postupuje toto proslul materializan mdium. Aby mohlo operovat, vyaduje pedevm poloero. Sthneme plamen plynu tak, a obdrme blue light, modr svtlo. Divci sed a pokus se kon, nen to teba kat, v jakkoli mstnosti, tak, aby bylo vzdleno jakkoli zdn podvodu, machinace nebo ppravy. Nen-li v byt plyn, tlum a mrn se prudkost svtla tm, e se plamen lamp nebo svek zaste paprem, jako to in prodavai pomeran. Kdy se tak stalo, zane Eglinton - jak se anglicky k - pichzet do tranzu; pichz a odchz, prochz se, vysiluje se ponkud po zpsobu dervi, pelapuje na jednom mst a te si ruce a zuiv jimi krout; pak se nhle zastav, zk ruce a zstane bez pohnut. V tom okamiku se tvo na rznch mstech atu mdia svteln a bl skvrny, kter nememe pirovnat k fosforenci zpsoben tenm sirky o stnu potm, spe vak k modrav barv msce. Pak tyto svteln skvrny zmiz, aby se spojily na subjektov hrudi, odkud pozvolna a jako prsvitn ubrus padaj podle tla a k zemi. Pedstavte si tk cigaretov kou, kter jakmile dopadl na podlahu, utvo mlhovit zvity, zhoustne a vystupuje, stle temnj, a nad hlavu mdia. Tu mdium vykikne, klesne k zemi v pln katalepsii a na jeho mst svteln kou, nhle se materializujc, na sebe bere podobu jakkoliv bytosti, teba dvno zemel, nebo pouze neptomn. Tato materializace je pln; individuum, jeho obraz je vidt, je toton, vemi viditeln; mluv, chod, je hmatateln. Nkdy, kdy pokus trv dlouho, se stv, e mdium, ani by se hnuto z msta, lec stle nataen na zemi, se samo materializuje a objev se po boku evokovanho pzraku. Tyto materializace maj tak pomrn dost dlouh trvn; jako dkaz chci uvst pouze tento fakt: jednoho dne pan Tissor spatil u Eglintona mladou enu, kterou miloval a kter zemela ji ped nkolika lety. Vida ji, zvolal nejprve: Je to ona! Pak se vzpamatoval a dodal: Nemyslil jsem, e mla tak malou bradu jako tato. Tu vzal ttec a ihned nartnul jej obraz, kter se rozdlil, a za nm se objevil obraz Eglintonv, jej Tissor portrtoval. Tzal se sv bval ptelkyn, ale nedostvalo se mu odpovdi. Jedin ruce zjevu byly stle ziv ze strany palce, tak, jako by ukrval matn svtlo. Ve, eho mohl mal doshnout, byl polibek, kter mu zjeven dalo. Pak evokovan a materializovan ena zmizela a s n i mdium, tak, jako by zmizela bublina kter byla naplnna tabkovm kouem a nhle praskla. (Force psychique, Paris 1889, in 40. str. 6-8.)
206
1

do na tet sedmice. Snad to byla dokonce anticipace, kdy jsme pojednvali o pohrobnm ivot toho, co peije lidskho ivoicha, toti o psychick bytosti vymaniv se ze zemskho okrku. Avak bylo to nutn zashnut a odpovdalo duchu tto kapitoly. Orfick a pythagorejsk uen o putovn du - tak jak jsme je vyloili - bylo zkladem okultnho vyuovn ve vech svatynch starho svta. Zkoumejte mytologick emblmy nrod a poznte univerzlnost tto nauky pes etn fabulace, kter j byly zvojem. Na potku kesansk ry se toto dogma dostalo spolu s gnos do vnitnho esoterismu novho nboenstv. Nanetst nerozvliv odhalen gnosticismu, jeho uen rozmky a skandln spiritualistick orgie zpsobily, e byl proklet a zavren v celku i ve vech svch podobch, a se sluelo, aby byl proveden jen soudn vbr v bohatm pokladu nesourodch prvk. Jak skvostn pl mohla mt crkev pro sv hierofanty z tto tak vzcn ltky pohanskch mystri. Gnostikov to vdli. Jejich prvn chybou bylo, e smovali eklektick synkretismus s unitskou syntzou. Jejich druhm bludem bylo, e rozmnoili symbolick tvary pravdy a na jmu velikho shromdn oteveli mnostv malch kapliek. Tet chybou bylo (byl to svtsk hch), e v pedsni chrmu rozhlaovali to, co mlo zstat tajn v inicianch podzemch svatyn. Gnostikov byli odsouzeni; museli bt odsouzeni. Avak s plevelem zavrhla msk crkev i ist obil. Pod zminkou oitn se katolicismus ochudil, ba meme ci pivedl se na mizinu... Ale a ude hodina prozetelnosti, a crkev zkoum ducha svch vulgarizovanch dogmat a jej esoterismus j bude opt vrcen. Zsoba spiritulnho bohatstv, kterho se vzdala, existuje stle zasypna ve zceninch mrtv literatury. K pijde, k pijde onen nesmrteln pape, kter vykop tento poklad. * * * Kacstva prvnch stolet spovala pouze ve vcemn astnch, vcemn vhodnch adaptacch starho, obnovenho okultismu. Za pklad nm poslou znamenit nauka velikho kesanskho mga, jeho bludy jsme oeleli, velebce pouze jeho vdu a ctnosti.1 Zrove se vrtme ke svmu pedmtu. Uen hereziarcha Manes i Manicheus, odchovanec v nejtajnjch chrmovch tradicch. Zd se nm bt velikm zjevitelem v otzce kosmick plavby du. Jeho psn a mocn gnius zahalil tato vysok arkna do symbolismu, kter je nezapomenuteln ve sv jednoduch a grandizn podivnosti. V tto jejich form jim vtiskl nezruitelnou pee... Protivnkm tohoto hierofanta, kte vechna jeho dogmata bez rozdlu umnn brali doslova, nebylo nesnadn vyvodit z nich pemrtnost jako pozitivn poznatek2; ale esoterik, kter je studuje jako symboly, se bude podivovat jejich jasn hloubce; nebo jsou velmi vdeck a velmi krsn. Tak pedstavuje Manes zodiakln cyklus v podob nesmrnho kola, na jeho obvodu je zaveno dvanct ndob naplnnch ivoucmi duemi. Tak jak se kolo ot, vyprazduje se jedna ndoba po druh; takto due probhaj univerzln cyklus. To je stroj spsy. Nejlepm npisem na tento pantakl by byl vrok Jeana Reynauda: Vzpomnm si, e jsem dlouho chodil vesmrem. Bez poznmek pokraujme ve vkladu Manovch emblm. Jeho souasnci - zvlt Archelaus a sv. Epifnius, je vykldali nemotorn a dokonce vnesli jaksi zmatek do jeho zcela pirozench dsledk; ale na tom nezle. Podstatn souhrn manichejskho symbolismu (pokud b o otzku, kter ns zajm) je asi tento: Silou Krista, kter je typem a syntzou lidstva, se obrozuj ony due, kter se poskvrnily
1

Srovnej Chrm Satanv. V tto prvn sedmici jsme pochybili tm, e jsme dostaten nerozliovali Manovu istou nauku od on, kterou mu pisuzovali neptelt odprci. Manv esoterismus byl bludn v nkolika bodech; ale onu obludnou nauku o dvou principech, kter se stala tak slavnou pod pojmem manicheismus, je nutno pitat jedin jeho vrolomnm protivnkm, kte z uen tohoto mistra vyvodili chybn zvry, jako i jeho slaboduchm km, kte je zastvali. Naprosto nen prokzno (prav F. dOlivet), e by Manes skuten pipustil dva opan principy dobra a zla, nezvisl, vn a majc od sebe samch vlastn a absolutn existenci. (Vers dors de Pythagore. str. 221.) 2 Bylo to tm snaz - a tm i proradnj, e skutenost je zde zce spojena se symbolem.
207

prbhem svho pobytu v tle. Kristus je lska, Kristus je moudrost, moudrost Kristova se sousteuje v Lun a jeho sla (ili lska) ve Slunci. Tyto dv vt hvzdy1 jsou lodi plujc bezmeznm terem: Luna je naplnna jemnou a prhlednou vodou; ze Slunce vyzauje ist ohe. Jsou to jakoby dv lzn, v nich due odkldaj sv pozemsk poskvrny jednu za druhou.2 Nejprve pebvaj v Lun, aby zde byly mundifikovny vodou (Hydr, unda, mundus) a moudrost (i gnos pravdy); pak ve Slunci, kde budou purifikovny ohnm (pr, purus) a lskou (podstatnou silou Krista.). Msn lo (loka Isidina) pijm vechny due, kter piltaj ze zem; ponenhlu se napluje jejich terickou podstatou. Kdy je naplnna duemi, vypout je Luna do Slunce; pak se znovu napluje a znovu vylv tuto drahocennou tekutinu. Plnost jejho kotoue je znamenm, e je peplnna putujcmi duemi; kdy pak Slunce pijalo jej dodvku, tu Luna ve sv prvn tvrti ukazuje jenom profil egyptsk loky: tenk stbrn srpek. Tak je napsn v systmu msnch fz hieroglyf jej prozetelnostn funkce. Slunce je rjem naeho planetrnho systmu... Je vak stav oslaven due v nebeskm mst poslednm clem adamick evoluce? Chyba lvky! Ze Slunce, u Manes, budou due peneseny do dokonalho ovzdu, nebo do sloupu svtla a slvy, jm nen nic jinho, ne mln drha. Toto bydlit, pvodn vlast du, je jejich ztracenm a opt nalezenm nebem... * * * To je nauka snu Scipionova. Nen tu snad vslovn eeno, e due, steky mln drhy, do n budou jednou navrceny? Hinc profecti (animi), huc revertuntur! To byl ostatn obraz veobecn pijat v chrmech starovku, jen ml naznaovat konen osudy lovka v ln znovu dosaen jednoty. Sen Scipionv shrnuje pouze souhlasn poznatky v tto pin. Dost npadnou a vznanou analogii je teba vytknout mezi tmito naukami hlsanmi v m a naukami galskch filosof, kter jejich mt kolegov tak rdi pokldali za barbary. Podle systmu druidickch Bard se dostvaj lidsk due, oitn postupnm sthovnm, konen do mln drhy, kterou tito mystagogov nazvaj Gwyonovm mstem (mstem lovka archetypu). Je to Mojv Adamah, nebesk vlast jednoty ve sv symbolick lokalizaci. Akoliv nm nepslu poutt se ji v tomto dle do mystri nekonen reintegrace, o n budeme mluvit v III. dle, pli jsme si zachytit zde jednm krtnutm pera esotern nauku svatyn o tto vci. Tuto nauku jsme opeli o identitu symbol, kter ji vyjaduj: nebo tut odpov obdrme, a jdeme do Persie a teme se Manesa, kesanskho Zoroastrova a Pythagorova ddice, i do hlubin galskch hvozd, a naslouchme vzdlenmu hlasu druid, tchto nadench vyklada starho gnia Zpadu.

1 2

Vt - z naeho pozemskho hlediska. V tome mystickm smyslu je psno, e kesan, poktn vodou, m bt obrozen ohnm a Duchem svatm.
208

14. Magie pemn


Mrnost - Zmny - Promny sloeniny - Pemny

A zkoumme posloupnost vnjch zjev, i sledujeme psychickou bytost v ad jejch manifestac, vidme, e z mrvy starch zniench tvar vyrstaj stle nov formy. Odpovdaj tedy pirozenmu du a zrove i du spiritulnmu, kdy po obrazu smrti nakreslili dmysln autoi Tarotu emblm transmutac a metamorfz. To je hlavn smysl trnct postavy, na n bylo patrn jen omylem chybn poznamenno (a ta chyba pechz z vydn do vydn) slovo: Mrnost. * * * Nebesk bytost tu stoj vzpmena s kdly napolo roztaenmi, smv mrnosti spov na jejch rtech. Na jejm ele jako klenot z hermetick znamen Slunce. Tento slunen andl pozved pravic zlatou ndobu a pelv tekutinu do stbrn ndoby, kterou dr v levici.1 Jeho ramena v tto poloze tvo s hrud trnct hieroglyf modern hebrejsk
1

V modernch vydnch jsou funkce obou rukou obrceny; avak star Taroty (viz hru Jakuba Gringonneura zvanou karty Ludvka VI.) nm ukazuj obraz andla, jen z velk ve nalv do
209

abecedy,1 psmeno NUN. Tento emblm pipout mnohonsobn vklad; avak jeho bezprostedn vznam, kter se na prvn pohled vnucuje, je identita podstat pi rznosti viditelnch tvar. Ndoba se mn, avak tekutina zstv tat. Ndoba - to je vnj tvar, hmotn obal, zjevn, proteick a mnohonsobn; to je pomjejc tlo. Tekutina - to je bytost vnitn; jedin a nezmniteln substance, kter je podkladem veker hmot, to je due dle trvajc. * * * Metamorfzy i zmny tvar se zdaj bt jenom zdnliv; v dnm ppad nemohou zmnit podstatu. Jedin zpsoby (mody) se mn - a ji vnj i vnitn, viditeln i neviditeln. Odtud vraz modifikace, synonymum vrazu metamorfza. Namtnete vak, e, jestlie podstata (esence) je jedin, nemli jsme v pedmluv jednat o plozen podstat (esenc). My jsme vak nazvali pirozen povahy typickch bytost, kter tvr mylenka diferencovala v ln univerzln due, podstatami (esencemi) jenom v irm smyslu; jsou toti dva druhy modifikac: vnitn a vnj: podstaty jsou jen vnitnmi modifikacemi univerzln due; tak jako hmoty jsou vnjmi modifikacemi univerzln substance - jedinho zkladu vech vc, dui v to potaje. Co je nahoe, je jako to, co je dole; co je skryt, je jako to, co je zjevn. Take esence se modalizuje uvnit v mnohonsobnch esencch, jako se substance modalizuje zevn v mnohonsobnch hmotch. Jedin univerzln otec a univerzln matka, jedin Bh a plodc proda, kter z nho emanuje, jsou vn sami o sob nezmniteln. Spirituln, dokonal bytosti ovem evoluj; podlhaj tedy v jistm smyslu zkonu vznikn, maj vak jakoto bytosti nesmrtelnost a nsledkem toho jsou a zrove vznikaj. To vak nelze ci o hmotnch tvarech, kter plynou a po sob nsleduj, ani by co smlo potrvat z hmoty, kter je tvo, po jejm nvratu k jednot substance. Vnj tvary existuj, avak nejsou. Kad smyslm patrn vc existuje, ani by byla, a podlh zkonu vznikn, co lze vyjdit pozor na to - touto na pohled vstedn formul: Kad smyslm pstupn vc je fantasmagorickm zjevem vce mn trvalm; take pichzme k dsledku: kad metamorfza je tedy vlastn pechodem od jednoho zpsobu zdn k druhmu zpsobu zdn. Jednomysln uen mystickch kol hlsalo livost hmoty a my uvidme, e to bylo tak naukou alchymist. Stanovive tyto principy, neshledvme ji nepleitm uvat slovnk, kter je bn v tomto pomjejcm svt, a nazvat skutenmi ony pedmty, kter se zdaj bt stl, a zdnlivmi ty jevy, kterm pro jejich nestlost nelze piznat onu nahodilou realitu, kterou vyjaduje slovo existovat. Podobn rozliovn spov pece zcela na rozdlu mezi vtm a menm, to jest na kontrastu relativnosti, kter miz ped absolutnem byt. Co je konec konc asn d? Vznikn sestvajc z ustavinch metamorfz, jejich posloupnost d troj dynamismus: providenciln, volitivn a fatidick. Posta, ekneme-li, e kapitola, kter m titul Magie transmutac by mohla obsahovat celou studii o manifestovanm vesmru. Protoe nejsme tak ctidostiv, chceme omezit pedmt tto rozpravy na zcela strun vklad, kter by odpovdal jejmu titulu, a pistoupit ke zbnmu studiu nkolika vjimench jev okultn fyziky, kter bvaj obecn nazvny transmutan. Nejprve meme rozeznvat ppady objektivn metamorfzy, kdy hmota je modifikovna v sob sam, take se jev vem v podob novho tlesa, tak jako napklad v chemickch sloueninch, a ppady metamorfzy subjektivn, kdy viditeln tvary pedmtu nejsou nijak zmnny a fenomn spov pouze v klamu subjektu. To je zzrak fascinace, kter jsme ve vysvtlili. stbrn ndoby (v levici) tekutinu z naklonn zlat ndoby, ji dr v pravici. (Rytina X. Merlina: Originel des cartes jouer atd. Paris s. a. in 4.) 1 Nkter psmena modern hebrejsk abecedy, kter velmi vhodn pichzej v korespondujcch figurch nynjch Tarot, jako i rzn hermetick a kabalistick znamen ns pivdj na mylenku, e jist vydn Tothovy knihy byla poopravena njakm rabnem zasvcencem.
210

Pipomenul-li by nkdo, e v poslednm ppad nejde o metamorfzu, dalo by se snadno odpovdt, e, protoe tvary zvan skuten se samy rovnaj veobecnmu a jaksi utvrzenmu klamu,1 me bt, jak jsme ekli, mezi transmutac imaginrn a skutenou pouze takov rozdl, jako mezi vtm a menm v relativnm du. Ale zanechejme tto transcendentn mluvy a budeme mluvit - samo sebou se rozum - e pozitivnho a obyejnho ivota. Z hlediska vnjch tvar ve mn podobu a nikde jinde se nejev zejmj kontrast ne ve srovnn objektivnch transmutac a transmutac, kter existuj jenom v imaginaci2 halucinovanho subjektu. Mezi tyto dva naprosto rozdln zpsoby objektivnch a subjektivnch jev vstupuje tet, smen zpsob fluidickch manifestac. Tyto jevy, kter by bylo teba zaadit do prvn tdy, protoe mohou bt vnmny smysly vce osob souasn, toti vech ptomnch divk, nle rovn do druh tdy, protoe maj rz nejenom prchav, nbr obojetn.3 V tto kapitole budeme zkoumat dva fenomny, kter mohou spadat do tto stedn kategorie, lykanthropii a palingenesi. Zde se jedn o poloobjektivn metamorfzy, o pechodn jevy fyzickho du, kdeto transmutace kov (o n budeme jednat ve zvltn studii, kterou bude konit tato 14. kapitola a cel tento II. dl) je fenomn du chemickho: je to objektivn metamorfza, byla-li j kdy vbec. Pistoupive postupn k tmto tem problmm, podme pklady transmutac v i ivoin, rostlinn a nerostn. Hdanka lykanthropie4 vypovd skepticismu modernch boj prv tak paradoxn jako sourod hdanka vampyrismu, kter je jejm protjkem. V prvnm i druhm ppad bilokace (asto jen pseudomorfick) piny se jev bt zejm analogick, prv tak jako vsledky. Podstatn rozdl spov, jak jsme ostatn ekli, prv v tom, e vlkodlak je iv arodj, kter sp, zatmco jeho astrln tvar se potuluje venku, a upr je naproti tomu mrtv, arodj, kter vegetuje ve svm hrob.5 Tato analogie je velmi pozoruhodn a jde do nejmench podrobnost. Nai teni, poueni o genetickm fenomnu vybaven astrlnho tla, kter je operan bz a prvn podmnkou obou tchto zpsob vraedn toulavosti, kter spolu srovnvme (toti lykanthropie za ivota arodje a vampyrismu po jeho smrti) - postehnou totonost sledovanho elu, podobnost uvanch prostedk, ba dokonce i podobnost zevnjch forem, kter na sebe zjev bere. V obou ppadech se toti jedn o ukraden nebo uloupen vitln sly, spchan nsiln na ijc bytosti.6 Vykonn krdee je, jak jsme vidli, usnadnno hrzou, kterou straidlo vzbuzuje u sv obti. Tato ob se vid bt napadena - lykanthropem nebo vamprem - jednou v podob lidsk, jindy v podob divokho zvete. Velmi znan dynamick ztrta u obti bude nsledkem tohoto toku, kter bv nkdy hned napoprv usmrcujc, avak v kadm ppad m vzpt za nsledek, opakuje-li se, vyslen a smrt. Vampr si pon bu tak, e vyerpv nervov fluid, ani by prolil krev: tehdy kaj, e svou ob zadvil; nebo pust ilou, aby se napil hematick hmoty: tehdy jde povst, e obt byla vysta. Vlkodlak (uvn tohoto nevhodnho7 ano i smnho vrazu je obvykl) zabj rovn tmito dvma

Hmota sice existuje, ale tato existence nen takov, jakou si pedstavuje dav; ona sice existuje, avak nem podstatu nezvislou na intelektulnch vjemech, nebo existence a vnmavost jsou v tomto ppad zamniteln, rovnocenn vrazy. Mudrc v, e vnj tvary a jejich vnj vjemy jsou ist iluzorn a e by se rozplynuly v nicotu, kdyby bosk energie, kter je jedin udruje, byla na okamik zastavena. (Vtah z Vedanty, jej cituje F. dOlivet, Vers dors str. 306-7.) 2 Vlastnm orgnem imaginace je, jak se ten pamatuje, translucid i diafan zpadnch mg. 3 Jej povahu a piny jsme ostatn vyloili. (Viz vod i ostatn dlo passim.) 4 Viz Chrm Satanv. 5 Ibid. str. 229. 6 Srov. kap. 12. 7 Chrm Satanv.
211

zpsoby: jeho toky jsou pak krvav nebo nekrvav.1 I patologick napodobeniny lykanthropie se dru k patologickm napodobeninm vampyrismu; soudn archivy svd o dokzanch ppadech antropofagie u nkterch tulk, kte le pod keem hajce na lidskou zv. Jsou to vlkodlaci z masa a krve a existence jinch maniak: ghol, stryg a lami, ohavnch hodovnk hrobu, o nich se zmiujeme v pedchzejc kapitole.2 Tyto speciln ppady lenstv, kter byly pouze generalizovny a tak pivedly pny fyziology k tomu, aby spatovali v kadm nepopratelnm ppad lykanthropie iny lence. Hle, co je spolenho a pozitivnho, eknou u vech tchto lidskch legend; zuiv lenec nebo divok kretn v obludnm pestrojen zait v ki divok zve! Konen i u samotnho lidu se stal pbh o vlkodlaku pouhou frz, pslovenm slovm a synonymem slova bchorka. Kdybychom se musili utkat ke patnm vtipm, nevhali bychom zastvat, e vedle pirozen lykanthropie je t lykanthropie, kterou sta nazvali belskou. K vysvtlen tohoto fenomnu ji nepotebujeme blovu intervenci, nbr tento fenomn zstane - a my vme v existenci lykonthropa - vraednm straidlem. V naich och jsou nyn ppady bilokace ve zvec podob patologick zjevy, eknme i epidemick, akoliv jejich krize byly usnadovny jistmi prostedky... Straideln lykanthropie, tato okultn a dobrovoln choroba, ji vymizela, jak se zd, v na dob, jako mnoho jinch tajemnch epidemi, kter dsily stedovk i pozdj stolet. Ale pedpokldejme na chvli, e by se takov fenomn udl za naich dn, oven starm svdectvm, a ptejme se v duchu, co by tomu ekli odbornci? Neastnk byl nalezen v lese polomrtev; tvrd se, e zpasil s fantastickm vlkem... a dvacet svdk tento fantm vidlo... Zchvat hypochondrie! sten pomaten smysl nsledkem jakhosi epileptickho ppadu. Co se te blbolen lid, kte vidli vlka, fantom, hrza jim zpsobila mitky ped oima. Ob byla zkrvcena? Njak divok zve ji pivedlo do tohoto stavu. A byla-li nalezena v lese mrtva bez jakchkoli stop nsil? To je jet jednodu: byla ranna mrtvic... A pinu lze ostatn uhodnout. Byl to zajist strach! V onom kraji byly vechny mysli pomateny tmito povdakami o vlkodlacch... Nebylo by skuten takto rozumovno? Takto by mli tito rozvn pnov vdycky posledn slovo... Co ns zvlt zajm pi lykanthropii, je jednak otzka zvltnch mast, jednak problm animln metamorfzy a traumatickho odrazu. Jean Nynauld, doktor lkastv na potku XVIII. stolet, serizn zkoumal povahu halucinanch pomd z hlediska lykanthropie a jzdy na sabat. V poznmce jsme podali strun pehled tohoto velmi vzcnho a ojedinlho dlka. Jsou tu popsny, jak se ten pamatuje, ti druhy mast, nebo droga se mn dle toho, zda chce bt arodj uchvcen vtrem ve sv pirozen podob, i bhat po lese v podob zvec. Nynauld rozliuje velmi peliv sloen tchto mast, po nich se piln vyptval. Co se tk sabatu, zajist se ten pamatuje, e jsou rzn zpsoby zastnn se sabatu. arodjov se tam mohli odebrat tlesn jako na obyejnou schzku, mohli se tam dt dopravit astrlnm dopravnm prostedkem a konen mohli evokovat jeho scny ve sv imaginaci... Pi prvnm, nejjednodum zpsobu nebylo teba uchylovat se k magick sle njak drogy. Druh dva zpsoby vak vyadovaly, aby se mg uvedl do druhho stavu pomoc vhodnho lektvaru nebo masti. Nynauld stanov podstatn sti dvou mast, kter umoovaly tomu, kdo se jimi namazal, evokovat v zrcadle svho diafanu scny on pekeln tragikomedie, nebo se osobn odebrat do tohoto divadla. Zatmco bel poloil do lka neptomnho arodje tlo zdnliv zcela podobn jeho tlu, take nikdo na svt, teba to byl manel nebo manelka, nemohl tuit jeho uprchnut. Takov byla alespo hypotza tohoto dobrho dmonografa, kter se zdrhal pipustit monost bilokace. Konen nm Nynauld odhaluje tet mast, urenou speciln pro vlkodlaky. Ti, kte se j natou, se domnvaj, e byli promnni v divokou zv, bhajce po lese jako tynoci, pepadvajce
1

Eliphas Lvi ponkud lehkovn tvrd, e nikdo nebyl zabit vlkodlakem, leda uduenm, bez krveprolit a bez ran (Dogme str. 227), v em mu vak soudn anly nedvaj za pravdu. 2 Ani bychom opakovali pouky obsaen v I. dlu, musme pipomenout, e ppady opravdov lykanthropie, oven - tak jako ppady vampyrismu - shodnmi svdectvmi a sankcionovan etnmi rozsudky, pichzej ve sbrkch soudnch spis a listin v mnohem vt me. Vampyrismus byl lokalizovn v jistch zemch a byl prbhem dob mnohem hojnj.
212

pocestn, rdous je, vysvaj jim krev a pouvaj ji. Dvojitm satanskm plamenem objektivnm a subjektivnm - vysvtluje tento doktor ppad arodj lykanthrop, i spe arodjek lykogyn: A jsou za prv jejich vnitn smysly klamny nsilnmi vjemy jedn a te podoby a jsou dokonce pohnni zuivost, kterou v nich pirozen vzbuzuj takov masti a lky, take se povauj opravdu za zvata, chod po tyech, uvajce rukou jako pednch nohou. Konen, kdy jsou takto pipraveni, bel je obklopuje hustm vzduchem, kter navenek pipomn vem divkm podobu vlka, a un arodjku v tto podob pes hory a doly...1 Bylo zajmav poznat mnn naeho autora, tebae se dnes zd bt povrchn, nebo ze vech teori, kter jeho souasnci navrhovali k vysvtlen vlkodlaka, je teorie lkae Nynaulda jet nejmn zarejc... Teprve v XIX. stolet Eliphas Lvi jako prvn postavil tento problm do pravho svtla, nartnuv s jistotou zkuen ruky pehled hermetick nauky o tomto temnm a popranm pedmtu:2 Tvar naeho astrlnho tla odpovd obvyklmu rozpoloen na mysli a utv poslze rysy fyzickho tla. Proto Swedenborg ve svch somnambulnch snech asto vidl duchy ve tvaru rznch zvat. Nevhejme nyn ci, e vlkodlak nen nic jinho, ne astrln tlo lovka, jeho divok a krvelan pudy pedstavuje vlk a jen - zatmco jeho fantom takto tk krajem - sp tce na svm loi a sn, e je skutenm vlkem. Co in vlkodlaka viditelnm, je tm somnabuln pedrdn zpsoben strachem u tch, kte ho vid, nebo zvltn vloha, kterou bvaj nadni nejvce a nejastji prost venkovan, - uvst se do pmho spojen s astrlnm svtlem, kter je spolenm prostedm vidn a sn. Rny, zasazen vlkodlakovi, skuten zasahuj spc osobu odickm a sympatickm nvalem astrlnho svtla nsledkem spojen hmotnho tla s tlem nehmotnm. Mnoho osob se bude domnvat, e sn, kdy te o podobnch vcech, a bude se ns tzat, bdme-li opravdu pln; ale my prosme mue vdy, aby uvaovali o zjevech thotenstv a o vlivu obrazotvornosti en na podobu jejich plodu. Jedna ena, kter byla ptomna poprav lovka, kterho zaiva lmali v kole, porodila dt s polmanmi dy. A nm nkdo vysvtl, jak mohl dojem, vzbuzen v dui matky hroznou podvanou, zashnout a polmat dy dtte, a my mu vysvtlme, jak rny, zasazen a utrpn ve snu, mohou skuten zashnout a zranit tlo toho, kdo je utrpl v imaginaci, obzvlt kdy tlo bylo churav a podlhalo nervovm a magnetickm vlivm. Jakkoli je zarejc zhada traumatickch odraz pi bilokanch manifestacch, je pece jen skutenost, j nelze poprat. Dleit phoda cidesvillskho knze (1851)3 a nejnovj phoda ve Valence-en-Brie (1896)4 skvle potvrzuj fenomny porann zpsobenho zptnm nrazem, kter ji ostatn potvrdilo tolik svdk v arodjnickch procesech (a zejmna lykanthropickch), jimi se hem sbrky dmonograf. A kolik modernch ppad by mohlo bt citovno! Nen ani jedno z materializanch mdi, kter by njak nehoda nebo alespo phoda odrazovho zpsobu nebyla nkolikrt varovala, aby chrnilo svho exteriorizovanho dvojnka ped kadm zasaenm jet pelivji ne sv fyzick tlo v katalepsii. Konen pokusy plukovnka de Rochase, vypravovan v kap. 11, jsou v tomto ohledu pli pesvdiv, ne abychom pokldali za vhodn se jimi zabvat. Tyto sugestivn premisy vedou k vaze, kter sah daleko za bezprostedn a pesn zvry... Soudn debaty o lykanthropii spovaj na nepopirateln bzi pozorovanch fenomn. e se asto vyskytly nadszky ve vypravovn fakt, je nepochybn. Je-li princip oven, pak se nevyhnuteln omyl uchyluje do podrobnost. V tomto ppad skutenost ran a pohmodnin, kter se odrazily od astrlnho fantomu na fyzick organismus, dodala odvahu naim otcm, aby anekdoty o vlkodlacch vyperkovali njakm divem, kter se nm zd bt podezel. Tak ono vypravovn, kter sebral Boguet, o jistm lechticovi, kter byl v Auvergni na lovu pepaden vlkem; vystelil na nho z runice, avak chybil. I vythl svj tesk a nastal zpas tlem proti tlu, kdy tu se zveti podailo uprchnout: avak jedna
1 2

Nynauld: De la Lykanthropie et Extase des Sorciers, Paris 1615, in 8. str. 56. Zd se e je zde circulus vitiosus, avak srovn-li ten to, co jsme povdli v Pedmluv jako i v kap. 12 bude moci sm doplnit Eliphasovu mylenku. - Dogme str. 278-280. 3 Chrm Satanv. Str. 385-393 a 402-404. 4 Viz kapitolu 12.
213

z jeho tlap leela na zemi useknut; lovec ji vzal a zavel do sv kabely. Vraceje se, zastavil se u jednoho znmho pna, ktermu slbil svoji koist. Oteve kabelu - avak nalezl tu na msto tlapy malou enskou ruku, zcela pesn useknutou, a pn domu s hrzou pozn na jejm prstu snubn prsten sv choti! Tlo bylo skuten - jak bylo ihned zjitno useknuto v zpst. Rna dosud krvcela a ruka se k n pi srovnn podivuhodn hodila. Nebylo pochybnost! Zmeck pan pobhala v lese v podob vlice a pepadla hosta svho chot a velitele. Byla udna pro arodjnictv a zemela na hranici.1 A je tomu jakkoli s tmto apokryfem, kter jist podrobnosti v zklad zcela pravdivch historek in nepravdpodobnmi, je pece jen radno sbrat mimochodem tuto arodjskou, vude se vyskytujc tradici o znien belskho kouzla prolitm kouzelnkovy krve. Nai praotcov se domnvali, e bylo kouzlo znieno, jakmile se podailo dostat z vlkodlaka kapku krve, e klam zmiz a promnn arodj ihned nabude sv pirozen podoby. V tomto pesvden je mnoho pravdy i nepravdy. Metamorfza ovem pestane, avak kouzelnk se neuke v prav podob hned na mst. Hle, co mus nastat v takovm ppad: jakmile byl udeen, fantom se rozpadne, potsniv pdu stopou krve, bylo-li jeho zhutn pln. Obluda zmizela... Avak nejastji povst oznauje njakho arodje ze sousedstv jako podezelho z tchto divokch vprav. Ihned se daj do bhu, vniknou do pbytku zlopovstnho samote, o nm se m za to, e chod na sabat, e bh jako vlk po kraji a p se s vlicemi v hloubi les... Naleznou ho, jak le cel zakrvcen ve sv pirozen podob, v lidsk podob snad jet ohyzdnj ne jeho vypjen podoba! Jeho rny dosud krvcej a jsou to prv ty, kter byly zasazeny jeho larv... Zaprat? K emu? Zloin je zjevn, blv ptel se ani sm nehled hjit. Vrhnou se na nho, umrajcho ho svou pro soud a ibenici - leda by tito dob lid na nm radji sami chtli vykonat spravedlnost, dorazce bdnka v prvnm, neodolatelnm nvalu pomsty nebo milosrdenstv. Uet ho tak muk i hranice... Mezi skutenou scnou, kterou jsme prv vylili, a legendami o metamorfzch, kter se udly nejen ihned, nbr tak na samm mst -je jen ten rozdl, e bylo pidno nco nesprvnho jakoto podrobnost... ten dobe v, jak na autentickm podklad pibsnila fantazie lidu takov vedlej pkrasy, kter pekrucuj pravdu. Abychom se vrtili k magick tradici o kouzlu, je ru sebemen porann kouzelnka, dodme, e toto mnn je veobecn a neomezuje se jen na ppad lykanthropie. Richard Wagner vyloil a ocenil tuto tradici v nesmrteln bsni o Lohengrinovi. Ochrnce Elsin zvtzil nad tvou chrabrost jedin kouzly, ept zmije Ortruda hrabti Telramundovi. Hle se vplit a k Lohengrinovi a zra ho! Poda-li se ti prolt jen jedinou kapku krve, bude znieno ono kouzlo, kter ho in nepemoitelnm. Ale sla monsalvatskho hrdiny nespov v obyejnm kouzlu. Telramund uv arodjce a umr jako ob lky, kterou nastrojil. * * * Jsme hotovi s odrazovm traumatismem, jej hodlme podept jet jednm modernm pkladem: Pseudomorfismus pzraku lze vysvtlit bu pechodnou modifikac astrlnho tla, nebo zakroenm njakho lemura, jeho nimbu dynamizovanho mgovm vlivem. Zjevy tohoto poslednho druhu jsou naim tenm dost jasn, take se zd zbyten dle se jimi obrat. Nemluvili jsme o nich snad dost iroce a podrobn? Pseudomorfick bilokace lidskho dvojnka vyaduje naproti tomu nkolik poznmek. Legendy o Nabuchodonozorovi zmnnm ve vola a o Odysseovch druzch pemnnch na vepe jsou symboly, zjevujc hlubokou pravdu. Astrln podoba lovka je v jistch ppadech schopna metamorfzy. Me na sebe vzt astrln zvec podobu, buto pln, ale pechodn, anebo s vtm nebezpem, a pouze sten, ponenhlu vak trvale. Rysy hmotnho tla ponenhlu modifikovan maj tehdy ast na cel typick promn, take je snadn ji esotern dokzat. Pipad-li teni podivn, e by se perisprit mohl takto utvet k podobenstv zvete, a se rozpomene na
1

Srovnej: Boguet: Discours des Sociers, str. 341-343. V I. dle jsme opsali in extenso vypravovn soudce ze Saint-Claude. (Chrm Satanv.)
214

ontologick mystrium, kter jsme vyslovili ve.1 Jeho vnitn vznam se d shrnout asi takto: lovk, ztlesnn vy vraz bosk mylenky, tvo harmonickou syntzu zvectva, jeho excesivn typy pedstavuj pasionln snahy a rzn nepravosti v paroxysmu svch analytickch vznam, jinak eeno, v nejzazch bodech svch divergenc; kdeto lidsk typ evolovan k dokonalosti, jakoto centrln hieroglyf a prav sted rovnovhy, je ve svch symetrickch a dokonalch proporcch symbolem nejzaz meze tto e a jakoby cle jejho nejvyho sil. Modely zvat se tedy rovnaj signaturm vstednch a nezzench vn. Z nich si kad lovk pin na svt svj dl. Rozdly spovaj jen ve vtm nebo menm mnostv. Vrozen vlastnosti due, kter se inkarnovala, ji zasvcuj vnm, nebo ji naklnj ke hchm, kter ji vzdaluj od idelnho typu lidstv. Fluidick tlo nese napt jejich stopy a podle toho vytv rodc se organismus. Tak se vysvtluj fyziognomie jaksi zvrhl, kter pipomnaj vcemn patrnm a mnohdy i pekvapujcm zpsobem zvltn rysy toho nebo onoho zvete. Ji jsme ekli, e tyto spontnn signatury nejsou liv pro toho, kdo se vynasna, aby rozlutil jejich abecedu. m dle lovk setrvv na cest tchto pevldajcch vn, tm vce zdrazuje v astrlnu svou podobnost se zvetem nebo zvaty, jejich pvodovou znmku v sob nese. A je znmo, e se hmotn tlo vytv podle plastickho prostednka nejen v dob periody formace, nbr e buky tohoto tla, ustavin obnovovan, se k sob ad podle tohoto pohyblivho vzoru a prozrazuj do jist mry jeho modifikace; take signatury vytitn na vnitnm a okultnm otisku se zesiluj, nebo se paraleln ztrcej i na vnjm a viditelnm exempli. Samo sebou se rozum, e fluidick tlo, mnohem elastitj, se zd bt mnohem poddajnj vi tmto zmnm tvaru ne tlo fyzick. Na fyzickm tle se odrej tyto zmny jen postupn a zdlouhav; kdeto astrln tvar je mnohdy schopen okamit si je osvojit. V jistch pasivnch stavech, kter se bl spnku nebo extzi, reaguje toti imaginace spolu s vdomou vl nebo bez n na terickho dvojnka takka vemocn; imaginan schopnost nahrad na as schopnost plastickou a formuje po svm rozmaru exteriorizovan fluidick obal. Ale to je pouze vjimen a pechodn. Bylo by teba, aby se tato pseudomorfn zdvojen velmi asto opakovala a trvala nad nm dlouho, aby si tak viditeln fyziognomie trvale osvojila jejich stopu. Odrazn modifikace nem tm vliv na tlesn rysy, leda jako dsledek navyklch a trvalch stav due. Avak i v onch vjimench chvlch a anormlnch ppadech, kdy chylka mezi formou vypjenho astrlnho tla a vlastn formou oputnho materilnho tla je tak znan, pece ob tla vzjemn poj tsn sympatie nehled ke vzdlenosti a psob, e jedno ije s druhm prostednictvm pojcho fluidickho etzu, take je nemon zranit jedno, aby zrove druh neutrplo zptn nraz. Zashnout jedno, znamen poranit nebo usmrtit i druh! * * * V Initiation2 je mono st vypravovn modernho faktu, kter je velmi blzk znmm ppadm lykanthropie. Papus jej otiskl in extenso ve sv Praktick magii,3 kam a se ten laskav obrt ohledn podrobnost: nebo my hodlme shrnout pouze nejnutnj. Autor tto zprvy, Gustav Bojanov, rakousk dstojnk, nm vyprv o nsiln smrti arodjky, kter obvala chatr v stran malho msteka P..., kde sm ml dvorec a rzn pilehl nemovitosti. ena B... nepekroila tm tyictku, jej nepjemn a ponkud zvec obliej vzbuzoval nedvru a cel kraj se j obval a zrove ji nenvidl. Vinil ji z tiscerch kouzel a mezi jinm i z toho, e se potulovala v noci v podob bledho svtla; z t piny pezdvali tto en jmnem Svtilna. Pan Bojanov byl svdkem mnohch fakt podezel nebo alespo bizarn povahy, do nich byla tato stvra zapletena, kdy pebvaje v tto vsi na dovolen byl donucen sbhem nahodilch okolnost strvit noc v prvnm poschod neobydlenho domku, kter sousedil s pbytkem on kouzelnice. Sotva zhasl svtlo, ozval se ruiv hmot za dvemi prvn svtnice, kter vedla do t, kde stlo jeho lko. ekl bys, e je to nalhav krbn psa, znan velikho, kter chtl prv vyrazit dvee.
1 2

Viz kap. 11. Dubnov slo z r. 1893. 3 Paris, Chamuel, 1893, in 8. Str. 184-195.
215

krbn dostoupilo toti zvltn intenzity. Bojanov myslil, e se jeho pes vloudil za nm do domu, ani by byl zpozorovn; zavolal ho jmnem; dn odpov. Zato se vak zdvojnsobil tajupln ramot. Dstojnk peliv prohledal vechny kouty domu a nenalezl nic zvltnho. Ulehl konen znovu, uzavel za sebou dvee vstupn svtnice a vude opt zavldla tma. Avak hlomoz zaal zase znovu. Jsa velmi zemdlen a ponkud rozlen, vytasil Bojanov avli a vrazil do prvn svtnice, kde bylo slyet onen ramot proti vstupnm dvem, avak - podivuhodn vc, od vnitn strany tchto dve. A zde se mu prv zdlo, e rozeznv svtl stn pesn na mst, odkud krbn vychzelo. Nerozvauje jsem uinil prudk skok vped a vedl stranou rnu tmto smrem. Snop jisker zasrel ze dve, jako bych zashl hebk, zaraen v jejich rmech. Hrot avle pronikl dvemi a ml jsem co dlat, abych svou zbra vyprostil. Spchal jsem zpt do sv svtnice a se avl v ruce jsem el nejprve prohldnout dvee. Vpl byla roztpnuta po cel dlce. Zaal jsem hledat hebk, kter, jak jsem se domnval, jsem zashl; ale nenalezl jsem nic; ost avle rovn neukazovalo stopy po tom, e by pilo do styku se elezem. Sestoupil jsem znovu do pzem, prohldl ve, ale nenalezl jsem nic zvltnho. Vstoupil jsem do svho pokoje, bylo ti tvrt na dvanct. Nazt rno se Bojanov dozvdl, e ena B... le na loi bez vdom a cel zkrvcena. Spchal tam provzen nkolika osobami ze vsi, kte se zatm ji dozvdli o tto phod. Naveer tho dne asi k sedm hodin arodjnice skonala. Jej alostn phoda vzbudila mlo sympati. Konen B... sklidila, zvolal jist soused, co zaslouila. To byla cel jeho pohebn e... Historie o en B... je promsena phodami velikho ovckho psa, kterho ona, jak se zdlo, nenvidla a kter tak vi n jevil neobyejn odpor. A se skuten zd nsledujc poznmka romantick, nememe ji pominout mlenm, protoe ji autor napsal ve svm vypravovn zcela vn. Tito dva neptel - ena a pes - mli tut zvltnost, a to velice bizarn. Jejich oi nebyly stejn barvy: jak u eny, tak u psa: prav oko bylo barvy ed, lev oko bylo v hoej sti velmi jasn modr, nazelenal, dolej st byla tmavohnd. Na em se zakldalo tajemstv onoho nesmiitelnho neptelstv mezi dvma bytostmi zcela rzn rasy znamenanmi podivnou a pln podobnou signaturou? Neodvaujeme se to vykldat! Mezi lovkem a zvetem existuje - zvlt ve stavu pirozenm mnostv afinit a antipati, kter jsou s to, aby zmtly rozum! Jist magick operace mohou dokonce utvoit mezi nimi jakousi fluidickou solidaritu, sahajc a k pesn pevratitelnosti. Poitkem je bytost neviditeln a nejastji cizopasn. Zde vzpomnme na ohromujc ppady nagualismu, s nimi jsme seznmili tene v I. svazku tohoto dla.1 V tto kapitole ns zajm obzvlt zzrak transmutac a metamorfz. * * * Rostlinn e poskytuje v tomto du idee pozoruhodn fenomn, jeho praktick tajemstv se zd bt ztraceno, ale mnoz chemikov minulch stolet je dokonale znali a podle sv vle reprodukovali pod jmnem palingenese a fnixu vegetlnho.2 Tento div velmi tsn souvis s arkny biologie rostlin a Jacques Gaffarel, kterho jsme ji nkolikrt citovali, velmi jasn vykld ve sv naivn mluv, e a rozsekny, ano i spleny, neustle podruj psobenm tajn a podivuhodn prodn sly v ... nebo v popelu tut formu a podobu, kterou mly dve: akoli ji nevidme, meme ji vidt, dovedeme-li ji umle probudit.3 Na doklad svch slov odkazuje Gaffarel na dla pana du Chesne, pna z Violetty: Jeden z nejlepch chemik, kter zrodilo nae stolet, vyprv, e znal velmi dovednho mue, Polka, krakovskho lkae, kter choval ve fiolch popel tm vech znmch rostlin, take kdy nkdo chtl ze zvdavosti vidt v jeho fiolch napklad ri, vzal fiolu, v n byl chovn popel re, a
1 2

Chrm Satanv. Coxe konal v tomto smru v Anglii zajmav pokusy: Digby znal zzraky palingenese. Slavn jezuita Kircher o n mnoho mluvil. J. Daniel Majer sepsal pojednn o palingenesi. Otec Ferrari, jezuita, Jean Farbre, Hamneman, Paracelsus, Libavius, Bary ve sv fyzice atd., ti vichni jednali o tto operaci. (Le Grand Livre de la Nature str. 15.) 3 Curiosits inouyes sur la sculpture talismanique des Persans, horoscope des patriarches et lecture des toiles od J. Gaffarela, Paris 1629, in 8, str. 209.
216

kdy ji postavil nad rozsvcenou svci a ona se trochu zahla, bylo vidt, jak se popel pohybuje, pak kdy vystoupil a rozptlil se ve fiole, bylo vidt jakoby mal mrek, kter se rozdlil na nkolik st, a konen utvoil tak krsnou, tak sv a tak dokonalou ri, e to vypadalo, jako by byla hmatateln, a e von, jako by byla utrena z rovho kee. Tento uenec prav, e se asto pokouel uinit podobn; nedovedl to sice svou dovednost, avak nhoda mu ukzala tento div. (Viz kap. IV.1) Z tohoto druhho pokusu, o nm jsme ji ve referovali, je teba usuzovat, e astrln tvar rostlin zanechv asto svou stopu v podstatch, kter samy o sob jsou pirozen nezpsobil k vegetaci. Kdo se neobdivoval krystalickm improvizacm mrazu, stromkm a lstkm tak jemn rsovanm podle rznho, avak vdy pesnho a podrobnho modelu, take tvo ony dokonal stromy, skupiny klas, listy kaprad tak sprvn kreslen a tak tvrliv vypadajc, e jedin barva a stn schz k plnmu klamu!? Tm vdycky se kondenzuje a zamrz v zim atmosferick vpar uvnit pbytk na povrchu skel podle njakho rostlinnho typu. Analogick molekulrn seskupen pevld pi krystalovn plhavch sol, kter slzaj stny laboratornch recipient nebo vn jejich st. I sama metalick pirozenost pijm vegetativn podobu za jistch pznivch okolnost, protnou-li se dynamick pln: minerln a vegetln. Jist se neodv nm odporovat ti, kdo zkoumali pod lupou ony zn kvty, je tvo Dianin a Saturnv strom, jejich typick formy lze snadno rozmnoit a modifikovat, mnme-li pvod kyseliny a zesilujeme-li koncentraci stbrnatch nebo olovnatch roztok (alchymist by ekli menstru). Mnohdy substance rozputn teplem, zejmna jist roztaven kovy, jsou velmi zpsobil k tomu, aby se v nich otiskla pi ochlazen znmka a jakoby raztko lemurickch sil okol. Larvy a elementlov v takovch ppadech nahodile zakrouj a vtiskuj sv hierogramy tmto ltkm, kter tuhnouce jsou schopny je zachytit. Prv tak lze vtisknout do mkkho a tvrdnoucho vosku pee. Tak se vysvtluje ponn jistch arodj mastik, kte byve tzni o radu proti njak nemoci, chtli nejprve vdt, zda nemoc nem svj pvod v oarovn. Do vody nasycen fluidy nemocnho lij po kapkch roztaven olovo... Na tomto improvizovanm zrnu znamenaj magick vlivy svoji ptomnost a prozrazuj tak oarovatelovu vli. Tento grafismus mus bt rozlutn. arodj in diagnzu a pron svj nlez na zklad tto bizarn zkouky. Tyto praktiky byly v uvn za as Bodina, ano i Sprengera. K nim se asto uchylovali ern terapeuti, za elem vyzdvien drog a len uarovn. Co se vak te chorob, pe Jurista Anzonsk, kter pochzej odjinud ne z kouzel, vyznvaj arodjov, e je nemohou lit. A aby vdli, jsou-li zde ry, in, jak pe Sprenger, zkouku, lijce roztaven olovo do ndoby naplnn vodou nad nemocnm.2 A skuten inkvizitor Sprenger vyprv jeden ppad, e toti, kdy vedl trestn zen proti arodjm msta Insbrucku v Rakousku, byl mezi nimi jist arodj Potier, kter vida, e jist ena z jeho sousedstv je tce nemocn a m bolesti, jako by ji nkdo noi bodal v trobch, ekl: Kdybych vdl, e jste oarovna, vylil bych vs. Vzal roztaven olovo, vlil je do hrnce naplnnho vodou, dre jej nad nemocnou. A kdy pronesl nkolik slov, kter nesdlm, spatil na leskl ploe olova jist obrazy, ze kterch poznal, e ena byla oarovna. Nato pivedl manela nemocn a oba dva se li podvat pod prh dve, kde nalezli voskovou figurku velikosti palce, do n byly z kad strany vraeny dv jehly jet s jinmi prky, zrny a hadmi kostmi. Hodil to ve do ohn a enu vylil, zaslbiv jej dui Satanu a arodjm, od nich dala vylen.3 Tyto kovov tabulky, na nich p neviditeln, toto rozputn olovo, do nho byla vtisknuta stopa jejich zloby, ns pivd k tajemstv signatur, kter jsme ji dostaten vysvtlili. (Kap. 11.) Slu se, abychom zstali pi onch pkladech rostlinn palingenese, jimi ns ped chvl bavil Gaffarel, kde toti louh ze splench kopiv, kdy zmrznul, pijal jemn rysy vypouklch lstk kopiv a kde popel re oivil teplem prchav obraz re pirozen. Hle, jak vypravuje o tomto poslednm pokusu uenec XVII. stolet Guy de la Brosse, slavn botanik a lka Ludvka XIII. Text nmi opsan, srovnn pak s Gaffarelovm pokusem, dopln popis jevu. Brosse pe:
1 2

Gaffarel Ibid. Str. 209-211. De la Demonomanie des Sorciers od J. Bodina, Paris 1587, in 4. (Fo. 143.) 3 Ibid, dol. 145 a, b.
217

Jist Polk dovedl uzavt fantmy rostlin do fiol, take kdykoli se mu zachtlo, dval rostlinm zjevovat se v przdn fiole. Kad ndoba obsahovala jistou rostlinu. Na jejm dn se jevilo trochu zem, jakoby popel. Byla lehce hermeticky uzavena. Kdy chtl rostlinu vystavit na odiv, zahl lehce dno ndoby. Vnikajcm teplem vyrostl z lna hmoty stvol, vtve, pak listy a kvty podle pirozenosti rostliny, jej dui tam uzavel. To ve se jevilo om divk tak dlouho, dokud trvalo ono vzbuzen teplo.1 Bvme nemlo pekvapeni, konstatujce nejednou, e nae dnen fyzika a chemie - tak bohat na zzran objevy - nejen opustila tato tak vn bdn o vitalit bytost a trvalosti jejich potencilnch tvar, nbr e tak ztratila tajemstv pokus, kter mnohokrt se zdarem opakovali tehdej uenci a kter tolik vnch autor na mnohch mstech prohlauje za obvykl, ba takka banln ve stolet XVII. Nepeel dokonce vraz palingenese do bn mluvy filosofie a vdy? Dkazem toho je, e v minulm stolet velk prodopisec Charles Bonnet dv svmu nejvce obdivovanmu dlu nzev Filosofick palingenese (1796) a na prahu tohoto stolet slavn a neastn Ballanche shrnuje sv veker dla pod vznanou rubrikou: Pokusy o sociln palingenesi. Snad bude dno nkterm neohroenm harcovnkm nestrann vdy, jako je dr. Gibier nebo plukovnk de Rochas, reprodukovat a vysvtlit jevy popsan Gaffarelem, kter jsou logickm dsledkem prodnch vd, studovanch ve svtle esoterismu. T zkon se manifestuje skutky, aby umonil prvn i druh pokus, kter jsme vypravovali podle astrologa velikho kardinla. Je to stle jen morfick vzor rostliny, jej astrln nebo potenciln tlo - substrt viditeln hmoty (je byla sama uvedena do stavu zvanho caput mortuum), podle nho se v prvnm ppad rsuje fantom rostliny v pomjejc objektivaci a kter v druhm ppad d vegetativnm zpsobem molekulrn seskupen ledu. Ve Velk knize prody,2 uveejnn v XVIII. stolet p rosekrucinsk kapituly, nalezneme vechny fze on spagyrick operace, kter je nutn k dosaen vegetlnho fenixu. Touto metaforou oznauje autor ndobu pipravenou pro pokus palingenese. Co se tk podstatnch manipulac, vytkme jejich poad jen s vhradou, chtjce shrnout podrobn a pesn pedpisy obsaen v vodu tohoto dla: 1. Nejdv je nutno peliv roztlouci 4 libry dobe usuench semen on rostliny, z n chceme vybavit dui; toto tsto pak chovat na dn velmi prhledn a velmi tenk ndoby. 2. Veer, kdy vzduch bude ist a den jasn, vystavme tento produkt non vlhkosti, aby naskl oivujc silou, kterou chov rosa. 3. a 4. Nasbrme a procedme 8 penc tto rosy, avak ji ped vchodem Slunce, kter by jinak vyslo jej nejvzcnj st, kter je nesmrn prchav. 5. Pak destilujeme zfiltrovanou tekutinu. Ze zbytku neboli sedliny musme umt extrahovat velmi vzcnou a na pohled pjemnou sl. 6. Pak zkropme zrna produktem tto destilace, kter nasytme obdrenou sol. Pak zahrabeme ndobu hermeticky uzavenou boraxem a prkovanm sklem do koskho hnoje. 7. Ke konci msce bude zrno jako huspenina; tres bude jako rznobarevn ke, kter bude plavat nad v hmotou. Mezi touto k a bahnitou substanc na dn pozorujeme nazelenalou hmotu, kter pedstavuje e.3 8. Na tomto stupni kvaen mus bt sms vystavena v neprodyn uzaven bni ve dne slunenmu ru a v noci msn zi. Za detivch dn a noc dme ndobu na such a vlan msto, a nastane zase pkn poas. K dokonen operace je teba nkolik msc, nkdy i cel rok. Vidmeli, e se hmota nadm a jej objem se zvtuje a ona ke se ztrc, je to bezpenm znamenm zdaru. 9. Hmota se v poslednm stdiu svho tvoen mus jevit v podob prku modr barvy. ...A prv z tohoto prachu vyroste stonek, vtve a listy rostliny, dme-li ndobu na mrn teplo. Takto se vyrb vegetln fnix. Palingenese rostlin by byla jen pedmtem zbavy, kdyby tato operace nedvala tuit nco
1

De la nature, vertu et vitalit des plantes et dessin du Jardin royal de medicine. Paris 1664, in fol. (kap. VI. str. 44 a nst.) 2 Le Grand Livre de la Nature ou lApokalypse philosophique et hermetique etc. prohldnut spotenost Ph... In..., a uveejnn od D... V poledne a v tiskrn pravdy (1790) in 8. 3 Le Grand Livre de la Nature (str. 17-18).
218

vtho a uitenjho. Chemie me svm umnm znovu oivit i jin tla, zni je ohnm a pak jim zase vrt jejich pvodn formu. Transmutace kov, kmen mudrc jsou dsledkem metalick palingenese. Co inme na rostlinch, inme i na ivoich. Avak mj zvazek je tak psn, e se nemohou vyslovit oteven.1 Nejpodivuhodnj stupe palingenese je umn praktikovat ji na ivoinch pozstatcch. Jak kouzeln rozko, moci zachovat stn ptele, kter ji nen! Artemis spolkla Mausolv popel: neznala bohuel tajemstv, jak zapomenout na svou bolest.2 Chpete dleitost tto strun zprvy? Stejnorodost univerzln prody lovka opravuje, aby usuzoval analogicky, a jestlie uvaoval sprvn, pokus vdy potvrd jeho indukce. A co se dje v rostlinn i, se mus paraleln dt i v i ni a v i vy, toti potvrzovat v jedn transmutaci kov a ve druh pohrobn znovuoit zniench tvar. Ostatn jednota uen ve vech kolch esoterismu je obdivuhodn. Krme-li ve lpjch nkterho alchymisty minulch stolet, pichzme k Porfyriovi a Alexandrinskm.3 Jacques Gaffarel, kterho jsme nedvno citovali, dokonale vystihl dosah tchto korespondenc, protoe, zmniv se o tchto jevech palingenese, pechz ke zkoumn straidelnch manifestac a dochz k pesvden o zcela pirozen povaze fantom, kter nkdy stravaj na hbitovech: stny nebotk, kter vdme na hbitovech, jsou podle nho jenom siluetou, fluidickm obrazem nebotkova tla; nejsou vak ani du mrtvho,4 ani pzrakem belskho pvodu. * * * Toto msto jsme ji ostatn opsali.5 Dobr abb Gaffarel nen vak vdy tak astn. Obava, aby nebyl pokldn za mga, zpsobuje, e nkdy kloptne na polovin cest k pravd. To je na jmu autorit jeho slova a nijak nebrn milovnkm belstv, aby nectili u tohoto astrofila zpach hranice. Tak jen o nkolik dek dle se mu pihodilo netst, e napadl Paracelsa, kter prav, e mumie obsahuje vechny sly rostlin, kamen atd. a e je jist skryt magnetick sla, kter pitahuje lidi ke hrobm tch, kte jsou pokldni za svat, a tam psobenm te mumie se dj skutky, kter nazvme zzraky a kter jsou astji v lt ne v jin ron dob nsledkem slunenho tepla, kter probouz a povzbuzuje vlhkost, kter je v mumii; blouznn, kter odmtme... Tmto dost podivnm vrazem mumie vyjaduje Paracelsus psoben Jonahu na mrtvoly, to je expansivn a oivujc slu, kter psob v astrlnm svtle na capita mortua, aby je zniila, a kter zroduje dlohu Smrti, aby zrodila nevyerpateln ivot! Paracelsus snad nkdy dedukuje pli odvn zvry z pirozench princip, kter dovedl tak astn vynst na svtlo. Avak kdyby byl autor Kuriozit poznal v Paracelsov kole nauku o mumii, nic by mu bvalo nikde nepekelo, aby pesn vdecky posoudil vechna tajemstv palingenese. My vak nebudeme dle pokraovat ve svch komentch o tomto pedmtu. Kdybychom podrobnji pojednvali o palingenesi, po vem tom, co jsme povdli o lykanthropii a o perozmanitch modalizacch, kterch jsou schopna, jak se zd, fluidick tla, zda by to nebylo plin opakovn a zda by se nezdlo, e mme nevalnou dvru v dvtip ten. * * * Titul tto kapitoly - Magie transmutac - ns nut, abychom povdli nkolik slov o talismanech neviditelnosti, avak nebudeme se pi nich dlouho zdrovat. Gygv prsten je jenom symbol a teorie a dosud vysloven zajist pln posta, aby vysvtlily vechny tyto fenomny, kter lze zaadit do dvoj rubriky: tajuplnho zjeven a zmizen. Neviditelnost tles - nehled k velmi vzcnm, ale nicmn dokzanm ppadm terizace
1

Tato studie (prav dle autor) pochz od Ph... Inc... (Philosophes inconnus: Neznm filosofov). Od nich mm ony pravdy, kter jsem sepsal v tomto dle. (Str. 22.) 2 Le Grand Livre de la Nature. (Str. 18-19.) 3 Srovnej kapitolu 12. 4 Gaffarel zde dmysln rozeznv pasivn stn od spirituln due nebo i od astrlnho tla. 5 Viz kapitolu 11.
219

hmotnch ivch tl - se me zakldat bu na zcela subjektivnm jevu fascinace, nebo me bt zpsobena skutenou ptomnost neprhlednho zvoje zacloujcho vhled. Toto umn, kter, jak se zd, spad vlun do oboru kejklstv, pat v nkterch ppadech do vlastn magie. Toti tehdy, kdy ona vsunut pekka spov v molekulrn modifikaci atmosfrickho prosted psobenm adeptovy vle na akau. To je onen jev, znm zasvcencm vech as, o nm se mimochodem zmiuje abb de Villars ve svch tak pounch rozmluvch o Hrabti de Gabalis: Na tomto mst mi sluha oznmil, e mne piel navtvit jaksi mlad pn. - Nechci, aby mne vidl, pravil hrab. - Promite pane, ekl jsem mu, posute sm na mst tohoto pna, zda mohu nkomu vzkzat, aby mne nenavtvoval. Bute tak laskav a vejdte do tohoto pokoje. - To nestoj za to, uinm se neviditelnm. - Ach pane, vzkikl jsem, nechme ertovin, prosm vs, v tom nerozumm ertm! - Jak ignorance, pravil hrab, usmvaje se a kre rameny, nevdt, e chceme-li se uinit neviditelnmi, musme ped sebe jenom postavit opak svtla! Odeel do svho pokoje atd.1 Ostatn na hypnotizovanch subjektech nelze nic tak asto a tak snadno provdt jako negativn halucinace. Ostatn kolikrt jsme byli u doktora Litanta svdky sugesce vyhlazujc u individua pln pedstavu dvaceti osob shromdnch v te svtnici, hovocch spolu a pechzejcch, kterch se subjekt loktem dotk, ani by tuil jejich ptomnost! Ony k nmu mluv, ale on nesly; dotkaj se ho, on je nect. iv mu hroz rukou, a on kr uprosted nich klidn, nehnuv ani brvou. V pedchzejcch pojednnch jsme popsali nkolik ppad fascinace i subjektivn metamorfzy. V tto kapitole nm pak tajemstv lykanthropie a palingenese poskytly dva smen pklady skuten, avak pechodn metamorfzy. - Konen budeme studovat s fenomny Velikho dla t transmutaci objektivn a zrove trvalou. Tyto posledn strnky budou tvoit zvltn studii a jaksi strun pehled Hermovy vdy. Takto budeme studovat rzn zpsoby metamorfzy v mezch rozdlen, kterm kon vklad princip na potku tto kapitoly. A tyto fenomny se nm budou jevit postupn uskutenny ve tech ch fyzick prody: v i ivoin, rostlinn a nerostn.

Le comte de Gabalis. London 1742. 2 svazky in 12. (Sv. I. str. 135-136.)


220

Alchymie

Umn zlatotvorstv.1 Vtina naich souasnch uenc pokld umn chrysopey za pouhou chimru. Teorie o jednot hmoty je sice bzliv zastvna - jako hypotza - nktermi z nich, kte nepoprajce a priori monost obdret nkdy uml zlato, nicmn se trpn usmvaj, kdy nkdo mluv o transmutacch v minulosti (a ty jsou historickm faktem, jak n star ptel Papus vtzn dokzal2). Myslte, e se to nkdy stalo. - Zajist. .. (pauza) Je to mon. Nic nm nebrn, abychom to v principu pipustili. A klebkem provzej tato shovvav slova. A kdybychom na n dle nalhali, patrn je urazme. I oni nleej k poslednmu pedvoji vdy. Ale ostatn nechtj vbec nic slyet. Marn byste jim pedkldali svdectv vnch a moudrch badatel, kte byve vera skeptiky nebo zuivmi protivnky, dnes volaj: Vidl jsem, experimentoval jsem vlastnma rukama a od t chvle jsem nucen vit! Marn byste jim snad ukazovali jako kdysi Van Helmontovi (1618), Berigardovi (1643) a Helvetiovi (1666)3 transmutan slu kamene. Nai uenci by byli schopni zavt oi, jako si zacpvaj ui. Proti jejich mnn nemte platn svdectv, ponvad oni odmtaj svdky. V jejich och nen pesvdivho pokusu, ponvad tvrd, kdy se pokus zdail, e byli oleni jakousi obratnou eskamot. Pklad takov umnnosti je v archivech animlnho magnetismu hojnost. Vdeck dogmatismus je hor ne nboensk. Vc nen proto, ponvad je nemon. Circulus vitiosus, z nho logilca pozitivist ner vystoupit. Nezvratn argument ve prospch alchymie, na nj dosud jak se zd nikdo nepipadl, je prost, nikm nepoprateln fakt: sama existence zlata na planet. Nechceme-li se pidret hypotzy, kter je nevdeck (ponvad je antiunitsk), toti hypotzy o sloit a mnohonsobn hmot, existujc ji ped slunenm systmem, a zstat pi n; nechceme-li vit v domnle jednoduch, nezmniteln a vn tla diferencovan pi utvoen mlhoviny, take jsou takov na na planet ji od jejho zhutn - musme pipustit, e syntze zlata je mon, protoe proda je tvo. Zbv vdt jak... e proda disponuje takovmi aknmi prostedky, kter unikaj dosahu nynj lidsk vdy, je vce ne pravdpodobn. e k vytvoen zlata je teba jinch tepelnch, svtelnch, tlakovch podmnek, kter pesahuj to, co pan profesor Z. me shromdit ve sv laboratoi, je tak pravdpodobn, ba eknme - chcete-li - zejm. Ale vda kadodenn roziuje svoji vldu: co se vera zdlo bt nemon, dnes se realizuje bez nmahy; to, co se dnes zd nemon, ztra se hrav vykon.
1

Hermova vda omezen na umn dln zlata - svj nejslavnj problm - se me zdt dost skrovn cl: nikdo vak nebude litovat, vida, e se takto zuuj velkolep horizonty. Ale my meme jen nkolik mlo strnek vynaloit tam, kde by nkolik celch kapitol nebylo pli mnoho: ba sotva dva svazky by staily k obecnmu pojednn o hermetick filosofii. Hoej pehled alchymie - a si to teni zapamatuj - m tvoit pouze pododdlen tto 14. kapitoly nadepsan Magie transmutac. Poznamenejme ostatn, e tebae se slovnky mn od jedn esoterick koly ke druh, pece panuje mezi generalizovanmi naukami spagyrie a poukami on okultn vdy opravdov shoda, j jsme i my posvtili svoje pero. Take adepti uvaj vrazy okultismus, hermetika, magie, kabala, jako opravdov synonyma. 2 Papus: La Pierre philosophale, preuve irrefugitable de son existence, Paris 1889, in 8. Srov. Trait meth. de science occ. Str. 643 a nsl. 3 Papus: Trait meth. de sc. occ. Str. 653-658.
221

* * * Ale a je tomu s vdeckmi vymoenostmi budoucnosti jakkoli, na transmutan umn se musme pece jen dvat jako na realitu minulosti. Nebudeme vyvolvat stny onch hierofant antickch theokraci, kte, aby opatili hradu na ustanovenou, spravedlivou a svatou vlku, oteveli spravedlivmu vladai, jen sm byl synem svatyn, podzemn pokladny, kde dmaly nesmrn zsoby zlatch prut nahromadn nkolika generacemi kn, kte se oddali Hermovu umn. Adepti kesanskho stedovku neztratili tuto tradici starch chrm, protoe vidme, jak se ve XIII. stol. Raymundus Lullus uzavr v londnsk vi a narz zhotov na 6 milion zlatch prut, na tehdej dobu ohromn mnostv. Krl Eduard, kterho Lullus doufal tmto okultnm darem pohnout ke kov vprav, dal alespo razit z tohoto zlata mince na poest tto pamtihodn transmutace. To byl pvod rovch nobl, jejich nkolik ukzek dosud existuje, k se jim Raymundiny a sbratel se o n derou. Jen mimochodem pipomnme iny Mikule Flamela, skromnho veejnho psae ze XIV. stolet, kter dospv ke konci svch hermetickch prac, obdaroval kostely, nemocnice, dal zbudovat portl sv. Jakuba - la Boucherie, pak portl sv. Jenovfy des Ardents, restauroval kostely sv. Kosmy a sv. Martina des Champs, zbudoval dv arkdy v kostnici Mltek, rozdval skvl almuny a po smrti zanechal knec bohatstv. Takov historick problmy psob sice na ducha ivm dojmem, avak nepesvd ho. Zato vak pokusy, kter vlastnma rukama provedli Berigard z Pisy, Helvetius a Van Helmont, zapshl protivnci alchymie, pli obeznal v laboratoi, ne aby se dali olit, projekce, kter Lasciris a jeho vyslanci ili po cel Evrop na potku minulho stolet a kter jsou potvrzeny prv tak slavnostn jako historick udlosti. To jsou fakta, kter nelze tak snadno zamtnout, a kdy je zkoumme ble, vyplv z nich pmo hmatateln skutenost transmutanho elixru. * * * Kmen mudrc existuje, a dvn svdectv potvrzovala po vechny asy jeho existenci a velebila jeho sly. Ale adepti nikdy nepsali o posvtnm umn vulgrn: jeho arkna jsou vude chrnna pkrovem symbol. Je to e, kter je nutno se nejdve uit, a labyrint, do nho je nutn vniknout. Co noc horlivho studia je teba k rozlutn tchto problm! Jakho tpn je teba k odkryt prav cesty! Alchymist se vdy neshoduj, jak se zd, co do roztdn fenomn Velikho dla. Sna se zmst profnn dost promnlivm mnostvm libovolnch oddlen a pododdlen.1 Ale nm, protoe si z due pejeme jt ve sv upmnosti a k nejzazm hranicm monho, zle na tom, abychom spojili svrchovanou pesnost podrobnost se zachovnm jednoduchosti celkovho plnu a za tm elem vymtme vechny teoretick nhledy a operan specifikace, kter by nesmovaly pmo k cli. Krtk vodn poznmky budou charakterizovat nejprve celkovho ducha hermetismu a zkladn bze jeho nauky. Pak uvajce co nejobyejnjho a nejjednoduho roztdn, poneme s pehledem operaci Velikho dla. Po tomto schematu bude nsledovat nkolik vklad. Pustme se opt podrobnji do prac chrysopey vyede od prvn podstatn manipulace, abychom doli k posledn, co se dn ze starch adept neodvil uinit. Tito adepti toti mluv na zklad vlastn spagyrick zkuenosti, nebo na zklad nauky, kter jim byla pedna pod peet adeptsk psahy. Povaovali se za zavzny vi jinm nebo vi sob samm k jist rezerv, k n my nememe bt nuceni, protoe my jsme nezitnmi badateli tajemstv, kte vykonali dlouh a trpliv srovnvac studia spis uveejnnch adepty a kontrolovali je poznatky, kterch jsme sami mohli nabt v laboratoi. ekli jsme: nai pokroil misti modern chemie, mlo vce v nkdej transmutaci, nev tak, kdy nkdo zastv nerozloitelnost domnlch prvk. Mnoz z nich tu, tak jako hermetikov,
1

A to, co in tento chaos zamotanj pro studenta zatenka, je ohromn spousta spisovatel domlivch nebo mystifikujcch, kte zatarasuj cesty vdy smsic asto absurdnch, v kadm ppad vak bludnch teori a kte u ve jmnu zkuenosti, kter nenabyli, nebo hlsaj vroky Boha, kter s nimi nemluvil. V alchymii se zd bt volba a rozlien autor mnohem nesnadnj ne pi jinm studiu. Je moudr se pidret nepopiratelnch mistr, akoliv mnohdy i mstiv spekulanti odevzdali sv nechutn rapsodie do ochrany tchto slavnch jmen.
222

jednotu hmoty i lpe substance pod mnohost vnjch tvar. Ba ti nejjasnovidnj z nich ji osvdili, e se vrac od dospl vdy k onm teorim, kter tato vda dlouho povaovala za sny, je poletovaly kolem jej kolbky. Nebylo ponkud ukvapen pokldat tyto hermetick nauky za dtinsk sny? Nynj chemie znan rozila psmo svch bdn a svch objev, to j prv musme piznat; a abychom uvedli jen jednu z nejslavnjch vymoenost, je nepochybn, e Lavoisier svou teori o oxidaci vrhl na analytick studium tles zn svtlo, kterm by byli oslnni nejdve sta alchymist. Pokroil prce Louise Lucase, sira Wiliama Crookesa, Newlanda, Lothara-Meyera a Mendlejeva budou honosnou podezdvkou syntetickho pomnku, kter se prv stav. A co se tk praktickho a prmyslovho upoteben nejnovjch objev, zdali bude mono, abychom se kdy pestali divit genilnosti souasn vdy? Ale budi tomu s tmito zzraky jakkoliv, alchymist by v nich spatovali jak v teorii, tak i v praxi jen zkostliv studium materilnch slupek, pozstatk biologickch proces, vdu univerzlnho caput mortuum. Zkrtka Raymundus Lullus, Jindich Khunrath nebo Paracelsus by vytkali modernmu uenci, e pracuje pouze na mrtvolch. Modern badatel bere toti v vahu jen mrtvou hmotu, nebo alespo nakld s celou hmotou tak, jako by byla mrtv. ivot a due, mocnosti, je oivuj a utvej tla, mu naprosto unikaj. Tak bude n uenec pozorovat napklad krystalizan fenomny, bude studovat geometrick tvary rznch krystal, podmnky, kterch je teba k jejich utvoen. A uiniv to, bude se honosit, e prozkoumal zkony fenomn tohoto druhu. Avak vnitnho psobce, kter je skutenou pinou, latentn ivot, o nm svd afinity, je ovldaj seskupovn molekul, zkrtka minerln dui, nejen nebude znt, nbr bude mt jet odvahu poprat jej existenci. Ano, vda ivota na vech jeho stupnch, to je neoceniteln poklad, na nj mohou bt hrdi dky Hermovi. Tento univerzln substrt viditelnch forem jim byl znm. Studovali hmotu ve stavu zrodu; jakmile byla vytvoena, i lpe eeno zplozena, zpracovvali ji ivou vemon a zkostliv peujce o to, aby ji neusmrtili. Ba podle sv vle vyvolvali klen, dce jeho energie; takovto pechody z monosti do skutenosti u nich byly zcela obvykl a my nevhme zastvat nzor, e znali, praktikovali a zuitkovali jist latentn stavy substance, neoddliteln od tchto tajemnch sil prody. Tyto stavy a sla jsou naprosto neznm nejvtm souasnm mistrm, a i ti nejintuitivnj z nich sotva tu. Hermova filosofie byla pro sv vyznavae pozitivn vdou a zrove mystickou naukou, ba ekli bychom nboenstvm. Ani bychom se vraceli k jejmu symbolu,1 kter jsme ji ve vyjdili a komentovali, stsnme zde v nkolika dcch podstatn knony jejich kosmogenickho dogmatu. Jako vechny koly okultismu, hlsali i oni, jak jsme ji povdli, jednotu substance v mnohosti vnjch tvar. Hmota pstupn smyslm, rozmanit a mnohotvrn, jim byla vcemn trvalm klamem, vyskytujcm se v rznch, pemnitelnch zpsobech. Transmutace podle jejich systmu jsou pechodem od jednoho zpsobu k druhmu. Znali ti vd principy manifestovanch vc a tyi elementy manifestace: Sra, rtu a sl, tak nazvali sv ti principy. Ohe, vzduch, voda a zem, to byly emblmy jejich ty element. Sra, rtu a sl odpovdaly tak tomu, co nazvali vrozenm ohnm, zsadn (radikln) vlhkost a podstatnou bz tles.2 ili: Sra, princip formy, rtu, princip substanciance, a sl, smen princip objektivn manifestace. V okultnch vztazch: Jedin substance, to jest kosmick ter, jeho polarizac vznik na pozitivnm plu Aod, sla i princip inn, na negativnm plu Aob, odpor, ili princip trpn; ve stedu rovnovhy Aor ili astrln svtlo, substrt veker hmoty. Sra-princip je tedy podle naivnho zpsobu mluvy starch alchymist:3 Nebesk ohe, kter vnikaje do nich zrodk vyvolv vnitn formu a dv j vystupovat
1 2

Je to Smaragdov deska. Anebo tak Archeus, Azoth a Hyl. 3 Jean Fabre dAbrg des secrets chimiques 1636. Paris, Billaine. in 8.
223

z nejvtch hloubek hmoty, s vekerou jej ozdobou a psluenstvm: tak se provd plozen pomoc nebeskho ohn a vechny elementrn vci zde na zemi z nho pochzej jako z pravho a pvodnho zdla.1 Prv tak je tento star autor jasn, kdy definuje rtu-princip: Zsadn vlhkost vech vc, kterou chemie nazv rtut, je vlhk substance zrozen nejprve v zrodku vech vc; na ni psob pirozen ohe i vitln sra a vyvd z n formy utajen a skryt v hlubin jej propasti. Propast nazvm sly a vlastnosti tohoto ducha ivota. Tchto sil a vlastnost m tm nekonen mnoho, aby mohl ze sebe vydat vechny druhy tvar.2 Sl-princip: Je zkladn sdlo veker pirozenosti vbec i zvl; je to bod a, sted, v nm se vechny nebesk sly a vlastnosti stkaj a kon. Korporifikan princip - kter je pojtkem obou druhch princip - sry a rtuti a kter jim propjuje tlo a takto je in viditelnmi om vech lid.3 Take tyto principy - dobe si to zapamatujme - ve svm univerzlnm vznamu neznamenaj ani ony hmoty, kter se vulgrn nazvaj sra, rtu a sl, ani jakoukoliv jinou analogickou substanci, kter by mohla bt postiena naimi smysly. Je nutno v nich spatovat ti doplujc se aspekty te esence (bytnosti) plodc materiln vci; ti polarizan konce onoho okultnho virtulu, kter se prv manifestuje pechzeje z monosti ve skutenost. Uvaovny ve sv syntze, pedstavuj tyto principy vechny ti energie, kter realizuj tla. Uvaovny oddlen se stvaj pouhmi abstrakcemi, nebo existuj pouze jedny druhmi. Mimochodem je teba poznamenat, e Hermovi ci oznauj znamenmi jednou tyto ti univerzln principy, jindy opt jejich ztlesnn v nerostn i, toti hmoty, s ktermi lze manipulovat v kivulch a bakch a jimi jsou v ppravnm dle smeniny, skrze n tyto ti zkladn principy specifikovan ve stavu minerlnm vzjemn osvduj vlastn psobnost. Nen hmota, kter by nebyla sloena z tchto t sjednocench princip. Z toho plyne, e napklad rtuov tekutina v ppravnch pracch obsahuje tak sl a sru. Avak rtu se v n nalz v nadbytku, co opt znamen, e pasivn substance, ensk princip, negativn pl bytnosti (odpor) se obzvlt manifestuje. Tot je mon poznamenat o prepartech, kter se nazvaj srov a soln. V laboratoch a v nejirm vznamu znamen rtu hol kou, sra slepujc tuk a sl kyselinu. Azoth mudrc, syntza tchto t je menstruum, alkahest i rozpoutdlo kov pemuje tyto kovy v prvotn substanci (prima materia) a uvoluje jejich androgynick sperma. Konen tak v laboratoi, avak v omezenm smyslu na metalickou produ, Sra kov bude znamenat pouze pevn bod,4 seminl, kter uruje Merkura, a tm specifikuje kad kov jako charakteristickou podstatu, v n je teba zaznamenat kad stupe jeho zralosti: Merkur bude znamenat prvotn ltku kov; rzn specifikovanou tou nebo onou srou, a sl hmotu dla. Stanovive tyto rozdly, pokraujme ve vkladu. Ti univerzln principy substance tvo smeniny prostednictvm ty element, zkladnch typ objektivn manifestace. Hmoty se toti na fyzick plni jev skuten ve tyech zpsobech, jejich spontnn signaturou a bezprostednm symbolem jsou ivly starch; tyto hmoty se zdaj bt pevn (zem), tekut (voda), plynn (vzduch) nebo ohniv (ohe). Kvintesence neboli zkladn prmr smyslm patrnch forem spov v rovnovnm stedu ty elementrnch zpsob prv tak, jako absolutn substance spov v rovnovn syntze tchto t princip.

Fabre: Secrets chimiques. Str. 20 Fabre: Secrets chimiques. Str. 23-24. 3 Fabre: Secrets chimiques. Str. 34 a passim. 4 Tak v principu plodcm je sra subtiln, okultn, nepostiiteln ohe; ve, co je teritj, spirituosnj; - v naturovan (plozen) aplikaci t sra, vtlen a specifikovan v metalick prod, se stv pevnm, nezmnitelnm zrodkem kov, vzorkem jejich typu opatenho peet v jejich hmot, ve, co si lze pedstavit hustjho a stlejho. Stl analogie protiv, viditeln v ken vliv vyslanch z nebe na zem; zvratnost (zamnitelnost), na n jsme ji upozornili a jejm pirozenm emblmem je obrcen odtesk obrazu ve vod.
2

224

* * * Co se tk problmu zlatodjstv, na nj je nutno omezit tuto krtkou studii, nebude ji obtn pochopit jeho teoretick rozlutn, zapamatujeme-li si dobe nsledujc: Podstata kov je jedin; vechny kovy jsou formy sry a rtuti, specifikovan v minerlu, sdruen v rozmanitch proporcch vhy, jako i vzjemn zralosti a kondenzovan v soln tlo vcemn ist, to jest do molekulrnho tvaru vcemn adekvtnho ztlesnn. Kvalitativn a kvantitativn variace tchto t sjednocench princip a vcemn jejich intikn smen - to jsou piny nerostn diferenciace. Kovy jsou vcemn zral plody na stromu metalick prody. Ni kovy jsou plody nechutn a nezral, kter se oddlily od stromu, to jest od ivota vzrstu dve, ne se sra a rtu, kter je tvo, spojily a dozrly ve sprvnch proporcch. Hledejte kvas, kter nahrazuje tento nedostatek, podrobujce tyto neiv a zmrzl hmoty optn fermentaci nerostnho ivota; proda znovu zapone sv tvoiv dlo a tyto kovy se z nedokonalch stanou dokonalmi, to jest dospj v negativn a ensk ad k Lun ili stbru a v ad musk a pozitivn k Slunci ili zlatu. Kmen mudrc nen nic jinho, ne tento kvas, kter pivd ke zralosti kysel a patn ztrven plody metalick prody. Tato transmutace se provd ve velmi krtk dob, kols mezi nkolika minutami a nkolika hodinami, podle toho, zda rozputn kov, na nm byla projekce metalickho kvasu provedena, je vzdlenj i bli onomu stupni zdokonalen, jeho je teba doshnout. Cel dlo spov ve vytvoen bu blho, nebo ervenho fermentu. Zde zcela zeteln vysloven otzka; Eliphas Lvi prav: Kovy se tvo v trobch zem jako planety v nebesch specializac latentnho svtla, kter se rozkld prochzejc rznmi prostedmi. Zmocnit se pedmtu, v nm je ono latentn metalick svtlo, dve ne se specializovalo, a dovst je k extrmnmu pozitivu, to jest do ohniv erveni1 ohnm vypjenm od hmoty sam, v tom spov tajemstv Velikho dla. Je pochopiteln, e toto pozitivn svtlo v nejvym stupni svho zhutn je sm ivot, kter byl uinn pevnm a me bt univerzlnm rozpoutdlem a lkem ve vech ch prody.2 Budete-li uvaovat o tchto slovech velikho mistra, pesvdte se, e vyjaduj zrove skutenost i symbol. V tomto dvojm smyslu, pozitivnm a analogickm, mus bt chpny. Ne bezdvodn jsme je pepsali, chtjce ukonit tuto veobecnou pedmluvu, kterou bylo nutno pedeslat. Pistupme k popisu Velikho dla. Nartneme nejprve tver schma, nebo chrysopea se rozdluje na tyi jasn odlin skupiny operac a fenomn.

Ve se obrozuje tmto univerzlnm rozpoutdlem, jm je prvotn substance. Toto rozpoutdlo koncentruje svou slu v kvintesenci, to je v rovnovnm centru dvoj polarity. Vibrace tto kvintesence kolem spolench ndr se manifestuje svtlem a svtlo projevuje svou polarizaci barvami. Bl barva je barvou kvintesence. Na jejm negativnm plu se tato barva zhuuje v modrou a ustaluje se v ernou; na pozitivnm poli se zhuuje ve lutou a ustaluje se v ervenou. Vyzaujc ivot jde tedy vdycky od barvy ern k erven prochzeje blou; a absorbovan ivot opt sestupuje od erven k ern prochzeje tm prostedm. (Eliphas Lvi: Histoire de la Magie, str. 536-537) 2 Eliphas Lvi: Histoire de la Magie, str. 537.
225

Pehled prac Velikho dla

Prce ppravn Cel arknum spov v pprav rtuti filosof, ili univerzlnho rozpoutdla, ili azothu mudrc. Obdrme je tajemnou sublimac aplikujce na prvotn hmotu tajn ohe, jm je ocel filosof. K pprav tto oceli je teba znt magnet filosof a umt ho pout. Vlastnost azothu je, e rozpout vechny kovy - zvlt zlato a stbro - promuje je v prvotn rtuovou substanci rozetnuv onen gordick uzel, kter spojoval tuto elementrn rtu a sru kov. Metalogenn sra a rtu takto oddleny, nabvaj opt sv vegetativn kvality; byve dve sloueny a mrtvy, stvaj se opt volnmi a ivmi. II. Dlo ve vlastnm smyslu (Pprava kamene) Rozpustiv obyejn zlato a stbro v azothu nebo v Merkuru mudrc, osvobodil adept iv Slunce a ivou Lunu, krle a krlovnu, mue a enu, z jejich satku vzejde krlovsk dt, zzrak prody a umn: kmen mudrc. iv Slunce nen nic jinho, ne metalogenn sra evolvovan k pln dokonalosti v obyejnm zlatu; iv Luna je metalogenn rtu,1 piveden k nejvt dokonalosti v obyejnm stbru. Vechny kovy jsou utvoeny z tche princip, specifikovanch minerl, avak v disharmonick kombinaci, to jest ve stavu neistm. Metalogenn sra a rtu izolovan ve stavu dokonal istoty a znovuoiven (adepti prav reinkrudovan) azothem mudrc (ili kombinac univerzln sry a rtuti ve vzen soli) tvo bezprostedn hmotu Dla: dva fermenty, jejich styk (rebis) tvo ist sperma kov. Nic jinho nesm bt uzaveno do vejce a podroben stupovanmu ohni Athanoru. Teplo jedin lampy m dovst Dlo ke konci. Avak spojenm vlivem tepla a asu se ve vejci manifestuje ada dokonale uritch fenomn. Fze sten volatisace (zprchavn), fixace (upevnn) a delikvescence (rozputn) hmoty jev postupn charakteristick barvy, jejich zjeven v doucm podku potvrzuje adeptu, e je na prav cest. Hlavn barvy nsleduj za sebou v tomto poad: ern (Saturn, hniloba, havran hlava), bl (Luna. oitn zem, vypuev bl, mal elixr) a erven (Slunce, velk elixr nebo kmen mudrc). Podrun nebo pechodn odstny jsou velmi etn: ernou pedchz sms dost nejasnch barev; mezi ernou a blou se nalz ed a mezi blou a ervenou zelen a modr, barvy duhy nebo spektra, pak lut, oranov a konen erven.2 Kdy hmota doshla dokonal blosti, tvo mal elixr i bl transmutan kmen, kter nedokonal kovy mn ve stbro, nabyvi barvy rud, tvo velik elixr ili kmen mudrc, to jest dokonal kmen mudrc, kter kovy promuje ve zlato. III. Rozmnoovn kamene Kmen lze rozmnoit nejen co do mnostv, nbr i co do sly, digerujeme-li a vame-li jej v desateronsobnm mnostv rtuti filosof i v azothu mudrc. Tato operace vak nicmn vede k novmu poet celho dla, nebo uzavr do vejce hmotu, kter je rebis poven na druhou mocnost. Pi pprav tto hmoty jsou fermenty Slunce a Luny nahraeny stejnm mnostvm elixru,
1

Metalogennmi nazvme sru a Merkura specifikovan v minerlu, jejich kombinovnm ve sprvnch solnch proporcch vznikaj rzn kovy. 2 Thories et symboles des alchymistes od Alberta Poissona, Paris 1891, in 8. Chacornac, str. 129.
226

kter chceme rozmnoit. Barvy nsleduj za sebou v tome nezmnnm podku, avak dlo pokrauje mnohem rychleji. Kdy se pak cel hmota ustlila v barv erven, je kmen zdvojnsoben nejen co do objemu, nbr i co do transmutan potenciality. Druh rozmnoen stejn jako prvn vede ke stonsoben kamene nejenom kvantitativn, nbr i kvalitativn. A tak dle v tomto pomru: 10, 100, 1000, 10000 atd. Jin filosofov rozmnouj kmen jednodueji tm, e jej vrhaj do obyejnho roztavenho zlata, kter tento kmen promuje ve svou vlastn pirozenost. IV. Projekce Obdreve kmen mudrc, i naturativn ferment, meme provst transmutaci (i naturaci) nedokonalch kov v krtk dob. Sta, vrhneme-li do roztaven hmoty kov, kter chceme zulechtit (rtu, cn, olovo) mal mnostv kamene roztluenho na jemn prek a peliv zabalenho do kousku vosku v podob pilulky. Po jeho rozputn, kter trv obyejn dost krtce, nechme kivuli vystydnout a cel metalick hmota je promnna v Lunu nebo Slunce podle toho, zda bylo uito blho nebo ervenho transmutanho kamene. * * * Zbv nm doplnit daje tohoto pehledu a obrat se tmi body, kter nebyly vysvtleny mistry. Sta k tomu nkolik mlo slov. Veker nesnz spov v ppravnch operacch. Ostatn - jak prav adepti - je pouze hrakou dt a en. A tyto pedbn prce se omezuj na ppravu azothu i rtuti mudrc. Vme ji, e to nen obyejn rtu. Dodejme, e se z n tak nevyrb, akoliv to tvrdili mnoz teoretikov Velikho dla. Co je tedy rtu mudrc? Tento hlavn kl magistria, bez nho nen mono vejt do palce krle-Slunce. Pojmme-li jej abstraktn, to jest s vylouenm materilnch substanc, v nich se vtluje pro potebu alchymisty, je to zcela jednodue astrln Svtlo se svoj dvoj polarizac a se svm stedem rovnovhy, v nm spov kvintestence ivl. Tak, jak ho zpracovvaj Hermovi synov, to jest ve stavu panenskho mlka nebo velmi kyselho octa nebo univerzlnho rozpoutdla kov, je rtu nebo azoth mudrc tekutinou mono ci magickou, v n zkladn vlhkost (ensk Merkur) oplodnn principem oivujcm (i srou muskou) na sebe vzala tlo prostednictvm solnho principu on bze vc, kterou Boehme ve svm tastnm barbarismu definuje slovy piny pochopitelnosti.1 Prvotn prahmota - magnesie i markasit i dl mudrc - z n se dobv ona rtu, nen vlastn ani kov ani sl. Je to minerl, znm Hermovm synm a v prod velmi rozen. To je erven sluebnk, panna, hermafrodit prody, studn, kter obsahuje moe a jej duch se sublimuje. Tento minerl se sice skld jako vechny hmoty smyslm patrn z elementrn sry a rtuti, je jsou spoutny ve vzen soli, od sourodch minerl se vak odliuje tm, e krom tchto dvou princip spojench a specifikovanch, to jest mrtvch, je nasycen srou a rtut, kter jsou dosud nespojen a nespecifikovan,2 to jest iv. Jinmi slovy je tento markasit magnetem potencilnho metalickho svtla i pedbnou specifikac dvojpolrnho Aoru, jeho pozitivnm plem (Aod) je sra musk pirozenosti a negativnm plem (Aob) rtu ensk. Jakmile je znm jedin dl a za pznivch podmnek uschopnn, jde o to, vydobt z nho oddlen rtu a sru, voln a kondenzovan, kadou v pslun rozpoutc tekutin; oistit je, spojit je v azoth mudrc, v solnou tekutinu, kter se nazv panenskm mlkem a rozpoutdlem alchymist. * * *
1

Des trois Principes de lEssence divine ou dternel engendrement sans origine etc. od Jak. Boehma (z nminy peloil neznm filosof - Cl. de Saint-Martin), Paris v X. roce (1802) 2 sv. in 8. (Sv. I. str. 4.) 2 Chceme ci dosud neustlen v definitivn kombinaci, majc vak nicmn snahu specifikovat se v minerlu.
227

Nikdo vak neme zbavit rtu jejch pout ne ten, kdo je petne ocel filosof, a aby ml ocel filosof, mus ji k sob pithnout pomoc magnetu filosof. Hle velik Hermovo arknum. Pinme je, zcela nepokryt odhalujce povahu ocele mudrc, co nen nic jinho, ne elektina a povaha magnetu, symbol baterie, ze kter emanuje! Ped nmi ji Eliphas Lvi upozornil na uvn elektrickho psobce pi operacch Velikho dla; pimsiv k tomu ovem velmi nespolehliv nhledy o paralelnm uvn lidskho magnetismu. Mluv o magnetizovan elektin Eliphas snad mysln smoval dva zcela odlin dy hermetickch realizac. Vyloili jsme ji ve,1 jak vycvien adept, kter m moc nad astrlem prostednictvm plastickho prostednka poslouchajcho vl, me pln zpedmtnit hmotu v pedem stanoven podob. Mg me tak realizovat zlato, jako i kadou jinou tlesnou substanci. Jeho dlem je pevdt monost ve skutenost, opravdov tvoen, pozitivn, avak nejvy alchymie. Na druh stran nazvme magnetismem onu tajemnou slu, kter dovoluje vli psobit na protylus a diferencovat jej zpedmtujc jej. Budeme tedy moci potvrdit, e thaumaturg uil v alchymii magnetismus. Nicmn vak pipustme, e takov umn se hermeticky patrn li od operan praktiky Velikho dla, kterou se nyn zabvme; pojednvme o spagyrii a nikoliv ji o magii. Pomineme tud mlenm uvn lidskho magnetismu ve vlastn alchymii a pidrme se pouze uvn elektiny, kter ji ped nmi prozradil Eliphas Lvi. Posta precisovat toto uvn a urit jeho vhodnou dobu. Touto dobou je doba ltajcch orl i sublimace rtuti, podstatn sted a osa pedbnch prac dla. Prv tehdy umlec pithnuv k sob ocel mudrc pomoc magnetu mudrc mv touto ocel, aby osvobodil zajatou rtu. Filaleth prav: Nae ocel je pravm klem dla, bez nho je zbyten zahat filosofickou lampu nebo pec. Je to zlat dl, ist duch prody, je to infernln a tajn a i ve svm oboru svrchovan prchav ohe. Je to div svta a spojen vych ctnost v nich bytostech. Proto jej Vemohouc vyznail zvltnm znamenm. Mgov a filosofov se dozvdli o jeho narozen na Vchod a s podivem poznali, e velik krl se zrodil ve svt. Nsledujte je, a a uvidte jeho hvzdu,2 jdte za n a k jeho jeslm.3 Baterie je jasn naznaena, spe ne popsna v nsledujc kapitole tho autora. Citujme z n nkolik mst! ekli jsme, e nae ocel je zlat dl, podobn je teba poznat, e n magnet je prav dl ocele mudrc. Vzte, e n magnet m ve svm nejvnitnjm centru hojnost zzran soli... Toto centrum se obrac pirozen v plu, kde se sla na oceli zvtuje. V tomto plu se prv nalz srdce na rtuti, kter je pravm ohnm, v nm se jej Pn (tento ohe) peplaviv se pes toto velik moe dostane a ke dvma Indm, jestlie je dbno o to, abychom dili jeho drhu pohlejce na hvzdu severu,4 kterou nm uke n magnet.5 Ale nesta pouze zbavit Merkura jeho pout, je teba jej tak upevnit, jinak zmiz v blm koui. Alchymist uvaj hojnch mytologickch obraz, chtjce vylit prchavou slu svho Merkura, kter unikne, jestlie njak osoba, obyejn vyzdobovan atributy Saturna, srpem neutne jeho paty. Velmi analogick pklad nm poskytuje amonium ve stavu zrodu. Kdy rozlome elektrickou bateri chloralhydrt amonat, navlhen vodou, nememe jej ustlit jinak, ne kombinujce jej se rtut. Tento sloen kov se utvo na negativn elektrod, rtu bobtn, puchne, nabv tuhosti msla, a tak obdrme amalgam amnia. Pedpokldejte na chvli, e amniem je ensk rtu hermetik; nebude je to svdt, aby jej oznaili adeptm - zcela jej zatajujce profnnm - pod vlastnm jmnem onoho kovu, kter slouil k tomu, aby jej uinil hmatatelnm.6 Pedchzejc je jenom pkladem; nen vak tak, chcete-li,
1 2

Viz kap. 11. Elektrick jiskra. 3 Ireneus Philaleth: Introitus apertus III. 2, 3, (Vstup do zavenho krlovskho palce), peloil Lenglet Dufresnoy ve sv Histoire de la Philosophie hermtique, Paris, Constelier 1742. 3 sv. in 4. (Sv. II. str. 19-21) 4 Stle jiskra. 5 Introitus apertus IV. 1, 2, (Hist. de la Ph. H. sv. II., str. 21-23.) 6 Pipustme-li jako pouhou hypotzu, e analogie tohoto druhu vedla k tomu, e rtut byla pojmenovna ensk substance elementrnho koitu pi pprav azothu mudrc lpe si vysvtlme, e alchymist, ponvad na tuto analogii byly tpovny jin analogie po postupnch generalizacch a na
228

srovnnm. Rozpoutdlo nebo panensk mlko nen amalgamem, je nezbytn tekutinou, vegetabilnm menstruem, je bylo zskno kombinac sry a rtuti, kter byly dobyty z tho markasitu, jen itnm dv ivou sl, v n tyto dva principy nalzaj prostedek ke svmu ztlesnn. Neztrcejme ze zetele, e se jedn o ti mineralizan principy, dosud nespecializovan. Pedstavuj jedinou a tou substanci ve tech rznch zpsobech a byly tak vydobyty z jedin a te hmoty; na pozitivnm plu, ohnivm, se manifestuje sra; na plu negativnm, vlhkm, rtu, ve stedu rovnovhy se ze spojen obou plod sl. Univerzln sra je stle povaovna za otce; rtu je z jistho hlediska matkou a sl dttem. Jin eknou, e sl je matkou a rtu dttem. Nkdo toti jmnem androgynn rtu oznauje nikoli rtu, nbr rozpoutdlo (jinak azoth mudrc), kter je zplozeno sol; kdeto t adept bude sl nazvat matkou i enskm principem, ponvad ji bude pokldat za materiln a pasivn na rozdl od univerzln sry, kter je neviditeln a aktivn. Jak vidme, jedn se o rzn hledisko... * * * Aby se panensk mlko stalo phodnm k lzni krle a krlovny, musme je vyistit jistm potem orl, to jest postupnch sublimac. Filaleth jich pedpisuje 7-9; avak akoli je v jistch ohledech velmi jasn, pece nesmme tohoto autora brt vdy doslovn, byli bychom jm snadno oleni - jako i ostatnmi autory. Jeho len hrub upmnost je asto vnadidlem a v jeho knize nalezneme znan poet neuitench operac, kter vypisuje do nejmench podrobnost jedin proto, aby zavedl profnn. Kdy tekutina azothu, j mnoz adepti kaj nae rtu, doshla pln dokonalosti, mus k n umlec pipojit krlovsk kvas, o jeho povaze hodlme podat vysvtlen. Pro mal magisterium to je, chceme-li vst Dlo jenom k bl barv a zskat kmen, kter transmutuje kovy pouze ve stbro, sta rozpustit v azothu mal mnostv neposkvrnn Luny ili velmi istho stbra. Pro velik magistrium je teba rozpustit rovnm dlem Lunu a Slunce, to jest stbro a zlato, prost jakkoli neistoty. Tyto kovy se maj rozpustit v panenskm mlce i rtuti mudrc jako led ve vlan vod, bez jakhokoliv umn a nesnze. Vlastnost tohoto rozpoutdla je, e asimiluje kovy bez nejmen obte a pemuje je ve svou vlastn substanci sry a rtuti. A prv v tto uvolnn a znovu oiven se a rtuti spov dvoj ferment, kter je onm metalickm spermatem, z nho se zrod krlovsk dt. Stbro obsahuje znan mnostv metalogenn velmi ist rtuti (pasivn) a bl sry, to jest sry, kter doshla dokonalosti v ad ensk. Zlato obsahuje prv tak jako stbro neposkvrnnou rtu (pasivn), avak chov jet nad to ervenou sru (aktivn) velmi istou, to je doshnuv dokonalosti v ad musk. Protoe azothick tekutina rozpoutjc vechny kovy oddluje rtu od sry a vrac tmto dvma principm dosud spoutanm a mrtvm v jejich metalick kombinaci ivot i svobodu, je vidno, e by stailo pro erven dlo rozpustit zlato v Azothu, tak jako sta pro dlo bl rozpustit v nm stbro. Nebo pi Velikm dle zlato reinkrudovan rtut mudrc poskytne oddlen oba podstatn kvasy: metalickou rtu a ervenou sru, ob ve stavu dokonal istoty. Tak jako stbro pi malm magisteriu poskytne oddlen pomoc te reagencie oba dan fermenty, toti metalogenn rtu a blou sru, oba dva velmi ist. Proto adepti uvykli kat s Basiliem Valentinem, e pro argyropeu1 je teba stbro a azoth, pro chrysopeu2 zlato a azoth. Nsledkem toho mnoho adept pracuje jedin se zlatem a azothem mudrc; a tyto dva produkty, znovu to opakujeme, sta k tomu, aby utvoily Rebis, spermatickou hmotu vejce. Avak jestlie rozpustme v panenskm mlce zlato a stbro, jak to nkte adepti doporuuj, pak oba fermenty, rzn pvodem, se jemnji kombinuj a filosofov kaj: nae krlovsk dt bude tm krsnj a lpe vzrostl. A zd se, e takto si ponajce, zkracujeme trvn Dla a e e bude bohat a hojnj. zklad korespondenc mezi rznmi plnmi, dospli k tomu, e jmny tak materilnmi jako rtu a sra pojmenovali pouh abstrakce, jako jsou ply obecn polarizace nediferencovan substance. 1 Art de faire de 1argent. 2 Art de faire de lor.
229

* * * Jakmile jsme tyto fermenty zskali a postavili proti sob rozpustive bez umn oba dokonal kovy v krlovsk lzni, podrobme tuto tekutinu kongelaci, co opt znamen, e ji nechme krystalizovat. Tak se pipravuje Rebis. Je amorfn nebo krystalick, ale vdy homogennho vzhledu, kterou adept definitivn uzave do vejce. Odtud vzejde ji jako hotov elixr, to jest kmen mudrc. Perioda ppravnch nesnadnch i nebezpench prac je skonena. Hermovo umn vyaduje pak jet mnoho trplivosti a dvtipu. Tyto vlastnosti jsou vzcnj, ne si myslme; avak Dlo ji napt nevyaduje ani dmysln kombinace, ani choulostiv manipulace. V tomto smyslu bylo nazvno to, co zbv jet vykonat, hrou dt a prac eny. Nkolik jet slov o athanoru i nesmrteln peci, nazvan tak proto, ponvad ohe v n mus hoet bez ustn a do plnho ukonen elixru. Vniknme do svatyn filosofick Vesty. Albert Poisson prav: Opravdov athanor je jaksi reverbsk pec, kterou je mono rozloit na ti sti. Nejdolej st obsahuje ohe; je opatena otvory, aby byl zjednn pstup vzduchu, a m jednu brnu. Stedn st, tak kuelovit, m ti vstupky, rozestaven v podob trojhelnka, na nich spov miska obsahujc vejce. Tato st je provrtna ve smru jednoho z prmr dvma proti sob lecmi otvory, kter byly uzaveny dvma kilovmi kotoui, co umoovalo pozorovat, co se dlo ve vejci. Konen hoej st, uzaven, sfrick, tvo klobouk nebo reflektor, kter odr r. To byl obecn uvan athanor.1 Adept napln msu prosvanm pskem nebo jemnm popelem. Na tuto pln stejnomrnou vrstvu polo vejce filosof, kter se sm do nho zaboit jen asi tetinou. Nkte umlci dvaj pednost vodn lzni ped psenou. To vak nem valn vznam. Ostatn, opatrnj, uvaj postupn obou: nejprve dvaj vejce do vodn lzn, kter vydv mrnj a stejnomrnj teplo; pak, kdy pokroil Dlo vyaduje prud ohe, nahrazuj ndrku vody miskou s pskem nebo popelem. Vejce, kter nesm bt naplnno vce ne do jedn tvrtiny, je obyejn sklenn b, uzaven hrdlem, nebo tak aludel (pepuzovac stroj) star chemie, kter obdrme, slepme-li dv do sebe zastren kivule v podob inky. Tento pstroj obzvlt usnaduje cirkulaci duch: pry se rychle kondenzuj v hoej ndob, kter je udrovna ve vy teplot; z n pak v kapkch padaj zpt na hmotu, kterou ist a obrozuj touto ustavinou destilac ze sebe na sebe. To je to, co misti nazvaj omvnm pevnho slzami prchavho. Tento fenomn znamen zejmna konec Saturnovy vldy a pedpovd blost i vldu Diany, kter je ohlena zjevenm jejch holub. zen ohn (regimen ignis) chovala vtina filosof v tajnosti, inc z nho nejznamenitj arknum magisteria. Zlomyslnost autor, kte se snaili profnnho zmst, spov v tom, e smovali jednak tajn ohe ppravnch prac (elektina, kter ji nen zapoteb) s ohnm lampy, jeho je teba, aby dozrly fermenty a Dlo bylo dokonno, jednak vnj ohe athanoru s vnitnm ohnm Rebisu, chemickou energi sloueniny. Jsou to tud omyly, je maj za dsledek ztrtu zraku i trplivosti. Mnoz se o tto vci vyjaduj zcela nepokryt. Zpotku je zbyten zsobit se uhlm. Jedin zlatodjov pivdj na mizinu mecene svch pokus spotebou uhl; a jedinou omluvou tchto chudk, je-li to vbec omluva - je to, e se nejdve sami ruinovali pi tomto pokusu. dn pijk nedycht tak nenasytn po alkoholu, jako zlatodjova pec po uhl zem. Nacpv se holavinou, fun ve dne i v noci a kou. Rozkon a okouzlujc divadlo, a to v t me, e n zlatodj, vyerpav svoje jmn, vr a ochotu svch blinch, stv se podvodnkem, ne aby se obohatil, nbr aby uhlm udrel svj ohe. Vyml si rozmanit a pekvapujc kousky, pstuje laboratorn kejklstv a napl nkolik hlupk nechutnm podvodem rozmnoen stbra a zlata; zkrtka po starch metodch se jednou dostane ped soud: blaen osud, pirovnme-li jej k osudu jeho pedchdc v hlouposti, v jet nedvnch dobch, kdy takov ibalov byli popravovni. Avak ani tehdy takov vyhldka neutiila horeku zlatodje, kter navykl tmto vnosnm multiplikacm. Dmychatel, fouka (potupn nzev pro alchymistu) multiplikoval, a konen, jak ertovn

Thories et symboles des Alchemistes. Str. 160.


230

prav jist lka Ludvka XIV., byl sm vyfouknut nebo multiplikovn na popraviti!1 Tedy dn uhl v athanoru! Plin r tto holaviny by usmrtil hmotu a splil metalick androgynn sperma, z nho se m zrodit krlovsk dt. Teprve kdy byl kmen zskn a multiplikovn a chvle projekce nadela, tehdy bude uhl potebn, avak nikoli v athanoru, nbr v obyejn peci k rozpoutn nedokonalho kovu, kter bude elixrem piveden k uzrn a obrozen. Cel Dlo, jak jsme ekli, se provd pi teple jedin lampy, skromn olejov lampy adepta a filosofa. Knot, zhotoven nejlpe z osinku, se skld od potku a do objeven ern barvy ze 4 vlken; pak ze 14 a konen a do obdren barvy bl z 24. To je to, s m autoi nadlali tolik tajnost! (Viz Hapellius Aphorismes royaux.)2 Co se tk modifikac fenomn a barev, kterch hmota postupn nabv, jsou vichni hermetit filosofov naprosto za jedno: zanechave svch zmlk, vyjaduj se pozitivnmi. upmnmi a shodnmi3 slovy. Odtud ji nen zhady. Proto se tak nebudeme zabvat poukami, kter jsou vude stejn. V prvnch mscch kalcinace nabv hmota rznch nestlch a nesnadno stanovitelnch odstn (vlda Merkura). Pak se zelen zatemuje a ustaluje v ernou barvu (havran hlava). Nejprve povrchov ern barva se zakrtko roz po cel pevn hmot: tehdy je to nigrum nigro nigrius (vlda Saturna), fze, v n adepti spatuj poruen, smrt pedmtu, jej nazvaj na tomto stupni filosofickm kompostem. ern barva dlouho stla a ponenhlu pechz v celou adu prchavch a mlo uritch zabarven (v hndch, edch, tmavoedch tnech); zatm se stle tvo hojnj a boulivj pry, a zhuujce se na horn stn, padaj na hmotu jako d, jen ji oiuje stle vce a vce (vlda Jupitera). Konen se objev barva bl, kterou ohlauj Dianini holubi a kterou jsme prv popsali.4 Nejprve pozorujeme kdov nitky, kter se odrej na temnm pozad a paprskovit se rozbhaj po povrchu od stedu ke stnm; pak bl barva opanuje hmotu, kter po nkolikerm stdn rozplvavosti a suchosti konen uschne a sloupne se: to je rac bl zem, kter se zakrtko rozpadv v zrna oslniv blosti (vlda Diany). V tomto stavu se tvo hmota pasivn vyvinut, elixr nebo bl transmutan prek, kter je s to, aby nedokonal kovy promnil ve velmi istou Lunu (stbro) a snad v Lunu stlou (platinu). Mal magistrium je skoneno, a pracoval-li umlec pouze s azothem a stbrem, mus pouze rozbt ndobu a vyjmout bl kmea. Jestlie vak umlec v merkurilnm rozpoutdlu reinkodoval oba dokonal kovy, Slunce a Lunu, (anebo jak jsme ji vysvtlili pouze Slunce, kter, pesn vzato, samo posta k vytvoen obou ferment) pak bl elixr, (jakkoli je co do zevnjku zcela podoben elixru malho magistria, kter doshl dokonalosti v ad ensk) je schopen tak v ad musk nov evoluce doplujc onu dvj. Nech nm ten laskav vnuje trochu pozornosti, nebo toto rozlien je nesnadn pochopit... Bl kmen velikho magistria, identick co do innosti s blm kamenem malho magistria, se od nho li co do sly; nebo zatmco onen dospl ji ke konci sv transformace, tento je schopen jet dal formace. Take dn znovu do zeslenho plamene athanoru, vypud vekerou svou barvu na povrch, to jest uin aktuln a navenek patrn to, co bylo jen potenciln a uvnit skryt, latentn. Take pokraujeme-li v dle a nechme ohe dle psobit, pak hmota ve vejci, po zastvce v bl barv (a nkolikerm stdn tekutho s pevnm a naopak) nejdve zezelen, pak zmodr a pak pejde vechny barvy duhy. Toto stadium nazvaj misti pavm ohonem a Iridinou stuhou (Martova vlda). Konen dlo spje ke konci. Objev se barva rud, syt erven pry val po nebi filosof sv tk kotoue a hmota nejdve rozplvav se vysu, roztav a ochlazenm ustl v mal zrnka barvy makov. To je konec posledn periody (vlda Slunce i Apollona), dt slvy se narodilo, kmen mudrc je dosaen. Nyn konen me operatr, chvje se pohnutm, rozlomit Hermovu pee. Dr v ruce zzrak umn a s jsotem sleduje ony znmky, kter svd o jeho dokonn. Kmen je krystalick prek, velmi tk, ohniv rud a von jako kalcinovan mosk sl.
1 2

Viz: Tombeau de la Folie od le Sr. de la Martiniere, Paris s. a. in. 8, str. 74 Albert Poisson cituje: Thories et symb. des alch., str. 109. 3 Li se jen ve vkladu a ekli bychom v metafyzice operac, v otzce fakta panuje pln shoda. 4 Dianiny holubice vystupuj a sestupuj. Jsou symbolem zmtn prchav sti hmoty. Kdy toto zmtn doshlo vrcholu, pon Dianina vlda a ohlauje se z blosti.
231

Nkolik zrnek tohoto prku, zahto na kovovm plku, se rozpust jako vosk, ani vydv vpary. Konen, vhozen do desetinsobn vhy rtuti nebo roztavenho olova, zmn se tento nedokonal kov po dvouhodinovm vaen v nejist zlato. Avak tato transmutan sla se zd nim oproti t, kterou m kmen zskat po fermentaci a multiplikaci. * * * O multiplikanch metodch jsme povdli dost. Nejjednodu spov v tom, jak se ten pamatuje, e zahejeme prek vyat z vejce se stonsobnou vahou zlata, kter se rychle promn v jeho podstatu. Jin dal prostedek spov v tom, e znovu zaponeme Dlo: rozpustme prek v panenskm mlce, msto abychom tam rozpoutli Lunu a Slunce; pak dme tento stupovan rebis do ohn athanoru. A takto, u ns Artefius, se zvtuje a rozmnouje sla kvalitativn a kvantitativn, take jestlie pi prvnm dle jist st kamene obarvila 100, podruh barv 100 a pokrauje-li se tak dle, pjde projekce a do nekonena, barvc opravdu dokonale a trvale kad mnostv, byt bylo jakkoliv.1 Teba by se mohlo toto tvrzen zdt jako nadszka, pece mnoz misti zastvaj, e je musme brt doslova; my o tom vak pochybujeme. Mare tingerem, zvolal Raymondus Lullus z Palmy, snad ve svm ponkud pli panlskm adeptskm entusiasmu, Mare tingerem, si Mercurius esset! * * * Multiplikovan kmen (a bl i erven) se stv projeknm prkem. Chceme-li olovo nebo rtu zmnit ve zlato, sta, vrhneme-li do tchto rozputnch kov mal mnostv prku peliv zabalenho do mal kuliky z obyejnho vosku: kdyby adept opomenul zachovat tuto opatrnost, pokus by byl zcela zmaen, jako se to stalo Helvetiovi k jeho velik alosti pi prvn zkouce, kterou podnikl. Marcus Pompeius Colonnus pe: Je teba si povimnout, e ustlen rtuti ve stbro se provd ve tvrthodin; avak k jejmu ustlen ve zlat je teba alespo dvou i vce hodin a velmi silnho ohn, eho pi stbru nebylo poteba. Tzal jsem se (svho mistra) na dvod tohoto rozdlu. Pochopte, ekl mi, e k tomu, aby byl Merkur pinucen vypustit vechnu barvu, aby j byla zjednna stlost zlata, je nezbytn teba vtho i delho ohn a naopak k tomu, aby se ustlil ve stbro, je teba jej pouze zhustit; nen tedy nutno plit jej na velikm a prudkm ohni, je teba jej pouze ponkud silnji zaht. Ustalovn Merkura ve stbro se toti provd, jak jsem vm mnohokrt ekl, snze a rychleji, ne syidlo sraz mlko za velmi chladnho poas. Poznamenal jsem konen, e stbro, kter pochzelo z ustlen Merkura, bylo t ne stbro obyejn a e luavka na n nemla vliv nebo alespo velmi mlo; nepsobila vak na n vbec, kdy v nm bylo trochu vce prku, ne bylo teba. To byla tedy prav Luna ustlen a takov, e by nebylo mon, myslm, ji zhotovit jinak.2 Nememe se zde ubrnit vzpomnce na platinu, srovnme-li dv charakteristick vlastnosti tohoto kovu, toti mnohem vt hustotu ne je hustota hmoty stbra (je dvojnsobn) a neporuitelnost v kyselinch vbec a v kyselin dusin zvl. Marcus Pompeius Colonnus nebyl mystifiktorem a mluv na zklad vlastn zkuenosti... Platina by tedy byla pravou ustlenou Lunou, poslednm stupnm v musk a pozitivn ad. To ve ns pivd k tomu, abychom se domnvali, e kmen mudrc je neznm methaloid, potencil nerostn zralosti. Sta autoi pikldaj svmu Fnixu, obyejnmu emblmu elixru, mnoh vedlej vlastnosti, Philosophie naturelle des trois anciens philosophes, Artephius, Flamel et Synesius. Paris 1612, in 4, str. 34. 2 Les secrets les plus cachs de la philosophie des anciens, decouverts et expliqus a la suite dune histoire des plus curieuses od M. Crosseta de la Haumerie (pseudonym Marka Pompeia Colonny). Paris 1722, in 12, str. 11-12.
232
1

z nich uvedeme mimochodem jen dv hlavn: prvn, vce ne hypotetick, je, e kameny nejvednjch barev pemuje na vzcn perly, druh je, e tvo zklad univerzlnho lku, kter napravuje a obrozuje poruenou vitalitu rostlin i ivoich, ba i lid prv tak snadno, jako v nerostn i pivd k dokonalosti slu vzrstu metalick prody. By i tato poslednj hypotza byla neobyejn dleit, jak dokazuj etn prce podniknut j ke cti, nebudeme se zabvat dsledky tohoto velikho hermetickho teormatu; zk rmec naeho dla se omezuje na vysloven problmu chrysopey. * * * Protoe nae dlo m titul Kl k ern magii, neodlome pero, ani bychom se nedotkli nkolika slovy otzky homunkula. Tolik ulechtilch Hermovch k v klamnch psvitech zabloudilo na tto drze prv tak odvn jako pochybn, na n se ztili, kdy jim noha sklouzla, s neuvitelnou prudkost do bain a osidel ern gotie. Jak svdn chimra! Vybudovat alchymii v zvratnou vdu, kter nejen evokuje ivot, nbr tvo iv bytosti, zkrtka soupe s Tvrcem! Nanetst oni adepti, kte doslovn vykldajce dmyslnou Paracelsovu alegorii, spolu zvodili v realizaci homunkula, nevzpomnli na rajskou katastrofu! Za to, e si chtl pisvojit demiurgickou esenci, mzu temnho koene bytost, byl nesmrn Adam rozdrcen na prach asem i prostorem. Skcel se do hlubiny hmoty strhnuv za sebou vesmr, uren jeho dlu. A nm, nejnim zatemnlm emanacm tohoto slavnho Archandla, jej jeho len pokus promnil v prach, by se mohlo zdait zde na zemi dlo, kter Adam nemohl vykonat na nebi? Nezle na tom...! Aby byla proda donucena vlt ivot njakmu umlmu obrazu bytosti bez ohledu na zkony, kter nikdy nepekro, aby byl utvoen homunculus, dn podivn mixtura, dn ohavn praktika urejc nebe i zemi neodstraila tyto svatokrden veleknze profanovan prody. Jako Molochovi kn obtuj obti modle svho poblouznn a spojuj zpaly poluce s obtmi lejna a litbami krve, zoufajce nad tm, e nemohou vyrvat tajemnm blkovinm, v nich kon limbus animlnho ivota, jejich tajemstv, volaj na pomoc zl duchy a spojuj proklnn s marnou observanc, rouhn s modlitbou. lenci! Nkdy se jim podailo pipoutat njakou larvu k jejich mandragorm,1 kter byly nasyceny jejich senzibilitou a galvanizovny jejich vl. To je vrcholem jejich bludnho hermetismu. Nen konen ani jedin smn hanebnosti, v n by se nevyerpvala jejich vynalzavost, marn! Bylo by zbyten vracet se k tomu, co jsme ji zaznamenali v pedchzejcm svazku.2 Ten, kdo dycht po tchto tajemstvch, a se tam obrt. Na tto cest mrzkosti a zatracen lze jt rychle a daleko; jen prvn krok je tk. Jacques Gaffarel sdluje jedno msto z dla uenho Rabbi Mosesa jednajc o praktikch hebrejskch arodj pi roubovn ovocnch strom: Dixerunt ergo, quod in hora in qua inseritur una species in aliam, oportet, ut ramus inserendus sit in manu alicuius mulieris pulchrae, et quod vir aliquis carnaliter cognoscat eam praeter morem naturalem. Et dixerunt quod in tempore illius actus debet mulier inserere ramum in arbore.3 I kdy pipustme, e se zde jedn jen o roubovn strom a e rabn citovan Gaffarelem nechtl dt na srozumnou nic vc, ne to, co se zd kat, je vidno, do jak mry akceptovali gotov sv priapick obady, kdy msto, aby pipravovali odnoe rostlinnho du, se obrali problmem uml biogenie. Domlivost a bezedn pcha vede skuten osudov k monstruositm zkaenosti, kter je jejm pirozenm dsledkem a trestem. * * * Musme uznat, e jen mlokte hermetikov, nevyjmajc ani ty nejdobrodrunj, doli a k tak mrzkm pokusm.
1 2

Srovnej Chrm Satanv, kap. 5 arodjova zbrojnice. Chrm Satanv (passim a zejm. v kap. 3 a 4.). 3 Gaffarel: Curiosites inouyes, str. 313-314.
233

Neprvem byli tito muov leni jako hnci a hrabivci. ze po zlat a baen po moci byly vzpruhou jenom u mla z nich; a ti pes sv vzdln bdn pobloudili; kdeto opravdov mgy vedla nezitn lska k vd, tato hvzda na vchod do kabalistickho Betlmu a k jeslm krlovskho dtte. Tch nkolik adept, kte doli k svmu cli, bylo stle vzorem dobroinnosti a ctnosti; dn z nich nezneuil svch opravdu krlovskch privilegi, kter mu udlila vdu elixru. Jedni z nich jako Raymondus Lullus - dvali almuny krlm, zatmco jejich plece halila frantiknsk kutna; druz - jako Flamel - ili zcela mcky, pltvajce dobroinnmi skutky a zbonmi nadacemi se tdrost skuten knec; konen jin - jako Cosmopolit a Filaleth - se oddali hermetickmu apotoltu, nedbajce nebezpe, zkouek a asto i muk, kter jim chystala nenasytn dostivost mocnch, a prochzeli Evropou, daleci toho, aby shromaovali poklady nebo zakopvali miliny, praktikovali tito adepti sotva dvakrt nebo tikrt v ivot operace Velikho dla. Poznali toti, e bohatstv nen nim, e v pravd a v lsce k blinmu spov veker mudrcovo tst. Jedin lska k vd pro vdu samu a touha po hojnm konn dobrodin je mohly vst k tomu, e opakovali onen hermetick pokus, aby obnovili zsoby svho transmutanho prku. Napt je vbilo velik dlo nesmrtelnosti; vnitn chrysopea se na n usmvala vce ne ona vnj a kmen mudrc, po nm nyn dychtili, byl kmen jejich mravnho a duchovnho obrozen. PETRA AUTEM ERAT CHRISTUS * * *

234

P. S. Budi nm dovoleno opakovat ke konci to, co jsme povdli v pedmluv. Kl k ern magii, mohli bychom ci, je tak klem svatch tajemstv; nebo astrln domna nle magii svtla, prv tak jako okultismu zvrhlosti. Nae prvn mylenka, kterou jsme mli, chpajce se pera, se nm nyn, kdy pero odkldme, vrac potvrzena. Peteme-li to, co jsme napsali, musme s pekvapenm konstatovat, e pes tento titul nalezne mg v tomto dle vce ne katechumen temn gotie. Nauka, kterou vykldme, je syntetick; objev-li se nkter patrn mezery, je teba vdt, e jsme chtli tyto mezery; avak nedaleko nich lze nalzt dostatek rozptlenho materilu, kterm lze tyto mezery vyplnit. Protoe jsme nemohli ci vechno, nezbylo nm ne ve pouze naznait. Alespo jsme se o to pokusili... tenm tto druh sedmice se osvtl Chrm Satanv a barbarsk modla se zaleskne nepedvdatelnmi odlesky. Zbv jet zbudovat tet dl. Jedin v jeho filosofii m bt nleit ocenna tato vdeck esej; a vechny temnoty se rozptl, bude-li nm dopno vyjdit svou mylenku tak jasn vem, jako z od nynjka jedin pro ns. K bychom mohli ve vhodnm okamiku, ve vhodnm hlu postavit zrcadlo proti slunci pravdy, kter zdob nebesa oteck tradice, tto mlad bohyn starch vk, evokovan a pivolan hlasem na vry. KONEC

235

Dodatek

I. Kausln tlo podle vedantskho esoterismu Paul Sdir, kter chyst plnou studii o vedantsk filosofii, nm laskav shrnul v krtk a obsan studii v Upaniadch rozptlen poznmky o kauslnm tle, nepromnlivm substrtu pomjejc terick formy, latentnm principu lidsk due, kter je vi siderlnm tlm postupnch inkarnac tm, m je Mula-prakriti vi Prakriti. Uvidme, jak tsn analogie sbliuje to, co Vedantisti nazvaj kauslnm tlem s onou plastickou schopnost, jej povahu a vlastnosti jsme snad poprv pesn stanovili v tomto dle. Stanislas de Guaita Vedantsk teorie o lovku se stvaj pochopitelnmi teprve tehdy, kdy se sname je dmysln srovnat ve vech jejich aspektech a pomoc etnch analogi z nich vyvodit tikrt tajn smysl, zvoj, do nho se hal psn bohyn gymnosofie. Nad nejtajnjm svatostnkem lidsk bytosti se vzn vn, nezmniteln, vevdouc Atma, bezcitn Parabrahm. Naproti tomuto Nepopsatelnmu buky fyzickho tla vyvjej sv ustavin promny. Ale tyto prochzej od onoho prostednictvm stednch len univerzln tveice. Tyto leny byly nazvny v advaistick androgonii kauslnm tlem (Karana arira) a tlem subtilnm (Sukma arira). Kausln tlo, u ns uen Mohini,1 je reflexem Atmy. Jakob Boehme ekl analogicky; Panna Sofia je zrcadlem, v nm se shl Svat Trojice. Subba-Rao, jin brahmn, pe ve sv Bhagavadgt (k etb), e svtlo Logu (Daivi prakriti) psobc na bzi prody-podstaty (Mula prakriti) plod kausln tlo. Toto tlo je vdom individualita vytvoen proudem ivota, kter pon kadou evoluci, a rozmnoen o rzn subsidiarn formy, zplozen za jistch zvltnch asovch a prostorovch podmnek; tvo pouto mezi inkarnacemi, a tud rozmnouje o zkuenosti individu, kter jsou analogick jeho povaze; jako intelektuln hnut, vysok emoce due a mystick aspirace. Obsahuje zrodek astrlnho tla a zrodek tla fyzickho; pi smrti odchz na solrn pl; zde ije a energie, kter zde vyvj, se odrej na obou nich plnch: astrln a materiln, a tak se tvo nov inkarnace. Anatomicky je toto kausln tlo vytvoeno velkm tajemstvm, jeho odhalen udluje nesmrtelnost. Chceme mluvit o tom, co Indov nazvaj Had sla (Kundalini Sakti); je to sla, kter, jak prav t Suba-Rao:2 Provd ono ustavin adaptovn vnitnch vztah na vnj, kter je podstatou ivota podle Herberta Spencera, a ono ustavin adaptovn vnjch vztah na vnitn, kter je podkladem sthovn du. To je sdlo Logu v lovku, to je kl, kter otevr brny ohniv tvrze, to je circulus naeho j, jeho ustlen je velikm psychickm dlem. Stav vdom, kter je vlastn kauslnmu tlu, je stavem hlubokho a bezesnho spnku. Tak jako se kosmick Isis odv vemi tvary, vemi jmny a vemi organismy, tak i kausln tlo vytv u lovka princip, kter oivuje subtiln nebo astrln bytost. Toto tlo je vsledkem sublimace fyzickho ivota a slupek ivota spiritulnho; sdlo ni pirozenosti lovka, je to kniha karmy, kde se zapisuj instinktivn tuby a animln vn. Za nynjho stavu evoluce lovka se subtiln tlo skld z pti element, kter vnm a
1 2

Jeden z anonymnch autor dla Man. fragments of forgotten history (London 1887, in 8). Op. cit.
236

kterch uv prostednictvm pti smysl, pti orgn innosti a pti smyslovch orgn. Cel lidsk animismus se sousteuje v mst, kter Boehme nazval stedem prody a Indov egoitou (Ahankara); v tomto bod syntzy, mentl (Manas), receptivn sted zaznamenv vjemy; princip chpavosti (Budhi) je srovnv, zpracovv, a tak pichzej do vdom (ila), kter sousteuje na svj vlastn zjem, povzn se k pojmu subjektivna a objektivna, aby tak umonilo vli budouc rozhodovn. Upanidy podvaj velmi podrobn pouky o anatomii a fyziologii astrlnho tla, avak opis tchto pouek nejene by byl pli dlouh, ale krom toho moje nepatrn zkuenost v auptick literatue Ind postaila, aby mne nauila pijmat jen po pelivm zkoumn pouky tchto text, kter doznaly, bohuel, znanho poruen. Paul Sdir II. Podivn poprava na dlnm vchod Laskavosti pana Alberta de Pouvourville, bvalho vojenskho ata v Indon, vdme za toto vypravovn. Fakta, kter tu vypravuje, se zdaj bt dost vn pes vechny vhrady vyprave, proto nevhme otisknout tuto poznmku v dodatku, protoe se vztahuje na mystria oarovn a snad i vampyrismu. Neastn ma-ho-sk odsouzenec ml podle znn ortelu vytrpt smrt bez piblen mee.1 Zcela zvltn charakter tto popravy ve spojen se scnou, kterou bv provzena, svd o tom, e se tu jedn o okultn dlo, nebo e alespo vykonavatel tto popravy se energicky snaili zpsobit, aby za takov byla pokldna. Ostatn penechvme slovo naemu milmu dopisovateli. ten si bude moci z jeho vypravovn vyvodit patin zvry. Stanislas de Guaita V lednu 1889 jsem mekal nsledkem zvltnch funkc, kter mne poutaly k misi pana Ravie, fiancouzskho generlnho konzula, v Siamu ve vesnici Ma-Ho, v okol Loit-sotskch hor, na cest, kter vede z ern Riviery do Me-khongu pes Muong-Bang a Muong-Muen. Nelnk kraje, jmnem Quan-Fong (peloen dnes do Chau de Vau Bau v okol Luong Qui), ml jistho odsouzence, kter ml vytrpt svj zvltn osud v te noci, kdy jsem piel do Ma-Ho. Odsouzenec byl pevn spoutn; byl mu ponechn jen opasek okolo beder. Dopravili ho dost slavnostn do hlinn che pokryt listy vjnk, kter se nalzala na konci Ma-Ho a byla naprosto oddlena od ostatnch dom vesnice. Nelnk kraje a arodj2 s nm zstali sami po nkolik okamik a odeli posledn. Pak byla chata steena po celou noc ze ty stran tymi vojky dobrovoln Quan Fongovy domorod milice. arodj se vzdlil vykonav nkolik obchzek, nkolik znamen a pronesl nkolik slov okolo a vn onoho domu. Tento arodj byl pesn tho du a zkuenosti, jako ti, o nich se zmiuj oficiln zprvy francouzskch komisa v Laosu.3 Nazt rno, kdy byly hldky vystdny a my jsme veli do chatre, vidl jsem, e zajatec byl ji mrtev, vystydl a pln bezkrevn, akoliv maso bylo dosud pi doteku mkk a zdlo se bt pln vysuen jako tlo balzamovan po egyptskm zpsobu. Nechci z toho vyvozovat dsledky, nebo jsem nestl na phodnm mst, abych mohl rozpoznat podrobnosti a kontrolovat operaci. Neml jsem as vn se tm zabvat; odjel jsem ji nazt a nikdo o tom nemluvil jako o udlosti hodn povimnut. Vyprvm zde prost tento bizarn fakt a analogick due si z toho budou moci vyvodit dsledky, kter budou chtt povaovat za pravdpodobn. A. de Pouvourville

Tto formule se veobecn uv v Indon ve vech ppadech, kde poprava nepipout prolit krve. 2 Tak se nazvaj kn Pi-, hrubho kultu npadnch pedmt prody v Laosu. 3 Tyto zprvy jsme citovali v kap. 11, jednajce o udln pomoc otpu, zabodnutho do stnu obti.
237

Stanislas de Guaita Osobnost a dlo

Konec XIX. stol. je pokldn tak za la Belle epoque francouzskho okultnho esoterismu. Ve skupince jeho paskch pedstavitel vynik trida Papus (Grard Encausse), Sdir (Yvon Leloup) a markz Stanislas de Guaita. kalo se jim les compagnons de la hirophanie. Ke skupince, kter se schzela zejmna v Chamuelov knihkupectv v ulici de Trvise, patili dle F.-Ch. Barlet, Marc Haven (E. Lalande), A. Chabosseau, V.-E. Michelet a krtk as tak excentrick bsnk a bohm Josphin Pladan, kter se sm pojmenoval Sar Mrodac. Pozdji z nich vznikla Groupe independant dtudes soteriques, kter se stala stediskem pstovn hermetickch nauk a kabaly a zkladnou nejprve hermetick koly (lcole hermtique) a pozdji hermetick fakulty (Universit libre des Hautes tudes - Svobodn univerzita Vysokch studi). Tmito kolcmi stedisky prola ada vznamnch evropskch a tak prvnch eskch hemetik (baron Adolf Leonhardi, J. Adamra, P. Drak, J. ebk, O. Griese, O. Kopp). Pstovn hermetismu zde bylo zce provzno zejmna s pstovnm theosofie (hermetikov byli nejprve sdrueni v pask theosofick li Isis, zal. 1887), svobodnho zednstv esoternho druhu, s ilumintstvm a neognosticismem. Avak ji r. 1888 zaloil a a do sv smrti vedl S. de Guaita vznamn esotern d, lOrdre kabbalistique de la Rose-Croix (Kabalistick d Re a Ke). Zatmco Papus byl spe populariztorem tm vech odvtv okultismu a Sdir se pozdji stal mystikem, byl S. de Guaita uznvanm znalcem kabaly, v jejm jazyce se pokusil, pouvaje souasn symboliku velkch arkn Tarotu, podat cel systm prokletch vd, tj. okultn-esotericky zaloenou ontologii i metafyziku. Stal se tak autorem monumentlnho dla, kter me bt tak oznaeno za dosud nejsystematitj zpracovn esotern pojatho tmatu magie, kter je ve svtov literatue zcela ojedinl. Tm se de Guaita stal jednm z nejvtch pedstavitel novodobho hermetismu. Cel toto vynikajc a zcela ojedinl dlo bylo podle tarotovho kle rozvreno do nsledujcch st, kter nesly spolen nzev Essais de sciences maudites (Esej o prokletch vdch); Le Serpent de la Genese (Had Genese): I. prvn sedmice: Le temple de Satan (1891 - Chrm Satanv); II. druh sedmice: La clef de la magie noire (1897 - Kl k ern magii); III. Le problme du mal (posmrtn 1976 za redakce O. Wirtha Problm zla). Cel tto trilogii pedchzel nemn vynkajc vodn esej nazvan: Essais de sciences maudites: Au seuil du mystrie (1890, druh, podstatn rozen vydn 1895 - Na prahu tajemstv). V eskm pekladu k nm bylo toto dlo uvedeno nsledovn: Na prahu tajemstv (1921 peklad prvnho vydn), Chrm Satanv (1921), Kl k ern magii (I. sv. 1921; II. sv. 1934). Markz Stanislas de Guaita se narodil 6. dubna 1861 na zmku dAlteville v departmentu Lorraine a zemel tamt 19. prosince 1897 ve vku 36 let. Pochzel ze starho aristokratickho rodu. Jeho pedky byli Nmci, kte s Karlem Velikm pili do Itlie a usadili se v Lombardii, poslze vak pesdlili do Francie. Byli mezi nimi vynikajc vojci, diplomat a kn. Otec Franois-Paul de Guaita a matka Marie Amlie byli majiteli panstv, jeho stediskem byl ve zmnn zmek postaven ve velk romantick zahrad. Otec, majitel velk knihovny, byl svobodomysln a velkorys aristokrat, matka byla psn katolika. Mlad S. de Guaita studoval nejprve na jezuitsk koleji v Dijonu a pak v Nancy s vynikajcm prospchem v literatue, latin a etin, ale s problmy v prodnch vdch. Poslze se na pask Sorbon zapsal na studium prv, ale vnoval se vce poesii a vydal ti pozoruhodn sbrky symbolisticky pojatch bsn (Oiseau de passage, 1881; La muse noire, 1883; Rosa mystica, 1885). Velk vliv na jeho tvorbu ml bsnk Ch. Baudelaire a mal a grafik F. Rops: de Guaitovy bsn pinej tmata pohanskch orgi a extatickch rozko, ale i dobovch

238

nlad nicoty a zhnusen, velmi blzkch. dekadentn poezii M. Rollinata (Les nvroses). Mnoho asu trvil mlad de Guaita v kroucch umlc-bohm na paskm Montmartru a byl siln ovlivnn dlem Josphina Pladana Le vice supreme (1884), kter bylo vodem k jeho romnovmu cyklu La dcadence latine, thope. Pladan, vystupujc v pze zasvcenho mga, spojoval ve svm dle, vce mnohomluvnm ne hlubokm, pohanstv s katolicismem. Stal se spoluzakladatelem du Rose-Croixkabbalistique, ale ji v ervnu 1890 z du vystoupil a zaloil sm d Rose-Croix-catholique, z nho se poslze stal d Le Rose-Croix-esthtique, k nmu krom jinch patil bsnk Sain-Pol-Roux. Pladanovmi excesy byl peduren k brzkmu zniku. Mezi pteli de Guaity byla ada bsnk zabvajcch se tak studiem hermetismu (Gustave Kahn, Paul Adam, Edouard Dubus a dal). Jak se bsnk de Guaita dostal ke studiu hermetickch vd, svil ve svm dopise alchymistovi F. JollivetCastelotovi (z 30. srpna 1893 - petitno v as. lInitiation . 4, 1979). Spisovatel Catulle Mends ho v r. 1882 seznmil s dlem Eliphase Lviho, kter nejprve etl, jak pe, pro krsu formy, ale pak nhle dospl ke zjeven a od t doby se pln oddal studiu hermetickch vd a kabaly (jeho uitelem v kabale byl Albert Jounet, pc pod pseudonymem Jhouney). Krtce potom se seznmil s Papusem a Barletem. Spolu s nimi a s dalmi zaloil nejprve ve zmnn d Rose-Croix-kabbalistique a potom tak lOrdre Martiniste (1891). Papusovm a de Guaitovm ijcm Mistrem se stal Saint-Yves dAlveydre, bohat soukromnk ponoen do studia zpadnch a vchodnch esoternch systm, ale provdy nepekonatelnm duchovnm mistrem se stal v tu dobu ji adu let mrtv Eliphas Lvi, kabalista a velk obnovitel hermetismu. S. de Guaita je pokldn za jeho nejvtho duchovnho ka. V roce 1887 se de Guaita setkal s mladm vcarskm esoterikem Oswaldem Wirthem, kter se stal jeho vynikajcm kem a osobnm sekretem. Mlad de Guaita brzy zskal povst vynikajcho znalce hermetismu a kabaly, jm skuten byl. Avak stal se i stedem pozornosti pro sv stetnut s neblaze proslulm abbm A. Boullanem, kter popisuje v knize Chrm Satanv, a pro sv podezen z ernomagickch praktik. K tomu patrn pispla povst o fantomu, kter se zjevoval a byl vcekrt spaten nkolika de Guaitovmi pteli v jeho byt na avenue Trudaine s. 20. Byl to pzrak mlad dvky, kter byla v dom zavradna, a de Guaita popsal jeho chovn v interview s G. Mrym, kter vylo ji po jeho smrti (LEcho du Merveilleux z 1. ledna 1898). S pomoc svho sekrete Wirtha, ale i z korespondence se samotnm Boullanem de Guaita brzy odhalil, e spolek pro povznesen du praktikujc jednotu milosrdenstv, kter Boullan vedl, je ve skutenosti sektou, slouc k ukjen sexulnch deviac, pedevm Mistra samho. Zvrhl abb byl paskmi rosekruciny odsouzen a de Guaita se jej dajn pokouel zahubit ernomagickmi fluidy. Kdy pak Boullan nhle zemel, podezen, e to magicky zpsobil de Guaita, zeslilo, nebo Bullan se dajn svil sv ptelkyni, e de Guaita na nj magicky to a ta to potvrzovala svmi jasnozivmi vizemi. Na podporu ubohho abbho vystoupil t spisovatel J. K. Huysmans, v jeho dle La bas (1891 - esky Tam dole. 1919) vystupuje idealizovan Boullan jako dr. Johanns. Afra rozdlila francouzsk hermetiky na zastnce a odprce de Guaity, a kdy ten sm nhle v mladm vku zemel, bylo to interpretovno jako dsledek zptnho odrazu, k nmu dolo v magickm souboji s Boullanem. Ve skutenosti de Guaita, jak potvrzuje i Ch. McIntosh ve svm historickm dle (Eliphas Lvi and the french occult revial, New York 1972, str. 1 994), zemel v dsledku nadmrn dvky morfia. Nicmn de Guaitova bsnick minulost, v n lze najt stopy literrnho satanismu (M. Praz, 1968), a jeho afra s Boullanem vedly k tomu, e jej nkte historikov tajnch vd ad mezi satanisty. Nap. K. R. H. Frick (Die Satanisten, 1985, str. 174) nazv de Guaitu pmo satanistou a rosekrucinem lev ruky. Avak cel de Guaitovo dlo takov hodnocen vyvrac. M. Barrs (1898), vznamn francouzsk spisovatel a de Guaitv ptel z dob ji studentskch, pe, e de Guaita il stle v kategorii idelu a e se vyznaoval ulechtilm nboenskm ctnm; ve, co bylo mimo pravdu, krsu a morln dobro, mu bylo ciz. De Guaitovo bsnick pohanstv bylo odpozorovanou dobovou pzou. Kdy pilnul ke studiu kabaly a hermetismu, stal se v podstat panteistou a antikleriklem - v tomto smru se u nho projevoval zejm vliv jeho otce. Jin jeho ptel a sektret, O. Wirth (1935), charakterizuje de Guaitu jako lovka srdce (lhomme de coeur). mrtn oznmen de Guaity obsahuje nsledujc slova, vyjadujc patrn mnn jeho matky, kter tce nesla jeho nboensk bloudn: Hledal Boha v bdlosti a v prci, v upmnosti sv due a v poctivosti sv inteligence. V tomto smyslu byl de Guaita velk a vrazn neorosekrucin vyjadujc sv hermetick krdo symbolickm jazykem kabaly. Bezprostedn po Guaitov smrti jeho dlo jako jeden z prvnch zhodnotil jeho blzk

239

spolupracovnk F.-Ch. Barlet (1898) jako harmonii protiv. Chtl tm zejmna poukzat na to, e de Guaita vyjadoval vzneen ideje rosekrucinskho esoterismu v relaci k fenomnm ern magie, kter mu byla nebezpenm dotykem larev svta asijah a koagulacemi mrtvho svtla provokujcho nevdom perverzity, ale souasn mu byla pleitost konfrontovat Temnoty se Svtlem. Co chtj synov Slova, ptal se sm de Guaita a odpovdal, e chtj spatit Svtlo, aby poznali zkony harmonie. Slovo (bosk svtlo) a mylenka (intelektuln svtlo) jsou semenem forem tohoto svta, kter je vnm kolbitm protiv, a ji samo ptrn po prameni zla je cestou svtla. Evolutivn ivot je pln protiklad a kad reln vc bytuje tak svm rozporem. Proto nememe pekroit hranice antinomi; ale meme v nich tuit d jako jednotu protiklad. ivot lovka, nahleno esotern, je drama pdu a reintegrace. Bh nestvoil individulnho lovka, nbr univerzlnho Adama Kadmona, individuum tvo sebe samo. Zlo neexistuje samo o sob, ale jako kontrast dobra vytvoen lovkem a pro jeho dobro samo. F. Jollivet-Castelot (v as. lHyperchimie, erven 1897) charakterizoval stejn de Guaitovo dlo Kl k ern magii, kter je zatm nejlep studi astrlu ve svtov literatue, jako dlo, je je vnovno astrlnmu svtu, jeho konstituci, jeho mecha